Acta 100 - VÃ½zkumnÃ½ Ãºstav Silva Taroucy pro krajinu a okrasnÃ© ...

A C T AP R U H O N I C I A N A100 2012Výzkumný ústav SILVA TAROUCYpro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.Průhonice 20121

Kolektiv autorůIng. Adam Baroš, Bc. Jaroslav Bubeník, Ing. Pavel Bulíř, CSc., Ing. Roman Businský, Mgr. Karel Černý, Ing. Ludmila Havrdová,Ing. Kateřina Kloudová, Ing. Miroslava Lukášová, Ing. Josef Mertelík, CSc., Ing. Kateřina Novotná, Mgr. Michal Severa, Ing. Jana Šedivá, Ph.D.,doc. Ing. Ivo Tábor, CSc., Ing. Kamila Vávrová, Ph.D., RNDr. Hana Vejsadová, CSc., Ing. Jiří Velebil, Ing. Rudolf Votruba, CSc.,Ing. Jan Weger, Ph.D., RNDr. Jiří ŽlebčíkVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhoniceprof. RNDr. Jaromír Demek, CSc., Mgr. Marek Havlíček, Mgr. Zdeněk Chrudina, Mgr. Peter Mackovčin, Ph.D., Mgr. Petr Slavík,Ing. Josef SvobodaVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Lidická 25/27, 602 00 Brnodoc. Ing. Jiří Uher, CSc.Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zelinářství a květinářství, Valtická 337, 691 44 Lednicedoc. Ing. Miloš Pejchal, CSc., Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D.Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav biotechniky zeleně, Valtická 337, 691 44 Ledniceprof. Ing. Jaroslav Kobliha, CSc.Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevářská, Kamýcká 1179, 165 21 Praha 6-SuchdolDoc. Ing. Jaroslav Knápek, CSc.České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická, Technická 2, 166 27 Praha-6Foto na titulní straně: Budova VÚKOZ PrůhonicePhoto on the front cover: The building of the institute (VÚKOZ) in PrůhoniceCopyright © Kolektiv autorů, 2012ISBN 978-80-85116-92-2 (VÚKOZ,v.v.i. Průhonice)ISBN 978-80-7415-058-6 (Nová Tiskárna Pelhřimov, s.r.o. Pelhřimov)ISSN 0374-56512

OBSAHVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. a jeho 85 let tvořivé práce................................................................................................................................................ 5I. Tábor a kol.Modifikace Kochovy metody oceňování okrasných dřevin na podmínky České republiky ......... 29P. BulířMetodika tvorby cenových map biomasy na zemědělské půdě s využitím GIS ......................... 41K. Vávrová, J. KnápekProdukce biomasy nových klonů vrb a topolů po šesti letech pěstování na zemědělské půděv tříletém obmýtí .................................................................................................................... 51J. Weger, J. BubeníkZměny interakce mezi přírodou a společností v krajině 1836–2006: Případová studie sv. částČeské republiky (Střední Evropa) ............................................................................................ 63P. Mackovčin, J. Demek, P. SlavíkVývoj využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín .......................................... 73M. Havlíček, Z. Chrudina, J. SvobodaČeskoslovenské reambulované topografické sekce a německé mapy v měřítku 1 : 25 000 naúzemí ČR ................................................................................................................................. 87P. MackovčinPříspěvek k historii pěstování domácích dřevin a jejich kultivarů v Lednicko-valtickém areálu ... 99M. Pejchal, P. KrejčiříkHodnocení sortimentu dosen (Canna L.) a status českých odrůd ............................................ 109J. UherPoškození okrasných dřevin a bylin pozdními jarními mrazy v roce 2011 na Dendrologické zahraděv Průhonicích ............................................................................................................................A. Baroš, J. Velebil, M. Severa115Vybrané choroby a škůdci okrasných rostlin zjištění v období 2005–2011 v ČR ...................... 123J. Mertelík, K. Kloudová3

Selekce na odolnost k padlí (Erysiphe cichoracearum DC. var. cichoracearum) v potomstvechpodzimních hvězdnic (Aster L. syn. Symphyotrichum Nees.) .................................................... 131R. VotrubaInvaze Chalara fraxinea v CHKO Lužické hory – předběžné výsledky výzkumu ...................... 137L. Havrdová, K. ČernýOchrana borovice blatky (Pinus uncinata subsp. uliginosa) s využitím morfometrických,genetických a mikropropagačních metod ................................................................................. 147M. Lukášová, R. Businský, H. VejsadováShrnutí poznatků z pěstování a ex situ konzervace Pulsatilla vernalis (L.) Mill., P. pratensis (L.)Mill. ssp. bohemica Skalický, P. patens (L.) Mill. a P. grandis Wenderoth ................................. 155J. Šedivá, J. ŽlebčíkVýskyt spontánního inbreedingu a inbrední deprese u malé populace Populus nigra L. ............. 161K. Novotná, J. Kobliha, M. Lukášová4

Acta Pruhoniciana 100: 5–27, Průhonice, 2012VÝZKUMNÝ ÚSTAV SILVA TAROUCY PRO KRAJINU A OKRASNÉZAHRADNICTVÍ, V. V. I. A JEHO 85 LET TVOŘIVÉ PRÁCESILVA TAROUCA RESEARCH INSTITUTE FOR LANDSCAPE ANDORNAMENTAL GARDENING, PUB. RES. INST., AND ITS 85 YEARS OFCREATIVE WORKI. Tábor a kol.Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, tabor@vukoz.czTento článek je oslavou práce výzkumných pracovníků tohotoústavu. Sté číslo významného periodika Acta Pruhonicianadotváří obraz o činnosti našeho Výzkumného ústavu SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, veřejné výzkumnéinstituce. V tomto roce si připomínáme rovněž významnévýročí tohoto ústavu. Je jím 85 let trvání ústavu a tvořivépráce. Dlouhých 85 let představuje celý lidský život. V rámciexistence instituce to může být jak doba dlouhá, tak i krátká,podle toho, jak kvalitně byla vyplněna. Tohoto významnéhovýročí jsme dosáhli především poctivou prací širokého kolektivupracovníků ústavu. Celá řada jich už mezi námi není, alevýsledky jejich práce jsou zde stále. Jsme součástí celkovéhovývoje a naše práce bude hodnocena dalšími generacemi. Existencetohoto ústavu nebyla a není lehká. Ústav prošel celouřadou kritických momentů, kdy se jednalo téměř o zrušení.V současné době stojíme rovněž před takovýmto mezníkem,kdy náš zřizovatel Ministerstvo životního prostředí zvažuje,jestli tento ústav bude i dále náležet do jeho rezortu.Svou historii si chráníme, i když někteří současníci to nechápou.Za hranicemi běžná věc se u nás zatím ne vždy respektuje.Přitom je to velká vizitka pro instituci, když se můžepochlubit dlouhou existencí a samozřejmě i patřičnými výsledky.Ústav měl to velké štěstí, že navázal na myšlenkové odkazytakových velikánů, jakým byl hrabě Arnošt Emanuel SilvaTarouca, který jako zakladatel průhonického parku byl taképrvním předsedou Rakousko-Uherské dendrologické společnostia zakladatel její dendrologické zahrady v Průhonicích.Proto se také jeho jméno objevilo v názvu ústavu jako symbolpřírodně krajinářské tvorby u nás.Vývojové etapy ústavu1927 Ústav byl zřízen výnosem Ministerstva zemědělství čj. 2376-A/1927 ze dne 2. 3. 1927 jako součást „Státníchpokusných objektů zemědělských v Průhonicích“ pod názvem „Výzkumná stanice pro okrasné zahradnictví“.1936 Reorganizace na „Výzkumné ústavy zahradnické v Průhonicích“.1946 „Výzkumný ústav okrasného zahradnictví“ přičleněn ke šlechtitelskému podniku Oseva v rámci Čs. státních statků.1951 Výzkumný ústav ovocnářský přeložen do Holovous u Hořic v Podkrkonoší a Výzkumný ústav zelinářský doOlomouce. Ukončena činnost Čs. dendrologické společnosti – Spolkovou zahradu převzal VÚOZ. Ústav přešelznovu pod přímou správu Ministerstva zemědělství.1955 Výzkumný ústav okrasného zahradnictví (VÚOZ) začleněn do Čs. akademie zemědělských věd.1962 Po zrušení ČSAZV přešel ústav znovu do přímé správy Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství.Při delimitaci byl přitom předán Průhonický park Čs. akademii věd (od roku 1968 součást Botanického ústavuČSAV v Průhonicích).1964 Reorganizací zemědělské výzkumné základny se stal ústav součástí České akademie zemědělské.1977 Ústav přičleněn k VHJ Sempra Praha s rozšířením názvu a činnosti na „Výzkumný a šlechtitelský ústav okrasnéhozahradnictví v Průhonicích“ (VŠÚOZ). Zároveň převzal 4 šlechtitelské stanice.1991 Ukončení začlenění VŠÚOZ do oborového podniku Sempra, převedení z resortu zemědělství do správy Ministerstvaživotního prostředí jako příspěvkové organizace pod názvem „Výzkumný ústav okrasného zahradnictví“ (VÚOZ).2000 Od 1. 5. 2000 byl Rozhodnutím č. 1/00 ze dne 25. 4. 2000 změněn název ústavu na „Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví“ (VÚKOZ), tímto byla též upravena zřizovací listina.2006 Vzhledem k novým požadavkům zřizovatele došlo k výraznému posílení řešitelského kolektivu v oblasti biodiverzitya ekologie krajiny přičleněním 22 výzkumných pracovníků z brněnské pobočky AOPK ČR (1. 6. 2006).2007 Dle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, byl od 1. 1. 2007 ústav transformován a jehonázev upraven na Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, veřejná výzkumná instituce(VÚKOZ, v. v. i.).5

Je potřebné připomenout některá významná data ve vývojiústavu. Tento výčet není vyčerpávající a jistě bude v budoucnostidoplňován.Sortimentu dřevin a trvalek byla v Průhonicích věnovánatrvalá pozornost. Svědčí o tom také tři cenné publikace zakladatelePrůhonického parku A. E. Silva Taroucy a CamilloSchneidera: Freiland – Nadelgehölze, Laubgehölze, Stauden(1913), které mají v odborném světě stále své významné místo.Po druhé světové válce byla prakticky veškerá pozornost ústavuvěnována výzkumu v oblasti okrasného zahradnictví. Sadovnickývýzkum se v ústavu řešil od doby jeho vzniku aždo roku 1962 v těsné vazbě na areál Průhonického parku.Problematika sadovnictví a dendrologie se tehdy velmi úzceprolínala a doplňovala. Ústav byl jediným garantem za údržbua další rozvoj tohoto komplexu. Vzorná údržba výsadeb,na vysoké úrovni uplatňované biologické obnovy porostůa introdukce dřevin byly po desítky let příkladně spojoványse zásadami estetického uspořádání použitých druhů. Hlavníosobností v této oblasti byl doc. dr. Bohumil Kavka, kterýv r. 1955 začal řešit úkol: „Hodnocení dřevin a květin z hlediskasadovnického použití“. Nejvhodnější druhy a odrůdylistnatých stromů charakterizoval v letech 1955–1967, křoviny1962–1970, trvalky 1956–1965. Známým odborníkem sestal prof. dr. ing. Jaromír Scholz, jehož Rajonizace okrasnýchdřevin a jejich společenstev v ČSSR je stále uznávaná.Souborný projekt „Studium, udržování a využívání světovéhosortimentu okrasných rostlin“ započal v r. 1954, a postupněhodnotil významné dřeviny zámeckých parků Československa.Pro záchranu cenného sortimentu dřevin – předevšímale také samotných objektů – zámeckých parků byl řešenúkol „Výzkum historicky sortimentálně a umělecky cennýchparků, k zajištění trvalé hodnoty a matečného materiálu, proudržení světového sortimentu“. Výsledky obsahuje řada publikacíing. Hiekeho, především „Dřeviny zámeckých parkův Čechách a na Moravě“ (Kraj: Středočeský, 1965, Východočeský,1967, Jihočeský, 1970, Západočeský, 1970, Severočeský,1973, Jihomoravský, 1976).Později se pozornost soustředila na sadovnicky významné zástupcedřevin. V rámci komplexního úkolu „Výzkum světovéhosortimentu okrasných dřevin“ byl hodnocen sortimentšeříků, plaménků, zlatic, vajgelií, vřesů a vřesovců, mochen,rododendronů aj.S příchodem nového ředitele, prof. ing. Jiřího Marečka, CSc.(1971), se začala měnit a rozšiřovat koncepce a náplň výzkumnépráce a také propagátorská činnost ústavu. Jehopřičiněním došlo k posílení pozice a významu ústavu. Předevšímbyly rozšířeny aktivity v oblasti plánování, projektovánía realizace sadovnických a krajinářských úprav. Byla postupnězpracována řada modelových projektů, provedena řada analýza ekonomických hodnocení projektovaných i realizovanýchsadovnických a krajinářských úprav. Pozornost se soustředilana řešení státního úkolu Ochrana a tvorba životního prostředív pražské aglomeraci. Dále se na sadovnickém oddělení řešilstátní úkol Omezování negativního působení civilizačníchfaktorů zemědělství a potravinářství.V letech 1970–1971 byla dokončena výstavba velké plochytehdy moderních skleníků, které umožnily výzkum pěstebníchtechnologií, především květin k řezu. To bylo také podnětemk úzké spolupráci s výrobními podniky, především s velkými závodypodniku Sempra a k přímému zavádění výsledků výzkumudo praxe, včetně dodávání výchozích množitelských materiálů.V polovině sedmdesátých let došlo k založení Základního sadovnickéhoa dendrologického pracoviště, nynější Dendrologickézahrady, kde byl postupně na rozloze 80 ha soustřeďována hodnocen sortiment okrasných dřevin. Zahrada byla a je koncipovanána principu soustavného hodnocení a ukázky širokýchmožností uplatnění dřevin v zahradní a krajinářské tvorbě.Byla založena nová ústavní publikační řada nazvaná AktualityVŠÚOZ v Průhonicích (r. 1981), ve které byla monotematickyzpracována konkrétní témata řešená v ústavu, a tove dvou řadách – Sadovnictví a krajinářství a Okrasné rostliny.Zintenzivnilo se vydávání ústavní tiskoviny Acta Průhoniciana,ale zaniklo, bohužel, vydávání sborníku Vědecké práceVÚOZ. Začala se vydávat Ročenka (r. 1980). Instalovala sePoradenská sadovnická služba, která rovněž vydávala tiskovézprávy nazývané Informace VŠÚOZ – tvorba a údržba zeleně(od r. 1985).V letech 1982–1987 ústav řešil výzkumné úkoly „Racionalizacevýroby okrasných rostlin“ a „Intenzifikace funkčnípůsobnosti zeleně v životním prostředí“. Sadovnické a krajinářskéoddělení se zaměřilo na problematiku optimalizacesystému sídelní zeleně, zpracování systémů rozptýlené zeleněve venkovské krajině, racionalizaci zakládání a údržby zeleněa optimalizaci projektových řešení zelených ploch. Vyhodnocovalyse sortimenty dřevin v osmi tematických okruzích.V letech 1987–1991 řešil ústav státní výzkumný úkol „Racionalizacesystému zeleně v životním prostředí člověka“.Hodnocení růstu, biologických vlastností a mrazuvzdornostise věnoval úkol „Genofond dřevin pro nové systémy zeleněv ekologicky ohrožených územích“. Ochrana genofondu kulturníchrostlin probíhá v projektu „Národní program konzervacea využití genofondu rostlin“. Náš ústav v tomto komplexněpojatém úkolu garantuje genofond okrasných rostlin.Záchrana cenného domácího genofondu památných stromůbyla součástí výzkumného projektu v letech 1996–2005.Přehled genofondu dřevin a trvalek je uveden v publikaci„Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu okrasného zahradnictvíPrůhonice“ (Tábor, I., Součková, M., 1995).V rámci výzkumného záměru „Záchrana, soustřeďování,uchování a využití genofondu rostlin k tvorbě kulturní krajinyvčetně ohrožených a devastovaných území“, probíhajícíhov letech 1999–2004, byla např. řešena problematika možnostíobnovy zeleně v urbanizovaném prostoru (systémy zeleně,vnitrobloky), ochrany fondu historických parků, zahrad a historickýchkrajinných úprav (metody evidence a dokumentace,historické a městské parky, hřbitovy, komponované krajinnéareály). Pro území narušená těžbou a průmyslovou výroboubyly sledovány možnosti koncepčního řešení formou krajinnéhoplánu, problematika obnovy trvalé vegetace, využitípůdních kondicionérů na růst dřevin vysazených na antropogenníchpůdách a další. Systematicky byly studovány systémy6

trvalé zeleně ve venkovské krajině a přístupy k výběru dřevina zakládání dřevinných výsadeb v rámci revitalizace zemědělskékrajiny. V rámci grantových projektů byla např. řešenaproblematika dřevin v krajinářských programech, iniciace přirozenýchekosystémů poddolované krajiny a strategie k zajištěnírealizace Evropské úmluvy o krajině v další činnosti MŽP.Již na počátku minulého století se staly Průhonice centrem introdukcea šlechtění rododendronů a dalších okrasných rostlin.Nespornou úlohu při tom sehrála Dendrologická společnostv čele se zakladatelem Průhonického parku hrabětem ArnoštemEmanuelem Silva Taroucou. Můžeme říci, že šlechtěnírododendronů je u nás až na některé výjimky průhonickouzáležitostí. V třicátých letech byly křížením rododendronunádherného získány první nové průhonické okrasné odrůdyjako např. ‘Silva Tarouca’, ‘Marka’ a další, které se pěstují dodnes.Okrasná odrůda ‘Petr’, která svým zkadeřeným květemje nezaměnitelná a slouží také pro další křížení, proslavilaústav i v cizině. Mezi odolné odrůdy vůči mrazu a suchu patří‘Antonín Dvořák’ a ‘Prof. Scholz’. Široká veřejnost zná maléhusté keře s poloopadavými listy, tzv. „Jelínkovy azalky“, pojmenovanépodle českých řek. Škálu křížení rododendronůvhodných pro skalky doplňují odrůdy se světle modrofialovýmikvěty ‘Sychrov’, ‘Krumlov’ a ‘Buchlovice’. Nyní evidujemepřes 80 průhonických okrasných odrůd rododendronů a azalek.Přehled nových odrůd je uveden v tab. 1.Kromě šlechtění rododendronů jsou Průhonice známy takécelou řadou průhonických odrůd dalších dřevin a hlavně květin.V letech 1951–1965 byl prováděn komplexní výzkumrůží, jehož výsledkem je řada odrůd, mezi známé patří např.sadová růže ‘Průhonice’, R. rugosa ‘Blanka’, pnoucí růže ‘Rudolfína’,a nízké vajgélie ‘Piccolo’, ‘Vega’ a ‘Cumula’ a nízkékompaktní mochny ‘Vltava’ a ‘Odra’.Průhonický ústav proslavily nové odrůdy květin. Slavné jsounízké astry série ‘Průhonický trpaslík’ a významná byla i sérieodrůd vonného hrachoru ‘Průhonický k rychlení’. Důležitébyly i sortimentální práce u tulipánů, které daly podnět k prácina indukci polyploidie u tulipánů a k další šlechtitelsképráci u tohoto rodu. Výsledkem jsou úspěšné odrůdy – ‘Kurhaus’,‘Antarctica’, ‘Shandong’ aj. Odrůda tulipánu ‘Gavota’,úspěšně rozšířená v Holandsku, se pěstuje na více než 20 ha.Průhonický ústav je znám po celé Evropě i Americe novýmiodrůdami pelargonií. Ty byly vyšlechtěny v několika sériíchodlišných v barvě listu (zelenolisté odrůdy, hnědolisté odrůdysérie Black Velvet a Sandra a zlatolisté odrůdy). Odrůdy našlyuplatnění také na zahraničním trhu a získaly i ceny v prestižníchmezinárodních soutěžích (All America Selections Winner,Award of Garden Merit).Velká pozornost byla věnována skleníkovým a hrnkovým květinám,především chryzantémám, převislým petúniím a balzamínám.Desítky odrůd se množí především mezi českýmizahradníky. Zájem je i mezi zahraničními zahradnickýmipodniky. Mezi nejlepší odrůdy patří hrnková chryzantéma prořízenou kulturu ‘Tola’ a hrnková venkovní multiflora ‘Astrida’,u druhu Impatiens – skupina Nová Guinea je to odrůda ‘Ilona’.Z převislých petúnií je to především vynikající rezistentnípřevislá petúnie ‘Blanka’. Známé jsou i průhonické odrůdyhrnkových primulí, např. ‘Záře’, ‘Flamengo’, ‘Pokání’ aj.V letech 1999–2004 byly řešeny 4 výzkumné záměry:Výzkumný záměr č. 1: „Záchrana, soustřeďování, uchovánía využití genofondu rostlin k tvorbě kulturní krajiny včetněohrožených a devastovaných území“.Výzkumný záměr č. 2: „Řešení systémů trvalé vegetaceve specifických podmínkách městské, průmyslové a zemědělskékrajiny“.Výzkumný záměr č. 3: „Výzkum a inovace šlehtitelských postupůu okrasných rostlin a tvorba výchozího šlechtitelskéhomateriálu“.Výzkumný záměr č. 4: „Výzkum škodlivých činitelů rostlinzaměřený na spolehlivou diagnostiku, na hodnocení stupněodolnosti rostlin a na preventivní a kurativní ochrannáopatření“.Na tyto výzkumné záměry navazoval v letech 2005–2011jeden výzkumný záměr: „Výzkum (neprodukčních) rostlina jejich uplatnění v krajině a sídlech budoucnosti“.Systematický výzkum v oboru fytopatologie na odděleníochrany rostlin byl zahájen v první polovině padesátých let.Pozornost byla věnována studiu houbových a bakteriálníchchorob okrasných rostlin, ve druhé polovině padesátých letpak i výzkumu virových chorob. V tomto období byl fytopatologickývýzkum směřován převážně do oblasti produkcea šlechtění polních a skleníkových květin a okrasných dřevin.Počátkem osmdesátých let se obor ochrany rostlin dále rozšířilo výzkum živočišných škůdců a o testování pesticidů pro potřebyokrasného zahradnictví. V devadesátých letech byl celýfytopatologický výzkum přizpůsoben probíhající privatizacia transformaci produkčních podniků a nástupu intenzivníhodovozu rostlin ze všech koutů světa. Další významnou změnuvyvolal přechod našeho ústavu z resortu MZe do resortuMŽP, kdy k výzkumu ochrany okrasných rostlin v produkčníchzahradách a sklenících přibyla také problematika škodlivýchčinitelů dřevin rostoucích mimo les.Výzkum biomasy jako obnovitelného zdroje energie započalv ústavu v r. 1993. Výzkum je zaměřen na polní testování sortimentutopolů a vrb (rody Populus a Salix) za účelem výběru klonůvhodných pro záměrnou produkci biomasy k energetickémuvyužití. Celkem bylo doposud hodnoceno přes 180 klonů topolůa 125 klonů vrb, z nichž bylo 47 klonů topolů a 92 klonů vrb testovánona více než 20 maloplošných výzkumných plochách a poloprovozníchporostech rychle rostoucích dřevin (RRD). Některéz testovaných klonů byly MŽP a MZe doporučeny pro zakládáníprodukčních porostů – výmladkových plantáží – v rámcidotací MZe (Věstník MZe č. 1/2004). Další oblastí výzkumuje hodnocení ekonomických a krajinných aspektů porostůrychle rostoucích dřevin. Výstupy z ekonomického hodnoceníslouží jako podklady pro přípravu nových dotačních titulůpro zakládání výmladkových plantáží rychle rostoucích dřevina pro stanovení výkupních cen a zelených bonusů elektřinyze spalování biomasy a bioplynu. Zajímavou oblastí výzkumuje i hodnocení biodiverzity při zavádění nových zemědělskýchplodin pro produkci biomasy k energetickému využití do českékrajiny. Jedním z dlouhodobých cílů je vypracování metodikya analýzy potenciálu biomasy v ČR s využitím GIS.7

Výzkum biodiverzity se formoval postupně od roku 1988.Základem se stala laboratoř tkáňových kultur. Vývoj tétolaboratoře se ubíral směrem ke šlechtění okrasných rostlin,především chryzantém, gerber, karafiátů, frézií a okrasnýchdřevin včetně rododendronů až po buněčnou i genovoumanipulaci a využití horizontální elektroforézy u okrasnýchrostlin. Od roku 1995 došlo k orientaci na záchranné programyohrožených druhů bylin i dřevin s využitím mikropropagačníchtechnik, izoenzymových, a později DNA analýz.Současně však probíhal výzkum okrasných rostlin (jiřinky,rododendrony, plamenky, pelargonie aj.) vedoucí ke zvýšeníefektivnosti šlechtitelských postupů a ozdravení sortimentu.Později došlo k řešení problematiky monitoringu a ochranybiodiverzity ekosystémů a výzkumu metod pro její zachovánía obnovu. Zejména u ohrožených druhů rostlin je analyzovánajejich genetická variabilita a struktura populací s využitímDNA analýz doplněných o klasická morfometrická hodnocenía jsou zjišťovány vhodné metody množení kriticky ohroženýchrostlin s využitím in vitro technik s cílem jejich ex situkonzervace a případné repatriace. Je také monitorována genetickáa druhová diverzita a vývoj vegetace v závislosti na mířeantropického ovlivnění stanovišť.Problematika pěstebních technologií okrasných rostlin sev ústavu řešila od jeho počátku. Rozvoj v této oblasti nastalpředevším v padesátých letech minulého století. Počátkyškolkařského výzkumu představují práce již z padesátýchlet, týkající se působení stimulátorů na zakořeňování rostlin.Dlouhodobá pozornost byla věnována výzkumu výživy a substrátůu okrasných rostlin a dřevin. Byly zpracovány postupymnožení magnolií z řízků s využitím stimulátorů a dalšíchobtížně zakořeňujících dřevin. Byly zpracovány technologicképostupy vegetativního množení řízkováním i roubovánímdubů a lip a dopěstování mladých rostlin v podmínkách s rozdílnýmmikroklimatem, technologie řízkování růží pro venkovnívýsadby a technologie přirychlení větví okrasných dřevin.Významné bylo studium v oblasti ekonomiky a organizaceškolkařské i květinářské výroby, zaměřené na energetickyefektivní technologie výroby květin a na sledování vlastníchnákladů u hlavních skupin školkařských výpěstků. Od roku1997 probíhalo soustavné statistické zjišťování pro potřebyMZe, které zahrnuje organizaci výroby a produkci okrasnýchškolkařských výpěstků v ČR. Školkařské technologie generativníhoa vegetativního množení jsou dále využívány při záchraněohrožených domácích druhů rostlin české dendroflórya při rozmnožování geneticky a dendrologicko-školkařskyhodnotných taxonů dřevin.Květinářskou technologií se od padesátých let zabývala řadapracovníků, kteří se věnovali oblasti výživy rostlin a substrátů.Rozšíření technologického výzkumu se datuje od sedmdesátýchlet, kdy pozornost byla věnována především květinámk řezu, které byly stěžejním produktem našich zahradnickýchpodniků. V této době začaly také pokusy s hydroponickýmpěstováním řezaných květin. V osmdesátých letech došlok rozšíření výzkumu o pěstební technologie hrnkových a balkónovýchkvětin. Od devadesátých let se výzkum, v souladus potřebami praxe, zaměřil na rozšíření sortimentu a ověřovánínových technologií hrnkových a balkónových květin.Významné místo ve výzkumné problematice životního prostředízaujímá biomonitoring. Od r. 1991 za celou ČR zjišťujedistribuci atmosférických spadů vybraných prvků (36 včetnědusíku) v 5letých intervalech v rámci programů mezinárodníspolupráce OSN EHK ICP – Vegetace sloužící k celoevropskékontrole plnění Úmluvy o omezování znečištění ovzduší přecházejícímhranice států (CLRTAP). Mimo pravidelné analýzybioindikátorů na 288 „trvalých“ monitorovacích plocháchv ČR bylo zjištěno např. rozložení aktuální a historické kontaminacekrajiny na Příbramsku, jižní Moravě, po povodniroku 2002 v okolí Neratovic atp. V minulosti (1985–1990)byla zjištěna míra kontaminace půdních pokryvů v ulicícha parcích Prahy, kontaminace půdy a plodin v okolí pozemníchkomunikací dálničního typu (D1, D61), obsahy toxickýcha rizikových kovů v čistírenských kalech a jejich příjemvybranými dřevinami atp. V současné době se hlavně testujínové efektivní metody analýz vzorků bioindikátorů metodouICP-MS s dynamickou reakční celou, analýzou vzorků herbářovýchpoložek byl retrospektivně zjištěn vývoj spadu atmosférickéhodusíku a doba překročení kritických zátěží (eutrofizace)pro ekosystémy v ČR, zjišťuje se vliv geomorfologickýchprvků krajiny, fragmentace lesů a způsoby využívání krajinyna rozložení spadu a akumulaci znečišťujících látek v krajiněČR atp. Speciální výzkum, interpretace a využití výsledků biomonitoringuse provádí ve spolupráci s podobně zaměřenýmipracovišti v sousedních zemích (Německo, Polsko, Slovensko)v rámci aktivit programu ICP-Vegetace, plnění visegrádskéhoprojektu apod. nebo dvoustranně (krajské zdravotní ústavy,regionální pracoviště ČGS, Státní ústav radiační ochrany).V polovině roku 2006 došlo k posílení našeho ústavu o brněnsképracoviště AOPK ČR. Celkem 22 jeho pracovníkůzabývajících se ekologií krajiny a lesa včetně biodiverzity jevýznamným přínosem. Naše pracoviště je v současné doběschopno posuzovat krajinu komplexně – tedy jak volnou,tak kulturní krajinu. Zvyšuje nám to také šance při podáváníprojektů.V oblasti ekologie krajiny se výzkum soustřeďoval na dynamicképrocesy v krajině, výzkum změn ve využívání krajiny,vytváření strategie ekologie krajiny a sledování ekologickýchnároků vybraných rostlin. Byly vytvořeny rozsáhlé datové souboryo krajině za území České republiky – změny využíváníkrajiny v pěti časových obdobích 1836–2006, přírodní zdrojea jejich ochrana včetně území ochrany přírody a krajiny, geomorfologicképoměry a členění ČR. Vybrané tematiky bylyzařazeny do Atlasu krajiny ČR. Část pracovníků po včleněnído VÚKOZ, v. v. i., navázalo na již rozpracovaný výzkumnýzáměr „Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzity v kulturníkrajině v kontextu dynamiky její fragmentace“ (2005–2011),dílčí úkol 1 – Kvantitativní analýza dynamiky vývoje krajinyČR za posledních 250 let.V oblasti ekologie lesa se výzkum orientoval od roku 1993na monitorování a studium vývojové dynamiky přirozenýchlesů v ČR. Dále jsou od roku 1999 systematicky shromažďoványzákladní informace o lesních ZCHÚ z celé ČR a probíhájejich hodnocení podle jednotných kritérií. V přímé návaznostina předchozí práce je od roku 2002 prováděno celorepublikovéhodnocení přirozenosti lesů a vytvářena Databan-8

ka přirozených lesů ČR, která je postupně zpřístupňovának internímu a následně bude uvolněna k veřejnému užívání.Pracoviště bylo v roce 2005 zapojeno do mezinárodního projektu,zaměřeného na výzkum i management přirozených lesůa aplikaci poznatků do péče o lesní ekosystémy (COST E-27– Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation).Od konce roku 2002 koordinuje oddělení ekologie lesapracovní skupinu, která připravuje podklady pro managementlesních stanovišť v rámci soustavy NATURA 2000.Ve výzkumných projektech jsou soustavně rozvíjeny aplikacegeografických informačních systémů, především ArcViewa ArcInfo, společně s databázovým prostředím nálezových datISOP a Survey pro potřeby ochrany přírody a krajiny. Bylyzpracovány kompletní mapové podklady pro ediční řaduChráněných území ČR a Atlas krajiny ČR.NEJNOVĚJŠÍ VÝSLEDKY ČINNOSTI ÚSTAVUSoučasný výzkumný potenciál ústavu je dostatečně fundovaný,abychom vytvořili uznatelné výsledky, a to nejen ve formětechnologií, patentů a vynálezů, ale i v odborných publikacích.O bohaté a tvořivé práci pracovníků ústavu svědčí mimo jinévýsledky za pětileté období hodnocené Radou vlády pro výzkum,vývoj a inovace zveřejněné v lednu 2012. Výzkumnýústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.,získal po korekci za cca 596 ohodnocených záznamů o výsledcích,uplatněných v letech 2006–2010, cca 15 443 bodů.Obodováno bylo konkrétně 256 vědeckých publikací (z toho55 článků v impaktovaných časopisech); 2 patenty, 4 užitnéa průmyslové vzory; 52 odrůd, 27 certifikovaných metodik,248 specializovaných map s odborným obsahem a 7 legislativníchpodkladů. Můžeme diskutovat o smyslu navrženéhoTab. 1 Přehled vyšlechtěných průhonických odrůd za posledních 5 let (2007–2011)Odrůda Rod/druh Šlechtitelské osvědčenío udělení ochranných právAdélaAgátaAmálkaAurelika ScarletBarunkaBarunkaBezdězBlack Velvet PinkBlaniceBlankaBouzovBrigitaBronze Velvet PinkCecilkaColumboCumulaJiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Pelargónie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaeJiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.PěnišníkRhododendron L.Pelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaeMochna křovitáPotentilla fruticosa L.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.PěnišníkRhododendron L.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Pelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaeJiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.VajgélieWeigela Thunb.Udělení: 29-12-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 11-08-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 07-01-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 30-12-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 28-12-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 15-09-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 19-11-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 11-10-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 04-01-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 15-09-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 09-07-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 11-08-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 30-12-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 08-01-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 08-01-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 30-10-2008Platnost do: 31-12-2038Číslo odrůdy v seznamuÚKZÚZORN20058ORN11257ORN12035PZH11256ORN09993ORN12304RHO20133PZH10594ORN11259ORN12303RHO14116ORN11258PZH11255ORN13680ORN13681WEI101659

Odrůda Rod/druh Šlechtitelské osvědčenío udělení ochranných právČervená LhotaDanielaDarkaEbroEridaHoneybee RedHoneybee VioletIvonaJitřenkaKarmelKees Sahin RedKees Sahin SalmonKokořínKokoskaKorundKřivoklátKuksKvětaLeafy CarmineLedniceLenkaLoiraLoketLudmilaMalá SkálaPěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.PetúniePetunia Juss.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.VajgélieWeigela Thunb.Pelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaePelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaeJiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.BorovicePinus L.Pelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaePelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaePěnišníkRhododendron L.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.PěnišníkRhododendron L.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.TavolníkSpiraea L.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Jiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.PěnišníkRhododendron L.TavolníkSpiraea L.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 20-05-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 10-12-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 28-12-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 30-10-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 04-09-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 04-09-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 01-03-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 09-07-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 30-12-2009Platnost do: 31-12-2039Udělení: 16-02-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 09-09-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 25-11-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 09-06-2006Platnost do: 31-12-2031Udělení: 29-12-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 14-07-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 08-01-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 26-05-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 09-09-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 15-09-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 28-12-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 09-07-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 09-09-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 08-01-2010Platnost do: 31-12-2040Číslo odrůdy v seznamuÚKZÚZRHO12055ORN12036PET11676ORN11044WEI10517PZH11669PZH11670ORN15103ORN11677ORN12528PZH13084PZH14524RHO20135ORN09995ORN20059RHO11048RHO14117ORN10698ORN14137RHO11672ORN12301ORN11045RHO14118ORN14136RHO1411910

Odrůda Rod/druh Šlechtitelské osvědčenío udělení ochranných právMarcelaMarikaMertelíkMiladaMíšaOrlíkPetrovProfesor ScholzPrůhonicePrůhoniceRedaRenataRohozecRozárka červenáRozárka lososověrůžováSandra RoseSiraelSíriusSlavěnaŠárkaV 94VegaVelká MoravaVeltrusyVizovicePrvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Jírovec maďalAesculus hippocastanum L.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.PěnišníkRhododendron L.LípaTilia L.PěnišníkRhododendron L.Topol černýPopulus nigra L.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.PetúniePetunia Juss.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Pelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaePelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaePelargonie páskatáPelargonium-Zonale-HybridaeJiřinka proměnliváDahlia pinnata Cav.MečíkGladiolus L.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Prvosenka bezlodyžnáPrimula vulgaris Huds.Hloh (podnož)Crataegus L.VajgélieWeigela Thunb.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Pěnišník (azalka)Rhododendron simsii Planch.Udělení: 01-07-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 15-01-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 10-12-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 15-01-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 01-07-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 14-07-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 10-11-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 09-07-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 04-01-2011Platnost do: 31-12-2041Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 10-12-2008Platnost do: 31-12-2033Udělení: 01-07-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 08-01-2010Platnost do: 31-12-2040Udělení: 07-01-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 07-01-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 11-10-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 01-03-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 28-12-2007Platnost do: 31-12-2032Udělení: 09-07-2009Platnost do: 31-12-2034Udělení: 15-09-2010Platnost do: 31-12-2035Udělení: 08-03-2012Platnost do: 31-12-2042Udělení: 15-01-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Udělení: 26-11-2008Platnost do: 31-12-2038Číslo odrůdy v seznamuÚKZÚZORN14138ORN11053ORN12517ORN11052ORN14140RHO11049ORN17536RHO14120PPN14111RHO11674PET11675ORN14139RHO14121PZH14522PZH14523PZH10595ORN15102ORN11046ORN11678ORN12302ORN16495WEI10166RHO11673RHO12054RHO1205311

Odrůda Rod/druh Šlechtitelské osvědčenío udělení ochranných právVolansZdeňka bronzováZdeňka červenáZdeňka žlutáVajgélieWeigela Thunb.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Chryzantéma zahradní (listopadka)Chrysanthemum × morifolium Ramat.Udělení: 30-12-2009Platnost do: 31-12-2039Udělení: 29-12-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 29-12-2011Platnost do: 31-12-2036Udělení: 04-01-2011Platnost do: 31-12-2036Číslo odrůdy v seznamuÚKZÚZWEI11260ORN19760ORN15824ORN15825celostátního bodového systému hodnocení výsledků výzkumnýchprojektů, ale dosažený výsledek řadí tento ústav mezinadprůměrné výzkumné organizace.Jedním z významných druhů výsledků jsou nové právně chráněnéprůhonické odrůdy. Za posledních 5 let jich bylo uznánok právní ochraně 70.Významným výsledkem výzkumné práce jsou patenty a užitnévzory: Roztokové hnojivo obsahující železo a mangan ve forměchelátů. (užitný vzor č. 19102). Roztokové hnojivo se stopovými živinami bez manganu.(užitný vzor č. 19846). Roztokové hnojivo se stopovými živinami bez bóru. (užitnývzor č. 19847). Vzorkovač rostlinných pletiv. (patent č. 302732). Způsob přípravy vzorků pro izolaci nukleových kyselinz rostlinných pletiv. (patent č. 301870). Kapalné organominerální hnojivo na bázi slepičího trusu.(užitný vzor č. 22925). Peletované hnojivo na bázi slepičího trusu. (užitný vzorč. 22926). Jednovrstvý extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu.(užitný vzor č. 22941). Lehký extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu.(užitný vzor č. 22942). Intenzivní střešní substrát s podílem spongilitu. (užitnývzor č. 22943). Extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu. (užitnývzor č. 22944).Dalším výsledkem aplikovaného výzkumu jsou certifikovanémetodiky. Mezi významné patří: Pěstování vodních rostlin a jejich ochrana na přírodnímstanovišti. Metodika pěstování hrnkových květin pro letní využitískleníků. Pěstební substráty s přídavkem kompostů, jejich přípravaa hodnocení. Metodika regenerace obytného vnitrobloku. Metodika zakládání opláštění plantáže rychle rostoucíchdřevin. Metodika ekonomického hodnocení pěstování rychle rostoucíchdřevin. Chřadnutí olší způsobené druhem Phytophthora alni Brasier& al. Metodika ekonomického hodnocení pěstování víceletýchenergetických rostlin. Pěstební substráty s přídavkem odpadní minerální plsti. Systémy hnojení okrasných dřevin v kontejnerech. Pěstování popínavých květin ve velkých květináčích nebov závěsných nádobách. Zachování lýkovce vonného (Daphne cneorum L.) v ČR. Protokol pro zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti novýchodrůd rodu Pinus, borovice. Protokol pro zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti novýchodrůd rodu Quercus, dub. Protokol pro zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti novýchodrůd rodu Spiraea, tavolník. Metodika heterovegetativního množení buku lesního (Fagussylvatica L.) a její uplatnění ve šlechtění dřevin. Metodika generativního a heterovegetativního množeníjeřábu českého (Sorbus bohemica) a její uplatnění při záchraněvzácných a ohrožených druhů jeřábů. Metodika zachování koniklece jarního (Pulsatilla vernalisL. (Mill.) v ČR. Metodika technologie generativního množení a dopěstovánístřevičníku Cypripedium calceolus L. s využitím v záchrannýchprogramech. Metodika a analýza potenciálu biomasy v ČR. Metodikastanovení potenciálu biomasy na zemědělské půdě pro úroveňkraj. Pěstební substráty s přídavkem sprašové hlíny. Systémy výživy poinzécií Euphorbia pulcherrima zaměřenéna eliminaci okrajových nekróz listů. Výživa stopovými živinami v produkci hrnkových květin. Péče o netopýry. Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivníúdržbou. Hodnocení zeleně v urbanizovaném prostoru a návrhopatření pro zvýšení její funkční stability. Metodika posuzování projektů na založení porostů rychlerostoucích dřevin k energetickému využití z hlediska biodiverzity,ochrany přírody a krajiny. Onemocnění olší způsobené druhem Phytophthora alniBrasier & S. A. Kirk – identifikace choroby, odběr vzorků. Záchrana populace borovice blatky (Pinus uncinata subsp.uliginosa) v přírodní rezervaci Borkovická blata.12

Publikace v periodikách s impaktem evidovanýchmezinárodními organizacemi pro informace ve výzkumuPublikační činnost za posledních 5 let vykazuje neustálý růst.Celkem bylo publikováno 73 příspěvků v časopisech s impaktfaktorem: Acta Geodaetica et Geophysica Hungarica, ActaChiropteroplogica, Annals of Forest Science, Applied Geography,Applied Geochemistry, Atmospheric Environment, Biodiversityand Conservation, Biologia Plantarum, Biomass and Bioenergy,Canadian Journal of Forest Research, Central European Journalof Biology, Ecological Engineering, Ecoscience, EnvironmentalPollution, European Journal of Entomology, European Journalof Forest Research, European Journal of Horticultural Science,Evolution and Systematics, Folia Geobotanica, Forest Ecology andManagement, Geoderma, Geografie, Holocene, HorticulturalScience, Hydrological Sciences Journal, Chemosphere, InsectConservation and Diversity, Journal of Analytical AtomicSpectrometry, Journal of Insect Conservation, Journal of Soilsand Sediments, North-Western Journal of Zoology, Novon,Perspectives in Plant Ecology, Phytocoenologia, Phyton – AnnalesRei Botanicae, Plant Disease, Plant Ecology, Plant Pathology,Plant Soil and Environment, Renewable & Sustainable EnergyReviews, Science of the Total Environment, Silvae Genetica,Urban Forestry & Urban Greening.Odborné publikacePracovníci ústavu v roce 2007 vydali 3 tuzemské monografie(výstup řešení Visegradského projektu: Mapping of main sourcesof pollutants and their transport in the Visegrad space. PartI: Eight toxic metals, Mapping of main sources of pollutants andtheir transport in the Visegrad space. Part II: Fifty three elementsa druhý díl české národní zprávy o výsledku plnění 4. evropskéhobiomonitorovacího programu: Bio-monitoring the atmosphericdeposition of elements using moss analyses in the CzechRepublic. Results of the international bio-monitoring programmeUNECE ICP-Vegetation 2000. Part II Optional elements forthe bio-monitoring programme). V dalších monografiích pracovníciústavu publikovali 3 kapitoly. V odborném tisku (převážněrecenzované časopisy bez IF) bylo publikováno celkem87 příspěvků a 2 statě v odborných knihách. Z toho ústavnímtiskem byl v roce 2007 vydán sborník z konference s mezinárodníúčastí Strom a květina – součást života (43 příspěvkůod pracovníků ústavu) a 2 čísla Acta Pruhoniciana (publikovánok problematice ochrany rostlin 8 příspěvků a k péčio městskou zeleň 7 příspěvků pracovníků ústavu).Pracovníci ústavu v roce 2008 vydali 3 tuzemské monografie– jednu na krajinářské téma: Landscape History of Honbice(Chrudim, Eastern Czech Republic): A Methodological Approachto Landscape Change Analysis; jednu týkající se biomonitoringu:Contents of 37 elements in moss and their temporal and spatialtrends in the Czech Republic during the last 15 years. FourthCzech bio-monitoring survey pursued in the framework of theinternational programme UNECE ICP-Vegetation 2005/2006a jednu z oblasti fytoenergetiky: Rostlinná biomasa jako zdrojenergie. Pracovníci ústavu publikovali zhruba 170 příspěvkův odborných časopisech, sbornících a knižních publikacích.Z toho ústavním tiskem byla vydána 2 čísla periodika ActaPruhoniciana č. 89 a 90 (v č. 89, věnovanému mj. fytoenergetice,šlechtění a pěstebním technologiím, bylo publikováno 16článků, v č. 90, zaměřenému na krajinu a zeleň v urbanizovanékrajině, vyšlo 10 příspěvků od pracovníků VÚKOZ, v. v. i.).Pracovníci ústavu v r. 2009 publikovali zhruba 170 příspěvkův odborných časopisech, sbornících a knižních publikacích.Z toho ústavním tiskem byla vydána 3 čísla periodika ActaPruhoniciana č. 91, 92 a 93. V čísle 91 věnovaném výsledkůmstudia krajiny bylo publikováno 12 příspěvků pracovníkůVÚKOZ, v. v. i. Číslo 92 bylo zaměřeno na výzkum pěstovánídřevin pro fytoenergetické účely (11 článků). V multitematickémčísle 93 bylo publikováno 20 příspěvků týkajícíchse např. výživy rostlin, fytopatologie, taxonomie a introdukcedřevin, pěstování letniček a trvalek.Pracovníci ústavu publikovali v r. 2010 158 příspěvků v odbornýchčasopisech, sbornících a knižních publikacích, z toho4 monografie. Z toho ústavním tiskem byla vydána 3 číslaperiodika Acta Pruhoniciana – č. 94, 95 a 96. V čísle 94 bylozveřejněno 12 příspěvků a v číslech 95 a 96 bylo zveřejněno12 a 9 odborných článků. Významným výsledkem výzkumubyla monografie autorky Kamily Havlíčkové a kol.: Analýzapotenciálu biomasy v České republice, 498 s.Pracovníci VÚKOZ, v. v. i., publikovali v r. 2011 celkem 127článků v periodikách a sbornících a 3 příspěvky v monografiích;byli autory/spoluautory 7 monografií. Výzkumný ústavSilva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v roce2011 vydal 3 čísla periodika Acta Pruhoniciana, 3 monotematicképublikace a 7 účelových osvětových publikací. Výsledkydlouhodobého hodnocení borovic jsou shrnuty v monografiiautorů Businský, R., Velebil, J.: Borovice v České republice.Výsledky dlouhodobého hodnocení rodu Pinus L. v kultuřev České republice, 180 s.Významným výsledkem ústavu je souborné kartografické dílos názvem Atlas krajiny České republiky (dále jen Atlas), kterévznikalo v rámci projektu VaV od roku 2003. Atlas je důležitýmkarto grafickým dílem, o čemž svědčí i celkový početmapových (906) a nemapových (767) prvků. Atlas je rozdělendo osmi základních kapitol (Krajina – předmět studia, Geografickápoloha, Historická krajina, Přírodní krajina, Současnákrajina, Krajina jako dě dictví, Krajina jako pros tor pro společnost,Krajina v umění). Atlas je zpracován na 332 stra nácha obsahuje 1 137 číslova ných objektů. Tematický obsah tvořilo356 autorů a posuzovalo 24 recenzentů. Na přípravě atlasu sepodílelo 133 institucí a firem nejen z domova, ale i ze zahraničí.Jedná se o nejrozsáhlejší atlasové dílo, nejen co se týká tematickéhoobsahu, ale i mapových výstupů, v historii českoslo venskéa české atlasové tvorby. Podle me zinárodně schválených kritériílze toto dílo nazvat národním atlasem. Atlas je první komplexníatla sové dílo v samostatné éře České republiky. Poprvé jsouv atlase zařazeny mapy ČR v měřítku 1 : 500 000. Po několikadesetiletích bylo vyplněno bílé místo v ob lasti souborných tematickýchmapových děl. Přínosem atlasu jsou moderně pojatéanalytické a syntetické mapy, umožňující náhled na velmi složitýa zároveň křehký systém vyjádřený slovem „krajina“. Autorskýkolektiv vytvořil s využitím nástrojů GIS a metod digitálníkartografie množství tematických map, které byly zpra coványvůbec poprvé (typy krajiny, potenci ály a limity krajiny, stresovéfaktory život ního prostředí, únosnost využívání krajiny).13

Atlas je distribuován do středních a vy sokých škol, vědeckýcha městských kniho ven, vědeckým institucím a dalším subjektůmzabývajícím se osvětou a vzděláváním. Atlas je k dispoziciv tištěné podobě ve formě vázané publikace (2 000 ks) a rovněžve for mě volných listů v přenosné papírové tašce (3 000 ks).Připravena je DVD verze atlasu uložená v pdf formátu. Kartografickédílo bylo realizováno v rámci projektu VaV- SK600/1/03 Atlas krajiny ČR, MSM 6293359101 „Výzkumzdro jů a indikátorů biodiverzity v kulturní krajině v kontextudynamiky její fragmentace“ a za podpory Ministerstva životníhoprostředí a Státního fondu životního prostředí ČR.Atlas krajiny ČR byl Českou kartografickou společností oceněnjako Mapa roku 2010. Slávnostní vyhlášení v kategoriiatlasových děl proběhlo v rámci veletrhu Svět knihy na VýstavištiPraha dne 12. května 2011. Atlas byl pak zařazen do českénárodní kartografické prezentace a představen na 25. světovémkartografickém kongresu v Paříži (3.–7. 7. 2011). Před vlastnímkongresem (1.–2. 7. 2011) proběhla pracovní setkání expertníchtýmů, kde v rámci komise národních a regionálníchatlasů (Commission on National and Regional Atlases ICA)bylo toto dílo představeno předsedovi komise Peteru Jordanovi(Rakouská akademie věd, Institut výzkumu měst a regionů)z Vídně.Prezident světové kartografické asociace (ICA), britský kartografpan William Cartwright, vyhlásil dne 8. července 2011,v rámci závěrečného programu 25. světového kartografickéhokongresu v Paříži, na prvním místě v kategorii „Atlasů“ soubornémapové dílo Atlas krajiny ČR. Učinil tak na základě rozhodnutíhodnotící komise, jejímž předsedou byl přední kartografCorrine van Elzaker. Na základě kvality obsahové, kartografickéa tiskové byl řešitelský tým požádán specialisty ICA z Vídněo zpracování informace o Atlase krajiny ČR. Tato informacebude vložena do prezentace významných kartografických počinů,kdy Atlas krajiny ČR bude vyhlášen Mapou světa za měsícříjen 2012 a bude zveřejněn na oficiálních webových stránkáchICA – link http://icaci.org/map-of-the-month/.Mezinárodní spolupráce ve výzkumuÚstav v roce 2007 pokračoval ve spolupráci se zahraničnímipartnery na následujících 5 významných projektech: Kulturníhistorická analýza oblasti Kuks a Betlém v rámci projektu Vývojkoncepcí a nástrojů pro záchranu cenných krajin na příkladuSvětového kulturního dědictví UNESCO Pückler-Park BadMuskau a Kuksu – projekt 22506/45A Technische UniversitätPotsdam; Výzkumný projekt: Studium možností obnovy krajinářskýchparků Eduarda Petzolda v SRN, ČR, Polsku – FürstPückler Parkstüftung Bad Muskau; Studium efektivních školkařskýchpostupů při záchraně ohrožených druhů rostlin – Phytesia,Univ. Liege, Belgie; Biomonitoring atmosférické depoziceprvků – Centrum Ecology and Hydrology, Bangor, U. K. Odděleníekologie lesa bylo zapojeno do řešení projektu COST– 27 Protected Forest Areas in Europe – Analysis and Harmonisation.Pokračovala spolupráce na zpracování rozsáhlých souborůdat z karpatských jedlobukových pralesů s Technickouuniverzitou Zvolen a Univerzitou v Budapešti. Pracovníciústavu jsou zastoupeni v komisi česko-rakouských expertův tzv. Melkském procesu.Od roku 2008 ústav spoluproval s Norskou geologickou služboua realizoval projekt Biogeochemical exploration of forestsas a base for the long-term landscape exploitation in the CzechRepublic, podpořený grantem z Norska prostřednictvím Norskéhofinančního mechanismu. Tento projekt byl úspěšně zakončenv r. 2011.Na pracovišti VÚKOZ, v. v. i., v Brně také probíhalo řešení mezinárodníhoprojektu 1CEO61P3 „Transnational EcologicalNetworks in Central Europe (TransEcoNet)“, který se zabývávýzkumem ekologických sítí ve středoevropském prostoru. Výsledkybudou postupně uveřejněny na internetových stránkáchwww.zmeny-krajiny.cz/transeconet_historie.html jak v textové,tak v grafické podobě.V roce 2009 se zástupci oddělení Ekologie lesa z pracovištěBrno podíleli na přípravě konference EC Presidency Conferenceon Wilderness and Large Natural Habitat Areas, pořádanév rámci českého předsednictví EU.V roce 2010 se zástupci oddělení fytopatologie účastnili programuEuropean Cooperation in the Field of Scientific andTechnical Research Action (COST) v rámci činnosti FP0801(Established and Emerging Phytophthora: Increasing Threatsto Woodland and Forest Ecosystems in Europe).V roce 2011 se pracovníci oddělení Ekologie krajiny a geoinformatikyúčastnili na mezinárodním projektu výzkumugeomorfologických procesů v Karpatech v posledním miléniuv rámci Karpatsko-balkánské komise Mezinárodní geografickéunie IGU v letech 2009–2011. V oboru ekologie krajinya využití GIS byl koordinován výzkum a kapitola týkající seMoravsko-slezských Karpat na území ČR.V roce 2011 oddělení Biomonitoringu VÚKOZ, v. v. i.,ve spolupráci s Norskou geologickou službou úspěšně dokončilořešení projektu Biogeochemical exploration of forests asa base for the long-term landscape exploitation in the Czech Republic,podpořeného grantem z Norska prostřednictvím Norskéhofinančního mechanismu (VI. 2008–III. 2011).Zástupci oddělení Genetiky a šlechtění v roce 2011 spolupracovalis německou firmou Elsner pac Jungpflanzen v Drážďanech,která zkouší průhonické odrůdy petúnií odolné k padlía zařazuje je do svého sortimentu. Dále spolupracují s holandskoufirmou Green Works na šlechtění nových odrůd rodůDahlia, Echinacea, Anemone, Lupinus a Hibiscus pro využitív kontejnerové výrobě.Pracovníci oddělení Pěstebních technologií v roce 2011 spolupracovalise slovinskými partnery z Biotehniški CenterNaklo (Biotechnical Centre Naklo) a firmou Humko, Podnartna vývoji a hodnocení pěstebních substrátů a na přípravěprojektu v rámci vzdělávacího programu Leonardo da Vinci.Dále se podíleli na řešení mezinárodního projektu s Ruskoufederací, ve kterém zajišťují namnožení ekotypů Lonicera camtschatica,získaných z expedic pracovníky VÚRV, v. v. i., Ruzyněna Kamčatce a Sachalinu. S belgickou laboratoří Phytesia- Laboratory of Biotechnology, University de Liege, Belgiespolupracovali na in vitro množení semenáčů Cypripediumcalceolus, původem ze Středomoravské pahorkatiny v Moravskoslezkémregionu v České republice.14

V oblasti výměny rostlinného materiálu (Index seminum etplantarum) ústav spolupracuje s více než 360 zahraničnímibotanickými zahradami, výzkumnými institucemi a správcisbírek. Bylo např. získáno 16 nových odrůd topolů a vrb proenergetické využití z Itálie, Nizozemí, Polska a Slovenska, kterébudou testovány v podmínkách ČR.Významná tuzemská setkání odborníkůÚstav zorganizoval r. 2007 v Průhonicích konferenci s mezinárodníúčastí k 80. výročí založení ústavu pod názvem Strom a květina– součást života. Toto setkání odborníků se setkalo s velkýmohlasem v odborné veřejnosti. Ve dnech 26.–30. 5. 2008 v Průhonicíchproběhlo významné setkání odborníků s mezinárodníúčastí, konkrétně sympozium k problematice okrasnýchdřevin The 1 st International Symposium on Woody Ornamentalsof the Temperate Zone. Pracovníci ústavu se této akce účastniliformou přednášek a prezentace posterů. Ve dnech 20.–21.října 2008 se v Průhonicích tradičně konala konference s krajinářskoutématikou; IV. konference Tvář naší země – krajinadomova (2008).Propagace oboruVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,v. v. i., provozuje největší veřejnou knihovnu v oblastiokrasného zahradnictví a krajinářství. Knihovna disponujekolem 17 000 knižních jednotek, nabízí kolem 100 periodika archivuje velké množství výzkumných správ a rukopisů.Ústav vydává periodikum Acta Pruhoniciana. V rámci zahraničníspolupráce oddělení knihovnických a dokumentačníchslužeb vyměňuje toto periodikum za řadu dalších zahraničníchperiodických i monografických publikací se 37 organizacemiz celého světa. Další podrobnosti lze nalézt v RočenkáchVÚKOZ, v. v. i., a na internetové adrese ústavu www.vukoz.cz.Dendrologická zahradaje nedílnou součástí ústavu. Soustřeďuje přes 9 000 taxonůdřevin a trvalek. V matečnicích, na karanténních a pěstitelskýchplochách se dopěstovávají další taxony. Z bohatéhosortimentu zde byly rozpracovány vrby. Postupně zde bylysoustředěny především méně vzrůstné domácí i cizokrajnédruhy a kultivary. Obdobně byl soustředěn sortiment topolůs ohledem na využití v krajině a v územích silně poškozenýchtěžbou uhlí. V zahradě je jedna z největších sbírek borovic,smrků a tavolníků. Postupně je rozšiřována ukázková expozicerododendronů. Financování jejího chodu chceme podpořittaké vytvořením vzdělávacího centra pro mládež jako unikátníhocentra v ČR za podpory krajského úřadu a strukturálníchfondů.Spolupráce se školamipatří k neodmyslitelné součásti aktivit ústavu. Výzkumnýústav okrasného zahradnictví v Průhonicích před druhou světovouválkou a těsně po ní participoval na rozvoji vysokoškolskéhozahradnického školství na Vysoké škole zemědělskéhoa lesního inženýrství v Praze jako součást ČVUT. V ústavuse rovněž konala praktická cvičení studentů. Po převedenívysokoškolského zahradnického studia z Prahy na Vysokouškolu zemědělskou v Brně v padesátých letech se soustředilatato spolupráce ústavu na tehdejší zahradnický obor a pozdějifakultu v Lednici na Moravě. Další významnou formou tétospolupráce se zahradnickou fakultou v Lednici bylo vždy poskytovánímožností pro dlouhodobější praxe studentů a prozpracování jejich diplomových prací. Vzájemné členství ve vědeckýchradách, oponentních, habilitačních a jiných obdobnýchakcích bylo samozřejmostí.Velmi úzká spolupráce je také s Českou zemědělskou univerzitouv Praze, kde se zdárně rozvíjí zahradnický obor. Tato univerzitazajišťuje také odborný růst našich pracovníků formouvědecké výchovy. Oboustrannou snahou je tuto spoluprácidále rozvíjet.Pracoviště Brno uzavřelo smlouvu s Mendelovou univerzitouo vzájemné spolupráci včetně odborného vedení a využívánídiplomantů a doktorandů. Spolupráce je rovněž s PřF UKv Praze a dalšími.Úzká spolupráce je s Vyšší odbornou a zahradnickou a Střednízahradnickou školou v Mělníku, Střední školou zahradnickoua zemědělskou v Děčíně-Libverdě, Střední zahradnickou školouv Ostravě, Střední zahradnickou školou a odborným učilištěmv Litomyšli, Střední zahradnickou školou v Kopidlně, Středníodbornou školou stavební a zahradnickou v Praze-Malešicích.Aktivní účastí na výuce na vysokých a středních školách ústavzískával a získává nové mladé spolupracovníky. Tento aspektje velice důležitý pro další rozvoj ústavu.Krátký pohled z minulosti přes současnost do budoucnostiNejkritičtější vývojovou etapou pro ústav bylo období druhésvětové války, kdy byly velké ztráty na majetku, předevšímv Průhonickém parku. Téměř existenčním problémem byloobdobí po odtržení Průhonického parku se zámkem v roce1962. Postupně se však ústav znovu, v modernější podoběformoval včetně zachování a obnovy historického areálu dvoraa vybudoval Dendrologickou zahradu značného významu.Existenci ústavu jsme museli obhajovat také v r. 2006, kdybyla již vyhotovena zřizovací listina s novým názvem ústavu(Ústav biodiverzity a ekologie krajiny) a novou náplní ústavu.Hovořilo se také o sloučení ústavu a odtržení majetku.Vše tradiční a zahradnické bylo špatné a do zřizovací listinyse nedostalo. Ve zřizovací listině nebylo místo pro činnostijako je ochrana rostlin, nebo šlechtění či pěstební technologie.Na vše byl pouze argument, že „příroda si pomůže sama“.V současné době rovněž náš zřizovatel deklaruje nezájem o výzkumjako takový a jedná se o různých alternativách přechodupod nového zřizovatele.Tak jako byla těžká minulost (nám se zdá s odstupem času, žetomu tak nebylo), je těžká současnost a zajisté nejtěžší budebudoucnost. Komplexní pojetí vědeckovýzkumné činnostiústavu bylo, je a bude základním předpokladem toho, že oborokrasného zahradnictví bude schopen řešit problematikutvorby životního prostředí.Ústav má střednědobou koncepci výzkumu, která spočívá15

v poskytování speciálních, často jedinečných služeb v oblastiaplikovaného výzkumu krajiny, včetně okrasného zahradnictví,které přispívá k utváření značné části životního prostředíčlověka (hlavně obytného a pracovního prostředí). Hlavnísměry výzkumné činnosti 2005–2011 byly z větší části formuloványve 2 výzkumných záměrech: „Výzkum (neprodukčních)rostlin a jejich uplatnění v krajině a sídlech budoucnosti“(pracoviště Průhonice), „Výzkum zdrojů a indikátorůbiodiverzity v kulturní krajině v kontextu dynamiky její fragmentace“(pracoviště Brno).Orientace výzkumné činnosti je schválena zřizovatelemv nové zřizovací listině, kde jsou nastíněny i činnosti, kteréústav v současné době neprovádí a zatím na ně nemá patřičnéfinanční prostředky.Důležité pro ústav je synergie průhonického a brněnskéhopracoviště, výzkum krajiny jako celku (kulturní a volná krajina).Proto bude nutné vytváření projektových týmů (variabilnosta mezioborové soustředění významných kapacit ústavu).HLAVNÍ SMĚRY VÝZKUMNÉ ČINNOSTI Výzkum v oblasti kulturní krajiny – zvláště výzkum metodkrajinného plánování, implementace Evropské úmluvyo krajině, a modelové rekonstrukce zeleně převážněv historické krajině, výzkum soustav a funkčnosti systémusídelní zeleně, výzkum historické zeleně z aspektu současnéhovyužití. Výzkum v oblasti ekologie krajiny – výzkum změn ve využíváníkrajiny, vytváření strategie ekologie krajiny, výzkumvývoje přirozených lesů, apod. Výzkum biodiverzity – především výzkum zdrojů a indikátorůbiodiverzity, soustřeďování a výzkum genofondurostlin. Taxonomické studie taxonů s využitím izoenzymovéa DNA analýzy. Výzkum v oblasti fytoenergetiky a energetického potenciálubiomasy – výzkum genofondu a pěstebního systému lignocelulozníchenergetických plodin včetně jejich environmentálníchpřínosů a rizik; testování technologií pro produkci a energetickévyužití biomasy; analýza produkčního a ekonomickéhopotenciálu všech zdrojů biomasy včetně energetických plodin. Výzkum v oblasti biomonitoringu znečištění složek ŽP– metodologie využití analýz bioindikátorů kvality prostředía bioindikace rozložení úrovní znečištění složek ŽPna území ČR. Výzkum škodlivých činitelů neprodukčních a okrasnýchrostlin – výzkum biotických a abiotických škodlivých činitelůvázaných na neprodukční a okrasné rostliny. Výzkum v oblasti genetických a šlechtitelských metod– shromažďování a studium genofondu rostlin, šlechtěnínových odrůd s novými vlastnostmi, zejména rezistencívůči chorobám a škůdcům. Výzkum progresivních pěstebních technologií – výzkumnových technologií množení a pěstování a optimalizacevýživy rostlin.Na závěr tohoto článku je nutno říci, že náš ústav pyšnící se bohatouhistorií má své místo i v současnosti a i přes některé skeptickénázory bude mít své místo i v budoucnosti. Svědčí o tompředevším dosažené výsledky. Toto výročí oslavující 85 let tvůrčíexistence našeho ústavu by se neuskutečnilo bez poctivé prácevšech a řady těch, kteří již mezi námi nejsou.Příloha 1 Přehled vydání periodika Acta Pruhonicana1/1960Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích.Hieke, K.: Vliv 2,3,5-trijodbenzoové kyseliny na růst a vývojCamellia japonica L., Cytisus canariensis Comm. a Cliviaminiata Rgl.Valášková, E.: Příspěvek ke studiu genetické resistencetulipánů k Botrytis tulipae (Lib.) Lindl.2/1961Staňková-Opočenská, E., Staněk, M.: Použití Fytostreptu (čs.antibiotického přípravku streptomycinu a chlortetracyklinu)proti Erwinia aroideae (Townsend) Holland, původcibakterijní mokré hniloby kal (Zantedeschia aeth. Spr.).Hieke, K.: Pěstitelská a semenářská hodnota osiva některýchodrůd Primula malacoides Franch.Svoboda, A.: Poznámky o stříhanolistých odrůdách buku lesního.3/1962Hieke, K.: Průhonický sortiment Pelargonium zonale Ait.1958–1962.4/1962Kavka, B.: The Breeding of New Varieties of Rhododendronhybridum and of Largeflowered Dwarf Rhododendrons(Rhododendron × průhonicianum Kavka).Matouš, J.: Možnosti využití heterose a otázky pylové sterilityu Cyclamen persicum Mill.Mokrá, V.: Elektromikroskopická studie původce virovénekrózy primule.Valášková, E.: Testování fungicidů k půdní desinfekciHieke, K.: Hodnocení evropského sortimentu Primulamalacoides Franch.5/1963Hieke, K.: Morfologické abnormality u Pelargonium zonaleAit.Skalská, E.: Změny obsahu dusíku, fosforu, draslíku a vápníkuu hyacintů během vegetačního cyklu.Staňková-Opočenská, E.: Možnost použití cykloheximidu16

(aktidionu) proti padlí jabloňovému [Podosphaeraleucotricha (Ell. et Ev.) Salm.] ve formě studeného aerosolu.Valášková, E.: Spektrum účinnosti a mechanizmus působeníantifungálního antibiotika fungicidinu (syn. Mycostatin,Nystatin).6/1963Skalská, E.: Změny v obsahu hlavních živin u tulipánů běhemvegetačního cyklu.Valášková, E.: Vliv hnojení na intenzitu onemocnění tulipánůplísní Botrytis tulipae.Hieke, K.: Klíč k určování nejpěstovanějších kultivarůPelargonium zonale hort.7/1993Hieke, K.: Průhonický sortiment Primula malacoides Franch.1950–1962.8/1964Mokrá, V.: Některé fyziologické choroby a anomálie ve vývojiprimulí často považované za virózy.Skalská, E.: Vliv sponu rostlin u Begonia tuberhybrida Voss.na velikost hlíz.Soukup, J., Matouš, J.: Pěnové umělé hmoty jako substrát propěstování Cyclamen persicum Mill.Hieke, K.: Dřeviny zámeckých parků na Znojemsku (krátkésdělení).9/1964Dostálek, J.: Vzrůstnost kulturních odrůd jablonína podnožích M I, II, XII a XIII.Hieke, K.: Okrasné dřeviny veřejných ploch města Jihlavy.Mokrá, V.: The occurrence of primrose virus diseases in the world.Skalská, E.: Příspěvek k hnojení hlíznatých begónií (Begoniatuberhybrida Voss.).Valášková, E.: Ochrana begónií proti padlí Oidium begoniae Putt.10/1964Hieke, K.: Vliv některých stimulačních látek na klíčenísemene Primula obconica Hance.Skalská, E.: Možnosti úspěšného hubení plevelů herbicidemCIPS v porostech tulipánů.Soukup, J.: Vliv některých organických a minerálníchsubstrátů na vzrůst rododendronu ’Cunningham’s White’.11/1965Dubský, F., Soukup, J., Sýkora, V., Matouš, J.: The Study ofSome Physiological Aspects on the Use of Synthetic IonExchangers as Sorbens of Plant Nutrients.Hieke, K.: Vliv světla a jiných faktorů na růst a zakořeněníkaméliových výhonů.Valášková, E.: Chemické přípravky a antibiotika v bojis padlím na hortensiích.12/1966Hieke, K.: Ein Beitrag zur Stecklingsvermehrung vonMagnolien.Skalská, E.: Beitrag zur Ernahrungsfrage der Knollenbegonie(Begonia tuberhybrida Voss.) II. Teil.13/1966Soukup, J., Sýkora, V., Matouš, J., Dubský, F.: The PlantNutrition by Means of the Synthetic Ion Exchangers witha Different Ration of Nutritive Ions.Staňková, E.: Použití Plantasolu proti bakteriální skvrnitostidelphinií, Pseudomonas delphinii (E. F. Smith) Stapp.14/1967Hieke, K.: Průhonický sortiment Primula obconica Hance1963–1966.15/1967Emödi, R.: Historický vývoj silniční zeleně jako cílevědomýa tvůrčí zásah člověka do krajiny.Hieke, K.: Über die Samenkeimung der verbreitesten Primulaobconica-Sorten.Panýr, M.: Colorimetric Determination of Nitrates in theHorticultural Soils and Substrates.Skalská, E.: Možnosti hubení plevelů herbicidem Lironox-CIPC v porostech hyacintů.16/1968Kavka, B.: Zhodnocení hlavních druhů jehličin z hlediskajejich využití v zahradní a krajinářské architektuře.17/1968Hieke, K.: Dendrologický průzkum zámeckého parkuv Loučné nad Desnou.Skalská, E.: Některé poznatky z výživy gladiolů.Staňková-Opočenská, E.: Mikroorganismy rhizosféry některýchokrasných rostlin, pěstovaných v jílovitorašelinnémsubstrátu.18/1968Holitscher, O.: Průhonický sortiment tulipánů.17

19/1968Matouš, J.: Die cytoplasmatische männliche Sterilität beiBegonia semperfl orens hort. und Möglichkeiten ihrerAusnutzung in der Züchtung.Patáková, S.: Vliv CCC na růst hlíz Begonia tuberhybrida Voss.Skalská, E.: Některé poznatky z výživy a hnojení narcisů.20/1969Opatrná, M.: Výsledky dlouhodobého pozorování trvalek.21/1969Plavcová, O.: Die Chromosomenzahlen bei Gartentulpen.Skalská, E.: Roční křivky živin u narcisů jako podklad prohnojení.Hieke, K.: Bemerkungen zu dem Einfluss der Lufttemperaturauf den Blühverlauf der Gartenfuchsie ‘Márinka’.22/1969Kavka, B.: Zhodnocení hlavních druhů listnáčů z hlediskajejich využití v zahradní a krajinářské architektuře.23/1970Hieke, K.: Průhonický sortiment Fuchsia × hybrida Voss1967–1970.24/1971Jubilejní číslo k 70. narozeninám ředitele VÚOZdoc. dr. ing. B. Kavky.Mareček, J.: Začátky československého zahradnickéhovýzkumu a životní dílo doc. dr. ing. Bohumila Kavky.Hieke, K.: Vliv některých retardačních látek na výšku rostlinchryzantém.Matouš, J.: Vliv růstových retardantů na růst a kveteníkulturních odrůd Rhododendron obtusum (Lindl.) Planch.Mokrá, V.: Rozšíření viru aspermie rajčat v kulturáchchryzantém v Československu.Pavlík, J.: Metodika zjišťování vlastních nákladů a výnosůu okrasných rostlin, pěstovaných na zasklených plochách.Skalská, E.: Studium roční spotřeby živin u narcisů a stanovenídávek hnojiv.Staňková-Opočenská, E., Lehovec, J.: Vzcházení, růst,zdravotní stav a mikrobní osídlení kořenů okrasnýchjehličin, pěstovaných v jílovito-rašelinovém substrátu.Staňková-Opočenská, E., Večeřa, L., Soukup, J.: Pěstovánískleníkových růží v jílovito-rašelinovém substrátu.Valášková, E.: Kombinovaný účinek teploty a fungicidůna houby rodu Fusarium.Plavcová, O.: Die Chromosomenzahlen bei Gartentulpen(Krátké sdělení).25/1972Soubor referátů ze semináře pořádaného dne 20. 4. 1971v Praze u příležitosti 70. narozenin ředitele VÚOZdoc. dr. ing. B. Kavky.Scholz, J.: Úvodní projevKrise, J.: Využití krajiny v územním plánování.Machovec, J.: Hodnocení a využití dřevin v sadovnictvía krajinářství.Galuszka, E.: Poznámky k biologickému plánování krajinyv územních plánech.Semrád, S.: K problémům životního prostředí a rekreacev krajině.Tomaško, I.: Význam zelene pre bioklimatické a hygienicképomery sídlišť.Mareček, J.: K některým problémům vegetačních úpravv sídlištích venkovského typu.Horký, J.: Krajinářské úpravy příměstských oblastíOpatrná, M.: Využití trvalek v parkových a krajinářskýchúpravách.Tobiášek, P.: Vliv zeleně a její uplatnění v prostředízemědělských velkovýrobních závodů.26/1972Holitscher, O.: Průhonický sortiment tulipánů II.27/1972Hieke, K.: Poznámky k druhové skladbě jehličnanův zámeckých parcích Čech.Holitscher, O.: Průhonický sortiment tulipánů.Matouš, J.: Použití krátkého dne u mladých rostlin Begoniatuberhybrida Voos. ke zvýšení výnosů hlíz.Soukup, J., Matouš J.: Srovnávací zkoušky sortimentuvícesložkových průmyslových hnojiv.Valášková, E.: Vliv insekticidů na choroboplodné půdníhouby in vitro.Krátké sdělení:Hieke, K.: Poznámky k rozměrům a habitu jedlovcekanadského Tsuga canadensis Carr.Plavcová, O.: Die Chromosomenzahlen bei Gartentulpen.Schuch, J.: Poznatky se zakořeňováním Rhododendronhybridum ‘Cunningham’s White’.18

28/1974Hieke, K.: Dřeviny zámeckých parků Severočeského kraje.29/1974Kavka, B.: Zhodnocení hlavních druhů křovin z hlediskajejich využití v zahradní a krajinářské architektuře.30/1974Petrová, E.: Průhonický sortiment narcisů v letech 1968–1973.31/1974Opatrná, M.: Hodnocení kulturních odrůd kosatců.32/1974Soubor referátů z mezinárodního semináře „Současnéa perspektivní uplatnění podnoží růží“ pořádaného dne25–27. června 1973 v Průhonicích.33/1975Petrová, E.: Průhonický sortiment krokusů v letech 1970–1974.34/1976Hieke, K.: Dřeviny zámeckých parků Jihomoravského kraje.35/1976Hieke, K.: Průhonický sortiment Chrysanthemum × hortorumBailey – Vytrvalé kultivary.36/1976Opatrná, M.: Hodnocení kulturních odrůd rodu Aster1967–1973.37/1976Seminář při příležitosti 70. narozenin prof. dr. ing. JaromíraScholze v Průhonicích dne 26. března 1975.38/1978Holitscher, O.: Průhonický sortiment tulipánů III.39/1978Hieke, K.: Průhonický sortiment rodu Weigela Thunb.v letech 1972–1977.41/1979Opatrná, M.: Průhonický sortiment rodu Delphinium v letech1964–1974.42/1980Hieke, K.: Průhonický sortiment rodu Cyclamen persicumMill. v letech 1971–1977.43/1981Jelínková, M: Generely městské zeleně.Cejp, M.: Metodika sledování sociologických hledisek přitvorbě generelů zeleně.Souček, V.: Uplatnění zeleně v areálech zemědělskýchvýrobních středisek.Souček, V.: Uplatnění zeleně v postupné přestavběvenkovských sídel.Mareček, J.: Zónování systému krajinné zeleně ve venkovskémprostoru.Bulíř, P.: Výzkum uplatnění nových forem rozptýlené zeleněv zemědělsky využívané krajině.Ondřejová, V.: Stanovení vlastních nákladů na údržbu zeleně.44/1981Hieke, K.: Poznámky ke kvetení mochny křovité (Potentillafruticosa L.).Novotná, I.: Zastoupení tří způsobů opylení u macešky (Violawittrockiana GAMS.) na základě rozboru potomstev jedinců.Petrová, E.: Vliv termínů sklizně matečných cibulí a délkainkubace na výnos dceřiných cibulí hyacintů.Skalská, E.: Perspektivní kůrové substráty a výživa gerber.Valášková, E.: Vliv stopových prvků na vývoj fusarií in vitroa jejich patogenita in vivo.Votruba, R.: Vliv podnoží na výnos květů u skleníkových růží.45/1982Petrová, E.: Hodnocení sortimentu hyacintů v Průhonicíchv letech 1976–1979.Opatrná, M.: Hodnocení světových sortimentů trvalek roduErigeron, Solidago, Monarda, Astilbe, Leucanthemum,Pyrethrum a revize hodnocení podzimních aster.Hieke, K.: Výzkum světových sortimentů rodu Calluna Salisb.a Erica L.40/1979Hieke, K.: Průhonický sortiment rodu Forsythia Vahl. v letech1972–1977.46/1983Hieke, K.: Vyhodnocení světového sortimentu mochnykřovité (Potentilla fruticosa L.).19

Opatrná, M.: Výzkum světových sortimentů trvalek – Irissibirica.Petrová, E.: Průhonický sortiment narcisů II. v letech 1977–1982.47/1983Benetka, V.: Zkrácení klíčního odpočinku semen u podnožovérůže ’Pávův červený’ s využitím podzimního výsevu v rocesklizně.Novotná, I.: Srovnání F1 odrůd s volně opylenými odrůdamizahradních macešek (Viola wittrockiana Gams) těchžebarev.Obdržálek, J.: Vegetativní množení opadavých azalek skupiny‘Knap Hill’ řízkováním.Plavcová, O., Žlebčík, J.: Vývoj květních orgánů u několikaodrůd zahradních tulipánů (Tulipa gesneriana L.).48/1984Bouček, Z. Soustava zelených ploch v sídlech.Bulíř, P., Scholz, J., Suchara, I.: Příspěvek ke zhodnocenívětrolamů v oblasti Lednice na Moravě.Hieke, K.: Poznámky k habitu velkokvětých stálezelenýchkultivarů rodu Rhododendron L.Ondřej, J.: Vývoj vegetace v extrémních podmínkáchparkovišť zpevněných zatravňovacími dlaždicemi.Souček, V.: Uplatnění zeleně ve starší blokové zástavbě.Šonský, D.: Technologie přesadeb vzrostlých dřevin.49/1984Hieke, K.: Vyhodnocení světového sortimentu velkokvětýchstálezelených kultivarů rodu Rhododendron L.Opatrná, M.: Výzkum světových sortimentů trvalek –Hemerocallis L.Petrová, E.: Průhonický sortiment cibulnatých květin –Colchicum, Fritillaria a další rody.50/1985Helebrant, L.: Padesátému číslu na cestu.Benetka, V.: Některé metodické poznatky z isolace somatickýchmutací u růže Sonia.Plavcová, O.: Indukce polyploidie u tulipánů pomocí kolchicinu.Skalská, E.: Vliv hnojení dusíkem na výnos gerber (1).Valášková, E.: Moření sadby tulipánů a mečíků protifusariozám.Mokrá, V.: Sledování přirozené reinfekce karafiátů viremskvrnitosti.Hieke, K.: Pokusy s množitelností řízkováním u průhonickéhosortimentu stálezelených rododendronů.Pinc, M.: Vlastní náklady produkce okrasných keřů.Ondřej, J.: Výsledky zkoušek s přípravkem potlačujícím mechv trávnících.Jelínková, M.: Analýzy společenské a sadovnické účinnostiparků v sídlech.51/1985Bulíř, P.: Koncepce řešení vegetačních doprovodů silnicv okrese Mělník.Bulíř, P., Černá, M., Škorpík, M.: Modelové řešeníkrajinářských vegetačních úprav.Šubr, J.: Metodika řešení vnitroblokové zeleně.Škoudlín, J.: Faktory ovlivňující strukturu ornitocenózve vybraných pražských parcích.52/1985Hieke, K.: Bemerkungen zu den Blütenmerkmalenimmergrüner grossblümiger Rhododendron-Züchtungen.Ondřejová, V.: Optimalizace projektových řešení zeleně.Opatrná, M.: Výzkum světových sortimentů trvalek Iris ×barbata nana a Iris × barbata media.Pavlík, J.: Přínos globálního záření pro vyhřívání skleníků.53/1987Petrová, E.: Průhonické sortimenty cibulnatých květin –Muscari, Allium, Iridodictyum a další rody.Opatrná, M.: Hodnocení okrasných trav a příbuzných druhů.Šonský, D.: Výsledky sortimentálního hodnocení dřevina stanovení racionální technologie tvarovaných živýchplotů.Součková, M.: Dřeviny a trvalky vhodné jako půdní kryty.Businský, R.: Vyhodnocení sadovnicky cenných vlastnostívybraného sortimentu růží pro podmínky ČSR.Dirlbek, K., Charvátová, I.: Klíněnka platanová (Lithocolletisplatani Stgr., Lepidoptera, Lithocolletidae) v parcích v Prazea Poděbradech.54/1988Ondře,j J.: Metoda kvalitativního hodnocení trávníků v sídlech.Dirlbek, K.: Význam mochny křovité (Potentilla fruticosa L.)v ekologii města.Hieke, K.: Beitrag zum Blühen der Weigelien (WeigelaThunb.).Šubr, J.: Koncepce tvorby zeleně obytných vnitrobloků.Novák, Z.: Slohová období a sortiment rostlin.Vidláková, O., Zářecký, P.: K vybraným právním problémůmpéče o zeleň v městech a obcích.20

55/1988Benetka, V., Kodýtek, K.: Vorauslese der T-Mutanten vonChrysanthemen bei der Kultur in vitro (předselekceT-mutantů u chryzantém v podmínkách in vitro).Novotná, I.: Breeding research of thermotolerance in smallflowering chrysanthemums (Chrysanthemum morifoliumRAMAT) for controlled growing (Šlechtitelský výzkumtermotolerance drobnokvětých chryzantém pro řízenépěstování).Plavcová, O.: Vererbung einer engen Randzeichnung auf denBlättern bei Pelargonium zonale hort. (Dědičnost úzkéokrajové kresby na listech u Pelargonium zonale hort.).Votruba, R.: Clonal propagated varieties of Dianthus barbatusL. for growing under glass (Klonově množené odrůdyDianthus barbatus L. pro pěstování pod sklem).56/1988Bulíř, P.: Příspěvek k typologii rozptýlené zeleně.Ondřejová, V.: Materiálově technické zajištění tvorby a údržbyzeleně.Ondřej, J., Stejskalová, E.: Mobilní zeleň – dílčí výsledkyvýzkumu směřujícího ke zlepšení její kvality v městskémprostředí.Hieke, K.: Příspěvek k mrazuvzdornosti velkokvětýchstálezelených rododendronů.Ing. Jiří Mareček in memoriam.57/1989Bouček, Z.: Koncepce a normativy sídelních parků.Bouček, Z.: Uplatnění systému zeleně v příměstském územíhlavního města Prahy.Šubr, J., Stejskalová, E.: Modelové řešení zeleněve vnitroblocích starší zástavby.Novák, Z.: Monuments of Garden Architecture inSouthmoravian Region (Památky zahradní architekturyv Jihomoravském kraji).Galuszka, E.: Podmínky rozvoje krajinného prostředí v Ostravsképrůmyslové oblasti, zvláště na poddolovaném území.Bulíř, P., Divila, J., Jech, D., Pokorný, V.: Hodnocení krajinypro plánování systému trvalé zeleně na příkladu okresuMělník.Hamata, M.: Minimalizace prací ve výsadbách trvalek.Šonský, D., Smýkal, F.: Biotechnika zapojených výsadeb.58/1990Petrová, E.: Možnosti rozmnožování narcisů rozřezávánímcibulí v podmínkách ČSSR.Skalská, E.: Posklizňové ošetření řezaných květů – l. část.Skalská, E.: Posklizňové ošetření řezaných květů – 2. část.Novotná, I.: Manifestace počtu květů v průběhu kvetení u P-a F1-generací zahradní macešky (Viola wittrockiana Gams).Žlebčík, J., Pinc, M.: Venkovní pravokořenné růže – množenía uplatnění.Galuszka, E.: Principy řešení systému zeleně v imisní těžebnía průmyslové oblasti Ostravska.Tyller, Z.: Bylinné patro v Průhonickém parku.Ing. J. Matouš, CSc. – in memoriam.59/1990Novotná, I.: Výsledky šlechtitelského výzkumu u zahradnímacešky (Viola wittrockiana Gams).Nachlingerová, V.: Ověření přípravku Bonzi u Kalanchoeblossfeldiana a Clerodendrum thomsoniae.Hieke, K.: Bemerkungen zur Morphologie der Blüte unddes Blütenstandes bei immergrünen, grossblumingenRhododendron-Züchtungen (Poznámky k morfologiikvětu a květenství u kultivarů stálezelených velkokvětýchrododendronů).Bulíř, P., Jech, D., Weber, M.: Návrh systému trvalé zeleněve velkém územním celku.Dirlbek, K.: K výskytu některých fytofágních dvoukřídlýchv prostředí velkoměsta.Dirlbek, K.: Kvetoucí břečťan jako zdroj potravy dvoukřídlých.60/1992Bouček, Z.: Uplatnění systému zeleně v příměstském územísídel.Bulíř, P., Jech, D., Weber, M.: Bilancování systému trvalézeleně ve velkém územním celku.Součková, M.: Soustředění vybraného sortimentu zahradníchdruhů a odrůd podrostových trvalek a dřevin pro městsképarky.Bordovská, E.: Dřeviny pnoucí a popínavé.Ondřej, J.: Historická střešní zahrada v Lipníku nad Bečvou.Skalská, E.: Perspektivní kůrové substráty a výživa gerber.Valášková, E.: Vliv stopových prvků na vývoj fusarií in vitroa jejich patogenitu in vivo.Votruba, R.: Vliv podnoží na výnos květů u skleníkových růží.61/1994Obdržálek, J.: Produkce opadavých azalek – praktickáhlediska a růstové stimulátory (anglicky).Suchara, I.: Floristické poznámky ke generelu ÚSESbezprostředního okolí Jičína.Wagnerová, Z.: Soustředění geobotanických poznatků21

z přirozených stanovišť krkonošských rostlin pro jejichuplatnění v životním prostředí – I. část.62/1995Weber, M., Divila, J., Jech, D., Sádlíková, I.: Zásady utvářeníidentického sídelního útvaru a krajinných celků.Jech, D., Weber, M.: Analýzy systému trvalé vegetace v zázemísídel venkovského typu.Obdržálek, J., Pinc, M.: Řízkování buku Fagus sylvatica L.Businský, R., Weger, J.: Genetická analýza jedinců přirozenéhybridní populace borovic (Pinus sylvestris × Pinusrotundata) na rašeliništi Podkovák metodou elektroforézyizoenzymů – modelová studie.Zábranská, E., Rakovič, M., Kučera, J.: Využití neutronovéaktivační analýzy rostlinného materiálu k monitoringuživotního prostředí.63/1996Mottl, J. Dubský, M.: Výběrové stromy topolu černého(Populus nigra L. ssp. nigra) v oblasti středního Pomoraví.Obdržálek, J., Pinc, M.: Zimní roubování lípy (Tilia L.).Petrová, E., Plavcová, O.: Hodnocení tulipánů ze sortimentuVÚOZ Průhonice z let 1984–1994.Vejsadová, H., Malá, M.: Zjištění klíčivosti semenv aseptických podmínkách u některých ohrožených druhůz čeledi vstavačovitých (Orchidaceae).64/199770 let Zahradnického výzkumu v Průhonicích.Sborník referátů z konference Minulé, současné a budoucí úlohyzahradnického, sadovnického a krajinářského výzkumu proživotní prostředí, Průhonice, 20–21. května 1997.65/1998Využití topolů v sadovnické a krajinářské tvorbě. Sborníkreferátů z konference (Průhonice, 8. září 1998).Mottl, J.: Sortiment topolů vhodný pro krajinářskéa sadovnické úpravy.Benetka, V., Dubský, M.: Práce na zachování domácího druhuPopulus nigra L. uskutečněné ve VÚOZ Průhonice.Bartáková, I.: Zhodnocení růstových vlastností topolovýchklonů na pokusné ploše Michovky.Čížek, V.: Topoly v lesním hospodářství.Šilhart, M.: Některé poznámky k uplatnění topolů v ozelenění.Svoboda, A. M.: Introdukce topolů.Weger, J.: Výzkum topolů (Populus sp.) jako zdroje energetickébiomasy v podmínkách České republiky.66/1998Dostál, J., Tábor, I.: Výzkumný ústav okrasného zahradnictvíPrůhonice a jeho výzkumné záměry.Bulíř, P., Dubský, M.: Vliv moderních chemických preparátůBIO-ALGEEN a TERRACOTTEM na prosperituokrasných dřevin.Benetka, V.: Effect of warm stratification on seed viability ofthe rootstock rose ‘Pávův červený’ (Pollmeriana).Vacková, K., Pospíšková, M., Benetka, V.: Rozlišení některýchdruhů rodu Populus L. na základě isoenzymové analýzy.Vejsadová, H., Dostálek, J., Látalová, K.: Ekobiologiea reintrodukce kriticky ohroženého druhu Dactylorhizamaculata (L.) Soó subsp. maculata (Orchidaceae)v severních Čechách.Ondřej, J.: Odolnost některých dřevin a trvalek v nádobáchmobilní zeleně ponechané bez udržovací péče.Šedivá, J.: Množení stálezelených dřevin v podmínkách in vitro.Svoboda, A. M: Introdukce vrb (Salix).Nekolová, A.: Nově vyšlechtěné kultivary rododendronův Průhonicích.Ing. Jan Ondřej (1936–1998).67/1998Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v jihočeském a východočeském regionu.68/1999Studium domácích a introdukovaných druhů rodu Pinus –sborník referátů. Výsledky výzkumu rodu Pinus ve VÚOZPrůhonice a v Arboretu Sofronka u Plzně, přednesenéna semináři v dubnu 1999 v Průhonicích.Businský, R.: Taxonomic revision of Eurasian pines (GenusPinus) – Survey of species and intraspecific taxa accordingto latest knowledge (Taxonomická revize euroasijskýchborovic – přehled druhů a vnitrodruhových taxonů podlenejnovějších poznatků).Businský, R.: Taxonomická studie agregátu Pinus mugo a jehohybridních populací.Weger, J.: Šlechtění vybraných druhů allochtonních borovicpro zalesňování nepříznivých stanovišť.Kaňák, K.: Introdukované druhy borovic v Arboretu Sofronkaa jejich testování ve stresových podmínkách Krušnýchhor. Interakce provenience a stanoviště.Kaňák, K.: Historie výzkumu borovice lesní.Tábor, I., Svoboda, A. M.: Borovice v díle prof. PravdomilaSvobody.Tábor, I.: Dendrologická zahrada v Průhonicích – významnásbírka borovic.22

Peš, T.: Kolekce druhů rodu Pinus v Arboretu Nový Dvůr.Svoboda, A. M.: Introdukce druhů rodu Pinus.Mottl, J.: Roubování věníků do korun borovic.Svoboda, A. M.: Průhonická sbírka šišek Miroslava Kučery.69/2000Suchara, I., Sucharová, J.: Distribution of long-termaccumulated atmospheric deposition loads of metal andsulphur compounds in the Czech Republic determinedthrough forest floor humus analyses.76/2004Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v severomoravském regionu.77/2004Sucharová, J., Suchara, I.: Bio-monitoring the atmosphericdeposition of elements and their compounds using mossanalysis in the Czech Republic. Results of the internationalbio-monitoring programme UNECE ICP-Vegetation2000. Part I: Elements required for the bio-monitoringprogramme.70/2001Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v západočeském regionu.71/2002Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v severočeském regionu.72/2002Businský, R., Businská, L.: The genus Spiraea in cultivation inBohemia, Moravia and Slovakia.73/2002Záchrana genofondu vybraných ohrožených taxonů v Českérepublice.Pospíšková, M.: DNA polymorfismus: obecné využitíse zaměřením na metodu mikrosatelitů a DNApolymorfismus u topolu a dubu.Žlebčík, J.: Poznatky z kultivace některých ohrožených druhůrostlin ČR.Šedivá, J.: Výsevy druhů koniklece (Pulsatilla L.) in vitro.Šedivá, J.: Využití mikropropagace pro záchranu lýkovcevonného (Daphne cneorum L.) v ČR.Vejsadová, H., Šedivá, J.: Mikropropagace ohroženého druhuborovice blatky (Pinus rotundata LINK).Vejsadová, H. et al.: Význam růstových regulátorů při kultivacisemenáčů terestrických orchidejí v podmínkách in vitro.Helebrant, L.: Životní jubileum ing. Milady Opatrné.74/2003Mottl, J., Úradníček, L.: Topoly a jejich listy (Rentgenogramylistů topolů).78/2005Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v hlavním městě Praze a ve středočeskémregionu.79/2005Havlíčková, K., Knápek, J., Vašíček, J., Weger, J.: Biomasajako obnovitelný zdroj energie. Ekonomické a energetickéaspekty.80/2005Dostálek, J., Weber, M.: Výsadby dřevin v zemědělské krajině:Případová studie v nivě řeky Valová.81/2006Obdržálek, J., Blahník, Z.: Produkce okrasných školkařskýchvýpěstků v ČR. Lonicera cultivar names.82/2006Šrámek, F., Dubský, M., Obdržálek, J., Žlebčík, J.:Technologie pěstování dřevin.83/2006Havlíčková, K., Weger, J. a kol.: Metodika analýzy potenciálubiomasy jako obnovitelného zdroje energie.84/2006Křivánek, M.: Biologické invaze a možnosti jejich předpovědi.85/2006Sojková, E., Hrubá, T., Kirschner, V. a kol.: Ochrana, obnovaa rozvoj zeleně malých měst.75/2003Tábor, I., Reš, B., Součková, M.: Záchrana genofondupamátných stromů v jihomoravském regionu.86/2007Mertelík, J. a kol.: Vybrané výsledky výzkumu škodlivýchčinitelů okrasných rostlin.23

87/2007Suchara, I. Sucharová, J., Holá, M.: Bio-monitoring of theatmospheric deposition of elements using moss analysisin the Czech Republic. Results of the internationalbio-monitoring programme UNECE ICP-Vegetation2000. Part II: Optional elements for the bio-monitoringprogramme.88/2008Businský, R.: The genus Pinus L., Pines: Contribution toknowledge. A monograph with cone drawings of allspecies of the world by Ludmila Businská.89/2008Weger, J.: Výnos vybraných klonů vrb a topolů po 9 letechvýmladkového pěstování.Havlíčková, J., Suchý, J.: Model vývoje pěstebních ploch prozáměrnou produkci biomasy.Havlíčková, J., Suchý, J.: Metodika analýzy potenciálubiomasy s využitím GIS.Havlíčková, J., Rudišová, I.: Porosty rychle rostoucích dřevinv zemědělské krajině a biodiverzita.Knápek, J., Vašíček, J., Havlíčková, K.: Ekonomické aspektyužití biomasy pro spoluspalování biomasy a uhlí.Havlíčková, K., Knápek, J.: Ekonomické aspekty porostůrychle rostoucích dřevin.Vejsadová, H., Kuchtová-Jadrná, P.: Indukce organogenezeu diploidních kultivarů Pelargonium × hortorum L. H.Bailey.Votruba, R.: Oddálení iniciace květních poupat u chryzantém(Chrysanthemum × grandifl orum (Ramat) Kotam) aplikacíethephonu.Mertelík, J., Kloudová, K.: Průzkum výskytu Hydrangea RingSpot Virus v různých druzích Hydrangea spp. v Českérepublice.Kaňka, J., Laxa, K., Šedivá, J.: Detekce DMV u jiřinekpomocí Real-Time PCR.Šedivá, J., Kubištová, L.: Vliv růstových regulátorůna multiplikaci koniklece (Pulsatilla sp.).Šrámek, F., Dubský, M.: Chlorózy matečných rostlin petúniía jejich eliminace.Nachlingerová, V.: Rozšíření sortimentu a nové pěstebnítechnologie balkonových květin.Benetka, V., Kozlíková, K., Pilařová, P.: Srovnání energeticképrodukce výmladkové kultury topolu s jednoletýmiplodinami v bramborářské výrobní oblasti.Urbánek, H.: Význam počtu jedinců při udržování odrůdcizosprašných druhů.Severa, M., Růžičková, J.: Průhonická šlechtěnípoloopadavých azalek (r. Rhododendron L., podr. Tsutsusi(Sweet) Pojarkova).90/2008Hendrych, J.: Proměny klimatu a udržitelné plánováníměstské a příměstské krajiny.Lanková-Šubrová, R.: Zámecký park ve Višňovém jako jednaz nejvýznamnějších součástí kulturní krajiny Znojemska.Šubr, J., Lanková-Šubrová, R.: Modelové řešení funkční obnovyměstských historických parků: Brno – náměstí 28. říjnaa Vrchlického sad.Hrubá, T.: Školní zahrady – nezastupitelný prvek urbanismusídel.Sojková, E., Knotková, I.: Hodnocení zeleně obytných souborů.Pincová, V.: Petzoldovy parky v Polsku, Čechách a Německu.Jech, D., Dlouhá, T.: Zpracování metodického návoduzakládání, vedení a využití databázové evidencevýznamných prvků kulturní krajiny na lokální úrovni.Baroš, A., Nová, L.: Srovnání fenologických dat na rozdílnýchstanovištích a vybrané skupiny okrasných trvalek.Dostálek, J., Skaloš, J.: Přírodní stanoviště v intenzivnězemědělsky obhospodařované české krajině: případovástudie v území Nové Dvory – Kačina.Skaloš, J., Kukla, P.: Vliv vybraných charakteristik přírodníchpodmínek na využití krajiny (Land use) – modelové územíNové Dvory – Kačina.91/2009Mackovčin, P.: Land use categorization based on topographicmaps.Skokanová, H.: Application of methodological principles forassessment of land use changes trajectories and processesin South-eastern Moravia for the period 1836–2006.Demek, J., Havlíček, M., Mackovčin, P.: Landscape changesin the Dyjsko-svratecký úval Graben and Dolnomoravskýúval Graben in the period 1764–2009 (Czech Republic).Havlíček, M., Borovec, R., Svoboda, J.: Long-term changes inland use in the Litava river basin.Chrudina, Z.: Changes of streams in the Litava River basinfrom the second half of the 18 th century until the present(1763–2006) based on the study of old maps.Drobilová, L., Slavík, P.: Research of disturbance andreclamation processes in the cultural landscape minesaffected by surface mining of minerals.Trpáková, I., Trpák, P.: Application of historical statisticaldata of the land use as the bases for the analysis of changesof disturbed lands (the Sokolovsko model area).Stránská, T., Eremiášová, R.: A management proposal for thePřední Kout supra-regional biocentre based on analyses oflandscape development.24

Drobilová, L.: Evaluating ecological networks in the landscape.Skaloš, J., Bendíková, L.: Methodology for identification ofhistorically and ecologically stable elements as the basisfor the landscape ecological stability restoration.Storm, V., Hendrych, J.: The Křemže basin landscape changeanalysis and revitalization – case study based on the 1827stabile cadastre maps.Šantrůčková, M., Lipský, Z., Weber, M., Stroblová, L.:Landscape change analysis of the Nové Dvory – ŽehušiceRegion.92/2009Weger, J.: Hodnocení vlivu délky sklizňového cykluvýmladkové plantáže na produkční a růstovécharakteristiky topolového klonu Max-4 (Populus nigra L.× P. maximowiczii Henry).Benetka, V., Pilařová, P., Kozlíková, K.: Rozbor výnosovéhopotenciálu topolu černého v průběhu tří sklizní přirůzném sponu rostlin.Lukášová, M., Weger, J.: Možnosti genetické identifikaceklonů a kříženců topolu Simonova, černého, bavlníkovéhoa Maximovičova (Populus simonii, P. nigra, P. deltoides,P. maximowiczii) metodou simple sequence repeat.Weger, J., Strašil, Z.: Hodnocení polního pokusus ozdobnicemi (Miscanthus sp.) po dvou letech růstuna různých stanovištích.Skaloš, J., Bendíková, L.: Analýza vlivu výsadeb porostůrychle rostoucích dřevin na strukturu krajiny - návrhmetody s využitím starých map a leteckých snímků.Šír, M., Weger, J., Vonderka, A.: Klimatická účinnost porostůrychle rostoucích dřevin v krajině.Havlíčková, K., Kašparová, L.: Hodnocení biodiverzityv porostech rychle rostoucích dřevin.Havlíčková, K., Kašparová, L., Rudišová, I.: Vliv opláštěnína biodiverzitu ve výmladkové plantáži rychle rostoucíchdřevin.Havlíčková, K., Knápek, J.: Ekonomika pěstování lesknicerákosovité pro energetické účely.Knápek, J., Havlíčková, K.: Konkurenceschopnost cíleněpěstované biomasy.Havlíčková, K., Suchý, J.: Metody zpracování potenciálůtrvalých travních porostů, slámy a rychle rostoucíchdřevin v systému GIS.93/2009Šrámek, F., Dubský, M.: Vliv různých forem železa a manganuna příjem živin a růst prvosenek Primula vulgarisv podmínkách vysokého pH substrátu.Mertelík, J., Kloudová, K.: Výsledky sledování rezistentníchprojevů Aesculus hippocastanum (klon M06) ve vztahuk infestaci klíněnkou jírovcovou (Cameraria ohridella)v období 2001–2008.Votruba, R.: Hodnocení náchylnosti odrůd chryzantém(Chrysanthemum × grandifl orum) k pravému padlí(Erysiphe cichoracearum).Plavcová, O.: Segregation ratios of leaf colour and lethality ingolden-leaved Pelargonium × hortorum Bailey.Šedivá, J.: Shrnutí poznatků při udržování kolekcí vybranýchdruhů květin s využitím in vitro technik.Vejsadová, H.: Ex situ kultivace ohroženého druhu Platantherabifolia (L.) L. C. Richard.Businský, R.: Endemické jeřáby České republiky (rod Sorbus,čeleď Rosaceae).Businský, R.: Nález Pinus × neilreichiana (= P. sylvestris ×P. nigra) na přírodním stanovišti v severních Čechách.Velebil, J.: Praktický dopad změny taxonomického pojetíagregátu Pinus mugo (a obecné poznámky k nomenklatuřepěstovaných rostlin).Pánek, M.: Rozdíly v přirozené obnově buku v imisněpostižené oblasti Jizerských hor.Ivanišová, K., Baranec, T., Eliáš, P. jun.: Study of reproductivebiology of two dwarf almond populations (Amygdalusnana) in Slovakia.Jakl, J., Bažant, V.: Introdukce a využití Magnolia sect.Rytidospermum Spach v sadovnictví.Kormuťák, A., Kádasi-Horáková, M., Saniga, M.: Genericdiversity of primeval and managed populations of silverfir (Abies alba Mill.) in Slovakia.Rybnikárová, J., Baranec, T., Ďurišová, Ľ., Ikrényi, I.:Predbežné výsledky štúdia reprodukčnej biológie Prunusspinosa agg.Hajda, K., Šránek, F., Dubský, M., Chaloupková, Š.,Nachlingerová, V.: Časně kvetoucí trvalky pro hrnkovoukulturu.Barošová, I., Baroš, A.: Zplanění vybraných taxonů trvalekv porostním okraji dřevin.Zrbánek, H.: Uchování genofondu letniček a dvouletek.Žlebčík, J.: Současný stav pěstování českých odrůd růží.Žlebčík, J.: Pěstování a rozmnožování rostlin volně rostoucíchv České republice.Uher, J., Holzbecherová, P., Hanzelka, P.: České odrůdylomikamenů: necháme je zaniknout?94/2010Mertelík, J., Kloudová, K., Dědič, P., Ptáček, J.: Výsledkyprůzkumu Potato spindle tuber viroid (PSTVd) v okrasnýchrostlinách v České republice v letech 2007–2009.Mertelík, J., Kloudová, K., Stejskal, J.: Problematikauplatnění klonu jírovce maďalu M06 s rezistentním25

chováním ke klíněnce jírovcové jako plodonosnéhostromu v oborách s intenzivním chovem spárkaté zvěře.Weger, J., Bubenik, J., Dubský, M.: Hodnocení vlivu hnojenína růst a výnos klonů vrb a topolů v prvních čtyřechletech pěstování.Dubský, M., Šrámek, F., Chaloupková, Š.: Substrátys minerálními komponenty pro předpěstování dřevin.Vejsadová, H.: Využití mikropropagace k uchování ohroženýchdruhů Amygdalaceae (mandloňovité).Kormuťák, A., Galgoci, M., Vooková, B., Salaj, T., Gömöry,D.: Longevity of Abies pollen under deep-freeze storage.Kĺč, V., Kunštárová, V., Baranec, T.: Reprodukčná biológiajedno a viacsemenných taxónov rodu Crataegus L.na vybraných lokalitách východného Slovenska.Kĺč, V., Kunštárová, V., Baranec, T.: Potenciálna tvorbaplodov a semien taxónov rodu Crataegus L. z aspektutaxonomickej praxe.Neugebauerová, J., Vábková, J.: Obsah silice a fenolickýchlátek v okrasných taxonech Mentha L.Chrudina, Z.: Změny na vybraných vodních tocích v povodířeky Jevišovky od druhé poloviny 18. století po současnost(1763–2006) na základě studia starých map.Havlíček, M., Dostál, I.: Projevy suburbanizace ve využitíkrajiny v jihomoravském kraji a zázemí města Brna.Severa, M., Růžičková, J.: Dvě nové odrůdy rododendronů –‘Bouzov’ a ‘Loket’.95/2010Stroblová, L., Weber, M., Lipský, Z.: SWOT analýza jakosoučást participativního přístupu k plánování krajinyna Novodvorsku a Žehušicku.Weber, M., Šantrůčková, M., Stroblová, L.: Dobový odkazosobnosti Jana Rudolfa Chotka v krajinářských úpraváchKačiny na Kutnohorsku.Merhautová, Z., Lipský, Z.: Typologie krajiny v oblastiČeského ráje.Tomcová, L.: Člověk pro krajinu, krajina pro člověka –metodika zapojení veřejnosti do plánování krajiny.Kottová, P.: Implementace Evropské úmluvy o krajině –případová studie rekreační osady Askalona.Jebavý, M.: Přírodní komponovaná krajina plánovanéhoplavebního stupně Přelouč II. na řece Labi.Merunková, I., Merunka, V.: Modelování procesněorientovaných znalostí v krajině.Eremiášová, R., Stránská, T.: Realizované skladebné částiúzemního systému ekologické stability v Jihomoravskémkraji.Hrubá, T.: Právní předpoklady ochrany a obnovy břehovýchporostů v České republice.Sojková, E.: Ověření nástrojů rehabilitace veřejnýchprostranství sídla z aspektu vývoje 2002–2008.Pejchal, M., Krejčiřík, P.: Příspěvek k historii introdukcedřevin v Lednicko-valtickém areálu.Trávníček, J.: Příroda a/nebo kultura? Koncept kulturníkrajiny ve vědě a v mezinárodní ochraně přírody a krajiny.Hendrych, J.: Aleje a stromořadí v kontextu klasické krajiny.Storm, V.: Fenomén alejí a stromořadí v krajině a ve městě.96/2010Businský, R.: A new species of soft pine from the Vietnameseborder of Laos.Šedivá, J., Žlebčík J.: Vegetative and generative propagationof the endangered species Daphne cneorum L.Strašil, Z., Weger, J.: Studium kostřavy rákosovité (Festucaarundinacea Schreb.) pěstované pro energetické využití.Weger, J., Bubeník, J.: První výsledky hodnocení smíšenévýmladkové plantáže topolů a vrb.Janeček, V., Žižka, L.: Porovnaní výtěžnosti zemědělskýchplodin a klonů topolu černého.Havlíčková, K., Kašparová, L.: Sledování změn diverzityčeledi Carabidae ve výmladkové plantáži rychle rostoucíchdřevin na lokalitě Peklov.Horáková, J., Horák, J.: Fauna bezobratlých v ovocném sadu:příspěvek k poznání biodiverzity a populačních hustotpomocí pasivních kmenových nárazových pastí.Velebil, J., Baroš, A.: Zhodnocení druhové diverzity vybranýchbřehových porostů v povodí Vltavy s přihlédnutím k jejichgeobiocenologii.Severa, M., Weger, J.: Potvrzení schopnosti generativníhošíření vybraných druhů ozdobnic (Miscanthus sp.)v přírodních podmínkách České republiky.97/2011Strašil, Z., Moudrý jr., J.: Porovnání chrastice rákosovité(Phalaris arundinacea L.) a ozdobnice (Miscanthus)z produkčního hlediska.Weger, J., Strašil, Z., Hutla, P.: Produkční a energetické vlastnostiozdobnice (Miscanthus sp.) pěstované v podmínkách Českérepubliky.Diviš, J.: Pěstování kukuřice k energetickým účelům.Benetka, V., Kozlíková, K., Štochlová, P.: Nové klony topolučerného (Populus nigra L.) pro kultury s krátkou dobouobmýtí.Weger, J., Bubeník, J.: Hodnocení výnosu a růstu domácíchvrb po 14 letech výmladkového pěstování.Knápek, J., Ošlejšek, P., Havlíčková, K.: Ekonomika pěstováníenergetických travin pro bioplynové stanice.26

Havlíčková, K., Knápek, J.: Ekonomika pěstování ozdobnicepro energetické účely v České republice.Štěrba, Z., Moudrý, J., Strašil, Z., Moudrý jr., J., Konvalina,P.: Produkční, energetické a ekonomické aspekty pěstovánífytomasy tritikale pro spalování.Lhotský, R., Kajan, M.: Anaerobní digesce fytomasy z trvalýchtravních porostů jako alternativa k energetickýmplodinám.Kohout, R., Boháč, J., Pavelcová, L., Celjak, I.: Potenciálníškůdci energetických dřevin: fytofágní druhy hmyzu(Insecta) na vybraných plantážích v Čechách.Boháč, J., Kohout, P.: Metody studia biodiverzity v porostechenergetických plodin – půdní a epigeičtí brouci.98/2011Mackovčin, P., Slavík, P., Demek, J., Tábor, I.: Atlas krajinyČeské republiky.Pálenský, P., Starý, J., Novák, J., Kavina, P., Petáková, Z.:Význam, rozmanitost a ochrana nerostných zdrojův krajině ČR.Kolejka, J.: Klasifikace a typologie moravské přírodní krajinyv ukázkách na topické a chorické úrovni.Ansorge, L.: Problematika vodního hospodářství v Atlasukrajiny České republiky – doplnění a aktualizace informací.Kříž, H.: Průměrný specifický odtok vody v České republice.Just, T.: Renaturace a revitalizace vodních toků.Demek, J., Havlíček, M., Mackovčin, P., Slavík, P.: Změnyekosystémových služeb poříčních a údolních nivv České republice jako výsledek vývoje využívání zeměv posledních 250 letech .Koukalová, M.: Pozemkové úpravy v České republice.Kocián, J., Kovář, M.: Vymezování územního systémuekologické stability.Simon, J., Podlena, R.: Lesní hospodářské plány a osnovy jakozáklad managementu lesních ekosystémů.Kuča, K.: Péče o památkový fond České republiky.Navrátilová, A.: Územní plánování v České republice.Buček, A., Vlčková, V.: Soubor map s prognózou možnýchdůsledků globálních klimatických změn na přírodu Českérepubliky.99/2011Havlíček, M., Krejčíková, B., Chrudina, Z., Borovec, R.,Svoboda, J.: Změny ve využití krajiny a na vodních tocíchv povodí Veličky a v horních povodích Kyjovky a Svratky.Justová, H., Pecharová, E.: Hodnocení změn krajinnéhocharakteru pomoci GIS v oblastech s kulturně historickouhodnotou – případová studie Krásný Dvůr.Richter, P.: Analýza vývoje krajiny v zemědělských oblastechna příkladu k. ú. Rašovice.Weber, M., Stroblová, L.: Mapový průmět cílovécharakteristiky krajiny Novodvorska a Žehušicka.Sixta, J., Pecharová, E., Šulc, M.: Zhodnocení růstu vybranýchdruhů dřevin na fytotoxických půdách výsypky Lítov(Sokolovsko).Sedmidubský, T.: Půdně-ekologické hodnocení území.Weger, J., Bubeník, J.: Hodnocení produkce biomasy topolůa vrb na Lochočické výsypce po 15 letech výmladkovéhopěstování.Vávrová, K., Weger, J.: Metodika analýzy potenciálu biomasyna zemědělské půdě s využitím GIS.Mertelík, J., Kloudová, K.: Škodliví činitelé topolů a vrbve výmladkových plantážích rychle rostoucích dřevinv ČR v období 2006–2010.Baranec, T., Žgančíková, I., Muráňová, K.: Predbežnévýsledky štúdia taxonomickej a morfologickej variabilityrodu Prunus L. v biokoridoroch poľnohospodárskejkrajiny na JZ Slovensku.Lukáčik, I., Bugala, M., Milý, P.: Analýza hrúbkovej štruktúryprovenienčného pokusu borovice lesnej (Pinus sylvestrisL.) v Arboréte Borová Hora za roky 2000–2009.Ostrolucká, M. G., Kormuťák, A., Bolvanský, M.: Vplyvuskladnenia na životaschopnosť peľu Pinus spp.Kormuťák, A., Vooková, B., Salajová, T., Galgóci, M., Maňka,P., Boleček, P., Kuna, R., Gömöry, D.: Mikrosporogenézaa fertilita peľu medzidruhových hybridov jedlí (Abies sp.).Šedivá, J., Vejsadová, H., Vlašínová, H., Mertelík, J.,Kloudová, K.: Způsoby in vitro regenerace u Aesculushippocastanum L.Ostrolucká, M. G., Libiaková, G., Gajdošová, A., Ondrušková,E.: Vplyv zloženia kultivačného média na efektívnosťregenerácie Vaccinium spp. v kultúre in vitro.Vejsadová, H., Šedivá, J.: Regenerace listových explantátůu podnoží révy vinné.Hálová, P.: Analýza determinant produkce okrasnéhoškolkařství.Kottová, P., Skaloš, J.: Shrnutí metodických přístupůa praktických aplikací Evropské úmluvy o krajině.Zdražil, V., Engstová, B., Keken, Z.: Územní ochrana lokalitpro akumulaci povrchových vod.Keken, Z., Engstová, B., Zdražil, V., Herová, I.: Umístěnílokalit pro akumulaci povrchových vod vzhledem k typukrajiny a informovanosti veřejné správy.Keken, Z., Ježek, M., Kušta, T.: Vliv silnic a silniční dopravyna životní prostředí a definování plochy přímého impaktu.27

Acta Pruhoniciana 100: 29–40, Průhonice, 2012MODIFIKACE KOCHOVY METODY OCEŇOVÁNÍ OKRASNÝCH DŘEVINNA PODMÍNKY ČESKÉ REPUBLIKYADAPTATION OF THE KOCH METHOD APPLIED FOR THE EVALUATION OFORNAMENTAL WOODY SPECIES TO THE CZECH REPUBLIC CONDITIONSPavel BulířVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, bulir@vukoz.czAbstraktPříspěvek řeší adaptaci Kochovy metody oceňování okrasných dřevin do českého sociálně-ekonomického prostředí. Seznamujes principy originální metody, tvorbou a úpravou vstupních dat – směrných cen sazenic dřevin, pracovních nákladů, paušálníchsazeb a koeficientů. Na příkladu jehličnatých stromů prezentuje konkrétní údaje nutné jak pro výpočet „ruční“, tak PCprogramem. Ukazuje kategorizaci sortimentu jehličnatých stromů do cenových skupin a ceny sazenic podle výšky v cenovýchskupinách. Představuje paušální sazby za dopravu sazenic, směrné náklady na výsadbu a průměrné roční náklady rozvojovépéče. Vymezuje dobu rozvojové péče pro jednotlivé taxony jehličnatých stromů. Stanovuje míru rizika při zajišťování a úrokovoumíru, kterou se veškeré náklady průběžně úročí. Vytyčuje koeficient věku a ukazatel sadovnická bonita pro úpravu základníceny do ceny aktuální.Klíčová slova: oceňování okrasných dřevin, Kochova metoda, modifikace Kochovy metody, směrné ceny sazenic, směrné cenyprací, paušální sazby, koeficient věku, sadovnická bonita a hodnota, základní a aktuální cena dřevinyAbstractThe paper deals with adapting the Koch method applied for the evaluation of ornamental woody species to the socialand economic environment in the Czech Republic. It describes the principles of the original method as well as thegeneration and modification of input data, i.e. indicative prices of young plants, labour costs, flat rates and coefficients.On the example of conifers, the paper presents particular data required for both manual and software calculation.It describes the classification of conifers into price groups and shows the prices of young plants in different price groupsbased on their height. The paper introduces flat rates for the shipping of young plants, indicative planting costs andaverage annual costs of development care. It determines the duration of development care for individual conifer taxa, therisk rate related to their establishment on a permanent site and an interest rate applied on all invested costs. It establishesthe age coefficient and the indicator of landscaping quality for the adjustment of the base price into a current one.Key words: woody species evaluation, Koch method, adaptation of the Koch method, indicative prices of young plants,indicative prices of labour, flat rates, age coefficient, landscaping quality and landscaping value, base price and current priceof a woody speciesÚVODKochova metoda zjišťování věcné hodnoty (ceny) okrasnýchdřevin vznikla v SRN (Koch, 1971), kde se zakrátko stala jednouz metod používaných k oceňování zničených, poškozenýchči odnímaných dřevin. Od roku 1975 je v této zemiakceptována v soudních řízeních (Schulz et al., 2002; Breloer,2007a). Na základě znaleckých posudků zpracovaných toutometodou byly vyneseny soudní rozsudky také v Rakousku(Schlager, 2006). Uvedená metoda vychází z obecně přijímanézásady, že dřevina je součástí pozemku, na kterém roste,a tím jej tržně zhodnocuje nebo také oslabuje, neplní-li přímopro něj a okolní prostředí užitečné nebo pozitivně vnímanéfunkce. Princip Kochovy metody spočívá v úročení nákladůvynaložených na výsadbu a pěstování dřeviny do stadia plnéfunkčnosti (dospělosti), které se očišťují srážkami za věk, vadya poškození vzniklá před rozhodnou událostí, tj. dnem ke kterémuje oceňována (Breloer, 2007a). Pro praktickou aplikacimetody jsou v SRN zpracovány odborné příručky osvětlujícípracovní postup oceňování jednak pomocí individuálně zjištěnýchpracovních a materiálových nákladů, jednak pomocítzv. směrných ekonomických údajů – stanovených paušálníchnákladů, které oceňování dřevin na trvalém stanovištiurychluje, ale nemusí vždy plně vyhovovat konkrétní situaci(Hötzel, Hund, 2001; Schulz et al., 2002). V těchto příručkáchjsou uvedeny i příklady výpočtů, zejména pak výpočtůcen stromů. Uživatelům jsou k dispozici rovněž příslušnéformuláře pro „ruční“ kalkulace i PC programy. Metoda jezde také průběžně diskutována v kruhu odborníků (Breloer,2007b). V Rakousku je Kochova metoda s platností od roku2008 zakotvena do soustavy norem pod označením ÖNORML 1123 Wertermittlung von Gehölzen und Vegetationsfl ächen.Pro spolkové země Salzburg a Horní Rakousko jsou každoročněaktualizovány tabulky směrných nákladů na pěstovánídřevin (Schlager, 2012), které usnadňují výpočty.V multikriteriálním hodnocení různých metod na oceňovánídřevin, jež se uskutečnilo v zahraničí (Schulz et al., 2002;Schlager, 2006), se Kochova metoda ukázala jako nejlépe29

vyhovující, a to jak z hlediska legislativního, tak z pohleduodborného. Uvedený fakt nás přivedl k rozhodnutí založit výzkumnýprojekt, jehož smyslem by bylo adaptovat Kochovumetodu do českého sociálně-ekonomického prostředí. Projektbyl řešen v letech 2005–2011. Dílčí výsledky a poznatky z řešeníbyly průběžně publikovány (Bulíř, 2007a, 2007b, 2008,2009, 2010).Cílem tohoto příspěvku je přinést ucelenější obraz o procesuadaptace Kochovy metody do našich podmínek a jeho výsledcích,zejména však o směrných ekonomických parametrech(předkalkulovaných cenových prefabrikátech) a dalších ukazatelíchpotřebných k výpočtům a úpravám cen jakýchkolivtaxonů okrasných rostlin vysázených na nejčastějších typechstanovišť.MATERIÁL A METODIKAV první etapě řešení projektu byla prostudována a analyzovánaposlední publikovaná verze Kochovy metody (Schulz et al.,2002) a další literatura (Hötzel, Hund, 2001; Breloer, 2007a).Z rozborů vyplynulo, že pro převod do poměrů ČR bude prokaždou kategorii okrasných rostlin (listnaté stromy, jehličnatéstromy, listnaté keře, jehličnaté keře, pnoucí dřeviny, vřesovištnídřeviny, růže, trvalky) nutné:a) navrhnout technologické a cenové modely nákladůvýsadby a pěstování na nejčastějších typickýchstanovištích, kopírující odbornou praxí obvyklé,standardní postupy,b) u zvolených modelů vypočítat náklady v rozlišenína fázi výsadba včetně období tzv. dokončovacípéče (ČSN 83 9021) a období rozvojové péče (ČSN83 9051), a tu ještě v rozdělení na dvě plynule na sebenavazující časové fáze – první kratší fázi nazvanouzajišťování (zabezpečování, aklimatizace, stabilizace)a druhou delší fázi označovanou – pokračování(dokončování) rozvojové péče o dřevinu (trvalku),které budou považovány pro vymezené fáze za tzv.směrné ceny nákladů,c) časově ohraničit období rozvojové péče, resp. obě jejífáze (zajišťování a pokračování, resp. dokončovánírozvojové péče), a tato časová vymezení pokládatza směrné hodnoty,d) stanovit procentní interval paušálních dopravníchnákladů pro dopravu sazenic od výrobce (ze školky)na místo výsadby,e) určit úrokovou míru pro úrokování vstupnícha průběžných nákladů na rozvojovou péči,f) vymezit procentní rozpětí míry rizika neúspěchuvysazené rostliny ve fázi zajišťování.V průběhu prací na převodu Kochovy metody se ukázalo, žepro její aplikaci u nás může být účelné a prospěšné navrhnouta otestovat ještě několik dalších úprav, změn a doplňků,zejména:g) rozšířit možnost použití metody na okrasné(neprodukční) trávníky, jež jsou prakticky součástíkaždého objektu zeleně, a živé ploty, potažmo stěny,jako velmi frekventované vegetační prvky tamtéž,h) vypracovat cenovou kategorizaci výpěstků (sazenic)okrasných dřevin i trvalek za účelem zjednodušenípostupu při určování standardní ceny sazenicejakéhokoliv taxonu o konkrétní velikosti a způsobupěstování,i) v sortimentech listnatých a jehličnatých stromů vymezitjako směrné parametry velikosti korun a časové rámcek dosažení plné funkčnosti,j) u sortimentů stromů vypočítat směrné ceny nákladůpro fáze výsadba, zajišťování a pokračování rozvojovépéče v závislostech na velikosti zvolené sazenice,normálně dosahované velikosti koruny a časupotřebném na rozvojovou péči, a to pro typická místaa trvalá stanovištěk) navrhnout nástroje korekce základní ceny okrasnérostliny po skončení rozvojové péče, tj. po jejímpřechodu do období udržovací péče,l) zjednodušit úpravu vypočítané základní ceny podlevěku, vad a poškození,m) vyhotovit jednoduchý a přátelský PC program provýpočet základní i aktuální ceny (věcné hodnoty)stromu,n) navrhnout způsob valorizace zjištěné aktuální cenydřeviny po roce 2011 do doby řádné aktualizacevýchozích směrných dat platných k roku 2011.Technologické modely byly navrženy tak, aby zahrnovaly nejenveškeré pracovní úkony v obvyklých četnostech, ale současněi veškeré materiály, s výjimkou ceny sazenice, v množstvía kvalitě, jak s nimi pracuje běžná projekční a realizačnípraxe. Jednotlivé modely byly technologicky sestaveny podlepo sobě následujících pracovních operacích a rozdělenyna fáze – výsadba, zajišťování a pokračování rozvojové péče.U listnatých stromů byly modely vypracovány pro vysokokmenyvšech potenciálních velikostí obvodu kmínku a zároveň nejběžnějšítypy sazenic z hlediska obalů kořenů, které jsou dostupnéna domácím trhu a používané oborem na nejčastějšícha typických trvalých stanovištích. Podobně byly zpracoványmodely pro jehličnaté stromy. U keřů, pnoucích dřevin a trvalekbyly modely sestaveny pro obecně zažité růstové (výškové)kategorie a typické lokality výsadby, u růží pro kategorie podlezahradnického třídění těchto dřevin a nejčastějšího místavýsadby. V případě okrasných trávníků pro typové kategorietrávníků podle ČSN 83 9031 a podle způsobu zakládání.Ocenění jednotlivých pracovních úkonů v technologickýchmodelech se uskutečnilo za pomocí Katalogu popisů a směrnýchcen stavebních prací 823-1 Plochy a úprava území (ÚRSPraha 2011). U položek se škálou více možností výběru (např.položka hloubení jamky podle objemu výkopku a procentavýměny půdy) se volba optimální položky pro konkrétní velikostsazenice řídila dle zásad zakotvených v ČSN 83 9021a ČSN 83 9051. U katalogových položek pracovních operacís variantami provádění v různých terénních podmínkách(např. rovina-svah 1 : 5, svah 1 : 5–1 : 2) byly ceny uváděnýchalternativních položek aritmeticky zprůměrovány. Výjimkupředstavuje pouze model pro listnaté stromy v ulicích, ve kterém30

jsou práce uvažovány pouze na rovině, resp. svahu do 1 : 5. Pracovníoperace neobsažené v citovaném katalogu byly oceněnypomocí hodinové zúčtovací sazby uváděné zahradnickýmprovozem (Vrbka, 2006) vynásobené předpokládaným časemk jejich provedení.Do cenových modelů – fáze výsadby – nebyly zahrnuty ceny sazenicrostlin. Otázka cen sazenic je osvětlena níže v souvislostís kategorizací sortimentů okrasných rostlin do cenových skupin.Ceny neživých materiálů vstupujících do modelů byly převzatyz ceníků významných výrobců či velkoprodejců zveřejňovanýchna internetu nebo v tištěných katalozích. K cenámmateriálů se započítávala DPH ve výši 20 %, jejich dopravana místo určení a ztratné podle pravidel ve shora uvedenémkatalogu 823-1.Doprava osob na místo výsadby či k vykonání prací zahrnutýchdo rozvojové péče se kalkulovala podle principů uvedenýchve vyhlášce č. 377/2010 Sb.Směrné ceny nákladů pro fázi výsadba vznikly jednorázovýmsoučtem cen všech prací a materiálů spojených s výsadbou sazenicepodle modelu pro konkrétní stanoviště včetně finančnírezervy a dopravy pracovníků s výjimkou ceny sazenice (ve výpočtovémschématu figuruje jako samostatná položka), kterébyly navýšeny sazbou DPH 20 %.Náklady obou fází rozvojové péče – zajišťování a pokračování– vždy představují výdaje za více let. V cenovém modelu prozajišťování stromů byly průměrné roční náklady zjištěny vydělenímcelkových nákladů fáze dobou jejího trvání počítanouv rocích. U keřů, pnoucích dřevin, růží, trvalek a trávníkůbyly náklady kalkulovány přímo na jeden rok.V případě fáze pokračování (dokončování) rozvojové péče sevýpočet průměrných ročních nákladů u stromů uskutečnilz nákladů vynaložených od předpokládaného stáří stromuv roce zajištění do věku 60 let, resp. z aritmetických průměrůnákladů počítaných pro věkové kategorie dřevin (věk při zajištění–15 let, 16–20 let, 21–40 let, 41–60 let), na které jsouv modelech vázány technologické zásahy. Následně se váženýmprůměrem hodnot aritmetických průměrů věkových kategoriízískala průměrná roční cena fáze pokračování rozvojovépéče. Vážené průměry se spočítaly vždy pro každou velikostkoruny a směrnou dobu druhé fáze rozvojové péče, resp. jejípětileté intervaly (např. 10, 15, 20). Hodnoty takovéto časovéřady vypočítané pro každou velikost koruny byly nakonecopět váženým průměrem převedeny na tzv. jednotnou průměrnouroční cenu univerzálně použitelnou pro jakoukolivdobu pokračování rozvojové péče. U keřů, pnoucích dřevin,příp. trvalek se směrná cena nákladů pro fázi pokračování rozvojovépéče počítala přímo na jeden rok.Časové vymezení etapy rozvojové péče a její rozdělení na dvěna sebe plynule navazující fáze (zajišťování a pokračování)se provedlo v duchu Kochovy metody. Stanovení konkrétnídoby trvání fází pro jednotlivé taxony okrasných rostlin seuskutečnilo na základě informací o docilovaných, resp. průměrnýchrozměrech korun dřevin v normálních ekologickýchpodmínkách a rychlosti jejich růstu publikovaných v dendrologickéliteratuře, školkařských katalozích, jakož i na základěvlastních zkušeností a sdělení odborníků z praxe i škol přikonzultacích problematiky.Sazba pro paušální dopravní náklady vznikající v souvislostis pořizováním sazenice, tj. její dopravou ze školky na místotrvalé výsadby, byla vytvořena spekulativní cestou po konzultacíchs praktiky, ze záznamů a faktur realizačních firem,údajů z rozpočtů různých sadovnických objektů i vlastníchzkušeností.Stanovení úrokové míry pro výpočet cen dřevin na trvalémstanovišti provedli ekonomičtí odborníci podle Kochovýchzásad. Její výše byla odvozena od bankovních sazeb pro střednědobéa dlouhodobé úvěry, hypotéky, dluhopisy, vklady,půjčky a další bankovní produkty za uplynulých 40 let (Rosochatecká,Tomšík, 2007).Určení míry rizika pro fázi zajišťování (stabilizace) rostlinyna trvalém stanovišti se uskutečnilo spekulativně s přihlédnutímk limitům přirozeného úhynu v Katalogu popisů a směrnýchcen stavebních prací 823-1 Plochy a úprava území.Cenová kategorizace výpěstků (sazenic) okrasných rostlin, tj.roztřídění pěstovaného sortimentu podle velkoobchodníchprodejních cen do homogenních cenových skupin, se realizovalapodle ceníků dominantního nebo nejvýznamnějšíchproducentů v ČR, vždy z několika po sobě jdoucích expedičníchsezón. K cenám tzv. akčním nebylo přihlíženo. V případělistnatých stromů se jednalo o Arboeko Obříství, u jehličnanůo Ovocné a okrasné školky Litomyšl, u listnatých keřů taktéžo Ovocné a okrasné školky Litomyšl a Okrasné a lesní školkyŠLP v Kostelci nad Černými lesy, u pnoucích dřevin o školkuParkon Libice nad Cidlinou. Kategorizace rododendronůa vřesovištních druhů se uskutečnila podle nabídek VÚKOZ,v. v. i., Průhonice, školek v Litomyšli a v Kostelci nad Černýmilesy. Cenová kategorizace růží se realizovala podle nabídeka informací z růžových školek v Praze-Kunraticích, Litenčicích,Blatné a Litomyšli, u trvalek z ceníků firmy PerenyHlavenec, Botanické zahradnictví – Holzbecherovi a Ovocnéa okrasné školky Litomyšl. Cenové kategorie taxonů rostlinnezařazených do ceníků jmenovaných subjektů byly odvozenyod podobných nebo analogicky pěstovaných taxonů. Směrnéceny sazenic v jednotlivých cenových skupinách okrasnýchrostlin vlastně tvoří ceny u uvedených subjektů. V případěvíce subjektů jde o průměr jejich cen. Ceny travních kobercůbyly utvořeny z nabídek trávníkových školek Vrbas Kobylniceu Brna, Aquastart Mratín a Agro CS Česká Skalice.Definování směrných parametrů růstu u okrasných dřevina trvalek (velikost koruny stromů, čas potřebný pro dosaženístadia plné funkčnosti neboli doba pokračování rozvojovépéče, typ keře, liány, výška trvalky v květu) k výběru adekvátníhosměrného data průměrných ročních nákladů se uskutečnilopodle údajů publikovaných v sadovnické, dendrologickéa perenářské literatuře, informací v tuzemských i zahraničníchškolkařských katalozích, a také na základě osobních zkušenostía konzultací s odborníky.Hodnoty koeficientu věku pro úpravu základní ceny okrasnýchrostlin po přechodu do období udržovací péče byly stanovenyspekulativně – predikcí podle potenciálních pěstebníchzásahů, frekvencí a jejich intenzity.31

Převodní klíč pro úpravu základní ceny okrasných dřevin, trvaleka trávníků procentní srážkou podle ukazatele sadovnickábonita byl vytvořen spekulativně – odborným odhadem.VÝSLEDKY A DISKUSEModifikace Kochovy metody na české podmínky umožňuje,stejně jako německý originál (Schulz et al., 2002), zjistit cenuokrasných dřevin a jejich porostů, jakož i trvalek, okrasnýchtrávníků a živých plotů, dvěma způsoby:1. pomocí materiálových a pracovních nákladů vypočítanýchpodle vlastního technologického modelu hodnotitele(oceňovatele), stanovené úrokové míry 7 %, příslušnéhodnoty koeficientu věku a sadovnické bonity (viz níže),a to metodickými kroky uvedenými v tab. 7,2. pomocí tabulkových směrných cen sazenic a pracovníchnákladů, paušálních sazeb a hodnot dalších ukazatelůpojednaných dále a postupem dle schématu v tab. 7.První způsob zjišťování ceny dřeviny (dotýká se zejména stromů)se doporučuje v případech, kdy se oceňuje jeden nebo několikexemplářů, rostoucích zpravidla na výjimečném stanovišti,lokalitě, u dřevin mimořádných velikostí, taxonomickycenných, apod., nebo je-li to podmínkou zadavatele ocenění(např. soud, policie, úřady veřejné správy, atd.). Výpočet je časověnáročný, protože je nutné vždy zjistit konkrétní pracovnía materiálové náklady podle vytýčené vlastní technologie výsadbya rozvojové péče o dřevinu v rozdělení na tři fáze – výsadba,zajišťování a pokračování rozvojové péče. Fakticky jdeo rozpočet nákladů na realizaci a navazující rozvojovou péči,přepočítaný v případě fází zajišťování a pokračování rozvojovépéče na průměrné roční náklady. Velikost a cena sazenicekonkrétného taxonu se odvíjí od prioritní funkce či funkcí,které strom na daném stanovišti a lokalitě plní/plnil, a takévýznamu lokality či objektu zeleně. Cena sazenice by měla býtpřevzata od výrobce potenciálně nejbližšího k místu výsadby,který má daný taxon a velikost sazenice k dispozici. Dopravnínáklady na přepravu sazenice ze školky na místo určení sepočítají podle skutečnosti. Úroková míra je fixní a činí 7 %,míra rizika se může pohybovat v rozpětí 3–10 %. Délka jednotlivýchčasových úseků rozvojové péče se řídí podle údajův tabulkách kategorizace dřevin vypracovaných pro oceňovánídřevin druhým způsobem – pomocí směrných cen. Přirážkya srážky se řeší pomocí hodnot koeficientů věku a sadovnickébonity na základě odhadu věku a kvalitativního ohodnocenístromu v terénu. Jejich hodnoty jsou uvedeny v tabulkách vyhotovenýchpro oceňování okrasných rostlin za použití směrnýchcen materiálů a prací.Druhý způsob zjišťování ceny okrasných rostlin na trvalémstanovišti – s využitím směrných cen sazenic a prací – je snadnější,neboť do výpočtového schématu (tab. 7) se dosazují vykalkulovanécenové prefabrikáty označené jako směrné ceny.Vlastní kalkulace nákladů podle dílčích fází tak zcela odpadají,odpadá i vyhledávání ceny sazenice uvažovaného pěstebníhotvaru a velikosti v nabídce školky nejbližší k místu oceňovanédřeviny. Výpočet je rychlý, avšak přes velkou variabilitusměrných cen nemusí vždy vyhovovat konkrétnímu případuoceňování nebo požadavku zadavatele ocenění. Vzhledemke skutečnosti, že směrné ceny sazenic jsou stanoveny vesměspodle cen na našem trhu určovaných hlavním(i) pěstitelem(i)a ceny prací odvozeny od ideálních technologií, je třeba upozornitna skutečnost, že úroveň základních cen oceňovanýchdřevin může být při výpočtu tímto způsobem vyšší než bybyla při výpočtu pomocí vlastních kalkulací nákladů. Tentozpůsob zjišťování ceny dřeviny se doporučuje u dřevin rostoucíchna charakteristických stanovištích, pro které jsou vypočítánysměrné ceny všech prací.Prezentace navržených směrných dat pro oceňování okrasnýchrostlin druhým možným způsobem je ukázána na příkladujehličnatých stromů. Výsledky jsou z metodického hlediskauspořádány ve vzestupné časové posloupnosti, tj. tak, jak vyžadujelogika postupu ve výpočtovém schématu i PC programuna oceňování okrasných rostlin Kochovou metodou.Cenová kategorizace sazenicKategorizace školkařských výpěstků (sazenic) do cenovýchskupin odráží sortiment jehličnatých stromů potenciálněrozšířených v objektech zeleně v sídlech i krajině. Ukázka jepředstavena v tab. 1. Celý seznam zahrnuje celkem 237 druhůa kultivarů stromovitě rostoucích jehličnanů všech sadovnickyvýznamných rodů. V seznamu chybí pouze rod jinan(Ginkgo), neboť ve školce i na trvalém stanovišti je pěstovánjako listnatý strom, a proto je zařazen k této kategorii dřevin.Cenových skupin je vylišeno celkově osm. V tabulce 1 jsouzároveň uvedeny i směrné parametry vlastností jednotlivýchtaxonů, jimiž se usměrňuje výpočet aktuální ceny stromůna trvalém stanovišti.Kategorizace sortimentu vychází z teze, že v našich parcích, zahradách,krajinářsky upravených areálech a dalších objektechzahradní a krajinářské tvorby lze nalézt širokou paletu taxonů,které mohou být potenciálním předmětem ocenění, ale kterésoučasně nemusí být k dispozici ve školce (sortimentálně,velikostí, tvarem výpěstku) nacházející se v přiměřeně dosažitelnémmístě jako sazenice ke zjištění její ceny, jak určuje zásadaKochovy metody (Schulz et al., 2002; Breloer, 2007a).Skutečnost, že většina školkařských firem v ČR neprodukuješiroký sortiment taxonů stromů, resp. u pěstovaných nenabízívětšinou výpěstky v souvislé řadě velikostních kategorií od nejmenšíchpo největší, příp. tvarech a typech výpěstků z hlediskapěstování a expedice (prostokořenné, zemní baly, kontejnery),je odborné veřejnosti známá. Není-li požadovaný taxon nebojeho velikost či tvar sazenice ve školce, nemůže být logicky známáani její cena. Oceňovatel (nejčastěji znalec, odhadce) tedymusí hledat cenu jinde nebo jinak, což už ztěžuje jeho prácia ve výsledku může rovněž vést k neobjektivní výši zjištěné aktuálníceny dřeviny. Cenová kategorizace dřevin pro potřebyoceňování tak usnadňuje oceňovateli práci a napomáhá objektivizacikoncových cen. Snaha vytvořit jednotnou bázi cen sazenic,které jsou první výchozí nákladovou položkou v procesuoceňování, prostřednictvím cenové kategorizace, se proto jevíoprávněnou. Cenovou kategorizaci sazenic Kochova metodanezná. V tomto případě jde o první úpravu metody vyvolanouodlišnostmi na školkařských trzích v obou zemích.32

Tab. 1 Ukázka z kategorizace výpěstků jehličnatých stromů do cenových skupin a jejich směrných parametrůNázevCenová Velikost korunyDoba růstu a vývojeskupinaM S V KR SD DLAbies alba 1 x xAbies alba ‘Pendula’ 7 x xAbies alba ‘Pyramidalis’ 7 x xAbies amabilis 7 x xAbies balsamea 3 x xAbies cephalonica 4 x xAbies cilicica 4 x xAbies concolor 3 x xAbies concolor ‘Candicans’ 6 x xAbies concolor ‘Fastigiata’ 6 x xAbies concolor var. lowiana 6 x xAbies concolor ‘Violacea’ 6 x xAbies firma 4 x xAbies grandis 3 x xAbies holophylla 4 x xAbies homolepis 4 x xAbies koreana 4 x xAbies lasiocarpa ‘Argentea’ 8 x xAbies lasiocarpa var. arizonica 8 x xAbies magnifica 7 x xAbies nordmanniana 4 x xChamaecyparis lawsoniana 1 x xChamaecyparis lawsoniana ‘Albospica’ 3 x xChamaecyparis lawsoniana ‘Alumigold’ 3 x xChamaecyparis lawsoniana ‘Alumii’ 3 x xChamaecyparis lawsoniana ‘Columnaris’ 3 x xPicea abies 1 x (x) xPicea abies ‘Acrocona’ 6 x xPicea abies ‘Argenteospica’ 5 x xPicea abies ‘Aurea’ 5 x xPinus aristata 6 x xPinus banksiana 3 x xPinus cembra 4 x xTaxodium distichum 3 x xTaxus baccata 4 x xThuja occidentalis 1 x xJehličnatý strom = kmen (kmínek) + koruna, výška v dospělosti nad 6 m; jehličnany stromového charakteru nedosahující v dospělosti 6 m jsou zařazeny dokategorie jehličnatých keřů a stromků.Platí pro sazenice o velikosti 80–100 cm až 350–400 cm.Velikost koruny: M = malá do 5 m, S = střední 5–10 m, V = velká nad 10 m, pyramidální kultivary mají velikost M, resp. S (dle mohutnosti vzrůstu, resp.výšky).Velikost se vztahuje k průmětu koruny na povrch terénu v dospělosti (plné funkčnosti), momentální velikost nerozhoduje, (x) může dosahovat i těchtoparametrů.Doba pokračování rozvojové péče: KR = krátká (10–20 let) SD = středně dlouhá (15–30 let) DL = dlouhá (25–40 let).Doba pokračování rozvojové péče je doba potřebná od zajištění (rok výsadby + 3 roky) do nástupu plného funkčního působení dřeviny na stanovišti, uváděnáčasová rozmezí umožňují hodnotiteli přesněji reagovat na přírodní podmínky a antropické vlivy stanoviště. V odůvodněných případech (např. extrémnístanoviště) lze taxon zařadit do jiné kategorie. Platí i pro velikost koruny.Názvy stromů: tučné písmo = základní druhy, standardní tloušťka písma = kultivary a variety.33

V tabulce 1 jsou vedle údaje o cenové skupině rovněž uvedenytzv. směrné parametry dvou pro oceňování stromů významnýchfaktorů – velikost koruny a doba růstu do plně funkčníhostavu. Také s těmito veličinami originální německá metodanepracuje. Opět se jedná o modifikaci metody na naše poměryvycházející z poznání, že stromy o rozdílných velikostechkorun a odlišných rychlostech růstu a vývoje vyžadují takéobjemově či rozsahem rozdílně náročné zásahy, resp. jiné četnostipěstebních zásahů do doby dosažení plné funkčnosti,a tím i jiné peněžní vklady. Předložená klasifikace velikostíkorun a doby růstu do plně funkčního stavu je kompromisnímprůmětem informací z české i zahraniční dendrologickéliteratury a poznatků praktiků. Jedná se o první návrh jakopodklad k dalšímu plošnému testování metodiky i diskusi nadjejími vstupními parametry. V tomto aspektu může tedy časemdocházet k úpravám.Ceny sazenicKategorizací vylišené cenové skupiny mají svoje směrné cenyv odstupňování podle konkrétní výšky sazenice. Směrné cenysazenic solitérních jehličnatých stromů expedovaných v drátovanémzemním balu (dtZB) jako nejčastějšího typu výpěstkujsou obsaženy v tab. 2. Jedná se o velkoobchodní ceny dominantníhopěstitele na trhu, resp. ceny školkařské firmy, kterádisponuje rozsáhlým sortimentem i relativně širokou škálounabízených velikostí sazenic od každého taxonu. Pro tvorbumetodiky na oceňování dřevin to znamená nejvíce dat, kterájsou potřebná pro seriózní zpracování kategorizace sortimentua vymezení směrných cen pro jednotlivé cenové skupiny.Uživatelům metodiky cenová tabulka umožňuje pokrýt potenciálníalternativy, které v praxi při oceňování můžou nastat.Jednou z důležitých zásad Kochovy metody je totiž princippoužití výhradně takové velikosti a tvaru sazenice, která jeadekvátní funkčnímu významu dřeviny na pozemku (Schulzet al., 2002; Breloer, 2007a), nikoliv sazenice tzv. „průměrné“velikosti pro všechny eventuální lokality. Škála velikostí sazenica příslušných cen v tabulce jde v intencích tohoto principu.Tabulka standardních (směrných) cen sazenic v závislostina jejich velikosti může tedy nejen výrazně přispět k zefektivněníprocesu oceňování, ale i zpřesnit jeho výsledek. OriginálníKochova metoda ceny sazenic okrasných rostlin takovoutoformou nestanovuje. V tomto kroku odkazuje na nabídkupěstitele nejbližšího k místu simulovaného procesu vypěstovánínáhradního stromu za strom zničený či odnímaný. Směrnéurčení cen sazenic považujeme za racionalizační opatřenív aplikaci metody do našich podmínek, i když převzetí cenod reálného dodavatele, ať vyšších či nižších než směrných,také nevylučujeme. Na rozdíl od německého originálu nenív naší verzi kalkulováno s obchodním rabatem – sníženímjednotkové ceny (např. při odběru většího množství sazenicstejného taxonu), protože uvedený marketinkový nástroj neníu nás dosud při nákupech ve školkách obvyklý.Cena za dopravu sazeniceKochova metoda řeší tuto otázku paušální sazbou nebo podleskutečně zjištěných nákladů (Hötzel, Hund, 2001; Schulzet al., 2002; Breloer, 2007a). Obě možnosti připouští i námiupravený postup. Paušální sazba za dopravu sazenice stromůna místo výsadby byla řešením projektu stanovena rozpětím5–20 % z ceny sazenice s DPH. Nejedná se o údaje exaktní,ale empirické, navržené na základě zkušeností projektantůa realizátorů sadovnických a krajinářských objektů a uváděnév rozpočtech či fakturách. Poměrně velký interval sazbyskýtá zkušenému pracovníkovi v oboru možnost diferencovatvýši těchto nákladů s ohledem na konkrétní situaci. Kupříkladupři oceňování jednoho stromu zcela jistě použije sazbupři horní hranici uvedeného intervalu, protože nákladyna dopravu musí být zákonitě vyšší než v případě odběru vícestromů, použití stejného dopravního prostředku a dovozuna stejné místo. Rozpětí sazby tedy umožňuje pružně a objektivněreagovat na reálné podmínky daného případu oceňování(počet dopravovaných rostlin, vzdálenost transportu, způsobymanipulace, apod.). Uvedené paušální rozpětí nepovažujemeza stabilní a neměnné, nýbrž za první návrh pro praktickétestování metodiky v různých regionech země, a tudíž i rozdílnýchvýrobně-hospodářských podmínkách, které může napomocik jeho zpřesňování.Směrné ceny nákladů výsadby a rozvojové péčeUkázka směrných cen nákladů pro jednotlivé fáze pěstová-Tab. 2 Ceny sazenic jehličnatých stromů s drátovaným zemním balem (Kč) bez DPH – 2011CenováVelikost sazenice (cm)skupina80–100 100–125 125–150 150–175 175–200 200–250 250–300 300–350 350–4001 460 580 700 840 1 000 1 200 1 440 1 750 2 1002 580 700 840 1 000 1 200 1 440 1 750 2 100 2 5203 700 840 1 000 1 200 1 440 1 750 2 100 2 520 3 0304 840 1 000 1 200 1 440 1 750 2 100 2 520 3 030 3 6405 1 000 1 200 1 440 1 750 2 100 2 520 3 030 3 640 4 3706 1 200 1 440 1 750 2 100 2 520 3 030 3 640 4 370 5 2507 1 440 1 750 2 100 2 520 3 030 3 640 4 370 5 250 6 3008 1 750 2 100 2 520 3 030 3 640 4 370 5 250 6 300 7 560Při výpočtu aktuální ceny (věcné hodnoty) stromu na trvalém stanovišti je třeba k ceně sazenice započíst DPH (2011 = 10%, 2012 = 14 %).34

Tab. 3 Směrné náklady jednotlivých fází pěstování jehličnatých stromů (Kč) – ukázka vybraných velikostí sazenic na třech typech stanovišťKRAJINA – velikost sazenice 80–100 cmPARK – velikost sazenice 80–100 cmZAHRADA – velikost sazenice 80–100 cmFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 1 308 1 308 1 308Zajišťování 3 859 859 859KR 10–20 425 433 445SD 15–30 364 373 387DL 25–40 323 332 346Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 1 050 1 050 1 050Zajišťování 3 859 859 859KR 10–20 348 357 369SD 15–30 312 321 334DL 25–40 286 296 310Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 684 684 684Zajišťování 3 600 600 600KR 10–20 174 183 194SD 15–30 146 155 168DL 25–40 126 136 150Pokračov.rozv. péčeKRAJINA– velikost sazenice 150–175 cmPARK – velikost sazenice 150–175 cmZAHRADA – velikost sazenice 150–175 cmFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 3 892 3 892 3 892Zajišťování 3 1 026 1 026 1 058KR 10–20 404 415 428SD 15–30 347 357 371DL 25–40 310 321 336Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 3 045 3 045 3 045Zajišťování 3 1 026 1 026 1 058KR 10–20 340 351 364SD 15–30 304 314 329DL 25–40 281 291 306Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 1 642 1 642 1 642Zajišťování 3 739 739 771KR 10–20 168 178 192SD 15–30 140 150 165DL 25–40 123 133 148Pokračov.rozv. péčeKRAJINA – velikost sazenice 200–250 cmPARK – velikost sazenice 200–250 cmZAHRADA – velikost sazenice 200–250 cmFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 12 901 12 901 12 901Zajišťování 3 1 026 1 058 1 058KR 10–20 363 375 384SD 15–30 320 330 342DL 25–40 291 301 315Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 8 421 8 421 8 421Zajišťování 3 1 026 1 058 1 058KR 10–20 363 375 384SD 15–30 319 334 349DL 25–40 291 304 320Pokračov.rozv. péčeFáze Čas Velikost koruny(roky)M S VVýsadba 0 4 602 4 602 4 602Zajišťování 3 846 878 878KR 10–20 148 160 169SD 15–30 127 138 150DL 25–40 113 124 137Pokračov.rozv. péčeU fází zajištování a pokračování rozvojové péče se jedná o průměrné roční náklady (Kč).Velikost koruny: M = malá < 5 m, S = střední 5–10 m, V = velká > 10 m.Doba pokračování rozvojové péče: KR = krátká (10–20 let), SD = středně dlouhá (15–30 let), DL = dlouhá (25–40 let).35

ní jehličnatých stromů na trvalém stanovišti podle velikostipoužité sazenice, určujících parametrů jednotlivých taxonůuvedených v tab. 1 a v diferenciaci podle nejčastějších typůstanovišť je prezentována v tab. 3. U fází zajišťování a pokračovánírozvojové péče se vždy jedná o průměrné roční náklady.Ve směrných nákladech jsou zahrnuty všechny standardněprováděné operace na daných stanovištích a potřebné materiály,ovšem bez ceny sazenice, která do výpočtového schématuvstupuje jako samostatná nákladová položka. Cenovémodely, a tudíž ani směrné hodnoty nákladů, nejsou utvářenydampingovými, akčními nebo naopak předraženými cenamiprací a materiálů, nýbrž za pomocí cen v běžně užívaných cenícíchv rozpočtářské praxi. Rovněž technologie jsou sestavenytak, aby obsahovaly v souladu s přejímanou metodoupouze nezbytné operace v rozsahu a frekvencích zaručujícíchovšem zdárné ujmutí, a také aby nasměrovaly další růst k optimálnímuvývoji dřeviny. Specifikem v české úpravě Kochovymetody je propočet nákladů v závislosti na velikosti korunya délce doby růstu a vývoje do plně funkčního stavu. Diferenciacenákladů podle uvedených kritérií je zvláště významnázejména u druhé fáze rozvojové péče, kdy stromy intenzívněnarůstají a vyvíjejí svoje charakteristické tvary a velikosti korun.Ekonomické podchycení této skutečnosti se tedy zdá býtna místě, protože vzpomenuté znaky mj. určují druh, počet,rozsah, objem i četnost potřebných pěstebních zásahů i spotřebumateriálů, jež se zákonitě promítají do výše nákladů.Účelem diferenciace nákladů v období pokračování rozvojovépéče o dřevinu podle velikosti korun je tedy zpřesnění a získáníspravedlivější základní ceny dřeviny. Stanovení směrnýchcen nákladů plně respektuje Kochovu zásadu jejich rozlišenípodle různých lokalit, a tudíž ekologických podmínek. V metodiceoceňování jehličnatých stromů jsou vypočítány pro třinejčastější místa výsadby – zahradu, park a krajinu.Časové vymezení období rozvojové péčeČSN 83 9051 definuje rozvojovou péči jako péči sloužícík dosažení funkčního stavu, jež navazuje na péči dokončovací,která podle ČSN 83 9021 a ČSN 83 9031 zahrnuje všechnypráce o výsadby (trávník) nutné k dosažení stavu způsobilostik přejímce. Pro případy oceňování dřevin byla v cenovýchmodelech fáze výsadba sloučena s obdobím dokončovací péčea rozvojová péče pak rozdělena na dva časové úseky – fázi zajišťovánía fázi pokračování. Výsadba zahrnuje pracovní operace,které se uskutečňují na rozdíl od rozvojové péče prakticky jednorázově,nepřekračující délku jednoho roku. Fázi zajišťováníu jehličnanů Kochova metoda určuje délkou tří, výjimečnědvou nebo pěti roků. Následnou fázi pokračování (dokončování)rozvojové péče zpravidla vymezuje intervalem 10–40let. Česká verze akceptuje stejnou délku fáze zajišťování jakoKochova metoda, tedy 3 roky pro stromy v sídlech (výjimečně5 roků), 2–3 roky pro stromy rostoucí v krajině. Dobu pokračovánírozvojové péče pak zřetelněji diferencuje podle rychlostirůstu a vývoje konkrétního taxonu, resp. doby potřebné k dosaženíplně funkčního stavu – viz tab. 4. V rámci vymezenéhorozpětí navrhuje uživatelům akceptovat u dospělých a staršíchstromů interval 5 let (např. u krátké doby 10, 15, 20 let). Navrženýinterval ovšem nelze použít u mladších stromů, u kterýchse délka druhé fáze rozvojové péče určí z rozdílu fyzickéhověku stromu (např. 15 roků), stáří sazenice při výsadbě (např.6 let) a délky doby potřebné k zajištění (3 roky), tj. v tomtopřípadě 6 roků (15 – 6 – 3). Podrobnější ohraničení obdobírozvojové péče podle rychlosti růstu a vývoje dřevin je možnépovažovat za další dílčí úpravu původní německé metodyna české poměry, kterou se sleduje spravedlivější ocenění genetickyrozdílně disponovaných taxonů.Míra rizikaMíra rizika k případné kompenzaci nákladů za nezdařenouvýsadbu a vzrůst v období zajišťování se v Kochově metoděurčuje ve výši do 10 % z nákladů obou fází. Volba konkrétníhoprocenta je ponechána na uvážení oceňovatele, přičemž u stromůna zahradách se např. doporučuje sazba do 5 %, u stromův ulicích do 10 %. Paušální sazba se stejnou horní mezí je navrženai pro naše poměry. Spodní hranice je dána tolerancíuvedenou v katalogu 823-1 Plochy a úprava území. Rozhodnutíakceptovat horní hranici sazby SRN se opírá o fakt, žesadovnické a krajinářské úpravy se v této zemi realizují ve velkémpočtu a na vysoké odborné úrovni, a tudíž ke stanovenípotřebné veličiny bylo dostatek věrohodných informací. Mírarizika pro naše poměry se tedy určuje z nákladů fáze výsadbaa zajišťování v intervalu 3–10 %. Vyšší procento se doporučujevolit pro simulovaný proces náhradní výsadby s velkými sazenicemia v horších stanovištních podmínkách, nižší při použitímenších výpěstků nebo na ekologicky příznivých lokalitách.Možnost dalšího zpřesňování na základě podložených údajůz delší časové řady a z více regionů nevylučujeme.Úroková míraVýše úroku vyjadřovaná jako úroková míra byla stanovenaTab. 4 Směrné údaje o době trvání rozvojové péče v rozdělení na dvě fáze – zajišťování a pokračování rozvojové péčeFáze Doba trvání (roky) AplikaceZajišťování 2–3 v krajině, obvykle 2 roky3–5 v sídlech, obvykle 3 rokyPokračování rozvojové péče KR – krátká 10–20 v intervalech po 5 letechSD – středně dlouhá 15–30 v intervalech po 5 letechDL – dlouhá 25–40 v intervalech po 5 letechZajišťování – první fáze rozvojové péče na trvalém stanovišti (zabezpečování, stabilizace, aklimatizace).Pokračování rozvojové péče – druhá fáze rozvojové péče, tj. období od zajištění sazenice do nástupu plného funkčního působení.36

na 7 %. K uvedené hodnotě dospěla speciální studie (Rosochatecká,Tomšík, 2007) zaměřená právě na zjištění její výšepro českou verzi Kochovy metody. Německo v současné doběpoužívá úrokovou míru 4 %, v roce 1970 to bylo 5 %. Uvedenásazba je akceptována i soudními orgány (Hötzel, Hund,2001; Breloer, 2007a). Na navrženou hodnotu naší úrokovémíry nahlížíme jako na prvotní veličinu potřebnou k tomu,abychom mohli Kochovu metodu vůbec použít a zkoušet.Nezavrhujeme tím možnost její korekce podle názorů specialistůz oboru ekonomika nemovitostí, realitního trhu a bankovnictví,a samozřejmě podle hospodářského vývoje státuv dlouhodobějším časovém horizontu.Koeficient věkuKochova metoda v kalkulacích věcné hodnoty stromu zohledňujevěk (čas), vady a poškození vzniklá na dřevině před rozhodnouudálostí (skácení stromu, odnětí, poškození). Jmenovanéfaktory snižují základní cenu získanou jednoduchýma složeným úrokováním finančních prostředků vloženýchdo výsadby a pěstování dřeviny do doby nástupu plně funkčníhopůsobení. Čas jako faktor „amortizace“ chápe od dobyuznání plně funkčního stavu prodlouženého o 20 % z věkudřeviny v tomto stadiu. K výpočtu je navrženo několik vzorců(Hötzel, Hund, 2001; Schulz et al., 2002). Uvedený principje podle našeho názoru přijatelný u objektů a věcí neživých,které od okamžiku vyhotovení nemění svoji kvantitativnípodstatu, ale pouze kvalitativní, a to směrem dolů. V případěstromů, jako živých organismů, je situace odlišná. Většinadruhů stromů (výjimku tvoří pouze krátkověké druhy) se dožíváv pro ně normálních ekologických podmínkách stáří vesměsnad 100 let, přičemž neustále přirůstá, tj. zvětšuje svojerozměry a objem biomasy jako hlavních předpokladů funkčníhopůsobení. Se vzrůstajícím věkem (časem) tedy měníkvantitativní i kvalitativní podstatu směrem nahoru. Základnícena stromu by měla proto tento fakt odrážet. Rozpor nejlépevynikne na příkladu: Věk taxonu s dlouhou dobou k dosaženíplné funkčnosti (max. 40 let) a při použití velké sazenice(200–250 cm a větší) je okolo 60 let, po přičtení 20 % cca75 let. Strom podle Kochovy metody ve věku 60 let dosáhlmaximální základní ceny, která pro něj „platí“ do cca 75 letlet věku, a od té doby klesá podle zvoleného amortizačníhovzorce. Ve skutečnosti takovýto strom ještě stále dobře roste(jde o středněvěký nebo dlouhověký druh), zvětšuje hmotua objem nadzemních i podzemních částí. Současně však vyžadujei určité pěstební zákroky napravující či eliminující kupř.zanedbanou odbornou péči v průběhu odborně neřízené ontogenezenebo po zásahu „vyšší moci“ (např. zdravotní či bezpečnostnířez po zlomech větví), nebo jen kontrolní prohlídkuzaměřenou na provozní bezpečnost či návrh prospěšnýchpěstebních opatření. Zvětšování rozměrů a další peněžní vkladydo péče o strom napovídají, že jeho základní cena by mělalogicky stoupat, nikoli klesat, jako je tomu u návodu německého.Skutečnost nás motivovala k odlišné konstrukci úpravyza věk, a sice k návrhu koeficientu věku, kterým by cenanaopak rostla. Tento nástroj je prezentován v tab. 5. Veličinykoeficientu věku byly stanovené odborným odhadem při testovánícen starších stromů na několika lokalitách. Vzhledemk uvedenému připouštíme možnost jejich korekce po vyzkoušení„efektu“ na velkých souborech stromů rozličných taxonů,v rozdílných přírodních podmínkách a více odborníky.Srážky ze základní cenyVedle srážky za věk Kochova metoda pracuje ještě se srážkamiza vady a poškození dřeviny, které se udávají v procentechna základě odborného odhadu jejich podílu na staticky nebofyziologicky zhoršeném stavu stromu. Počítají se z ceny vzniklépo zúročení všech nákladů a amortizaci věkem (tzv. základníceny). Srážky se odečítají za každý aspekt samostatně. V českéverzi se základní cena takto neupravuje. Všechny vady a poškozeníjsou integrovány do indikátoru kvality dřeviny nazývanéhosadovnická bonita. Ukazatelem se posuzuje kvalitadřeviny (ve smyslu morfologickém, fyziologickém, mechanickém)bez ohledu na její momentální věk. Klasifikační stupněsadovnické bonity se ve všech věkových kategoriích praktickyshodují se stupni sadovnické hodnoty, kterou provoz tradičněpoužívá při hodnocení dřevin v rámci inventarizace zeleně. JenTab. 5 Koeficienty věku k výpočtu základní ceny jehličnatých stromůKoeficient věkuVěková kategorie (roky)Doba pokračování rozvojové péčeKR – krátká SD – středně dlouhá DL – dlouhá1–40 1,00 1,00 1,0041–60 1,10 1,00 1,0061–80 1,20 1,10 1,2081–100 1,20 1,30101–120 1,30 1,40121–150 1,40 1,50151–200 1,60 1,80201–300 1,70–2,00 2,00–2,30301–400 2,40–3,00401–500 3,10–4,00501–600 4,10–5,0037

Tab. 7 Postup výpočtu základní a aktuální ceny jehličnatého stromu (věcné hodnoty) pomocí směrných cenKrok/ Nákladová/cenová položka Získání údaje/způsob výpočtu Příklady výpočtu (Kč)řádek1 2 3a Cena sazenice včetně DPH tabulka cen výpěstků + DPH 14 % 1 642 524 1 368b Cena dopravy sazenice ze školky na místo výsadby paušál 18 % 296 94 246c Výsadba tabulka směrných nákladů 5 234 684 3 1651 Celkové náklady výsadby součet údajů z řádků a–c 7 172 1 302 4 7792 Náklady na průměrnou roční rozvojovou péči (RRP) ve fázizajišťování (FZ)tabulka směrných nákladů 1 058 600 1 0263 Úrok počáteční investice pro FZ 7 % z celkové částky na řádku 1 502 91 3354 Náklady RRP ve FZ včetně úroku z investice součet částek z řádků 2 a 3 1 560 691 1 3615 Náklady rozvojové péče v FZ součin částky z řádku 4 a koeficientu střadatele odpovídajícíhodélce FZ6 Riziko 3–-10 % ze součtu částek na řádcích 1 a 5 101 2197 Celkové náklady výsadby a zajištění součet částek z řádků 1, 5 a 6 13 406 2 869 2 5908 Náklady zajištění vyjádřené v budoucí hodnotě při dosažení plněfunkčního stavusoučin údaje z řádku 7 a koeficientu úročitele odpovídajícího délcedoby pokračování rozvojové péče9 Průměrné roční náklady fáze pokračování rozvojové péče tabulka směrných nákladů 297 155 32010 Náklady fáze pokračování rozvojové péče při dosažení plněfunkčního stavusoučin částky z řádku 9 a koeficientu střadatele odpovídajícíhodélce doby pokračování rozvojové péče11 Celkové náklady výsadby a rozvojové péče součet částek z řádků 8 a 10 91 545 17 456 106 8753,214950155,427472 76063,249018 78512 Základní cena stromu součin částky z řádku 11 a koeficientu věku 1,091 54513 Srážka ze základní ceny stromu dle sadovnické bonity částka ze základní ceny na řádku 12 podle procentního údajev převodním klíči sadovnické bonity14 Aktuální cena (věcná hodnota) stromu rozdíl částek na řádcích 12 a 13 54 927 8 728 90 8444036 6182,07001 43051373,869711 10240,99556 3541,017 456508 7283,21494 375109157,612376 64894,460830 2271,0106 8751516 031Příklad 1 Abies concolor v centrální části parku, věková kategorie 40–60 let, sazenice dtZB, vel. 175–200 cm, doba zajišťování/pokračování RP 3/25 roků, sadovnická bonita 3.Příklad 2 Picea abies v krajině, věková kategorie 40–60 let, sazenice dtZB, vel. 80–100 cm, doba zajišťování/pokračování RP 2/20 roků, sadovnická bonita 3.Příklad 3 Taxus baccata v zahradě, věková kategorie 40–60 let, sazenice dtZB, vel. 125–150 cm, doba zajišťování/pokračování RP 3/30 roků, sadovnická bonita 2.39

Kochova metoda i v navrhované české úpravě představujestavebnicový systém cenových prefabrikátů, paušálních sazeba koeficientů, a také jasně formulovaný postup jejich užití.Variabilita ve vypočítaných vstupních datech umožňuje zjistitcenu jakéhokoliv taxonu okrasné rostliny na kterémkolivstanovišti. Vzhledem k možnosti využívání rozličného spektrasměrných cen a výše paušálních sazeb, jakož i potřebě odbornýchodhadů v procesu kvalitativního hodnocení dřevin,které oceňování nutně předchází, klade značně vysoké nárokyna odbornost uživatele. Metoda je proto určena výhradněprofesionálům, kteří jsou vybaveni znalostmi jak deskriptivní,tak zejména aplikované sadovnické dendrologie, ovládají zásadysadovnické a krajinářské tvorby, znají technologie a technikypráce se dřevinami v sídlech i krajině, orientují se v dendropatologiia dalších disciplínách oboru zahradní a krajinnáarchitektura (sadovnictví a krajinářství). Jedině takto disponovaníodborníci totiž dokáží v případě pochybností kohokolivvýsledky ocenění touto metodou racionálně analyzovat,zdůvodnit a obhájit.PoděkováníPříspěvek vznikl na základě výsledků projektu Hodnocenía oceňování dřevin rostoucích mimo les v sídlech a volnékrajině, řešeném ve VÚKOZ, v. v. i., Průhonice v letech2005–2011.Autor děkuje synovi Ing. Pavlu Bulířovi, Ph.D. a všem kolegům,kteří osobními i písemnými připomínkami k předkládanýmpodkladům nezištně napomáhali ke vzniku primárníchdat potřebných pro aplikaci Kochovy metody do českých podmínek,zejména pak Ing. Jiřímu Obdržálkovi, CSc., ZdeňkuKiesenbauerovi, Mgr. Michalu Severovi, Ing. Adamu Barošovi,Ing. Pavlu Kafkovi, Ing. Zdeňku Málkovi, Františku Krejčímu,Ing. Michalu Andrusivovi a Ing. Václavu Truhlářovi.LITERATURABreloer, H. (2007a): Was ist mein Baum Wert? Braunschweig,Haymarket Media, 172 p.Breloer, H. (2007b): 21. Treffen zur Metode Koch mitinteressanten Themen. ProBaum, no. 1, p. 24–25.Bulíř, P. (2007a): Příspěvek k hodnocení a oceňováníokrasných stromů. In Strom a květina – součást života.Sborník vědec. konf. VÚKOZ, Průhonice, 3.–4. 9. 2007,s. 131–134.Bulíř, P. (2007b): Problematika stanovení a výpočtu základníceny okrasných stromů v objektech zeleně. In Drevinyv mestskom prostredí a v krajine. Zborník vedec. konf.,[CD-ROM], Nitra, SPU.Bulíř, P. (2008): Oceňování solitérních stromů. Zahradnictví,č. 6, s. 38–41.Bulíř, P. (2009): Testing of Koch method applied for evaluationof ornamental trees in the Czech Republic. HorticulturalScience (Prague), no. 4, p. 154–161.Bulíř, P. (2010): The Application of Koch Method forOrnamental Woody Species Assessments in the CzechRepublic. Acta Horticulturae, no. 885, p. 79–84.Hötzel, H.-J., Hund, F. (2001): Aktualisierte Gehölzwerttabellen.Bäume und Sträucher als Grundstückbestandteile anStrassen, in Parks und Gärten sowie in freier Landschaft.Einschliesslich Obstgehölze. Karlsruhe, VVW, 299 p.Koch, W. (1971): Verkehrs- und Schadenersatzwerte vonBäume, Sträucher, Hecken und Obstgehölze nach demSachwertverfahren. Schriftenreihe HLBS, Bonn, VerlagPflug und Feder, no. 69, p. 1–52.Rosochatecká, E., Tomšík, K. (2007): Podklady pro stanoveníhodnoty okrasných dřevin na základě modifikovanéKochovy metody [Manuskript], 27 s.Schlager, G. (2012): Gehölz – Richtwerttabellen 2012 für denLandschaftsraum Salzburg und Oberösterreich. Salzburg,Schlager Ökologen Ingenieure.Schlager, G. (2006): Was ist (m)ein Baum Wert? Garten undFlorist, no. 10, p. 28–29.Schulz, H.-J. et al. (2002): Richtlinie für die Wertermittlungvon Schutz- und Gestaltungsgrün, Baumschulpflanzenund Dauerkulturen. Teil A: Schutz- und Gestaltungsgrün.Bonn, FFL, 127 p.Vrbka, P. (2006): Příklad stanovení hodinové zúčtovací sazby(HZS) pracovníka v zahradnické firmě. Inspirace, č. 4,s. 22–23.ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině –Rostliny a jejich výsadba. 2006.ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině –Trávníky a jejich zakládání. 2006.ČSN 83 9051 Technologie vegetačních úprav v krajině –Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy. 2006.ÖNORM L 1123 Wertermittlung von Gehölzen undVegetationsflächen. 2008.Katalog popisů a směrných cen stavebních prací. 823-1Plochy a úprava území (2011) ÚRS Praha.Vyhláška č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytovánícestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používánímotorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cenapohonných hmot.Rukopis doručen: 23. 2. 2012Přijat po recenzi: 16. 3. 201240

Acta Pruhoniciana 100: 41–49, Průhonice, 2012METODIKA TVORBY CENOVÝCH MAP BIOMASY NA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDĚS VYUŽITÍM GISMETHODOLOGY OF BIOMASS PRICE MAPS ON AGRICULTURAL LANDUSING GISK. Vávrová 1 , J. Knápek 21Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, vavrova@vukoz.cz2České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická, Technická 2, 166 27 Praha 6, knapek@fel.cvut.czAbstraktSoučasná a především budoucí cena biomasy je jedním z klíčových aspektů rozhodování investorů jak do cíleného pěstováníbiomasy pro energetické účely na zemědělské půdě, tak i investorů do užití biomasy pro výrobu elektřiny a/nebo tepla. Informaceo současných cenách biomasy, kdy trh s biomasou je především postaven na užití zbytkové a odpadní biomasy, mají pouzeomezené užití pro rozhodovací úlohy zaměřené na budoucnost. Spodní mez budoucí ceny biomasy lze odhadnout pomocímetodiky minimální ceny. Tato metodika je postavena na simulování hotovostních toků projektů založených na pěstováníjednotlivých energetických plodin na zemědělské půdě. Minimální cena biomasy pro danou plodinu je odvozena z podmínky,že čistá současná hodnota budoucích hotovostních toků (NPV) se rovná nule. Investor pak dosahuje požadovaného výnosuna vložený kapitál. Metodika tvorby cenových map pro jednotlivé energetické plodiny pracuje s přiřazením konkrétního výnosubiomasy pro konkrétní pozemek evidovaný v LPIS pomocí systému HPKJ/BPEJ.Klíčová slova: potenciál biomasy, bonitovaná půdně ekologická jednotka, trvalý travní porost, sláma, cenaAbstractThe current and the future biomass prices play the crucial role in investors’ decision making – both for investors investing intobiomass planting on agricultural land and for the investors investing into energy facilities for power and/or heat productionbased on biomass utilization. The current information on biomass prices hase only limited application for the investorsdecision making. This is namely caused by the limitation of the current biomass market in the Czech Republic, which is basedprimarily on waste and residual biomass utilization. The bottom limit of the future biomass price can be estimated using themethodology of minimum price. This methodology is based on the cash flow simulation for the projects aimed at biomassproduction based on individual kinds of energy crops. Minimum price of biomass for the given kind of crop can be derivedfrom the binding constraints NPV=0. In this case the investor gets the required or adequate rate of return. The methodologyof biomass price maps creation for the individual kinds of energy crop works with the assignment of concrete biomass yieldsfor the given plot registered in LPIS using the system of soil categorization HKPJ/BPEJ.Key words: biomass potential, soil-ecological units, permanent grasslands, straw, priceÚVODBiomasa má v podmínkách České republiky největší využitelnýpotenciál z obnovitelných zdrojů energie (OZE) pro výrobuelektřiny i tepla. Využívání biomasy má své limity, jedná seo produkční limity a dopravní obslužnost. Pěstování biomasyk energetickým účelům je efektivní pouze v určité vzdálenostiod uvažovaného využití. Množství rostlinné biomasy produkovanépro energetické účely je zejména limitováno rozlohouzemědělské půdy, která je pro tyto účely k dispozici při zachovánítzv. potravinové bezpečnosti ČR. Nabídka dřevníbiomasy pro energetické užití je pak limitována poptávkoupo dřevě a dřevní hmotě pro neenergetické využití.Cíle pro rozvoj užití OZE do roku 2020 definuje Národníakční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů(dále jen NAP OZE), který byl zpracován podle Směrnice EU2009/28. Biomasa hraje rozhodující roli v plánovaném rozvojiužití OZE, což lze dokumentovat jak očekávaným nárůstemužití biomasy pro výrobu elektřiny, tak i nárůstem absolutníhoi relativního příspěvku biomasy k OZE jako celku. NAP OZEpředpokládá, že v roce 2020 bude vyrobeno 3,3 TWh elektřinyspalováním tuhé biomasy a 2,87 TWh elektřiny z bioplynovýchstanic v zemědělství. Podíl biomasy tak překračuje 50%podíl na celkové očekávané výrobě elektřiny z OZE v roce2020 (11,7 TWh). Významný je i nárůst podílu biomasyna PEZ jako celku, a to z cca 76,4 PJ v současnosti na cca122 PJ v roce 2020. Násobně především roste využití biomasyv bioplynových stanicích (z 2 PJ v roce 2009 na 17 PJ v roce2020) – viz MPO, 2010.V roce 2010 bylo vyrobeno celkem 1 492 GWh elektřiny z biomasy,což je opět více než v roce předchozím (1 396 GWh).Více než polovina vyrobené elektrické energie z biomasy(57%) byla dodána do sítě, zbytek byl vykázán jako vlastníspotřeba podniku. Podíl biomasy na zelené elektřině v roce2010 přesáhl 25 %. Kromě růstu spotřeby „tradičních“ paliv41

– dřevního odpadu, pilin a štěpky (768 000 tun) – a celulózovýchvýkalů (257 000 tun) byl v roce 2010 zaznamenántaké nárůst spotřeby u všech dalších kategorií biomasy. V roce2010 bylo k výrobě elektřiny celkem použito 1 253 000 tunbiomasy, což je o 200 000 tun více než v roce 2009.Potenciál biomasy chápaný jako množství získatelné biomasy(vyjadřované v tunách sušiny, v GJ energie v palivu apod.)je vždy nutné chápat v souvislosti s ekonomickými aspekty.Pokud bude pěstování biomasy v určité lokalitě z pohleduzemědělského podnikatele ekonomicky neefektivní, nebudev reálných podmínkách tato půda použita pro produkcibiomasy pro energetické účely. Důvodem této ekonomickéneefektivnosti může být jak to, že v lokalitě pěstovaná biomasanebude cenově konkurenceschopná na trhu s biomasou,tak to, že produkce klasických zemědělských komodit budev dané lokalitě pro zemědělce ekonomicky výhodnější.Potenciál biomasy pro energetické účely (chápáno jako množstvíbiomasy, které lze reálně ze zemědělské půdy a z lesů získat)je ovlivněn několika základními faktory, mezi které patřípředevším: velikost zemědělské (resp. orné) půdy využitelnépro pěstování biomasy pro energetické účely, cena biomasyna trhu s biomasou (základní roli zde bude hrát poptávkapo biomase a cena substitutů – fosilních paliv) a úspěšnostodstraňování bariér brzdících pěstování biomasy pro energetickéúčely, resp. využívání dalších zdrojů zbytkové biomasy(jako je např. tráva z trvalých travních porostů – TTP, lesnítěžební zbytky).Článek se věnuje metodice tvorby tzv. „cenových map“ procíleně pěstovanou biomasu na zemědělské půdě s využitímgeografického informačního systému. Hlavním výsledkemtohoto článku jsou cenové mapy různých zdrojů biomasyna zemědělské půdě, které slouží pro vytipování vhodnýchoblastí pro pěstování jednotlivých plodin, resp. zdrojů biomasy.Metodický postup je vytvořen pro úroveň NUTS3.MATERIÁL A METODIKACena biomasy jako každé jiné tržně obchodované komodityje obecně vytvářena trhem na základě vztahu mezi nabídkoua poptávkou po biomase. I přes významný rozvoj užití biomasyv posledních letech i nadále biomasa cíleně pěstovaná proenergetické účely na zemědělské půdě tvoří jen malou částz celkově spotřebovávané biomasy v současnosti. Zbytkováa odpadní biomasa tak stále hraje dominantní roli. Tyto zdrojelevné a relativně snadno dostupné biomasy se však rychlevyčerpávají a naplnění cílů NAP OZE k roku 2020 se neobejdebez masového rozvoje pěstování biomasy na zemědělsképůdě. To samozřejmě zásadně ovlivní trh s biomasou, relacemezi jednotlivými druhy biomasy a v neposlední řadě i vztahmezi poptávkou a nabídkou po biomase, a tím i cenu biomasy.Cena biomasy tak bude důsledkem vzájemného půvobenířady faktorů ovlivňujících jak stranu nabídky po biomase, taki stranu poptávky.Na cenu biomasy lze pohlížet ze tří základních úhlů pohledu:1) Z pohledu producenta biomasy (strana nabídky), kterýpožaduje přiměřený výnos z podnikání, v tomtopřípadě z produkce biomasy. Producent biomasy takpožaduje alespoň takovou cenu, která mu tento výnosz podnikání zajistí – c min. Minimální cenu lze odvoditz analýzy ekonomické efektivnosti projektu na pěstovánídaného druhu energetické plodiny.2) Z pohledu toho, kdo biomasu kupuje a pro koho jebiomasa substitutem jiných paliv (např. uhlí). Kupujícíje pak ochoten zaplatit maximálně takovoucenu biomasy, která mu zajistí stejnou ekonomickouefektivnost užití biomasy, jako by tomu bylo v případěužití jiných paliv – c max. V tomto případě nelzepřímo porovnávat cenu jednoho GJ tepla v palivunapř. v biomase a v uhlí. Různá paliva mají různou(enegetickou i ekonomickou) efektivnost užití – např.v případě užití uhlí je třeba respektovat cenu emisníchpovolenek, technologie (a tím i investiční a provoznínáklady) pro užití různých paliv jsou různé apod.Minimální cena c minmůže být z pohledu producentabiomasy ještě korigována směrem vzhůru, a to v případě, žejiné alternativní užití zemědělské půdy (např. pro klasickouzemědělskou produkci) přináší vyšší ekonomický výnos.Racionální zemědělský podnikatel tak bude požadovattakovou minimální cenu biomasy, která by mu zajistila shodnýekonomický výnos jako toto altenativní užití zemědělsképůdy.Minimální cenu c minlze tak považovat za spodní mez cenybiomasy, maximální cenu c maxpak naopak za její horní mez.Pokud produkce biomasy pro energetické účely nebude omezovánači limitována nějakými vnějšími faktory, lze předpokládat,že cena biomasy se dlouhodobě bude blížit spíše hodnotěc min. Samozřejmě pokud by docházelo ke stavu, že pěstováníklasických zemědělských komodit by vedlo k vysokémuekonomickému výnosu z podnikání (např. při nedostatkupotravin), nevyhnutelně by se to projevilo i ve zvýšení c min.Cenová mapa biomasy slouží pro orientaci případných budoucíchproducentů, ale i dalších investorů do cyklu pěstovánía užití biomasy, které energetické plodiny je v dané lokalitěekonomicky efektivní pěstovat. Jde tedy jednoznačně o úlohuzaměřenou směrem do budoucnosti. Pro tyto účely pak dobřeposlouží právě minimální cena biomasy, která pochází z pěstovánídané energetické plodiny na daném druhu pozemku.Jde tak vlastně o odhad spodního limitu ceny biomasy na danémdruhu pozemku při pěstování daného druhu energeticképlodiny. Minimální cena biomasy pro daný pozemek a danouplodinu je odvozena od nákladů a velikosti produkce biomasy.Vytvořený metodický postup je založen na přiřazování minimálníceny biomasy pocházející z jednotlivých energetickýchplodin pěstovaných na daném pozemku, jehož vlastnostiovlivňující výši produkce biomasy jsou popsány bonitovanoupůdně ekologickou jednotkou (BPEJ).Pro tvorbu cenových map jsou zapotřebí následující hlavnízdroje dat: Land Parcel Identification System – LPIS, který zároveňobsahuje i druh skutečných kultur půdních bloků.42

Databáze (mapy) BPEJ. Komoditní a statistické ročenky. Rajonizace energetických plodin v systému BPEJ a výnosovékřivky z výsledků výzkumných projektů. Další údaje o limitech biomasy: živočišná výroba, zvláštěchráněná území, atd. Údaje o referenčních projektech na pěstování jednotlivýchenergetických plodin. Tyto referenční projekty odrážejítypické náklady související s přípravou projektu,založením porostu energetické plodiny, náklady na péčio porost (např. hnojení), náklady na sklizeň a odvozbiomasy, náklady na likvidaci porostu.Bonitovaná půdně ekologická jednotka zemědělských pozemkůse vyjadřuje pětimístným číselným kódem (psáno2.11.14). První číslice udává klimatický region, druhá a třetíčíslice vymezují příslušnost k určité hlavní půdní jednotce(01–78), čtvrtá číslice stanoví kombinaci svažitosti a expozicepozemku ke světovým stranám a pátá číslice určuje kombinacihloubky půdního profilu a jeho skeletovitosti.Klimatické regiony (KR) zahrnují území s přibližně shodnýmiklimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělskýchplodin. V České republice bylo vymezeno celkem 10 klimatickýchregionů. Hlavní půdní jednotka (HPJ) je účelovéseskupení půdních forem, příbuzných ekologickými vlastnostmi,které jsou charakterizovány půdním typem, subtypem,půdotvorným substrátem, zrnitostí a u některých HPJvýraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostía stupněm hydromorfismu. V České republice bylo vymezeno78 HPJ. Přiřazením údaje o klimatickém regionu k charakteristiceHPJ vzniká tzv. hlavní půdně klimatická jednotka(HPKJ).Jedním z klíčových kroků uvedené metodiky bylo vytvořenítypologie stanovišť (zemědělských půd) pro zamýšlené energeticképlodiny, která rozděluje zemědělské půdy na kategoriepodle vhodnosti pro pěstování jednotlivých plodin a současněudává očekávaný výnos biomasy (v GJ tepla v biomase jako palivu)v těchto kategoriích. Tato data byla využita jako vstupnídata při tvorbě cenových map, kdy ceny jednotlivých zdrojůbiomasy jsou závislé na výnosu energetických plodin. Provytváření typologie stanovišť vybraných energetických plodinbyly využity dva podklady: výsledky hodnocení polníhotestování energetických plodin v rámci výzkumných projektůi pěstební praxe a soustava BPEJ zemědělských půd v ČR.Vytváření typologie bylo založeno na vyhodnocení empirickýchvýsledků výnosových parametrů energetických plodinve vztahu k podmínkám prostředí vyjádřených ve formě jednotekBPEJ/HPKJ, respektive jejich složek – např. průměrnýchteplot, rizik přísušků, půdních vlastností atd. Chybějícídata byla doplňována expertním posouzením ve spoluprácis předními odborníky na jednotlivé plodiny. Výsledkem hodnoceníje tabulka HPKJ s vymezením obvykle 3–5 pěstebníchoblastí podle vhodnosti pro konkrétní energetickou plodinu.Tabulky byly použity k výpočtu minimální ceny jednotlivýchenergetických plodin a následně k vytvoření cenových mapjednotlivých energetických plodin v prostředí GIS (viz Havlíčkováa kol., 2010).Výpočet minimální ceny biomasyMinimální cena biomasy se vztahuje vždy k dané energeticképlodině a ke konkrétnímu pozemku, na kterém je realizovánprojekt na pěstování biomasy. Pro výpočet minimální cenybiomasy pro danou energetickou plodinu je třeba vytvořitekonomický model (referenční projekt), který odráží typicképodmínky realizace dobře připraveného projektu pro tutoplodinu.Ve shodě s ekonomickou teorií se soukromí investoři snažímaximalizovat ekonomický prospěch z realizace projektu. Základnímkritériem, které se používá pro hodnocení ekonomickéefektivnosti projektů, je kritérium čisté současné hodnoty– NPV. Na základě hodnoty NPV pro daný projekt se investořirozhodují, zda daný projekt realizují či zda jeho realizacizamítnou. Pokud má daný projekt vyšší hodnotu NPV nežnula, znamená to, že investor získává vyšší ekonomický výnosnež je tomu v případě alternativních možností investování.NPV rovno nule tak znamená limitní případ, kdy posuzovanýprojekt má pro investora shodný ekonomický výnos jakoalternativní možnosti investování. K výpočtu hodnoty NPVpro daný projekt však můžeme přistoupit aplikací opačné logiky,kdy NPV není výstupním – vypočteným – parametrem,ale vazební podmínkou, a proměnou, jejíž hodnota se hledá,je cena biomasy.Minimální cena biomasy c minje tedy taková cena biomasy,která investorovi zajistí shodný ekonomický výnos jako alternativnímožnosti investování. Tento postup je obecně aplikovatelnýna řadu ekonomických úloh, kdy cílem je nalezení(při definovaných nákladech na zajištění procesů a velikostiprodukce ve fyzických jednotkách) ceny přinášející investorovipožadovaný či přiměřený výnos na vložený kapitál. Příkladempoužití této metodiky je např. stanovení garantovanýchvýkupních cen elektřiny vyráběné na bázi OZE.Obecný vztah pro výpočet NPV je:NPVT= ž∑t=1CF t. r n− t( 1+) = ∑ T žt=1(P t– V t).(1 + r n) –tKde:T … doba životnosti projektu [roky]r n… nominální diskont [–]t … t-tý rok hodnoceného období [–]P t… příjmy projektu v roce t [Kč]V t… výdaje projektu v t-tém roce hodnoceného období [Kč]Výdaje projektu zahrnují všechny výdaje vyvolané realizacíprojektu. Jde o výdaje na přípravu projektu, založení porostu,provozní výdaje, placené daně a nájmy, výdaje na likvidaciporostu.Výpočet minimální ceny vychází z vazební podmínky NPV=0.Pak lze vztah (1) vyjádřit jako rovnováhu mezi současnou hodnotoubudoucích příjmů a současnou hodnotou budoucíchvýdajů projektu. Příjmy v roce t přitom vyjádříme jako součinminimální ceny v roce t a velikosti produkce biomasy v roce t:(1)43

Kde:P min,t… minimální cena biomasy v roce t (Kč/GJ)Q t… velikost produkce biomasy (GJ)… dotace v roce t (Kč)D t∑ T žt=1(p min,t. Q t+ D t). (1 + r n) –t = ∑T žPozn.: Vyjadřování velikosti produkce biomasy v GJ a nikoliv v tunách eliminujepřípadné chyby v interpretaci minimální ceny vyplývající z uvažováníchybné vlhkosti biomasy. Vyjadřování měrné ceny v Kč/Gj je obecně používánov energetice a dává navíc možnost jedoduchého a přímého porovnáníceny různých paliv.Aby minimání cena biomasy dávala správné signály o ceně,musí reflektovat všechny podmínky reálného podnikatelskéhoprostředí – tj. i inflaci. Minimální cena biomasy v roce t jetak vyjádřena jako minimální cena v 1. roce realizace projektu(zpravidla v současnosti) a cenové eskalace:p = mint,tp min,1.(1+i) tKde:i … průměrná očekávaná roční inflaceKombinací vztahů (2) a (3) tak lze vyjádřit vztah pro minimálnícenu v prvním roce realizace projektu:T žp min,1 =T ž∑ (V t– D t) . (1 + r n) –tt=1t=1V t. (1 + r n) –t (2)Výpočet NPV projektu (a tedy i minimální ceny) je obecnězaložen na simulování hotovostních toků (CF) za stanovenoudobu (např. za dobu životnosti projektu). Výpočet hodnotyNPV a minimální ceny biomasy tedy vyžaduje znalost jakinvestičních nákladů na realizaci projektu, tak i odhad budoucíchprovozních výdajů, velikosti produkce a ceny, za kterouse produkce bude prodávat na trhu s danou komoditou. Prosimulování budoucích hotovostních toků projektu na pěstováníbiomasy pomocí dané energetické plodiny se používajíekonomické modely simulující typické podmínky realizacedobře připravených projektů. Mezi zásadní pravidla tvorbytakovýchto ekonomických modelů patří zahrnutí všech životníchfází projektu včetně přípravných fází a likvidace porostu,zahrnutí všech procesů vyvolaných realizací projektu, respektovánívšech podmínek podnikání (včetně daní, podpor,zahrnutí inflace do výpočtů apod.) a důsledné respektováníprincipu „opportunity cost“ (důsledné oceňování všech činnostípomocí tržních cen, respektování časové hodnoty penězpomocí odpovídající hodnoty diskontu). Diskont musí odpovídatsvojí výší riziku dané oblasti podnikání. Podrobnosti(3)(4)∑ (1 + r n) –t . (1 + i) tt=1k metodice ekonomického hodnocení a tvorbě ekonomickýchmodelů viz Havlíčková, 2005; Havlíčková, 2006; Havlíčková,2008; Havlíčková a kol., 2010.Porosty energetických plodin jsou typickým příkladem projektů,kde ekonomická efektivnost projektů může být velmirůznorodá. Může to být způsobeno např. odlišnými klimatickýmia půdními podmínkami konkrétní lokality (nákladyna stejně velké plantáže jsou zhruba stejné, výnos biomasy sevšak může pohybovat v širokém rozmezí). Dalším faktoremmůže být použití jiných postupů – pletí, sázení, zejména všakzpůsobu zajištění sklizně.Podobu ekonomického modelu podstatně ovlivňuje časovéhledisko rozhodování investora do cíleného pěstování biomasy,které je dáno typem a způsobem pěstování biomasy. Z časovéhohlediska lze rozlišit tři základní typy ekonomickýchmodelů, resp. přístupů pro odhad budoucí ceny biomasy: Projekty s dlouhým časovým horizontem, který dosahujedvacet i více let. Příkladem jsou zde výmladkové plantážeRRD. Tyto projekty mají zcela stejný charakter jako běžnépodnikatelské projekty – investor na začátku investujea pak po dobu životnosti mu investice generuje finančníprostředky. Projekty se střednědobým časovým horizontem, kdy životnícyklus projektu je více než jeden rok, ale je kratšínež v případě plantáží RRD – typicky se bude jednat o cca5–10 let v případě víceletých energetických plodin. Projekty, kdy je časovým horizontem jeden rok, za který jerealizován celý životní cyklus projektu. Příkladem zde jsoujednoleté energetické plodiny, resp. i klasické zemědělsképlodiny v daném okamžiku využívané pro energetickéúčely.Časový horizont projektu určuje, po jakou dobu není možnépůvodní rozhodnutí o realizaci projektu změnit, resp. jehozměna by znamenala pro investora významné ztráty. V prvníchdvou případech je třeba vytvořit kompletní ekonomickémodely, které budou modelovat procesy v jednotlivých letech.VÝSLEDKYCenové mapy záměrně pěstované biomasyCenové mapy zobrazují cenu za jeden GJ získaný z energeticképlodiny. Cena byla vypočtena metodikou minimální ceny.Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, nejde o tržní cenu,ale o cenu stanovenou z pohledu investora, která investorovizajišťuje přiměřený ekonomický efekt z pěstování biomasy proenergetické účely. Jde tak o odhad spodní hranice biomasy,a to za předpokladu, že poptávka po biomase nebude nižšínež její produkce.Pro energetické plodiny byly zvoleny cenové hladiny bez započteníjakýchkoliv dotací (např. dotací na jednotku plochy –SAPS). V případě trvalých travních porostů (TTP) byly cenyza jeden GJ vypočítány v závislosti na dotacích „pro méněpříznivé oblasti“ (LFA).44

Obr. 1 Cenové mapy biomasy z energetických plodin45

Mezi další předpoklady použité pro výpočet minimálních cenbiomasy z jednotlivých energetických plodin patří použití cenovéúrovně roku 2010 pro oceňování vstupů, diskont ve výši8,65 % a předpoklad odvozu biomasy z pole do logistickéhobodu ve vzdálenosti cca 10 km. Zajištění sklizně (mechanizované)bylo ve všech případech předpokládáno tak, aby to odpovídalorealitě pěstování energetických plodin na rozsáhlýchrozlohách porostů.Cenové mapy energetických plodin na celé orné půděa TTPPodkladem pro cenové mapy energetických plodin (obr. 1)se staly mapy výnosů energetických plodin na orné půdě (vizVávrová, Weger, 2011).Kategorie K1 (tab. 1) odpovídá intervalu s nejvyššími výnosyenergetických plodin, další kategorie pak postupně odpovídajíintervalům s nižšími výnosy. Jednotlivé kategorie cen energiebyly vykresleny tak, že barvy s vyšší intenzitou odpovídajíkategoriím s nižší cenou, které jsou z hlediska záměrného pěstováníbiomasy nejzajímavější.Cenové mapy na vybrané orné půdě a TTPStejným postupem, kterým se vytvořily cenové mapy energetickýchplodin na celé orné půdě, byly vytvořeny i cenovémapy energetických plodin na vybrané orné půdě (obr. 2),kdy jednotlivým energetickým plodinám byla přiřazena barevnástupnice podle ceny jednoho GJ získaného z energetickýchplodin. Vybranou ornou půdu představuje 10 % rozlohyorné půdy nejméně vhodné pro klasické konvenční zemědělstvía celá plocha orné půdy v klidu v daném kraji.Tab. 1 Ceny energetických plodin v závislosti na výnoseKategorieSrha laločnatá[Kč.GJ -1 ]Ovsíkvyvýšený[Kč.GJ -1 ]Ozdobnicečínská [Kč.GJ -1 ]Šťovík[Kč.GJ -1 ]Lesknicerákosovitá[Kč.GJ -1 ]Sveřepbezbranný[Kč.GJ -1 ]RRD[Kč.GJ -1 ]K1 141 141 93 48 57 141 109K2 152 152 106 55 62 152 119K3 182 182 155 75 77 182 139K4 233 233 396 122 101 233 171K5 273 273 – 356 120 273 –Obr. 2 Mapa cen biomasy vybraných plodin při pěstování na cca 10 % rozlohy orné půdy ve Středočeském kraji46

Cenové mapy vybraných zdrojů biomasyVybrané zdroje biomasy jsou v mapě (obr. 3) kukuřice na siláž,triticale, sláma a lesní těžební zbytky. Pro kukuřici na siláža triticale byly stanoveny tři cenové intervaly, pro které platí,že čím je vyšší intenzita zvolené barvy, tím je cena za jedenGJ získané energie nižší. Pro slámu a lesní těžební zbytky bylastanovena jedna cenová hladina.Cenové mapy biomasy z TTP se započtením dotací „proméně příznivé oblasti“ (LFA) pro kraje ČRCeny TTP se započtením dotace LFA byly rozděleny do čtyřintervalů pro každý typ dotace LFA (tab. 2). Dotace LFA se poskytujína travní porosty v horských oblastech (HA, HB), v ostatníchméně příznivých oblastech (OA, OB) a v oblastech se specifickýmiomezeními (S, SX). Intervaly pro jednotlivé typy dotacíLFA byly vytvořeny stejným postupem jako u jiných cenovýchmap (čím vyšší intenzita barvy, tím nižší cena), ve výsledné mapěovšem byly intervaly seřazeny vzestupně podle ceny (obr. 4).DISKUZEMasivní rozvoj pěstování biomasy pro energetické účely vyžadujedostatek informací pro rozhodování podnikatelskýchsubjektů zabývajících se jak pěstováním biomasy, tak i jejímužitím. Informace o ceně biomasy jsou v ČR v současné doběznačně zkreslené tím, že trh s biomasou pro energetické účelynení v současnosti možné považovat za efektivně fungujícítrh poskytující správné cenové signály pro rozhodovánípotenciálních producentů a spotřebitelů biomasy. Investicedo energetických zařízení na výrobu elektřiny a/nebo teplajsou charakteristické vysokým podílem investičních nákladův celkových nákladech. Investoři tak zvažují nejen dostupnosta zajištěnost paliva (biomasy), ale i možný cenový vývoj paliva(biomasy). Současný trh s biomasou je v převážné míře omezenna zbytkovou a odpadní biomasu. Na celkovém užití biomasyv současnosti se významným způsobem podílí odpadníbiomasa. Jen část z celkově spotřebovávané biomasy v současnostitak vstupuje na trh s biomasou – dle údajů MPO lzeodhadnout (viz MPO, 2010), že se jedná max. o polovinuTab. 2 Ceny TTP v závislosti na dotaci „pro méně příznivé oblasti“ (LFA)Kategorie bez LFA LFA – HA LFA – HB LFA –OA LFA – OB LFA – S LFA – SXK1 216 120 134 145 158 145 160K2 234 129 144 156 170 156 173K3 283 153 173 186 205 188 208K4 319 170 192 208 230 211 233Obr. 3 Cenová mapa vybraných zdrojů biomasy ve Středočeském kraji47

Obr. 4 Cenová mapa biomasy z TTP se započtením dotací „pro méně příznivé oblasti“ LFA ve Středočeském krajiz celkově spotřebovávané biomasy, zbylou biomasu tvoří samosběra lokální dodávky biomasy.Popsaná metodika může být použita pro hodnocení různýchscénářů a respektování odlišných způsobů užívání území,předcházející konfliktům využívání půdy spolu s konvenčnímiplodinami nebo ochranou přírody. Ceny biomasy jsou,a i v budoucnu zřejmě budou, velmi lokální záležitostí, neboťdoprava na delší vzdálenosti konečnou cenu biomasy prodražujerelativně více, než je tomu u klasických paliv. Cenováhladina biomasy bude sice vždy záviset na vývoji cen vstupů,jako jsou mzdy, náklady na energii, dopravu apod., rozdílyv cenách jednotlivých lokalit a různých forem biomasy podlenašeho názoru zůstanou i v budoucnu relativně velké. Proto jedůležité zdůraznit, že ceny jednotlivých zdrojů biomasy bylyv modelu počítány pouze na logistický bod, který je vzdálený10 km od zdroje biomasy. V případě dovozu na větší vzdálenostje u jednotlivých minimálních cen biomasy potřeba započísttuto dopravu.Vytvořená metodika je daleko podrobnější a flexibilnější neždosud využívané metodiky k hodnocení potenciálu biomasyv České republice (CZ Biom, Lewandowski, Scholes, MPO,2008, Sladký, SRCI CS).ZÁVĚRBiomasa je v podmínkách České republiky označována jakorozhodující energetický zdroj s nejvyšším potenciálem nárůstudo budoucnosti. Tento metodický postup má jeden zezákladních cílů podstatně přispět ke zpřesnění možnosti využíváníbiomasy s ohledem na ceny jednotlivých druhů biomasy.Tento výstup je využitelný zejména pro potencionálníinvestory zvažující založení porostů energetických plodin.Na základě cenových map je možné vytipovat vhodné lokalitypro vybrané energetické plodiny. Dalšími uživateli budouzejména potencionální investoři do zdrojů využívající biomasu.Data by mohla sloužit i jako spolehlivý zdroj údajů jakpro tvorbu politik na státní úrovni (např. státní energetickákoncepce), tak i pro rozhodování na nižších hierarchickýchúrovních (kraj, okres apod.).Vytvoření cenových map biomasy v podmínkách České republikyvychází z analýzy mapových podkladů, identifikacejednotlivých pozemků a určení jejich charakteristik, kteréjsou relevantní pro stanovení výnosu jednotlivých plodina potenciálu biomasy. Mezi ně patří zejména kategorie bonitacezemědělských půd a z ní odvozená typologie stanovišťvčetně určení výnosového potenciálu jednotlivých energetickýchplodin. Pro dané podmínky stanoviště (určené kombinacípůdních a klimatických parametrů stanoviště) je tak prokaždou cíleně pěstovanou plodinu přiřazen konkrétní výnosbiomasy, který byl získán na základě dlouhodobého výzkumujednotlivých plodin. V závislosti na výnosu byla následněvypočtena minimální cena jednotlivých druhů biomasy jakopodklad pro tvorbu cenových map.Potenciál biomasy chápaný jako množství získatelné biomasyje vždy nutné chápat v souvislosti s ekonomickými aspekty.48

V případě, že nebude pěstování biomasy v určité lokalitě z pohleduzemědělce ekonomicky efektivní, nelze s jejím pěstovánímpočítat.PoděkováníVýsledky byly získány s přispěním grantového projektuVG20102013060 „Analýza potenciálu využití biomasy jakodomácího strategického zdroje pro zabezpečení energetickýchpotřeb v krizových situacích” financovaného z výdajů na výzkuma vývoj z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra ČR.LITERATURABrealey, J., Meyers, M. (1992): Teorie a praxe firemníchfinancí. Praha, Victoria Publishing, ISBN 80-85605-24-4.Havlíčková, K, Knápek, J., Vašíček, J., Weger, J. (2005):Biomasa jako obnovitelný zdroj energie – ekonomickéa energetické aspekty. Acta Pruhoniciana, č. 79, 67 s.,ISBN 80-85116-38-3.Havlíčková, K, Weger, J. a kol. (2006): Metodika analýzypotenciálu biomasy jako obnovitelného zdroje energie.Acta Pruhoniciana, č. 83, 96 s., ISBN 80-85116-48-0.Havlíčková, K. a kol. (2008): Rostlinná biomasa jako zdrojenergie. Průhonice, VÚKOZ, 83 s., ISBN 978-80-85116-65-6.Havlíčková, K. a kol. (2010): Analýza potenciálu biomasyv České republice. Průhonice, VÚKOZ, 498 s., ISBN978-80-85116-72-4.Lewandowski, I., Weger, J., van Hooidonk, A., Havlickova,K., van Dam, J., Faaij, A. (2006): The Potential Biomassfor Energy Production in the Czech Republic. Biomass &Bioenergy, vol. 30, no. 5, p. 405–421.MPO – Obnovitelné zdroje energie v roce 2010 – výsledkystatistického zjišťování. Praha 2010.Národní akční plán České republiky pro energiiz obnovitelných zdrojů. MPO 2010.Scholes, H., Manning, M., Markvart, T. (1997): CzechRepublic Renewable Energy Study – Resource AssessmentReport. CSMa, Pernyn.Sladký, V. (1996): Utilisation of biomass as substitute of fossilfuels. In Weger, J. [ed.]: Production and utilisation ofbiomass as renewable source of biomass in the landscape.Final report of project PPŽP 640/96, Průhonice, VÚKOZ.SRCI CS, 1999: National energy efficiency study (In Czech),World Bank.Vávrová, K., Weger, J. (2011): Metodika analýzy potenciálubiomasy na zemědělské půdě s využitím GIS. ActaPruhoniciana, č. 99, s. 85–90, ISBN 978-80-85116-89-2.Rukopis doručen: 16. 2. 2012Přijat po recenzi: 13. 3. 201249

Acta Pruhoniciana 100: 51–62, Průhonice, 2012PRODUKCE BIOMASY NOVÝCH KLONŮ VRB A TOPOLŮ PO ŠESTILETECH PĚSTOVÁNÍ NA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDĚ V TŘÍLETÉM OBMÝTÍBIOMASS PRODUCTION OF NEW WILLOW AND POPLAR CLONES GROWNON AGRICULTURAL SOIL IN A THREE – YEAR ROTATION AFTER SIX YEARSJan Weger, Jaroslav BubeníkVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, weger@vukoz.czAbstraktČlánek shrnuje výsledky z prvních 6 let polního pokusu s novými klony a odrůdami topolů a vrb z domácích genových sbírek.Pokus byl založen na lokalitě Michovka v Průhonicích, která je charakteristická těžšími hnědými půdami a nižšími srážkovýmiúhrny. Pokus byl založen ve 4 opakováních v jednořádkovém sponu 0,33 × 2,20 m, což odpovídá hustotě 13 650 ks/ha. Bylyměřeny výška jedince (nejvyššího kmene), tloušťka každého kmene ve výšce 1 m, počet živých jedinců a jeho kmenů. Sklizeňnadzemní biomasy pro výpočet výnosu biomasy byla provedena podle standardní metodiky ve dvou tříletých obmýtích. Průměrnýhektarový výnos všech klonů a odrůd byl při první sklizni 3,9 a při druhé 10,4 t (suš.)/ha/rok. Nejvyšších výnosů dosáhlklon S-218 domácí vrby Smithovy (7,2 a 19,0 t (suš.)/ha/rok) a na druhém místě dnes nejvíce pěstovaný „japonský topol”J-105 (6,6 a 13,7 t (suš.)/ha/rok). Nejpoužívanější odrůda švédských vrb ‘Tora’ dosáhla výnosu 3,7 a 11,9 t (suš.)/ha/rok. Dobřetaké rostly klony P _070, P_072 severoamerického topolu chlupatoplodého. Mezi výnosy testovaných klonů byly nalezenystatisticky průkazné rozdíly (ANOVA), které umožňují výběr klonů pro zavedení do praxe i do dalšího výzkumu v ČR. Podlevýsledků růstu a výnosu se zdá, že oproti původnímu předpokladu, nebyly klimatické a zejména srážkové podmínky lokalityMichovka ve sledovaném období pro většinu klonů a odrůd v pokusu výrazně limitující.Klíčová slova: topol, vrba, výmladková plantáž, výnos, biomasaAbstractThe article presents results from field experiment with new poplar and willow clones and varieties from domestic genecollectionsafter first 6 years. The experiment was established on locality Pruhonice – Michovka, which has heavier brownsoils and lower precipitation. Planting scheme was 0,33 m × 2,20 m and plantation density 13,650 pc/ha. Tree height, stemdiameter in 1 m height, number of living trees and numbers of stems were measured. Harvest of aboveground biomass wasperformed in two 3-year rotations and hectare yields were calculated according our standard methodology. Average hectareyields of all tested clones was 3.9 o.d.t./ha/year for the first rotation and 10.4 o.d.t./ha/year for the second rotation. Thewillow clone S-218 of Salix × smithiana had best yields (7.2 a 19.0 o.d.t./ha/year) and the poplar clone J-105 (P. nigra ×P. maximowiczii) was the second one with 6.6 a 13.7 o.d.t./ha/year. Widely used Swedish willow variety ‘Tora’ had yields 3.7a 11.9 o.d.t./ha/year. Clones of Populus trichocarpa (P_070, P_072) also have grown quite well in the experiment. We foundstatistical differences between tested clones (ANOVA), which for selection of best clones for utilisation in practise as well as inresearch in the Czech Republic. It seems that climatic conditions and especially precipitation were not limiting factor for goodgrowth of most tested clones at testing site Michovka during a time of the experiment, which can be concluded from results ofattained yields and growth parameters.Key words: poplar, willow, short rotation coppice, yield, biomassÚVODPěstování výmladkových plantáží rychle rostoucích dřevin(RRD) na zemědělské půdě je ve světě i v našich podmínkáchpovažováno za perspektivní způsob produkce biomasypro výrobu tepla a elektrické energie (Vávrová, Weger, 2011;Labrecque, Teodorescu, 2005; Weger, 2009). Podle platnéStátní energetické koncepce z roku 2004 by se výmladkovéplantáže RRD měly v budoucnu pěstovat na přibližně 60 000ha, aby mohly být splněny mezinárodní závazky ČR v podíluobnovitelných zdrojů na primárních energetických zdrojích.Podle aktuálního návrhu Akčního plánu pro biomasu, kterýje podkladem pro připravovanou Státní energetickou politiku(podzim 2012), by plánovaná pěstební plocha RRD měladosáhnout až 80 000 ha, a to zejména v oblastech s méněkvalitní ornou půdou z hlediska konvenčního zemědělství.Rozloha výmladkových plantáží se dnes odhaduje na 750 hadle evidence aktuálně obhospodařované půdy (LPIS) MZe.Má-li rozloha výmladkových plantáží RRD dosáhnout předpokládanéhostavu, je zřejmé, že se porosty budou zakládatna různě příznivých stanovištích s nestejnými půdními a klimatickýmipodmínkami. Je možné předpokládat, že část nabízenýchzemědělských pozemků bude v lokalitách s méněpříznivými vlhkostními podmínkami nebo nižšími srážkovýmiprůměry, než je pro topoly a vrby optimální.Také nelze automaticky očekávat, že dnes nejčastěji používanýtopolový klon J-105 může být na všech místech plně vyhovující.Klon J-105 je například citlivý na vyšší hodnoty pH než7,5 (Pearson et al., 2010) a trvalé podmáčení půdy. Jedním51

z výsledků počáteční fáze výzkumu RRD v 90. letech u násbylo zjištění, že na hydrologicky méně příznivých lokalitáchz důvodu půdních nebo klimatických (např. Lochočická výsypka,Libědice, Dalovice příp. Průhonice) je růst většiny testovanýchklonů a odrůd výrazně slabší, a tím i nerentabilní(Weger, 2008; Havlíčková et al., 2010).Dalším omezením pro pěstování RRD na zemědělské půdě v ČRje legislativa ochrany přírody. Významný je zejména § 5 zákonao ochraně přírody č. 114/1992 Sb., který uvádí, že „záměrnérozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočichanebo jejich křížence do krajiny je možné jen s povolenímorgánu ochrany přírody. Geograficky nepůvodní druh rostlinynebo živočicha je druh, který není součástí přirozenýchspolečenstev určitého regionu. Tato podmínka se týká velkéčásti klonů a odrůd RRD, zejména zahraničních kříženců.Ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ) je pěstování nepůvodníchdruhů a jejich kříženců dle § 16 písm. h) zákonazakázáno.Proto jsme za účelem rozšiřování nabídky vhodných klonůa odrůd pro výmladkové pěstování v přírodních a legislativníchpodmínkách ČR začali v roce 2000 připravovat testovánínového sortimentu topolů a vrb z domácích sbírek. Selekcenových perspektivních klonů započala v genové sbírce topolů,tehdy umístěné v Dendrologické zahradě v Průhonicích.Expertním způsobem bylo vybráno cca 10 klonů (tzv. Selekce2000), které zatím nebyly testovány a dosáhly vysoké hodnocenípožadovaných parametrů (výmladnost, tloušťkovýpřírůst, zdravotní stav). Později byl sortiment rozšířen o dalšíklony vrb a topolů na základě výsledků z pokusných porostův lokalitách s horšími hydrologickými podmínkami jako např.Lochočická výsypka, Dalovice (propustné skeletovité podloží)a Libědice (srážkový stín). Do sortimentu byly dále použitynejlepší tehdy dostupné zahraniční topoly a vrby jako kontrolya dále klony domácích druhů vrb, které by bylo možnépěstovat i v ZCHÚ.Jako lokalita vhodná pro založení pokusu byl vybrán pozemekv Průhonicích, resp. polní areál pracoviště Michovka, kde jsouroční srážkové úhrny často nižší než 500 mm, což je množství,které je doporučováno jako minimální pro pěstování topolůa vrb výmladkových na nehydromorfních půdách. Experimentálníplocha je součástí dalších porostů založených na vybranýchmístech ČR pro hodnocení topolů a vrb pro produkcibiomasy k energetickému využití (Weger et al., 2011;Weger, Bubeník, 2010; Weger, Bubeník, 2011).Cílem pokusu je vyhodnotit výnosnost a další vlastnosti novýchklonů topolů a vrb z domácích sbírek pro pěstování výmladkovýmzpůsobem na zemědělské půdě v hydrologickyméně příznivých podmínkách.MATERIÁL A METODIKATyp pokusuKlonový test topolů a vrb byl založen jako jednofaktorovýpolní pokus pro ověření nového sortimentu, resp. výběrvhodných genotypů pro výmladkové pěstování na zemědělsképůdě v oblastech s nižšími srážkami. Je proveden ve 4 opakováníchse schematickým střídáním jednotlivých pokusnýchparcelek klonů dřevin tak, aby byly minimalizovány okrajovéefekty a nahodilé vlivy např. půdních podmínek dle pravidelpolního pokusnictví. Pro výsadbu bylo zvoleno jednořádkovéschéma ve sponu 0,33 × 2,20 m, což odpovídá hustotě výsadby13 650 ks/ha. Na každé pokusné parcelce bylo v řádkuvysazeno 15 jedinců klonu nebo odrůdy. Celková rozlohapokusného porostu s vnějšími izolačními řádky je 1 099 m 2 .Do izolačních řádků byla vysazena směs domácích dřevin.Podmínky stanoviště a založení pokusuZemědělská půda na pokusné lokalitě Michovka (Průhonice;49°59´28˝N, 14°34´39˝E) byla dříve intenzivně obhospodařovánajako orná půda, ale v roce 1995 byla zatravněnaa udržována jako trvalý travní porost. Pozemek leží v rovinatémterénu se všesměrnou expozicí v nadmořské výšce zhruba310 m. Klimaticky území náleží do teplého, mírně suchéhoklimatického regionu (KR 2), který je charakteristický teplotnísumou nad 10 °C v intervalu 2 600–2 800, průměrnýmúhrnem srážek 500–600 mm a průměrnou roční teplotou8–9 °C. Na lokalitě pokusu se vyskytuje modální hnědozemna spraších (dle VÚMOP, v. v. i.). Bonitovaná půdně ekologickájednotka (BPEJ) je 21 100. Lokalitu je možno charakterizovatjako průměrně vhodnou pro pěstování testovanýchklonů vrb a topolů podle rámcové typologie půd (Havlíčkováet al., 2010; Weger, Havlíčková, 2007). Očekávaný výnos výmladkovýchplantáží RRD na tomto stanovišti (BPEJ) je podletypologie a také výsledků předcházejících pokusů na Michovkáchodhadován na cca 8 t (suš.)/ha/rok.Pro výsadbu byl pozemek připraven hlubokou jarní orboua následně srovnán. Výsadba pokusu – topolových a vrbovýchřízků o délce 20 cm – byla provedena ručně 6. 5. 2005.Porost byl v prvním i dalším roce dosti zaplevelen, a protobyl podle potřeby (1–2× ročně) mechanizovaně odplevelovánv meziřádcích rotavátorem nebo diskovými branami. Pokusbyl oplocen proti poškození zvěří. Porost nebyl hnojen.Pro stanovení obsahu přijatelných živin ve vyluhovacím činidleMehlich III (Mehlich, 1984) a výměnné hodnoty pH(ISO/DIS 10 390) byly provedeny odběry půdních vzorkůpůdní sondýrkou ve dvou horizontech v hloubce 5–15 cma 50–60 cm, respektive 60–70 cm. Výsledky analýz jsou uvedenyv tab. 1.Při založení pokusu v roce 2005 měl orniční horizont kyseloupůdní reakci, vyhovující obsah P, vyhovující obsah K a nízkýobsah Mg dle doporučení vyhlášky pro zemědělské půdy(MZe, 1998). Podorniční horizont měl neutrální půdní reakci,nízký obsah P, vyhovující obsah K a dobrý obsah Mg.Obsah vápníku byl v podorničí i orniční vrstvě vyhovující aždobrý, ve vzorku 4. opakování vysoký. Množství Ca a Mg bylvždy vyšší v podorničí než v orničním horizontu. Naopak obsahoxidovatelného uhlíku (C ox) je vždy výrazně nižší v podorničí,kde je dle doporučených hodnot z vyhlášky velmi nízký.V orniční vrstvě (5–15 cm) je střední obsah oxidovatelnéhouhlíku kromě vzorku opakování č. 3 z roku 2005.Odběr a vyhodnocení směsného půdního vzorku (5 sond)52

Tab. 1 Obsah přijatelných živin ve vyluhovacím činidle Mehlich III a hodnoty pH (CaCl 2) v půdních vzorcích z pokusné lokality (VÚMOP,v. v. i., 2005, 2010)Odběr Varianta Horizont pH P K Mg Ca C ox[%]vzorkůmg/kg suchého vzorkuXII/2005 Opakování 1 5–15 5,42 50,4 145 114 1964 1,19XII/2005 Opakování 1 60–70 6,96 14,9 152 182 2973 0,16XII/2005 Opakování 2 5–15 5,45 66,6 144 110 1963 1,23XII/2005 Opakování 2 60–70 6,75 14,0 134 187 3037 0,20XII/2005 Opakování 3 5–15 5,43 44,8 112 81 1758 1,03XII/2005 Opakování 3 60–70 7,04 11,3 156 177 3018 0,32XII/2005 Opakování 4 5–15 5,56 67,0 162 113 2025 1,39XII/2005 Opakování 4 60–70 7,46 27,3 146 187 6382 0,16XI/2010 Směsný vzorek 5–15 5,94 49,2 154 148 3613 1,25XI/2010 Směsný vzorek 60–70 7,09 23,8 173 224 5869 0,37Dobrý obsah živin 1) 81–115 171–310 161–2651)Kategorie dobrý obsah živin pro zemědělskou půdu dle vyhlášky MZe (1998).z celého pokusného porostu v roce 2010 zjistil podobnénebo vyšší hodnoty pH, živin a uhlíku, kromě koncentraceP v ornici, která poklesla v průměru o 16 %. V orniční vrstvěstouply koncentrace nejvíce u K a Mg (+29 a +47 %). Výraznějšínárůst koncentrací všech živin byl zjištěn v podorničí(+15–34 %) a uhlíku (+44 %). Rozdíly půdních charakteristikmezi roky nemohly být statisticky vyhodnoceny z důvodumalého počtu dat.Sortiment dřevinPro sledování růstu a výnosnosti na orné půdě bylo do pokusuvybráno 13 topolových a sedm vrbových klonů (tab. 2), kterébyly vybrány z domácích sbírek jako perspektivní pro výmladkovépěstování na zemědělské půdě v přírodních a legislativníchpodmínkách ČR. Jako kontroly byly vybrány topolovýklon J-105 a odrůda vrby ‘Tora’. Do opláštění pokusu bylyvysazeny rostliny rodu Quercus, Rosa, Corylus, Cornus, Fagus,Carpinus, Fraxinus a na čele porostu Salix.Hodnocení růstových parametrůRůst klonů v pokusu byl hodnocen na konci každé vegetace.U každého jedince v pokusu byly změřeny následující růstovéparametry: V max(m) – výška jedince (nejvyššího kmene),D 1,0(mm) – tloušťka každého kmene ve výšce 1 m a Km (ks)– počet kmenů u jedince. Tloušťka kmenů byla měřena digitálníprůměrkou (Mantax Digitech, firmy Haglöf) s přesnostína 1 mm a výška jedince měřicími latěmi, nebo teleskopickouměřicí tyčí (Nestle – firmy Telefix) s přesností na 5 cm. Z počtuživých jedinců na parcelce bylo dělením počtem vysazenýchjedinců (15 ks) vypočteno procento živých jedinců, příp.ztráty (%). Pro statistické vyhodnocení v tomto článku bylavybrána pouze data z měření před pokusnými sklizněmi.Hodnocení výnosu biomasy (hektarový výnos)Porost byl poprvé sklizen po třech letech růstu v březnu 2008.Druhá sklizeň byla provedena v lednu 2011, po 6. roce růstu.Sklizeň nadzemní biomasy (kmenů dřevin) byla prováděnakřovinořezem nebo zahradnickými nůžkami. Kmeny bylypodřezány 15 cm nad povrchem půdy. Kmeny a větve každéhojedince byly následně uloženy na plošinových digitálníchvahách (Soehnle Professional 7 755) a byla odečtena čerstváhmotnost [Ww; kg (sur.)] s přesností na 0,001 kg. Současněbyl odebrán vzorek kmenů a větví od každého klonu o hmotnosti1–2 kg pro zjištění obsahu vody, resp. podílu sušinyve dřevě. Sušení vzorku bylo prováděno v sušičce při maximálníteplotě 95 °C až do konstantní hmotnosti. Podíl sušinyv surové biomase v okamžiku sklizně [v %] byl vypočten jakopodíl hmotnosti absolutně suchého vzorku a čerstvé hmotnostivzorku zvážené při jeho odběru.Hektarový výnos sušiny (t(suš.)/ha/rok) z pokusné parcelkyse u všech testovaných klonů počítal z údajů polního váženídle vzorce:Y d = (W w*D/ N)/ p N yr/ CKde:Y dvýnos na hektar za rok v sušině [t(suš.)/ha/rok]W wčerstvá hmotnost živých jedinců v pokusné parcelce[kg (sur.)]D podíl sušiny v surové hmotnosti vzorku [%]N ppočet jedinců vysazených na parcelku [ks]N yrpočet roků v obmýtí [v pokusu = 2]C koeficient přepočtu hmotnostních jednotek [v pokusu= 1 000]Vypočtený hektarový výnos slouží především k porovnání pokusnýchvariant (klonů) mezi sebou. Z hlediska dalšího praktickéhovyužití takto vypočteného výnosu je nutno uvést, žemůže být zatížen některými nepřesnostmi (přepočet z maléhopočtu jedinců, nahodilé vlivy atd.) a je proto možné očekávat,53

Tab. 2 Sortiment vrb a topolů v pokusuČísloklonuKód klonuTaxonomické zařazení(P – topol; S – vrba)Původ (originální)P-107 P-delBel-107 P. deltoides W. Bartram ex Marshall Belgie, semeno IUFRO 60P-466 P-NE44-466 P. maximowiczii Henry × P. × berolinensis K. Koch ‘NE-44’ USA (orig. Stout Schreiner) 60P_074 P-Roches_074 P. maximowiczii Henry × P. nigra L. var. plantieriensis USA (orig. Stout Schreiner) 60‘Rochester’P-467 P-NE42-467 P. maximowiczii Henry × P. trichocarpa Torr. & A. Gray USA (orig. Stout Schreiner) 60‘NE-42’J-105 P-Jap105_050 P. nigra L. × P. maximowiczii Henry ‘Maxvier’ Japonsko (orig. Chiba) 60P-410 P-nigsim-410 P. nigra L. × P. simonii Carrière ČR (výběr Šilhrat) 60P-183 P-simKČL-183 P. simonii Carrière ČR, Kostelec n. Černými lesy 60P_067 P-Kun73_067 P. sp. ČR, Kunovice 60P_068 P-Kun74_068 P. sp. ČR, Kunovice 60P_069 P-triAng_069 P. trichocarpa Torr. & A. Gray Anglie 60P_070 P-triNLC_070 P. trichocarpa Torr. & A. Gray ‘NL-C-32’ Anglie 60P_072 P-triFri_072 P. trichocarpa Torr. & A. Gray ‘Fritzi Pauley’ USA (orig. S. Pauley) 60P_073 P-trihas_073 P. trichocarpa Torr. & A. Gray var. hastata USA 60S-705 S-capwin-705 S. caprea L. × wind ČR (orig. Pospíšil) 60S-407 S-dasBán-407 S. × dasyclados Vimm. (S. cinerea L. × S. viminalis L.) ČR, Bánov 60S_002 S-schFou_002 S. schwerinii E. L. Wolf Dánsko, DIAS Foulum 60S_003 S-schFou_003 S. schwerinii E. L. Wolf Dánsko, DIAS Foulum 60S-218 S-smiBrn-218 S. × smithiana Willd. (S. caprea L. × S.viminalis L.) ČR, Brno 60S_001 S-Tora_001 S. viminalis L. × S. schwerinii E. L. Wolf ‘Tora’ Švédsko (orig. Larsson) 60S-337 S-vimKun-337 S. viminalis L. ČR, Kunovice 60Pojmenování vybraných klonů testovaného sortimentu bylo provedeno podle The International Plant Names Index, http://www.ipni.org.Početvysaz.že se výnosy v reálných podmínkách budou odlišovat např.podle kvality pěstební péče, volby stanoviště nebo průběhupočasí.Naměřená a vypočtená data z hodnocení byla zpracovánastatisticky parametrickými a neparametrickými metodamianalýzy rozptylu (ANOVA, Kruskal-Wallisova analýza) s využitímprogramu Unistat 5.5 a Statistica 7.1.VÝSLEDKYPrůběh počasíPrůměrná denní teplota vzduchu byla v průběhu pokusu(2005–2010) v Průhonicích vyšší cca o 1 °C oproti dlouhodobémunormálu a kolísala poměrně výrazně i v jednotlivýchletech v rozmezí ±2,2 °C. Průměrná roční suma srážek bylav průměru za celé období o 6 % nižší oproti dlouhodobémunormálu (590 mm), ale s poměrně velkými ročními výky-Tab. 3 Průměrné denní teploty a sumy srážek v letech sledování (Meteostanice DZ VÚKOZ, v. v. i.) a odchylky od dlouhodobého normálu(ČHMÚ, 2011)RokPrům. tep.[°C]Odchylka odnormálu*Suma srážek[mm]Odchylka odnormálu*2005 8,8 0,6 482 -1082006 9,3 1,1 459 -1312007 10,2 2 517 -732008 9,8 1,6 502 -882009 9,4 1,2 599 92010 8,0 -0,2 764 174Dlouhodobý normál * 8,2 0,0 590 0,0* Dlouhobobý teplotní a srážkový normál pro Prahu a Středočeský kraj 1961–1990 (ČHMU).54

vy od –22 % do +29 % od normálu (viz tab. 3). Rok 2005byl pro založení pokusu dřevin klimaticky méně příznivý.V dubnu, měsíc před založením pokusu, byly srážky výrazněpod úrovní dlouhodobého normálu a i květen byl srážkověpodprůměrný. Teploty vzduchu byly v dubnu a květnu 2005oproti dlouhodobému teplotnímu normálu o více než 1 °Cvyšší. Naměřená průměrná roční teplota za rok 2005 byla8,8 °C, suma srážek v tomto roce byla 482 mm. Rok 2007 bylza dobu trvání pokusu nejteplejší, 10,2 °C, srážkově podnormální(517,4 mm). V letech 2008–2009 byly naměřeny hodnotyprůměrné roční teploty 9,8 °C, resp. 9,4 °C a u srážek501,7 mm, resp. 599,2 mm. Na srážky nejvydatnější a teplotněnejslabší byl rok 2010. Podle výsledků růstu a dosaženýchvýnosů se zdá, že pro většinu klonů a odrůd v pokusu nebylyklimatické a zejména srážkové podmínky ve sledovaném obdobívýrazně limitující nad rámec daný podmínkami stanoviště.Nedošlo k žádným výrazným projevům usychání dřevinnebo senescence listů.Hodnocení výnosu biomasyVe sledovaném období byly provedeny dvě sklizně porostu:v březnu 2008 a v lednu 2011, tedy vždy v zimě následujícípo třetím a šestém roce růstu. Průměrný hektarový výnosvšech klonů a odrůd byl při první sklizni 3,9 t (suš.)/ha/rok.Z vrb v první sklizni nejlépe rostl klon S-218, který dosáhli celkově nejlepšího výnosu. Z topolových klonů nejléperostly klony J-105 („japan“), P_072 (P. trichocarpa) a P-410(P. nigra × P. simonii).Průměrný hektarový výnos všech klonů a odrůd byl při druhésklizni 10,4 t (suš.)/ha/rok. U všech sledovaných klonů byl zaznamenánnárůst výnosu (t(suš.)/ha/rok) z první na druhou sklizeň.Ve výsledcích druhé sklizně se nejlépe umístily klony S-218,J-105, P_070 a P_072. Nejvyšší relativní nárůst výnosu z prvnína druhou sklizeň zaznamenaly klony P-068 (o 490 %), S-003(434%) a S-705 (433%) hůře rostoucí v prvním obmýtí. Nejvyššíabsolutní nárůst výnosu byl zjištěn u nejlepších klonůS-218 (z 7,2 na 19,0 t (suš.)/ha/rok), P-070 (z 3,9 na 13,9 t(suš.)/ha/rok) a P-069 (z 4,2 na 12,8 t (suš.)/ha/rok) (viz tab. 4.a grafy 1, 2). Z výsledků uvedených v tab. 4 je zřejmé, že bylynalezeny statisticky průkazné rozdíly mezi výnosy vysazenýchklonů.Tab. 4 Hektarové výnosy suché biomasy testovaných klonů na pokusné ploše Michovka a statistické analýzy průměrného výnosu podleANOVA – test Least Significant Diference (LSD)Kód klonuPočetměření1. sklizeňIII/2008Výnos suché biomasyt (suš.)/ha/rok2. sklizeňI/2011Průměr2005–2010Výsledky statistické analýzy (MANOVA)LSD testp

Graf 1 Hektarové výnosy sušiny topolů z první a druhé sklizně na Michovkách (2008/2011)Graf 2 Hektarové výnosy sušiny vrb z první a druhé sklizně na Michovkách (2008/2011)Hodnocení růstových parametrůVýsledky měření růstových parametrů, tzn. výšky jedinceV max(m), tloušťky kmene D 1,0(mm), počtu kmenů (Km,ks) a živých jedinců (%) jsou uvedeny v tab. 5, 6. K hodnotěprůměrné maximální výšky a průměrné tloušťky je připojenastandardní odchylka ze statistického hodnocení. Protože u naměřenýchdat růstových parametrů nebyla dostatečná homogenitarozptylu pro provedení ANOVA testu, byla zpracovánaneparametrickou Kruskal–Wallisovou analýzou rozptylu.Výška jedince (V max, m)Po třech letech růstu dosáhly nejvyšší výšky přes 5 metrůklony balzámových topolů a jejich kříženců P_072, P-107a P-410. Nejslaběji do výšky rostla vrba S_002. Po skončení6. vegetačního období dosáhl nejvyšší výšky opět klon P_072,který dosáhl průměrné výšky 7,7 m, tzn. o 2,6 m výše než předtřemi lety. Nejnižší výšky dosáhl klon S-407 (viz tab. 5 a 6).Druhý nejslabší co se týče výšky byl klon S-337, který alev porovnání s ostatními nižšími vrbami dosahuje lepších výnosovýchparametrů.Tloušťka kmene (D 1,0, mm)Po třech letech růstu dosáhly nejvyšší průměrné tloušťkykmenů (30–32 mm) klony balzámových topolů a jejich křížencůP-410, P_072 a P-107. Ve srovnání s klonem P_072byla průměrná tloušťka „japanu“ J-105 na jedince 89 %.Nejnižší tloušťku kmenů pod 10 mm měly klony S. viminalisa S. schwerinii S_003, S_002 a S-337.Po skončení 6. vegetačního období v roce 2010 zůstalo roz-56

dělení topolů a vrb podle tloušťky kmene přibližně stejné.Nejvyšší průměrná hodnota (31 mm) však byla zjištěna u topolovéodrůdy ‘Rochester’ (P_074) (viz tab. 5 a 6). Nejnižšíprůměrná hodnota tloušťky kmene byla zjištěna u vrby S-337.Je způsobena podobně jako u dalších klonů Salix viminalisa příbuzné S. schwerinii způsobem jejich růstu charakteristickýmvysokým množstvím tenčích kmenů. Žádný z testovanýchklonů nedosáhnul tloušťky kmene větší než 70 mmu vrb, resp. 150 mm u topolů, která by omezovala použití současnýchřezaček pro efektivní jednofázovou sklizeň nadzemníbiomasy z výmladkových plantáží.Počet kmenů jedincePočet kmenů na jedince byl výrazně vyšší u klonů vrb nežu topolových klonů před první i druhou sklizní. Po třech letechrůstu byl nejvyšší průměrný počet kmenů zjištěn v rozmezí4–5,1 ks/jedince u pětice klonů vrb v pořadí od nejvyššíhopočtu S-337, S-218, S_001, S-407, S-705. Nejnižšíprůměrný počet kmenů na jedince (1,1 ks) měly topolovéklony P_072, P_074, P_069, P-466, P-183 (viz tab. 5 a 6).V roce 2010 dosáhlo nejvyšší počet kmenů pět vrbovýchklonů v rozmezí 7,9–12,7 ks/jedinec v pořadí S-337, S-705,S-218, S_001, S-407. Nejnižší počet kmenů 2,4 ks byl zjištěnu klonu P_074.Procento živých jedincůPo roce výsadby a následně v prvním obmýtí měly některéklony poměrně vysoké ztráty – i přes 50 %. Procento živýchjedinců v pokusu pokleslo v průběhu prvního obmýtí v průměruna 65 %, čímž klesla hustota porostu na cca 8 700 ks/ha. V druhémobmýtí zůstalo procento živých jedinců téměř shodné.Zdravotní stav – poškození mrazemZdravotní stav všech testovaných klonů nevykazoval v průběhusledovaného období žádné abnormality a nebyla zaznamenánavýznamná poškození abiotickými a biotickými činiteli.V termínu 3.–6. 5. 2011 (tedy po poslední sklizni) v době silnéhonarašení nových prýtů (5–20 cm) klesaly noční teplotyvzduchu pod nulu. Nejnižší teplota vzduchu (–1,8 °C) měřená0,5 m nad zemí byla v nočních hodinách dne 4. 5. 2011. Novéprýty, které začaly po sklizni vyrážet z pařezů, byly silně popálenymrazem. Nejvíce byly poškozeny klony J-105, P_074,P_072, P_073, P-410, S_002, S_003, P_068. Nejméně poškozenyse zdály domácí vrby, jejichž prýty byly v té dobějiž 20 cm dlouhé. Podobná i výrazně silnější poškození bylahlášena z celé ČR. Protože poškození některých, zejména topolovýchklonů působilo závažně, bylo v následujících měsícíchprováděno jejich sledování. Při sledování následujícíhovývoje byla zaznamenána téměř úplná regenerace slaběji poškozenýchprýtů nebo tvorba nových prýtů ze spících pupenůTab. 5 Růstové parametry topolů a vrb se standardní odchylkou (s) v roce 2007 před 1. sklizní a homologické skupiny dle statistickéanalýzy (Kruskal–Wallis, test Dunn). Pořadí tříděno podle tloušťky kmeneČíslo Číslo klonu D 1,0± s[mm]HomologickéskupinyV max± s[m]HomologickéskupinyKmeny[ks]HomologickéskupinyŽiví jedinci[%]1 P-410 32,5 ± 19,1 FG 5,00 ± 0,90 G 1,4 AB 522 P_072 31,3 ± 12,1 G 5,09 ± 0,74 G 1,1 A 803 P-107 31,2 ± 15,7 FG 5,16 ± 0,86 G 1,4 AB 634 P_069 29,2 ± 13,2 FG 4,70 ± 1,10 EFG 1,1 A 605 P_074 28,2 ± 9,7 FG 3,83 ± 0,43 ABCDE 1,1 A 456 P-466 28,0 ± 17,1 EFG 4,33 ± 1,34 DEFG 1,2 A 487 J-105 27,8 ± 16,4 FG 4,81 ± 1,08 FG 1,5 AB 708 P-183 26,3 ± 14,8 FG 4,32 ± 1,36 DEFG 1,1 A 629 P_070 24,4 ± 13,0 EFG 3,87 ± 0,61 ABCDE 1,3 AB 7310 P-467 21,3 ± 13,3 DEFG 4,02 ± 0,93 BCDEF 1,4 AB 4811 P_073 19,1 ± 11,4 DEF 3,76 ± 0,70 ABCD 1,6 AB 6812 P_067 17,3 ± 14,0 CDE 3,90 ± 1,09 CDEF 2,6 BCD 6213 S-218 14,5 ± 8,0 CD 3,95 ± 0,50 BCDE 5 EF 8214 P_068 14,4 ± 14,7 ABC 4,11 ± 1,18 DEFG 2,4 ABC 4515 S_001 12,7 ± 7,8 BCD 4,39 ± 0,64 DEFG 5,1 EF 9516 S-705 11,9 ± 6,3 ABCD 3,80 ± 0,48 ABCDE 3,5 DEF 4017 S-407 11,3 ± 5,7 ABC 3,43 ± 0,44 ABC 4 DEF 9018 S-337 10,2 ± 5,3 AB 3,82 ± 0,35 ABCD 8,2 F 8819 S_002 9,4 ± 5,6 AB 3,10 ± 0,87 A 2,8 CDE 7820 S_003 9,1 ± 5,0 A 3,14 ± 0,79 AB 3 CDE 6757

Tab. 6 Růstové parametry topolů a vrb se standardní odchylkou (s) v roce 2010 před 2. sklizní a homologické skupiny dle statistickéanalýzy (Kruskal–Wallis, test Dunn). Pořadí tříděno podle tloušťky kmeneČíslo Číslo klonu D 1,0± s[mm]HomologickéskupinyV max± s[m]HomologickéskupinyKmeny[ks]HomologickéskupinyŽiví jedinci[%]1 P_074 31,0 ± 19,7 G 6,62 ± 1,16 DEFGH 2,4 A 452 P-410 24,6 ± 20,9 EFG 7,17 ± 1,04 EFGH 3,7 AB 523 P_070 23,3 ± 18,4 FG 6,89 ± 0,99 DEFGH 4,1 AB 734 J-105 22,4 ± 18,1 FG 7,09 ± 1,27 EFGH 4,5 AB 705 P-467 22,0 ± 18,6 DEFG 7,15 ± 1,03 EFGH 4,2 AB 486 P-466 20,9 ± 17,7 DEF 6,87 ± 1,41 DEFGH 5,4 BCD 487 P-107 20,5 ± 15,9 DEF 7,36 ± 1,02 FGH 4,9 BC 638 P_068 20,3 ± 17,4 CDEF 6,57 ± 1,39 DEFG 4,8 ABC 459 P_072 20,1 ± 17,1 CDEF 7,70 ± 0,83 H 4,5 AB 8010 P_067 19,6 ± 16,2 CDEF 6,61 ± 1,48 DEFG 5,3 BC 6211 P_069 19,0 ± 17,3 CDEF 7,50 ± 1,10 GH 5,1 BCD 6012 P-183 18,3 ± 14,1 CDEF 6,23 ± 1,38 CDEF 3,8 AB 5813 P_073 17,2 ± 11,9 CDEF 5,52 ± 0,99 ABC 4,6 AB 6814 S-218 17,0 ± 11,1 CDEF 6,32 ± 0,63 BCDE 9,8 DE 8215 S-407 15,1 ± 8,8 BCDE 5,06 ± 0,95 A 7,9 CDE 8816 S-705 13,8 ± 9,4 ABCD 5,93 ± 0,86 ABCD 10,2 DE 4017 S_001 13,7 ± 9,2 ABC 6,36 ± 0,72 CDE 8,7 DE 9518 S_003 13,5 ± 9 ABC 6,19 ± 1,09 BCDE 5,3 BCD 6519 S_002 12,8 ± 8,5 AB 6,13 ± 0,91 BCD 4,8 BC 7320 S-337 11,3 ± 6,7 A 5,47 ± 0,82 AB 12,6 E 88na pařezech. U většiny klonů nebylo sledováno prokazatelnézhoršení vitality, případně jejich očekávaných výškových přírůstků.DISKUZEVýnosy kontrolních klonů v pokusu (topol J-105 a vrba ‘Tora’)jsou vyšší než v předcházejících polních pokusech na lokalitěMichovka (Weger et al., 2010) a než by odpovídalo příslušnékategorii průměrně vhodné dle rámcové typologie zemědělskýchpůd (Weger, Havlíčková, 2007). Porovnáme-li výnosynejlepších klonů (S-218, J-105, P_072, P_070) dosaženév prvních dvou sklizních v pokusu s křivkami očekávanýchvýnosů RRD pro jednotlivé kategorie rámcové typologie, zjistíme,že odpovídají kategorii nadprůměrně vhodná pro pěstováníRRD s průměrným výnosem 10 t (suš.)/ha/rok za existenciplantáže. Důvodem lepších výnosů mohou být jednakhydropedologické rozdíly v rámci lokality Michovka a dálepříznivější průběh počasí zejména v druhém sklizňovém období– obmýtí, které bylo srážkové nadprůměrné a dostatečnépro zásobování dynamicky rostoucích topolů a vrb. Nadprůměrnésrážky se mohly pozitivně podílet na prudkém nárůstubiomasy většiny klonů oproti prvnímu obmýtí (až o 490 %nebo 12 t (suš.)/ha/rok). Dále předpokládáme, že v hlubšíchhorizontech rovinatých částí Michovek je dostatečná zásobapodzemní vody, která je dosažitelná pro kořeny zejména topolůa některých druhů vrb. Tuto hypotézu chceme potvrditpůdní sondou v dalším období.Důvodem, proč se podprůměrný příděl ročních srážek v prvnímsklizňovém období – obmýtí pokusu neprojevil výrazněnegativně na růstu nebo předčasnou senescencí listů testovanýchklonů RRD, může být skutečnost, že srážky nekleslypod prahovou hodnotu a současně nebyla v prvních letechspotřeba vody postupně narůstajícími dřevinami tak vysoká.Pozitivní vliv mohla mít také zvolená agrotechnika – po zkušenostechze starších pokusů na této lokalitě jsme v meziřadípokusu udržovali černý úhor, který nejlépe snižuje ztráty půdnívody (evapotranspirací). Faktem je, že v prvním obmýtíměly některé klony poměrně vysoké ztráty přes 50 % a v průměruvšech klonů 35 %, čímž hustota porostu klesla na cca8 700 ks/ha, a tak poklesla konkurence mezi jednotlivýmijedinci v pokusu.Výnos testovaných klonů na ploše Michovky je zatím nižšíoproti výsledkům zjištěným ve srážkově bohatších a hydrologickypříznivějších lokalitách, např. Domanínek (Trnka et al.,2008), Doubravice a Nová Olešná (Weger, 2008) nebo Dešná(Weger, Bubeník, 2011). Například v pokusu nejvýnosnějšíklon S-218 dosáhl oproti Dešné výnosu o 37 % nižší při prvnísklizni, ale až o 44 % vyšší ve sklizni druhé.V pokuse s rychle rostoucími dřevinami v lokalitě Domanínek(49°32Ń, 16°15É, 530 m n. m.) (Trnka et al., 2008)58

Obr. 1 Klon topolu J-105 celkově druhý nejvýznamnější při prvnísklizniObr. 2 Klon vrby S-218, který dosáhl celkově nejvyšších výnosůpři první sklizniObr. 3 Klon vrby S-337 s typickým keřovitým růstem při prvnísklizniObr. 4 Klon topolu P-410 při první sklizni, za pozornost stojívýrazné horizontální větvení59

Obr. 5 Klon topolu P_070 při první sklizniObr. 6 Klon topolu P_072 při první skliznidosáhl „japonský topol“ (J-105) při první sklizni šestiletéhoobmýtí výnosu 13,9 t (suš.)/ha/rok. Ze dvou tříletých obmýtína Michovkách dosáhl „japonský topol“ průměrný ročnívýnos 10,7 t (suš.)/ha/rok, což je cca o 29 % méně. Je všakznámo, že prodloužením délky obmýtí v určitém intervalu seu „japonského topolu“ zvyšuje výnos. V pokusném porostuPeklov bylo při jeho pěstování v šestiletém obmýtí dosaženoo 26 % vyššího výnosu než při obmýtí tříletém (Weger, 2009).Klon P-410 (kříženec topolu černého a Simonova), který dosahovalnejlepších výsledků v pokusné výsadbě na hydrologickyvelmi nepříznivé rekultivaci Lochočické výsypky (Weger,Bubeník, 2011), dosáhl na Michovkách výrazně vyšší (17,8×!)hektarový výnos při první sklizni a 1,66× v sklizni druhé. Mezihodnocenými klony se po dvou sklizních umístil na 5. místěz hlediska výnosu, ale měl poměrně vysoké ztráty (48 %). Zdáse, že hustý spon pokusu není pro tento klon vhodný.Topolové klony P-467 a P-466, používané a pěstované v praxičastěji v řidším sponu pro výmladkové plantáže určené k produkcipalivového dřeva, dosáhly na Michovkách pouze průměrnýchvýnosů 6,1 –7,3 t (suš.)/ha/rok za dvě sklizně a mělypoměrně vysoké ztráty (52 %). Zdá se, že tyto klony nejsouvhodné pro hydrologicky méně příznivé lokality a že hustýspon pokusu pro ně není vhodný.Velmi dobrých výnosů a výsledků dosáhly klony P_069,P_070 a P_072 topolu chlupatoplodého (P. trichocarpa), kteréu nás zatím nebyly pro výmladkové plantáže používány anitestovány. Pro srovnání výsledků na Michovkách je možnépoužít zahraniční zkušenosti, např. výnosový pokus v lokalitěBoom, Provincie Antverpy, Belgie 51°05Ń, 04°22É (průměrnároční suma srážek 882 mm, průměrná roční teplota11,8 °C) (Al Afas et al., 2007). Na teplejší a vlhčí pokusnélokalitě na území Belgie bylo dosaženo po třech letech růstuvýnosů 6 t (suš.)/ha/rok. Tato hodnota výnosu je průměremz výnosů tří zkoumaných klonů Comlumbia River, Fritzi Pauley,Trichobel (Al Afas et al., 2007). V pokusu na Michovkáchbyl průměr výnosu všech čtyř klonů druhu P. trichocarpapo třech letech růstu 4,4 t (suš. )/ha/rok). Při druhé sklizni sena ploše u Antverp výnosy pohybovaly kolem 8 t (suš.)/ha/rok,na Michovkách byl průměrný výnos ze čtyř klonů P. trichocarpa11,6 t (suš.)/ha/rok, což potvrzuje perspektivnost tohotodruhu pro klimatické a půdní podmínky ČR.Zcela nejlepších výnosů v obou obmýtích dosáhl klon domácívrby Smithovy S-218, která je přírodním křížencem autochtonníchvrb – vrby jívy a vrby košíkářské. Jeho výnos byl o 35 %vyšší než u topolu J-105 nebo o 75 % vyšší než nejlepších vrb‘Tora’ a S-337. Tento klon byl výnosově nejlepší při polnímtestování na několika dalších pokusných lokalitách (Dalovice,Doubravice, Libědice, Nová Olešná) (Weger, 2008), neboDešná (Weger, Bubeník, 2010). Výnosy klonu S-218 dosaženév pokusu na Michovkách se blíží výnosům na hydrologickypříznivějších lokalitách Doubravice a Nová Olešná, cožsvědčí o jeho široké adaptabilitě na podmínky ČR. Ztráty máklon nízké, použitý spon nebyl pro něj limitující.Druhý nejlepší klon domácích vrb v pokusu S-337 (S. viminalis)dosáhl při první sklizni po prvních třech letech růstuhektarového výnosu 4,9 a při druhé sklizni již 10,4 t (suš.)/ha/60

ok. Z výsledků hodnocení výnosů polských odrůd S. viminalis,pěstovaných v množství 7 400 ks/ha na dvou lokalitáchv Mazurské oblasti, lze zjistit hodnoty 7–7,6 t (suš.)/ha/rok(odrůda Turbo), 7,5–8 t (suš.)/ha/rok (Tur), 12–15 t (suš.)/ha/rok (klon UWM 043) a 7,7–7,9 t (suš.)/ha/rok (klonUWM 046) v závislosti na lokalitě (Stolarski et al., 2011).Testování proběhlo na lokalitách Leginy (53°59Ń, 21°08É)a Kocibórz (54°00Ń, 21°10É) v experimentální stanici Warmia,Univerzity v Olštýně (roční suma srážek 650–750 mm,průměrná roční teplota 8 °C). Vrby byly sklizeny po čtyřechletech růstu.ZÁVĚRYNa základě vyhodnocení růstových a výnosových parametrů20 topolů a vrb ve dvou tříletých obmýtích v polním pokusuna lokalitě Michovka, která je hodnocena jako méně příznivá(zejm. srážkově) pro jejich pěstování, je možné vyslovit následujícízávěry:1) Oproti původnímu předpokladu a i praktické zkušenostise zdá, že klimatické a zejména srážkové podmínkypokusného pozemku nebyly ve sledovanémobdobí výrazně limitující pro většinu klonů a odrůdv pokusu. Nejlepší klony dosáhly výrazně vyšších výnosůnež odpovídá bonitě pozemku dle typologie zejménadíky výsledkům v druhém obmýtí, které bylosrážkově normální až nadprůměrné. Je zřejmé, že v takovýchto„limitních“ oblastech bude mít na vhodnostpozemku významný vliv i mikroreliéf, např. svažitost,expozice nebo hloubka půdního horizontu.2) Nejvyšších výnosů v první i druhé sklizni dosáhl klonS-218 domácí vrby Smithovy (7,2 a 19,0 t (suš.)/ha/rok), který předstihl dnes nejvíce pěstovaný „japonskýtopol“ J-105 o 34 % (6,6 a 13,7 t (suš.)/ha/rok) a nejpoužívanějšíodrůdu švédských vrb ‘Toru’ o 75 % (3,7a 11,9 t (suš.)/ha/rok). Protože i další růstové a funkčníparametry (tloušťka kmene, ztráty, včelí pastva)jsou u tohoto klonu velmi příhodné pro výmladkovépěstování a produkci štěpky, doporučujeme rozšiřovatjeho pěstování na široké škále stanovišť. Jedinýmznámým negativem je jeho atraktivnost pro okus, jevšak vyvažováno vynikající regenerační výmladností.3) Velmi dobrých výnosů a výsledků dosáhly klonyP_069, P_070 a P_072 nepůvodního topolu chlupatoplodého(P. trichocarpa), který u nás zatím nebyl provýmladkové plantáže používán ani testován. Dosáhlyprůměrného výnosu 9,4 t (suš.)/ha/rok, což potvrzujeperspektivnost uvedených klonů a tohoto druhu proklimatické a půdní podmínky ČR a další testování.4) Některé další topolové klony pěstované i v praxi (jakoP-467, P-466) dosáhly na Michovkách pouze průměrnýchvýnosů 6,1 –7,3 t (suš.)/ha/rok za dvě sklizněa měly i poměrně vysoké ztráty (52 %). Zdá se, že tytoklony nejsou vhodné pro hydrologicky méně příznivélokality a že hustý spon pokusu pro ně není vhodný.Tyto klony je možné doporučit k produkci palivovéhodřeva a štěpky ve výmladkových plantážích v řidšímsponu odpovídajícímu hustotě 2–5 tis. ks/ha.5) Podle zkušenosti z tohoto pokusu měla na dosaženévýsledky, zejména v kriticky suchém prvním obmýtí,pozitivní vliv také zvolená agrotechnika, kdy bylv meziřadí udržován diskovými branami nebo rotavátoremčerný úhor, který nejlépe snižuje ztráty půdnívody evapotranspirací.PoděkováníTyto výsledky byly získány a zpracovány s finančním přispěnímprojektu Ministerstva vnitra České republikyVG20102013060.LITERATURAAl Afas, N., Marron, N., Van Dongen, S., Laureysensm I.,Ceulemans, R. (2007): Dynamics of biomass productionin a poplar coppice culture over three rotations (11 years).Forest Ecology and Management, vol. 255, p. 1883–1891.EN 13 651. Soils improvers and growing media – Extractionof calcium chloride/DTPA (CAT) soluble nutrients, CENBrussels, 2001.Havlíčková, K., Suchý, J., Weger, J., Šedivá, J., Táborová, M.,Bureš, M., Hána, J., Nikl, M., Jirásková, J., Petruchová,J., Knápek, J., Vašíček, J., Gallo, P., Strašil, Z. (2010):Analýza potenciálu biomasy v České republice. VÚKOZ,v. v. i., Průhonice, 498 s., ISBN 978–80–85116–72–4.ISO/DIS 10390. Soil quality – Determination of pH.International Organization for Standardization. 1992.Labrecque, M., Teodorescu, T. I. (2005): Field performanceand biomass production of 12 willow and poplar clonesin short–rotation coppice in southern Quebec (Canada).Biomass and Bioenergy, vol. 29, p. 1–9.Mehlich, A. (1984): Mehlich No. 3 soil test extractant: Amodification of Mehlich No. 2. Commun. Soil Sci. PlantAnal., vol. 15, p. 1409–1416.MZe (1998): Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 275/1998Sb. ze dne 12. listopadu 1998 o agrochemickém zkoušenízemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesníchpozemků, s. 5.Pearson, C. H., Halvorson, A. D., Moench, R. D., Hammon,R. W. (2010): Production of hybrid poplar under short–term, intesive culture in Western Colorado. IndustrialCrops and Products, vol. 31, p. 492–498.Stolarski, M. J., Szczukowski, S., Tworkowski, J., Klasa, A.(2011): Willow biomass production under conditions oflow–input agriculture on marginal soils. Forest Ecologyand Management, vol. 262, p. 1558–1566.61

Trnka, M., Trnka, M. jr., Fialová, J., Koutecký, V., Fajman, M.,Žalud, Z., Hejduk, S. (2008): Biomass production andsurvival rates of selected poplar clones grown in a shortrotationon a former arable land. Plant Soil Environ., vol.54, p. 78–88.Vávrová, K., Weger, J. (2011): Metodika analýzy potenciálubiomasy na zemědělské půdě s využitím GIS. ActaPruhoniciana, č. 99, s. 85–90, ISBN 978-80-85116-89-2.Weger, J., Knápek, J., Havlíčková, K., Vlasák, P. (2007):Zoning of agricultural land for willow and poplar as a toolto increase biomass production efficiency and to preventrisks of biomass production. 15th European BiomassConference & Exhibition, Berlin, ETA-RenewableEnergies, Florence, p. 296–299, ISBN 3-936338-21-3.Weger, J, Havlíčková, K., Bubeník, J. (2011): Results oftesting of native willows and poplars for short rotationcoppice after three harvests. Biomass and Energy CropsIV, Conference Proceedings, Aspects of Applied Biology,vol. 112, p. 335–340.Weger, J. (2008): Výnos vybraných klonů vrb a topolů po 9letech výmladkového pěstování. Acta Pruhoniciana, č. 89,s. 5–10.Weger, J. (2009): Hodnocení vlivu délky sklizňovéhocyklu výmladkové plantáže na produkční a růstovécharakteristiky topolového klonu Max-4 (Populus nigraL. × P. maximowiczii Henry). Acta Pruhoniciana, č. 92,s. 5–11.Weger, J., Bubeník, J. (2010): První výsledky hodnocenísmíšené výmladkové plantáže topolů a vrb. ActaPruhoniciana, č. 96, s. 27–36.Weger, J., Bubeník, J. (2011a): Hodnocení výnosu a růstudomácích vrb po 14 letech výmladkového pěstování. ActaPruhoniciana, č. 97, s. 39–46.Weger, J., Bubeník, J. (2011b): Hodnocení produkcebiomasy topolů a vrb na Lochočické výsypce po 15 letechvýmladkového pěstování. Acta Pruhoniciana, č. 99,s. 73–83.Weger, J., Havlíčková, K. (2007): Rámcová typologiezemědělských půd pro výmladkové plantáže RRD.Lesnická práce, roč. 86, č. 4, s. 32–33.Weger, J., Bubeník, J., Havlíčková, K. (2010): Poplarand willow mixed plantations for sustainable biomassproduction. Proceedings of the 18th European BiomassConference & Exhibition, 3–7 May 2010, Lyon, ETA-Florence Renewable Energies, Florence, p. 473–476, on line:DOI:10.5071/18thEUBCE2010-VP1.3.23;http://www.etaflorence.it/proceedings/?detail=5975&searchstring=weger[cit. 2012–03–10].Rukopis doručen: 10. 2. 2012Přijat po recenzi: 18. 3. 201262

Acta Pruhoniciana 100: 63–72, Průhonice, 2012ZMĚNY INTERAKCE MEZI PŘÍRODOU A SPOLEČNOSTÍ V KRAJINĚ 1836–2006:PŘÍPADOVÁ STUDIE SV. ČÁST ČESKÉ REPUBLIKY (STŘEDNÍ EVROPA)CHANGES OF INTERACTION BETWEEN NATURE AND HUMAN SOCIETIESIN THE LANDSCAPE 1836–2006: CASE STUDY NE PART OF THE CZECHREPUBLIC (CENTRAL EUROPE)Peter Mackovčin, Jaromír Demek, Petr SlavíkVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v. v. i., Průhonice, oddělení krajinné ekologie a oddělení aplikacíGIS Brno, Lidická 25/27, 602 00 Brno, peter.mackovcin@vukoz.cz, demekJ@seznam.cz, petr.slavik@vukoz.czAbstraktAutoři studují změny interakce přírody a společnosti ve střední Evropě v období 1836–2006 na příkladu severovýchodní částiČeské republiky. Studie vychází z databáze sektoru krajinné ekologie a aplikací GIS Výzkumného ústavu Silva Taroucy prokrajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích, sestavené na základě počítači podporované analýzy historických a současnýchtopografických map. Krajina ve zkoumaném období byla vcelku stabilní. Přesto však autoři došli k závěru, že původnívelmi citlivý vztah mezi přírodou a společností, který lze pozorovat ještě v roce 1836, se postupně změnil v necitlivý vztah přetrvávajícíaž dodnes. Názorně se to projevuje zejména v údolních a poříčních nivách, kdy společnost nevhodně využívá i plochyohrožované záplavami za vyšších vodních stavů.Klíčová slova: interakce mezi přírodou a společností v krajině, databáze využití země, změny za období 1836–2006, ČeskárepublikaAbstractThe authors present results of investigation of changes between nature and human societies in cultural landscapes of theCentral Europe in the period 1836–2006 on the example of the NE part of the Czech Republic. The results are derived fromland-use database of the Czech Republic compiled by computer-aided interpretation of large-scale topographical historical andmodern Austrian, Prussian, Czechoslovak and Czech maps. During the last 170 years the interaction changed substantiallyfrom very sensitive relation of nature and human society in the landscape to present insensitive relations.Key words: interaction between nature and human societies in the landscape, database of land-use, changes in the period1836–2006, Czech RepublicÚVODKulturní krajina České republiky v srdci střední Evropy jevýsledkem tisícileté interakce mezi přírodou a lidskou společností.Naše krajina je nepřetržitě osídlená a přetvářená lidmiod druhé poloviny 6. tisíciletí před n. l. (Sklenář, 1974, str.18). Práce archeologů, historiků, geografů a krajinných ekologůprokázaly, že v minulosti lidé citlivě využívali vlastnostikrajiny a její ekologické služby (Neústupný et al., 1960, Podborskýet al., 1993, Ložek, 2007). Citlivý přístup k využíváníkrajiny v souladu s přírodními vlastnostmi krajiny se začalměnit počátkem 19. století, kdy začíná vědecko-technickárevoluce v zemědělství a objevují se počátky průmyslové revoluce.Vědecko-technická revoluce v zemědělství vedla ke snazenasytit rostoucí počet obyvatelstva zvýšením zemědělské produkcepoužíváním umělých hnojiv a technických prostředků.Základním trendem bylo zvyšování výměry orné půdy zejménana úkor trvalých travních porostů. Začaly se měnit dosudvcelku harmonické vztahy mezi přírodou a společností. Autořiv článku prezentují výsledky studia měnící se interakce v časea prostoru v typické středoevropské krajině severovýchodníčásti České republiky na listu mapy České armády 1 : 200 000M-33-XXIV Olomouc v období 1836–2006.Poloha a přírodní podmínky zkoumaného územíZkoumané území se nachází v sv. části České republiky při hranicis Polskem mezi 17° a 18° v. z. d. a 49° 20á 50° 00´ s. z. š.a zabírá plochu 5 336,4 km 2 . Území má poměrně vysokourelativní výškovou členitost a v důsledku toho i rozmanitoukrajinnou strukturu. Nejvyšším bodem území je Kamennývrch (též Kamence) 955,4 m n. m. jv. od obce Hraběšicea nejnižším bodem je hladina řeky Moravy u obce Plešivec(cca 190 m n. m.).K rozmanitosti krajinné struktury rovněž přispívá polohana rozhraní dvou velkých geologických jednotek Evropy, a tostaré Západoevropské platformy (reprezentované Českýmmasivem a epiplatformní Slezskou nížinou) a mladými ZápadnímiKarpatami (reprezentovanými jednak karpatskoupředhlubní a jednak Vnějšími Západními Karpatami). Podleregionálně geologického členění České republiky je z. a sv.část území náležející k Českému masivu složená spodnokarbonskýmiflyšovými příkrovy Drahanské vrchoviny a NízkéhoJeseníku. Malým výběžkem do okolí Rýmařova zasahujíprekambrické krystalické horniny moravosilesika. Sníženinyneogenní karpatské předhlubně – Hornomoravský úval63

Obr. 1 Poloha zkoumaného území v rámci České republiky (list M-33-XXIV Olomouc)a Moravská brána, jsou vyplněné neogenními a čtvrtohornímiusazeninami. Do jv. části listu zasahuje flyšové pásmo VnějšíchZápadních Karpat, a to jednak vnější skupinou flyšovýchpříkrovů (Podbeskydská pahorkatina) a jednak magurskouskupinou (Hostýnsko-vsetínská hornatina).Ve zkoumaném území se tak nacházejí různé typy georeliéfuod rovin a nížinných pahorkatin přes ploché úpatní a členitépahorkatiny až k vrchovinám a hornatinám. Z hlediskageomorfologického regionálního členění se území nacházína styku tří geomorfologických provincií, a to geomorfologicképrovincie Česká vysočina na z. a sv., provincie ZápadníKarpaty ve středu a jv. a provincie Středoevropská nížina přihranici s Polskem. Z České vysočiny zasahují na území listukerné pahorkatiny a vrchoviny Drahanské vrchoviny a NízkéhoJeseníku a kerné vrchoviny a hornatiny Hanušovickévrchoviny. Z provincie Západní Karpaty pak na list zasahujíjednak akumulační roviny a erozně-akumulační nížinné pahorkatinyVněkarpatských sníženin (Hornomoravský úvala Moravská brána) a jednak vrásno-zlomové pahorkatiny,vrchoviny a hornatiny Vnějších Západních Karpat (Podbeskydskápahorkatina a Hostýnsko-vsetínská hornatina). Z provincieStředoevropská nížina na území listu zabíhají z Polskanížiny a pahorkatiny Slezské nížiny (Opavská pahorkatina).Podle regionálně klimatologického členění náležejí rovinya pahorkatiny Hornomoravského úvalu, Moravské brány,Podbeskydské pahorkatiny a Opavské pahorkatiny do tepléklimatické oblasti. Okraje vrchovin se vyznačují mírně teplýmpodnebím. Ústřední část Nízkého Jeseníku a Hanušovická vrchovinapak již leží v oblasti chladného podnebí.Středem území listu probíhá od sz. k jv. hlavní evropské rozvodía hydrograficky tak zkoumané území náleží z jedné polovinydo úmoří Černého moře a z druhé poloviny do úmoříBaltského moře. Jihozápadní část území odvodňuje řekaMorava a její přítoky do Dunaje. Severovýchodní část územíodvodňuje řeka Odra pramenící ve zkoumaném území v NízkémJeseníku a její přítoky do Baltského moře. Většina územíje chudá na podzemní vody. Významné zásoby podzemníchvod se nacházejí jen v údolních a poříčních nivách předevšímv Hornomoravském úvalu a v Moravské bráně. Významnéna zkoumaném území jsou i zdroje minerálních vod.Na listu je vyvinutá výšková stupňovitost půd, a to od černozemív teplých a suchých částech Hornomoravského úvalupřes hnědozemě při úpatí pahorkatin České vysočiny a VnějšíchZápadních Karpat až po kambizemě ve vrchovinácha hornatinách. V nivách jsou vyvinuté fluvizemě.Rovněž typická je výšková stupňovitost bioty. Poříční nivyzabírají nivní ekosystémy. Na ně na území navazuje buko-dubovývegetační stupeň. Biota dubo-bukového stupně se pakvyskytuje v nadmořských výškách 300–500 m a v nadmořskýchvýškách nad 400 m se nachází biota bukového stupně.64

Nejvyšší polohy pak jak v České vysočině, tak i v ZápadníchKarpatech zabírá biota jedlobukového stupně. V České vysočiněje souvisle zalesněná Hanušovická vrchovina a některéčásti Nízkého Jeseníku (např. Oderské vrchy). V ZápadníchKarpatech jsou pak souvisle zalesněné Hostýnské vrchy.Osídlení lidmi a vytváření kulturní krajinyStopy po prvním osídlení zkoumaného území pravěkými lidmiv pleistocénu nacházíme v jeskyních Mladečského krasuu Litovle. Současná krajina se začala vyvíjet počátkem holocénupřed cca 10 000 lety. Z přírodní převážně zalesněné krajinyvznikla lidskou činností řada typů kulturních krajin. V nejnižšíchpolohách se dnes vyskytují rovinné krajiny poříčníchniv, zejména střední Moravy (Středomoravská niva), střednía dolní Bečvy, střední Odry a dolní Opavy. Typ zemědělskýchnížinných pahorkatin je příznačný pro Hornomoravský úval(Haná), Moravskou bránu a Opavskou pahorkatinu. Úpatnízemědělské, již dosti členité pahorkatiny, vytvářejí krajinuPodbeskydské pahorkatiny. Pro sv. část zkoumaného územíje typická pahorkatinná až vrchovinná krajina Nízkého Jeseníkus mozaikou drobných lesů, polí a luk. Lesohospodářskévrchovinné krajiny České vysočiny se vyskytují v okrajovýchčástech Nízkého Jeseníku (Oderské vrchy) a v Hanušovickévrchovině. Lesohospodářskou flyšovou vrchovinnou krajinupředstavují Hostýnské vrchy. Urbanizovanou krajinu představujezejména krajské město Olomouc a jeho okolí. Západněod Olomouce v nivě Moravy byla vyhlášena CHKO LitovelskéPomoraví. Do sz. části území dále zasahuje CHKO Jeseníkya do v. části CHKO Poodří. Na listu je několik přírodníchparků (např. PPk Sovinecko, Údolí Bystřice, Moravice).V Nízkém Jeseníku se nachází vojenský výcvikový prostor(VVP) Libavá.Z geohazardů se vyskytují povodně, svahové deformace (předevšímv Karpatech), urychlená vodní a větrná eroze půdy. Přikatastrofické povodni v roce 1997 byla zaplavena celá Středomoravskániva.MATERIÁL A METODIKAAutoři pro zkoumání změn interakce mezi přírodou a společnostív období 1836–2006 využili databázi o využití krajinyvytvořenou kolektivem pracovníků z oddělení krajinnéekologie a oddělení aplikací GIS Výzkumného ústavu SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., na základěpočítači podporované analýzy historických a současnýchtopografických map (Mackovčin, 2009). Tato metoda se ukázalapro daný účel jako velmi vhodná a je často používánajak v geografii, tak i v krajinné ekologii (Bičík et al., 2001;Boltižiar, 2007; Haase et al., 2007; Hamre et al., 2007; Kilianová,2001; Pauditschová, 2003; Pucherová et al., 2007;Uhlířová, 2003; Žigrai, 1998, 2001, 2004). Digitální mapyvytvořené na základě zmíněné databáze představují modely,které vizualizují krajinné charakteristiky a vztahy mezi složkamivytvářejícími prostorové systémy (Koomen et al., 2007;Lipský, 2001).S pomocí počítačů byly analyzovány vojenské topografickémapy velkého měřítka pořízené v letech 1836–2006 na územíČR, a to Vídeňským vojenským zeměpisným ústavem (II.a III. rakouské vojenské mapování 1836–1880), Generálnímštábem československé lidové armády a jeho nástupnickouorganizací – Generálním štábem Armády České republiky(vojenské mapování 1952–1995) a Českým úřadem zeměměřičskýma katastrálním (Základní mapa ČR – digitální verzeZabaged, 2002–2006). Na Hlučínsku byly využity pruskétopografické mapy z první poloviny 18. století. Zpracováníprobíhalo v prostředí GIS s využitím softwaru ArcGIS firmyESRI.Použité kategorie využití země jsou vedené v tab. 1.Tab. 1 Přehled kategorií využití zeměKód Název1 Orná půda2 Trvalý travní porost3 Zahrada a sad4 Vinice a chmelnice5 Les6 Vodní plocha7 Zastavěná urbanizovaná plocha8 Rekreační plocha0 OstatníJednotlivé kategorie využití ploch byly pro účely výzkumu definoványnásledovně (Mackovčin, 2009):Ornou půdu představují plochy obdělávaných polí pro zemědělskouvýrobu sloužící k pěstování obilovin, okopanina technických plodin, kukuřice, luštěnin, krmiv, olejnin, zeleninyatd.Mezi trvalé travní porosty patří pastviny, louky i s mokřady,rozptýlenými keři a stromy, stepi, polostepi, lada, vřesovištěa rákosiny. Protáhlé trvalé travní porosty byly digitalizoványod šířky 40 m.Zahrady a sady – na mapách z období 2. vojenského mapováníspadají do této kategorie i zelinářské a jiné zahrady.V případě, že jsou na mapách zobrazeny 1–2 domy mimointravilán s přilehlou velkou zahradou, spadá polygon do tétokategorie.Mezi vinice a chmelnice spadají i související objekty mimointravilán obce (např. vinné sklepy uvnitř vinic nebo na jejichokraji). Autoři vymezovali tuto kategorii i v případech, navazuje-livelký areál vinice (chmelnice) na zastavěnou krajinu.Lesy zahrnují rovněž lesohospodářské objekty v lese nebona okraji (myslivny, manipulační plochy), příměstské a rekreačnílesy s osvětlením a rekreačními objekty, podmáčené lesy,arboreta mimo intravilán obce, zámecké a historické oborya bažantnice, souvislé porosty křovin, větrolamy.Mezi vodní plochy patří mrtvá ramena stále nebo občasně zaplněnávodou, jezera, rybníky, vodní nádrže mimo intravilán obce65

(např. požární nebo koupaliště), těžební poklesové sníženiny zaplavenévodou, zaplavené kamenolomy, štěrkoviště, močály.Zastavěná plocha zabírá intravilán sídel a je tvořena i zahradami,průmyslovými, zemědělskými a dopravními areály, pokudnavazují na intravilán obce nebo jsou uvnitř vymezenéhoareálu. Původně byla v legendě rozlišována městská zástavbaa venkovská zástavba. Z technických důvodů autoři rozlišujíjen zastavěnou plochu.Rekreační plocha obsahuje území chatových osad, zahrádkářskýchkolonií, rekreačních a sportovních areálů mimo intravilánysídel.Ostatní plochy – do této kategorie spadají další antropogenněsilně pozměněné plochy mimo intravilán jako dopravní areály(letiště a objekty s nimi bezprostředně související, benzinovépumpy, motely, nádraží, parkoviště, kolejová a kontejnerováseřadiště, mimoúrovňová křížení silnic a dálnic), školskéobjekty, militární (pevnosti, bunkry, pěchotní tvrze), hrady,zříceniny, zámky a zámecké areály, parky, léčebny, elektrárny,funerální objekty (hřbitovy, mohyly, mohylová pole), skleníkyv zahradnictvích, objekty povrchové těžby nerostných surovina skládky a nevyužívaná půda (např. skály).Vytvořená databáze umožňuje velmi podrobně sledovata kvantifikovat stav a změny využívání země na území Českérepubliky jako výsledek interakce mezi přírodou a lidskouspolečností v časových řezech 1836, 1876, 1956, 1995a 2006. Za druhé pak, a to je pro účel tohoto článku ještědůležitější, kvantifikovat změny ve využívání země mezi jednotlivýmičasovými řezy, a tím i změny a trendy v interakcipřírody a společnosti v čase a prostoru. Databáze umožňujevymezit rozsah, rozlohu a počet stabilních ploch, na kterýchnedošlo za sledované období ke změnám využívání země. Dálepak informuje o počtu změn využívání ploch ve studovanémobdobí. Autoři tak měli možnost hodnotit změny interakcemezi přírodou a společností v prostoru a čase a stabilitu krajiny.Za třetí databáze umožňuje různými způsoby vizualizovatzměny v krajině v posledních 170 letech.VÝSLEDKYStav využívání krajiny v roce 1836–1840Databáze postihuje stav využívání krajiny na základě mapII. rakouského vojenského mapování v měřítku 1 : 28 800.Na Hlučínsku pak na základě pruských topografických map.Ve studovaném území převládala orná půda, která zabírala vícenež polovinu plochy (54,2 %). I podíl trvalých travních porostůbyl ještě poměrně vysoký (17,9 %), zejména v pahorkatinácha vrchovinách Nízkého Jeseníku. Lesní porosty zabíralyzhruba ¼ území (24,5 %). Řeka Morava po vstupu do Hornomoravskéhoúvalu anastomozovala v rozsáhlých lužníchlesích pod Litovlí. Oskava před soutokem volně meandrovalav loukách v nivě. Pole v nivě a na sousedních nízkých terasáchbyla chráněna nízkými (selskými) hrázemi. Ohrázovány bylyi mlýnské náhony. Město Olomouc je na mapě znázorněnéjako barokní pevnost sevřená hradbami na řece Moravě, kteráse dělila na ramena (Velká Morava, Střední Morava). Jižněod Olomouce převládaly ve Středomoravské nivě louky. Řekavytvářela velké volné meandry. Řeka Bečva v úseku mezi ValašskýmMeziříčím a Hranicemi na Moravě divočila, v korytěměla rozsáhlé štěrkové lavice. V Moravské bráně Bečva volněmeandrovala v převážně lučinaté nivě. Řeka Opava volně meandrovalav nivě s poli a loukami. Zalesněné bylo okolí městaOpavy sevřené hradbami. Rovněž řeka Odra pod městemOdry vytvářela nádherné volné meandry v nivě s loukami.Stav využívání krajiny v roce 1876Databáze postihuje stav využívání krajiny na základě mapIII. rakouského vojenského mapování v měřítku 1 : 25 000.V období mezi druhým (1836) a třetím (1876) rakouským vojenskýmmapováním se v souladu s trendy vědecko-technickérevoluce v zemědělství zvýšil podíl orné půdy, která dosáhla svéhomaxima (60,0%) ve studovaném období 1836 –2006. Výrazněnaopak poklesl podíl trvalých travních porostů z 17,9 %v roce 1836 na 12,6 % v roce 1876. Zejména v nivách ubyloluk a přibylo polí (obr. 2). Vypuštěna byla řada rybníků a jejichdna přeměněna na ornou půdu. Rozloha lesních porostů(24,0%) i jejich prostorové rozmístění se podstatně nezměnilo.Procesy změn v interakci přírody a společnosti v období1836–1876Digitální databáze umožňuje sledovat změny v interakci přírodya lidské společnosti v krajině v obdobích mezi jednotlivýmičasovými řezy. Období mezi druhým (1836) a třetím (1876)rakouským vojenským mapováním bylo obdobím velmi rychléhovývoje kulturní krajiny vlivem vědecko-technické revolucev zemědělství a průmyslové revoluce. Rostoucí poptávka po potravinácha nové technické možnosti zemědělců vedly k rozoráváníploch i méně vhodných pro zemědělské obdělávání.V roce 1850 byla dokončena stavba sítě císařsko-královskýchsilnic (Musil, 1987, s. 175), které spolu s rostoucí sítí železnicpodstatně přispěly k fragmentaci krajiny. Železnice postupněpřevzaly dálkový transport lidí i zboží. Hornomoravskoua Středomoravskou nivu protnuly náspy a další objekty Severnídráhy postavené do Olomouce v letech 1836–1841 a prodlouženév roce 1845 až do Prahy. Náspy nadržovaly vodu připovodních a měnily poměry v Hornomoravské a Středomoravskénivě. Vývoj urbanizované krajiny Olomouce a jejíhookolí brzdil status města jako barokní pevnosti sevřené hradbami(obr. 2). Ve Středomoravské nivě došlo ve velké mířek rozorání luk a jejich přeměně na ornou půdu (obr. 2).Stav využívání krajiny v letech 1953–1956Po dlouhé přestávce (cca 75 let) byl další ucelený soubor vojenskýchtopografických map velkého měřítka 1 : 25 000 publikovánv letech 1952–1956 (S52). V první polovině 20. století došlov kulturní krajině mapovaného území k zásadním změnám.Mimo jiné proběhla po I. světové válce první československázemědělská reforma, kterou po II. světové válce následovaladruhá zemědělská reforma. Obě reformy měly vliv na strukturuagrární krajiny.66

Obr. 2 Typy procesů změn využívání krajiny v Hornomoravském úvalu (výřez z mapového listu 1 : 200 000) v období 1836–187667

68Obr. 3 Typy procesů změn využívání krajiny v Hornomoravském úvalu (výřez z mapového listu 1 : 200 000) v období 1876–1956

Mapa využití země z roku 1956 je důležitá tím, že zachycujekrajinu před počátkem zprůmyslnění a kolektivizace zemědělství.Ve studovaném území stále převládala agrární krajina,ale rozloha orné půdy mírně poklesla na 56,5 %. Dále poklesalarozloha trvalých travních porostů. Zejména v nivách téměřzmizely louky a byly přeměněny na pole (obr. 3). Naopak vzniklanápadná plocha trvalých travních porostů ve VVP Libavá.Podstatně vzrostl rozsah vodních ploch na 5,5 %. Na mapě jejiž zachycena vodní nádrž Kružberk na řece Moravici vybudovanáv letech 1948–1950. Přibylo i rybníků, např. velký Hradeckýrybník u Tovačova, rybníky na řece Odře pod městemOdry nebo soustava rybníků na řece Bečvě u Lešné. Náspya další objekty Severní dráhy nadržovaly vodu při povodníchv Hornomoravské a Středomoravské nivě. K významným povodnímdošlo v letech 1883, 1891 a 1930 (zaplaveny Olomouc–NovéSady). Na řece Opavě byla významná povodeňv roce 1880.V roce 1886 byla zrušena pevnost Olomouc a začal rozvoj městaa rozšiřování okolního urbanizovaného území (obr. 3). Postupněvznikla rozsáhlá urbanizovaná oblast krajského města.Procesy změn v interakci přírody a společnosti v období1876–1956V tomto období došlo v důsledku průmyslové revoluce k poklesustability krajiny. Je to patrné zejména na zvyšování rozlohyurbanizované krajiny (na 5,3 %), zejména rychle se zvětšovalaurbanizovaná krajina Olomouce (obr. 3), ale i Opavy.Objevují se i rekreační plochy.V Hornomoravském úvalu a v Moravské bráně stále pokračovalapřeměna trvalých travních porostů na ornou půdu,i když menším tempem než v minulém hodnoceném období(6,0 % ploch). K velkým změnám došlo v Nízkém Jeseníkuzřízením VVP Libavá, kde prakticky zmizela orná půda a bylanahrazena trvalými travními porosty. V roce 1947 se urychlilatěžba štěrkopísků ze Středomoravské nivy. Na místě těžby pakzačalo vznikat „Chomoutovské jezero“ (60 ha), které na časbylo i významnou rekreační lokalitou (obr. 4), a zatopená štěrkovištěu Tovačova.Stav využívání krajiny v roce 1995Obnovené československé vojenské mapy z let 1988–1995dokumentují stav krajiny po kolektivizaci zemědělství a rychlémrozvoji sídelních krajin. Ve studovaném území stále převládáagrární krajina, i když mírně ubylo orné půdy (poklesna 54,3 %). Nápadný je další rychlý úbytek trvalých travníchporostů (pokles na 7,1 %). Louky prakticky vymizely z niv,kde převládla orná půda. Zmenšila se i rozloha trvalých travníchporostů ve VVP Libavá. Je to dáno jak metodou mapovánítak, přeměnou na lesy.Zvětšovala se urbanizovaná krajina (na 7,4 %), zejména krajskéhoměsta Olomouce (obr. 4), ale i některých (zejména okresních)měst jako Prostějova, Přerova, Hranic a rovněž ValašskéhoMeziříčí. Méně se změnila urbanizovaná krajina Opavy.Přibylo vodních ploch (na 0,4 %), zejména zatopených štěrkovišťv Hornomoravské a Středomoravské nivě a na nízkýchříčních terasách (Mohelnice, Náklo, Chomoutovské jezero,Poděbrady u Olomouce, Donbas a další u Tovačova).Probíhala regulace koryt řek, zejména Moravy. Přesto povodeňve dnech 5.–16. července 1997 zaplavila celou Středomoravskounivu, části Středobečevské a Dolnobečevské nivy,Oderskou nivu a Opavsko-moravickou nivu.Procesy změn v interakci přírody a společnosti v období1953–1995Kolektivizace a zprůmyslnění zemědělství v tomto obdobípodstatně ovlivnilo interakci přírody a společnosti v zemědělskékrajině. Hospodářsko-technické úpravy pozemků, rušenímezí a nezřídka mechanické zcelování lánů narušilo vztahzemědělců ke krajině. Přesto se mírně zvýšila výměra stabilněvyužívaných ploch na 85,2 %. Nápadným procesemje pokračování růstu urbanizovaných a suburbanizovanýchploch (obr. 4). V krajině se rovněž rozšiřují rekreační plochy(obr. 4). Zajímavým procesem v tomto období je růst rozlohyorné půdy v Domašovské vrchovině Nízkého Jeseníku.V Tršické pahorkatině se zvýšil podíl chmelnic.Stav využívání krajiny v letech 2002–2006Současnou krajinnou strukturu znázorňuje mapa využití krajinyz roku 2006 odvozená z rastrové Základní mapy Českérepubliky v měřítku 1 : 10 000, leteckých a družicovýchsnímků. Poprvé za studované období poklesl podíl orné půdyna listu pod polovinu (na 49,6 %). Mírně se zvýšil podíl trvalýchtravních porostů (na 10,6 %) i podíl lesů (na 30,5 %).Nadále mírně rostl podíl zastavěných ploch (na 7,5 %). Zajímavýje pokles rekreačních ploch (na 0,3 %). Vzrůst podíluvodních ploch na 0,5 % souvisí s dokončením vodní nádržeSlezská Harta na Moravici v roce 1997 (923 ha). Při povodniv roce 2006 byla vzdutými vodami protržena hráz meziHorkou nad Moravou a Chomoutovem a zatopena část městaOlomouce. V roce 2009 se rozvodnila Odra a zaplavila Oderskounivu. V roce 2010 proběhly další povodňové situace –rozvodnila se Bečva a zaplavila Středobečevskou a Dolnobečevskounivu včetně části města Přerova a obce Troubky.Procesy změn v interakci přírody a společnosti v období1995–2006V tomto období se nápadně zvýšila stabilita využívání krajinyna 91,2 % stabilních ploch. K hlavním změnám došlo v NízkémJeseníku (s výjimkou VVP Libavá), kde byla hromadněopouštěna orná půda a byla měněna na trvalé travní plochy.ZAVĚRKrajina ve zkoumaném území byla ve sledovaném období1836–2006 vcelku stabilní. Beze změny ve využívání bylo62,9 % ploch. Stabilní byla vcelku orná půda zejména v Hornomoravskémúvalu (obr. 5), Moravské bráně, Podbeskydsképahorkatině a v některých částech Nízkého Jeseníku. Stabilní69

70Obr. 4 Typy procesů změn využívání krajiny v Hornomoravském úvalu (výřez z mapového listu 1 : 200 000) v období 1953–1995

yly i lesohospodářské krajiny Nízkého Jeseníku, Hanušovickévrchoviny a západní části Hostýnských vrchů. Nestabilníbyly nivy, zejména Moravy (obr. 5), Bečvy (obr. 5), Odrya Opavy. Ke změnám ve využívání krajiny došlo zřízením VVPLibavá. K jedné změně došlo za období 1836–2006 na 23,0 %ploch a ke dvěma změnám na 11,0 % ploch. Ke změnám využívánídocházelo zejména v nivách (např. ve Středomoravskénivě – obr. 6), v Domašovské vrchovině Nízkého Jeseníkua ve východní části Hostýnských vrchů. Přesto je třeba konstatovat,že původní velmi citlivý vztah mezi přírodou a lidskouspolečností, který lze pozorovat ještě v roce 1836, se postupnězměnil v necitlivý vztah, který se zejména projevil při hospodářsko-technickéúpravě půd (HTUP) v druhé polovině 20. stoletía který přetrvává dodnes. Názorně se necitlivost vztahů projevujev údolních a poříčních nivách, kdy naše společnost využívái plochy ohrožované záplavami za vyšších vodních stavů.PoděkováníVýzkum probíhal v rámci záměru MSM 6293359101Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzity v kulturní krajiněv kontextu dynamiky její fragmentace.LITERATURABičík, I., Jeleček, L., Štěpánek, V. (2001): Land use changesand their social driving forces in Czechia in the 19th and20th centuries. Land Use Policy, vol. 18, no. 1, p. 65–73.Boltižiar, M. (2007): Štruktúra vysokohorskej krajiny Tatier.Nitra, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 248 s.Obr. 5 Stabilní a nestabilní plochy v jižní části Hornomoravskéhoúvalu (výřez z mapového listu 1 : 200 000) za období 1836–2006.Nestabilní plochy jsou zejména v niváchObr. 6 Počet změn ve využívání krajiny v jižní částiHornomoravského úvalu (výřez z mapového listu 1 : 200 000) zaobdobí 1836–200671

Haase, D., Walz, U., Neubert, M., Rosenberg, M. (2007):Changes to Central European landscapes – Analysinghistorical maps to approach current environmental issues,examples form Saxony, Central Germany. Land UsePolicy, vol. 24, no.1, p. 248–263.Hamre, L. N., Domaas, S. T., Austad, L., Rydgren, K. (2007):Land-cover and structural changes in a western Norvegiancultural landscape since 1865, based on an old cadastralmap and field survey. Landscape Ecology, vol. 22, no. 10,p. 1563–1574.Jeleček, L., Chromý, P., Janů, H., Miškovský, J., Uhlířová,L. (2003): Dealing with diversity. 2nd InternationalConference of the European Society for EnvironmentalHistory, Proceedings, Charles University in Prague, 355 p.Kilianová, H. (2001): Hodnocení změn lesních geobiocenózv nivě řeky Moravy v průběhu 19. a 20. století. Autoreferátdoktorské dizertační práce. Brno, Mendelova zemědělskáa lesnická univerzita v Brně, 27 s.Koomen, E., Stillwell, J., Bakema, A., Scholten, H. [eds.](2007): Modelling Land-use Change. Progress andApplications. Dordrecht, The GeoJournal Library, vol. 90,p. 1– 410.Lipský, Z. (2001): Present Land Use Changes in theCultural Landscape: Driving Forces and EnvironmentalConsequences. Brno Moravian Geographical Reports,vol. 9, no. 2, p. 2–14.Ložek, V. (2007): Zrcadlo minulosti. Česká a slovenskákrajina v kvartéru. Praha, Dokořán, 198 s.Mackovčin, P. (2009): Land use categorization based ontopographic maps. Acta Pruhoniciana, no. 91, p. 5–13,ISBN 978-80-851116-69-4.Mackovčin, P., Borovec, R., Demek, J., Eremiášová, R.,Havlíček, M., Chrudina, Z., Rysková, R., Skokanová,H., Slavík, P., Svoboda, J., Stránská, T. (2011): Změnyvyužívání krajiny České republiky. Soubor map v měřítku1 : 200 000. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinua okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice, pracoviště Brno,68 s., ISBN 978-80-85116-91-5.Musil, J. F. (1987): Po stezkách k dálnicím. Praha,Nakladatelství dopravy a spojů, 214 s.Neústupný, J., Hásek, I., Hralová, J., Břeň, J., Turek, R.(1960): Pravěk Československa. Praha, Orbis, 490 s.Pauditschová, E. (2003): Old maps – a basis for theobservation of transformations in the landscape structure(A model territory: the Nová Baňa settlement, Slovakia).In Jeleček, L., Chromý, P., Janů, H., Miškovský, J.,Uhlířová, L. [eds.]: Dealing with diversity. Proceedingsfrom 2nd International Conference of the ESEH, Praha,3.–7.9.2003, p. 276–279.Podborský, V. a kol. (1993): Pravěké dějiny Moravy. Brno,Vlastivěda Moravská, Země a Lid, Muzejní a vlastivědnáspolečnost v Brně, nová řada, roč. 3, s. 1–543.Pucherová, Z. et al. (2007): Druhotná krajinná štruktúra.Nitra, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 124 s.Sklenář, K. (1974): Památky pravěku na území ČSSR. Praha,Orbis, 352 s.Skokanová, H. (2009): Application of metodological principlesfor assessment of land use changes trajectories and processesin South-Eastern Moravia for the period 1836–2006. ActaPruhoniciana, no. 91, p. 15–21.Uhlířová, L. (2003): Historical landscape on the early mapssourceof information for the natural and cultural heritageconservation. Comparative study of the first militarysurvey of the Austrian monarchy and the roy map ofScotland. In Jeleček et al., Dealing with diversity. 2ndInternational Conference of the European Society forEnvironmental History, Proceedings. Charles Universityin Prague, p. 289–292.Žigrai, F. (1998): Land use as the connection between cultureand environment. In Miklós, L. [edi.]: Evolution andperception of landscape patterns. Proceedings from the3rd International Conference. UNESCO – Chair TUZvolen, Banská Bystrica, p. 2–8.Žigrai, F. (2001): Interpretácia historických máp pre štúdiumvyužitia zeme a krajinoekologický výskum. In Kovčová,M., Hájek, M. [eds.]: Historické mapy. Bratislava,Kartografická spoločnosť SR, s. 35–40.Žigrai, F. (2004): Integračný význam štúdia využitia zeme privýskume kultúrnej krajiny. Fyzickogeografický sborníkMU Brno, č. 2, s. 7–12.Rukopis doručen: 24. 1. 2012Přijat po recenzi: 21. 2. 201272

Acta Pruhoniciana 100: 73–86, Průhonice, 2012VÝVOJ VYUŽITÍ KRAJINY V GEOMORFOLOGICKÝCH CELCÍCH OKRESUHODONÍNTHE DEVELOPMENT OF LAND USE IN GEOMORPHOLOGICAL UNITS OFTHE HODONÍN DISTRICTMarek Havlíček, Zdeněk Chrudina, Josef SvobodaVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., odbor ekologie krajiny a geoinformatiky, Lidická 25/27,602 00 Brno, marek.havlicek@vukoz.cz, zdenek.chrudina@vukoz.cz, josef.svoboda@vukoz.czAbstraktV příspěvku jsou popsány historické změny využití krajiny od poloviny 19. stol. do počátku 21. stol. na území okresu Hodonín,přičemž byla věnována zvláštní pozornost jednotlivým geomorfologickým celkům, zasahujícím do okresu. Změny v krajině(bylo rozlišováno celkem 9 kategorií využití ploch) byly analyzovány za použití vrstev prostorových objektů vytvořenýchvektorizací nad 5 sadami starých map v prostředí ArcGIS. Byly vyhodnoceny změny v zastoupení jednotlivých kategorií využitíkrajiny, počty změn, stabilní plochy, intenzita využití krajiny, trajektorie změn a procesy mezi jednotlivými obdobími a jejichhybné síly. Výsledky analýzy změn využití krajiny v geomorfologických celcích a jejich interpretace doložily vliv pestrosti různýchforem reliéfu s odlišnými přírodními podmínkami na využití krajiny v okrese Hodonín. Největší podíl změněných plochbyl zjištěn v Dolnomoravském úvalu (zejména v důsledku zemědělské intenzifikace a urbanizace) a také v Bílých Karpatech(kde byla počáteční zemědělská intenzifikace vystřídána extenzifikačními procesy jako je zalesnění a zatravnění).Klíčová slova: okres Hodonín, staré mapy, změny ve využití krajiny, geomorfologické celky, GISAbstractThis paper describes historical changes in land use on the territory defined by the Hodonin District from the mid-19 th centuryto the beginning of the 21 th century, focusing on individual geomorphological units occurring in this district. Land-usechanges (a total of 9 basic land-use categories were distinguished) were analysed by using layers of spatial objects createdthrough the process of vectorisation in the ArcGIS environment over five sets of old maps. The changes in the proportions ofthe individual land-use categories, the number of changes in land use, stable areas, the intensity of land use, the trajectoriesof changes and the processes between individual periods and their driving forces were assessed. The results of the analysis ofland-use changes in the geomorphological units and their interpretation documented the influence of the variety of differentrelief types together with diverse natural conditions on land use in the Hodonin District. The highest proportion of land-usechanges was found in the Dolnomoravský úval Graben (mainly as a result of the processes of agricultural intensification andurbanization) and also in the White Carpathians (where the initial process of agricultural intensification was substituted by theopposite extensification, namely by afforestation and grassing over).Key words: Hodonín district, old maps, land use changes, geomorfological units, GISÚVODLidská společnost od pradávna využívá krajinu k rozmanitýmúčelům. Intenzita i dopady antropogenních procesů sev současné době stále stupňují a podepisují se na funkčnostia stabilitě krajiny. Jedním z klíčů pochopení současných procesů(stejně jako efektivního modelování trendů budoucíhovývoje) je nepochybně i studium historického vývoje využitíkrajiny.Pro sledování změn v krajině jsou v poslední době stále častějivyužívány staré mapy. Důvodem je zejména jejich zpřístupněníza pomoci moderních technologií. Podrobné informaceo struktuře krajinných složek v době svého vzniku podávajízejména mapy velkých měřítek (katastrální mapy). S využitímkatastrálních map pro studium změn v krajině se můžemesetkat u autorů z Norska (Hamre et al., 2007), ze Švédska(Skanes, Bunce, 1997) a dalších evropských zemí. V zemíchbývalého Rakouska-Uherska bylo v první polovině 19. stoletíprováděno rozsáhlé podrobné mapování, jehož výsledkembyly mapy tzv. stabilního katastru. V České republice pracovalis mapami stabilního katastru autoři z Univerzity J. E.Purkyně (UJEP) v Ústí nad Labem (Brůna, Křováková, 2005;Brůna et al., 2005), v dřívějších pracích např. Lipský (1994,1995) a v současnosti Skaloš, Engstová (2010) a další. Topografickémapy středního měřítka umožňují polohově poměrněpřesné sledování změn v krajině od poloviny 19. století.Nejstarší takto víceméně použitelné mapové sady 1. a zejména2. rakouského vojenského mapování zpřístupnila v digitálnípodobě Laboratoř geoinformatiky (LG) UJEP v Mostě,podobně jako mapovou sadu z 3. rakouského vojenského mapování(LG ve spolupráci s brněnským střediskem Agenturyochrany přírody a krajiny ČR, viz Brůna et al., 2002).Výhodou topografických map středního měřítka je jejich využitelnostpro studium změn větších územních celků (Haaseet al., 2007; Swetnam, 2007; Palang et al., 1998; Skaloš etal., 2011). Změny využití krajiny byly u nás studovány v ad-73

ministrativně i přírodně vymezených územích, např. krajích,okresech, obcích s rozšířenou působností, geomorfologickýchregionech, povodích, či chráněných územích (Demek et al.,2008, 2009; Eremiášová et al., 2007; Havlíček, 2008; Havlíčeket al., 2009; Mackovčin, 2009; Skokanová, 2009; Stránská,Havlíček, 2008).Vazba změn využití krajiny na regionální geomorfologickéčlenění byla zkoumána v pracích o Dyjsko-svrateckém úvalua Dolnomoravském úvalu (Demek et al., 2008, 2009), přihodnocení změn využití krajiny v povodí Litavy (Havlíček etal., 2009) a v částech povodí Veličky, Kyjovky a Svratky (Havlíčeket al., 2011). Kromě vazby změn využití krajiny na regionálnígeomorfologické členění byly studovány i vazby změnvyužití krajiny na charakteristiky reliéfu, např. na území Biosférickérezervace Východní Karpaty ze Slovenska (Olah et al.,2006), na celém území České republiky (Štych, 2011) neboSlovinska (Hrvatin, Perko, 2003), ale i v lokálním měřítkunapř. na území Zahodne Haloze ve Slovinsku (Žiberna, 2006).V tomto příspěvku jsou popsány historické změny využití krajinyod poloviny 19. stol. do počátku 21. stol. na území okresuHodonín, přičemž byla věnována zvláštní pozornost jednotlivýmgeomorfologickým celkům, zasahujícím do okresu.MATERIÁL A METODIKAZměny v krajině byly analyzovány za použití vrstev prostorovýchobjektů vytvořených vektorizací nad mapovými sadami starýchmap v prostředí ArcGIS. Bylo použito celkem 5 mapových sad:2. rakouské vojenské mapování 1 : 28 800 (1836–1841), 3.rakouské vojenské mapování 1 : 25 000 (1876), československévojenské topografické mapy 1 : 25 000 (1953–1955), československévojenské topografické mapy 1 : 25 000 (1991) a základnímapy ČR (ZABAGED) 1 : 10 000 (2002–2006). Základnímapy ČR byly použity proto, že v době, kdy byly změnyv krajině vektorizovány, nebyly jako podklad pro vektorizacidostupné vojenské topografické mapy (1 : 25 000) z danéhoobdobí. Při přípravě i analýzách prostorových dat byla použitametodika Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinua okrasné zahradnictví, v. v. i., (Mackovčin, 2009; Skokanová,2009). Tato metodika rozlišuje 9 základních kategorií využitíkrajiny: 1 – orná půda, 2 – trvalý travní porost, 3 – zahradaa sad, 4 – vinice a chmelnice, 5 – les, 6 – vodní plocha, 7 –zastavěná plocha, 8 – rekreační plocha, 0 – ostatní plocha.Jednotlivé mapové vrstvy využití krajiny (celkem 5) bylyvytvořeny ve formátu shapefile v souřadnicovém systému S--JTSK. Překryvem vždy dvou po sobě následujících map bylyvygenerovány srovnávací mapové vrstvy s atributovými tabulkamiobsahujícími kategorie využití ploch z obou období.Dalšími postupy byly z těchto vrstev vytvořeny dvě základnísyntetické mapy: (1) mapy počtu změn v krajině a (2) mapystabilně využívaných ploch. Počet změn v krajině se pohybovalv rozmezí od 0 (žádná změna kategorie využití během pětiobdobí) po 4 (nejvyšší možný počet změn kategorie využitíběhem pěti období). Stabilně využívané plochy (tj. plochybeze změny kategorie využití) byly interpretovány jako základníjádrové oblasti (stabilní prvky) v krajině. Tato základnísyntéza pak byla doplněna syntetickými mapami trajektoriízměn, procesů a celkové intenzity změn využití ploch.Pro vyhodnocení dynamiky využití změn v krajině byla použitametoda nazývaná mapování stability. Touto metodou sezjišťují plochy nejvíce náchylné ke změnám využití a používáse při ní výpočtu tří indexů, které v souhrnu vymezují 6 typůtrajektorií změn využití krajiny (Swetnam, 2007; Skokanová,2009) – jde o podobnost, obrat a rozmanitost (diverzitu). Podobnostposkytuje informaci o tom, zda je některá z kategoriívyužití krajiny na určité ploše v daném časovém úseku dominantní.Obrat je vyjádřením počtu změn na dané ploše mezipo sobě následujícími lety (zde obdobími). Diverzita je dánapočtem různých kategorií zjištěných ve všech po sobě následujícíchletech (zde obdobích). Na základě kombinací uvedenýchtří indexů lze odvodit tyto trajektorie změn: (1) stabilní,(2) kvazistabilní, (3) stupňovitá, (4) cyklická, (5) dynamickáa (6) bez jasného trendu.U stabilní trajektorie nedošlo za celý časový úsek k žádnézměně kategorie využití krajiny. Kvazistabilní trajektorie vykazujenejvýše jedno období s jinou než dominantní kategorii.Trajektorie stupňovitá vykazuje jednu změnu mezi dvěmadominantními kategoriemi. Vícenásobná změna mezi pouzedvěma kategoriemi je typická pro cyklickou trajektorii, zatímcovícenásobná změna mezi třemi a více kategoriemi charakterizujedynamickou trajektorii. V rámci trajektorie bez jasnéhotrendu dochází za celý časový úsek k více změnám kategorievyužití, přičemž tyto změny jsou proměnlivé.Mezi jednotlivými po sobě následujícími obdobími byly rozlišoványtyto typy procesů změn využití krajiny: (1) zemědělskákultivace, tj. přeměna na ornou půdu, zahradu a sad nebovinici, (2) zalesňování, tj. přeměna na les, (3) zatravňování,tj. přeměna na trvalý travní porost, (4) urbanizace a souvisejícíantropogenní procesy, tj. zástavba plochy nebo její přeměnana rekreační areál či ostatní plochu, (5) vznik vodních ploch,tj. zatopení vybudováním či obnovou vodní nádrže. Ve všechtěchto případech šlo vždy o přeměnu z jakékoliv jiné původníkategorie využití. Jako (6) stabilní plocha bylo označeno území,na němž v žádném z období studovaného časového úsekunedošlo ke změně kategorie využití (stabilní trajektorie změnvyužití, viz výše).Analýza celkové intenzity změn využití krajiny vychází z postupů,které použili Olah et al. (2006), Skokanová (2009)a Havlíček et al. (2009). Jednotlivým kategoriím využití krajinybyly přiřazeny hodnoty podle intenzity využívání krajinyčlověkem takto: 5 – zastavěné plochy a ostatní plochy (vznikléantropogenní činností), 4 – orná půda, 3 – sady a vinice,rekreační plochy (zejména zahrádkářské kolonie), 2 – vodníplochy a trvalé travní porosty, 1 – lesy. Celková intenzita využitíkrajiny byla počítána jako součet rozdílů intenzit mezijednotlivými obdobími (zde O1–O5): I = (I O2-I O1) + (I O3-I O2)+ (I O4-I O3) + (I O5-I O4). Intenzita (I) nabývá celočíselných hodnotv rozmezí od –4 do 4. Kladné hodnoty od 1 do 4 reprezentujíintenzivní způsob využívání krajiny (čím vyšší hodnota,tím vyšší proces intenzifikace). Záporné hodnoty od –4do –1 naopak indikují extenzivní způsob využívání krajiny(extenzifikační procesy). Hodnota 0 pak charakterizuje vyváženévyužívání krajiny, tj. v území jsou zastoupeny plochy,74

které byly stabilně využívány (kategorie využití se neměnila)a/nebo plochy, na kterých byl zásah (zásahy) vedoucí k intenzifikacivyužití krajiny vyvážen zásahem (zásahy) opačným –extenzifikací.Zkoumané územíOkres Hodonín se nachází na jihovýchodní Moravě při hranicíchse Slovenskou republikou (viz obr 1). Jeho celková výměraje 1 099 km 2 .Do okresu Hodonín zasahuje podle současného geomorfologickéhoregionálního členění (Demek, Mackovčin, 2006)celkem sedm geomorfologických celků (viz tab. 1). ZápadníKarpaty a Panonská provincie se značně odlišují charakteremreliéfu.Největší část území okresu Hodonín (jde o jeho centrální část)spadá do Kyjovské pahorkatiny (32,3 % výměry okresu) a Dolnomoravskéhoúvalu (30,9 %). Do východní části okresu zasahujíBílé Karpaty (16,7 %) a Vizovická vrchovina (10,6 %).Do severní části okresu zasahují jen okrajově celky Ždánickýles (7,1 %), Chřiby (2,0%) a Litenčická pahorkatina (0,4 %).Podrobnější charakteristiky těchto geomorfologických celkůjsou následující (podle Demek et Mackovčin eds., 2006):Bílé Karpaty. Tento celek náleží do Moravsko-slovenskýchKarpat. Jde o plochou hornatinu se střední výškou473 m n. m. a středním sklonem 8,8°. Geologický podkladtvoří pískovce a jílovce bělokarpatské jednotky magurskéhoflyše. Celek má členitý erozně denudační reliéf flyšovéhopříkrovu se silnou závislostí na strukturně litologických poměrech,častá je zde inverze georeliéfu, zbytky zarovnanýchpovrchů, průlomová údolí a sesuvy. Nachází se zde nejvyššíbod okresu 840 m n. m. na severozápadním okraji vrcholovéplošiny kóty Durda (842,4 m n. m.).Dolnomoravský úval. Jde o součást Jihomoravské pánve,úval je sníženinou se střední výškou 183 m n. m., střednímsklonem 1,0°. Má rovinný a pahorkatinný povrch na neogennícha kvartérních usazeninách, jeho osu tvoří široká niva lemovanáterasami a nížinnými pahorkatinami, vyskytují se zdepískové přesypy. Oblast vátých písků je významným fenoménemv rámci celé České republiky. V Dolnomoravském úvaluse vyskytují významná ložiska nerostných surovin (ropa, zemníplyn, lignit). Nejnižším bodem je kóta 157 m n. m. u řekyMoravy při obci Mikulčice (tato kóta je zároveň nejnižšímbodem celého okresu).Chřiby. Tento celek se rozkládá v severovýchodní části StředomoravskýchKarpat. Je to členitá vrchovina se střední výš-Tab. 1 Geomorfologické regionální členění v okrese HodonínProvincie Soustava Podsoustava CelekZápadní Karpaty Vnější Západní Karpaty Středomoravské Karpaty ChřibyLitenčická pahorkatinaKyjovská pahorkatinaŽdánický lesMoravsko-slovenské Karpaty Bílé KarpatyVizovická vrchovinaPanonská provincie Vídeňská pánev Jihomoravská pánev Dolnomoravský úvalkou 343 m n. m. a středním sklonem 7°. Podklad je tvořenpaleogenními jílovci, pískovci a slepenci převážně račanskéjednotky magurského flyše. Celek má charakter kerné vrchovinyzhruba elipsovitého tvaru s intenzivními neotektonickýmizdvihy a většinou úzkými, často strukturně podmíněnýmirozvodními hřbety, hlubokými údolími a intenzivní periglaciálnímodelací. Na jeho území se nachází četné skalní útvary.V části zasahující do okresu Hodonín je nejvyšší kótouBradlo (543,4 m n. m.) u obce Vřesovice.Kyjovská pahorkatina. Jde o celek v jihovýchodní části StředomoravskýchKarpat. Je členitou pahorkatinou se střednívýškou 235 m n. m. a středním sklonem 3,5°. Geologickýmpodkladem jsou převážně paleogenní jílovce a pískovce ždánickéa račanské jednotky, sarmatské a panonské jíly, pískymísty se štěrky, pleistocénní spraše. Georeliéf je mírně zvlněnýpahorkatinný a vrchovinný, s plochými rozvodními částmiterénu, širokými, vesměs úvalovitými a neckovitými údolímia výraznou Čejčskou kotlinou. Nejvyšší kótou je Babí lom(417,2 m n. m.) u obce Strážovice.Litenčická pahorkatina. Rozkládá se v severní části StředomoravskýchKarpat. Je členitou pahorkatinou se střední výškou294 m n. m. a středním sklonem 3,7°. Geologickým podklademjsou paleogenní a miocénní usazeniny, převážně jíly,jílovce, písky, štěrky a pískovce, zčásti překryté spraší. Reliéfje tvořen erozně denudačním pahorkatinným a vrchovinnýpovrchem s výraznými vlivy tangenciální a radiální tektoniky.Vizovická vrchovina. Jde o severozápadní část Moravsko--slovenských Karpat. Celek je členitou vrchovinou se střednívýškou 339 m n. m. a středním sklonem 5,3°. Geologickýpodklad tvoří zvrásněné horniny račanské a bystrické jednotkymagurského flyše, omezené mezozoickými a neogennímisedimenty. Georeliéf je tvořen erozně denudační hornatinou,vrchovinou, pahorkatinou a sníženinou s vlivy mladé zlomovétektoniky, zbytky zarovnaných povrchů, intenzivní kvartérnímodelací, kryopedimenty, asymetrickými údolími, sesuvya akumulačními tvary.Ždánický les. Tento celek se nachází v jihozápadní částiStředomoravských Karpat. Je to plochá vrchovina se střední75

výškou 271 m n. m. a středním sklonem 4,9°. Z hlediska geologickéstavby jde o převážně paleogenní sedimenty ždánickéjednotky vnějšího flyše. Reliéfem je klenbovitě vyklenutý,s rozsáhlými zbytky pobadenského zarovnaného povrchus hluboce zařezanými údolími, zejména v nejčlenitější severovýchodnía jihozápadní části. Nejvyšší kóta leží u obce Ždánicea má název U slepice (437,4 m n. m.).Výšková členitost jednotlivých geomorfologických celků jepatrná z tabulky při obrázku 1.VÝSLEDKYV okrese i jednotlivých geomorfologických celcích byly studoványzměny v zastoupení jednotlivých kategorií využitíkrajiny, počty změn, stabilní plochy, intenzita využití krajinya trajektorie změn během pěti období (podle použitých sadstarých map) od poloviny 19. stol. do počátku 21. stol. Rovněžbyly analyzovány procesy (a hybné síly) mezi jednotlivýmiobdobími.Změny v zastoupení jednotlivých kategorií využití krajinyKyjovská pahorkatina patří mezi typické zemědělské oblastia dlouhodobý vývoj využití krajiny tuto skutečnost dokládá(obr. 2–6). Orná půda zde ve všech obdobích dominovalaa svým podílem byla srovnatelná pouze s Vizovickou vrchovinou(s částí, která zasahuje do okresu Hodonín). Velmi zásadnízměnou ve vývoji krajiny byl výrazný pokles plošnéhozastoupení trvalých travních porostů (z více než 16 % v letech1836–1841 na méně než 0,5 % v 50. letech 20. stol., s pozdějšímnárůstem na necelé 2 %). Lesy v Kyjovské pahorkatiněobecně zabíraly jen velmi malé území, plošně srovnatelnés rozlohou vinic a v posledních obdobích i s rozlohou zastavěnýchploch. Podíl vodních ploch, který tvořil v letech 1836–1841 jen necelé 1 %, hned v následujícím období výrazněpoklesl a i přes následný mírný nárůst již nikdy nedosáhl anihodnoty z prvního období.Dolnomoravský úval je obecně považován za oblast rovinatou,typicky zemědělskou, lze proto předpokládat, že i v částiDolnomoravského úvalu zasahující do okresu Hodonín byměla dominovat orná půda.Podíl orné půdy se zde ale pohyboval pouze v rozmezí od 29 %do 42 % (obr. 2–6), což je jen o něco málo více než u BílýchKarpat. V letech 1836–1841 měly největší výměru trvalé travníporosty (40 %), postupně však jejich podíl poklesl až na pouhých5 %. Podíl lesa postupně narůstal, v posledních dvou obdobíchbyl jen o málo menší než podíl orné půdy. Nejvýraznějšínárůst výměry lesa byl patrný mezi prvními dvěmi obdobími,kdy došlo k obnově lesních ploch v oblasti Bzenecké doubravy.V té době rovněž poklesla celková výměra vodních ploch.Na rozdíl od Kyjovské pahorkatiny však následná obnova původnícha budování nových vodních nádrží postupně zvýšilav Dolnomoravském úvalu podíl vodních ploch až na necelé2 %, což je více než v prvním sledovaném období. Podíl zástavbypostupně narůstal až na více než pětinásobek výchozíhodnoty a jeho hodnota v posledním období je srovnatelnás Vizovickou vrchovinou. Podíl ostatních ploch byl v Dolnomoravskémúvalu nejvyšší ze všech gemorfologických celkůokresu. Souvisel především s těžebními aktivitami – povrchovátěžba písku a štěrku, cihlářských hlín, podpovrchová těžba lignitu,ropy a zemního plynu.Bílé Karpaty a zejména pak úžeji vymezená chráněná krajinnáoblast a biosférická rezervace Bílé Karpaty bývají charakterizoványjako harmonická kulturní krajina, což potvrzujíi výsledky analýzy změn ve využití krajiny. Tento celek je totižjedinou oblastí okresu Hodonín, kde byl po celý zkoumanýčasový úsek víceméně zachován relativně vyvážený poměr třízákladních kategorií využití krajiny – orné půdy, trvalých travníchporostů a lesa (obr. 2–6). Podíl každé z těchto kategoriíse pohyboval v rozmezí 20–40 %. Zatímco v prvním obdobímírně převažovaly trvalé travní porosty nad lesem a ornoupůdou, v dalších dvou obdobích si největší podíl udržovalaorná půda. Výměra orné půdy se pak snižovala, takže nakoneczačaly dominovat rozrůstající se lesy. Bílé Karpaty bylyjediným geomorfologickým celkem okresu Hodonín, ve kterémnedošlo k výraznému poklesu výměry trvalých travníchporostů. Oproti ostatním geomorfologickým celkům si zdezástavba udržela poměrně malý podíl (nárůst jen na necelýtrojnásobek výchozí hodnoty). Druhý nejvyšší podíl rekreačníchploch v rámci studovaných geomorfologických celků jeindikátorem významného rekreačního a turistického potenciálutohoto území.Vizovická vrchovina (resp. její část zasahující do okresu Hodonín)vykazuje podobné krajinné charakteristiky jako územíKyjovské pahorkatiny. I zde měla vždy dominantní podíl ornápůda, s maximem v letech 1953–1955 (obr. 2–6). Došlo zdei k podobně výraznému poklesu výměry trvalých travních porostů(až na 1/7 původní hodnoty). Spolu s Kyjovskou pahorkatinouse jednalo o území s nejvyšším podílem plochy vinic.Od Kyjovské pahorkatiny se Vizovická vrchovina odlišuje zejménavyšším podílem zastavěných ploch, který byl na koncizkoumaného časového úseku nejvyšší ze všech geomorfologickýchcelků (téměř 11 %).Ždánický les se svým reliéfem odpovídá představě o převážnězalesněném území s mozaikou vinic a sadů na svazích v okolísídel. Potvrdily to i výsledky analýzy změn ve využití krajiny.Les zde po celý zkoumaný časový úsek zaujímal vždy více nežpolovinu plochy celku (obr. 2–6). Podíl orné půdy nejprvemírně vzrostl, pak ale její výměra zase postupně klesala, takžeke konci byl její podíl jen nepatrně vyšší než na začátku.Podíl trvalých travních porostů nejprve klesal (nejmenší bylv 50. a 90. letech 20. století), díky podporované obnově v poslednímobdobí se však zvýšil přibližně na polovinu počátečnírozlohy. Nezanedbatelný byl podíl zahrad a sadů, který zdev některých obdobích dosahoval nejvyšších hodnot v rámcigeomorfologických celků okresu Hodonín. Vodní plochyobdobně jako v Kyjovské pahorkatině zanikly již na počátkuzkoumaného časového úseku a až na řídké výjimky nebylyobnovovány.76

Chřiby zasahují do okresu Hodonín jen poměrně malou částí,i na ní však lze hodnotit některé základní změny ve vývojivyužití krajiny. Hlavní kategorií využití krajiny zde byl po celoudobu les, jehož podíl postupně vzrůstal až na 80 %, cožje nejvyšší hodnota v rámci geomorfologických celků okresuHodonín (obr. 2–6). Podíl orné půdy se měnil podobně jakov celku Ždánický les (po počátečním mírném nárůstu postupnýpokles). Podíl trvalých travních porostů po výraznémpropadu v prvních obdobích vzrostl jen velmi málo. Rozlohazahrad a sadů a vinic různě kolísala, vzhledem k rozloze celkuna území okresu Hodonín (22 km 2 , tedy 2,0 % z celkovérozlohy okresu), ale tyto změny nelze považovat za zásadní.Zástavba zabírala jen velmi malou část území a její podílv posledních obdobích převýšily i rekreační plochy v podoběchatových osad a kolonií na svazích v těsné blízkosti lesníchkomplexů.Litenčická pahorkatina zasahuje na území okresu Hodonínpouze okrajově, její malá část o výměře 4 km 2 se nacházína katastrálním území obce Mouchnice v severní části okresu.Po všechna období zde dominovala orná půda, jejíž podíl sepohyboval od 66 % do 78 % (obr. 2–6). Druhou nejvýznamnějšíkategorií využití krajiny byl les, jehož podíl se pohybovalv rozmezí od 15 % do 18 %. I v tomto celku byl zaznamenánobvyklý pokles podílu trvalých travních porostů. Nárůst zástavbydosahoval průměrných hodnot a její podíl se zastavilna cca 6 %.Počty změn, stabilní plochy, intenzita využití krajinya trajektorie změnOkres Hodonín není z hlediska početnosti změn v krajině homogennímúzemím, byly zde zjištěny výrazné rozdíly mezijednotlivými geomorfologickými celky (obr. 7). Nejvíce změnve využití krajiny bylo zaznamenáno v zemědělsky intenzivněvyužívaném Dolnomoravském úvalu, kde se alespoň jednouzměnilo využití na více než 56 % jeho výměry. Poměrně překvapivéje, že na druhém místě se umístily Bílé Karpaty (změnavyužití na více než 46 % území). Většina změn zde souviselas kategorií trvalých travních porostů, výrazně se zde projevovalproces zatravnění v posledních dvou hodnocených obdobích.Jen o málo nižší podíl změněných ploch vykazovaly celky Kyjovskápahorkatina a Litenčická pahorkatina (kolem 43 %),ovšem u Kyjovské pahorkatiny byl zaznamenán vyšší podílvícenásobných změn v krajině, což bylo způsobeno zejménavětším zastoupením vinic a sadů, jejichž poloha se v rámci katastruprůběžně měnila. Výrazně menší podíl změněného územíbyl v severní části okresu Hodonín, tj. v celcích Ždánickýles (33 %), Litenčická pahorkatina (28 %) a Chřiby (22 %).Podíl stabilně využívaných ploch v jednotlivých geomorfologickýchcelcích se značně lišil (obr. 9). Zatímco u Ždánickéholesa a Chřibů byla většina stabilně využívaných ploch v kategoriiles, u Kyjovské pahorkatiny, Vizovické pahorkatiny a Litenčicképahorkatiny převažovala stabilní orná půda. V Dolnomoravskémúvalu byl podíl stabilně využívaných ploch lesaa orné půdy přibližně vyvážený. V Bílých Karpatech se ke stabilněvyužívaným plochám lesa a orné půdy zařadily také rozsáhléareály zdejších typických trvalých travních porostů.Celkově měla v okrese Hodonín největší podíl vyvážená intenzitavyužití (62,42 % výměry území), tato kategorie zahrnovalajak stabilně využívané plochy, tak i plochy s vyváženýmzpůsobem využívání, na nichž byl intenzifikační zásah nahrazenextenzifikačním. Za celý zkoumaný časový úsek převažovalana území okresu intenzifikace (23,40 %) nad extenzifikací(14,18 %). Intenzifikace více či méně převažovala i ve většinějednotlivých geomorfologických celků, pouze v BílýchKarpatech a Chřibech tomu bylo naopak (obr. 9).Ve všech geomorfologických celcích převládalo území se stabilnítrajektorií změn využití krajiny, přičemž podíl takového území bylnejvyšší v Chřibech a Litenčické pahorkatině (obr 10). Významnýpodíl území se stupňovitou trajektorií změn v Dolnomoravskémúvalu a Vizovické vrchovině vytvořila předevšímpostupná přeměna trvalých travních porostů na ornou půdu,kterou pak pohltila zástavba. Území s kvazistabilní trajektoriízměn bylo nejvíce zastoupeno v Dolnomoravském úvalu a BílýchKarpatech. Nejvyšší podíl území s cyklickou trajektoriízměn byl zjištěn v Bílých Karpatech, Kyjovské pahorkatiněa Ždánickém lese. K cyklickým změnám docházelo zejménamezi trvalými travními porosty a ornou půdou, a též v případech,kdy vinice a sady byly převáděny na ornou půdu a na nípak byly zase obnoveny. Území s dynamickou trajektorií změnmělo nejvyšší zastoupení ve Ždánickém lese a Chřibech, tedyve výše položených územích okresu.Procesy mezi jednotlivými obdobími a jejich hybné síly1836–1841 a 1876. Procesy zemědělské kultivace se v tomtočasovém úseku nejvýrazněji projevovaly v Kyjovské pahorkatině,Vizovické vrchovině a Ždánickém lese (obr. 11). Podílzemědělsky kultivovaného území zde byl ve většině případůnásobkem podílů území s jinými procesy změn využití. Díkyzrušení poddanství se půda a pracovní síla stala volným zbožím,docházelo k dovršení zemědělské revoluce, velký vliv zdemělo zavádění cukrovarnictví. Rozvoj cukrovarnictví v okreseHodonín vedl nejen k masivnímu rozorávání trvalých travníchporostů, ale i k zániku většiny vodních ploch za účelemzisku dalších ploch orné půdy. V Dolnomoravském úvalu bylozalesněno téměř 10 % území, vyšší podíl zalesněného územíbyl zaznamenán také v Chřibech (5 %). Rozsáhlejší zatravněnínež zalesnění (i když obojí na poměrně malém území)proběhlo ve čtyřech celcích (Kyjovská pahorkatina, Litenčickápahorkatina, Vizovická vrchovina, Vizovická vrchovina). Urbanizacea související antropogenní procesy neproběhly v žádnémz celků na více než 1 % území (pokud se vůbec vyskytly).Kromě výstavby rezidenčních ploch se zde projevoval částečněi rozvoj průmyslových a těžebních areálů. Vznik vodníchploch byl zjištěn pouze u tří geomorfologických celků a jejichpodíl byl vždy zanedbatelný (méně než 0,1 % území).1876 a 1953–1955. I v tomto časovém úseku dominovalve změněných územích proces zemědělské kultivace (obr. 12),přičemž nejvyšších podílů dosahovalo zemědělsky kultivovanéúzemí ve Ždánickém lese a Kyjovské pahorkatině. Kromětypického procesu rozorávání luk a pastvin zahrnovala zemědělskákultivace též zakládání vinic, zahrad a sadů na původnějinak využívaných plochách. Na druhém místě bylo ve většiněcelků zalesnění. Zalesňovalo se zejména v Dolnomoravském77

úvalu a Ždánickém lese, zatímco v Bílých Karpatech bylo nejrozsáhlejšízatravňování. Urbanizace a související antropogenníprocesy oproti předchozímu období výrazně zvýšily svůj podílzejména v Litenčické pahorkatině a Dolnomoravském úvalu.Vznik vodních ploch byl významný pouze v Dolnomoravskémúvalu, souvisel s obnovou rybniční soustavy na Kyjovce.Během tohoto téměř osmdesátiletého období ovlivnila v okreseHodonín vývoj změn ve využití krajiny řada hybných sil,zejména první pozemková reforma a nástup zemědělskýchstrojů poháněných elektřinou a spalovacími motory, krizemoravského vinařství, druhá pozemková reforma, nástup komunistickéhorežimu, kolektivizace zemědělství a masivní industrializace.Působením těchto sil vzrostl zejména podíl ornépůdy na úkor trvalých travních porostů, výrazně ubylo vinicv důsledku rozšíření révokaza, a pod vlivem postupující urbanizacea industrializace se rozrůstala zástavba a další antropogenníplochy. Intenzivní rozvoj městských a venkovskýchsídel souvisel nejen s rozvojem obytných ploch, ale i výraznýmrozmachem průmyslových, zemědělských a obslužnýchareálů. Dalším významným fenoménem okresu Hodonín bylrozmach těžby nerostných surovin, především lignitu, ropya zemního plynu.1953–1955 a 1991. I v tomto období patřila v okrese Hodonínmezi vůdčí procesy zemědělská kultivace, která dosahovalamaximálních hodnot v Kyjovské pahorkatině a Dolnomoravskémúvalu (pouze v Litenčické pahorkatině nad nípřevažovala urbanizace, avšak jen nepatrně, viz obr. 13). Zalesněníbylo v tomto období významnější v Bílých Karpatecha Dolnomoravském úvalu. Nejvíce se opět zatravňovalo v BílýchKarpatech. Urbanizované plochy byly často rozsáhlejšínež plochy zalesňované a zatravňované. Nejvíce se procesyurbanizace projevily ve Vizovické vrchovině, kde se rozvíjelaměsta Veselí nad Moravou a Strážnice, a v Dolnomoravskémúvalu s okresním městem Hodonín. Vznik vodních ploch bylvýznamnější jen v Dolnomoravském úvalu. Jednou z nejzásadnějšíchhybných sil tohoto období nepochybně bylo spojovánídružstev do větších celků, s čímž souviselo vytvářenívelkých bloků polí a následná simplifikace rurální krajiny.Později se uplatňoval vliv hospodářské stagnace, který do jistémíry zmírnil antropogenní tlak na krajinu, podobně jakopřijetí zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Nezanedbatelnývliv na využití krajiny měla v tomto období téžintenzivní bytová výstavba a těžba nerostných surovin.1991 a 2002–2006. V tomto časovém úseku patřila zemědělskákultivace mezi vůdčí procesy ve všech celcích s výjimkouBílých Karpat, kde opět dominovalo zatravnění (obr. 14).Oproti předcházejícím obdobím se zvýšil podíl ploch přeměněnýchna vinici, zahradu či sad. Tento typ procesu byl nejvícezastoupen v Kyjovské pahorkatině a Vizovické vrchovině,tedy v typických vinařských regionech. Zvýšil se rozsah zatravnění,zejména v již zmíněných Bílých Karpatech, kde byltaké zjištěn největší rozsah zalesňování. Extenzifikační procesyzměn využití krajiny v tomto období v Bílých Karpatech takvýrazně převažovaly nad intenzifikačními. Urbanizace a souvisejícíprocesy byly významné zejména v Dolnomoravskémúvalu a dokládají tak trend růstu významu suburbanizacev zázemí větších sídel. Mezi klíčové hybné síly změn využitíkrajiny patřily v tomto období zejména návrat kapitalismua tržní ekonomiky spojené s přílivem zahraničního kapitálu.Významný dopad měly též restituce pozemkového vlastnictví,transformace družstev a statků v jiné kapitálové formy,rozšíření zemědělské malovýroby a v neposlední řadě i silnákonkurence levných produktů ze zahraničí (zvláště těch zemědělských– jejich příliv působil destruktivně na domácízemědělskou výrobu).DISKUZERegionální geomorfologické členění v okrese Hodonín vhodněvystihuje odlišnosti ve vývoji využití krajiny v různýchregionech okresu. Lze to dokumentovat např. na kategoriivyužití krajiny trvalý travní porost. V gemorfologických celcíchs plochým reliéfem a nízkými nadmořskými výškami docházelok zániku naprosté většiny ploch trvalých travních porostů.V Kyjovské pahorkatině a Dolnomoravském úvalu bylpři srovnání údajů z počátečního (1836–1841) a posledního(2002–2006) období zjištěn 89%, resp. 87% úbytek plochtrvalých travních porostů. V hornatém a vrchovinném reliéfuBílých Karpat byl tento úbytek pouze 30%. Velmi odlišnéúdaje byly zjištěny u jednotlivých geomorfologických celkůi u počtu změn využití krajiny, stabilně využívaných ploch,celkové intenzity změn využití krajiny, trajektorií změn využitíkrajiny a taktéž u procesů změn využití krajiny.Vývoj využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonínlze porovnat se studiemi z okolních území, při kterýchbyl brán zřetel na geomorfologické regionální členění.Dlouhodobý vývoj využití krajiny ve dvou geomorfologickýchcelcích Dyjsko-svratecký úval a Dolnomoravský úvalstudovali Demek et al. (2009). Jde o typické zemědělské oblastiv Jihomoravském kraji.Část Dolnomoravského úvalu tvoří osu okresu Hodonín a zabírápřibližně 31 % z jeho území. Vývoj změn ve využití krajinyv této části se shoduje s trendy, které ve srovnatelném časovémúseku zjistili za celý Dolnomoravský úval Demek et al. (2009).V obou případech byl zjištěn výrazný úbytek podílu trvalýchtravních porostů (téměř osminásobný v hodonínské části celkua téměř šestinásobný v celém Dolnomoravském úvalu), nárůstpodílů orné půdy, lesních porostů a urbanizovaných ploch (urbanizacebyla intenzivní zejména v nivách a úvalech řek).Situace v Dyjsko-svrateckém úvalu je od poměrů v okreseHodonín odlišná zejména poněkud vyšším podílem plochorné půdy. I když byly v důsledku toho podíly dalších kategoriívyužití krajiny v tomto úvalu výrazně nižší (Demek etal., 2009), bylo zde možno pozorovat podobnou shodu vývojovýchtrendů s okresem Hodonín jako u Dolnomoravskéhoúvalu – velmi výrazný pokles podílu ploch trvalých travníchporostů, pozvolný růst podílu ploch lesa, růst podílu zastavěnýchploch.Značnou pozornost změnám využití krajiny v geomorfologickýchcelcích povodí řeky Litavy (taktéž ve srovnatelném časo-78

Obr. 1 Geomorfologické celky v okrese Hodonín a rozsah jejich nadmořských výšek (v m n. m.)Obr. 2 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v letech 1836–1841Obr. 3 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v roce 187679

Obr. 4 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v letech 1953–1955Obr. 5 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v roce 1991Obr. 6 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v roce 2002–200680

Obr. 7 Počet změn ve využití krajiny v letech 1836–2006 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 8 Stabilně využívané plochy v letech 1836–1841 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 9 Celková intenzita změn využití krajiny v letech 1836–2006 v geomorfologických celcích okresu Hodonín81

Obr. 10 Trajektorie změn využití krajiny v letech 1836–2006 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 11 Procesy změn využití mezi roky 1836–1841 a 1876 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 12 Procesy změn využití krajiny mezi roky 1876 a 1953–1955 v geomorfologických celcích okresu Hodonín82

Obr. 13 Procesy změn využití krajiny mezi roky 1953–1955 a 1991 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 14 Procesy změn využití krajiny mezi roky 1991 a 2002–2006 v geomorfologických celcích okresu HodonínObr. 15 Intenzivně využívaná krajina v geomorfologickém celkuKyjovská pahorkatina v okolí vinařské obce ČejkoviceObr. 16 V popředí pro geomorfologický celek Kyjovská pahorkatinanetypické trvalé travní porosty (dančí obora u Násedlovic), vestřední části typická zemědělská krajina tohoto celku, v pozadípřechod do lesnaté krajiny Ždánického lesa83

vém úseku) věnovali Havlíček et al. (2009). Tři z geomorfologickýchcelků zasahujících do povodí Litavy mají svůj podíltaké v okrese Hodonín – Ždánický les, Litenčická pahorkatinaa Chřiby. Jak v povodí Litavy, tak i v okrese Hodonín patřilyk celkům s nejmenším podílem ploch se změnou využití(od 16 % do 29 %). V případě Ždánického lesa a Chřibů bylpodíl změněných ploch využití krajiny v povodí Litavy ještěo něco nižší než v okrese Hodonín. Celková intenzita využitíkrajiny těchto celků v povodí Litavy a okresu Hodonín bylavelmi podobná, nejvyšší podíl extenzifikovaných ploch vykazovalyv obou případech Chřiby.Regionální geomorfologické členění brali autoři v úvahu i přistudiu změn využití krajiny v povodí Veličky a horních povodíchKyjovky a Svratky (Havlíček et al., 2011). Vzhledemk rozloze zkoumaných území však zde byly zkoumány změnyvyužití krajiny v geomorfologických podcelcích. Výsledkyz povodí Veličky potvrzují trend celkové extenzifikace využitíkrajiny v Bílých Karpatech a celkovou intenzifikaci v Dolnomoravskémúvalu. V povodí Kyjovky převažovala extenzifikacepouze v pramenné oblasti Chřibů, což je ve shodě s výsledkyza část Chřibů v okrese Hodonín.V případě hodnocení procesů změn využití krajiny a hybnýchsil vedoucích ke změnám ve využití krajiny bylo v okrese Hodonínpotvrzeno několik významných typů hybných sil, kteréuvádějí Bičík a Jeleček (2009). Na vývoj využití krajiny v prvníchdvou sledovaných obdobích (1836–1841 a 1876) mělovliv zrušení poddanství, půda a pracovní síla se stala volnýmzbožím, docházelo k dovršení zemědělské revoluce, v zemědělstvíbyl dominantní vliv diferenciální renty I 1 (Bičík, Jeleček,2009). V 90. letech 19. století docházelo k intenzifikacizemědělství a projevoval se větší vliv diferenciální renty II 2 ,konkurence levnějšího obilí z USA a rozvoj cukrovarnictvíve střední Evropě (Bičík, Jeleček, 2009).Významným fenoménem na území okresu Hodonín bylakrize vinařství na Moravě na počátku 20. století. Mezi dalšíhybné síly z počátku 20. století, jejichž vliv se na územíokresu Hodonín také projevil, lze zařadit první pozemkovoureformu, nástup využití elektřiny a spalovacího motoru v zemědělství.Díky nízkému počtu obyvatel německé národnostise však v okrese nijak významně neprojevil odsun československýchNěmců.Od poloviny 20. století jsou za nejvýznamnější hybné síly považoványdruhá pozemková reforma, nástup komunistickéhorežimu, extenzivní vývoj hospodářství a jeho nacionalizace,kolektivizace zemědělství, masivní industrializace (Bičík, Jeleček,2009). Pro vývoj využití krajiny v okrese Hodonín bylv 20. století významný i vliv těžby nerostných surovin, zejménarozmach těžby lignitu, ropy a zemního plynu (Vaishar etal., 2008). V letech 1970–1990 byla významná hospodářská1 Diferenciální renta I je relativně lepší výsledek hospodaření napozemku v důsledku úrodnější půdy na pozemku a/nebo v důsledku lepšípolohy pozemku vzhledem k trhu. Souvisí tedy s přírodními a geografickýmipodmínkami zemědělství (Jeleček, 1995).2 Diferenciální renta II je mimořádný zisk ve srovnání s jiným pozemkemsrovnatelné úrodnosti a polohy dosažený opakovaným vkládáním(a/nebo efektivnějším využitím) kapitálu do pozemku. Souvisí tedy s intenzifikacízemědělství a jeho propojením s ostatními oblastmi ekonomiky (Jeleček,1995).stagnace, docházelo ke spojování družstev do větších celků,v důsledku čehož vznikly velké bloky polí a rurální krajinase tak poněkud zjednodušila. Významný byl v tomto obdobítéž vliv zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a intenzivníbytová výstavba (Bičík, Jeleček, 2009). V poslednímobdobí se mezi hybné síly změn využití krajiny řadily návratkapitalismu a tržní ekonomiky, restituce pozemkového vlastnictví,transformace družstev a statků v jiné kapitálové formy,rozšíření zemědělské malovýroby, silná konkurence levnýchzemědělských produktů ze zahraničí (Bičík, Jeleček, 2009).Vliv všech těchto hybných sil se od 50. let 20. století odráželi v popisovaných změnách využití krajiny na okrese Hodonín.ZÁVĚRHodnocení vývoje využití krajiny a interpretace změn využitíkrajiny v geomorfologických celcích dokládají pestrostrůzných forem reliéfu s odlišnými přírodními podmínkamiv okrese Hodonín.V plochém reliéfu Dolnomoravského úvalu byl zjištěn nejvyššípodíl ploch se změnou využití krajiny (57 %), byl zde i nejvyššípodíl intenzifikovaných ploch (32 %). Výrazně se zdeprojevovaly procesy zemědělské kultivace, urbanizace a souvisejícíantropogenní procesy. Zajímavostí je, že nejvyšší podílstabilně využívaných ploch v Dolnomoravském úvalu vykazovalles (49 % ze všech stabilně využívaných ploch), podílstabilních ploch orné půdy činil 42 %. Tento celek měl takénejvyšší zastoupení výměry vodních ploch po celý zkoumanýčasový úsek (po určitém poklesu v druhé pol. 19. stol. se tentopodíl v důsledku obnovy starých a výstavby nových vodníchnádrží postupně zvyšoval).V Bílých Karpatech, tedy v oblasti s nejvyšším reliéfem, bylpřekvapivě zjištěn druhý nejvyšší podíl ploch se změnou využitíkrajiny (46 %). Dynamika změn využití krajiny zde bylapatrná z procesů změn využití krajiny, v počátečních obdobíchpřevažovala zemědělská kultivace související s nárůstemvýměry orné půdy, vinic a sadů, v posledních obdobích sezvýšil podíl zalesněných a zatravněných ploch.Kyjovská pahorkatina a Vizovická vrchovina vykazovaly velmipodobné charakteristiky vývoje využití krajiny. Podíl změněnýchploch zde dosahoval 43 % a 42 % z rozlohy všech stabilněvyužívaných ploch, orná půda jednoznačně dominovala mezistabilně využívanými plochami (85 % a 91 %) byl zde i nejvyššípodíl stabilně využívaných vinic a naopak nejnižší podíl stabilněvyužívaných lesů ze všech geomorfologických celků okresuHodonín. V Kyjovské pahorkatině bylo zpočátku vyšší zastoupenívýměry vodních ploch (na rozdíl od Dolnomoravskéhoúvalu se zde vodní nádrže již neobnovovaly ani nestavěly nové).V geomorfologickém celku Ždánický les bylo změněno využitíkrajiny na 33 % území, většinu ze stabilně využívanýchploch zde tvořil les. Téměř po celý zkoumaný časový úsek zdebyl významný podíl zahrad a sadů. Vodní plochy zde byly zastoupenyo něco menším dílem než v Kyjovské pahorkatině,dynamika změn jejich celkové výměry však byla podobná.84

V Litenčické pahorkatině, zaujímající v rámci okresu Hodonínjen velmi malou část území, byl podíl změněných ploch pouze28 %, nejvyšší podíl stabilně využívaných ploch zde mělaorná půda. Nejmenší celek na území okresu – Chřiby – vykazovaltaké nejmenší podíl změněných ploch (22 %). Stabilněvyužívány zde byly především lesy, jejichž podíl činil 88 % zevšech stabilně využívaných ploch. Celková extenzifikace využíváníkrajiny zde obdobně jako u Bílých Karpat převažovalanad intenzifikací.PoděkováníTento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektuč. MSM 6293359101 „Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzityv kulturní krajině v kontextu dynamiky její fragmentace“.LITERATURABičík, I., Jeleček, L. (2009): Land use and landscape changesin Czechia during the period of transition 1990–2007.Geografie – Sborník České geografické společnosti, vol. 114,no. 4, p. 263–281.Brůna, V., Buchta, I., Uhlířová, L. (2002): Identifikacehistorické sítě prvků ekologické stability krajiny na mapáchvojenských mapování. Acta Universitatis Purkynianae –Studia Geoinformatica II, no. 81, 46 s.Brůna, V., Křováková, K. (2005): Analýza změn krajinnéstruktury s využitím map Stabilního katastru. InHistorické mapy. Zborník z vedeckej konferencie.Bratislava Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky,s. 27–34.Brůna, V., Křováková, K., Nedbal, V. (2005): Stabilní katastrjako zdroj informací o krajině. Historická geografie, č. 33,s. 397–409.Demek, J., Havlíček, M., Chrudina, Z., Mackovčin, P.(2008): Changes in land-use and the river network of theGraben Dyjsko-svratecký úval (Czech Republic) in thelast 242 years. Journal of Landscape Ecology, vol. 1, no.2, p. 22–51.Demek, J., Havlíček, M., Mackovčin, P. (2009): LandscapeChanges in the Dyjsko-svratecký and DolnomoravskýGrabens in the period 1764–2009 (Czech Republic). ActaPruhoniciana, no. 91, p. 23–30.Demek, J., Mackovčin, P. (eds.) (2006): Zeměpisný lexikon –Hory a nížiny. Praha, Agentura ochrany přírody a krajinyČR a VÚKOZ, 583 s.Eremiášová, R., Havlíček, M., Mackovčin, P. (2007):Quantitative analysis of landscape development andchanges in drainage network based on historical maps:Case study of the surroundings of the town of KašperskéHory (Czech Republic). Silva Gabreta, vol. 13, no. 3,p. 285–299.Haase, D., Walz, U., Neubert, M., Rosenberg, M. (2007):Changes to Central European landscapes – Analysinghistorical maps to approach current environmental issues,examples form Saxony, Central Germany. Land UsePolicy, vol. 24, no. 1, p. 248–263.Hamre, L. N., Domaas, S. T., Austad, I., Rydgren, K. (2007):Land-cover and structural changes in a western Norwegiancultural landscape since 1865, based on an old cadastralmap and field survey. Landscape Ecology, vol. 22, no. 10,p. 1563–1574.Havlíček, M., Borovec, R., Svoboda, J. (2009): Long-termchanges in land use in the Litava River basin. ActaPruhoniciana, no. 91, p. 31–37.Havlíček, M. (2008): Využití krajiny na Hodonínsku od19. století do současnosti. In Kubíček, P., Foltýnová, D.(eds.): Sborník přednášek konference Geoinformatikave veřejné správě. Brno, CAGI (Czech Association forGeoinformation), [CD ROM].Havlíček, M., Krejčíková, B., Chrudina, Z., Borovec, R.,Svoboda, J. (2011): Landscape Changes in the Dyjskosvrateckýand Dolnomoravský Grabens in the period1764–2009 (Czech Republic). Acta Pruhoniciana, č. 99,s. 5–17.Hrvatin M., Perko, D. (2003): Surface roughness and land usein Slovenia. Acta Geographica Slovenika, vol. 43, no. 2,p. 33–69.Jeleček, L. (1995): Využití půdního fondu České republiky1845–1995: hlavní trendy a širší souvislosti. SborníkČeské geografické společnosti, roč. 100, č. 4, p. 276–291.Lipský, Z. (1994): Změna struktury české venkovské krajiny.Sborník České geografické společnosti, roč. 99, č. 4,s. 248–260.Lipský, Z. (1995): The changing face of the Czech rurallandscape. Landscape and Urban Planning, no. 31, p. 39–45.Mackovčin, P. (2009): Land use categorization based ontopographic maps. Acta Pruhoniciana, no. 91, p. 5–13.Olah, B., Boltižiar, M., Petrovič, F. (2006): Land use changesrelation to georelief and distance in the East CarpathiansBiosphere Reserve. Ekológia (Bratislava), vol. 25, no. 1,p. 68–81.Palang, H., Mander, U., Luud, A. (1998): Landscape diversitychanges in Estonia. Landscape and Urban Planning,vol. 41, no. 3–4, p. 163–169.Skaloš, J., Engstová, B. (2010): Methodology for mappingnon-forest wood elements using historic cadastral mapsand aerial photographs as a basis for management. Journalof Enviromental Management, vol. 91, no. 4, p. 831–843.Skaloš, J.,Weber, M., Lipský, Z., Řepáková, I., Šantrůčková,M., Uhlířová, L., Kukla, P. (2011): Using old militarysurvey maps and orthophotograph maps to analyse longtermland cover changes e Case study (Czech Republic).Applied Geography, no. 31, p. 426–438.85

Skanes, H. M., Bunce, R. G. H. (1997): Directions oflandscape change (1741–1993) in Virestad, Sweden –characterised by multivariate analysis. Landscape andUrban Planning, vol. 38, no. 1–2, p. 61–75.Skokanová, H. (2009): Application of methodologicalprinciples for assessment of land use changes trajectoriesand processes in South-eastern Moravia for the period1836–2006. Acta Pruhoniciana, no. 91, p. 15–21.Stránská, T., Havlíček, M. (2008): Ecological Asessment ofLandscape Development and Changes in the IvančiceMicroregion (Czech Republic). Moravian GeographicalReports, vol. 16, no. 1, p. 26–36.Swetnam, R. D. (2007): Rural land use in England and Walesbetween 1930 and 1998: Mapping trajectories of changewith a high resolution spatio-temporal dataset. Landscapeand Urban Planning, vol. 81, no. 1–2, p. 91–103.Štych, P. (2011): Comparative Analysis of the Impact of SlopeInclination and Altitude on Long-term Land Use Changesin Czechia. AUC Geographica, vol. 46, no. 1, p. 71–76.Vaishar, A., Frantál, B., Kallabová, E.,Kirchner, K., Klapka, P.,Lacina, J., Martinát, S., Zapletalová, J. (2008): Geografiemalých měst a jejich úloha v systému osídlení. Brno,Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., 108 s.Žiberna, I. (2006): Vpliv reliefnih in topoklimatskihznačilnosti na rabo tal na območju zahodnih Haloz.Podravina (Samobor), vol. 5, no. 10, p. 15–27.Rukopis doručen: 21. 2. 2012Přijat po recenzi: 6. 3. 201286

Acta Pruhoniciana 100: 87–97, Průhonice, 2012ČESKOSLOVENSKÉ REAMBULOVANÉ TOPOGRAFICKÉ SEKCE A NĚMECKÉMAPY V MĚŘÍTKU 1 : 25 000 NA ÚZEMÍ ČRCZECHOSLOVAK REVISION OF THE TOPOGRAPHIC SECTIONS OF THETHIRD MILITARY MAPPING AND GEMAN MAPS IN THE SCALE 1 : 25 000ON THE TERRITORY OF THE CZECH REPUBLICPeter MackovčinVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice, oddělení krajinné ekologie a oddělení aplikacíGIS Brno, Lidická 25/27, 602 00 Brno, peter.mackovcin@vukoz.czAbstraktReambulace topografických sekcí třetího rakouského vojenského mapování, přestože probíhala téměř 30 let, nepokryla značnoučást území Československé republiky. Před započetím a v průběhu druhé světové války probíhaly úpravy původníchrakouských topografických sekcí nejen na území podél hranic, ale později i uvnitř protektorátu Čechy a Morava. Po skončeníválky se na několika místech pokračovalo s revizemi topografických sekcí až do roku 1953. Na území protektorátu probíhalonové mapování v systému DHG (Gauss-Krügerovo zobrazení) v letech 1942–1944 a pokrylo téměř celou Moravu. Doposudbylo dochováno 127 listů. Pro okupovaná československá území byly v letech 1939–1945 vydány tzv. říšské mapy v německémkladu listů map v měřítku 1 : 25 000. Upřesnění jejich počtu bude předmětem dalších výzkumů.Klíčová slova: rakouské vojenské mapování, topografická sekce, reambulace, revizeAbstractRevision of topographic maps of the 3 rd Austrian Military Mapping run mostly for 30 years but did not cover the wholeterritory of the Czech Republic. The revision of original Austrian topographic maps was carried out by offices in Prague beforethe WWII and during the War not only in the border areas of the Czechoslovak Republic but later on also in the inner partsof the Protectorate Bohemia and Moravia. After the WWII the revision was carried out by the Czechoslovak Military Institutein Prague on some state territories up to 1953. On the territory of the Protectorate run the new mapping in the system DHG(Gauss-Krüger Projection) on nearly the whole Moravia in years 1942–1944. Up to now has been found in archives 117 sheetsof these maps. On the Czechoslovak territories occupied by Germany in years 1938–1945 were published by German officesso called Reichskarten in German lay-out of maps in the scale 1 : 25.000. Specification of the number of these map sheets willbe the object of further research.Key words: Austrian Military Mapping, topographic map, map updating, map revisionÚVODV letech 1874–1880 prováděl Vojenský zeměpisný ústavve Vídni na území Českého království, které bylo v letech1526–1918 součástí Rakousko-uherské monarchie, a na územíRakouského Slezska 3. vojenské mapování. Výsledkem bylytopografické sekce v měřítku 1: 25 000. Z nich pak byly odvozenyspeciální mapy v měřítku 1 : 75 000 a generální mapyv měřítku 1 : 200 000. Mapovány byly na Besselově elipsoiduv tzv. polyedrickém zobrazení. Pro mapování polohopisu bylvyužit redukovaný a zmenšený obsah katastrálních map přenesenýdo vyměřovacího listu pomocí pantografu. V terénubyl v měřítku 1 : 25 000 doměřen stolovou metodou. Výškopisse vyjadřoval na základě řídkého pole výškově určenýchbodů a vyjadřoval se pomocí šraf, vrstevnic s odstupem 20 ma výškovými kótami. Výšky jsou vztaženy k hladině Jaderskéhomoře na molu Santorio v Terstu (Čapek, 1985). Původnítopografické sekce byly barevné. Polohopis, šrafy a popisbyly na originálech kresleny černě, značky trigonometrickýchbodů, kamenných staveb a objektů a silnice červeně, tekoucívody a břehy stojatých vod modře, vodní plochy světlemodře,louky zeleně, pastviny žlutozeleně, zahrady a sady zelenomodře,vinice žlutě, okraje lesů tmavozeleně a jejich plochy šedozeleně,vrstevnice a skály žlutohnědě (Kuchař, 1967). Polohopisnéúdaje a výškopis vykazovaly nepřesnosti do 15–30 m,vrstevnice měly pouze pomocný charakter (Ročenka VZÚ,1931). Původní topografické sekce měly v pravém hornímrohu arabskou číslicí označení řady (Zone) a římskou číslicíoznačení sloupce (Colonne). Pro běžnou potřebu byly topografickésekce rozmnožovány černobíle.MATERIÁL A METODIKAAutor pro zpracování studie použil především materiály získanév archívech Vojenského geografického a hydrometeorologickéhoúřadu v Dobrušce, Ústředního archívu zeměměřičstvía katastru v Praze, Mapové sbírce geografické sekce UniverzityKarlovy v Praze, Mapové sbírce Geografického ústavuMasarykovy univerzity v Brně a ze zahraničí Topografického87

ústavu Jána Lipského v Banské Bystrici ve Slovenské republice.Některé podklady vycházejí z archívních materiálů odborukrajinné ekologie a geoinformatiky VÚKOZ, v. v. i., v Brně.Archívní studie byly doplněny studiem literárních pramenů.Pro zpracování byla použita statistická metoda s důrazemna podrobnost evidence jednotlivých dochovaných starýchmap Vojenského zeměpisného ústavu v Praze a jeho nástupnickýchorganizací. Staré mapy v měřítku 1 : 25 000 z období1920–1953 byly prostorově z hlediska pokrytí území Českérepubliky vyhodnoceny pomocí nástrojů GIS.Reambulace map 3. rakouského vojenského mapování poroce 1918Reambulací mapy autor rozumí jednorázové vyšetření, zaměřenía zobrazení změn předmětů měření a šetření do danémapy. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 převzalnový stát z rakouského Vojenského zeměpisného ústavuve Vídni barevné originály topografických sekcí z územíČeskoslovenska. Nově zřízený československý Vojenský zeměpisnýústav v Praze přistoupil k reambulaci rakouskýchtopografických sekcí 1 : 25 000 a k revizi odvozených mapv měřítku 1 : 75 000 a 1 : 200 000. Území Československérepubliky pokrývalo 780 topografických sekcí. Po odstoupeníPodkarpatské Rusi Sovětskému svazu v roce 1945 pak územírepubliky pokrývalo 604 sekcí. Území současné České republikypokrývalo 378 topografických sekcí.Reambulace začaly v roce 1920 a značkový klíč byl vydánv roce 1921 (Boguszak, Císař, 1961, str. 31). Změna sepředevším týkala vypuštění šraf a zobrazení terénu vrstevnicemiv hnědé barvě, a to základními vrstevnicemi po 20 m,zesílenými vrstevnicemi po 100 m a vloženými vrstevnicemipo 10, 5 a 2 ½ m. Opraven byl polohopis a výškopis a použitybyly i další spolehlivé mapy a po roce 1930 letecké snímky.Na mapách bylo nahrazeno německé názvosloví názvoslovímčeským. Předpokládalo se, že mapy budou dvoubarevné. Bylopoužito označení topografických sekcí, a to číselným kódemv pravém horním rohu (např. 3554/4), které již od 1. 1. 1917zavedl Vojenský zeměpisný ústav ve Vídni. Do roku 1934bylo reambulováno 38 242 km 2 území Československé republiky(Boguszak, Císař, 1961, str. 62).Mimorámových údajů na reambulovaných topografickýchsekcích postupně přibývalo. V levé dolní části byly údaje o deklinacik roku zpracování, ve střední části informace o rokureambulace a vydavateli. V pravé dolní části byla informaceo poloze vůči okolním mapovým listům (obr. 1). Po roce 1935se do topografických sekcí postupně tiskla kilometrová síť podleKřovákova zobrazení procházející celým mapovým listem.Reambulace probíhaly ve Vojenském zeměpisném ústavuv Praze do podzimu roku 1938. Na území České republikybylo reambulováno do konce roku 1938 126 listů topografickýchsekcí (obr. 2, 3), které zaujímaly plochu 22 950 km 2 . Reambulovalyse především topografické sekce v pohraničí s Německemod Liberce po Lanžhot, na Slovensku po Bratislavua dále na východ až k Berehovu. Reambulována byla i zázemívelkých měst Prahy, Brna a Olomouce. Práce pokračovaly pomalu,protože současně byly zpracovávány mapy v BenešověObr. 1 Ukázka černobílé rakouské toposekce 1 : 25 000, list 4358/3 (5. vydání, září 1947)88

Obr. 2 Československá reambulovaná topografická sekce 1 : 25 000 s přítiskem kilometrové sítě v Křovákově zobrazení, list 3752/1(9. vydání, květen 1938)Obr. 3 Rozsah vytištěných a dochovaných reambulovaných československých toposekcí zhotovených Vojenským topografickýmústavem do června 193889

zobrazení (do roku 1934) a v letech 1934–1939 v Křovákovězobrazení (Kupčík, 1976; Skokanová, Havlíček, 2010; Mackovčin,2009; Mackovčin, 2011).Přesah do sousedních zemí nebyl mapován a zaznamenándo výsledné mapy. V některých topografických sekcích všakbylo doplněno příhraniční území Německa, a to montáží německýchmap 1 : 25 000. Tyto mapy byly však utajovány.V době ohrožení státu fašistickým Německem byly v roce1938 mapy upravovány především pro potřeby útočné vozby.Vyznačena byla vhodnost terénu pro tanky, nosnost mostůapod. (Francev, 1993). Autorovi se nepodařilo zjistit koliktakto upravených listů bylo skutečně vydáno. V archívuVGHMU v Dobrušce se žádná z těchto map nezachovala.Německé vojenské mapy československého státního územíNěmecké vojenské mapy československého území vznikalyod roku 1936 (např. list 3757/1), kdy na tomto úkolu pracovalooddělení německého generálního štábu. Jednalo se o přepracovanéčeskoslovenské originály. Formát topografických sekcízůstal stejný jako u map 3. rakouského vojenského mapování.Použity byly vrstevnice a další obsah byl nahrazen z aktualizovanýchčeskoslovenských speciálních map 1 : 75 000. Výslednámapa byla v důsledku trojnásobného zvětšení poměrně hrubá.Mapy byly označeny jako „zvláštní vydání“ (Sonderausgabe).Byly tištěné v černobílém provedení. Do topografických sekcíbyla dotištěna kilometrová síť Gauss-Krügerova zobrazeníve třístupňových pásech. Křovákova síť byla vyznačena pouzeryskami v rámu mapy. Mapy měly bohaté mimorámové údajejiž s německo-českým značkovým klíčem, údaje o magnetickédeklinaci a schéma administrativního členění (obr. 4).Většina listů byla vydána v srpnu 1938. Do konce září 1938byla zpracována a vytištěna měřítková řada 1 : 25 000,1 : 75 000 a 1 : 200 000. Rovněž byly vydány i reambulovanétopografické sekce (obr. 5). Po Mnichovském diktátubyly mnohé použity pro vymezení Němci obsazeného území,tedy vymezení nových hranice Česko-Slovenské republikya Německa. Zároveň ve stejném období byly v Německu vydányv tamním kladu mapy 1 : 25 000 (tzv. Messtischblätter)s přesahem na území Československa, např. list Zittau (Süd)ze září 1938 (obr. 8).Vývoj mapového zobrazení České republiky poMnichovském diktátu a okupaci fašistickým NěmeckemPo Mnichovském diktátu bylo na základě ujednání meziČesko-Slovenskou republikou a Německem (smlouva ze dne7. února 1939) předány všechny topografické mapy z Němciobsazeného území německým úřadům. Mezi jinými bylypředány i barevné originály topografických sekcí 1: 25 000,a to 3. rakouského vojenského mapování. Dále byly předányi reambulované mapy pořízené československým Vojenskýmzeměpisným ústavem v Praze, dále československé topografickémapy v Benešově zobrazení z Ostravska (1:10 000 a 1:20 000),speciální mapy 1 : 75 000 a další kartografický materiál.Po okupaci území Čech, Moravy a Slezska v březnu 1939 fašistickýmNěmeckem a zřízení Protektorátu Čech a Moravase změnilo postavení Vojenského zeměpisného ústavu v Praze.Po demobilizaci československé armády byly složky její topografickéslužby převzaty protektorátním ministerstvem vnitraa zřízen Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (Mikšovský, Šídlo,2001). Rozpuštěním složek československé armády bylitopografové převedeni pod protektorátní ministerstvo vnitraa pracovali od roku 1939 v Zeměpisném ústavu ministerstvavnitra v Praze a od roku 1942 v Zeměměřičském úřadu Čechya Morava. V dlouhé hraniční oblasti Ostrava –Plzeň –Bratislavabyla do topografických sekcí dotištěna Gauss-Krügerovakilometrová síť (válcové zobrazení). Mapy 1 : 25 000 měly jižněmecký značkový klíč a byly označovány jako „Karte des Sudetenlandes“(obr. 6). Pokrytí území topografickými sekcemiv měřítku 1 : 25 000 s tímto označením dokládá obr. 7. Postupněse ve čtyřicátých letech 20. století pokračovalo v reambulacícha revizích na území Protektorátu Čechy a Morava. Práce probíhalypo čtvrtinách topografických sekcí. Podle dochovanýchpracovních složek z let 1940–1941 bylo pracováno na těchtomapách: 4254/1d, 3854/3b, 3954/3a, 3954/3b, 3954/3d,4053/3b, 4053/3c, 4053/3d, 4053/4a, 4053/4c, 4153/1a,4153/1b, 4153/1c, 4153/1d, 4153/2c, 4253/2c, 4353/3c,4353/4c, 4254/1d. Práce realizovali topografové, kteří mapovaliv letech 1935–1938 především na Slovensku v Křovákovězobrazení pěticentimetrové mapy v měřítku 1 : 20 000.Přesnost map např. měřítka 1 : 25 000 se hodnotila německýmiúřady z hlediska jejich použití pro směřování dělostřelecképalby. Podle toho nesly poznámku „Als Schiesskarte geeignet“nebo „…nicht geeignet“ (Krejčí, 1997).Němci vylepšovali mapy v měřítku 1 : 25 000 na základě podkladů,které byly získány ještě po zabrání Vojenského zeměpisnéhoúřadu v Praze v březnu 1939 a ve Vídni v březnu 1938.Křovákova síť byla nahrazována Gauss-Krügerovou kilometrovousítí.Z období Protektorátu Čechy a Morava existuje několik variantmap 1 : 25 000. Po připojení zbytku českých zemík Německu v březnu 1939 se započalo se zpracováním TopographischeKarte 1 : 25 000 (4 cm-Karte), publikované podnázvem „Messtischblätter“, a to především na Moravě. Ještěv roce 1939 byly „Messtischblätter“ vydány jako montáž Československýchtopografických map v Benešově zobrazení 1 : 10 000a 1 : 20 000 jejich pouhým zmenšením, dále zvětšených speciálníchmap 1 : 75 000. V německém kladu listů a značkovémklíči byly vydány tyto mapy: 6075 Haatsch, 6077 Jastrzemb,6175 Hultschin, 6176 Reichwaldau, 6273 Fulnek, 6274 Königsberg,6275 Mähr. Ostrau, 6276 Bludowitz, 6277 Teschen.Měly sloužit pouze pro služební potřebu.Mapy byly v identickém provedení a kladu listů jako na předválečnémúzemí Německa. Tyto mapy byly na území Moravyjedno- (černá nebo šedá) až dvoubarevné (černá nebo šedáa hnědé vrstevnice) (viz obr. 10). Několik listů bylo vydános hnědým stínováním terénu, které je na mapách tak velkéhoměřítka na našem území výjimkou. Zpočátku měly tyto mapyčeské názvy a místopis včetně mimorámových údajů, od roku1944 byly s čistě německým popisem včetně místopisnýchnázvů a mimorámových údajů. Počet zmapovaných listů bylpřes 138. Vydaných bylo o 11 mapových listů méně, tedy 127mapových listů (obr. 11). Skokanová, Havlíček (2010) uvádě-90

Obr. 4 Využití toposekcí 1 : 25 000 a speciálních map 1 : 75 000 v měřítku 1 : 25 000 s německým značkovým klíčem v pravé částimapového listu, s přítiskem kilometrové sítě v Gauss-Krügerově zobrazení, na okrajích pouze přerušovanou čárou v rámu mapynaznačená kilometrová síť v Křovákově zobrazení. Černobílá topografická sekce nesla označení Zvláštní vydání „Sonderausgabe“, list4053/1 (1. vydání, srpen 1944)Obr. 5 Rozsah vytištěných a dochovaných reambulovaných německých map zvláštního vydání „Sonderausgabe“, v měřítku 1 : 25 00091

Obr. 6 Využití toposekcí 1 : 25 000 a speciálních map 1 : 75 000 v měřítku 1 : 25 000 s německým značkovým klíčem v pravé částimapového listu, s přítiskem kilometrové sítě v Gauss-Krügerově zobrazení. Dvoubarevná topografická sekce nesla označení MapaSudet „Karte des Sudetenlandes“, list 3851 (2. přepracované vydání, rok nelze určit kvůli ořezu)Obr. 7 Rozsah vytištěných a dochovaných německých map Sudet „Karte des Sudetenlandes“, v měřítku 1 : 25 00092

jí 117 vydaných listů. Po válce v roce 1953 vydali američané114 mapových listů v kladu německých topografických mapMestischblätter s anglickým označením (Krejčí, 1997). ÚzemíČech mělo být celé mapováno do konce roku 1945. Je nutnépřipomenout, že z území Sudet, jež se staly součástí Bavorska,Saska a Slezska, byly vydány mapy 1 : 25 000 (Mestischblätter)v tříbarevném provedením, např. listy 5254 Schluckenau(1943) – (viz obr. 9), 5641 Graslitz (1943), 6845 Markt Eisenstein(1942). Počet vydaných německých map 1 : 25 000 hlavněna území Bavorska, Saska, Slezska, Sudet, Horního a DolníhoPodunají bude předmětem dalšího výzkumu.Pro území protektorátu byly nadále používány rakouské černobílétopografické sekce i československé reambulované.Používání bylo postupně omezeno pouze pro služební potřebu.Tyto mapy byly používány i pro vojenská vydání Sonderausgabe,kdy byly rakouské i československé topografickésekce aktualizovány a doplněny o německou kilometrovousíť (Gauss-Krugerovu) i mimorámové údaje. Německé topografickésekce byly tištěny pouze v jednobarevném provedení(poslední tisky jsou z dubna 1945).Revize čtyř čtvrtin topografických sekcí probíhala záhy po kapitulaciNěmecka v květnu 1945. Práce se týkaly čtvrtinypříslušné topografické sekce. Příkladem jsou práce na jihod Brna 4457/2a, 4457/2b, 4457/2c, 4457/2d, 4357/3a,4357/3b, 4357/3c, 4357/3d, 4357/4a, 4357/4c, na západod Brna 4356/4a, 4356/4b, 4356/4c, 4356/4d a západněod Prahy 4052/2a, 4052/2b, 4052/2c, 4052/2d.V poválečných letech 1945–1949 a ani v pozdějším obdobíse nepodařilo získat zpět do Československa barevné originálypůvodního třetího rakouského mapování, a to z odstoupenýchúzemí po mnichovské dohodě Německu předané na základěpísemné dohody v únoru 1939.Lze doložit, že mezi lety 1940–1944 bylo reambulováno 8 topografickýchsekcí a mezi lety 1945–1953 byly reambulovány4 topografické sekce (zdroj archiv VGHMÚř, Dobruška).Několik topografických sekcí bylo v roce 1947 vydáno v čtyřbarevnémprovedení (obr. 12), např. list 4053/2 – hnědá barvapro vrstevnice, zelená barva pro lesy, modrá barva pro vodya černá barva pro polohopis a popis. Nejedná se o mapy určenépro školní užití, které byly v několika případech vytištěnyčtyřbarevně.Černobílé šrafované nebo reambulované topografické sekceměřítka 1 : 25 000 byly použity v létech 1950–1953 jako jedenz podkladů pro zpracování vojenských pětibarevných prozatímníchmap měřítka 1 : 50 000 z celého území Československav souřadnicovém systému S – 1946 (Besselův elipsoid,Gauss-Krügerovo zobrazení v šestistupňových pásech, Jaderskývýškový systém, značkový klíč navazující na mapy SSSR).Poslední dochované reambulace jsou z počátku 50. let 20. století.Mapováno bylo v oblasti severní Moravy (4160/1a Fulnek,4160/1b Studénka, 4160/1c Suchdol n. Odrou, 4160/1dBartošovice, Kunín) – zdroj archív VGHMÚř, Dobruška.Mapové pole všech popisovaných map je vymezeno obrazy úsekůpoledníků a rovnoběžek zeměpisné sítě. Jejich rozměry jsou v odbornéliteratuře vždy udávány v zeměpisných minutách, popř.Obr. 8 Ukázka tříbarevné německé mapy 1 : 25 000, „Meßtischblatt 5154 Zittau (Süd)“ (vydáno, září 1938)93

Obr. 9 Ukázka dvoubarevné německé mapy „Topographische karte 1 : 25 000 (4 cm-Karte)“ z mapování území Moravy, list 6575Ober-Betschwa (vydáno, 1944)Obr. 10 Rozsah neměckého mapování Moravy v měřítku 1 : 25 000 a plošné pokrytí dochovanými mapovými listy vydanýmiv letech 1942–1944 a v roce 195394

Obr. 11 Ukázka tříbarevné německé říšské mapy „Topographische karte 1 : 25 000 (4 cm-Karte)“ z území připojených k Německu,list 4952 Schluckenau (vydáno, září 1943)Obr. 12 Ukázka čtyřbarevného tisku topografické sekce v měřítku 1 : 25 000, list 4053/2 (vydáno, 3. I. 1947)95

Tab. 1 Označení a rozměry vydávaných map 1 : 25 000 z let 1920–1953Mapa Měřítko Rozměry mapového pole Rám mapy (cm) Mapový list (cm)Původní topografická sekce 1 : 25 000 7´ 30´ zem. šířky × 15´ zem. délky – v~61,8 × š~77,5Čs. reambulace topografické 1 : 25 000 7´ 30´ zem. šířky × 15´ zem. délky – v~62,8 × š~78,1sekce do roku 1938Německá reambulace 1 : 25 000 7´ 30´ zem. šířky × 15´ zem. délky šířka~74,5 v~64,8 × š~87SonderausgabeNěmecká Karte des1 : 25 000 7´ 30´ zem. šířky × 15´ zem. délky šířka~74,0 –SudetenlandesČs. reambulace topografické 1 : 25 000 7´ 30´ zem. šířky × 15´ zem. délky – v ~61,7 × š~81,4sekce po roce 1945Německá 4-cm mapa 1 : 25 000 6´ zem. šířky × 10´ zem. délky šířka~48,5 v~58,5 × š~57,2(Sachsen) MestischblätterNěmecká 4-cm mapa(Mahren)1 : 25 000 6´ zem. šířky × 10´ zem. délky šířka~50,3 v~59,3 × š~64,5vteřinách. Z důvodů sbíhavosti poledníků je severní rám každémapy vždy kratší než jižní rám. Plošné rozměry mapových listůjsou stejné pouze v jednom rovnoběžkovém pásu. V závislostina zeměpisné šířce se v každém pásu rozloha mapy mění. Jedinýúdaj o výšce a šířce mapového pole, tak jak je uveden v tabulce,nemůže platit jako souhrnný údaj pro všechny mapy.Černobílé topografické sekce, československé reambulovanétopografické sekce, německé černobílé i dvoubarevné topografickésekce byly vydávány do roku 1953.DISKUZE A ZÁVĚRČeskoslovensko v letech 1923–1938 provedlo reambulacena území českých zemí na 126 listech topografických sekcío ploše 22 950 km 2 .Německem byly vyrobeny v letech 1936–1938 mapy v měřítku1 : 25 000 odpovídající topografickým sekcím (zvláštnívydání „Sonderausgabe“) v pohraničí s Československema v zázemí velkých měst. V průběhu 2. světové války byly některéreambulovány a dochovalo se 70 mapových listů na územíČR. Pro pohraniční území s Německem (tzv. Sudety) bylyna podzim vydávány německé reambulace topografickýchsekcí 1 : 25 000, tzv. Mapa Sudet (Karte des Sudetenlandes)– počet dochovaných mapových listů pro území ČR je 207.Podle dochovaných podkladů je těžké určit, kolik topografickýchsekcí bylo přesně reambulováno protektorátním Zeměměřickýmúřadem v Praze a kolik obnoveným Vojenskýmzeměpisným ústavem v Praze do roku 1953, kdy bylo definitivněukončeno používání těchto map.V rámci německého mapování Moravy v letech 1942–1944bylo mapováno 138 listů (plocha 18 540 km 2 ) a z toho vydáno127 listů (plocha 17 080 km 2 ).Vydané německé mapy území ČR mimo protektorátu Čechya Morava budou předmětem dalšího výzkumu.PoděkováníStudie byla zpracována v rámci výzkumného záměru MSM6293359101 – Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzityv kulturní krajině v kontextu dynamiky její fragmentace.LITERATURABoguszak, F., Císař, J. (1961): Vývoj mapového zobrazení územíČeskoslovenské republiky. III. díl. Mapování a měřeníčeských zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století.Praha, Ústřední správa geodézie a kartografie, 67 s.Čapek, R. (1985): Československé topografické mapy. ActaUniversitatis carolinae, Geographica, č. 2, s. 33–47.Francev, V. (1993): Československé tanky, obrněná auta,obrněné vlaky a drezíny 1918–1939. Nakladatelství Ars-Arm, 70 s.Kolektiv (1938): Stav mapování v červnu 1938. Praha,Vojenský zeměpisný ústav, 5. přepracované vydání, 52 s.Krejčí, Z. (1997): Mapový obraz území ČR a SR v předvečera v průběhu druhé světové války – německá vojenskáa česko-slovenská kartografie. Praha, Manuskript, 22 s.,nepublikováno.Kuchař, K. (1967): Mapové prameny ke geografiiČeskoslovenska. Acta Universitatis Carolinae Geographica,roč. 2, č. 1, s. 57–97.Kupčík, I. (1976): Nedokončené soubory Československýchtopografických map. Praha, Sborník Československéspolečnosti zeměpisné, č. 3, sv. 81, s. 167–177.Mackovčin, P. (2009): Land use categorization based ontopographic map. Acta Pruhoniciana, no. 98, p. 5–13.Mackovčin, P., Slavík, P., Havlíček, M. (2011): Topograficképěticentimetrové mapy Československa 1934–1938a 1946–1949. Historická geografie, č. 37/2, s. 275–287.96

Mikšovský, M., Šídlo, B. (2001): Topografické mapovánínašeho území ve 20. století. Plzeň, Sborník z kartografickékonference ZČU, s. 1–28.Skokanová, H., Havlíček, M. (2010): Topographic maps ofthe Czech Republic from the first half of the 20th century.Acta Geodaetica et Geophysica Hungarica, vol. 45, no. 1,p. 120–126.Rukopis doručen: 21. 2. 2012Přijat po recenzi: 9. 3. 201297

Acta Pruhoniciana 100: 99–107, Průhonice, 2012PŘÍSPĚVEK K HISTORII PĚSTOVÁNÍ DOMÁCÍCH DŘEVIN A JEJICHKULTIVARŮ V LEDNICKO-VALTICKÉM AREÁLUCONTRIBUTION TO THE HISTORY OF CULTIVATION OF DOMESTICWOODY SPECIES AND THEIR CULTIVARS IN THE LEDNICE-VALTICECULTURAL LANDSCAPEMiloš Pejchal, Přemysl KrejčiříkMendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav biotechniky zeleně, Valtická 337, 691 44 Lednice, pejchal@zf.mendelu.cz, krejcirik@zf.mendelu.czAbstraktV Lednicko-valtickém areálu bylo od konce 18. století do poloviny druhé dekády 19. století pěstováno 105 taxonů dřevin domácíchna území České republiky; z nich 78 položek (74%) byly přírodní taxony, zbytek jejich kultivary. Výrazně dominovalylistnaté dřeviny (92 %). Zjištěný počet přírodních taxonů představuje polovinu těch, které byly v daném období na územírepubliky známé. V místních školkách bylo pěstováno a nabízeno 43 % všech zjištěných taxonů.Klíčová slova: autochtonní dřeviny, historie pěstování, krajinářská architektura, Lednicko-valtický areál, UNESCOAbstractIn the Lednice-Valtice Cultural Landscape, 105 taxa of woody species domestic in the territory of the Czech Republic werecultivated since the late 18 th century to the half of the second decade of the 19 th century. Seventy-eight items (74 %) werenatural taxa, the rest of them were their cultivars. Broadleaves strongly dominated (92 %). The observed number of naturaltaxa represents half of which were known in the today’s territory of the Czech Republic in a given period. In the local nurseriesthere were cultivated and offered 43 % of all identified taxa.Key words: autochthonous woody species, cultivation history, landscape architecture, Lednice-Valtice Cultural Landscape,UNESCOÚVODHistorie pěstování dřevin je integrální součástí dějin zahradnía krajinářské tvorby. Její znalost je důležitá nejen pro pěstovánía obnovu dřevinných prvků v památkově významných objektech,ale i pro jejich současné použití. Doposud byla v tétooblasti věnována pozornost především introdukovaným taxonům,domácí byly opomíjeny. Publikací, podávajících přehledo dřevinách pěstovaných v konkrétních objektech střední Evropyna přelomu 18. a 19. století, je velmi málo. Výjimkou jsounapř. následující prameny: Jork a Wette (1986), či Rode et al.(1994), ve kterých jsou uvedeny i domácí druhy a od nich odvozenékultivary. Z českých autorů přináší informace o domácíchdřevinách a jejich odrůdách, produkovaných počátkem19. století v Lednicko-valtickém areálu (LVA) pro uplatnění(především) v zahradní a krajinářské tvorbě, Tábor (1987).V našich nejvýznamnějších publikacích o historii pěstovánídřevin v zahradách a parcích České republiky od A. M. Svobody(Svoboda, 1976, 1981) nejsou uváděny přírodní taxonydomácích dřevin, pouze jejich kultivary, a to nejdříve od roku1835, z Královské obory v Praze. Zdokumentovaná a publikovanádruhová skladba lesů na našem území sahá do vzdálenějšíminulosti. Nožička (1956) referuje o zastoupení dřevin v lesíchLVA a přilehlých oblastech již od středověku.Politický a ekonomický význam Liechtensteinů v rámci Habsburskémonarchie šel ruku v ruce s jejich hospodářskou a kulturnívyspělostí. Ta se odrazila i v tom, že se jejich panství,obzvláště v dnešním LVA, stala významnými centry zahradníkultury a zahradnictví.Počátky zavádění rostlin do kultury sahají do poměrně dávnéhistorie. První písemný doklad o výměně rostlin je pravděpodobněz 6. března 1566, kdy biskup Prusinovský požádalWolfa z Liechtensteina o sazenice růží z jeho věhlasné lednickézahrady. Významným datem je i rok 1603, kdy přicházído Valtic řád Milosrdných bratří a zakládají zde klášter se zahradoua sadem (Zatloukal, 2004, str. 16).Jedním z prvních doložených pokusů o uplatnění dřevin prokrajinářské účely v LVA je založení aleje z Valtic do Lednicev roce 1656. Byly zde vysazeny smrky (Picea abies) z panstvíRuda na Moravě. Stromy neprospívaly a byly později nahrazenylípami. V roce 1715 byly vysázeny další aleje do Ladnéa Břeclavi (Novák, 1994). Ladenská alej je dnes druhověbohatá – v první části u Valtic roste Larix decidua asi 180let starý, následující segment pak tvoří Juglans nigra ve věkuokolo 100 let.Jiným dokladem zájmu Liechtensteinů o poznávání a používánírostlin je podpora vzniku unikátního malovaného souboruCodex Liechtenstein. Autorem myšlenky byl NorbertBoccius, převor kláštera Milosrdných bratří, který se zasloužilo vytvoření čtrnáctisvazkového díla, zachycujícího kolem3 900 rostlin s nebývalou přesností. První díl kodexu vzniklv roce 1776 a poslední byl dokončen v roce 1804 (Lack,99

2000). Autoři maleb jsou bratři Bauerové. Jeden z nich se pozdějistal malířem rostlin v Královské botanické zahradě v Kew(Lack, 2000). Ukázka z tohoto díla je na obr. 1.Pěstování dřevin začíná v masovém měřítku kolem roku1800. V letech 1800–1807 se vysadilo na panství Lednice 174770 ks dřevin a na panství Valtice 976 553 ks (HALW A67).Výsadby se uskutečňovaly jak v lesích, tak zámeckých zahradáchv Lednici a ve Valticích. Toto období je spojeno s rozsáhlouintrodukcí dřevin, obzvláště amerických, od kterýchsi Liechtensteinové slibovali – mimo jiné – zvýšení produkcedřeva. Známé výsledky této aktivity byly publikovány v ActaPruhoniciana 95 (Pejchal, Krejčiřík, 2010). První známý soupisdřevin z Liechtensteinských školek pochází z roku 1807a čítá na čtyři sta taxonů. Lokalizaci školky u Obelisku, jednéz několika, dokládá obr. 2. Doklady o rozsáhlé školkařské produkciexistují do poloviny druhé dekády 19. století (Krejčiřík,2004; Křesadlová, 2006).MATERIÁL A METODIKAPříspěvek se zaměřuje na dřeviny původní na území Českérepubliky a jejich kultivary, o kterých je doloženo, že bylyv LVA od konce 18. století do poloviny druhé dekády 19. stoletípěstovány v objektech zahradní a krajinářské architektury,či produkovány a nabízeny zdejšími školkami.Studované archiválie pocházely ze dvou archivů. Prvnímbyl Hausarchiv der regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein,Wien (dále HALW). Další archiválie jsou uloženyv Moravském zemském archívu (dále MZA). Nejdůležitějšímipodklady byly:Obr. 1 Vyobrazení Vaccinium myrtillus L. z díla bratří Bauerůz roku 1788. (Lack, 2000, s. 302–303)Obr. 2 První školky byly založeny po roce 1798 asi 800 m na sever za minaretem, a tehdy ještě nezregulovaným korytem řeky Dyje, u cestydo Přítluk. Situace z roku 1826 (stabilní katastr) zachycuje školky pravděpodobně ještě v provozu. Původní vymezení školky je patrné ještěna leteckém snímku z roku 1968. Dnes (2003) protíná území bývalých školek regulované koryto Dyje (archiv P. Krejčiřík)100

Inventarium (1807, březen) – ručně psaný seznam(HALW A6/7). Summarisches Verzeichniss (1807, podzim) – ručně psanýseznam (HALW 7/126). Liefka (1807) – ručně psaný seznam (HALW A6 9/No.1/1). Verzeichniss (1811) – (HALW bez označení; MZA F63). Verzeichniss (1814) – tištěný ceník, doplněný o ručněpsaný text (MZA F63).Velký význam měly disertační práce vzniklé na pracovišti autorůtohoto příspěvku (Krejčiřík, 2004; Křesadlová, 2006),jejichž interpretace výše uvedených primárních pramenů bylapro potřeby tohoto příspěvku kriticky zhodnocena. Z dalšíchpramenů byl využit především Tábor (1987).Současné taxonomické pojetí a názvosloví přírodních taxonůvychází z Klíče ke květeně České republiky (Kubát, 2002),pro kultivary pak byly využity publikace List of Names ofWoody Plants (Hoffmann, 2010), Der Große Zander (Erhardt,2008) a Krüssmann (1976–1978, 1983).K propojení dobových historických názvů dřevin se současnýmibyly nejdříve využity internetové portály IPNI (2012),GBIF (2012) a IOPI (2012). V následujícím kroku sehrálydůležitou roli především významné dobové prameny z německéjazykové oblasti, a to Borkhausen (1800) a Wendt (1804);na první jmenovaný se přímo odvolávají tištěné nabídky knížecíchškolek. K dalším důležitým pramenům patřily obzvláštěnásledující publikace: Aiton (1789), Koch (1869–1873),Rehder (1940), Krüssmann (1976–1978, 1983), Jork a Wette(1986) a Rode et al. (1994).Základním pramenem o době zavedení taxonu do kulturybyli Krüssmann (1976–1978, 1983) a Goeze (1916), doplňkověpak Rehder (1940) a Bärtels (2001). Období zavedenído kultury v LVA vyjadřuje rok, pro který je v pramenech doloženaprvní zmínka o přítomnosti taxonu v areálu: pěstovánna trvalém stanovišti, nabízen k prodeji či získán jako sazenicenebo osivo. Ve třech pracovních soupisech školkařských výpěstkůliechtensteinských školek z roku 1807 (HALW A-6/7)je uváděno stáří sazenic, dle kterého je počátek zavedenído kultury posunut dopředu. U jednoletých sazenic z březnovéhoseznamu je pak jako doba introdukce uváděn rok 1806,u dvouletých sazenic rok 1805 atd. Dle seznamu z podzimuje u jednoletých sazenic uváděn tentýž rok, u dvouletých pakrok 1806 atd. V případě, že byl jeden taxon zaznamenán podrůznými jmény, jsou uvedeny všechny použité dobové názvy.První v pořadí je název, případně několik názvů, z rokuzavedení do LVA, následují jména z pozdější doby, přičemžza každým z nich je v závorce uveden rok jejich registrace.Rozdílnost názvů pro tentýž taxon, vzniklá evidentně jejichchybným psaním (např. vynechání písmen, fonetické psaní),není brána do úvahy; v těchto případech je použit dobovýnázev z nejstaršího pramenu.VÝSLEDKY A DISKUZEPodrobné výsledky šetření jsou uvedeny v tab. 1 na str. 83.Vyplývá z nich, že v LVA bylo od konce 18. století do polovinydruhé dekády 19. století pěstováno v objektech zahradnía krajinářské architektury, či produkováno a nabízeno zdejšímiškolkami, 105 taxonů dřevin původních na území Českérepubliky a jejich kultivarů. Přírodní taxony z toho představovaly78 položek (74 %). Pouze v jednom případě nebyl zastoupenpůvodní druh, ale jeho kultivar. Velkou většinou jdeo listnaté dřeviny, jež představují 97 položek (92 %). Porovnáme-lizjištěný počet přírodních taxonů dřevin pěstovanýchv LVA s počtem druhů uvedených v publikaci Dřeviny českérepubliky (Úradníček et al., 2009), které byly v prvních dvoudekádách 19. století již popsané a jež nezahrnují druhy Rubusfruticosus agg. (cca 160), představují přibližně polovinuz tehdy známých druhů. Nebudeme-li brát v úvahu drobnékeříčky, představují taxony pěstované v LVA již dvě třetiny.V knížecích školkách bylo pěstováno a nabízeno 45 položek,tzn. 43 % všech zjištěných taxonů.Výrazná převaha přírodních taxonů nad kulturními vyplýváze skutečnosti, že v prvních dvou dekádách 19. století bylošlechtění dřevin ještě málo intenzivní. Přestože se v danémobdobí vkládaly velké naděje do zavádění cizích dřevin, je početvysazovaných taxonů i z dnešního pohledu vysoký a plněsrovnatelný s nejznámějšími objekty tehdejší střední Evropy;viz Jork a Wette (1986), či Rode et al. (1994).Prezentované údaje je třeba chápat jako dílčí příspěvek k poznánídané problematiky, protože jak v LVA, tak u některýchdalších objektů lze předpokládat ještě nezpracované archiválie,popřípadě nezveřejněné výsledky bádání. Vzhledemk tomu, že často chybí údaje o stáří zaznamenaných rostlin,je pravděpodobné, že se v daném objektu nacházely již dříve.Zkoumání na tomto poli komplikuje a jeho výsledky zčástirelativizuje neuvádění autorů dobových názvů dřevin ve studovanýchmateriálech. V některých případech nebylo protomožné dospět ani k pouze pravděpodobnému spojení dobových(historických) jmen se současnými; tato jména, respektivetaxony, nejsou v práci uvedeny. Na nejednoznačnost přiřazenídobových jmen k současným je upozorněno v přílozepoznámkami k jednotlivým taxonům. Případné připomínkyk tomuto aspektu příspěvku autoři vítají.ZÁVĚRV LVA bylo od konce 18. století do poloviny druhé dekády19. století pěstováno 105 taxonů dřevin domácích na územíČeské republiky, z nich 78 položek (74 %) byly přírodní taxony,zbytek jejich kultivary. Výrazně dominovaly listnaté dřeviny(92 %). Zjištěný počet přírodních taxonů představujepolovinu těch, které byly v daném období na území republikyznámé; nebereme-li v úvahu drobné keříčky, jednalo seo dvě třetiny tehdy známých domácích taxonů. V místníchškolkách bylo nabízeno 43 % všech zaregistrovaných taxonů.Pěstovaný sortiment – především pokud jde o přírodní taxony– je i z dnešního pohledu vysoký a plně srovnatelný s nejznámějšímiobjekty tehdejší střední Evropy.101

PoděkováníPříspěvek vznikl na základě podpory při řešení projektuDF11P01OVV019 – Metody a nástroje krajinářské architekturypro rozvoj území, který naplňuje tematickou priorituTP 1.4. Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národnía kulturní identity, financovaného Ministerstvem kultury ČR.LITERATURAAiton, W. (1789): Hortus Kewensis. 3 sv. London, GeorgeNicol.Bärtels, A. (2001): Enzyklopädie der Gartengehölze. Stuttgart,Ulmer, 800 p., ISBN 3-8001-3198-6.Borkhausen, M. B. (1800): Theoretisch-praktischesHandbuch der Forstbotanik und Forsttechnologie. 2 sv.Giessen und Darmstadt, G. F. Heper, 2070 p.Erhard, W. et al. (2008): Der große Zander : Enzyklopädieder Pflanzennamen. Sv. 2. Stuttgart, Ulmer, 2103 p.,ISBN 978-3-8001-5406-7.GBIF : The Global Biodiversity Information Facility [online].[cit. 2012-01-15], .Gelderen, D. M. van, Jong, P. C. de, Oterdoom, J. J. (1995):Maples of the World. Portland, Oregon, Timber Press,458 p., ISBN 0-88192-000-2.Goeze (1916): Liste der seit 16. Jahrhundert bis auf dieGegenwart in die Gärten und Parks Europas eingeführtenBäume und Sträucher. Mitteilungen der DeutschenDendropogischen Gesellschaft, no. 25, p. 129–201.Hoffmann, M. H. A. (2010): List of names of woodyplants : international standard ENA 2010–2015. 8. vyd.Wageningen, Applied Plant Research, 934 p., ISBN 90-76960-04-3.Holub, J. (1992): Crataegus L. – hloh. In Hejný, S., Slavík, B.,Květena České republiky 3. Praha, Academia, s. 488–525,ISBN 80-200-0256-1.IOPI:International Organization for Plant Information :Provisional Global Plant Checklist [online]. [cit. 2010-08-20], .IPNI:The International Plant Names Index [online]. [cit.2010-08-20], .Jork, F., Wette, W. (1986): Gehölzverwendung in deutschenLandsschaftsgärten des ausgehenden 18. Jahrhunderts.Mitteilungen der Deutschen Dendrologischen Gesellschaft,no. 76, p. 105–147.Kirschner, J. (1992): Ribes L. – rybíz, meruzalka, srstka(angrešt). In Hejný, S., Slavík, B. [edit.]: Květena Českérepubliky 3. Praha, Academia, s. 358–371.Koch, K. (1869–1873): Dendrologie. 2 sv. Erlangen, VerlagEnke.Krejčiřík, P. (2004): Použití rostlin v památkách zahradnía krajinářské architektury (modelový objekt Lednickovaltickýareál). Lednice, Mendelova zemědělská universitav Brně, Fakulta Zahradnická, Ústav biotechnikyzeleně, 53 s., 43 s. příloh, vedoucí disertační práceDoc. Ing. Miloš Pejchal, CSc.Krüssmann, G. (1976–1978): Handbuch der Laubgehölze.4 sv. Berlin und Hamburg, P. Parey.Krüssmann, G. (1983): Handbuch der Nadelgehölze.Berlin und Hamburg, P. Parey.Křesadlová, L. (2006): Použití rostlin a zahradnická praxev jednotlivých etapách vývoje zahradního uměnína panstvích Liechtensteinů, analýza a interpretacearchivních materiálů. Lednice, Mendelova zemědělskáa lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakultav Lednici, Ústav biotechniky zeleně, 213 s., 73 s. příloh,vedoucí disertační práce Doc. Ing. M. Pejchal, CSc.Lack, H. W. (2000): Ein Garten für die Ewigkeit: Der CodexLiechtenstein. Bern, Benteli, 344 p., ISBN-13: 3-7165-12205-2.List of Elm synonyms and accepted names [online]. [cit.2012-01-12],.Novák, Z. (1994): Eisgrub – Feldsberg in Mähren – einbedeutendes Dokument der Landschaftsgestaltung inMitteleuropa. Die Gartenkunst, no. 1, p. 89–104.Nožička, J. (1956): Z minulosti jihomoravských luhů(Předběžná studie). Práce výzkumných ústavů lesnickýchČSR, č. 10, s. 169–199.Pejchal, M., Krejčiřík, P. (2010): Příspěvek k historiiintrodukce dřevin v Lednicko-valtickém areálu. ActaPruhoniciana, č. 95, s. 97–114, ISBN 978-80-85116-75-5, ISSN 0374-5651.Rehder, A. (1940): Manual of cultivated trees andshrubs:Hardy in North America. 2. vyd., New York,MacMillan, 996 p.Rode, A., Ross, H., Trauzettel, L. (1994): Der EnglischeGarten zu Wörlitz. 2. Aufl. Berlin, Verlag für Bauwesen,364 p., ISBN 3-345-00577-8.Svoboda, A. M. (1976): Introdukce okrasných jehličnatýchdřevin. Studie ČSAV, č. 5. Praha, Academia, 124 s.,4 přílohy.Svoboda, A. M. (1981): Introdukce okrasných listnatýchdřevin. Studie ČSAV, č. 12. Praha, Academia, 176 s.,10 příloh.Tábor, I. (1987): Historické poznatky o počátcích introdukceu nás. In Zahradnictví do 3. tisíciletí, Sborník referátů– sekce zelinářství a květinářství. Brno, VŠZ v Brně,s. 271–281.Úradníček, L. et al. (2009): Dřeviny České republiky. 2. vyd.Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., 366 s.,ISBN 978-80-87154-62-5.102

Tabulka 1 Přehled domácích dřevin a jejich kultivarů, pěstovaných v Lednicko-valtickém areálu (LVA) na přelomu 18. a 19. stoletíTable 1 Overview of domestic woody species and their cultivars, cultivated in the Lednice-Valtice Cultural Landscape (LVCL) at the turn ofthe 18 th and 19 th centuryTaxon – současný název/Taxon – thecurrent nameTaxon – dobový název přelom 18. a 19.století)/Taxon – the period name (theturn of the 18th and 19th century)Evropa / EuropeZavedení do kultury/Introduction into thecultureLVA / LVCLProdukce sazenic v LVA (1807–1817)/Production of seedlingsin the LVCL (1807–1817)Číslo poznámky/CommentnumberAbies alba Mill. Pinus abies 1802 1Acer campestre L. Acer campestre 1582 1801 2Acer platanoides L. Acer platanoides 1683 1802 / 3Acer platanoides L. ‘Laciniatum’ Acer platanoides laciniatum 1781 1801 4Acer platanoides L. ‘Variegatum’ Acer platanoides foliis eleg: varieg. 1770 1802 5Acer platanoides L. cv. Acer platanoides quercifolium 1803Acer pseudoplatanus L. Acer pseudoplatanus 1551 1801 / 6Acer pseudoplatanus L. ‘Variegatum’ Acer mayus foliis eleg: varieg. 1801 7Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Betula alnus 1802 / 8Alnus incana (L.) Moench Betula incana 1801 9Berberis vulgaris L. Berberis vulgaris 1803 /Betula pendula Roth Betula alba 1799Betula pendula Roth ‘Dalecarlica’ Betula laciniata 1767 1802 10Carpinus betulus L. Carpinus betulus 1803Clematis vitalba L. Clematis vitalba 1569 1802 11Cornus mas L. Cornus mascula 1596 1801 / 12Cornus sanguinea L. Cornus sanguinea 1801Corylus avellana L. Coryllus avellena 1802Corylus avellana L. cv. Coryllus sativa fructu rot: max. 1801 13Cotoneaster integerrimus Medik. Mespillus cotoneaster 1656 1804Crataegus laevigiata (Poir.) DC. ‘Plena’ Crataegus oxiacantha flore albo pleno před 1770 1801 14Crataegus laevigiata (Poir.) DC. ‘Rubra Crataegus oxiacantha 1803 /Plena’Crataegus monogyna Jacq. Crataegus monogina 1801 /Cytisus nigricans L.Schwarzer Geissklee, Cytisus nigricans 1730 1804 / 15(1807)Cytisus scoparius (L.) Link Spartium scopareum 1801 /Daphne mezereum L. Daphne mezereum 1561 1806 /Euonymus europaeus L. Evonimus Europaeus 1802Euonymus verrucosa Scop. Evonimus verrucosus 1730 1817 16Fagus sylvatica L. Fagus syllvatica 1801 /Fagus sylvatica L. Atropurpurea Group Fagus foliis rubentibus 1680 1805 / 17Frangula alnus Mill. Rhamnus frangula 1801Fraxinus excelsior L. Fraxinus excelsior 1801 /Fraxinus excelsior L. ‘Crispa’ Fraxinus crispa 1788 1801 18Fraxinus excelsior L. ‘Diversifolia’ Fraxinus diversifolia 1789 1801 / 19Fraxinus excelsior L. ‘Pendula’ Fraxinus pendula 1725 1801 20103

Hedera helix L. Hedera helix 1802Chamaecytisus austriacus (L.) Link Cytisus austriacus 1741 1814 21Chamaecytisus supinus (L.) Link Cytissus capitatus, Cytissus hyrsutus 1774 1802 22(1805)Juniperus communis L. Juniperus comunis 1797Juniperus communis L. ‘Suecica’ Juniperus suedica 1804Larix decidua Mill. Pinus larix 1801Ligustrum vulgare L. Ligustrum vulgare 1801 /Lonicera xylosteum L. Lonicera xylosteum 1683 1801 23Picea abies (L.) Karst. Pinus picea 1801 24Pinus mugo Turra Pinus mugthus v montana 1802Pinus sylvestris L.Pinus rubra v intermedia, P. sylvestris1807 / 25(1811)Populus alba L. Populus alba 1801Populus nigra L. Populus nigra 1804 26Populus nigra L. ‘Italica’ Populus dilatata, P. dilatata vel italica před 1750 1801 27Populus tremula L. Aspe, Populus tremula (1801) 1789 28Prunus avium (L.) L. ‘Plena’ Prunus avium flore pleno 1700 1811 / 29Prunus mahaleb L. Prunus mahaleb 1801Prunus padus L. Prunus padus 1802 /Prunus spinosa L. Prunus spinosa 1802Prunus tenella Batsch Amygdalus nana 1683 1803 /Quercus robur L. Quercus robur, Q. foemina (1800) 1799 30Rhamnus catharticus L. Rhamnus catharticus 1801Ribes alpinum L. Ribes alpinum 1588 1801Ribes nigrum L. Ribes nigrum 1588 1802 31Ribes uva-crispa L. Ribes grossularea, R. uva crispa 1802Rosa gallica L. Rosa gallica, R. holosericea 1804 / 32Rosa gallica L. ‘Officinalis’ Rosa provincialis 1310 1808 / 33Rosa gallica L. cv. Rosa holosericea multiplex parkis 1804 /Rosa gallica L. cv. ? Rosa atra 1808 / 34Rosa majalis J. Herrmann Rosa cinamomea 1600 1808 35Rosa majalis J. Herrmann ‘Plena’ Rosa cinamomea flores pleno 1596 1808 36Rosa villosa L. Rosa villosa 1771 1808 / 37Rubus caesius L. Rubus caesius 1802 /Rubus fruticosus agg. cv. Rubus fruticosus flore pleno 1802 /Rubus idaeus L. Rubus idaeus 1802 /Rubus idaeus L. cv. Rubus idaeaus fructu rubro 1808 /Rubus idaeus L. cv. rubus idaeus fructu luteo 1808 /Salix ×rubra Huds. Salix rubra N 1804Salix alba L. Salix alba 1799Salix alba L. var. vitellina (L.) Stokes Salix vitellina 1671 1802 38Salix caprea L. Salix caprea 1801Salix fragilis L. Salix fragilis 1803Salix purpurea L.Salix monandra (1803), Salixpurpurea, Salix helix (1804)1803104

Salix purpurea L. cv Salix purea adeantifolia 1801Salix repens L. Salix arenaria, S. fuschka 1802 39Salix rosmarinifolia L. ? Salix grandi rosmarinifolia 1801Salix triandra L. Salix amygdalina 1772 1802 40Salix viminalis L. Salix viminalis 1803Sambucus nigra L. Sambucus nigra 1799Sambucus nigra L. ‘Laciniata’ Sambucus lacineata 1650 1802 41Sambucus racemosa L. Sambucus racemosa 1596 1801 / 42Sorbus aria (L.) Crantz Crataegus area 1803 /Sorbus aucuparia L. Sorbus aucuparia 1801 /Sorbus domestica L. Sorbus domestica 1806 43Spiraea salicifolia L.Spiraea salicifolia, Spiraea salicifolia 1586 1804 / 45carneaStaphylea pinnata L. Staphilea pinnata 1596 1804 / 46Taxus baccata L. Taxus baccata 1807 /Tilia ×vulgaris Hayne Tilia europaea 1801 /Tilia cordata Mill. Tilia cordata 1802 /Ulmus laevis Pall. Ulmus ephusa 1801Ulmus minor Mill.Ulmus campestris, U. nemorosa(1801)1799 47Ulmus minor Mill. var. suberosa(Moench.) SoóUlmus sativa (1801), U. suberosa(1803)1801 / 48Ulmus minor Mill. ‘Variegata’ Ulmus sativa fol. varieg. N 1801 / 49Viburnum lantana L. Viburnum lantana 1802Viburnum opulus L. Viburnum opulus 1560 1802 / 50Viburnum opulus L. ‘Roseum’ Viburnum opulus flore rosea, 1594 1802 /Viburnum opulus rosea (1808)Vinca minor L. 1804 /Vinca minor L. ‘Argenteovariegata’ ? Vinca minor fol: varieg. 1770 1803 / 51Vinca minor L. ‘Multiplex’ Vinca minor flore pleno 1770 1808 / 52Wendt, G. F. K. (1804): Deutschlands Baumzucht. Eisenach,J. G. E. Wittekindt, 72 p.Větvička, V. (1995): Rosa L. – růže. In Slavík, B. [edit.]:Květena České republiky 4. Praha, Academia, s. 206–233.Weston, R. (1775): The English flora, or, A catalogue oftrees, shrubs, plants and fruits, natives as well as exotics,cultivated, for use or ornament, in the … London, Printedfor the author, and sold by J. Millan ... [et al.], 260 p.Poznámky k tabulce:1) V dobové středoevropské literatuře se jako platný názevpoužíval Pinus abies Du Roi, P. abies L. pak jako synonymumpro P. picea Du Roi (Borkhausen, 1800, s. 372, 383; Wendt,1804, s. 41, 69).2) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 131).3) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 131).4) Krüssmann (1976, sv. I, s. 98), Bärtels (2001, s. 60) a Gelderen(1994, s. 311) uvádí vznik odrůdy, respektive její uvedenído kultury, v roce 1683, Rehder (s. 569) pak v roce 1789.5) V seznamu rostlin pěstovaných ve Wörlitz v roce 1798 jedobový název Acer platanoides foliis variegatis ztotožněn s A.platanoides ‘Variegatum’ (Rode aj., 1994, s. 351). Gelderen(1994, s. 314) klade uvedení A. platanoides ‘Variegatum’-do kultury do roku 1770 a poznamenává, že pravděpodobnějiž není v kultuře. Krüssmann (1976, sv. I), ani Hoffmann(2010) tuto odrůdu neuvádí.6) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 131).7) Acer majus je synonymum A. pseudoplatanus L. (Gelderen,1994, s. 16). V seznamu rostlin pěstovaných ve Wörlitzv roce 1798 je dobový název Acer majus foliis variegatis označenza A. pseudoplatanus ‘Albo-variegatum’ (Rode aj., 1994,s. 351). Krüssmann (1976, sv. I, s. 102) uvádí ‘Variegatum’ (=105

albo-variegatum). Gelderen (1994) zmiňuje jak odrůdu ‘Albo--variegatum’ (s. 315), tak ‘Variegatum’ (s. 320), Hoffmann(2010, s. 86) uvádí jen odrůdu ‘Variegatum’.8) Vzhledem k současnému uvedení B. alnus a B. incana v seznamudřevin rostoucích v lednickém arboretu v roce 1807(HALV A6) je pravděpodobné, že jde o Betula alnus L. var. glutinosaL. a u druhého taxonu se jedná o B. alnus. var. incana L.9) Viz poznámka k Alnus glutinosa.10) Krüssmann (1976, sv. I, s. 249) uvádí, že kultivar ‘Dalecarlica’(= B. laciniata) byl objeven 1767. Taktéž Rehder (1940,s. 129) spojuje tento taxon s názvem B. laciniata Wahlb.11) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 130).12) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 133).13) Aiton (1879, sv. 3, s. 363) přiřadil jméno Corylus sativafructu rotundo maximo jako synonymum pro C. avellana grandisa toto pojetí přebírá i Rehder (1940, s. 144). Wendt (1804,s. 26) uvádí Corylus sativa fructu rotundo maximo, Zellernuß.Borkhausen (1800, s. 723) a Koch (1873, sv. 2.II, s. 9) tímtoněmeckým názvem označují velkoplodé typy C. avellana L.I když je jméno Corylus sativa Poit. & Turpin v současnostipovažováno za synonymum C. maxima Mill. (IOPI, 2010),jedná se v tomto případě zřejmě o typ C. avellana L.14) Tábor (1987, s. 276) ztotožnil tento taxon s Crataeguslaevigata ‘Plena’. Krüssmann (1976, s. 432) a Rehder (1940,s. 370) kladou jeho vznik před rok 1770. Holub (1992, s.496) uvádí, že kultivary řazené v zahradnické literatuře k tomutodruhu se většinou vztahují k taxonu C. monogyna Jacq.nebo C. ×media Bechst., kultivary s diagnostickými znaky typickýmipro druh C. laevigata neviděl. Na s. 506 pak obdobněpíše, že mnohé kultivary uváděné u C. laevigata patří taxonomickyrostlinám C. ×media nebo jeho zpětným křížením.15) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 131).16) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 131).17) Označení vnitrodruhové jednotky dle Hoffmann (2010,s. 254). Uvedení do kultury klade Krüssmann (1977, sv. II,s. 71) před a Rehder (1940, s. 148) od roku 1680.18) Období zavedení do kultury viz Krüssmann (1977,sv. II, s. 89).19) Období zavedení do kultury viz Krüssmann (1977,sv. II, s. 89).20) Období zavedení do kultury viz Krüssmann (1977,sv. II, s. 91).21) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 132).22) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 132).23) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 133).24) V dobové středoevropské literatuře se jako platný názevpoužíval Pinus picea Du Roi, Pinus picea L. pak jako synonymumpro Pinus abies Du Roi. (Borkhausen, 1800, s. 383,372; Wendt, 1804, s. 42, 69). V aleji z Valtic do Lednice byltento taxon vysazen již v roce 1656.25) Pinus rubra intermedia je s velmi vysokou pravděpodobnostímožné přiřadit k P. sylvestris L. Borkhausen (1800,s. 420) zmiňuje P. silvestris rubra, die schottische oder rotheKiefer, Wendt (1804, s. 42) uvádí Pinus rubra Mill. a Aiton(1789, sv. 3, s. 366) Pinus sylvestris var. communis, syn. Pinusrubra Mill. Scotch Fir, or Pine Tree. Jméno Pinus rubra F.Michx., jež je synonymem pro pro Pinus resinosa Ait., je ažz roku 1810.26) V roce 1804 bylo v lednické zahradě vysázeno 132 000sazenic (Křesadlová, 2004, s. 47).27) Období zavedení do kultury uvádí Rehder (1940, s. 79).V roce 1804 bylo v lednické zahradě vysázeno 23 056 sazenic(Křesadlová, 2004, s. 48). Tento taxon byl ve větším rozsahupěstován pravděpodobně již před rokem 1800.28) 1789 vysázeno do zahrady v Lednici 44 ks osik (Aspen)(HALW karton 1210).29) Období zavedení do kultury uvádí Krüssmann (1978,sv. III, s. 19).30) Borkhausen (1800, s. 677) zmiňuje Q. pedunculata Ehrhart(= Q. foemina Du Roi).31) Původnost druhu na našem území je zpochybňována(Kirschner, 1992, s. 365; Úradníček, 2009, s. 264).32) IOPI (2012): R. holosericea Du Roi je syn. pro R. gallica L.33) Krüssmann (1978, sv. III, s. 250) pro tento taxon uvádísynonymum R. provincialis Mill. a měl být již 1310 prokazatelněve Francii. IOPI (2012): R. provincialis Mill. je syn proR. gallica var. offi cinalis Ser.34) Borkhausen (1800, s. 1815) zmiňuje Rosa atra, dieschwarze Rose, jako varietu Rosa provincialis; její taxonomickáhodnota je nejasná.35) Dobové publikace uvádí jak R. alpina L., tak R. cinnamomeaL. jako dva rozdílné taxony (Wendt, 1804, s. 52;Borkhausen, 1800, s. 1335 a 1307) je proto zřejmé, že sev tomto případě nejedná o R. cinnamomea L. Sp. Pl. 1: 491,1753, jež je synonymem R. pendulina L. Zavedení do kulturyviz Krüssmann (1978, sv. III. s. 255).36) Název kultivaru viz Hoffmann (2010, s. 588). Zavedenído kultury viz Krüssmann (1978, sv. III, s. 255).37) Pravděpodobně nepůvodní druh (Větvička, 1995, s. 224;Kubát 2002, s. 379; Úradníček, s. 256). Zavedení do kulturyviz Krüssmann (1978, sv. III, s. 269).38) Současný název viz Erhardt (2008, s. 1711).39) Borkhausen (1800, s. 592) zmiňuje Salix fusca Hoffmanjako synonymum pro S. alpina Scopoli; nelze zcela vyloučit,že se mohlo jednat i o tento taxon.40) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 133).41) Uvedení do kultury viz Krüssmann (1978, sv. III, s. 320).42) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 133).43) Původnost taxonu na našem území není jednoznačná(Kubát, 2002, s. 384; Úradníček, 2009, s. 142).106

44) Křesadlová (2004, s. 41, 60) spojuje s tímto taxonemi jméno Adreshbeerbaum (1796) a Aldbeerbaum (1801).45) Uvedení do kultury viz Rehder (1940, s. 340).46) Uvedení do kultury viz Rehder (1940, s. 564).47) U. nemorosa, který popsal Borkhausen (1800, s. 846),řadí Koch (1872, sv. 2.1, s. 409) k Ulmus campestris L.U. nemorosa Borckh. je označen jako akceptované synonymumpro Ulmus minor sensu latissimo (List, 2012).48) Borkhausen (1800, s. 841) uvádí pro U. suberosa Wildenow,Moench., Ehrhart jako synonymum U. sativa Du Roi.49) Nelze zcela vyloučit, že se mohlo jednat o kultivar ‘Argenteovariegata’(Hoffmann, 2010, s. 401), který Krüssmann(1978, sv. III, s. 436) uvádí jako U. procera Salisb. ‘Argenteo--Variegata’ (= U. campestris argenteo-variegata West.) a jež mělbýt dle něj v kultuře od roku 1770.50) Zavedení do kultury viz Goeze (1916, s. 133).51) Uvedení do kultury viz Krüssmann (1978, sc. III, s. 471).Shoda historického a současného názvu není zcela jednoznačná,mohlo by jít i o kultivar ‘Aureovariegata’; Weston (1775,s. 45) uvádí jak Vinca minor argenteo-variegata, tak V. m. aureo-variegata.52) Uvedení do kultury viz Krüssmann (1978, sc. III, s. 471).Rukopis doručen: 17. 2. 2012Přijat po recenzi: 22. 3. 2012107

108

Acta Pruhoniciana 100: 109–114, Průhonice, 2012HODNOCENÍ SORTIMENTU DOSEN (CANNA L.) A STATUS ČESKÝCHODRŮDEVALUATION OF CANNA LILIES (CANNA L.) AND THEIR CZECHVARIETIESJiří UherMendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zelinářství a květinářství, Valtická 337, 691 44 Lednice, jiri.uher@mendelu.czAbstraktDvaatřicet hybridních odrůd dosen bylo sledováno ve čtyřiceti morfologických znacích. Odrůdově závislými a přitom klimatickýmipoměry málo ovlivňovanými znaky se jeví stavba oddenků, vybarvení listů, květonosných vřeten a podkvětního toulcea téměř všechny květní charakteristiky. Přesto i vybarvení květních orgánů (sepalů, petalů, staminodií včetně labella a petaloidníblizny) zůstává nemálo proměnlivé a podchycení rozdílů u podobných hybridů je problematické, u některých odrůdvede nápadná podobnost až k pochybnostem o jejich identitě. Ověření statusu a pravosti odrůd molekulárními metodami sez tohoto pohledu do budoucna jeví nezbytným pro klasifikaci genových zdrojů.Klíčová slova: dosny, Canna, morfologie, hodnocení, klasifikace, odrůdyAbstractThirty-two varieties of Canna Lilies were evaluated in 40 morphological characteristics. Dependent to variety but not toclimatic conditions seems to be floral characteristics, beside of rhizome morphology and leaf colour. Colour and morphologyof floral parts (sepals, petals, staminodes and petaloid stigmas) seems to bear a key importance in the variety recognition butits variability remain rather high, and precise recognition of some similar varieties is impossible. On this account, attestation ofvarietal value by molecular methods seems to be beneficial for the Canna germplasm classification for the future.Key words: Canna Lily, Canna, morphology, evaluation, classification, varietiesÚVODŠlechtění okrasných dosen má dlouholetou tradici: prvnídrobnokvěté hybridy uvedl T. Année už v polovině 19. století.Vznikly křížením antilských Canna warsczewiczii A. Dietr.,C. lutea Mill., C. discolor Lindl. a C. coccinea Lindl. s jihoamerickouC. limbata Roscoe (status zúčastněných taxonů zůstávádiskutabilní – Maas van de Kramer & Maas (2000), redukujívšechny na variety proměnlivé C. indica L., zatímco Tanaka,2001, první dva taxony akceptuje a poslední spojuje s C. patensRoscoe). Velikými květy nevynikaly ani „amarylkokvěté“-dosny, povstalé z křížení těchto starých hybridů s peruánskouCanna iridifl ora Ruiz. & Pav. Šlechtění i nadále zůstávalo doménoufrancouzských pěstitelů: první ještě uvedl T. Année,další C. Huber a M. Lombard (Sprenger, 1895). Canna ehemanniiHort. Gard. Chron. a C. bihorellii Rév. Hort. bylynejproslulejšími hybridy této doby, jejichž opakovaným kříženíms C. iridifl ora Ruiz. & Pav. povstaly velkokvěté dosny»gladiolokvěté«; ke vzniku mnohých přispěla též kolumbijskáCanna glauca L. První byly uvedeny už roku 1868 (Khoshoo,Mukherjee, 1970) a dnes jsou mimořádně různorodou, odrůdověbohatou skupinou – orientaci v několika stovkách odrůdvšak nemálo komplikuje skutečnost, že mnohé jsou vzájemnězaměňovány a nabízeny pod rozmanitými jmény. Desítkyhybridů vyšlechtili koncem předminulého století legendárnílyonský pěstitel P. M. Crozy s A. Vilmorin-Andrieuxema řada jejich odrůd dodnes patří k nejpěstovanějším: šarlatové‘Centennaire de Rozain-Bourcharlat’ (‘Melanie’), ‘PrésidentCarnot’ a ‘Hercule’ (známá také jako ‘Assault’, ‘Vainqueur’nebo ‘Lafayette’), oranžově kvetoucí ‘Liberté’ (šířená podjmény ‘Wyoming’ a ‘Professor Lorentz’), ‘Rosamond Coles’s květy červenými a žlutě lemovanými (zaměňovaná s útlejšími‘Lucifer’ a ‘Königin Charlotte’), robustní růžová ‘LouisCayeux’ nebo žlutokvěté, červenými skvrnami zdobené ‘AiméeGuillaud’, ‘En Avant’, ‘Oiseau d’Or’ a v neposlední řadě‘Florence Vaughan’, spojovaná chybně se záhadnou ‘Mme.Crozy’ vybranou neapolským pěstitelem Sprengerem k dalšímkřížením s floridskou Canna fl accida Salisb. Takto vznikly„orchideokvěté“ dosny – první již roku 1872 – s květy zvlášťvelikými a působivě zvlněnými. Krátce po jejich přihlášenípublikuje Sprenger (1895) první víceúrovňovou klasifikacidosen, exaktnější hodnocení dosen nebyla však dosud publikována– výjimkou je sledování několika málo znaků v režiiRHS Wisley v letech 1908, 1916 a 2002.Do období největší slávy šlechtitele Crozyho sahá i historiečeských dosen: říčanský zahradník Franz Thomayer představujeprvních dvacet českých hybridů, záhy nato uvádí novéhybridy pražský zahradník J. F. Liebl a další šlechtitelé (klatovskýzahradník F. Svoboda a velvarský sadař J. Šolc) uvádějína dvě desítky nových odrůd ve třicátých letech minuléhostoletí (Hieke, 2002). Prakticky všechny tyto odrůdy byly aleběhem válečných let nenávratně ztraceny.V šedesátých letech soustředili rozsáhlý sortiment dosenJ. Vyskočil a K. Pracht v Mělníku-Mlazicích a využili jej pro109

šlechtění nových odrůd. Do listiny povolených odrůd bylaroku 1971 uvedena sytě růžová ‘Miss Mělník’ s hnědočervenýmolistěním a o dva roky později šarlatová ‘Kpt. Jaroš’,žlutá ‘Topas’ a sytě oranžová ‘Labe’ se žlutě lemovanými plátky.Později vzešly z mlazické šlechtitelské stanice ještě světležlutá ‘Vltava’ (1975), tmavolistá a červeně kvetoucí ‘Dukla’(1985) a ‘Ludmila’ (1979) s červenooranžovými, žlutě lemovanýmikvěty. Po zrušení mlazické šlechtitelské stanice v roce1995 byly české odrůdy (s výjimkou tehdy už ztracené odrůdy‘Topas’) převedeny na zahradnickou fakultu MZLU v Brně,zařazeny do EVIGEZ a v rámci Národního programu konzervacea využití genových zdrojů rostlin započaly přípravy na jejichhodnocení souběžně s vývojem předběžných deskriptorů(Uher, Svitáčková, 2005).MATERIÁL A METODIKAHlíznaté oddenky šesti domácích a šestadvaceti zahraničníchodrůd dosen byly hrnkovány ve třech vegetačních sezónáchv průběhu 10.–12. kalendářního týdne a narašeny ve skleníkuvytápěném k 18–20 °C. Na stanoviště byly vysazovány vždyk počátku 22. týdne v hustotě 420 rostlin na ar na hlinitojílovitýchpůdách v nadmořské výšce 176 m v klimatických podmínkáchjihomoravského termofytika (průměrné roční teploty9,2 °C, duben–září 15,4 °C, teplotní průměr nejteplejšíhoměsíce 20,2 °C, průměrné roční srážky 491 mm, z tohoduben–září 307 mm, sluneční svit v dubnu až září 1 483 h)a pod závlahami byly do zapojení porostu udržovány v bezplevelnémstavu. Rostliny byly hodnoceny za plného kvetení,bezprostředně po rozvětvení květonosných vřeten (zpravidlave 32.–34. kalendářním týdnu) na podkladě předběžně navrženýcha revidovaných deskriptorů (Uher, Svitáčková, 2005)a se zřetelem k možnosti podchycení směrodatných rozdílůmezi podobnými odrůdami. V posledním roce sledování bylypodrobně zaznamenávány také deskriptory nepodchytitelnézměny v sytosti barevných odstínů a charakteru barevné kresbyna staminodiích a labellu.VÝSLEDKY A DISKUZEVýška rostliny, odnožování s počtem výhonů a s množstvímvyvíjených listů, morfologie stonku a listové čepele nepochybněpatří k znakům odrůdově závislým, stejně tak jsou ale silněovlivňovány agrotechnickými termíny (Svitáčková, Uher,1995), teplotami, dostupností vody a dokonce i vývojovýmstadiem rostliny (Alonso, Moraes-Dallaqua, 2004) a pro odrůdovouklasifikaci stěží proto mohou mít (za předpokladuupřesnění pěstební technologie a termínů výsadeb) významjiný než orientační. V podmínkách teplého jihomoravskéhoklimatu byly zaznamenané hodnoty obvykle vyšší než jak jsouuváděny v domácí literatuře (Vyskočil, 1968), na druhé straněale nedosahovaly hodnot zaznamenaných v klasifikaci RHS(Gray, Grant, 2003). V jiných znacích (postavení květonosnéhovřetene, charakteristiky podkvětního toulce) nebylo mezisledovanými hybridy výrazných rozdílů. Stavba oddenku seprakticky u všech sledovaných hybridů blížila typu indica-iridiflora,plazivé oddenky typu glauca-flaccida jsou u hybridůvlastní jen »vodním« dosnám – u sledovaných orchideokvětýchodrůd se v tomto ohledu účast obou nativních druhůpříliš neprojevuje, o to nápadnější je ale ve vývinu květů. Zbývajícísledované znaky, ať už barevné tónování listů, květonosnýchvřeten, podkvětního toulce a všechny květní charakteristikyse zdají být odrůdově stálé a nebyly (snad s výjimkousytosti vybarvení staminodií) nijak výrazně ovlivňovány klimatickýmipoměry. Pro deskripci budou mít tedy právě tytoTab. 1A–B Charakteristiky českých odrůd na podkladě revidovaných deskriptorůOdrůda / varietyEVIGEZ číslo popisného znaku / EVIGEZ character number1 2 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 16‘Dukla’ 9 3 5 5 3 2 5 7 3 183B 1 0 0 1‘Kapitán Jaroš’ 7 5 5 5 5 2 7 5 1 183B 2 0 0 1‘Labe’ 7 5 3 7 5 2 7 5 1 137C 1 0 0 1‘Ludmila’ (?) 9 7 5 5 3 2 5 7 1 137B 1 0 0 3‘Miss Mělník’ 5 5 5 5 5 2 5 5 1 189A 2 0 0 5‘Vltava’ 3 3 3 3 3 2 3 3 2 137B 1 0 0 1Odrůda / varietyEVIGEZ číslo popisného znaku / EVIGEZ character number17 18 20 21 22 26 27 28 29 30 31 33 34 40‘Dukla’ 3 4 2 5 7 2 3 2 44A – – 2 44A 0‘Kapitán Jaroš’ 3 4 2 4 7 2 3 3 42A – – 2 42A 0‘Labe’ 3 2 2 5 7 2 3 2 28A 42C 6 3 42C 0‘Ludmila’ (?) 3 1 2 6 7 2 3 2 23A 9A 4 3 24A 0‘Miss Mělník’ 3 1 2 5 5 2 3 2 34A – – 3 34A 0‘Vltava’ 3 2 2 5 4 2 3 3 12A – – 3 12A 0110

Tab. 2 Porovnávané listové a květní charakteristiky u všech sledovaných odrůdOdrůda / varietyEVIGEZ číslo popisného znaku / EVIGEZ character number10 11 12 13 14 21 29 30 31 34‘Aimée Guillaud’ 2 137C 1 0 0 3 14B 28A 3 14B‘Ammi Max Kolb’ 2 137A 1 0 0 3 46B – 0 46B‘Cleopatra’ 2 137A 1 6 1 3 9A 33A 5 30A‘Collose’ 2 137A 1 0 0 3 42A – 0 42A‘Confetti’ 2 143A 1 0 0 3 12B 39A 3 39A‘Constitution’ 3 144B 2 0 0 3 65C – 0 65C‘Dukla’ 3 183B 1 0 0 3 44A – 0 44A‘Ehemanni’ 2 139C 3 0 0 2 58B – 0 57C‘Endeavour’ 3 138D 1 0 0 2 68C – 0 58B‘Erebus’ 3 138B 1 0 0 2 38A – 0 38A‘Fire Bird’ 2 137B 3 0 0 3 23A 32A 1 23A‘Gartenschönheit’ 3 147A 1 0 0 3 39B – 0 39B‘J. B.van der Schoot’ 2 137C 1 0 0 3 14B 28A 3 14B‘Kapitán Jaroš’ 2 183B 2 0 0 3 42A – 0 42A‘Labe’ 2 137C 1 0 0 3 28A 42C 6 42C‘Ludmila’ 2 137B 1 0 0 4 23A 9A 4 24A‘Miss Mělník’ 2 189A 2 0 0 3 34A – 0 34A‘Oiseau d’Or’ 2 139C 1 0 0 3 47D 3B 3 47D‘Pink Sunburst’ 2 183B 2 2 2 3 38B – 0 38B‘Pretoria’ 2 137A 3 2 2 3 28B – 6 28B‘Ra’ 3 138B 1 0 0 2 4A – 0 4A‘Reine Charlotte’ 2 137A 1 0 0 3 12B 33A 6 12B‘Richard Wallace’ 2 137C 1 0 0 4 9A 7A 6 9A‘Robert Kemp’ 2 53D 2 0 0 1 41C – 0 30C‘Roma’ 2 137A 1 0 0 4 23A 9B 4 24A‘Rosamond Coles’ 2 137A 1 0 0 3 43A 7A 6 43A‘Russian Red’ 2 187A 3 0 0 1 58D – 0 38A‘Semaphore’ 2 137A 1 0 0 3 24A 28B 0 24A‘Vltava’ 2 137B 1 0 0 3 12A – 0 12A‘Stuttgart’ 3 138B 1 1 1 1 68C – 0 68C‘Wyoming’ 2 200A 2 0 0 3 28B – 6 28B‘Yara’ 2 137B 1 0 0 3 6A – 0 6ALegenda k tabulkám: 1: výška rostliny (1 do 0,4 m – 9 nad 1,6 m), 2: odnožování (3 slabé – 7 silné), 4: počet všech výhonů (3 nízký – 7 vysoký),5: počet kvetoucích výhonů (3 nízký – 7 vysoký), 6: počet listů pseudostonku (3 nízký – 7 vysoký), 7: pochva spodního listu (1 objímavá,2 neobjímavá), 8: délka listu, 9: šířka listu, 10: tvar listové čepele (1 elipčitý, 2 vejčitý, 3 kopinatý), 11: dominantní zbarvení čepele (RHS CC),12: barva listového okraje (1 žlutohnědé, 2 rudohnědé, 3 purpurové), 13: doplňkové zbarvení čepele (od 1 bělavé přes 3 zelenou do 7 temněpurpurové), 14: charakter listové kresby (1 bloky při středovém žebru, 2 pruhy podél nervatury), 16: samočistivost (1 nepatrná, 5 vynikající),17: větvení vřetene (3 slabé – 7 silné), 18: barva vřetene (1 žlutavé, 2 zelené, 3 červené, 4 purpurové), 20: kutikula toulce 1 slabá, 3 výrazná),21: klasifikace květního typu (1 lobeliaeflora, 2 amaryllidiflora, 3 gladioliflora, 4 orchidiflora), 22: šířka květu, 26: kutikula petalů (jako 20),27: počet vnějších staminodií, 28: apex vnějších staminodií (1 zahrocený, 2 tupý, 3 vykrojený), 29: převládající zabarvení vnějších staminodií(RHS CC), 30: další odstíny v zabarvení vnějších staminodií (RHS CC), 31: vzor kresby na staminodiích (1 bazální proužkování, 2 bazálnískvrny, 3 nepravidelné skvrny, 4 rozstřikovaný přeliv, 5 nepravidelné bloky, 6 souvislý přeliv), 33: apex labella (jako 28), 34: zbarvení labella(RHS CC), 40: produkce semen (0 nepozorována, 1 slabá, 3 hojná).111

‘Aimée Guillaud’‘Confetti’‘Dukla’‘Gartenschönheit’ ‘J. B. van der Schoot’ ‘Kapitán Jaroš’‘Labe’ ‘Ludmila’ ‘Miss Mělník’112

‘Perkeo’ ‘Ra’ a ‘Endeavour’ ‘Reine Charlotte’‘Richard Wallace’ ‘Roma’ ‘Rosamond Coles’‘Vltava’ ‘Wyoming’ ‘Yara’113

znaky prvořadý význam – jejich odpovídající interpretace jeale pro složitost květní stavby dosen neúměrně časově náročnáa nadto se ani tady zaznamenané hodnoty s daty RHS (Gray,Grant, 2003) plně neshodují: ze tří porovnatelných záznamů(‘Louis Cayeaux’, ‘Wyoming’ a ‘Pretoria’) odpovídají jen datao zabarvení listu u poslední z uvedených odrůd (v záznamechRHS jako ‘Striata’). U podobných odrůd, jakými jsou ‘Labe’a ‘Rosamond Coles’ anebo ‘Roma’ a ‘Ludmila’, je tedy podchycenírozdílů značně problematické a nadto nelze vyloučitzáměnu materiálu (zejména u dvojice ‘Roma’ a ‘Ludmila’)při rozšiřování rostlin v minulosti. U poslední skupiny by toostatně nebyl případ ojedinělý: právě Sprengerova orchideokvětá‘Roma’ se sytě oranžovými, žlutě lemovanými květy je dnesběžně nabízena také pod jménem ‘Florence Vaughan’, patřícímpůvodně Crozyho gladiolokvěté odrůdě se žlutými a temně červeněskvrnitými staminodiemi (Waugh, 1893). K záměně došlov meziválečném období a jméno ‘Roma’ bylo navíc chybněpřeneseno na jinou odrůdu firmy Damman & Co. – žlutočervenou‘Heinrich Seidel’ (Dalebö, 2007).ZÁVĚRZ hodnocených českých odrůd se na podkladě předběžně navrhovanýchdeskriptorů pouze ‘Dukla’, ‘Kapitán Jaroš’, ‘MissMělník’ a ‘Vltava’ zdají být dostatečně odlišitelné od podobnýchzahraničních odrůd. Statut odrůdy ‘Labe’, podobajícíse v udržovaných klonech poněkud odrůdě ‘Perkeo’ (jindyjsou pod tímto jménem rozšiřovány rostliny podobné odrůdám‘Reine Charlotte’ a ‘Rosamond Coles’), bude třeba ještěprověřit a odrůda rozšiřovaná a udržovaná nyní (a podlemateriálů Sempra přinejmenším od poloviny sedmdesátýchlet minulého století) pod jménem ‘Ludmila’ se zdá být praktickyshodná s orchideokvětou ‘Roma’ – nicméně, uváděnérodičovské komponenty pro odrůdu ‘Ludmila’ jsou oba gladiolokvětéa ani jejich další charakteristiky pravděpodobnostivzniku podobného křížence příliš nenasvědčují. Ověření statusuodrůd molekulárními metodami se proto do budoucnajeví být při klasifikaci genových zdrojů sotva postradatelnousložkou celkového hodnocení.Gray, J., Grant, M. (2003): Canna. RHS Plant Trials andAwards. Wisley RHS Garden.Hieke, K. (2002): Drobnosti o českém šlechtění. Canna indica– dosna indická. Zahradnictví, roč. 94, č. 2, s. 26–27.Khoshoo, T. N., Mukherjee, I. (1970): Genetic-evolutionarystudies on cultivated cannas. Theoretical and AppliedGenetics, vol. 40, no. 5, p. 204–217.Maas-van de Kamer, H., Maas, P. J. M. (2003): Cannaceae.Monographs in Systematic Botany from the MissouriBotanical Garden, no. 92, p. 384–385.Nomura, K., Yoneda, K., Uchiyama, H., Koyama, T. (1999):Comparison growth characteristics among several speciesof Canna spp. Japanese Journal of Tropical Agriculture,vol. 43, no. 2, p. 97–102.Tanaka, N. (2001): Taxonomic revision of the familyCannaceae in the New World and Asia. Makinoa, newseries 1, Kochi Prefectural Makino Botanical Garden,Kawakita Press.Uher, J., Svitáčková, B. (2005): Genové zdroje okrasnýchrostlin v České republice: kolekce rodu Canna a jejíevaluace. 1. Návrh deskriptorů. In Hodnoteniegenetických zdrojov rastlín, VÚRV Piešťany, s. 109–112.Sprenger, C. (1895): Canna. Wiener Illustrierte Gartenzeitung,vol. 20, no. 1, p. 13–29.Vyskočil, J. (1968): Dosny. In Vaněk, J. et al.: Mečíky a ostatníhlíznaté rostliny. Praha, SZN, s. 121–132.Waugh, F. A. (1897): Notes on the Orchid-flowering Cannas.Garden & Forest Journal, vol. 10, p. 501.PoděkováníHodnocení odrůdových sortimentů dosen je podporovánoNárodním programem konzervace a využití genofondu rostlin.LITERATURAAlonso, A. A., Moraes-Dallaqua, M. A. (2004):Morfoanatomia do sistema caulinar de Canna edulis Kerr-Gawler (Cannaceae). Revista Brasil. Botanica, vol. 27, no.2, p. 229–239.Dalebö, M. (2007): Comparison of Crozy and Italian groups- cannanews.blogspot.com (4).Rukopis doručen: 14. 10. 2011Přijat po recenzi: 6. 2. 2012114

Acta Pruhoniciana 100: 115–122, Průhonice, 2012POŠKOZENÍ OKRASNÝCH DŘEVIN A BYLIN POZDNÍMI JARNÍMI MRAZYV ROCE 2011 NA DENDROLOGICKÉ ZAHRADĚ V PRŮHONICÍCHDAMAGE OF ORNAMENTAL WOODY AND NON-WOODY PLANTS BYLATE MAY FROSTS IN 2011 IN THE DENDROLOGICAL GARDEN INPRŮHONICEAdam Baroš, Jiří Velebil, Michal SeveraVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, baros@vukoz.cz,velebil@vukoz.cz, severa@vukoz.czAbstraktPříspěvek přináší zprávu o škodách způsobených pozdními jarními mrazy v květnu 2011. Mrazové poškození bylo vyhodnocenona sortimentu dřevin a bylin na Dendrologické zahradě Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,v. v. i., v Průhonicích. Značné poškození sledovaných rostlin bylo způsobeno neobvykle výrazným a dlouhotrvajícím poklesemteploty pod bod mrazu, kterému předcházelo netypicky teplé a suché období. Byly poškozeny především rašící pupeny,květy a výhony ve fázi intenzivního prodlužovacího růstu. Jako viditelně poškozených bylo zaznamenáno 108 taxonů dřevin(včetně zhruba 60 taxonů rodu Rhododendron L.) a 28 taxonů bylin. Poškození dřevin bylo hodnoceno na tříbodové stupnici,poškození rododendronů je uvedeno v podrobném popisu a škody na bylinách byly zaznamenány v procentech.Klíčová slova: mrazové škody, pozdní jarní mráz, poškození okrasných dřevin a bylin, Dendrologická zahradaAbstractThe paper informs of damages caused by late spring frosts in May 2011. The frost damage was assessed on the assortment ofwoody plants and herbs in the Dendrological garden of the Silva Tarouca Research Institute for Landscape and OrnamentalGardening, publ. res. inst. Considerable damage of the observed plants was caused by unusually severe and long-lasting frosts,which were preceded by an atypical warm and dry period. This combination, unfavourable for plants, caused their earlysprouting and subsequent substantial damage. One hundred and eight taxa of woody plants (including rouhghly sixty taxa ofRhododendron L.) and twenty-eight taxa of herbs were recorded as visibly damaged. Damage to the woody species was assessedon the three-point scale, damage of Rhododendron L. was mentioned in detailed description, herbs domage was reported inpercentages.Key words: frost damage, late spring frost, damage of ornamental woody and non-woody plants, the Dendrological gardenÚVODNa počátku května roku 2011 byly v ČR zaznamenány mrazy,které způsobily rozsáhlé škody na okrasných i užitkovýchrostlinách. Tento fakt opět připomněl nutnost systematickéhopozorování a hodnocení rostlin, které se používají pro trvalévýsadby v našich klimatických podmínkách. Abnormálnímeteorologické jevy jsou často spojovány s celospolečenskyaktuálním tématem změny klimatu celé planety. Poznánívlastností rostlin a jejich reakce na stres je jednou z možností,jak zmírnit jejich případná poškození v budoucích letech.Touto problematikou se zabývá mnoho odborníků, nejnovějšípoznatky v tomto směru v ČR shrnuje např. Pejchal (2011).Zahradnický výzkum v Průhonicích má tradici, která se vážena vznik Dendrologické společnosti v tehdejším Rakousku--Uhersku v roce 1908. Jednou z důležitých činností této společnostibyl také výzkum a hodnocení nově introdukovanýchrostlin. Pro potřeby zahradní a krajinářské tvorby bylo důležitézhodnotit především jejich adaptaci na klimatické podmínkynového prostředí, jehož nedílnou součástí je teplota vzduchu.Její maximální a minimální hodnoty a celkový průběh běhemroku jsou pro zdárné přežívání nepůvodních druhů rostlin limitující.Fyziologické adaptace rostlin na nízké teploty podrobněpopisují např. Janská a Zelenková (2005). Navzdory dlouhodobémuhodnocení sortimentu se stále objevují nové poznatkya informace o mrazových škodách na pěstovaných rostlinách.Hodnotné výsledky byly publikovány zejména v pracích z klimatickypodobného Německa (Balder, 1992; Schneidewind,1998; Steinecke, 2010 aj.). Na našem území je jedním z největšíchproblémů pěstování nepůvodních rostlin zejména postupnýnástup teplých jarních měsíců, kdy se často střídají kratší čidelší období nízkých a vysokých teplot. Toto kolísání pak můžepoškodit i mnohé otužilé rostliny z oblastí klimaticky chladnějších.V minulosti byly publikovány záznamy o poškozenírostlin nepříznivou zimou na našem území hlavně z Průhonic(Kavka, 1940; Kraus, Helebrant, 1965; Dostálková, 1973;Němec, Roudná, 1980; Blahník, 1986). Podobně bohaté záznamy(Hrubík, 1977, 2001; Tábor 1988, 1991) vznikly takéna základě pozorování ve slovenském Arborétu Mlyňany, kde senachází rozsáhlá kolekce stálezelených dřevin.Téměř vždy se však jednalo o hodnocení dřevin. Byliny (trvalky)byly do záznamů uváděny pouze velice okrajově a ojedi-115

něle. Může to být zčásti dáno pozdějším rašením bylin a umístěnímobnovovacích pupenů při povrchu půdy nebo pod ní,a tudíž jejich větší odolností oproti běžně se vyskytujícímzimním mrazům, obzvláště při dostatečné sněhové pokrývce.Absenci záznamů poškození trvalek lze zřejmě také přičíst jejichrelativní krátkověkosti a soustředění výzkumných pracovišťspíše na dřeviny. Trvalky (pereny, vytrvalé, víceleté byliny)jsou zahradnicky vymezenou skupinou rostlin. Zahrnují typickyhemikryptofyty (obnovovací pupeny při povrchu zeměkryté odumřelými či živými listy) a kryptofyty (obnovovacípupeny pod povrchem země – geofyty či pod vodou – hydrofyty).Někdy jsou též mezi trvalky řazeny některé chamaefyty(obnovovací pupeny jsou umístěny do 30 cm nad povrchemzemě), které lze označit jako polokeře (suffrutex, hemixylum).Jedná se např. o Salvia offi cinalis L., Lavandula angustifoliaMill., Hyssopus offi cinalis L., Helianthemum spp., Perovskiaspp., Thymus spp. aj., které jsou často běžně chápány a používányjako trvalky v záhonech. Pro hodnocení mrazovýchškod u trvalek jsou důležité hodnoty teploty při zemi, měřenéstandardně 5 cm nad povrchem terénu. Ta bývá extrémnějšínež teplota ve 2 m nad zemí. U některých autorů (Kraus &Helebrant, 1965; Tábor, 1990 aj.), kteří se mrazovými škodamizabývali, lze nalézt hodnotu mrazu měřenou 5 cm nadzemí, hodnocené období však většinou končí březnem.MATERIÁL A METODIKAPoškození mrazem bylo vyhodnoceno na základě pozorovánív areálu Dendrologické zahrady Výzkumného ústavu SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích(název zahrady dále v textu uváděn jen jako DZ,název ústavu zkrácen na VÚKOZ), kde je soustředěn rozsáhlýsortiment dřevin (přes 5 000 taxonů), trvalek a ostatníchbylin (cca 1 800 taxonů). DZ leží 285–301 m nad mořem.Dlouhodobá průměrná roční teplota je 9 °C. Průměrný ročníúhrn srážek dosahuje 532 mm. Meteorologické záznamy bylyzískány z automatické měřící meteorologické stanice, kteráje umístěna přímo v areálu DZ. Pro výchozí hodnocení bylybrány hodnoty zaznamenané ve standardních výškách 2 ma 5 cm nad zemí. Uváděné hodnoty jsou absolutní minimálnía maximální zaznamenané v desetiminutových intervalech,ve kterých snímá automatická sonda meteorologické stanice.Popisované působení nízkých teplot probíhalo v období od2. 5. do 7. 5. 2011. Poškození rostlin se projevilo na rašícíchpupenech, mladých listech, květech nebo na výhonech ve fáziintenzivního prodlužovacího růstu. Vzhledem ke zřejmé růstovéaktivitě všech sledovaných rostlin bylo možno odlišitškody způsobené květnovými mrazy od případného mrazovéhopoškození působením nízkých teplot v průběhu celé zimy.Pozorování rostlin bylo provedeno cca týden po skončenímrazových teplotních výkyvů, tedy v druhé květnové dekádě.U taxonů, které ještě neměly zcela vyrašené listy, byla provedenakontrola následující týden.Poškození na dřevinách (tab. 1) bylo hodnoceno tříbodovoustupnicí, kde nejmenší poškození (hodnota „1“) vyjadřuje poškozenílistové čepele, střední (hodnota „2“) uvádí poškozenílistové čepele a výhonů (u hodnoty 2, která byla doplněnasymbolem * byly výhony zmrzlé celé nebo jejich podstatnáčást) a největší poškození (hodnota „3“) pak znamená zánikcelé rostliny. Sledován byl také rod Rhododendron L. (českyrododendron), který je na DZ zastoupen ve stovkách kultivarů.Mrazové poškození bylo zřetelné na některých právě kvetoucíchkultivarech, další mrazová poškození se projevovalapostupně i v dalších dnech. Poškození na rododendronech jevyjádřeno slovně. U bylin (tab. 2) bylo použito procentuálnívyjádření rozsahu poškození, a to jak v rámci jednotlivých302520teplota °C1510T min. 2 m5T max. 2 mT min. 5 cm0-5termín záznamu-101.5.2011 0:001.5.2011 6:001.5.2011 12:001.5.2011 18:002.5.2011 0:002.5.2011 6:002.5.2011 12:002.5.2011 18:003.5.2011 0:003.5.2011 6:003.5.2011 12:003.5.2011 18:004.5.2011 0:004.5.2011 6:004.5.2011 12:004.5.2011 18:005.5.2011 0:005.5.2011 6:005.5.2011 12:005.5.2011 18:006.5.2011 0:006.5.2011 6:006.5.2011 12:006.5.2011 18:007.5.2011 0:007.5.2011 6:007.5.2011 12:007.5.2011 18:00Graf 1 Průběh teplot na Dendrologické zahradě ve dnech 1. 5.–7. 5. 2011116

ostlin, tak v rámci skupiny shodných taxonů. Trvalky bylytotiž hodnoceny ve všech výsadbách v areálu DZ a na jednommístě byly obvykle desítky rostlin shodného taxonu, častos rozdílným stupněm poškození. Z důvodů téměř shodnéhopoškození jednotlivých kultivarů ve výsadbách Miscanthussinensis Andersson s výjimkou kultivaru ‘Gracillimus’, kterýbyl poškozen velmi málo, byl tento druh hodnocen souhrnně.Podobná situace nastala u kolekce odrůd kosatců, kdy bylypoškozeny pouze květy právě kvetoucích jedinců a velká částjiž silně narašených poupat. U cibulovin bylo zaznamenánopouze poškození, které bylo jasně vizuálně zřetelné. Suchýa teplý duben posunul kvetení cibulovin o mnoho dříve než jeobvyklé, a proto již byla velká část tulipánů v období květnovýchmrazů ve stádiu odkvétání. Škody se tedy na rostlináchprojevily spíše urychlením odkvétání a zasycháním.VÝSLEDKYPrvní teplota pod bodem mrazu byla v DZ zaznamenána2. 5. 2011 ve 2:00 h. Jednalo se o teploty 5 cm nad zemí, kterése v průběhu čtyř hodin pohybovaly mezi –0,6 a –1,3 °C.Přitom minimální teplota (5 cm nad zemí) krátce po polednive 14:00 h předchozího dne dosahovala až 28,4 °C a následujícíden 27,1 °C. Rozdíl teplot tedy činil téměř 30 °C.Následující noci teplota pod bod mrazu nesestoupila. Nejvýraznějšíochlazení bylo zaznamenáno 3. 5., kdy teplota podbod mrazu klesla v 5 cm nad zemí již ve 20:00 h a ve 2 m nadzemí o hodinu později. Teploty pod bodem mrazu se držely aždo 5:00 h, tedy 9 hodin při zemi a 8 hodin ve 2 m nad zemí.Minimální teplota přitom klesla v 5 cm nad zemí na –5,9 °Ca ve 2 m nad zemí na –2,4 °C. Teplotní rozdíly přes den všaknebyly tak výrazné jako po prvních nočních mrazech v nociTab. 1 Poškození dřevin na Dendrologické zahraděTaxonStupeňpoškozeníAbies holophylla Maxim., A. koreana Wils. (některé kultivary) 2Abies lasiocarpa ‘Compacta’, A. lowiana A. Murr., A. balsamea (L.) Mill. 1Acer japonicum Thunb., A. palmatum Thunb. 1Actinidia kolomikta (Maxim. & Rupr.) Maxim., A. arguta (Siebold & Zucc.) Miq. 2Aristolochia durior Hill. 1Callicarpa bodinieri ‘Heavy Beauty’ 3Celtis occidentalis L. 2*Cercidiphyllum japonicum Siebold & Zucc. 2Cercis canadensis L. 1Davidia involucrata Baill. 2*Euodia danielii (Benn.) Hemsl. 1Fagus sylvatica L. (podle kultivaru) 1–2Fraxinus ornus L. 2*Ginkgo biloba L. 2Juglans mandshurica Maxim., J. cinerea L. 2*Juglans regia L. 2Magnolia hypoleuca Siebold et Zucc. 1Parthenocissus tricuspidata (Siebold & Zucc.) Planch., P. quinquefolia (L.) Planch. 1Phellodendron amurense Rupr. 1Picea abies (L.) Karst. (některé kultivary) 1–2Picea jezoensis (Siebold & Zucc.) Carrière 1Platanus × hispanica Mill. 1Quercus frainetto Ten., Q. cerris L. , Q. dentata Thunb., Q. macranthera Fisch. & Mey., Q. pubescens Willd. 1Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. 2Sophora japonica L. 2Sorbus glabriscula McAll., S. sargentiana Koehne, S. scalaris Koehne 1Styrax obassia Siebold & Zucc. 2*Wisteria sinensis (Sims) Sweet, W. fl oribunda (Willd.) DC 2*Legenda stupně poškození: 1 = poškození listové čepele, 2 = poškození listové čepele a výhonů (u taxonů označených * byly výhony zmrzlé celé nebo jejichpodstatná část), 3 = jedinec vlivem působení nízkých teplot uhynul.117

Tab. 2 Poškození trvalek a cibulovin na Dendrologické zahraděTaxonPodílpoškození(%)Celkempoškozeno rostlin(%)PoznámkaTrvalkyAthyrium spp. 80 100Astilbe chinensis (Maxim.) Franch. & Sav. (kultivary) 20 60Astilboides tabularis (Hemsl.) Engl. 50 100Baptisia australis R. Br. 10 20Calamintha nepeta subsp. glandulosa ‘Blue Cloud’ 20 50Coreopsis verticillata ‘Grandiflora’ 20 70 poškozeny pouze vrcholkyDarmera peltata (Torr.) Voss 100 100 zcela zničeny květní lodyhyGeranium himalayense Klotzsch 30 90Iris spp. (četné kultivary) 30 100 poškozeny květy a větší květ. poupataKirengeshoma palmata Yatabe 80 100Linum perenne L. 10 10Macleaya cordata R. Br. 90 100Osmunda regalis L. 30 100Penstemon ovatus Douglas 40 100Podophyllum peltatum L. 90 100Podophyllum hexandrum Royle 90 100Polygonum weyrichii F. Schmidt 10 80Rheum palmatum ‘Atropurpureum’ 100 100Rodgersia podophylla A. Gray 100 100Ruellia humilis Pohl ex Nees 30 70Trávy a jim podobnéFestuca mairei St.-Yves 40 100Miscanthus sinensis N. J. Andersson (kultivary) 90 90 cv. Gracillimus poškozen pouze z 10 %Panicum virgatum L. 80 100Pennisetum alopecuroides ‘Hameln’ 80 100Keře a polokeře v trvalkových záhonechAmorpha canescens Pursh 90 100Elsholtzia stauntonii Benth. 100 100Perovskia abrotanoides Karelin 80 100CibulovinyLilium bulbiferum L. 0 100 rostliny později nekvetlyNarcissus jonquilla ‘Baby Moon’ 30 20 již odkvétajícíTulipa clusiana var. chrysantha (Hall) Sealy 10 60 poškozeny pouze květyTulipa batalinii ‘Bright Gem’ 10 50 poškozeny pouze květyTulipa linifolia Regel 60 50dne 2. 5. Následující noc, tj. 5. 5. přesně o půlnoci, byl 5 cmnad zemí zaznamenán opět pokles pod bod mrazu, který trvaldo 5:00 h. Nejnižší zaznamenaná teplota byla –4,1 °C.Teplota ve 2 m nad zemí se pod bodem mrazu udržela pouzeod 3:00 do 5:00 h a nejnižší teplota byla zaznamenána pouze–0,8 °C. Další pokles teplot pod bod mrazu byl zaznamenán6. 5. Ve výšce 5 cm nad zemí ve 20:00 h a ve výšce 2 m nadzemí ve 2:00 h. V obou výškách trval do 5:00 h. Minimálníteploty při zemi dosahovaly –4,4 °C, ve 2 m –0,9 °C. Téhoždne byla také zaznamenána velmi vysoká teplota ve 14:00 h,kdy teplota u země dosáhla 29,1 °C (rozdíl mezi nejnižší nočnía denní teplotou tak činil 34,5 °C) a ve 2 m nad zemí 19,6 °C.Poslední mráz byl zaznamenán dne 7. 5. v 0:00 h. Teplota podbod mrazu klesla pouze v 5 cm nad zemí, a to až do 5:00 h, přičemžnejnižší teplota byla zaznamenána –1,9 °C. Téhož dneve 13:00 h pak dosáhla teplota ve stejné výšce 30,9 °C.Většina hodnocených rostlin poničených mrazy v průběhu118

Obr. 1 Miscanthus sinensis (A. Baroš, 5. 5. 2011)Obr. 2 Penstemon ovatus (A. Baroš, 10. 5. 2011)Obr. 3 Poškozené květy u Tulipa batalinii ‘Bright Gem’ (A. Baroš,5. 5. 2011)Obr. 4 Osmunda regalis (A. Baroš, 18. 5. 2011)Obr. 5 Baptisia australis (A. Baroš, 5. 5. 2011)dvou až tří měsíců regenerovala a obnovila asimilační orgány.U dřevin byly poničené výhony nahrazeny novými ze spícíchpupenů. U některých jedlí a smrků nedošlo k nahrazení poničenýchvýhonů a na dřevinách tak zůstalo po celou vegetacipouze olistění z předchozích let.Rod Rhododendron L. byl pozorován jak ve výsadbách DZ, takna pěstebních a genofondových plochách v areálu VÚKOZ,v. v. i., Průhonice. Za klíčové faktory, které měly vliv na mrazovápoškození jednotlivých keřů, lze označit následující: odrůda,respektive klon (nejvíce poškozené byly rané až středněrané), mikroklima stanoviště (celkově menší mrazové škodybyly na keřích, jež rostly v podrostech, chráněny v zástinuvyšších dřevin, popř. v těsné blízkosti budov), stupeň narašenídaného keře a věk keřů, resp. jejich velikost (na menšíchkeřích téhož klonu bylo často pozorováno větší mrazové poškození).Celkově největší mrazová poškození na květech byla zaznamenánave skupinách raných až středně raných zástupců roduRhododendron. Jmenovitě se jednalo o naprostou většinuklonů poloopadavých i opadavých azalek, podrody Tsutsusi(Sweet) Pojarkova a Pentanthera G. Don. Na exponovanýchstanovištích jim násada květů buď kompletně zmrzla, nebobyla alespoň velmi silně mrazem poškozena. U stálezelených119

Obr. 6 Rhododendron ‘Kalamaika’ – ranní námraza na květech(M. Severa, 4. 5. 2011)Obr. 8 Rhododendron ‘Felicitas’ – mrazem poškozené výhonypostupně nahrazují nové (M. Severa, 2. 6. 2011)Obr. 7 Rhododendron ‘Blanice’ – mrazem poškozené květy(M. Severa, 9. 5. 2011)velkolistých rododendronů (podrod Hymenanthes Blume),na nechráněných stanovištích byly největší škody zaznamenányna květech v různých stádiích vývoje u odrůd např.:‘Admiral Piet Hein’, ‘Alena’, ‘Bambola’, ‘Barecanelia’, ‘BerlinerLiebe’, ‘Bernstein’, ‘Blanka’, ‘Blueshine Girl’, ‘Brasilia’,‘Bremen’ (Arends), ‘Buketta’, ‘Canary’, ‘Claudine’, ‘Daniela’,‘Directör E. Hjelm’, ‘Evelyn’ (Hachmann), ‘Felicitas’ (Hachmann),‘Fuego’, ‘Gartendirektor Rieger’, ‘Goldfort’, ‘Goldkrone’,‘Gordian’, ‘Charis’, ‘Hurricane’, ‘Jewess’, ‘Julischka’,‘Kalamaika’, ‘Kalinka’, ‘Karibia’, ‘Karlštejn’, ‘Karminkissen’,‘Lagerfeuer’ (Hachmann), ‘Lampion’, ‘Liane’, ‘Lissabon’,‘Marie Oliva Schlicková’, ‘Malwine’, ‘Melidioso’, ‘Milan’,‘Mirabella’ (Hachmann), ‘Mount Everest’, ‘Nippon’, ‘Odessa’,‘Ornament’ (Hachmann), ‘Oudijk’ s Sensation’, ‘Ovation’,‘Panenka’, ‘Papilionaceum’ (Waterer), ‘Parsifal’ (Hachmann),‘Porzellan’, ‘Profesor Scholz’, ‘Rote Francis’, ‘Rotkäppchen’,‘Saba’, ‘Sapporo’, ‘Shrimp Girl’, ‘Schneeauge’, ‘Schneespiegel’,‘Schwanensee’, ‘Silberglanz’, ‘Simona’, ‘Sonatine’, ‘Susan’(Williams), ‘Viscy’. U keřů, které byly zpočátku zdánlivě jenmálo mrazem poškozeny, neboť byly v nízkém stupni narašení,se však velmi často projevilo alespoň částečné poškozeníkvětů během následujících dní. Květy se sice mohly pozdějivyvinout, měly však vizuálně patrná celková poškození (tvarovéabnormality), často doprovázené úplnou atrofií pohlavníchorgánů či jejich těžké deformace s následkem ztráty fertilitytakových květů. Dalším důsledkem silného pozdního mrazubyl též vznik celkově netypického zbarvení jím poškozenýchkvětů, které tak získaly celkově nažloutlý až nahnědlý odstín.Tato situace byla v různé míře pozorována u podstatné části,především středně raně kvetoucích klonů rododendronůa azalek rostoucích na méně chráněných stanovištích.Oproti předchozím zůstaly prakticky bez poškození jarnímmrazem nebo jen s malými škodami zpravidla květy odrůd(klonů) dvou skupin pěnišníků. Zástupci první z nich stačilizcela nebo alespoň z velké části odkvést ještě před příchodemkritických jarních mrazů (mrazová poškození vegetativníchčástí se však některým nevyhnula). Jedná se o skupinuraně kvetoucích druhů a odrůd – např. velká část ranýchkultivarů drobnolistých stálezelených pěnišníků z podroduRhododendron L. (‘Azurika’, ‘Azurwolke’, ‘Buchlovice’, ‘BlueTit’, ‘Blue Wonder’, ‘Cream Crest’, ‘Ginny Gee’, ‘Krumlov’,‘Moerheim’, ‘Patty Bee’, ‘Praecox’, ‘Sychrov’ apod.), z velkolistýchstálezelených pak většina velmi raných hybridů R.forrestii Balf. f. ex Diels např. ‘Baden-Baden’, ‘Doktor ErnstSchäle’, ‘Frűhlingstag’, ‘Gräfin Kirchbach’, ‘Largo’, ‘Má vlast’a ‘Scarlet Wonder’, velmi rané hybridy R. williamsianumRehder & E. H. Wilson, např. ‘Rothenburg’, ‘Royal Pink’a ‘Tibet’, hybridy R. calophytum Franch. ‘Bouzov’ a ‘Dominik’,hybrid R. praevernum Hutch. ‘Mercator’ (Hachmann),hybridy R. strigillosum Franch. ‘Loket’ a ‘Taurus’ nebo hybridR. sutchuenense Franch. ‘Kordesa’ atd. Druhou skupinou,která byla v květech poškozena jen velice málo nebo vůbec,jsou naopak středně pozdně až pozdně kvetoucí stálezelenérododendrony, např. odrůdy: ‘Admiral Vanessa’, ‘CatawbienseGrandiflorum’, ‘Genoveva’, ‘Gomer Waterer’, ‘Hachmann’ sCharmant’, ‘Humboldt’, ‘James Burchett’, ‘Juniperle’, ‘Ladybird’,‘Lady Anette de Trafford’, ‘Lee’ s Dark Purple’, ‘Luník’,‘Moses’, ‘Omega’, ‘Roland’ (Hachmann), ‘Roseum Elegans’,‘Silvia’ (Bruns), ‘Torero’ apod.Pozdní mráz měl vliv i na poškození vegetativních částí rododendronůa azalek. Na exponovaných stanovištích došlo občas120

k poškození i zralých (loňských) listů. U časněji rašících klonůdošlo nezřídka k namrznutí narašených hlavních růstovýchpupenů či již rašících mladých letorostů. Regenerace novýchletorostů však později proběhla zpravidla bez problémů, přestoženové rašení a následné oddálení vyzrávání prýtů mohlomít v některých případech vliv na množství násady květníchpoupat pro následující rok.DISKUZEDlouhodobé meteorologické záznamy v DZ ukazují, že duben,tedy měsíc před zaznamenanými mrazy, je nejsušší měsícv roce. Průměrné srážky za období 1994–2010 jsou 24,4 mm.V dubnu 2011 bylo zaznamenáno 25,5 mm. Významnější, alepřesto velmi nízké srážky v průběhu prvního týdne v květnubyly zaznamenány dne 3. 5., a to 15,2 mm. Pro rostliny jetento nízký srážkový úhrn v období rychlého jarního růstua rozvoje velice stresující.Ačkoliv se může jevit poškození květnovými mrazy jako poměrněrozsáhlé, byla postižena pouze malá část taxonů, kterése na DZ pěstují. Je zřejmé, že na míře poškození rostlin seprojevily mimo vlastních nízkých teplot také výrazné rozdílymezi dnem a nocí, místy dosahující téměř 35 °C. Bylo zjištěno,že většímu poškození unikly rostliny na méně exponovanýchmístech (chráněné korunami vzrostlých dřevin, rostoucímimo sluneční úpal), a tak se poškození jedinců některýchdruhů stejného rodu měnilo v závislosti na konkrétním stanovišti(např. Acer japonicum). Mimo teploty měl pravděpodobnědopad také nedostatek srážek, který snížil odolnostrostlin vůči působení mrazu. Škody tedy mohly být zřejměnižší, pokud by bylo v půdě dostatek dostupné vláhy. Květnovémrazy v roce 2011 však nepostihly pouze okrasné rostliny.Významně poničeny byly také ovocné dřeviny jako jabloně,hrušně, ořešáky, vinná réva nebo přirozené populace mnohadomácích druhů rostlin, např. vstavačovitých (Orchis L.,Dactylorrhiza Nevski, Cypripedium L. atd.).Poškození bylo hlášeno z celého území České republiky. Jakupozorňují téměř všichni autoři, kteří se mrazovými škodamizabývali, ničivý účinek mrazu umocňuje nejen nedostatekvláhy, ale i značné střídání teplot ve dne a v noci. Takovýmtopozdním mrazům nelze zřejmě příliš účinně čelit. Jednouz mála možností je sledovat předpovědi počasí a při zvýšenémožnosti výskytů výraznějších mrazů důkladně rostliny zalít.To však lze aplikovat pouze u některých výsadeb. Poškozeníkvětů či narašených květních pupenů však ani takto nelze zabránit.Ve školkách je pak také možné kontejnerované rostlinypřikrýt vhodnou ochrannou textilií. Mrazem poškozené rostlinynejsou pro prodej atraktivní a znamenají tak pro školkařevýznamnou ztrátu. Pro dospělé, již stabilizované rostliny všaktento mráz neznamenal výraznější poškození, které by rostlinyohrozilo na existenci.ZÁVĚRPoškození okrasných dřevin a bylin květnovými mrazy v roce2011 nemělo oproti jiným případům poškození mrazem přílišvelké následky. Všechny poškozené rostliny (kromě jednohotaxonu – Callicarpa bodinieri ‘Heavy Beauty’, odumřela)do několika týdnů zregenerovaly. Listový aparát se neobnovilpouze u některých jedlí a smrků. Mrazové poškození znamenalozejména estetické snížení kvality rostlin v prvníchměsících vegetace. U části rostlin to však znamenalo úplnoudestrukci květů (Iris L., Darmera peltata, Lilium bulbiferum,Rheum L., část rodu Rhododendron aj.) a nedošlo tedy k tvorběsemen. Prokázala se také velmi nízká odolnost vůči mrazuu pozdně rašících trav jako je Miscanthus Andersson a PanicumL., které byly poškozeny velice výrazně. Oproti tomučasně rašící traviny jako Deschampsia cespitosa (L.) P. B. neboCalamagrostis × acutifl ora (Schrader) Rchb. nebyly poškozenyvůbec.PoděkováníTento článek vznikl za finanční podpory výzkumného záměruč. 0002707301 Ministerstva životního prostředí České republiky.LITERATURABalder, H. (1992): Erkennen von Frostschäden an Gehölzen.Gartenamt, vol. 41, no. 12, p. 848–852.Blahník, Z. (1986): Mrazové škody na dřevináchv Průhonickém parku v zimě 1984/85. Zahradníctvo,č. 6, s. 279–280.Dostálková, A. (1973): Poškození rododendronů v Průhonicíchv zimách 1969/70 až 1971/72. Vědecké práce VÚOZ,č. 6, s. 33–49.Hrubík, P. (1977): Nepriaznivé účinky zimy a sucha nacudzokrajné dreviny. Záhradníctvo, č. 2, s. 138.Hrubík, P. (2001): Analýza extrémnych klimatickýchpodmienok a ich vplyv na dreviny v Arboréte MlyňanySAV. Acta horticulturae et regiotecturae, roč. 4, č. 2,s. 33–39.Janská, A., Zelenková, S. (2005): Vliv chladu a mrazu narostliny. Biologické listy, roč. 70, č. 1, s. 53–76.Kavka, B. (1929): Škody v Průhonickém parku. Venkov,č. 24, s. 106.Kavka, B. (1940): Vliv letošní zimy na okrasné rostlinstvoa srovnání se zimou 1928/29. Věstník Čes. akad. zeměd.,16, s. 348–355.Kraus, F., Helebrant, L. (1965): Mrazové škody nastálezelených a jehličnatých dřevinách v parku botanickézahrady ČSAV, v Průhonicích. Zprávy Botanické zahrady,č. 1, s. 51–76.Němec, Z., Roudná, M. et al. (1980): Mrazové škody121

na dřevinách v Průhonickém parku v zimě 1978/79.Průhonice, ČSAV, Index seminum et plantarum, roč. 16,s. 25–45.Pejchal, M. (2011): Použití dřevin v zahradní a krajinářskéarchitektuře z pohledu možných klimatických změn. InRostliny v podmínkách měnícího se klimatu. Sborníkpřednášek konference, Lednice 20.–21. 10. 2011. Dostupnéz:[cit. 2012-01-20].Schneidewind, A. (1998): Frostschäden an jungen StrassenundAleebäumen in der Region um Quedlingburg. NeueLandsch., vol. 43, no. 1, p. 29–34.Steinecke, H. (2010): Winterhärte und Frostresistenz nach zweiExtremwintern. Gartenpraxis, vol. 36, no. 7, p. 16–22.Tábor, I. (1988): Vplyv nepriaznivej zimy v r. 1986–1987 nacudzokrajné dreviny v Arboréte Mlyňany. Záhradníctvo,č. 12, s. 570–571.Tábor, I. (1990): Auswirkung des ungünstigen Winters1986/87 auf die introduzierten Gehölze im ArborétumMlyňany. Folia dendrologica, no. 17, p. 31–74.Rukopis doručen: 6. 2. 2012Přijat po recenzi: 7. 3. 2012122

Acta Pruhoniciana 100: 123–130, Průhonice, 2012VYBRANÉ CHOROBY A ŠKŮDCI OKRASNÝCH ROSTLIN ZJIŠTĚNÍV OBDOBÍ 2005–2011 V ČRSELECTED PESTS AND DISEASES OF ORNAMENTAL PLANTS IN THECZECH REPUBLIC IN 2005–2011Josef Mertelík, Kateřina KloudováVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, mertelik@vukoz.czAbstraktPráce prezentuje dílčí výsledky sledování výskytu a chování vybraných škodlivých organismů vázaných na vegetaci rostoucímimo lesní a polní ekosystémy v ČR. Je uveden přehled zjištěných škodlivých organismů v sedmiletém období sledování, sezaměřením na organismy v ČR nové nebo nedávno popsané. U vybraných hmyzích škůdců a mikroorganismů jako původcůchorob je uvedeno základní hodnocení úrovně rozšíření, míry aktuální škodlivosti a odhad předpokládaného vývoje. Přehledje doplněn fotodokumentací typických průvodních symptomů.Klíčová slova: nové škodlivé organismy, symptomy poškození, aktuální škodlivost, prognóza vývoje, ČeskoAbstractSelected results of occurrence of new harmful organisms on plants growing outside of fields and forest ecosystems in theCzech Republic in period 2005 to 2011 are presented. The work was aimed at new or in the Czech Republic recently foundorganisms. There are also photographs of typical symptoms of damage caused by some of these harmful organisms on hostplants.Key words: new harmfull organisms, symptoms, level of damage, development prognosis, CzechiaÚVODVýzkumný záměr Výzkumného ústavu Silva Taroucy prokrajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice s názvem„Výzkum (neprodukčních) rostlin a jejich uplatnění v krajiněa sídlech budoucnosti“ – MZP002707301 řešený v období2005–2011 zahrnoval širokou problematiku v oblasti tvorbya ochrany zeleně v životním prostředí člověka. Jeho řešení,na němž se podílela celá řada specialistů z různých oborůbiologických věd přineslo významné výsledky, které návazněumožní zlepšit využití zemědělsky neprodukčních rostlinv různých typech krajiny a lidských sídlech.Z pohledu rostlinolékařského výzkumu přineslo řešení novévelmi významné informace o vývoji rostlinného patosystémuz hlediska aktuálního významu škodlivých činitelů a přirozenéodolnosti rostlin. Vedle toho umožnilo následně navrhnoutekonomicky a ekologicky vhodné systémy ochranných opatřeníregulace u hospodářsky významných, nebo regulovanýchbiotických a abiotických škodlivých činitelů. Důležitou součástítohoto výzkumu bylo i průběžné sledování výskytu novězavlečených, nebo v nedávné době v České republice zjištěnýchškodlivých organismů vázaných na vegetaci mimo lesní a polníekosystémy. U vybraných škodlivých organismů byl provedenvíceletý plošný monitoring jejich výskytu, hodnocení jejichepidemiologického významu a úrovně reálné škodlivosti.Cílem tohoto článku je informovat o výskytu a chování vybranýchorganismů, kteří jsou z hlediska rostlinolékařstvívýznamnými biologickými indikátory neustále probíhajícíchzměn kulturního patosystému, jenž je stále více ovlivňovánzměnami klimatických podmínek.MATERIÁL A METODIKAPrůběžné sledování výskytu nových škodlivých organismůbylo prováděno zejména na základě publikovaných informacío zjištění konkrétního organismu na okruhu hostitelskýchrostlin v ostatních státech Evropy. Informace o podezřelýchsymptomech poškození rostlin vlivem nových organismůa nových epidemiologických vazeb již dříve na území ČR popsanýchorganismů byly získávány z několika zdrojů: v rámciporadenské služby prováděné na oddělení FytopatologieVÚKOZ, v. v. i., pro širokou laickou i odbornou veřejnost,při pohybu řešitelů po ČR v rámci terénních činností spojenýchs jinými aktivitami a také od kolegů z oblasti výzkumudaných organismů na jiných komoditách.Při zjištění syndromu podezřelého z možnosti výskytu sledovanéhoorganismu byly odebrány vzorky pro laboratornídeterminaci a diagnostiku. V případě potřeby byla problematikadále konzultována se specialisty na jiných pracovištích.Zjištěné symptomy a u škůdců také jejich přítomnost bylydokumentovány formou pracovních protokolů a fotodokumentace.Tyto materiály jsou součástí informační databázeškodlivých organismů (ŠO) na oddělení FytopatologieVÚKOZ, v. v. i. Systémové sledování probíhalo v součinnostise Státní rostlinolékařskou správou ČR (SRS). V případechškůdců byla přesná determinace prováděna ve spolupráci sespecialisty na konkrétní skupinu hmyzu na různých pracovištíchv ČR i zahraničí.Z četnosti výskytu, okruhu hostitelských rostlin, charakterua rozsahu poškození ve sledovaném sedmiletém období bylastanovena dosavadní škodlivost organismu. Ve spojení s do-123

stupnými epidemiologickými údaji a údaji o zastoupení popsanýchi předpokládaných hostitelských druhů rostlin bylyodhadovány také možnosti vývoje a potenciální významnostnového škodlivého organismu v podmínkách ČR. O výskytuvýznamných škodlivých organismů byla včasným způsobeminformována SRS a byl rovněž publikován v odborných periodikách.U vybraných organismů byl po dohodě se SRS provedentaké podrobný celoplošný monitoring jejich výskytu.Pro diagnostiku byly používány různé prověřené metodické postupyzahrnující mikroskopii, biologické testy, sérologické testyELISA a molekulárně biologické RT-PCR a Real Time PCR.VÝSLEDKY A DISKUZEZa sedm let řešení bylo zjištěno celkem 42 nových škodlivýchorganismů.Největší počet, celkem 23 organismů, byl u houbových patogenů,přičemž nejvíce nových druhů pro území Česka, celkem17, bylo nalezeno u rodu Phytophthora. Na více než dvacetihostitelských taxonech dřevin byly detekovány následujícídruhy: Phytophthora alni – Cerny et al. (2008a), P. cactorum– Cerny et al. (2009), P. cambivora – Cerny et al. (2008b), P.citricola – Mrazkova et al. (2007), P. cinnamomi – Cerny et al.(2011), P. citrophthora – Cerny et al. (2011), P. gallica – Cernyet al. (2011), P. gregata – Cerny et al. (2011), P. gonapodyides– Cerny et al. (2011), P. megasperma – Cerny et al. (2011), P.multivora – Cerny et al., (2011), P. taxon oaksoil – Cerny etal. (2011), P. plurivora – Mrazkova et al. (2010), P. polonica –Cerny et al. (2011), P. ramorum – Cerny et al. (2011), P. taxonraspberry – Cerny et al. (2011), P. taxon salixsoil – Cernyet al. (2011). Tento nárůst lze přičítat zintenzivnění výzkumutěchto patogenů v ČR v posledních letech a také zvýšenéúrovni používaných diagnostických metod. Vedle toho bylopopsáno také 6 dalších houbových patogenů: Diaporthe eres,Diaporthe vaccinii – Mrázková, Černý (2007); Chalara fraxinea– Jankovský et al. (2009); Phoma exiqua var. populi –Cerny et al. (2008c); Monilia fructicola a Seiridium cardinale.Popis vlastností, údaje o rozšíření a škodlivosti většiny uvedenýchhoubových patogenů nejsou součástí tohoto článku.V oblasti virových infekcí bylo detekováno 7 nových virů: Tobaccostreak virus – TSV Mokrá et al. (2008), Petunia vein clearingvirus – PVCV, Scrophularia mottle virus – ScrMV – Mokráet al. (2007), Calibrachoa mottle virus – CbMV – Mokráet al. (2007), Hydrangea ringspot virus – HdRSV – MertelíkJ., Kloudová K. (2009), Rhododendron necrotic ringspot virus– RoNRSV, Petunia asteroid mosaic virus – PetAMV –Mokráet al. (2007).V oblasti škůdců bylo zjištěno 8 nových výskytů: Cinara curvipes– Havelka et al. (2008), Resseliella crataegi – Mertelík (2006),Thrips albopilosus, Polyphagotarsonemus latus, Phloesinus aubei– Mertelík et al. (2007), Pseudaulacaspis pentagona – Mertelík,Kloudová (2007a), Graphocephala fennahi – Mertelík,Kloudová (2007b) a Nuculaspis abietis.V oblasti fytopatogenních bakterií byly zjištěny 3 nové výskyty:Pseudomonas syringae pv. aesculi PSA – Mertelík, Kloudová(2011), Pseudomonas marginalis – Krejzar et al. (2008), Erwiniacarotovora subsp. carotovora.Dále byla popsána 1 phytoplasmatická infekce: Stolbur-Phytoplasma– StPh (Mertelík et al., 2004).Uvedené výsledky dokládají, že při systémové práci zaměřenéna vyhledávání nových škodlivých organismů vázaných navelmi rozmanitou vegetaci rostoucí mimo lesní a polní ekosystémybylo zaznamenáno nečekaně mnoho zjištění. Z hlediskadruhové rozmanitosti je spektrum zjištěných organismůvelmi široké, významně se liší četnost a frekvence jejich výskytu,způsob pasivního i aktivního šíření a dosavadní i předpokladatelnáškodlivost.Důvody velkého množství nových zjištění výskytu a vazebškodlivých organismů a jejich hostitelů lze hledat v kombinacirůzných vlivů spojených s klimatickými změnami, přesnějis dlouhodobě trvajícími výkyvy počasí a s nárůstem mezinárodníhoobchodu s rostlinami a rostlinnými produkty (Zahradník,2001). V oblasti detekce mikroorganismů pak takés používáním vysoce citlivých a přesných diagnostických metod,které umožnily detailní druhové rozlišení původců některýchchorob.Za hlavní přínos této práce lze považovat souhrnné doloženínových organismů a jejich vazeb (viz tab. 1), které jakopotenciální škodlivé organismy pronikají do uvedeného ekosystémua přizpůsobují se v něm novým podmínkám. Podleokruhu hostitelských rostlin se postupně buď stávají novýmprimárním škůdcem přímo na neprodukčních rostlináchv ekosystému zastoupených, nebo tyto hostitelské rostlinymohou vytvářet rezervoáry škodlivých organismů pro ekosystémyrostlin produkčních. Významným jevem z hlediskachování nových škodlivých organismů je také možnost následnéhokomplexního působení s dalšími biotickými a abiotickýmifaktory ekosystému a vytváření tzv. polyetiologickýchonemocnění. Podíl jednotlivých faktorů je v těchto případechvelmi obtížně definovatelný, přičemž výsledné poškození napadenérostliny a ztráta jejích užitných vlastnosti bývají zpravidlavelmi výrazné.Protože řada rodů tzv. okrasných dřevin je široce využívánav lesním hospodářství, je sledování výskytu nových organismůa nových epidemiologických vazeb významnou součástírostlinolékařského výzkumu. Dlouhodobé monitorování výskytua škodlivosti organismů na úseku lesa probíhá v rámcičinnosti Lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesníhohospodářství a myslivosti, v. v. i., Jíloviště-Strnady (Knížek etal., 2011; Pešková, Soukup, 2011). Z hlediska SRS je ve vazběna legislativu EU pozornost v rámci tzv. Pest Risk Assessment(PRA) věnována především tzv. regulovaným (dříve karanténním)organismům.Pro většinu uvedených škodlivých organismů nejsou známá,nebo dostatečně prověřená účinná ochranná opatření, protoje velmi důležité včasné vyhodnocení jejich vlastností a chovánív novém areálu jejich výskytu. Tyto údaje mohou současněpředejít i případným ekonomickým ztrátám v důsledkupozdního odhalení nového škodlivého organismu až v dobějeho přemnožení a vizuálně již nepřehlédnutelných projevů124

Tab. 1 Přehled a vyhodnocení chování vybraných škodlivých organismů okrasných rostlin zjištěných v období 2005–2011Škodlivý organismus Hostitelská rostlina Rozšíření Symptomy napadení Současná míraškodlivostiMonilia fructicola okrasné rostlinyrodu MalusSeiridium cardinale Cupressocyparisleylandiiplošné – průzkumSRSspála květů a letorostů, hnilobaplodůjedna lokalita usychání větví, korové léze, výtokyexudátuTobacco streak virus – TSV Dahlia pinnata jedna lokalita nespecifické, často směsné infekces jinými viry a odrůdová rozdílnostvysoká –v závislosti napodmínkáchMožnosti vývoje, význam, komentář Obrazovápřílohapři přechodu na další rody (např. Prunus)a za příznivých klimatických podmínekvýrazné zvýšení škodlivostivysoká rozšíření na nové lokality a přechod na dalšípodčeledě Cupressoideaenízká, aleinterakces dalšími viryšíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem testování základníchstupňů množeníPetunia vein clearing virus – PVCV Petunia × hybrida jedna lokalita chloróza žilek listů estetická šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem testování základníchstupňů množeníCalibrachoa mottle virus – CbMV Calibrachoa sp. jedna lokalita chloróza listů nízká šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem testování základníchstupňů množeníScrophularia mottle virus – ScrMV Nemesia sp. jedna lokalita chlorotické kresby a kroužky estetická šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem testování základníchstupňů množeníHydrangea ringspot virus – HdRSV Hydrangea sp. plošné chloróza, chlorotické skvrny,kresby a kroužkyodrůdová rozdílnostRhododendron necrotic ringspot virus– RoNRSVPetunia asteroid mosaic virus –PetAMVRhododendron sp. sporadické nekrotické koncentrické kroužkyna dvouletých a starších listechGoniolimontataricumsporadické chlorotické a nekrotické kresbya skvrnynízká šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem vizuální selekcematečných rostlinestetická šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem vizuální selekcematečných rostlinvysoká šíření vegetativním množením a osivem,ochrana preventivní systémem testovánízákladních stupňů množeníResseliella crataegi – bejlomorka Crataegus sp. jedna lokalita nekróza listů a výhonů vysoká při přemnožení lze předpokládat zvýšenívýznamuThrips albopilosus – třásněnka Magnolia accuminata jedna lokalita chloróza a deformace listů vysoká nejčastější hostitel v ČR je Humulus lupulus,možnost epidemiologické vazbyPolyphagotarsonemus latus – roztoč Chrysanthemum sp. jedna lokalita deformace listů a výhonů a tvorbakorkových pletivCinnara curvipes – mšice Abies concolor,A. grandisplošné nezjištěny, doprovodný symptomje intenzivní potřísnění medovicía tvorba černívysoká šíření vegetativním množením, ochranapreventivní systémem vizuální selekcematečných rostlinestetická přechod na další hostitelské druhy Abies sp.a Pseudotsuga menziessii–obr. 1,2––––obr. 7, 8obr. 9, 10––––obr. 6125

Tab. 1 pokračováníŠkodlivý organismus Hostitelská rostlina Rozšíření Symptomy napadení Současná míraškodlivostiGraphocephala fennahi – křís Rhododendron sp. plošné – monitoringVÚKOZ, v. v. i.Phloesinus aubei – kůrovec Cupressoideae plošné – monitoringVÚKOZ, v. v. i.Pseudaulacaspis pentagona – štítenka Catalpa bignonioides lokalitní –monitoringVÚKOZ, v. v. i.nezjištěny, zelenooranžový rychlepřelétající hmyzúživný žír dospělců v paždívětviček s jejich následnýmusychánímbělavé kolonie škůdce na kmenecha větvíchNuculaspis abietis – štítenka Picea pungens jedna lokalita žloutnutí jehličí, hnědé štítkyškůdcePseudomonas syringae pv. aesculi –bakterieAesculushippocastanumsporadické –monitoringVÚKOZ, v. v. i.tmavé výtoky na větvích a kmenu,praskání kůry, chřadnutí až úhynstromuPseudomonas marginalis – bakterie Zantedeschia sp. jedna lokalita hniloba rhizomů, odumíránírostlinErwinia carotovora subsp. carotovora– bakterieZantedeschia sp. jedna lokalita hniloba rhizomů, odumíránírostlinStolbur-Phytoplasma – StPh Rhododendron sp. sporadické –monitoringVÚKOZ, v. v. i.chloróza žilek, vrásčitost a osovitádeformace čepelíMožnosti vývoje, význam, komentář Obrazovápřílohanízká snadné aktivní i pasivní šíření, periodicképřemnožování, vizuálně nápadný škůdcevysoká při trvalém přemnožení je pravděpodobnépoškození větví a kmenů stromů podkornímžírem larevvysoká možnost přechodu na mnoho dalších v ČRvýznamných rodů dřevinvysoká při přemnožení lze předpokládat zvýšenívýznamu–obr. 3a,3b, 4obr. 5vysoká reálná hrozba plošného rozšíření obr. 11, 12vysoká významná v množitelských porostech,selekce materiáluvysoká významná v množitelských porostech,selekce materiáluvysoká šíření vektory a vegetativním množením(zejména in vitro), selekce množitelskéhomateriálu––––126

Obr. 2 Seiridium cardinale na Cupressocyparis leylandii, specifickévizuální symptomy korových rakovinových lézí s výtokempryskyřice a plodničkami houbyObr. 1 Seiridium cardinale, patogen rozšířený v oblasti Středomořína cypřišovitých rostlinách, v Česku zjištěn na Cupressocyparisleylandii na jedné lokalitě na dovezených rostlinách, infekcezpůsobuje obecný projev poškození v podobě usychání větviček,větví až celých vegetačních vrcholů3bObr. 4 Phloesinus aubei na Thujopsis dolabrata, detail žírua dospělce3aObr. 3a, 3b Phloesinus aubei na Juniperus sp., spontánní šířeníkůrovce z jižních oblastí Evropy, obecný projev v podobě usychánívětviček v důsledku úživného žíru dospělců v paždí větviček127

Obr. 5 Pseudaulacaspis pentagona na Catalpa bignonioides, škůdcerozšířený v oblasti Středomoří, výskyt v různých oblastech Českabyl vždy spojen s dovozovým materiálem, na starých stromechnebyla nalezena, štítenky patří obecně k obtížně regulovatelnýmškůdcůmObr. 7 Hydrangea ringspot virus (HdRSV) na Hydrangeamacrophylla, málo nápadné symptomy až latentní infekce, snadnýzdroj šíření vegetativním množenímObr. 8 Hydrangea ringspot virus (HdRSV) na Hydrangea serrata,výrazné symptomy infekce na listech, specifické symptomyna květech nezjištěny, HdRSV nebyl zjištěn u H. arborescens a H.paniculataObr. 6 Cinnara curvipes na Abies concolor, černé mšice o velikosti až0,5 cm vytváří „hrozivě vypadající“ pohybující se kolonie o velkémpočtu jedincůObr. 9 Rhododendron necrotic ringspot virus (RoNRSV) zavlečenýna dovozových rostlinách z Polska, kde byl již v minulosti popsán,výrazné příznaky pouze na dvouletých a starších listech128

Obr. 10 Rhododendron necrotic ringspot virus (RoNRSV) –variabilita projevů infekce na listech rododendronuObr. 11 Pseudomonas syringae pv. aesculi (PSA) na Aesculushippocastanum, obecný projev infekce v důsledku odumíránípodkorních pletiv v podobě žloutnutí a řídnutí koruny a celkovéhochřadnutí stromu (Nizozemí, 9/2011)poškození rostlin. Z tohoto pohledu představuje ukončeníVýzkumného záměru ve VÚKOZ, v. v. i., současně i ukončenídlouhodobé systémové práce v této oblasti výzkumu.Pro ilustraci rozmanitosti vizuálních projevů škodlivosti jeuvedeno 7 organismů formou obrazové přílohy s doplňkovýmikomentáři.Obr. 12 Pseudomonas syringae pv. aesculi (PSA) na Aesculushippocastanum, silný projev výtoků na kmenu napadeného stromu,pro potvrzení infekce PSA je nutná laboratorní diagnostika(Nizozemí, 9/2011)ZÁVĚRPodle dlouhodobé prognózy vývoje makroklimatických podmínekna Zemi (za předpokladu jejího naplnění), obecně provázenéneodvratnými změnami klimatických a stanovištníchpodmínek i v rámci střední Evropy, lze s vysokou pravděpodobnostíočekávat rovněž výrazné změny v oblasti rostlinnéhopatosystému. Kontinuita výzkumu vzniku nových areálůškodlivých organismů je základem pro možnost uplatněnípreventivních opatření ochrany užitných hodnot vegetacerostoucí mimo lesní a polní ekosystémy.129

PoděkováníPráce byly provedeny v rámci řešení Výzkumného záměruVÚKOZ, v. v. i., Průhonice, MZP002707301, předmět řešeníVI., projekt 5061 a projektu NAZV, smlouva č. QI92A246.LITERATURACerny, K., Gregorova, B., Strnadova, V., Tomsovsky, M.,Cervenka, M. (2008a): Phytophthora alni causing declineof black and grey alders in the Czech Republic. PlantPathology, vol. 57, p. 370.Cerny, K., Gregorova, B., Strnadova, V., Tomsovsky, M.,Holub, V. and Gabrielova, S. (2008b): Phytophthoracambivora causing ink disease of sweet chestnut recordedin the Czech Republic. Czech Mycol., vol. 60, no. 2,p. 265–274.Cerny, K., Malinova, M., Tomsovsky, M., Strnadova, V.,Holub, V., Mrazkova, M. and Gabrielova, S. (2008c):First Report of Phoma exigua var. populi Causing Cankerof Twigs and Shoots of Poplar in the Czech Republic.Plant Disease, vol. 92, no. 10, p. 1473.Cerny, K., Strnadova, V., Gregorova, B., Holub, V.,Tomsovsky, M., Mrazkova, M. and Gabrielova, S.(2009): Phytophthora cactorum causing bleeding canker ofcommon beech, horse chestnut, and white poplar in theCzech Republic. Plant Pathology, vol. 58, s. 394.Cerny, K., Tomsovsky, M., Mrazkova, M., Strnadova, V.(2011): The present state of knowledge on Phytophthoraspp. diversity in forest and ornamental woody plants inthe Czech Republic. New Zealand Journal of ForestryScience, 41S S75-S82.Havelka, J., Starý, P., Mertelík, J., Kloudová, K. (2008):Exotické jehličnany a nová invazní americká mšice. Živa,č. 2, s. 78–79.Jankovský, L., Šťastný, P., Palovčíková, D. (2009): Nekrózajasanu Chalara fraxinea v ČR. Lesnická práce, roč. 88,č. 1, s. 18–19.Knížek, M., Liška, J., Lubojacký, J., Modlinger, R., Tuma,M. (2011): Živočišní škůdci v lesích Česka v roce 2010.In Knížek M. [ed.]: Škodliví činitelé v lesích Česka2010/2011. Sborník ze semináře. Průhonice, 12. 4. 2011.Jíloviště Strnady, VÚLHM, v. v. i., s. 15–20.Krejzar, V., Mertelik, J., Pankova, I., Kloudova, K., Kudela,V. (2008): Pseudomonas marginalis associated with soft rotof Zantedeschia spp. Plant Protect. Sci., vol. 44, p. 85–90.Mertelik, J., Kloudova, K., Vanc, P., Mokra, V., Sediva,J., Navratil, M., Valova, P. (2004): First Detection ofPhytoplasmas in Rhododendron in the Czech Republic.Plant Disease, vol. 88, no. 8, p. 906.Mertelik, J. (2006): Diptera: Cecidomyiidae, Resseliella crataegi(Barnes, 1939). Klapalekiana, vol. 42, no. 1–3, p. 179.Mertelík, J., Kloudová, K. (2009): First Report of Hydrangearing spot virus in mountain hydrangea in the CzechRepublic. Plant Pathol., vol. 58, p. 405.Mertelík, J., Kloudová, K., Knížek, M. (2007): Přemnoženíkůrovce Phloeosinus aubei (Peris, 1855) na cypřišovitýchrostlinách. Agro, č. 10, s. 27.Mertelík, J., Kloudová, K. (2007a): Průzkum výskytu novéštítenky Pseudaulacaspis pentagona na Catalpa sp. v Českérepublice. Acta Pruhoniciana, č. 86, s. 11–13.Mertelík, J., Kloudová, K. (2007b): Průzkum rozšíření novězavlečeného škůdce rododendronů Graphocephala fennahiYoung, 1977 v České republice. Acta Pruhoniciana, č. 86,s. 5–9.Mertelík, J., Kloudová, K. (2011): Slizotoková nekróza jírovcemaďalu způsobená Pseudomonas syringae pv. aesculi v ČR.Zahradnictví, č. 12, s. 58–60.Mokrá, V., Götzová, B., Bezděková, V., Dědič, P., Ptáček, J.(2008): First report of Tobacco streak virus on dahlia in theCzech Republic. Plant Disease, vol. 92, p. 484.Mokrá, V., Mertelík, J., Götzová, B. (2007): Sbírka virůokrasných rostlin. Acta Pruhoniciana, č. 86, s. 63–68.Mrazkova, M., Cerny, K. (2007): Usychání výhonů a hnilobaplodů brusinek a borůvek způsobená houbou Diaporthevaccinii Shear. Rostlinolékař, roč. 18, č. 3, Příl. Karanténníorganismy.Mrázkova, M., Černý, K., Tomsovsky, M., Gabrielova, S.(2007): First Report of Leaf Spot, Shoot Blight, andStem and Collar Canker of Rhododendron spp. Causedby Phytophthora citricola in the Czech Republic. PlantDisease, vol . 91, no. 11, p. 1515.Mrazkova, M., Cerny, K., Tomsovsky, M., Holub, V.,Strnadova, V., Zlatohlavek, A. and Gabrielova, S. (2010):First Report of Root Rot of Pedunculate Oak and OtherForest Tree Species Caused by Phytophthora plurivora inthe Czech Republic. Plant Disease, vol. 94, no. 2, p. 272.Pešková, V., Soukup, F. (2011): Houbové choroby v lesíchČeska v roce 2010. In Knížek, M. [ed.]: Škodliví činitelév lesích Česka 2010/2011. Sborník ze semináře. Průhonice,12. 4. 2011, Jíloviště-Strnady, VÚLHM, v. v. i., s. 21–24.Zahradník, P. (2001): Noví nebezpeční živočišní škůdciv lesním hospodářství. In Nebezpeční škodliví biotičtíčinitelé v lesním hospodářství a zemědělství se zaměřenímna karanténní opatření. Sborník přednášek a diskusníchpříspěvků přednesených na 25. setkání lesníků tří generací.Kostelec nad Černými lesy, 10. dubna 2001, s. 261–262.Rukopis doručen: 22. 2. 2012Přijat po recenzi: 9. 3. 2012130

Acta Pruhoniciana 100: 131–135, Průhonice, 2012SELEKCE NA ODOLNOST K PADLÍ (ERYSIPHE CICHORACEARUM DC.VAR. CICHORACEARUM) V POTOMSTVECH PODZIMNÍCH HVĚZDNIC(ASTER L., SYN. SYMPHYOTRICHUM NEES.)SELECTION FOR RESISTANCE TO POWDERY MILDEW (ERYSIPHECICHORACEARUM DC. VAR. CICHORACEARUM) IN OFFSPRINGS OFAUTUMN ASTERS (ASTER L., SYN. SYMPHYOTRICHUM NEES.)Rudolf VotrubaVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, votruba@vukoz.czAbstraktPadlí (Erysiphe cichoracearum var. cichoracearum) je nejzávažnější houbovou chorobou, která napadá především odrůdy vytrvalýchhvězdnic zařazované do skupiny novobelgických hvězdnic (Aster novi-belgii, syn. Symphyotrichum novi-belgii). V průběhušesti let byla zpracována metoda selekce výběrem vždy nejodolnějších semenáčů v potomstvech po křížení. Metoda umožňujeotestovat ve skleníku velké množství semenáčů (250 ks/m 2 ) během krátké doby, za 8–9 týdnů od výsevu. Odolnost k padlí sepři výběru nejodolnějších rostlin, které byly vždy použity jako mateřské, během let stále zvyšovala. Průměrná náchylnost semenáčův hodnocených potomstvech poklesla z hodnoty 4,2 bodu v roce 2006 až na hodnotu 1,5 bodu v roce 2010 (stupnice 1–5 bodů,1 – nenáchylný, 5 – silně náchylný). Zdrojem rezistence byla odrůda hvězdnice ‘Esther’, která vykazovala v původních testechodrůd vysokou odolnost.Klíčová slova: Aster, padlí, rezistence, selekce, semenáčeAbstractPowdery mildew (Erysiphe cichoracearum var. cichoracearum) is the most severe fungus disease that invades mainly the varietiesof autumn asters ranged to a group of New York asters (Aster novi-belgii, syn. Symphyotrichum novi-belgii). Within 6 years,a method of selection of the most resistant seedlings in offsprings after crossing was processed. The method makes it possibleto test in a greenhouse a large amount of seedlings (250 pcs/m 2 ) during short time, in 8–9 weeks from sowing. Resistanceto powdery mildew in the selection of the most resistant plants (which were always used as mother ones) during the yearscontinuously increased. The average susceptibility of seedlings in assessed offsprings declined from 4.2 points in 2006 up tothe value of 1.5 points in 2010 (scale 1–5 points; 1 – not susceptible, 5 – highly susceptible). The source of resistance was thevariety of Aster ‘Esther’, which showed high resistance in the primary tests of varieties.Key words: Aster, powdery mildew, resistance, selection, seedlingsÚVODNejvýznamnější houbovou chorobou podzimních hvězdnic,především odrůd řazených do skupiny novobelgickýchhvězdnic (Aster novi-belgii, syn. Symphyotrichum novi-belgii),je padlí Erysiphe cichoracearum DC. var. cichoracearum. Rostlinyna venkovních plochách napadá zejména koncem létaa na podzim, v době kvetení. Vytváří bílý moučnatý povlakna všech nadzemních částech. Na vrchní straně listů se myceliumpozději zbarvuje hnědě až černofialově. Houba způsobujezbrzdění růstu, deformace a odumírání listů a poupat(Stahl et al., 1993; Wohanka, 2006). I když se uvádí rozdílyv náchylnosti odrůd a potřebnost šlechtění na odolnost k tétochorobě (Picton, 1999, Schöllkopf, 1995), objektivní hodnoceníchybí a nelze najít ani údaje o cílevědomém rezistentnímšlechtění se standardními testovacími metodami.Uváděné údaje jsou získané pozorováním nebo jsou pouzesoučástí hodnocení sortimentu odrůd (Hertle, 2005, 2007).Mulrooney et al. (2004) uvádějí hodnocení náchylnostik padlí (Erysiphe cichoracearum) a ke rzi (Coleosporium asterum)u 47 druhů a odrůd hvězdnic pěstovaných venku.Cílem práce bylo najít standardní metodu testování na náchylnostk padlí a ověřit možnost selekce odolných semenáčův potomstvech.MATERIÁL A METODIKANejprve byl založen pokus s metodou inokulace vegetativněrozmnožených rostlin ve skleníku. Byly zvoleny dvě metodyinokulace – postřik suspenzí spor (cca 1 000 spor/1 ml) nebovolný rozsev spor ze silně napadených rostlin umístěných nadrostlinami testovanými. Pro napěstování houby byla použitasilně náchylná odrůda Aster ‘Karminkuppel’. Výskyt padlína testovaných rostlinách byl hodnocen po 10 a po 30 dnech.Testování vegetativně rozmnožených odrůd a vlastních klonův dalších letech probíhalo ve skleníku, u napěstovanýchrostlin v květináčích o průměru 10 cm na stolech se závlahouzaplavením tak, aby nadzemní část nebyla smáčena. Rostlinyřízkované ve druhé polovině dubna bylo možno hodnotitv červnu.131

Pro testování semenáčů byl ověřen postup v roce 2005, a protoževyhovoval, byl použit i v dalších pěti letech. Semena sevysévala do truhlíků a za 16–20 dní po výsevu se semenáčkypřepichovaly do sadbovačů JP 3050/42. do rašelinného substrátu.Buňky (sázecí místa) v sadbovačích mají horní průměr5 cm a objem 65 ml. Na 1 m 2 bylo umístěno 250 rostlin.Od každého potomstva se přepichovaly 3 sadbovače se 42buňkami, takže byla 3 opakování po 42 rostlinách v každémpotomstvu, náhodně rozmístěná. Sadbovače s rostlinami bylyumístěny ve skleníku na stolech se závlahou zaplavením. Inokulačnírostliny v květináčích o průměru 11 cm byly umístěnyasi za 20 dní po přepichování vyvýšeně nad testovanými semenáči(obr. 2). Protože růst rostlin byl velmi rychlý, byly zaštípnutyve výšce 15–20 cm 7–10 dnů před hodnocením. Prohodnocení náchylnosti byly významné pouze vyzrálejší spodnílisty. Hodnocení napadení houbou probíhalo za 59–69dnů od výsevu a za 20–23 dnů od začátku inokulace (tab. 1).Pro hodnocení napadení rostlin houbou byla použita pětibodovástupnice:1 – bez napadení,2 – slabě napadené spodní listy,3 – silněji napadené spodní listy, slabě napadené horní listy,4 – silně napadené spodní listy, silněji napadené horní listy,5 – spodní listy odumírají, silně napadené horní listy.Byl zaznamenán počet rostlin se stejným stupněm napadenív každém opakování a nejméně napadené rostliny byly zachoványpro další práci. Pro vyhodnocení byla použita analýza rozptylujednoduchého třídění a Duncanův test (Statistica Cz 7).Semena v jednotlivých letech byla získávána z volného sprášenískupiny vždy nejméně náchylných semenáčů vybranýchv tom roce. Rostliny byly vzájemně opylovány (volné sprášení),takže byly známy pouze mateřské (semenné) rostliny. Důvodemproč nebylo použito párové křížení, bylo nejen nereálnékastrování mateřských rostlin, ale také značný rozsah sterilitya inkompatibility, který bránil získání semen u řady genotypů.Tab. 1 Termíny postupu předpěstování a hodnocení semenáčů v letech 2006–2010Rok 2006 2007 2008 2009 2010Výsev 25. 5. 22. 5. 23. 5. 21. 5. 28. 5.Přepichování 13. 6. 6. 6. 9. 6. 10. 6. 13. 6.Inokulace od 10. 7. 3. 7. 1. 7. 29. 6. 8. 7.Zaštípnutí 23. 7. 16. 7. 14. 7. 13. 7. 21. 7.Hodnocení 2. 8. 26. 7. 21. 7. 19. 7. 31. 7.VÝSLEDKY A DISKUZEDruh padlí vyskytující se na odrůdách vytrvalých podzimníchhvězdnic (A. novi-belgii, A. ericoides) byl určen jako Erysiphecichoracearum var. cichoracearum. Houba se ve skleníkovýchpodmínkách celoročně vyskytuje na rostlinách náchylnýchgenotypů hvězdnic, pokud nejsou nadměrně smáčeny zálivkou.Největší rozvoj houby na rostlinách ve skleníku bylod pozdního jara do podzimu. Padlí na hvězdnicích se vyvíjelovelmi rychle i v letních měsících při vysokých teplotáchve skleníku, na rozdíl od některých jiných druhů padlí na jinýchdruzích rostlin.V přípravné fázi byla propracována metoda inokulace testovanýchrostlin. Za 10 dní po inokulaci byl výskyt padlí v kontrolnívariantě a ve variantě s postřikem suspenzí spor velmipodobný, rostliny ve variantě s volným rozsevem spor z inokulačníchrostlin byly napadeny výrazně silněji. Při konečnémhodnocení, za 30 dní po inokulaci, bylo zřejmé, že volnýrozsev spor z inokulačních rostlin je velmi účinnou a jednoduchoumetodou inokulace a testované rostliny ve skleníkuv letních měsících lze hodnotit za 3–4 týdny po inokulaci.Podobnou metodu uvádí Lebeda (1986) pro testování hrachuna náchylnost k padlí Erysiphe pisi. Padlí se vyvíjelo u hvězdnicaž na listech určitého stáří, není tedy pozorovatelnéna nejmladších nevyzrálých listech, jak je patrné na obr. 1 a 4.Ze 6 testovaných odrůd byly silně napadeny ‘Rose Bonnet’,‘Karminkuppel’ a ‘Schöne von Dietlikon’, slaběji ‘Herbstgrussvom Bresserhof’ a ‘Yvette Richardson’, bez napadení padlímbyla odrůda ‘Esther’.Při hodnocení klonů ve skleníku v létě a stejných klonůna venkovním stanovišti na podzim byla zjištěna shodná reakcena náchylnost k padlí a potvrzena tak vhodnost skleníkovéhotestu pro selekci odolných rostlin. Skleníkový test je všakmnohem citlivější, protože pokud se nadzemní část rostlin nesmáčízálivkou nebo deštěm, je vývoj houby daleko intenzivnější.Je pak možné, že genotypy, které venku jsou téměř beznapadení (vysoká polní odolnost), vykazují ve skleníkovémtestu vyšší stupeň náchylnosti.Postup testování vypracovaný pro vegetativně namnoženérostliny byl uplatněn v roce 2005 u semenáčů získaných z volnéhoopylení odrůd ‘Esther’, ‘Herbstgruss vom Bresserhof’,‘Jenny’ ‘Pink Cloud’, ‘Professor Kippenberg’, ‘Rose Bonnet’,‘Rosenwichtel’ a ‘Yvette Richardson’. Potvrdilo se, že semenáčevykazují stejnou reakci na inokulaci a že je použitelnýpostup testování na mladých rostlinách v sadbovačích. Toje významné proto, aby bylo možno testovat velké množstvírostlin na relativně malé ploše ve skleníku.Po testu na náchylnost k padlí v roce 2005 byly vybrány nejméněnáchylné semenáče pro další práci a z nich po volnémopylení získána semena. To se opakovalo v dalších pěti letech132

Obr. 1 Silně náchylná a odolná rostlina hvězdnice ve skleníkovýchpodmínkáchObr. 2 Testované a inokulační rostliny na stole ve skleníkuObr. 3 Semenáče odolného potomstva v době hodnoceníObr. 4 Semenáče náchylného potomstva v době hodnoceníObr. 5 Klon 2/10 s velmi početnými drobnými úboryObr. 6 Klon 172/10 s většími úbory typu odrůd novobelgickýchhvězdnic133

u vybraných nejodolnějších semenáčů získaných po testovánípotomstev. Vybrané, v létě otestované semenáče vykvétalyve skleníku v září a v říjnu a semena byla sklízena v listopadua v prosinci. Celý cyklus od výsevu do sklizně semen, včetnětestování na náchylnost k padlí, proběhl tedy v jednom roce.Práce byla ztížena tím, že některé genotypy, mezi nimi i velmiodolné, byly sterilní nebo vytvořily velmi málo semen (graf 1).V grafu je patrné, jak se během let zvyšoval počet rostlin, kterénetvořily žádná semena, a mírně klesal počet rostlin s vysokouprodukcí semen. Potomstva rostlin s vysokou a středníprodukcí semen byla vždy v dalším roce testována a z nichbyly vybírány nejodolnější genotypy. Každoročně se hodnotilookolo 30 potomstev, celkem tedy okolo 3 500 semenáčů.Ve všech letech byl projev napadení stejný a plně se vyvinulpo stejné době od vystavení inokulačních rostlin, tj. po 3–4týdnech, bez ohledu na průběh počasí. Důležité bylo zajistit,aby nadzemní část rostlin nebyla smáčena, jinak by bylo hodnocenízkresleno.V grafu 2 jsou uvedeny průměry bodového hodnocení všechrostlin všech hodnocených potomstev. Pokles náchylnostik padlí od hodnoty 4,2 bodu v roce 2006 až na hodnotu1,5 bodu v roce 2010 je velmi dobře patrný. Navíc kromě let2007 a 2008 se hodnoty statisticky významně liší. Je zřejmýGraf 1 Podíl mateřských rostlin s různou produkcí semen přivolném opylení v jednotlivých letech (v %)605040%30201002005 2006 2007 2008 2009rokyProdukcesemenŽádnáVelmi nízkáStedníVysokáGraf 2 Napadení rostlin padlím v průměru potomstev (v bodech)v letech 2006–2010Tab. 2 Průměrné hodnoty napadení padlím (v bodech) v potomstvech,z nichž postupně vznikly rezistentní genotypyGenotyp 117/10 160/10 225/10 238/10Rok2006 4,2 a * 4,2 a 4,3 a 4,3 a2007 3,5 b 3,5 b 3,9 b 3,9 b2008 3,1 c 2,8 c 2,8 c 3,1 c2009 2,6 d 2,6 c 2,6 c 2,2 d2010 1,7 e 1,9 d 1,8 d 1,7 e* hodnoty ve sloupcích označené stejnými písmeny se od sebe významněneliší (Duncan test, P ≤ 0,05).velmi výrazný pokles náchylnosti při opakovaném výběru nejodolnějšíchgenotypů během pětiletého období.V tabulce 2 jsou uvedeny průměrné hodnoty napadení padlímsemenáčů v potomstvech, ze kterých postupně vzniklyzcela rezistentní genotypy, které byly vybrány v roce 2010.Semenáče v roce 2006 měly průměrnou hodnotu napadenívyšší než 4 body u výchozích potomstev všech čtyř klonů. Pokaždoročním výběru nejodolnějších rostlin klesala průměrnánáchylnost semenáčů v potomstvech až na hodnoty nižší než2 body v roce 2010, z nichž byly vybrány rezistentní genotypy(hodnocení 1,0 bod). Hodnoty jsou statisticky významně rozdílné,s výjimkou roků 2008 a 2009 u klonů 160/10 a 225/10.Zdrojem rezistence byla odrůda ‘Esther’ s drobnými úborysvětle růžové barvy. Shodně Mulrooney et al. (2004) ji hodnotíjako odolnou k napadení padlím. Tato odrůda, vyšlechtěnápřed rokem 1907, se řadí do skupiny odrůd Aster ericoides(Mulrooney et al., 2004; Picton, 1999; Schöllkopf, 1995).Picton (1999) však v popisu uvádí: „V porovnání s jinýmiodrůdami A. ericoides se zdá, že ‘Esther’ má více společnéhos moderními odrůdami, na jejichž vzniku se podílela A. pringlei,ačkoliv v roce 1920 byla v katalogu uváděna jako odrůdaA. novi-belgii“. Úspěšnost křížení odrůd A. novi-belgii s odrůdou‘Esther’ podporuje domněnku, že se nejedná o odrůduA. ericoides, které se patrně s novobelgickými hvězdniceminekříží z důvodu nestejné ploidie. Semple (2005) uvádíu Symphyotrichum pilosum var. pringlei (Aster pringlei) x = 8,stejně jako u Symphyotrichum novi-belgii (Aster novi-belgii).Symphyotrichum ericoides (Aster ericoides) má x = 5. Vzhledzískaných odolných klonů je intermediární, podíl odrůdy ‘Esther’se projevil snížením velikosti četných úborů a světlejšímiodstíny barvy úborů (obr. 5).ZÁVĚRByla vypracována a ověřena metoda testování semenáčů podzimníchvytrvalých hvězdnic na náchylnost k padlí volným rozsevemkonidií z inokulačních rostlin na rostliny testované. Metodaumožňuje otestovat velké množství semenáčů (250 ks/m 2 )během krátké doby, za 8–9 týdnů od výsevu. Podmínkou jeumístění rostlin ve skleníku na spodní závlaze, aby nadzemníčást nebyla smáčena deštěm ani zálivkou. Odolnost k padlí se134

při výběru nejodolnějších rostlin, které byly vždy použity jakomateřské, během let stále zvyšovala. Byly tak získány zcela rezistentnígenotypy.Zdrojem rezistence byla odrůda ‘Esther’, která vykazovalav původních testech odrůd vysokou odolnost. Práce bylakomplikována neplodností nebo velmi nízkou plodností některýchvybraných, jinak velmi cenných rostlin. Je to patrnězpůsobeno složitým hybridním původem současných odrůd,na jejichž vzniku se podílelo více původních druhů severoamerickýchvytrvalých hvězdnic. Některé vybrané a dáleprověřené klony, které budou mít dobré pěstitelské a estetickévlastnosti, mohou být zařazeny do sortimentu jako novéodolné odrůdy. Kromě toho mohou být použity ve šlechtěníjako zdroj rezistence k padlí.Wohanka, W. (2006): Pflanzenschutz im Zierpflanzenbau.Stuttgart, Eugen Ulmer, 287 p., ISBN 3-8001-4409-3.PoděkováníTento příspěvek vznikl za finanční podpory Ministerstva životníhoprostředí České republiky v rámci výzkumného záměruč. 0002707301.LITERATURAHertle, B. (2005): Die besten Rau- und Glattblatt-Astern fürdie Gartenverwendung. In Internationale Stauden UnionJahrbuch 2005, p. 71–77.Hertle, B. (2007): Schmuckvolle und gesunde Kissen-Astern.Gartenpraxis, no. 2, p. 9–15.Lebeda, A. (1986): Erysiphe pisi. In Lebeda, A. [ed.]: Metodytestování rezistence zelenin vůči rostlinným patogenům,Olomouc, VHJ Sempra, s. 215–219.Mulrooney, B., Barton, S., Holton, T. (1998): AsterDemonstration Results. Reaction of Aster Cultivars toPowdery Mildew and Rust [online]. Newark, DE 19717-1303: Dept. of Plant and Soil Sciences, University ofDelaware (revision date 1/20/2004). Dostupné na:.Picton, P. (1999): The Gardener’ s Guide to Growing Asters.Newton Abbot UK, David and Charles Publishers, 160 p.,ISBN 0 7153 0804 1.Schöllkopf, W. (1995): Astern. Stuttgart, Eugen Ulmer, 166 p.,ISBN 3-8001-6573-2.Semple, J. C. (2005): Symphyotrichum Nees. SymphyotrichoidAsters in the restricted sense. Last update 26 October2005. Dostupné na http://www.jcsemple.uwaterloo.ca/Symphyotrichum.htm.Stahl, M., Umgelter, H., Jörg, G., Merz, F., Richter, J. (1993):Pflanzenschutz im Zierpflanzenbau. Stuttgart, EugenUlmer, 396 p., ISBN 3-8001-5133-2.Rukopis doručen: 24. 1. 2012Přijat po recenzi: 14. 3. 2012135

136

Acta Pruhoniciana 100: 137–145, Průhonice, 2012INVAZE CHALARA FRAXINEA V CHKO LUŽICKÉ HORY – PŘEDBĚŽNÉVÝSLEDKY VÝZKUMUTHE RESEARCH ON CHALARA FRAXINEA INVASION IN LUŽICKÉ HORYLANDSCAPE PROTECTED AREA – PRELIMINARY RESULTSLudmila Havrdová 1), 2) , Karel Černý1), 2)1)Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, havrdova@vukoz.cz, cerny@vukoz.cz2)Česká zemědělská univerzita v Praze, katedra ochrany lesa a myslivosti, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol, havrdova@fld.czu.cz, cerny@fld.czu.czAbstraktNekróza jasanu způsobená invazním patogenem Chalara fraxinea představuje vážný problém v lesním hospodářství, vodnímhospodářství a v ochraně přírody a krajiny. V modelovém území CHKO Lužické hory byl proveden výzkum sledující rozšířenípůvodce choroby v různých typech porostů se zastoupením jasanu. Na území CHKO bylo prozkoumánov roce 2011 v červenciaž září 80 ploch rozdělených do 5 kategorií podle charakteru a četnosti výskytu jasanu na solitérní výskyt, roztroušený výskyt,břehový porost, jasanová olšina a lesní porost. Na výzkumných plochách byl hodnocen objem korun všech jasanů a procentuálnípoškození korun jednotlivých stromů způsobené Ch. fraxinea. Bylo zjištěno, že patogen Chalara fraxinea se vyskytujev téměř 94 % zkoumaných ploch. Dále bylo zjištěno, že průměrná úroveň poškození porostů je 10,30 % (po přepočtu vícenež 4 100 m 3 /ha). Poškození jednotlivých kategorií porostů se mezi sebou statisticky průkazně lišilo – nejméně byly napadenysolitérní jasany a lesní porosty a naopak nejvíce porosty břehové a jasanové olšiny.Klíčová slova: Chalara fraxinea, Hymenoscyphus pseudoalbidus, Fraxinus excelsior, jasan ztepilý, nekróza jasanuAbstractAsh dieback caused by invasive pathogen Chalara fraxinea poses an important risk in forestry, water management and natureconservation and landscape protection. The investigation of distribution and impact of the disease in different types ofvegetation was performed in Lužické hory protected landscape area. There were investigated 80 sites divided in 5 categories inJuly and September 2011, according to the type of vegetation and frequency of ash as follows: isolated trees in open landscape,scattered planting (and alleys), riparian stands, ash-alder alluvial forests and forest stands. It was found out that the patogenChalara fraxinea occurred in 94 % of surveyed areas. It was revealed that the average damage of stands was 10,30 % (thedamage of crowns exceeded 4,100 m 3 /ha of ash forest after recalculation). The disease distribution was statistically different inthe investigated stands: the isolated trees in open landscape and forest stands were less damaged compared to the most damagedriparian stands and ash-alder alluvial forests.Key words: Chalara fraxinea, Hymenoscyphus pseudoalbidus, Fraxinus excelsior, common ash, ash diebackÚVODChalara fraxinea – příčina nekrózy jasanuV posledním desetiletí bylo v severovýchodní Evropě (Pobaltí,Polsko, Skandinávie) pozorováno nebezpečné hromadnéodumírání jasanů, jehož původce byl poprvé identifikovánv r. 2001 (Kowalski, 2001) a vědecky popsán pod jménemChalara fraxinea Kowalski v r. 2006 (Kowalski, 2006). Běhemstudie vývojového cyklu patogenu bylo zjištěno, že Ch. fraxineamůže jako nepohlavní stadium patřit k běžnému helociálnímuaskomycetu Hymenoscyphus albidus (Roberge ex Desm.)W. Philips. Tento mikromycet je původním evropským druhem,jenž se běžně vyskytuje na opadu jasanu a jeho odumřelýchvýhonech (Kowalski, Holdenrieder, 2009b). Následujícímolekulární studie analyzující větší množství materiálu sebranéhoz opadu a izolovaného z nekróz ovšem ukázala, že Chalarafraxinea náleží k novému kryptickému druhu – Hymenoscyphuspseudoalbidus V. Queloz, C. R. Grünig, R. Berndt,T. Kowalski, T. N. Sieber & O. Holdenrieder, 2010, který jemorfologicky téměř totožný s výše zmíněným Hymenoscyphusalbidus a výrazněji se liší jen některými molekulárními charakteristikami(mj. sekvencí ITS regionů rDNA) a virulencívůči jasanu (Queloz et al., 2010). Studie rovněž potvrdila,že se tento patogen v Evropě vyskytuje už nejméně 30 let –z herbářových položek byl výskyt H. pseudoalbidus v Evropě(Švýcarsko) doložen ze 70. let minulého století. Patogen tehdyale pravděpodobně nezpůsoboval větší škody, a proto byl aždosud přehlížen (Queloz et al., 2010). Dalším důvodem, pročnebyl patogen donedávna zkoumán, může být skutečnost, žejasan není jako dřevina příliš ceněn, obvykle není určen k hospodářskémupěstování, používá se jako meliorační dřevinaa větší roli hraje spíše v ochranných a v břehových porostech.Patogen se rychle rozšířil do dalších částí Evropy, v současnédobě se vyskytuje v následujících státech: Rakousko, ČR,137

Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Litva, Nizozemí,Norsko, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Dánsko, Estonsko,Lotyšsko, Švýcarsko (EPPO 2007, 2008a, b, 2010; Kirisitset al., 2009, 2010; Kowalski, Holdenrieder, 2009a; Ogris etal., 2009, 2010; Schumacher et al., 2010; Thomsen et al.,2007 aj.). Zjistilo se, že vlna epidemie se pohybuje Evropouod východu na západ, což je spolu s faktem, že Fraxinus ornus(jakožto více příbuzný asijským druhům jasanů) je odolnějšívůči C. fraxinea, důvodem hypotézy, že patogen byl do Evropyzavlečen z Asie (Queloz et al., 2010). Z celoevropskéhohlediska je situace nejhorší pravděpodobně v Polsku a Pobaltí,kde se choroba vyskytuje ve větší intenzitě delší dobu nežu nás a kde dochází k poškození velkých ploch výsadeb jasanu(např. Zachara et al., 2007).V ČR byl patogen poprvé potvrzen r. 2007 (Arboretum Křtiny)a poté byl izolován na několika dalších lokalitách na jižníMoravě a Vysočině (Jankovský, Holdenrieder, 2009). Dalšírozšíření patogenu bylo izolačně potvrzeno v severovýchodníchČechách na cca deseti lokalitách na Semilsku, Trutnovsku,Náchodsku (Havrdová, unpubl.). Rozšíření tzv. nekrózyjasanu je ovšem výrazně širší – symptomy jsou popisoványv Praze, Beskydech, Jeseníkách, Krkonoších, východnícha středních Čechách a jinde (Jankovský, Holdenrieder, 2009).Patogen se velmi pravděpodobně víceméně roztroušeně vyskytujena většině území státu a jeho význam postupně narůstá.V ČR je v současné době výskyt patogenu znám z oboudruhů původních jasanů Fraxinus excelsior a F. angustifolia(Jankovský, Holdenrieder, 2009).Průběh choroby a její významChalara fraxinea primárně napadá listy (zejména řapíky)a způsobuje nekrózy listů a jejich předčasný opad (Bakys etal., 2009). V letních měsících velmi pravděpodobně patogeninvaduje hostitele v místě listových stop, pupenů, poraněnía po sátí a dále proniká do vnitřních pletiv výhonů a větvíhostitele. Na napadených výhonech a větvích patogen způsobuječernavé léze, které se rychle prodlužují oběma směry,přičemž části pletiv již mohou nad nekrózou usychat. Běhemléta může hostitel oddělit napadenou část pletiv kalusem. Jepravděpodobné, že mycelium patogenu přežívá zimu v pletivechhostitele – patogen byl z napadených výhonů úspěšněizolován v lednu (Havrdová, unpubl.). V následujícím vegetačnímobdobí se pak patogen může dále pletivy šířit a rozsahnapadení se může zvyšovat. Dále bylo zjištěno, že patogenpřezimuje ve formě mycelia v řapících napadených a opadlýchlistů, na kterých se vytvářejí na jaře a v létě plodničkypohlavního stádia (apothecia) produkující množství askospor,které se šíří vzduchem a opětovně invadují hostitele (Timmermannet al., 2011). Snadné a rychlé šíření současné epidemiev Evropě podporuje domněnku, že se patogen šíří vzduchem(Kowalski, Holdenrieder, 2009b).Patogenem jsou napadány stromy všech věkových kategoriína různých typech stanovišť – od přirozených lesů po komerčnílesní výsadby a výsadby okrasné (Kirisits, Halmschlager,2008; Kowalski, Łukomska, 2005). Sazenice a mladé výsadbyjasanů jsou nekrózou jasanu poškozovány rychleji a ve většímrozsahu (mladé stromky mohou v důsledku napadeníodumřít i během jedné vegetační sezóny) než výsadby plněvzrostlé. U vzrostlých jedinců se choroba projevuje v prvnífázi mírným řídnutím koruny (lokální defoliací) a odumíránímvýhonů (zpravidla přírůstku posledního roku). Hostitelna poškození patogenu reaguje tvorbou proventivních výhonů,které vytváří pod odumřelými částmi větví a postupněvzniká typické shlukovité olistění. Později dochází k intenzivnímušíření patogenu v koruně hostitele, vedoucímu k masivnímuodumírání výhonů, drobných a později i kosterníchvětví a k rozsáhlému poškození. U značně poškozených stromůdosahuje proschnutí až 80–90 % objemu koruny. Taktopoškozené stromy samozřejmě neplní většinu svých funkcía strom nakonec odumírá (Černý, 2011; Jankovský, Holdenrieder,2009; Kowalski, Holdenrieder, 2009b).Potenciální význam invaze v ochraně přírody a krajinyNebezpečnost patogenu a jeho rychlé šíření znepokojuje fytopatologya lesníky ve velké části Evropy. Obecně je pohledna další vývoj velmi skeptický a někteří autoři připouštějíi možnost kolapsu celých populací jasanu (např. McKinney etal., 2010). Vzhledem k rychlému šíření patogenu vzduchemna značné vzdálenosti je nepravděpodobné, že by postupu epidemieEvropou mohla zabránit fytosanitární opatření (Quelozet al., 2010). Dosud známá nejsou ani ochranná opatřenía o jejich účinnosti mnozí autoři pochybují mj. vzhledemk efektivnímu šíření patogenu vzduchem (např. Jankovský etal., 2009; Queloz et al., 2010).Z výše zmíněného jednoznačně vyplývá fakt, že šíření patogenua poškození porostů bude velmi obtížné nějakým způsobemregulovat. Z hlediska dlouhodobého hospodaření v krajiněje ovšem důležité mít alespoň základní znalosti o průběhuinvaze, invazibilitě různých typů porostů a o faktorechprostředí, které mohou k vyššímu riziku poškození přispívat.Vzhledem k široké ekologické valenci jasanu a jeho širokémupoužití lze očekávat, že invaze Ch. fraxinea pravděpodobněmůže způsobit problémy v celé řadě různých typů porostůa výsadeb.Očekávat samozřejmě lze větší problémy ve výsadbách s vyššímzastoupením a významem jasanu, a to na vlhčích stanovištíchv jasanovo-olšových luzích a v tvrdých luzích nížinnýchřek, obecně také v břehových porostech zejména středníchpoloh na drobnějších tocích s nezpevněnými břehy. Významnýmproblémem bude obnova břehových porostů s dominantníolší, které jsou napadeny Phytophthora alni a kde jakoodpovídající náhrada odumřelých olší často přicházel v úvahujasan, nyní ale jeho výraznější použití bude nutno v důsledkuinvaze Ch. fraxinea revidovat (Černý, 2011). Dále lze předpokládatproblémy v suťových lesích a v ochranných porostechna svazích. Význam epidemie způsobené Ch. fraxinea je užteď lokálně velmi výrazný i ve výsadbách ve volné krajině, kdeje jasan často významnou složkou prvků ÚSES, a to nejenv břehových porostech, ale i stromořadích, remízech a dalšíroztroušené výsadbě. Mimo jiné lze předpokládat značný význampůvodce choroby zejména v mozaikovité, členité kulturníkrajině středních poloh s významným podílem jasanu,jako je např. Verneřické středohoří nebo Růžovská vrchovinači Kytlická hornatina. Poškození jasanů lze ale čekat ve všech138

typech společenstev a výsadeb, kde se jasan vyskytuje, a to zejménavzhledem ke snadnému šíření patogenu (Černý, 2011).Tento článek si klade za cíl identifikovat rozdíly v intenzitěnapadení různých typů porostů v krajině, ve kterých se jasanvyskytuje.MATERIÁL A METODIKACílem práce bylo potvrdit vliv a význam některých faktorůprostředí účastnících se na distribuci a rozsahu napadeníhostitele původcem choroby – Chalara fraxinea. Práce by takměla napomoci k řešení složité problematiky nekrózy jasanůa případně přispět k vytvoření managementu výsadby jasanů,a tím k zachování biodiverzity. Sledované faktory prostředía znaky na hostitelských dřevinách byly získávány a jsou zpracoványv souladu s International Co-operative Programmeon Assessement and Monitoring of Air Pollution Effects onForest (Eichhorn et al., 2010), který sjednocuje metody sběrudat použitelných nejen pro hodnocení dopadu polutantůna lesní dřeviny, ale i dalších faktorů.Modelové území, výběr výzkumných plochPro průzkum bylo vybráno modelové území CHKO Lužickéhory, které plně splňuje požadavky pro sběr dat. Populace patogenuje zde relativně ustálená (velmi hrubě lze odhadnout,že terénní sledování proběhlo přibližně 5 let po invazi C. fraxinea)a rozšířená po celém území. Jsou zde zastoupeny nejrůznějšítypy porostů jasanu ve značném výškovém gradientuna relativně malém území. Mimo jiné je území CHKO geomorfologickyi vegetačně značně heterogenní. Území CHKOLužické hory je lokalizováno mezi 50° 46´–50° 55´ s. š. a 14°25´–14° 52´ v. d., rozkládá se na ploše 264 km 2 v nadmořskýchvýškách mezi 312–793 m.V různých částech území CHKO byly vybrány čtyři užší oblastio ploše cca 20 km 2 respektující geomorfologickou a vegetačnívariabilitu území CHKO a zohledňující výskyt jasanu.Každá oblast pak byla rozdělena na 20 čtverců 1 × 1 km.V každém čtverci byla vybrána pouze jedna výzkumná plocha– kruh o poloměru 50 m. Výběr ploch byl prováděn tak, abybyla vzdálenost mezi sousedními plochami co největší – minimálnívzdálenost byla 500 m, a to pouze v několika výjimečnýchpřípadech. Standardní vzdálenost mezi sousednímiplochami lze odhadnout na cca 700–800 m. Geomorfologieplochy byla homogenní a jasně definovaná, stejně tak jakotyp (kategorie) porostu. Při výběru ploch bylo respektovánopravidlo, aby v každé oblasti byly rovnoměrně zastoupenyvšechny definované kategorie porostů, a to pokud možnorovnoměrně na výškovém gradientu. Pokud ve čtverci nebylnalezen žádný jasan, nebo porost neodpovídal příslušnýmparametrům (např. nedostatečná pokryvnost, významný antropogennízásah do porostu atp.) byl vybrán jiný, přilehlýčtverec, dokud nebyla splněna metodika. Zároveň bylo pokudmožno respektováno pravidlo, aby ve dvou sousedních čtvercíchnebyl hodnocen porost stejné kategorie. Celkem bylovybráno 80 výzkumných ploch, přičemž střed každé z nichbyl zaznamenán pomocí GPS (Garmin GPSMAP 62s) v souřadnicovémsystému WGS-84 (tab. 1 na str. 122).Sběr datTerénní průzkum proběhl během 10. 7. a 10. 9. 2011, terénnípráce byly ukončeny ještě před výraznějším předčasným opademlistů způsobeným Ch. fraxinea, který by mohl ovlivnit výsledky.Na každé ploše bylo sledováno celkem 15 proměnných:objem nekrózy jasanu (závislá proměnná), 6 nezávislých proměnnýchpopisujících výskyt a charakter hostitele a 8 nezávislýchproměnných popisujících charakter prostředí. Mezi nezávisléproměnné byly zařazeny: lokalizace nekrózy jasanu, vzrůststromu, objem koruny, zástin koruny, zdravotní stav, pokryvnostjasanu na ploše, okolní napadení hostitelé, typ porostu,zápoj porostu, popis vegetace a okolního prostředí, nadmořskávýška, expozice terénu, sklon terénu a geomorfologie. Pro účeltohoto příspěvku budou blíže popsány pouze vyhodnocovanéznaky – tj. typ porostu, objem korun a nekróza jasanu.Kategorie porostůVzhledem k ekologii a historickému používání jasanu na územíCHKO se tato dřevina vyskytuje v nejrůznějších typech porostůod přirozených jasanových olšin, lužních a suťových lesů, přesvíce či méně umělé či samovolně z náletů vzniklé remízy a stromořadíve volné krajině až po městské výsadby. Šíře výskytu jasanuv různých typech vegetace byla charakterizována pomocípěti kategorií, z nichž každá respektuje určitý typ: solitérní výskytv otevřené krajině, roztroušená výsadba (stromořadí) ve volnékrajině, břehové porosty, jasano-olšové luhy a lesní porosty.Porosty byly vybírány tak, aby bylo možné je celé jednoznačněpřiřadit do konkrétní kategorie a aby byla pokud možno pokrytavariabilita uvnitř jednotlivých kategorií co se týče reálného rozsahuzastoupení jasanu na daném typu stanovišť.Solitérní výskyt. Jedná se o solitérní jedince ve venkovské krajině,kde pokryvnost jasanu na ploše činí cca 1–10 %; pokryvnoststromového patra na ploše max. 10 %; stromové patrochybí min. 30 m od kraje koruny měřeného jedince.Roztroušená výsadba. Jedná se o skupiny a linie ve volné venkovskékrajině (remízy, linie, okraje porostů, stromořadí), kdepokryvnost jasanu na ploše činí cca 3–20 %; celková pokryvnoststromového patra na ploše je 10–20 %.Břehový porost. Jedná se o souvislé liniové břehové porosty(zhruba do 12 m celkové šířky) ve volné krajině, či v intravilánuobce, kde pokryvnost jasanu na ploše činí cca 5–30 %;celková pokryvnost stromového patra na ploše je 15–40 %.Lesní porost. Jedná se o roztroušený výskyt až souvislý výskytv lesních porostech (cesty, okraje porostů, drobné kotlíky)a v ochranných porostech, kde pokryvnost jasanu na plošečiní cca 2–100 %; celková pokryvnost stromového patrana ploše je 80–100 %.Jasanová olšina. Jedná se o původní či sekundární jasano-olšovýluh či údolní jasanovou olšinu, kde pokryvnost jasanuna ploše činí cca 10–50 % a celková pokryvnost stromovéhopatra na ploše je 80–100 %.139

Tab. 1 Přehled výzkumných plochPlocha č. Lokalizace Souřadnice Nadmořská výška(m n. m.)1 Kunratice u Cvikova N 50°46.841´, E 14°40.709´ 3522 Mařeničky, studánka N 50°47.460´, E 14°40.342´ 3703 Mařeničky, Třídomí N 50°47.263´, E 14°40.783´ 3714 Mařeničky, Svitávka N 50°47.893´, E 14°40.315´ 3485 Mařeničky, hřbitov N 50°47.766´, E 14°40.716´ 4206 Mařenice, ZD N 50°48.344´, E 14°40.895´ 3967 Mařenice, Svitávka N 50°48.664´, E 14°40.345´ 4078 Drnovec, Zelený vrch N 50°46.805´, E 14°39.392´ 4689 Cvikov, léčebna N 50°47.265´, E 14°38.746´ 42010 Trávník N 50°47.944´, E 14°39.051´ 40011 Naděje N 50°48.613´, E 14°39.093´ 41812 Naděje, Hamr N 50°48.944´, E 14°39.351´ 43313 Mařenice, Soví vrch N 50°48.837´, E 14°40.402´ 40614 Mařenice, sev. Svitávka N 50°48.881´, E 14°40.327´ 40415 Luž N 50°50.365´, E 14°39.044´ 60216 Juliova N 50°49.797´, E 14°39.867´ 49217 Dolní Světlá N 50°49.899´, E 14°39.738´ 49718 Dolní Světlá, PR Brazilka N 50°50.433´, E 14°39.870´ 48919 Krompach, Krompašský potok N 50°49.438´, E 14°40.653´ 44420 Cvikov, Boží muka N 50°47.375´, E 14°38.676´ 47821 Líska, Černá hora N 50°50.341´, E 14°28.023´ 52522 Líska, jz. Studenec N 50°49.628´, E 14°26.673´ 47923 Líska, Studenec N 50°49.937´, E 14°27.279´ 73524 Líska, Sedlo pod Studencem N 50°49.912´, E 14°28.061´ 63125 Líska, Zlatý vrch N 50°49.519´, E 14°27.950´ 56826 Líska, Lipnický vrch N 50°49.492´, E 14°26.491´ 48627 Líska, hřiště N 50°49.432´, E 14°27.223´ 49628 Česká Kamenice, Chřibská Kamenice N 50°48.010´, E 14°25.804´ 30129 Horní Kamenice, Chřibská Kamenice N 50°48.150´, E 14°26.434´ 31730 Líska, jih obce N 50°48.997´, E 14°26.939´ 43831 Dolní Prysk, Střední vrch N 50°48.504´, E 14°28.124´ 42432 Horní Kamenice, Lísecký potok N 50°48.567´, E 14°26.484´ 36533 Křížový Buk, Javor N 50°49.564´, E 14°29.664´ 55534 Kytlice, Mlýny N 50°48.608´, E 14°30.129´ 39335 Kytlice, PR Kytlice N 50°48.122´, E 14°32.443´ 51336 Kytlice, kostel N 50°48.710´, E 14°32.189´ 47337 Horní Kamenice, Břidličný vrch N 50°48.192´, E 14°27.026´ 34438 Kytlice, Lomy N 50°48.840´, E 14°30.592´ 41939 Kytlice, Falknov N 50°48.505´, E 14°31.763´ 49140 Kytlice, obec N 50°49.005´, E 14°31.662´ 47441 Doubice, PR Spravedlnost N 50°52.674´, E 14°27.885´ 41942 Nová Doubice N 50°53.020´, E 14°28.225´ 45443 Doubice, jih obce N 50°53.177´, E 14°27.327´ 38844 Doubice, hájenka N 50°53.659´, E 14°27.340´ 41345 Doubice, Doubický potok N 50°53.548´, E 14°27.848´ 426140

Plocha č. Lokalizace Souřadnice Nadmořská výška(m n. m.)46 Doubice, PR Vápenka N 50°53.770´, E 14°28.757´ 49447 Chřibská, Liščí Bělidlo N 50°52.587´, E 14°28.744´ 39448 Chřibská, PR Louka u Brodských N 50°52.102´, E 14°28.539´ 33349 Chřibská, ZD N 50°51.675´, E 14°28.397´ 34950 Dolní Chřibská, Výslunní N 50°52.179´, E 14°27.157´ 35351 Chřibská, Pařez N 50°52.275´, E 14°27.948´ 33852 Dolní Chřibská, akvadukt N 50°51.644´, E 14°26.798´ 30553 Chřibská, obec N 50°51.730´, E 14°28.807´ 34354 Kyjov, ZD N 50°54.518´, E 14°28.165´ 41755 Hely, křížek N 50°54.616´, E 14°28.589´ 44256 Hely N 50°54.806´, E 14°28.518´ 40857 Kyjov, Křinický potok N 50°54.973´, E 14°28.359´ 38458 Doubice, kaplička N 50°52.991´, E 14°27.628´ 40559 Krásná Lípa, park N 50°54.384´, E 14°29.988´ 44760 Nová Chřibská N 50°52.244´, E 14°29.675´ 40661 Heřmanice v Podještědí, Jezevčí vrch N 50°47.461´, E 14°42.279´ 65562 Heřmanice v Podještědí, jih obce N 50°47.068´, E 14°44.302´ 36163 Heřmanice v Podještědí, Na Šestce N 50°48.864´, E 14°44.387´ 47064 Petrovice, Sokol N 50°48.459´, E 14°44.974´ 59365 Petrovice, Vápenka N 50°49.454´, E 14°45.352´ 43766 Petrovice, ZD N 50°48.344´, E 14°45.500´ 40567 Petrovice, pramen N 50°48.692´, E 14°46.527´ 38768 Petrovice, hájenka N 50°48.838´, E 14°45.998´ 38169 Petrovice, Kněžický potok N 50°48.107´, E 14°45.996´ 35370 Petrovické domky N 50°47.915´, E 14°44.811´ 37571 Kněžice N 50°47.639´, E 14°46.168´ 34672 Kněžičky, Kněžický potok N 50°46.929´, E 14°46.327´ 31373 Kunratické domky N 50°46.697´, E 14°43.244´ 36574 Lada v Podještědí N 50°46.708´, E 14°44.769´ 33075 Kunratické domky, Dubina N 50°47.033´, E 14°42.876´ 39376 Heřmanice v Podještědí, Kamenný vrch N 50°48.153´, E 14°43.433´ 42177 Lada v Podještědí, rybník N 50°46.508´, E 14°44.883´ 31278 Lada v Podještědí, Heřmanický potok N 50°46.878´, E 14°44.485´ 32679 Heřmanice v Podještědí, kostel N 50°47.588´, E 14°43.840´ 35580 Krompach, Hvozd N 50°49.572´, E 14°44.215´ 607Objem korunObjem koruny je proměnná popisující množství kolonizovatelnéhosubstrátu (za zjednodušeného předpokladu homogenníhozavětvení a olistění všech jedinců) a je pro vyhodnocenískutečného rozsahu poškození velmi významnou veličinou. Jezároveň zřejmé, že velmi proměnlivou realitu porostů nelzeplně postihnout, proto bylo nutno akceptovat jistá zjednodušení,které ovšem při použití standardizovaných postupů majíproporcionálně stejný dopad u všech zkoumaných porostů.Vzhledem k tomu, že se v jednotlivých porostech vyskytovalijedinci nejrůznějšího vzrůstu a tvaru včetně zmlazení, bylobjem korun jednotlivých stromů na všech plochách počítánzvlášť. Protože se tvar korun jasanu různí, byl i tento faktor zahrnutpři výpočtech. V dokonalém zápoji vytváří jasan přímýkmen a štíhlou, poměrně řídkou vejcovitou korunu (Wardle,1961), v řídkém zápoji jasan korunu více rozkládá a ve vrcholučasto vidličnatí (Vyskot, 1978) a její tvar tudíž může býtkulovitý, vejcovitý až zaoblený. Zjednodušeným způsobembyl měřen objem jasanového zmlazení, které bylo potřebado výpočtu rovněž zahrnout.Pro výpočet objemu koruny (V) byla měřena výška koruny141

(v) a průměr koruny ve dvou kolmých směrech (d 1, d 2). Výškakoruny (v) byla měřena výškoměrem Nikon Forestry 550v metrech od prvního větvení k nejvyššímu bodu koruny.Šířka koruny byla měřena ve dvou na sebe kolmých směrech(d 1, d 2), měřeno krokováním s přesností na 0,5 m. U vejcovitékoruny (elipsoidu) je výška koruny větší než její průměr (v >(d 1+d 2)/2), u kulovité koruny se výška koruny rovná průměru(v = (d 1+d 2)/2), u polokulovitých tvarů je výška menší nežprůměr (v < (d 1+d 2)/2). Proto byly pro výpočty objemů korunrůzných tvarů použity následující vzorce: pro výpočet objemuvejcovité a kulovité koruny byl použit vzorec V = 4/3πvd 1d 2a pro výpočet objemu zaoblené koruny V = 2/3πvd 1d 2. V případěhomogenního porostu jasanového zmlazení bylo na prostorsouvisejících korun sousedních jedinců nahlíženo prozjednodušení jako na kvádr. V tomto případě byly měřenyšířka a délka porostu krokováním nebo dálkoměrem NikonForestry 550 a jeho průměrná výška (eventuálně průměrnávýška korun). Výpočet objemu korun homogenního porostupak proběhl podle vzorce V = vd 1d 2.Objem korun jednotlivých jedinců (včetně zmlazení) byl pakna celé ploše sečten.Nekróza jasanuNa sledovaných stromech a porostech byl opticky ověřen výskyttypických symptomů nekrózy jasanu (případně za použitídalekohledu). Dále bylo zjištěno procento prosycháníkoruny způsobené Ch. fraxinea vyjádřené podílem suchýcha odlistěných částí koruny ve srovnání se zdravým stromem.Pro hodnocení nekrózy koruny jasanů byla použita metoda„foliage transparency“ dle ICP Forest 2010 (Eichhorn et al.,2010), která určuje množství světla prostupující korunouv procentech, oproti množství světla prostupujícího korunouplně olistěnou. Jako kalibrace bylo pro vizuální hodnoceníprosychání koruny použito práce Smitley (2008). Prosychání>10 % bylo hodnoceno v desítkách procent a prosychání

ná úroveň poškození porostů je 10,30 % (rozsah 0,00–30,58).Nejmenší objemy poškození lze identifikovat v kategoriích solitérnívýskyt, kde bylo poškozeno v průměru 4 64,87 m 3 /plocha(rozsah 0–1225,02), což představuje 4,42 % objemu korunjasanů (rozsah 0,00–8,28 % s extrémní hodnotou 29,97 %).Poměrně málo se nekróza jasanu vyskytuje i v lesních porostech– průměrný objem poškození činil 1 192,59 (rozsah121,5–2544,39) m 3 /plocha což vztaženo k celkovému objemupředstavuje v průměru 5,50 % (rozsah 0,47–12,60). Největšíobjemy poškození se vyskytují v břehových porostech, kde jepoškozeno v průměru 6 617,96 (1 265,43–2 3157,28) m 3 /plocha,což vztaženo k celkovému objemu korun představuje poškození15,22 % (rozsah 7,42–26,50; Graf 1, 2).Při přepočtu na 1 ha plochy lze konstatovat následující. V kategoriisolitérní výskyt bylo poškozeno v průměru 591,89 m 3 /ha,v kategorii lesní porost 1 518,45 m 3 /ha a v kategorii roztroušenávýsadba 2 985,31 m 3 /ha. Naproti v kategorii jasanováolšina bylo poškozeno 6 852,89 m 3 /ha a v kategorii břehovýporost dokonce 8 426,23 m 3 /ha. Uváděné údaje mohou býtsamozřejmě zatíženy subjektivní chybou vzniklou při hodnoceníprocenta prosychání, nicméně tato chyba je proporcionálněstejná u všech kategorií.Největší relativní poškození v rámci jednoho porostu bylo zjištěnou jasanové olšiny (porost 56, Hely), kde bylo poškozeno30,58 % objemu korun jasanů (v reálu poškození činilo19 463,27 m 3 ), absolutně nejvyšší hodnoty byly zjištěny v břehovémporostu Křinického potoka (porost 57, Kyjov) a činily23 157,28 m 3 (průměrné poškození na ploše činilo 22,54 %).Napadení porostů výrazně kolísá mezi jednotlivými kategoriemiporostů. Z výsledků vyplývá, že se poškození jednotlivýchkategorií porostů mezi sebou průkazně liší – a to jak v proměnnécelkový objem nekrózy v porostu, tak v proměnné podílnekrózy na objemu korun porostu (p < 0,01, tab. 2). Lzejednoznačně říci, že v CHKO Lužické hory jsou průkazně nejméněnapadeny solitérní jasany a porosty lesní a naopak nejvícejsou napadeny porosty břehové a jasanové olšiny (p < 0,01).DISKUZERozšíření patogenu a jím způsobené choroby ve sledovanémúzemí je poměrně značné – průměrné poškození sledovanýchporostů jasanů je 10,30 % (maximální zjištěná hodnota je30,58 %). Tato hodnota je relativně značně vysoká s ohledemGraf 1 Procentuální poškození jasanu patogenem Chalara fraxineav různých kategoriích porostů v CHKO Lužické horyGraf 2 Objem nekrózy jasanu způsobené Chalara fraxineav různých kategoriích porostů v CHKO Lužické horyTab. 2 Objem korun jasanů, objem nekrózy jasanu a její procentuální podíl (aritmetický průměr spočtený přes plochy v kategoriích) vesledovaných kategoriích porostů jasanu v CHKO Lužické hory. N: počet měření, SE: střední chyba průměru; vícenásobné porovnání:hodnoty označené stejným indexem nejsou statisticky průkazně odlišnéKategorie porostu N Průměrný objem korunjasanů (±SE)(m 3 )Průměrný objem nekrózyjasanu (±SE)(m 3 )Podíl nekrózyjasanu (±SE)(%)Solitérní výskyt 16 16840,55 464,87 (±117,73)a 4,42 (±1,83)aRoztroušený výskyt 18 25070,44 2920,71 (±535,98)b,c 12,41 (±1,76)b,cBřehový porost 16 46477,70 6617,96 (±1428,22)c 15,22 (±1,61)cJasanová olšina 14 36844,79 5382,26 (±1468,35)b,c 14,14 (±2,37)cLesní porost 16 28985,44 1192,59 (±203,92)a,b 5,50 (±0,83)a,bPrůměr (CHKO) 80 30837,78 3254,14 (±474,36) 10,30 (±0,90)143

na fakt, že patogen byl ve studovaném území detekován poprvév r. 2009 (Černý, unpubl.) a v ČR v r. 2007 (Jankovský,Holdenrieder, 2009). To sice mohlo být způsobeno částečněpřehlížením problému, ale nepochybně to rovněž souvisís mnohokrát zmiňovanou rychlostí invaze a s faktem, že se Ch.fraxinea velmi pravděpodobně šíří vzduchem (např. Kowalski,Holdenrieder, 2009b; Queloz et al., 2010). Patogen byl ve sledovanémúzemí zjištěn ve všech kategoriích výsadeb a téměřv 94 % zkoumaných ploch, což je v souladu např. s výsledkyKirisitse a Halmschlagera (2008) a Kowalského a Łukomské(2005). Tento fakt ve spojitosti s náhlým vzestupem chorobyopět podporuje teorii o šíření patogenu vzduchem.Na druhou stranu se ukázalo, že napadení jasanů v různýchkategoriích porostů průkazně kolísá – nejmenší podíl napadeníbyl zjištěn v kategorii solitérní výskyt a lesní porost, největšípak v kategorii břehový porost a jasanová olšina. To můžesouviset samozřejmě s celou řadou faktorů – např. s celkovýmobjemem korun jasanů na ploše, který je u nejvíce poškozenýchkategorií vyšší (viz tab. 2). Lze předpokládat, že meziobjemem korun jasanů a četností výskytu choroby existujepozitivní závislost. Objem korun odpovídá množství kolonizovatelnéhosubstrátu – jinak také receptivní ploše, na kterése mohou zachytit askospory šířící se vzduchem. Objemkorun rovněž koresponduje s množstvím opadlého substrátu,na kterém patogen pravděpodobně dokončuje vývoj. Askosporyuvolněné z apothecií narostlých na opadlých řapícíchslouží jako primární infekční inokulum, kterým jsou dáleinfikovány listy a výhony v korunách (Timmermann et al.,2011). Pokud by tato skutečnost byla potvrzena, bylo by možnéuvažovat o silné pozitivní zpětné vazbě a rychlém nárůstupoškození porostu (kdy by byly nejvíce postiženy spodní částikorun), protože lze předpokládat, že největší množství infekčníhoinokula bude zachyceno v krátké vzdálenosti od jehozdroje (Malloch, Blackwell, 1992).Dalším faktorem, který mohl být příčinou vyššího napadeníjasanových olšin a břehových porostů, je fakt, že jsou vícevázány na vlhčí prostředí. Délepřetrvávající vlhkost prostředímůže chránit spory před vyschnutím a stimulovat klíčení(Timmermann et al., 2011), může tak dojít rychlejšímu rozvojichoroby, podobně jako např. u antraknózy platanu a jinýchchorob listů a výhonů (Sinclair et Lyon, 2005). Vyššívlhkost prostředí může rovněž být ovlivněna vyšším zápojemstromového patra na ploše a v jejím okolí a geomorfologiíterénu. Vyšší zápoj vícedruhového porostu (např. v lesníchporostech či jasanových olšinách) může ovšem na druhoustranu teoreticky snížit pravděpodobnost uchycení patogenuna ploše (askospory patogenu mají menší pravděpodobnost,že dopadnou na vhodný substrát). Vliv na uchycení patogenumůže mít např. také expozice a relativní nadmořská výška aj.Metodika výběru lokalit byla sice nastavena tak, aby pokudmožno nedocházelo k velkému zkreslení v důsledku působenítohoto faktoru, nicméně byla vždy identifikována nejbližšíohniska výskytu choroby v okolí sledovaných ploch, jejichvzdálenost a směr.Všechny výše zmíněné a některé další faktory byly při terénnímsběru dat zohledněny a jejich variabilita byla zaznamenána.Jejich vyhodnocení proběhne v následujících měsících.ZÁVĚRNa základě průzkumu 80 porostů reprezentujících celou škáluvýskytu jasanu na území CHKO Lužické hory bylo zjištěno,že patogen Chalara fraxinea je na území značně rozšířena choroba, kterou způsobuje – nekróza jasanu – se vyskytujev téměř 94 % zkoumaných ploch. Dále bylo zjištěno, že průměrnáúroveň poškození porostů je 10,30 %, což je vzhledemke krátké době od počátku invaze alarmující hodnota. Bylozjištěno, že průměrné poškození korun jasanů na zkoumanýchplochách dosáhlo 4 143,11 m 3 na 1 ha porostu. Nejmenšíobjemy poškození lze identifikovat v kategorii solitérnívýskyt, kde bylo poškozeno v průměru 591,89 m 3 /ha (4,42%celkového objemu korun). Poměrně málo se nekróza jasanuvyskytovala i v lesních porostech – průměrný objem poškozeníčinil 1 518,45 m 3 /ha (5,50 %). Největší objemy poškozeníbyly identifikovány v jasanových olšinách: 6 852,89 m 3 /ha(14,14%) a v břehových porostech, kde poškození dosáhlov průměru 8 426,23 m 3 /ha (15,22 %).Poškození jednotlivých kategorií porostů se mezi sebou průkazněliší (p < 0,01) a lze jednoznačně říci, že v CHKO Lužickéhory jsou nejméně napadeny solitérní jasany a lesní porostya naopak nejvíce jsou napadeny porosty břehové a jasanovéolšiny (p < 0,01).Práce na projektu budou dále pokračovat – v následujícím obdobíbudou zkoumány faktory prostředí, které mohly ovlivnitintenzitu choroby v různých typech porostů.PoděkováníPráce byla podpořena projekty Ministerstva zemědělství Českérepubliky č. NAZV QI92A207 a Ministerstva školství,mládeže a tělovýchovy č. ČZU IGAFLD201113. Dále bychomchtěli poděkovat za spolupráci SCHKO Lužické hory,zejména pak ing. Alexandru Hrozkovi za veškerou pomoc připrůzkumu území a SCHKO Labské pískovce.LITERATURABakys, R., Vasaitis, R., Barklund, P., Ihrmark, K., Stenlid,J. (2009): Investigations concerning the role of Chalarafraxinea in declining Fraxinus excelsior. Plant Pathology,vol. 58, p. 284–292.Černý, K. (2011): Nebezpečné patogeny lesních dřevinPhytophthora alni a Chalara fraxinea: rozšíření, význama možná rizika vyplývající z jejich zdomácnění. Zpr. Ochr.Lesa, č. 15, s. 71–75.Eichhorn, J., Roskams, P., Ferretti, M., Mues, V., Szepesi, A.,Durrant, D. (2010): International Co-operative Programmeon Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects onForest (ICP Forest), part IV Visual Assessment of CrownCondition and Damaging Agents. Hamburg, UNECEICP Forest Programe Co-ordinating Centre, 47 p.144

EPPO (2007): Ash dieback in Europe and possible implicationof Chalara fraxinea. Addition to the EPPO Alert List.EPPO Reporting Service 2007/179.EPPO (2008a): First report of Chalara fraxinea in Norway.EPPO Reporting Service 2008/181.EPPO (2008b): First report of Chalara fraxinea in Finland.EPPO Reporting Service 2008/182.EPPO (2010): Chalara fraxinea, Ash dieback. EPPO ReportingService [online]. October 2011 [cit. 2011-10-17], dostupnéna : .Hendl, J. (2006): Přehled statistických metod zpracování dat.2. vydání. Praha, Portál, 583 s., ISBN 80–7367–123–9.Jankovský, L., Holdenrieder, O. (2009): Chalara fraxinea –Ash Dieback in the Czech Republic. Plant Prot. Sci., vol.45, p. 74–78.Jankovský, L., Šťastný, P., Palovčíková, D. (2009): Nekrózajasanu Chalara fraxinea v ČR. Les. Práce, č. 88, s 16–17.Kirisits, T., Halmschlager, E. (2008): Eschenpilz nachgewiesen.Forstzeitung, vol. 2, p. 32–33.Kirisits, T., Matlakova, M., Mottinger-Kroupa, S., Cech, T.L., Halmschlager, E. (2009): The current situation of ashdieback caused by Chalara fraxinea in Austria. In Doğmuş-Lehtijärvi, T. [ed.]: Proceedings of the conference ofIUFRO working party 7.02.02. Foliage, shoot and stemdiseases of forest trees. Eğirdir, Turkey, May 11-16 2009.SDU Faculty of Forestry Journal, ISSN: 1302-7085,Seriál: A, Special Issue: 97–119.Kirisits, T., Matlakova, M., Mottinger-Kroupa, S.,Halmschlager, E., Lakatos, F. (2010): Chalara fraxineaassociated with dieback on narrow-leafed ash (Fraxinusangustifolia). Plant Pathology, vol. 59, p. 411.Kowalski, T. (2001): O zamieraniu jesionów [About ashdieback]. Trybuna Leśnika, vol. 4, p. 6–7.Kowalski, T. (2006): Chalara fraxinea sp. nov. associatedwith dieback of ash (Fraxinus excelsior) in Poland. ForestPathology, vol. 36, p. 264–270.Kowalski, T., Holdenrieder, O. (2009a): Pathogenicity ofChalara fraxinea. Forest Patology, vol. 39, p. 1–7.Kowalski, T., Holdenrieder, O. (2009b): The teleomorph ofChalara fraxinea, the causal agent of ash dieback. ForestPathology, vol. 39, p. 304–308.Kowalski, T., Łukomska, A. (2005): The studies on ash dying(Fraxinus excelsior L.) in the Włoszczowa Forest Unitstands. Acta Agrobotanica, vol. 59, p. 429–440.Malloch, D., Blackwell, M. (1992): Dispersal of fungaldiaspores. In Carroll G. C., Wicklow D. T. [eds.]: TheFungal Community. New York, USA, Marcel Dekker,p. 147–171.McKinney, L. B. V., Nielsen, L. R., Hansen, J. K., Kjær, E. D.(2010): Presence of natural genetic resistance in Fraxinusexcelsior (Oleraceae) to Chalara fraxinea (Ascomycota): anemerging infectious disease. Heredity [online]. October2011 [cit. 2011-10-17], dostupné na: , doi:10.1038/hdy.2010.119.Ogris, N., Hauptman, T., Jurc, D. (2009): Chalara fraxineacausing common ash dieback newly reported in Slovenia.Plant Patology, vol. 58, p. 1173.Ogris, N., Hauptman, T., Jurc, D., Floreancig, V., Marsich, F.,Montecchio, L. (2010): First Report of Chalara fraxineaon Common Ash in Italy. Plant Disease, vol. 94, p. 133.Queloz, V., Grünig, C. R., Berndt, R., Kowalski, T., Sieber,T. N., Holdenrieder, O. (2010): Cryptic speciation inHymenoscyphus albidus. Forest Patology, vol. 41, p. 133–142.Schumacher, J., Kehr, R., Leonhard, S. (2010): Mycologicaland histological investigations of Fraxinus excelsior nurserysaplings naturally infected by Chalara fraxinea. ForestPathology, vol. 40, p. 419–429.Sinclair, W. A., Lyon H. H. (2005): Diseases of trees andshrubs. Second edition. Ithaca, New York, CornellUniversity Press, 660 p., ISBN 978–0–8014–4371–8.Smitley, D. (2008): Four-year test shows that an annual basaldrench with imidacloprid protects trees from emerald ashborer. Integrated Pest Management Resources [online].October 2011 [cit. 2011-10-17], dostupné na: .Tallent-Halsell, N. G. (1994): Forest Health Monitoring.Field Methods Guide 1994 [online]. U.S. Washington,D.C. 1994 [cit. 2011-10-17]. Environmental ProtectionAgency EPA/620/R-94/027, 267 p. Dostupné na: .Thomsen, I. M., Skovsgaard, J. P., Barklund, P., Vasaitis, R.(2007): Svampessygdom er arsag il toptorre i ask. Skoven(Skov & Landskab; Kobenhavns Universitet, Kopenhagen,DK), vol. 5, p. 234–236.Timmermann, V., Borja, I., Hietalal, A. M., Kirisits, T.,Solheim, H. (2011): Ash dieback: pathogen spread anddiurnal patterns dispersal, with special emphasis to Norway.Bulletin OEPP/EPPO Bulletin, vol. 41, p. 14–20.Vyskot, M. (1978): Pěstění lesů. Praha, SZN, 448 s.Wardle, P. (1961): Biological flora of the British Isles. Fraxinusexcelsior L. Journal of Ecology, vol. 49, p. 739–751.Zachara, T., Zajaczkowski, J., Łukaszewicz, J., Gil, W., Paluch,R. (2007): Possibilities for prevention of ash decline bysilvicultural methods (in Polish). Leś. Pr. Badaw., vol. 3,p. 149–150.Rukopis doručen: 18. 10. 2011Přijat po recenzi: 15. 1. 2012145

146

Acta Pruhoniciana 100: 147–153, Průhonice, 2012OCHRANA BOROVICE BLATKY (PINUS UNCINATA SUBSP.ULIGINOSA) S VYUŽITÍM MORFOMETRICKÝCH, GENETICKÝCHA MIKROPROPAGAČNÍCH METODBOG PINE (PINUS UNCINATA SUBSP. ULIGINOSA) PROTECTION USINGMORPHOMETRIC, GENETIC AND MICROPROPAGATION METHODSMiroslava Lukášová 1,2 , Roman Businský 1 , Hana Vejsadová 11Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, lukasova@vukoz.cz2Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Kamýcká 1179, 165 21 Praha 6-Suchdol, lukasova@fzo.czu.czAbstraktCílem souhrnného článku je ukázat vypracované metody pro identifikaci borovice blatky podle fenotypu a genotypu i promikropropagaci tohoto taxonu. Borovice blatka je součástí agregátu (taxonomické skupiny) Pinus mugo Turra. V rámci tohotoagregátu existuje několik morfologických znaků, podle kterých jednotlivé zástupce vzájemně neodlišíme, ale lze je s úspěchempoužít k odlišení od nejblíže příbuzného druhu borovice lesní, Pinus sylvestris L. V článku je uveden přehled (1) vnějšíchrozdílných morfologických znaků mezi borovicí lesní a blatkou, (2) hodnocení druhové příslušnosti molekulární genetickouanalýzou – s využitím polymorfismu cpDNA v oblasti trnL-trnF a analýzou mikrosatelitové oblasti cpDNA Pt41093 a (3)metoda mikropropagace borovice blatky. Byla založena in vitro genobanka (klonový archív z výběrových stromů geneticky ověřenéborovice blatky) jako výchozí zdroj reprodukce blatky pro případné posílení původních populací na vybraných lokalitáchi v semenném sadu.Klíčová slova: borovice blatka, identifikace, fenotyp, genotyp, in vitro genobankaAbstractThe objective of this review is to present the developed methods of bog pine identification according to phenotype andgenotype as a well as micropropagation method. Bog pine is the part of the taxonomic group Pinus mugo Turra. There areseveral morphological characteristics within this group, which are insufficient to distinguish among respective constituents ofthis taxonomic aggregate; however, these characteristics can be successfully used to differentiate between the bog pine and it’sclosely relative species, the Scotch pine, Pinus sylvestris L. We present the summary of (1) external characteristics differentiatingthe Scotch pine from the bog pine, (2) species determination based on molecular genetics analysis – using polymorphismof cpDNA in trnL-trnF region and microsatellite analysis of Pt41093 region of cpDNA and (3) the method of bog pinemicropropagation. The in vitro gene bank was established, being the source of bog pine individuals to revitalize the nativepopulations as well as a seed plant orchard.Key words: bog pine, identification, phenotype, genotype, in vitro gene bankÚVODBorovice blatka byla u nás donedávna uváděna pod vědeckýmjménem Pinus rotundata Link (Skalický, 1988; Businský,1998, 2002). Avšak podrobný výzkum relevantních populacív rámci celého areálu příslušného agregátu Pinus mugo Turrav nedávných letech odhalil, že toto jméno se vztahuje k jinémutaxonu, nezasahujícímu na naše území ani do jeho blízkosti.V návaznosti na toto zjištění byla borovice blatka nově přehodnocena(Businský a Kirschner, 2006) jako Pinus uncinatasubsp. uliginosa (Neumann) Businský a svým přirozeným rozšířenímdefinována jako subendemit České republiky s přesahemdo Rakouska, Německa a Polska, celkově do maximálnívzdálenosti okolo 30 km od našich hranic (Businský, 2008;Businský, 2009; Businský a Kirschner, 2010). Všechny zahraničnílokality tohoto taxonu s výskytem fenotypově „čistých“nehybridních jedinců (celkem méně než 15) jsou nepočetnézbytkové populace, případně okrajové části českých populací.Převážná část všech rozsáhlejších populací blatky je soustředěnana území Čech, z čehož největší počet lokalit, resp. dílčíchpopulací se nachází v Třeboňské pánvi v rozmezí 420–500 mn. m. a na Šumavě v údolí Vltavy mezi 720 a 780 m n. m.Spolu s izolovanými populacemi v předhoří Krušných hor,ve Žďárských vrších a v Hrubém Jeseníku jde o jediné početnějšípopulace taxonu borovice blatka. Malý areál rozšířeníblatky a její výrazná ekologická specializace na přechodovárašeliniště jsou základní důvody jejího existenčního ohrožení.K nim přistupuje dlouhodobě probíhající genetická erozezpůsobená spontánní mezidruhovou hybridizací s ekologickyflexibilní borovicí lesní, Pinus sylvestris L. (Businský, 1998;Businský a Kirschner, 2010). Tato hybridizace se projevujevýrazněji v nižších nadmořských výškách, tedy právě v centruareálu blatky v Třeboňské pánvi, kde došlo k největšímu narušeníaž likvidaci blatkových rašelinišť jejich odvodňováníma těžbou rašeliny.Jedním ze zde nejrozsáhlejších rašeliništních komplexů (původnětéměř 900 ha, Dohnal et al., 1965) byla tzv. Sobě-147

slavská (někdy též Veselská) blata na severním okraji Třeboňsképánve, z nichž po dlouhodobé těžbě rašeliny od r. 1956do druhé poloviny 70. let zůstalo zachováno původní rašelinnétěleso s blatkovým porostem jen na fragmentu reprezentujícímjádrovou část dnešní přírodní rezervace Borkovickáblata (PR o celkové rozloze 55 ha). Tato populace reprezentujenejníže položený výskyt blatky v ČR, ve 423 m n. m. Takjako v jiných populacích blatky v Třeboňské pánvi byl i zdev posledních letech zjištěn hromadný úhyn starších stromůblatky vlivem kůrovcové invaze, zde konkrétně posílené prosvětlenímčásti porostů ve snaze potlačit konkurenční dřeviny.Dlouhodobé narušení vodního režimu blatkových biotopů,genetická eroze vlivem křížení s borovicí lesní (vysazenouobvykle v okolních lesních porostech) a invaze kalamitníchhmyzích škůdců na oslabených zbytcích populace blatky jsoutři hlavní faktory recentního ohrožení přirozených blatkovýchpopulací v nižších polohách.Cílem souhrnného článku je ukázat vypracované metody proidentifikaci borovice blatky podle fenotypu a genotypu i promikropropagaci tohoto taxonu.MATERIÁL A METODIKAIdentifikace borovice blatky a jejích hybridů podlefenotypuBorovice blatka je součástí agregátu (taxonomické skupiny)Pinus mugo Turra. V rámci tohoto agregátu existuje několikmorfologických znaků, podle kterých jednotlivé zástupcevzájemně neodlišíme, ale lze je s úspěchem použít k odlišeníod nejblíže příbuzného druhu borovice lesní, Pinus sylvestrisL. Protože v PR Borkovická blata, jakož i v celé Třeboňsképánvi a zároveň na většině lokalit blatky (kromě několika nejvýšepoložených v oblasti Šumavy, Slavkovského lesa a Krušnýchhor) se z agregátu P. mugo vyskytuje jen taxon Pinusuncinata subsp. uliginosa (borovice blatka), uvádíme níže (tab.1) pouze přehled vnějších rozdílných morfologických znakůmezi borovicí lesní a blatkou.Kromě uvedených vnějších morfologických znaků existujeněkolik znaků v anatomii jehlic, kterými se oba taxony borovicliší (Businský, Kirschner, 2010). Tyto znaky jsou všakpozorovatelné jen mikroskopem a nejsou vhodné pro terénníidentifikaci. V podstatě lze shrnout, že typická (charakteristickyvyvinutá) borovice lesní a blatka jsou vzhledově velmiodlišné entity, takže i identifikace vzájemných hybridů prvnígenerace je podle přechodných znaků s jistými zkušenostmirelativně snadná. Avšak identifikace hybridních jedinců následnýchgenerací nebo některých jedinců z hybridních rojů(resp. populací s dlouho, tj. po mnoho generací, probíhajícímprocesem mezidruhové hybridizace) může být problematická.Identifikace borovice blatky a jejích hybridů podlegenotypuEvidentní a stabilní rozdíly v genotypu jedinců z agregátuPinus mugo a jedinců Pinus sylvestris byly nalezeny pouzena chloroplastové DNA (cpDNA) (Wachowiak et al., 2000,2006). Chloroplasty patří mezi tzv. semiautonomní buněčnéorganely, které nesou vlastní genetickou informaci, nezávislouna jaderné DNA. Dědičnost cpDNA při pohlavním rozmnožovánísouvisí se způsobem přenosu semiautonomníchorganel z pohlavních buněk do vznikající zygoty. Jedná setedy o mimojadernou dědičnost. U nahosemenných rostlinse cpDNA přenáší pouze ze samčích pohlavních buněk. Tedyvšechna chloroplastová DNA v potomstvu pochází z pylovéhozrna (dědí se paternálně, samičí chloroplasty vůbec nevstupujído zygoty). Pomocí chloroplastových molekulárněgenetických markerů lze tedy prokázat genetickou introgresivzniklou opylením mateřského stromu Pinus uncinata subsp.uliginosa pylem jedince P. sylvestris.Hybridní potomstvo borovice blatky vzniklé sprášením borovicílesní můžeme prokázat dvěma různými způsoby:1. Analýzou polymorfismu cpDNA v oblasti trnL-trnFPomocí metody PCR-RFLP lze detekovat jednonukleotidovýrestrikční polymorfismus. Wachowiak et al. (2000) popsalodlišná restrikční místa u P. sylvestris a P. mugo. Protokol použitelnýpro odlišení druhu P. sylvestris a P. uncinata subsp.uliginosa publikovaly Vejsadová a Lukášová (2010). K ampli-Tab. 1 Přehled vnějších morfologických znaků u borovice lesní a borovice blatkyMorfologický znak Borovice blatka Borovice lesníOpylené samičí šištice – konelety(hodnotitelné přibližně od srpna do březnanásledujícího roku):(Polo)vzpřímené na krátkých stopkáchs odklonem od osy výhonu do cca 45°Dolů ohnuté okolo 180° od osy výhonu nadlouhých stopkáchApofýzy dozrálých šišek: Světle až kaštanově hnědé, lesklé Okrové s šedavým nádechem, matnéBarva jehlic, resp. olistění: Tmavě až světle zelená Šedavě světle zelenáBorka:Černavě nebo šedavě hnědá, odlučující sev malých ploškáchNejdříve (na větvích a v horní části kmene)oranžově hnědá, papírově tenká a loupaváv plátech, později (v dolní části kmene)tvořící silná šedá žebraKoruna plně vyvinutého dospěléhostromu:Kuželovitá, s hustou texturou větví všechřádůNepravidelně vejcovitá nebo válcovitá,s řídkými kosterními větvemi a středněhustou texturou koncových větví148

fikaci nekódující oblasti cpDNA použijeme univerzální primery(primer 1: 5‘-CGA AAT CGG TAG ACG CTA CG-3‘a primer 2: 5‘-ATT TGA ACT GGT GAC ACG AG-3‘).PCR směs ve finální koncentraci obsahuje 10 ng celkovéDNA, 2.5mM MgCl2, 100μM dNTP, 0.2μM každého primeru,0.25 U Taq polymerázy a 1× koncentrovaný reakčnípufr. Teplotní program PCR se skládá z počáteční denaturace5 min při 96°C, následuje 35 opakovaných cyklů: 30 s při94°C, 60 s při 53 °C, 90 s při 72 °C, zakončeno 10 min.inkubací při 72 °C. K restrikčnímu štěpení odebereme 10 μlPCR produktu, inkubujeme přes noc při 37 °C s enzymemDraI. Vzorky pak analyzujeme nanesením směsi na 2% agarosovýgel a elektroforetickým rozdělením v TBE pufru.Enzym nalezne restrikční místo pouze u P. uncinata subsp.uliginosa, u P. sylvestris zanechá úsek neštěpený. Po rozdělenívzorků na horizontálním agarózovém gelu se rozdíly ve velikostifragmentů snadno detekují a identifikujeme odlišnéhaplotypy. Haplotyp P. sylvestris (haplotyp S) zůstává digescínedotčený, na gelu je viditelný jeden amplifikovaný fragmentcpDNA v délce cca 1030 bp (tab. 2). Naproti tomu haplotypP. uncinata subsp. uliginosa (haplotyp M) vykazuje na gelurozštěpenou cpDNA, viditelné jsou dva proužky o velikostechcca 800 bp a 250 bp.Tab. 2 Hodnocení druhové příslušnosti (+ fragment přítomen,– fragment nepřítomen)DruhFragment1030 bpFragment800 bpPinus sylvestris + –P. uncinata subsp. uliginosa – +2. Analýzou mikrosatelitové oblasti cpDNA Pt41093Lokus mikrosatelitové oblasti chloroplastové DNA Pt41093 lzepoužít jako druhově specifický marker pro odlišení P. sylvestrisa P. mugo (Wachowiak et al., 2006). Protokol použitelný proodlišení druhu P. sylvestris a P. uncinata subsp. uliginosa shrnulyVejsadová a Lukášová (2010). Z izolované celkové DNA pomocíPCR namnožíme úsek cpDNA Pt41093. Použijeme primerypodle Vendramina et al. (1996): primer 1: 5‘-TCC CGA AAATAC TAA AAA AGC A-3‘ a primer 2: 5‘-CTC ATT GTTGAA CTC ATC GAG A-3‘.PCR směs ve finální koncentraci obsahovala 10 ng celkovéDNA, 2.5mM MgCl2, 100μM dNTP, 0.2μM každého primeru,0.25 U Taq polymerázy a 1× koncentrovaný reakčnípufr. Teplotní program PCR se skládá z počáteční denaturace5 min při 95 °C a 5 min při 80 °C, následuje 25 opakovanýchcyklů: 60 s při 94 °C, 60 s při 55 °C, 60 s při 72 °C, zakončeno8 min inkubací při 72 °C. Vzorky pak analyzujeme nanesenímna 8% polyakrylamidový vertikální gel a elektroforetickýmrozdělením v TBE pufru. Po obarvení stříbrem se ukáží mezidruhovérozdíly v délce namnoženého fragmentu. V případěP. sylvestris tento mikrosatelitový úsek cpDNA vykazuje délku78–82 bp (< 82), kdežto u P. uncinata subsp. uliginosa se délkafragmentu pohybuje mezi 86–92 bp (> 86), tab. 3.Tab. 3 Hodnocení druhové příslušnosti (+ fragment přítomen,– fragment nepřítomen)DruhFragment< 82 bpFragment> 86 bpPinus sylvestris + –P. uncinata subsp. uliginosa – +Mikropropagace borovice blatkyMikropropagace je často využívanou technikou zvláště promnožení dřevin. In vitro regenerace u druhů jehličnatých dřevinje účinným prostředkem pro namnožení velkého objemugeneticky čistého materiálu. Jak uvádí Malá et al. (1999), lzeorgánové kultury dřevin pěstované in vitro pokládat za genetickystabilní, protože nedochází k chromozómovým změnám.Klonový materiál lze množit dvěma způsoby: indukcíorganogeneze nebo somatické embryogeneze na primárnímexplantátu. Metoda organogeneze je u jehličnatých stromůpodstatně obtížnější než u listnatých druhů. Úspěšnost způsoburegenerace explantátů u borovic závisí na mnoha faktorech,jako je stáří a fyziologický stav donorového jedince, doba odběru,způsob uchovávání výchozího materiálu, technika povrchovésterilizace, typ použitého explantátu a růstové vlastnostistudovaného druhu (Libby a Ahuja, 1993; Aitken-Christie,1984). U Pinus sylvestris a P. nigra byla iniciována organogenezepřes indukci axilárních pupenů a prýtů (Chalupa, 1986;Salajová, 1992; Sul a Korban, 2004). U dospělých stromů boroviceblatky byla iniciace morfogeneze velmi obtížná, podařilose iniciovat organogenezi u izolovaných zimních pupenů,avšak odvodit sekundární kultury se nepodařilo (Vejsadová,Šedivá, 2002). Pro indukci organogeneze u blatky byly protopoužity jako výchozí explantáty vrcholové části hypokotylus děložním nodem, které byly odřezány z naklíčených zralýchsemen (Vejsadová et al., 2008; Vejsadová, Lukášová, 2010).Mikropropagační postupy zahrnující indukci organogeneze,tvorbu prýtů i kořenů, podmínky účinné aklimatizace in vitrorostlin i jejich dopěstování v podmínkách ex situ jsou uvedenyv následujících bodech.Odběr semen na lokalitě a uskladnění semenSemena byla v době zralosti odebrána z fenotypově a genetickyověřených výběrových stromů borovice blatky na Borkovickýchblatech. Odebraná semena byla uskladněna v označenýchpapírových sáčcích v uzavřeném boxu se silikagelemv chladové místnosti při teplotě 6–8 °C.Sterilní výsevZ důvodu urychlení klíčení byla zralá semena namočena dovody a ponechána po dobu 3 dnů v lednici při teplotě 4 °C.Poté byla v laminárním boxu sterilizována 7,2% roztokemchlornanu vápenatého [Ca (ClO) 2] po dobu 30 min s krátkýmpředošetřením 70% ethanolem. Jako výsevní médium bylopoužito MS (Murashige a Skoog, 1962) médium s 1 / 10koncentrací solí bez vitaminů zpevněné 7 g l -1 agar (Sigma).149

Hodnota pH média byla upravena před autoklávováním na6,5. Semena klíčila ve zkumavkách na zešikmeném agarovémmédiu při konstantní teplotě a za tmy v termostatu (22 ± 2 °C).Odvození in vitro kultur Iniciační fáze (indukce organogeneze)Jako primární explantát byla použita vrcholová část hypokotylus kotyledony a nodem z 8–12 týdnů starých semenáčů.Explantáty byly přeneseny na tři iniciační média WestwacoWV5 (Duchefa), WPM (Lloyd a MCcown, 1980, Duchefa)a MS (Murashige a Skoog, 1962) médium s plnou koncentracísolí. Média obsahovala směs vitaminů, cytokinin benzyladenin(BA) v koncentraci 5 a 10 mg l -1 , 3% sacharózu a 7,5 gl -1 Phytoagar (Duchefa). Hodnoty pH byly upraveny před autoklávovánímna 5,6. Multiplikační fáze (tvorba výhonů)Po 4 týdnech kultivace na iniciačních médiích byly výhonypřeneseny na multiplikační média (WV5, WPM a MS) bezrůstových regulátorů s 2,5% sacharózou, aktivním uhlím (Sigma-Aldrich)v koncentraci 5 g l -1 a 7,5 g l -1 agarem (PhytoagarDuchefa). Hodnoty pH byly u všech médií upraveny na 5,6před autoklávováním. Vyvinuté svazky jehlic s brachyblastybyly odřezány z multiplikujících kultur a dále kultivoványna médiích shodného složení, bez růstových regulátorů nebopři nízké koncentraci BA (0,1 a 0,5 mg l -1 ). Subkultivace bylaprováděna ve 4–6 týdenních intervalech. Multiplikující kultury(obr. 1) byly pěstovány ve sklenicích (250 ml) s plastovýmuzávěrem ve světelně a teplotně řízené místnosti (16 h fotoperioda,teplota den/noc 23/19 °C a osvětlení 55 μmol m -2 s -1 ). Zakořeňovací fáze (iniciace kořenových primordií a růstkořenů)Pro indukci a vývoj výhonů u borovice blatky se nejvíce osvědčilomédium Westwaco WV5 firmy Duchefa – tvorba výhonůbyla průkazně vyšší než na zbývajících dvou médiích. Protoi pro zakořenění výhonů (obr. 2) bylo použito Westwaco médiums poloviční koncentrací solí, 1% sacharózou, aktivnímuhlím (2 g l -1 , firma Sigma-Aldrich), kyselinou indolylmáselnou(IBA) v koncentraci 0,1 mg l -1 , 8 g l -1 agarem (PhytoagarDuchefa) a s pH 5,6.Aklimatizace in vitro rostlin (převod kultur do nesterilníhoprostředí)Kořeny intaktních rostlin byly důkladně opláchnuty od zbytkuagaru destilovanou vodou a poté byly vysazeny do malýchkvětináčů (50 ml) s obsahem směsi rašelina : agroperlit v poměru1 : 1 (obr. 3). Rostliny byly zalévány po dobu jednohotýdne 10× naředěným MS živným roztokem, poté destilovanouvodou. Vysoká vlhkost vzduchu (90–95%) nutná prokultivaci ex vitro rostlin byla zajištěna umístěním květináčůdo plastového minipařeniště MINIPA-R od firmy FIMA zakrytýmnízkým čirým víkem (rozměry 38,5 × 25 × 17,5 cm).Postupně byla vlhkost snižována překrytím rostlin vyšším víkems ventilací na hodnoty okolního vzduchu.Obr. 1 Multiplikující in vitro kultury borovice blatkyObr. 2 Tvorba kořenů u výhonů v in vitro podmínkáchObr. 3 Ex vitro aklimatizované rostliny150

Dopěstování rostlin v podmínkách ex situPo 3–4 měsících aklimatizace budou geneticky ověřené klonyz výběrových stromů borovice blatky dopěstovány ve skleníkua na otevřeném záhoně až do výsadby schopných sazenic (1–2roky). Podle potřeb státní správy budou připraveny k repatriacina Borkovická blata nebo rekonstrukci semenného sadu u obceMažice (okr. Soběslav). Pro dlouhodobé uchování vybranýchklonů blatky je k dispozici stávající genobanka in vitro.Výběr reprezentativních stromů borovice blatky v PRBorkovická blataVe sledované lokalitě byla podle fenotypových vnějších morfologickýchznaků vybrána a viditelně označena série reprezentativníchstromů (tab. 4), která obsahuje celkem 30 staršíchjedinců s obvodem kmene mezi 70 a 120 cm ve výčetnívýšce. Tyto stromy jsou součástí souboru jedinců, který byměl co nejlépe reprezentovat genofondovou základnu taxonuv populaci, vázanou ve starší generaci.Pozn.: původně evidované stromy s označením BRK-11 a BRK-26 nebylydo výběru zahrnuty pro jisté fenotypové projevy hybridizace.Tab. 4 Přehled reprezentativních stromů borovice blatky vybraných podle fenotypu v PR Borkovická blata v letech 2007–2009OznačeníObvodkmene (cm)PoznámkaPoužité zkratky: knlt. = konelety, jednoleté samičí šištice; v. = výška stromu.Lokalizace (souřadniceve WGS-84)BRK-01 72 knlt. intermediární, jinak typická plocha C, označeno v terénuBRK-02 84 typická, šikmá N49 14 24.90 E014 37 38.54BRK-03 77 typická, štíhlý vrchol koruny plocha C, označeno v terénuBRK-04 85 typická, mírně prohnutá plocha C, označeno v terénuBRK-05 85 typická, dva kmeny od 5 m, jeden výše znovu rozdvojen N49 14 28.57 E014 37 22.75BRK-06 92 bez specifikace N49 14 20.9 E014 37 40.5BRK-07 81 široká špičatá koruna 40 m SV od BRK-10BRK-08 83 knlt. ± nahnuté, jinak typická 10 m SZ od BRK-07BRK-09 90 bez specifikace 10 m J od BRK-08BRK-10 91 v. 15 m, holý kmen do 8,5 m, lehký odklon knlt. N49 14 19.71 E014 37 36.30BRK-12 81 bez specifikace N49 14 27.05 E014 37 25.53BRK-13 70 štíhlá koruna plocha B, označeno v terénuBRK-14 91 široce kuželovitá koruna, knlt. ± nahnuté N49 14 26.27 E014 37 17.01BRK-15 84 knlt. ± ohnuté, jinak typická N49 14 31.82 E014 37 11.33BRK-16 103 typická N49 14 31.29 E014 37 04.30BRK-17 95 typická N49 14 32.26 E014 37 03.47BRK-18 109 typická; dva kmeny od 10 m, málo plodná N49 14 32.01 E014 37 03.18BRK-19 93 typická, štíhlá koruna; evid. č. 014 45 N49 14 32.26 E014 37 00.94BRK-20 120 typická, foto (viz Businský, Velebil, 2011); evid. č. 50 N49 14 31.35 E014 36 58.24BRK-21 76 štíhlá koruna, některé knlt. nahnuté; evid. č. 023/54 N49 14 29.07 E014 37 01.14BRK-22 105 typická, některé knlt. slabě nahnuté N49 14 25.21 E014 37 26.44BRK-23 107 košatá, větve od 4,5 m, subsymetrické šířky N49 14 23.42 E014 37 23.71BRK-24 113* =X8; pět kmenů z různé výšky (* obvod hlavního kmene) N49 14 32.22 E014 36 59.07BRK-25 85 =X5 N49 14 31.84 E014 37 05.71BRK-27 82 =X7; = CSx09/ 2-01// 5-01; v. 18 m, šikmá, zastíněná, šišky „typ uncinata“ N49 14 32.65 E014 36 56.12BRK-28 89 =X6; v. 18,5 m, štíhlá koruna N49 14 32.43 E014 36 54.47BRK-29 77 =X4; v. 12,5 m, hustě kuželovitá, velmi typická, ale knlt. ± nahnuté N49 14 26.91 E014 37 19.56BRK-30 83 v. 15 m, hustě kuželovitá, šikmá, typická, ale knlt. nahnuté N49 14 27.74 E014 37 18.48BRK-31 73 =X3; v. 13,5 m, úzce kuželovitý vrchol, zcela typická N49 14 27.05 E014 37 18.63BRK-32 85 v. 12 m, mladší, typický habitus, ale některé knlt. nahnuté N49 14 27.95 E014 37 21.16151

ZÁVĚRTechnikou kontrolovaného opylení (Kaňák, 1965, 1968) bylazískána semena borovice blatky, jejichž čistota byla ověřenageneticky. Výsledky z DNA analýz potvrdily funkčnost chloroplastovýchmarkerů jako spolehlivých identifikátorů haplotypuborovice blatky nebo borovice lesní po otcovské linii.Byla založena in vitro genobanka (klonový archív z výběrovýchstromů geneticky ověřené borovice blatky) jako výchozízdroj reprodukce blatky pro případné posílení původníchpopulací na vybraných lokalitách i v semenném sadu. Zralásemena z označených výběrových stromů jsou dlouhodoběuchována v semenné bance ve VÚKOZ, v. v. i.PoděkováníTato práce vznikla v rámci projektu VaV MŽP č. SP/2d4/83/07„Záchrana genetické diverzity borovice blatky (Pinus uncinatasubsp. uliginosa), subendemitu České republiky, v centru jejíhoareálu kombinovanou metodou biomonitoringu, kontrolovanéhoopylení a mikropropagace“ a byla finančně podpořenaMinisterstvem životního prostředí České republiky.LITERATURAAitken-Christie, J. (1984): Micropropagation of Pinusradiata. Plant Propagators, vol. 30, p. 9–11.Businský, R. (1998): Agregát Pinus mugo v bývalémČeskoslovensku – taxonomie, rozšíření, hybridní populace aohrožení. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, vol. 33, s. 29–52.Businský, R. (2002): Pinaceae Lindl., borovicovité. – InKubát K. et al. [eds.]: Klíč ke květeně České republiky.Academia, Praha, s. 94–100.Businský, R. (2008): The genus Pinus L., pines: contributionto knowledge. A monograph with cone drawings ofall species of the world by Ludmila Businská. ActaPruhoniciana, no. 88, p. 1–126, 73 figs, 42 photos.Businský, R. (2009): Borovice blatka v novém pojetí. ZprávyČes. Bot. Společ., vol. 44, p. 35–43.Businský, R., Kirschner, J. (2006): Nomenclatural Notes on thePinus mugo Complex in Central Europe. Phyton, AnnalesRei Botanicae (Horn, Austria), vol. 46, p. 129–139.Businský, R., Kirschner, J. (2010): Pinus mugo and P. uncinataas parents of hybrids. A taxonomic and nomenclaturalsurvey. Phyton (Horn, Austria), vol. 50, p. 27–57.Businský, R., Velebil, J. (2011): Borovice v České republice.Výsledky dlouhodobého hodnocení rodu Pinus L. v kultuřev České republice. Průhonice, VÚKOZ, v. v. i., 180 s.Dohnal, Z., Kunst, M., Mejstřík, V., Raučina, Š, Vydra, V.(1965): Československá rašeliniště a slatiniště. Praha, ČSAV.Chalupa, V. (1986): Rozmnožování jehličnatých stromů invitro. Lesnictví, roč. 32, s. 997–1010.Kaňák, K. (1965): Methods of controlled pollination ofpines used et Arboretum Bolevec. Commun. Inst. Forest.Čechoslov., vol. 4, p. 127–139.Kaňák, K. (1968): Metody kontrolovaného opylení borovic.Práce VÚLHM, roč. 35, s. 19–45.Libby, W. J., Ahuja, M. R. (1993): Micropropagation andclonal options in forestry. In Micropropagation of WoodyPlants. Ahuja, M. R. [ed.]: Kluwer Acad. Publishers,p. 425–442.Lloyd, G., McCown, B. (1980): Commercially-feasiblemicropropagation of mountain laurel, Kalmia latifolia, byuse of shoot tip culture. Proceedings International PlantPropagators‘ Society, vol. 30, p. 421–427.Malá, J., Cvrčková, H., Máchová, P., Šíma, P. (1999):Využití mikropropagace při záchraně cenných populacíušlechtilých listnatých lesních dřevin. Zprávy lesnickéhovýzkumu, roč. 44, s. 6–11.Murashige, T., Skoog, F. (1962): A revised medium forrapid growth and bioassays with tobacco tissue cultures.Physiologia Plantarum, vol. 15, p. 473–497.Salajová, T. (1992): Plantlet regeneration from axillary shootsof Pinus nigra Arn. Biologia, vol. 47, p. 15–19.Skalický, V. (1988): Pinus sylvestris, P. mugo, P. rotundata a jejichkříženci. In Hejný, S., Slavík, B. [eds.], Květena Českésocialistické republiky 1. Praha, Academia, s. 289–308.Sul, I. W., Korban, S. S. (1998): Effects of media, carbon sourcesand cytokinins on shoot organogenesis in the Christmastree Scots pine (Pinus sylvestris L.). Journal of HorticulturalScience and Biotechnology, vol. 73, p. 822–827.Vejsadová, H., Šedivá, J. (2002): Mikropropagace ohroženéhodruhu borovice blatky (Pinus rotundata Link). ActaPruhoniciana, č. 73, s. 37–47.Vejsadová, H., Vlašinová, H., Havel, L. (2008): Preservationof a rare bog pine genotype using micropropagationtechniques. Acta Universitatis Agriculturae et SilviculturaeMendelianae Brunensis, LVI, vol. 4, p. 197–206.Vejsadová, H., Lukášová, M. (2010): Shoot organogenesisinduction from genetically verified individuals ofendangered bog pine (Pinus uncinata subsp. uliginosa).Journal of Forest Science, vol. 56, p. 341–347.Vendramin, G. G., Lelli, L., Rossi, P., Morgante, M. (1996):A set of primers for the amplification of 20 chloroplastmicrosatellites in Pinaceae. Molecular Ecology, vol. 5,p. 595–598.Wachowiak, W., Leśniewicz, K., Odrzykoski, I. J.,Augustyniak, H., Prus-Głowacki, W. (2000): Speciesspecific cpDNA markers useful for studies on thehybridisation between Pinus mugo and P. sylvestris. ActaSocietatis Botanicorum Polonia, vol. 69, p. 273–276.152

Wachowiak, W., Stephan, B. R., Schulze, I., Prus-Głowacki,W., Ziegenhagen, B. (2006): A critical evaluation ofreproductive barriers between closely related species usingDNA markers – a case study in Pinus. Plant Systematicsand Evolution, vol. 257, p. 1–8.Rukopis doručen: 12. 9. 2011Přijat po recenzi: 12. 12. 2011153

154

Acta Pruhoniciana 100: 155–160, Průhonice, 2012SHRNUTÍ POZNATKŮ Z PĚSTOVÁNÍ A EX SITU KONZERVACEPULSATILLA VERNALIS (L.) MILL., P. PRATENSIS (L.) MILL. SSP.BOHEMICA SKALICKÝ, P. PATENS (L.) MILL. A P. GRANDIS WENDEROTHSUMMARY OF FINDINGS FROM A PROPAGATION AND EX SITUCONSERVATION OF PULSATILLA VERNALIS, P. PRATENSIS SSP. BOHEMICA,P. PATENS AND P. GRANDISJana Šedivá, Jiří ŽlebčíkVýzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, sediva@vukoz.cz,zlebcik@vukoz.czAbstraktU vybraných druhů rodu Pulsatilla se podařilo vypracovat množitelské postupy pomocí klasických metod nebo in vitro technikmnožení. Vzhledem ke kritickému stavu P. vernalis a P. patens na území České republiky bylo největší úsilí věnováno právětěmto druhům. Byly vypracovány technologie množení, které umožnily následnou repatriaci rostlin na původní lokality nebovýsadbu na genofondové plochy. V období 2004–2011 bylo vysazeno 244 rostlin P. vernalis, 33 rostlin P. pratensis ssp. bohemicaa 5 rostlin P. patens. Celkem bylo vysazeno 282 rostlin, z toho 258 (91,5%) rostlin přežilo a starší jedinci produkují semena.Klíčová slova: Pulsatilla grandis, P. patens, P. pratensis ssp. bohemica, P. vernalis, mikropropagace, generativní množení, ohroženédruhy, repatriaceAbstractIn the selected types of pasqueflower (Pulsatilla) we managed to develop propagation procedures using conventional methodsor techniques of in vitro propagation. Due to the critical state of Pulsatilla vernalis and P. patens in the Czech Republic, thelargest effort was devoted to these species. Propagation procedures were developed, which enabled subsequent repatriation ofplants into the original localities or their planting in the gene pool sites. In the period 2004–2011, there were planted 244plants of P. vernalis, 33 plants of P. pratensis subsp. bohemica, and 5 plants of P. patens. A total of 282 plants were planted, ofwhich 258 (91.5%) plants survived and older individuals produce seeds.Key words: Pulsatilla grandis, P. patens, P. pratensis ssp. bohemica, P. vernalis, micropropagation, generative propagation,endangered species, repatriationÚVODKoniklec (Pulsatilla Mill.) je vytrvalou rostlinou využívanouv okrasném zahradnictví a dříve i ve farmaceutickém průmyslu.V České republice se vyskytuje pět původních druhů (Hejný,Slavík, 1988; Dostál, 1989; Kubát et al., 2002). Tyto druhyse nacházejí v různém stupni ohrožení (Procházka, 2001).Hlavní příčinou poklesu populací Pulsatilla je degradace stanovišťzpůsobená změnou v obhospodařování a s tím spojenýmzarůstáním a celkovou eutrofizací stanovišť (Podhajská,1985; Štursa, 1985; Krejčová et al., 2011).Rod Pulsatilla vytváří přízemní listovou růžici s kůlovým kořenem(Hejný, Slavík, 1988), proto je klasický vegetativnízpůsob množení velmi omezen. Tento druh se v přírodě i venkovníkultuře množí generativním způsobem (Pilát, 1973;Krejča, Jakábová, 1982).Pokles tvorby semen a nebezpečí poškození rostlin při vegetativnímmnožení vedlo u některých druhů Pulsatilla k využíváníin vitro technik množení (Danova et al., 2009; Naumovskiet al., 2009; Lin et al., 2010). In vitro techniky jsou častopoužívanou propagační metodou u vzácných a ohroženýchdruhů vzhledem k následujícím výhodám: minimální potřeběvýchozího rostlinného materiálu, šetrnému přístupu k donorovýmrostlinám, rychlosti množení a vysokému množitelskémukoeficientu v porovnání s klasickými způsoby vegetativníhomnožení.Pro zachování některých ohrožených populací rodu Pulsatillana území ČR je prioritní péče o lokality, které by zanikly bezodborné péče (Rybka, Klaudisová, 2004). U některých druhůPulsatilla však došlo k takovému stupni degradace stanovišť,že je nutná ex situ konzervace (Žlebčík, 2002). Cílem tétopráce je shrnutí dosažených poznatků v oblasti množení a exsitu konzervace u Pulsatilla vernalis, P. pratensis ssp. bohemica,P. patens a P. grandis.MATERIÁL A METODIKAGenerativní a vegetativní množeníSemena vybraných druhů rodu Pulsatilla (tab. 1) byla získánaod pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Výsevdo ex vitro a in vitro podmínek byl proveden ihned po dozrání155

Tab. 1 Stupeň ohroženosti a místo odběru u vybraných druhů rodu PulsatillaDruhP. vernalis (L.) Mill.Koniklec jarníP. pratensis (L.) Mill. ssp.bohemica SkalickýKoniklec luční českýP. patens (L.) Mill.Koniklec otevřenýP. grandis WenderothKoniklec velkokvětýTermín odběrusemenStupeň ohroženíLokalita2000 C1, §1,ČK Bělá pod Bezdězem, okr. Mladá Boleslav2001 C2, §2 Líšnice, okr. Praha-západKlučov, okr. Třebíč2004 C1, §1, ČK, Natura Líšnice, okr. Praha-západBělá pod Bezdězem, okr. Mladá Boleslav2001 C2, §2, Natura, BERN Kobylinec u Trnavy, okr. TřebíčPozn.:C1 kriticky ohrožený taxon, C2 silně ohrožený taxon (Procházka, 2001).§1 kriticky ohrožený taxon, §2 silně ohrožený taxon – taxony chráněné zákonem O ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., zařazené do seznamu Zvláštěchráněných druhů.ČK – Červená kniha (Čeřovský et al., 1999).Natura – Seznamu NATURA 2000, Směrnice EU č. 92/43/EHS.BERN – druh je zařazen na seznam Bernské úmluvy o ochraně evropských volně žijících živočichů a planých rostlin a jejich stanovišť z roku 1979, k níž ČRpřistoupila roku 1997.semen. Při založení in vitro kultury byla semena vysterilizovánapovrchově v chlornanu sodném a pak byl u nažek odstraněnpřívěsek s chmýřím. Během iniciační, multiplikačnía zakořeňovací fáze byly explantáty kultivovány na MS (Murashigea Skoog, 1962) nebo WPM (Lloyd a McCown, 1980)médiu s různou koncentrací a kombinací růstových regulátorů.Při klasickém výsevu byla semena ponechána bez úpravy.Výsevní substrát obsahoval sprašovou zeminu, písek a rašelinu.Zastoupení a poměr jednotlivých složek a půdní reakcebyla upravena podle nároků jednotlivých druhů.Ex situ konzervacePři přípravě výsadeb mladých rostlin na genofondovýchplochách i na původních lokalitách byl minimálně narušenpůdní horizont. Určité zásahy však byly nezbytné a záleželona stavu lokality. Návrhy na sled úprav na původních lokalitáchbyly navrženy a provedeny ve spolupráci s příslušnýmipracovišti AOPK ČR.Při nedostatku světla bylo nutné vykácet neperspektivní stromya opakovaně odstranit křovinný podrost (ostružiny, bezčerný) v bezprostřední blízkosti výsadby. Plochy pro výsadbubyly uvolněny od kompaktních porostů bylin; zejménaod hasivky orličí, třtiny křovištní a brusnice borůvky, kterérodu Pulsatilla silně konkurují. Před plánovanou výsadbouna přírodních lokalitách bylo důležité zabránit přístupu zvěřestavbou lesnických oplocenek. Vhodná stanoviště pro P. vernalis,s nímž máme nejvíce zkušeností, se nacházela na okrajíchči světlinách borových lesů s příměsí dubu a smrku. Přizakládání genofondových ploch jsme zvolili místa s vhodnýmgeologickým podložím z hlediska půdní reakce.Plocha na místě výsadby byla zbavena hrubých příměsí a homogenizovánado hloubky nejméně 20 cm; bez vnášení cizorodéhosubstrátu. Pro výsadbu byly použity kvalitní napěstovanékontejnerované sazenice. Příprava semenáčů do tétofáze trvala minimálně 3 roky, aby kořenový systém byl dobřevyvinutý a zajistil dostatek vláhy z hlubších vrstev půdy.Po výsadbě byl povrch v okolí rostlin utužen, aby se omezilaztráta vlhkosti.VÝSLEDKY A DISKUZEVýchozím materiálem pro klasický způsob množení a in vitrotechnologie byla zralá semena. Vegetativní množení pomocídělení bylo možné využít jen ojediněle, a to v případěže došlo k částečném narušení vegetačního vrcholu rostlinynapř. mrazem. Rostlina pak vytvořila novou listovou růžici.Z vybraných druhů rodu Pulsatilla jsme se zaměřili předevšímna P. vernalis, který patří do skupiny kriticky ohrožených druhů(viz tab. 1). Kultivační podmínky během jednotlivých fázímikropropagace jsou u sledovaných druhů rodu Pulsatilla shrnutyv tab. 3.Nažky se u donorových rostlin tvořily v dostatečném množství(obr. 1). Kvalita však byla značně ovlivněna počasím po odkvětu.V suchém a teplém období se semena nedostatečněvyvíjela a špatně vzcházela. Rostliny často vytvářely několikkvětenství, která nakvétala postupně. Semena z pozdější sklizněvšak nebyla kvalitní. Rod Pulsatilla nastupuje do vegetacev předjaří, proto byla doba pro přepichování semenáčů a propřesazování větších rostlin nejvhodnější na počátku podzimu(září), kdy semenáče stačily dostatečně prokořenit.P. vernalisTento druh má úzce vyhraněné ekologické nároky. Vyžadu-156

Obr. 1 P. vernalis rostlina se zralými nažkami, GP – VÚKOZ, v. v. i.,Průhoniceje kyselou půdní reakci, rovnoměrnou vlhkost a nízký obsahživin, zejména dusíku (Petříček, Kolbek, 1996). Výsev semenbylo nutno provést ihned po dozrání, na povrch substrátu.Výsevy bylo potřeba mírně stínit a udržovat rovnoměrně vlhké(obr. 2). Během přezimování rostliny nesnášely přemokřenísubstrátu, holomrazy však snášely dobře. Bylo také zjištěno,že v průběhu letního období za vysokých teplot a vydatnýchObr. 2 Mladé rostliny z generativních výsevůsrážek byly mladé rostliny náchylné k poškození houbovýmichorobami.Při mikropropagaci P. vernalis bylo kritickou fází zakořeňovánía aklimatizace rostlin. Indukce kořenů u tohoto druhubyla velmi obtížná. V počátečních experimentech byl testovánúčinek několika auxinů (IAA – kyselina indolyl-3-octová, IBA– kyselina indolyl-3-máselná, NAA – kyselina α-naftyloctová)Tab. 2 Shrnutí dosažených výsledků u vybraných druhů rodu Pulsatilla ve VÚKOZ, v. v. i., PrůhoniceDruh Množení Ex situ konzervacePulsatilla vernalisVypracovaná certifikovaná metodikagenerativního množeníVypracovaná certifikovaná metodikaZaložení genofondových plochRepatriace na původní lokalituGenobanka in vitrovegetativního množení pomocí in vitro technikP. pratensis ssp. bohemica Technologický postup pro generativní množeníOvěřena klíčivost ve sterilních podmínkáchZaložení venkovní genofondové plochyP. patens Technologický postup pro generativní množeníTechnologický postup vegetativního množenípomocí in vitro množeníP. grandis Technologický postup generativního množeníTechnologický postup vegetativního množenípomocí in vitro technikZaložení venkovní genofondové plochyZaložena in vitro kulturaZaložena in vitro kulturaTab. 3 Podmínky kultivace během jednotlivých fází in vitro kultury u vybraných druhů rodu PulsatillaDruhPrimárníexplantátyP. vernalis semena MS médium WPM médium s 0,3 mg l -1zeatinu nebo 0,1 mg l -1 BA+ 0,2 mg l -1 NAAP. pratensis ssp.bohemicaP. patens semena MS médium WPM médiums 0,1 mg l -1 BA + 0,2 mgl -1 NAAIniciace Multiplikace Zakořeňování OdkazWPM médiums 20 mg l - 1 IBA85 % Šedivá, 2002;Šedivá, 2012semena MS médium – – – Šedivá, 2002P. grandis semena MS médium WPM médiums 0,1 mg l -1 BA + 0,2 mg l -1NAA + glukonát vápenatýWPM médiums 0,1 mg l -1 BA + 0,2 mgl -1 NAAWPM médiums1 mg l -1 NAA58 %23 % Šedivá, 2002;Šediváa Kubištová, 2008157

v různých koncentracích, přesto nedošlo k tvorbě kořenů. Zakořeňovánírostlin výhonů bylo dosaženo na živném médius vysokou koncentrací auxinu IBA (obr. 3, 4) a naříznutímbáze výhonu (Šedivá, 2012). U sledovaných druhů byla zjištěnaodlišná schopnost tvorby kořenů v in vitro podmínkách(tab. 3). Na rozdíl od P. vernalis, u P. patens došlo k tvorběkořenů již na multiplikačním médiu. Naumovski et al. (2009)dosáhl zakořenění u P. pratensis nejenom na živném médiums různými auxiny v nízké koncentraci, ale také na médiu bezrůstových regulátorů.P. grandisTento druh poskytoval velké množství kvalitních semen. Složenípěstitelského substrátu se lišilo v porovnání s ostatnímidruhy; osvědčil se hlinito-písčitý substrát. Půdní reakce bylaupravena přídavkem mletého vápence do neutrální až slabě alkalickéreakce. Semenáče byly umístěny v kontejnerech na polostinnéstanoviště, kde se rychle vyvíjely. Přímé oslunění a suchosnášel tento druh nejlépe v porovnání s ostatními druhy.V kultuře in vitro se projevila potřeba vápníku, tak jako při klasickémzpůsobu množení. Živné médium bylo proto obohacenoo glukonát vápenatý, který zajistil lepší růst kultury. Indukce kořenůbyla pozorována na živném médiu s 1 mg l -1 NAA, byla všaknízká (tab. 3). Zakořeňovací fázi bude nutné ještě optimalizovat.P. patensPodle dosavadních zkušeností je pro druh vhodný obdobnýzpůsob generativního množení jako u P. vernalis. U dospělýchrostlin docházelo někdy k odumírání listové růžice, která většinouznovu regenerovala.V roce 2011 byla založena in vitro kultura P. patens. Pro multiplikacivýhonů bylo použito WPM médium s 0,1 mg l -1 BA(6-benzyladenin) + 0,2 mg l -1 NAA, tedy kombinace růstovýchregulátorů, která se osvědčila u ostatních druhů (tab. 3). K indukcikořenů došlo u 58 % výhonů na médiu stejného složení.P. pratensis ssp. bohemicaTento druh vytvářel velké množství kvalitních semen. Výseva dopěstování rostlin proběhlo bez zásadních problémů. Druhbyl tolerantní z hlediska půdní reakce a občasných přísušků.Druh se vyskytuje z výše jmenovaných druhů nejhojněji a areálrozšíření zahrnuje jak Čechy, tak Moravu. Z tohoto důvoduObr. 3 In vitro kulturaObr. 4 Tvorba kořenů u výhonu po aplikaci auxinu IBAObr. 5 Kvetoucí rostliny z in vitro kultury před výsadbouObr. 6 Genofondová plocha ve VÚKOZ, v. v. i., Průhonice, rostlinydva roky po výsadbě158

Tab. 4 Repatriace a výsadby na genofondové plochy P. vernalis, P. pratensis ssp. bohemica a P. patens v letech 2004–2011Druh Umístění výsadby Rok výsadby Celkový početvysazených rostlinPočet rostlinv roce 2011P. vernalis GF – VÚKOZ, v. v. i., Dendrologická zahrada 2004 8 4GF – VÚKOZ, v. v. i., Dendrologická zahrada 2007 18 10GF – VÚKOZ, v. v. i., Dendrologická zahrada 2010 7 3PL – Bělá pod Bezdězem 2005 6 6PL – Bělá pod Bezdězem 2006 6 4PL – Bělá pod Bezdězem 2007 6 6PL – Bělá pod Bezdězem 2008 10 10PL – Bělá pod Bezdězem 2009 30 29PL – Bělá pod Bezdězem 2010 50 49PL – Bělá pod Bezdězem 2011 75 75GP – VÚKOZ, v. v. i. 2010 23 19GP – VÚKOZ, v. v. i. 2011 5 5P. pratensis ssp. bohemica 2011 33 33P. patens 2011 5 5Celkem 282 258Pozn. GF – genofondová plocha, PL – původní lokalita.jsme se věnovali pouze generativnímu množení. In vitro technologiepěstování byla rozpracována pouze do stádia klíčeníve sterilních podmínkách.záměru MZP 0002707301. Za technickou pomoc patřípoděkování Dagmar Řehákové.Ex situ konzervaceV průběhu sedmi let výsadeb a následného ošetřování odumřelo24 rostlin (8,5 %), z původně vysazených 282 rostlin.Úspěšnost ex situ konzervace byla vysoká (tab. 4), navícvětšinu výsadeb tvořily rostliny obtížně pěstovaného druhuP. vernalis (obr. 5, 6). Také okolnost, že ztráty byly větší na genofondovýchplochách než na původní lokalitě, lze hodnotitkladně. Rostliny odumíraly z důvodu dlouhých suchých obdobína podzim a v létě při následných přívalových deštích(Žlebčík, 2007; Bylinský, Žlebčík, 2009; Šedivá et al., 2009).ZÁVĚRProblematikou množení vybraných druhů rodu Pulsatilla sezabýváme od roku 2000. Bylo zjištěno mnoho cenných poznatkův oblasti klasických a in vitro technik množení, kterémohou přispět k záchraně těchto druhů nejenom v České republice,ale také v zahraničí.PoděkováníTento příspěvek vznikl za finanční podpory Ministerstvaživotního prostředí České republiky, v rámci výzkumnéhoLITERATURABylinský, V., Žlebčík, J. (2009): Vývoj a současný stav populacekoniklece jarního (Pulsatilla vernalis var. vernalis) u Bělépod Bezdězem. Praha, Bohemia centralis, č. 29, s. 37–46.Čeřovský, J., Feráková, V., Holub, J., Maglocký, Š., Procházka,F. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhůrostlin a živočichů ČR a SR, vol. 5 (Vyšší rostliny).Bratislava, Príroda, 453 s.Danova, K., Bertoli, A., Pistelli, L., Dimitrov, D., Pistelli,L. (2009): In vitro culture of Balkan endemic andrare Pulsatilla species for conservational purposes andsecondary metabolites production. Botanica Serbica,vol. 33, p. 157–162.Dostál, J. (1989): Nová Květena ČSSR I. Praha, Academia,758 s.Hejný, S., Slavík, B. (1988): Květena ČR. díl 1, Praha,Academia, 557 s.Krejča, J., Jakábová, A. (1982): Skalničky. Bratislava, Príroda,303 s.Krejčová, N., Urfus, T., Suda, J. (2011): Jak častý je hybridníkoniklec Hackelův? Živa, roč. 59, č. 4, s. 159–160.Kubát, K., Hrouda, L., Chrtek, J. jun., Kaplan, Z., Kirschner,J., Štěpánek, J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky. Praha, Academia, 928 s.159

Lin, G. Z., Zhao, X. M., Hong, S. K., Lian, Y. J. (2010):Somatic embryogenesis and shoot organogenesis in themedicinal plant Pulsatilla koreana Nakai. Plant Cell Tissueand Organ Culture, DOI 10.1007/s11240-010-9897-z.Lloyd, G., McCown, B. (1980): Commercially-feasiblemicropropagation of mountain laurel, Kalmia latifolia, byuse of shoot tip culture. International Plant PropagationSociety Proceeding, vol. 30, p. 421–427.Murashige, T., Skoog, F. (1962): A revised medium forrapid growth and bioassays with tobacco tissue cultures.Physiologia Plantarum, vol. 15, p. 473–497.Naumovski, D., Radić, S., Pevalek-Kozlina, B. (2009): In vitromicropropagation of Pulsatilla pratensis (L.) Miller ssp.nigricans (Störck) Zämelis. Propagation of OrnamentalPlants, vol. 9, p. 16–20.Petříček, V., Kolbek, J. (1996): Rod Pulsatilla v údolí Bělé veStředním Pojizeří. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, č. 31,s. 35–36.Pilát, A. (1973): Atlas alpinek. Praha, ČSAV, 508 s.Podhajská, Z. (1985): Koniklec otevřený – Pulsatilla patens(L.) Miller. Památky a příroda, roč. 10, č. 8, s. 3.Procházka, F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatýchrostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha,č. 18, s. 1–166.Rybka, V., Klaudisová, A. (2004): Záchranné programyohrožených druhů rostlin. Ochrana přírody, roč. 59, č. 3,s. 67–70.Šedivá, J. (2002): Klíčivost některých druhů koniklece(Pulsatilla L.) v in vitro podmínkách. Acta Pruhoniciana,č. 73, s. 48–51.Šedivá, J. (2012): In vitro root formation of the speciesPulsatilla vernalis (L.). Propagation of ornamental plants,[v tisku].Šedivá, J., Kubištová, L. (2008): Vliv růstových regulátorů namultiplikaci koniklece (Pulsatilla sp.). Acta Pruhoniciana,č. 89, s. 59–62.Šedivá, J., Žlebčík, J., Bylinský, V. (2009): Endangered speciesPulsatilla vernalis (L.) and possibilities of its conservation.Book of abstracts: 2nd European Congress of ConservationBiology „Conservation biology and beyond: from scienceto practice“. Prague, Czech Republic, 1–5 September2009, Czech University of Life Science Prague, p. 209,ISBN 978-80-213-1961-5.Štursa, J. (1985): Koniklec jarní – Pulsatilla vernalis (L.)Miller. Památky a příroda, roč. 10, č. 9, s. 3.Žlebčík, J. (2002): Poznámky k záchranné kultivaci některýchohrožených druhů v ČR. Acta Pruhoniciana, č. 73,s. 3–26.Žlebčík, J. (2007): Záchranná kultivace a zpětné výsadbykoniklece jarního Pulsatilla vernalis (L.) Mill. In Stroma květina – součást života = The Tree and Flower – a Partof Life. Sborn. vědec. konf., 4.–5. 9. 2007, Průhonice.VÚKOZ, v. v. i., s. 283–285.Rukopis doručen: 9. 2. 2012Přijat po recenzi: 26. 2. 2012160

Acta Pruhoniciana 100: 161–166, Průhonice, 2012VÝSKYT SPONTÁNNÍHO INBREEDINGU A INBREDNÍ DEPRESE U MALÉPOPULACE POPULUS NIGRA L.OCCURRENCE OF SPONTANEOUS INBREEDING AND INBREEDINGDEPRESSION IN A SMALL POPULATION OF POPULUS NIGRA L.Kateřina Novotná 1,2 , Jaroslav Kobliha 2 , Miroslava Lukášová 1,31Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, 252 43 Průhonice, novotna@vukoz.cz2Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 1179, 165 21 Praha 6-Suchdol, kobliha@fld.czu.cz3Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Kamýcká 1179, 165 21 Praha 6-Suchdol, lukasova@fzo.czu.czAbstraktByla provedena dvě kontrolovaná opylení blízce příbuzných jedinců (sestra × bratr, tj. S × B) Populus nigra L. Jako kontrolaposloužilo potomstvo vzniklé z volného sprášení (VS) stejné matky. Na základě genetických analýz s použitím osmi mikrosatelitníchmarkerů bylo u VS nalezeno 55 % jedinců vzniklých ze spontánního inbreedingu. Semena z křížení S × B mělaprůkazně nižší energii klíčení a klíčivost než jedinci z VS (χ 2 =36,1 a χ 2 =64,3). Jedinci z křížení S × B vykazovali průkazněvyšší stupeň homozygotnosti oproti jedincům z VS na hladině významnosti α < 0,990. Ze získaných rostlin byl založen polnípokus metodou znáhodněných bloků ve čtyřech opakováních. Inbrední deprese byla částečně pozorována v případě odolnostipotomstev vůči rzi Melampsora larici-populina Kleb. U růstových charakteristik (výška rostliny, tloušťka kmínku) nebyl zjištěnstatisticky významný rozdíl mezi provedenými typy křížení.Klíčová slova: topol černý, příbuzenské křížení, mikrosatelity, inbrední depreseAbstractControlled pollination of two Populus nigra L. sibling groups (sister × brother, denoted here by S × B) was carried out. Progenyfrom the same female tree, derived by open pollination (OP), were used as a control. Based on genetic analysis using eightmicrosatellite loci, it was concluded that 55% of the OP progeny were the result of spontaneous inbreeding. Seeds derivedfrom S × B crossings had significantly lower germination energy and germination capacity compared to seeds derived fromOP (χ 2 =36.1 and χ 2 =64.3). The S × B offspring showed a significantly higher rate of homozygosity compared to OP offspring,with a significance level of α < 0.990. The S × B progeny were subsequently used to establish a randomised field trial with fourrepetitions. Increased susceptibility to Melampsora larici-populina Kleb. indicated a degree of inbreeding depression, althoughno differences in growth parameters (plant height and stem diameter) were observed between the two types of progeny.Key words: black poplar, inbreeding, microsatellites, inbreeding depressionÚVODDruh topol černý, Populus nigra L., patří mezi evropské autochtonnídřeviny. Jako pionýrská dřevina se přirozeně obnovujena plně osvětlených stanovištích dobře zásobených pohyblivouvodou (Mottl, Dubský, 1994). Je přirozenou součástílužních lesů, břehových a doprovodných porostů vodníchtoků a rozptýlené vysoké zeleně v krajině. Původně byl rozšířenýna celém území našeho státu, od nížin do podhorskýchoblastí. Jedním z hlavních důvodů ohrožení populací topolučerného je stále větší fragmentace a zanikání jeho přirozenýchstanovišť způsobené regulací vodních toků, rozsáhlým odvodněnímkrajiny a ústupem lužních lesů zemědělskému hospodařenía urbanizaci (Lefèvre et al., 1998).Inbreeding je výsledkem nenáhodného křížení mezi úzce příbuznýmijedinci (v krajním případě jde o autogamii). Tentojev směřuje k homozygotizaci (Falconer, 1989; Lynch, Walsh,1998) a v mnoha případech vede k vyštěpení genů letálníchnebo jinak škodlivých (Charlesworth, Charlesworth, 1999).Dochází také k narušení balance polygenního systému.Z těchto důvodů po samoopylení dochází k poklesu fitnesspotomstva. Tento pokles se nazývá inbrední deprese (Bednář,1997). Inbreeding se může vyskytnout nejen u cizosprašných,ale i u samosprašných rostlin (u těch buď samoopylením,nebo opylením jiným blízkým příbuzným jedincem [Thiele etal., 2010]). Průměrná hodnota inbrední deprese je statistickyvýznamně nižší u druhů převážně samosprašných než u převážněcizosprašných (Husband, Schemske, 1996). Na rozdílod živočichů, u rostlin si ne vždy uvědomujeme význam inbreedingua jeho důsledků na pokles životnosti rostlin.Pokud není přítomný mechanismus zabraňující příbuzenskémuopylení a následnému vzniku životaschopných potomků,může docházet k inbreedingu v rámci populace v příroděsamovolně. Jako minimální velikost životaschopné populacese v literatuře uvádí 500 jedinců (Franklin, 1980). Pravděpodobnostpříbuzenského křížení se zvyšuje se snižováním velikostipopulace (Keller, Waller, 2002; Harmon, Braude 2010).Například Natasha de Vere et al. (2008) zjistili, že populacedruhu Cirsium dissectum (L.) Hill s nižším počtem jedinců mámenší genetickou diverzitu, což mělo negativní dopad na pře-161

žití semenáčů. Přitom naopak podle studie Angeloni et al.(2010) stupeň inbrední deprese významně vzrůstá s velikostípopulace. To se dá vysvětlit tím, že relativně malá populaces dlouhou inbrední historií a vyšším stupněm inbreedingumůže trpět inbrední depresí méně než větší populace díky jižuskutečněnému vyčištění genetické zátěže v předchozích generacích.Také Thiele et al. (2010) zjistili vyšší inbrední depresiv početně větší populaci Silene nutans L. v porovnánís menší populací. Při studiu potomstva izolované populaceP. nigra s omezeným počtem jedinců zjistili Benetka et al.(2008) výskyt spontánního inbreedingu a pozorovali jeho negativnídopad na získanou generaci.Cílem naší práce bylo: 1) zjistit, v jaké míře dochází ke spontánnímuinbreedingu v porostu topolu černého s vyšší nabídkouotců, a 2) určit, zda došlo v získaném potomstvu k inbrednídepresi pomocí provedení zkoušky klíčivosti, sledovánízdravotního stavu a měření růstových charakteristik jednotlivýchpotomků.MATERIÁL A METODIKAK pokusu byl vybrán porost P. nigra nacházející se na lokalitěMichovka v areálu VÚKOZ, v. v. i., v Průhonicích. Tentoporost je složen ze sedmi sourozeneckých skupin (každáskupina je potomstvem jiných rodičů). Ze skupiny jedincůpocházejících z křížení výběrových stromů 880060 × 880016byly vybrány pro křížení jeden samičí (S) a dva samčí stromy(B xa B y).OpylováníNa jaře 2010 byly květní větve samičího a obou samčíchstromů odebrány těsně před rozkvětem a umístěny do lahvís vodou, a to větve se samičími květy do skleníku a větve sesamčími květy do oddělených místností s pokojovou teplotou.Kontrolované opylení (KO) bylo provedeno podle Benetky etal. (2008). Samičí květní větve byly rozděleny na 2 části, přičemžbyla každá část opylena pylem z jiného samčího stromu,v tomto případě bratra. Pro kontrolu ke KO bylo ze stejnéhosamičího stromu odebráno náhodně z různých míst několikvolně sprášených (VS) větví s tobolkami.Zkouška klíčivostiZískaná semena ze všech tří variant opylení (S × B x, S × B y,S VS ) byla vyseta do truhlíků. Pro zkoušky bylo použito maximálně100 ks semen z každé varianty. Energie klíčení bylazjišťována po 3 dnech od vysetí jako procentuální podíl vyklíčenýchsemen a klíčivost byla zjišťována po 10 dnech od vysetíjako procentuální podíl vyklíčených semen s listy, podleČSN 48 1211.Polní pokusV prvním roce (2010) byly získané semenáče z každé varianty(23, 25, resp. 57 jedinců) opylení vysázeny do sadbovačů QP35 T a na jaře 2011 přesazeny na venkovní experimentálníplochu v uspořádání znáhodněných bloků ve 4 opakováních.Několikrát během vegetace byl hodnocen stupeň napadenírzí Melampsora larici-populina Kleb., významného patogenatopolů, pomocí šestibodové stupnice (od 0 do 5, tj. bez infekceaž po plnou nekrózu a opad listů) (Benetka et al., 2007).Na konci vegetačního období byly měřeny růstové znaky,přičemž výška rostlin byla změřena v obou letech (v prvnímroce s přesností 1 mm, ve druhém roce s přesností 10 mm)a tloušťka rostlin ve výšce 0,05 m a 0,5 m pouze ve druhémroce trvání pokusu (s přesností na 0,1 mm).Extrakce DNA z rostlinného materiáluZ celkem 95 rostlin (40 semenáčů z KO, 40 semenáčů z VS,1 samičí mateřský strom a 14 samčích, potenciálně otcovských,stromů) byly odebrány čerstvé listy k následným analýzám.Listy byly zchlazeny, poté zmraženy v tekutém dusíku, lyofilizoványa ze suchého materiálu byla extrahována celková DNApomocí komerční sady DNeasy Plant Mini Kit (Qiagen) podlenávodu výrobce. Měření koncentrace, kvality a čistoty izolátubylo provedeno na přístroji NanoDrop (Thermo Scientific).Genetické analýzyBylo použito celkem 8 mikrosatelitových DNA lokusů (SSR– simple sequence repeat), vyvinutých pro druh P. nigra L.:WPMS 04, WPMS 07, WPMS 09, WPMS 12 (van der Shootet al., 2000), WPMS 14, WPMS 16, WPMS 20 (Smulders etal., 2001) a PMGC14 dostupný z databáze Poplar MolecularGenetics Cooperative (http://poplar2.cfr.washingthon.edu/pmgc). Všechny lokusy byly jednotlivě amplifikovány pomocítechniky PCR. Pro markery WPMS 04, WPMS 07, WPMS09, WPMS 12 a PMGC14 byl použit protokol podle van derShoota et al. (2000), pro markery WPMS 14, WPMS 16,WPMS 20 protokol podle Smulderse et al. (2001). Reverzníprimery byly značeny fluorescenčními barvivy (FAM, VIC,NED, PET). Po amplifikaci byly smíchány čtyři produktyPCR (čtyři SSR lokusy s různými fluorescenčními barvivy)s deionizovaným formamidem a velikostním standardem GeneScan500 bp (Applied Biosystems) značeného fluorescenčníbarvou LIZ a byla provedena fragmentační analýza v automatickémanalyzátoru ABI 310 (Applied Biosystems).Vyhodnocení výsledkůZískaná data o zdravotním stavu a růstových vlastnostech semenáčůbyla analyzována s použitím programu Statistica 8.0software package (StatSoft Inc., Tulsa, OK). Pomocí chi-kvadrátubyly testovány nulové hypotézy u znaků: hodnota energieklíčení a hodnota klíčivosti potomků pocházejících ze 3 typůopylení. Rozdíly ve všech pozorovaných charakteristikáchvšech 3 variant opylení byly testovány pomocí MANOVA(ve všech případech byly splněny předpoklady MANOVA).Jako závislé proměnné byly použity pozorované charakteristikya jako nezávislá proměnná byla použita varianta opylení.Testy byly prováděny na hladině významnosti α < 0,05.Inbrední deprese δ byla vypočtena podle vztahu δ = 1 - (W i. W o-1),kde W ije průměrná hodnota znaku sady inbredních jedincůa W oje průměrná hodnota znaku sady jedinců z nepříbuzenskéhoopylení (Lande, Schemske, 1985).162

Ke statistickému zpracování genetických dat byl použit volněstažitelný program Cervus 3.0 (Kalinowski et al., 2007). Prokaždý SSR lokus byly vypočteny standardní populačněgeneticképarametry k určení vypovídací hodnoty lokusů a ke zjištěnígenetické variability: počet alel (A), očekávaná (He) a pozorovaná(Ho) heterozygotnost (Nei, 1978). Dále polymorfní informačníobsah (PIC, tj. polymorphic information content),což je míra informativnosti vztažená k očekávané heterozygotnostia frekvenci alel (Hearne et al., 1992). Pomocí chi-kvadrátubyla testována nulová hypotéza znaku PIC. Za účelempotvrzení mateřských i otcovských genotypů byla provedenarodičovská analýza.VÝSLEDKY A DISKUZEZkouška klíčivostiEnergie klíčení semen z VS oproti semenům z KO byla 1,9×,resp. 1,6× vyšší a klíčivost semen z VS oproti semenům z KObyla 2,8×, resp. 1,8× vyšší (tab. 1). Výsledky chi-kvadrátu(χ 2 = 5,991) zamítají hypotézy, že je hodnota energie klíčení(χ 2 = 36,1), resp. klíčivosti (χ 2 = 64,3), potomstva nezá-(0,05)vislá na typu křížení. Stejně tak se i v jiných studiích (Levin,Bulinska-Randomska, 1988) uvádí, že klíčivost semen cizosprašnýchrostlin u potomstev ze samosprášení je nižší nežu potomstev z cizosprášení. Inbrední deprese se může projevitv jakémkoli stupni životního cyklu. Letalita je pro mnohodruhů rostlin pravděpodobně koncentrovaná ve fázi vznikua vývoje embrya, protože je to doba prvního projevu podstatnýchgenů (Husband, Schemske, 1996). Možnou příčinounevyklíčení semen je projev inbrední deprese v důsledkuhomozygotizace letálních recesivních alel. Přestože v případěVS došlo ke spontánnímu inbreedingu (viz dále), mortalitarostlin byla v prvním roce 2,5× nižší než u KO. Vyšší mortalitasemenáčů z VS v prvním roce hodnocení pokusu by mohlabýt vysvětlena uhynutím semenáčů vzniklých ze samovolnéhoinbreedinu, u kterých se projevila inbrední deprese již ve fáziklíčení.Polní pokusUvedené počty potomků jednotlivých typů opylení v tab. 2jsou upraveny podle výsledků analýz DNA (rodičovskou analýzoubylo zjištěno, že některé semenáčky z VS mají shodné otcejako semenáčky z KO, a proto byli tito jedinci, u kterých došloke spontánnímu inbreedingu, přeřazeni do skupiny S × B x,resp. S × B y). Jedinci z nepříbuzenského křížení vykazovalive druhém roce života statisticky neprůkazně nižší průměrnouhodnotu napadení rzí M. larici-populina ve srovnání s jedinciz příbuzenského křížení (tab. 2). U náchylných rostlinzpůsobuje M. larici-populina narušení vodivých pletiv, napadenélisty nekrotizují a opadávají. U klonů topolu černéhobyla zjištěna statisticky významná negativní korelace mezi intenzitouvýskytu rzi a množstvím sušiny biomasy (Benetka etal., 2011). Největší rozdíly v rezistenci jednotlivých semenáčůbyly uprostřed srpna. Statisticky neprůkazně vyšší hodnotynapadení rzí u semenáčů z obou typů křížení sestra × bratroproti VS mohou být vysvětleny důsledkem inbrední deprese.Nízká průměrná hodnota napadení rzí může být ovlivněnápočasím předcházejícím době hodnocení sledovaných rostlin.Pomocí Duncanova testu nebyl prokázán statisticky významnýrozdíl mezi provedenými typy křížení u všech měřených charakteristik(tab. 2). Nejvyšší průměrná výška a tloušťka rostlinv obou letech byla u křížení typu S × B y. Nejnižší průměrnouhodnotu měřených znaků měli v případě výšky na konci vegetačníhoobdobí roku 2010 a tloušťky v 0,5 m na konci roku2011 jedinci z křížení typu S × B xa v případě výšky a tloušťkyv 0,05 m na konci vegetace roku 2011 jedinci z VS.Hodnota koeficientu inbreedingu (δ) se u křížení S × B xa S × B ypohybovala v intervalu od -0,163 do 0,197, resp. od -0,250Tab. 1 Výsledky zkoušky klíčivosti a podíl uhynulých potomků jednotlivých typů opyleníEnergie klíčení (%) Klíčivost (%) Vysazeno léto 2010(N)Mortalita na konci vegetacer. 2010 (%)KO S × B x39,5 26,5 23 17,4S × B y47,8 41,3 25 16,0VS S VS 76,0 75,0 57 7,0Pozn.: N = počet jedinců, χ 2 (0,05) = 5,991, χ2 = 36,1 (energie klíčení), χ 2 = 64,3 (klíčivost).Tab. 2 Statisticky vyhodnocené sledované znaky potomstev jednotlivých typů opyleníRez 17. 8. 2011(body)Výška 2010 (mm) Výška 2011 (mm) Tloušťka v 0,05 m2011 (mm)Pozn.: N = počet jedinců, SE = standardní chyba, Stupeň napadení rzí – bodové hodnocení 0–5, tj. bez infekce až po plnou nekrózu.Tloušťka v 0,5 m2011 (mm)N průměr (± SE) N průměr (± SE) N průměr (± SE) N průměr (± SE) N průměr (± SE)S × B x26 0,43 (±0,05) 28 204 (±11) 26 975 (±55) 26 10,7 (±0,5) 24 6,9 (±0,4)S × B y18 0,38 (±0,06) 20 237 (±21) 18 1098 (±67) 18 11,5 (±0,7) 18 7,3 (±0,5)S VS 10 0,36 (±0,07) 10 212 (±26) 10 965 (±98) 10 9,2 (±1,4) 9 7,0 (±0,5)163

do 0,050 (tab. 3). Výskyt záporných hodnot δ vyvrací předpokladvýskytu inbrední deprese v obou potomstvech příbuzenskéhokřížení u znaků výška 2010, výška 2011, tloušťkav 0,05 m 2011 a tloušťka v 0,5 m 2011.Nedostatek důkazů o předpokládaném výskytu inbrední depresemůže být způsoben tím, že díky příbuzenskému kříženídošlo u některých jedinců k homozygotizaci letálních recesivníchalel, která způsobila nevyklíčení semen nebo mortalitusemenáčů ihned v prvním roce života. Chybějící údaje růstovýchcharakteristik takových rostlin mohly vést ke zkreslenívýsledků. Značné ovlivnění výsledků mohly způsobit environmentálnípodmínky, ve kterých byly rostliny pěstovány.Inbrední deprese by se mohla vyskytnout až ve stresovýchpodmínkách (Kalinowski et al., 1999). V neposlední řaděmohl k zavádějícímu výsledku vést relativně malý počet sledovanýchrostlin. Pro další studium inbrední deprese v tétopopulaci topolu černého proto budeme sledovat vlastnostipotomstev pocházejících z více samičích stromů a po více let.Analýzy DNANa základě analýzy DNA jednotlivých semenáčů byla pomocí8 SSR markerů potvrzena pravost rodičovství u všech semenáčůz KO, tj. 19 semenáčů bylo potomstvo křížení S × B xa 21 semenáčů bylo potomstvo křížení S × B y. Analýzy DNAjedinců z VS byly provedeny jak u 19 semenáčů vysázenýchv polním pokuse, tak i u 21 semenáčů nezahrnutých do polníhopokusu kvůli srovnatelnému počtu potomstva z VS a KO.V případě VS bylo celkově zjištěno 55 % jedinců pocházejícíchze spontánního inbreedingu (tab. 4) a 45 % semenáčů pocházejícíchz křížení vzájemně nepříbuzných rodičů (17,5%jedinců opylených ze vzdálenosti do 40 m a 27,5 % semenáčůopylených z větší vzdálenosti). Procento spontánního inbreedinguodpovídá intervalu 20–76 %, ke kterému došel Benetkaet al. (2008) při studiu izolované populace P. nigra. Tatohodnota může být ovlivněná rozmístěním stromů v porostu– sourozenci byli sázeni vedle sebe ve skupině.Tab. 3 Koeficient inbrední deprese (δ)Rez 17. 8. 2011 Výška 2010 Výška 2011 Tloušťka v 0,05 m2011Tloušťka v 0,5 m2011S × B x0,197 0,038 -0,010 -0,163 0,014S × B y0,050 -0,118 -0,138 -0,250 -0,043Vypočtené standardní populačně genetické parametry (početalel, očekávaná a pozorovaná heterozygotnost a polymorfníinformační obsah) skupin jedinců pocházejících z různýchtypů křížení shrnují tabulky 5, 6 a 7. Všechny lokusy bylypolymorfní s počtem alel 2–4 na jeden lokus v případě příbuzenskéhokřížení, resp. s počtem alel 3–7 v případě volnéhosprášení. Hodnoty očekávané heterozygotnosti byly zpravidlanižší než hodnoty pozorované heterozygotnosti. Hodnoty PICpotomků pocházejících z příbuzenského KO byly nižší u pětimarkerů v porovnání s potomky z VS, nepatrně vyšší hodnotybyly u dvou markerů u křížení S × B xa u jednoho markeru u kříženíS × B y. Výsledky chi-kvadrátu pro PIC (χ 2 = 0,09) potomstevprokazují na hladině významnosti α < 0,990 (χ 2 = 0,02)(0,990)závislost velikosti PIC na typu křížení. Tyto výsledky, stejnějako výsledky studie Benetky et al. (2008), ukazují pokles heterozygotnostia zvýšení homozygotnosti potomstva z příbuzenskéhokřížení.Z uvedených výsledků vyplývá, že v přírodě u malých populacídruhu P. nigra dochází k spontánnímu inbreedingu, kterýmůže být doprovázen inbrední depresí.Tab. 4 Výskyt spontánního inbreedingu u potomstev z VS nazákladě DNA analýzRodičovskád N %kombinaceS × B xdo 40 m 21 52,5S × B y1 2,5Pozn.: d = vzdálenost, N = počet jedinců, % = procentuální podíl z celkovéhopočtu jedinců z VS.ZÁVĚRV přírodě dochází u P. nigra ke spontánnímu inbreedingu.V našem pokuse bylo zjištěno 55 % takto vzniklých životaschopnýchpotomků.Potomstva z příbuzenského opylení vykazovala zpravidla vyššíhomozygotnost na sledovaných alelách než potomstvo z volnéhosprášení.Semena pocházející z VS v porovnání se semeny z blízce příbuzenskéhokřížení měla téměř 2× vyšší energii klíčení a klíčivost.Inbrední deprese byla částečně pozorována ve sledovaném znakuodolnosti potomstev vůči rzi M. larici-populina, nebyla prokázánau růstových charakteristik (tloušťka kmene, výška rostliny).Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi provedenýmitypy křížení u žádného ze sledovaných růstových znaků.PoděkováníTento článek vznikl za finanční podpory výzkumného záměruMZP 0002707301.LITERATURAAngeloni, F., Ouborg, N. J., Leimu, R. (2010): Meta-analysison the association of population size and life history withinbreeding depression in plants. Biological Conservation,vol. 144, no. 1, p. 35–43.164

Tab. 5 Populačněgenetické parametry potomků pocházejících z křížení S × B xLokus A N H oH ePICPMS04 4 40 1,000 0,756 0,700PMS07 3 40 0,950 0,667 0,584PMS09 4 40 1,000 0,754 0,697PMS12 2 40 0,500 0,380 0,305PMS14 3 40 0,700 0,577 0,507PMS16 3 40 0,550 0,519 0,393PMS20 3 40 0,825 0,640 0,558PMGC14 2 40 0,450 0,505 0,374Pozn.: A = počet alel, N = počet jedinců, Ho = pozorovaná heterozygotnost, He = očekávaná heterozygotnost,PIC = polymorfní informační obsah.Tab. 6 Populačněgenetické parametry potomků pocházejících z křížení S × B yLokus A N H oH ePICPMS04 2 22 0,682 0,502 0,370PMS07 2 22 0,682 0,485 0,362PMS09 3 22 0,727 0,650 0,564PMS12 2 22 0,455 0,359 0,290PMS14 3 22 0,455 0,540 0,471PMS16 3 22 0,773 0,659 0,571PMS20 2 22 0,727 0,474 0,356PMGC14 2 22 0,409 0,333 0,272Pozn.: A = počet alel, N = počet jedinců, Ho = pozorovaná heterozygotnost, He = očekávaná heterozygotnost,PIC = polymorfní informační obsah.Tab. 7 Populačněgenetické parametry potomků pocházejících z volného sprášení (VS)Lokus A N H oH ePICPMS04 7 18 1,000 0,819 0,769PMS07 5 18 0,889 0,621 0,536PMS09 6 18 0,889 0,730 0,662PMS12 3 18 0,833 0,646 0,553PMS14 5 18 0,889 0,730 0,659PMS16 4 18 0,611 0,627 0,537PMS20 5 18 0,778 0,702 0,629PMGC14 6 18 0,889 0,681 0,607Pozn.: A = počet alel, N = počet jedinců, Ho = pozorovaná heterozygotnost, He = očekávaná heterozygotnost,PIC = polymorfní informační obsah.Bednář, J. (1997): Vybrané kapitoly z genetiky rostlin. Brno,Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 123 s.Benetka, V., Černý, K., Pilařová, P., Kozlíková, K. (2011):Effect of Melampsora larici-populina on growth andbiomass yield of eight clones of Populus nigra. Journal ofForest Science, vol. 57, no. 2, p. 41–49.Benetka,V., Pospíšková, M., Vrátný, F., Tkaczyková, M.(2008): Inbreeding Depression in the Full-sib Offspringof Populus nigra L. Silvae Genetica, vol. 57, no. 4–5,p. 202–210.Benetka, V., Vrátný, F., Šálková, I. (2007): Comparison ofthe productivity of Populus nigra L. with an interspecifichybrid in a short rotation coppice in marginal areas.Biomass and Bioenergy, vol. 31, no. 6, p. 367–374.ČSN 48 1211. Lesní semenářství – Sběr, kvalita a zkouškykvality semenného materiálu lesních dřevin. 2006165

Falconer, D. S. (1989): Introduction to Quantitative Genetics.New York, John Wiley and Sons, 438 p.Franklin, I. R. (1980): Evolutionary change in smallpopulations. In M. E. Soul, Wilcox, B. A. [Eds.]:Conservation biology an evolutionary-ecologicalapproach. Sunderland, MA, Sinauer Assoc., p. 135–149Harmon, L. J., Braude, S. (2010): Conservation of SmallPopulations: Effective Population Size, Inbreeding,and the 50/500 Rule. In S. Braude, Low, B.S. [Eds.]:An Introduction to Methods and Models in Ecologyand Conservation Biology. Princeton University Press,p. 125–138.Hearne, C. M., Ghosh, S., Todd, J. A. (1992): Microsatellitesfor linkage analysis of genetic traits. Trends in Ecologyand Evolution, vol. 8, no. 8, p. 288–294.Husband, B. C., Schemske, D. W. (1996): Evolution of themagnitude and timing of inbreeding depression in plants.Evolution, vol. 50, no. 1, p. 54–70.Charlesworth, B., Charlesworth, D. (1999): The genetic basisof inbreeding depression. Genetical Research, vol. 74,no. 3, p. 329–340.Kalinowski, S. T., Hedrick, P. W., Miller P. S. (1999): Noinbreeding depression observed in Mexican and red wolfcaptive breeding programs. Conservation Biology, vol. 13,no. 6, p. 1371–1377.Kalinowski, S. T., Taper, M. L., Marshall, T. C. (2007):Revising how the computer program CERVUSaccommodates genotyping error increases success inpaternity assignment. Molecular Ecology, vol. 16, no. 5,p. 1099–1106.Keller, L. F., Waller, D. M. (2002): Inbreeding effects in wildpopulations. Trends in Ecology and Evolution, vol. 17,no. 5, p. 230–241.Lande, R. D., Schemske W. (1985): The evolution of selffertilization and inbreeding depression in plants. I.Genetic models. Evolution, vol. 39, no. 1, p. 24–40.Lefèvre, F., Legionnet, A., De Vries, S., Turok, J. (1998):Strategies for the conservation of a pioneer tree species,Populus nigra L., in Europe. Genetics Selection Evolution,vol. 30, no. 1, p. 181–196.Levin, D. A., Bulinska-Randomska, Z. (1988): Effects ofhybridization and inbreeding on fitness in flox. AmericanJournal of Botany, vol. 75, no. 11, p. 1632–1639.Lynch, M., Walsh, B. (1998): Genetics and Analys ofQuantitative Traits. Sunderland, MA, Sinauer, 980 s.Mottl, J., Dubský, M. (1994): Záchrana genofondu domácíhotopolu černého (Populus nigra L.) modelovým řešenímnávratu jeho reliktních populací do ekosystému lužníholesa. Průhonice, VÚOZ, 27 s.Nei, M. (1978): Estimation of average heterozygosity andgenetic distance from a small numer of individuals.Genetics, vol. 89, no. 3, p. 583–590.Schoot, J. van der, Pospíšková, M., Vosman B., Smulders,M. J. M. (2000): Development and characterization ofmicrosatellite markers in black poplar (Populus nigra L.).Theoretical and Applied Genetics, vol. 101, no. 1–2,p. 317–322.Smulders, M. J. M., van der Schoot, J., Arens P., Vosman,B. (2001): Trinucleotide repeat microsatellite markers forblack poplar (Populus nigra L.). Molecular Ecology Notes,vol. 1, no. 3, p. 188–190.Thiele, J., Hansen T., Siegismund, H. R., Hauser, T. P. (2010):Genetic variation of inbreeding depression among floraland fitness traits in Silene nutans. Heredity, vol. 104, no. 1,p. 52–60.Vere, N. de, Jongejans, E., Plowman, A., Williams, E.(2008): Population size and habitat quality affect geneticdiversity and fitness in the clonal herb Cirsium dissectum.Oecologia, vol. 159, no. 1, p. 59–68.Rukopis doručen: 9. 12. 2011Přijat po recenzi: 3. 1. 2012166

167

Vydává:Odpovědný redaktor:Grafická úprava a sazba:Náklad:Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., PrůhoniceKvětnové nám. 391, 252 43 Průhonices Novou tiskárnou Pelhřimov, spol. s r. o., Krasíkovická 1787, 393 01 PelhřimovDoc. Ing. Ivo Tábor, CSc. – (tabor@vukoz.cz)Mária Táborová400 ksSazba provedena v Adobe InDesignu písmem Adobe Garamond Pro168

Acta 100 - VÃ½zkumnÃ½ Ãºstav Silva Taroucy pro krajinu a okrasnÃ© ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?