Šumava a její perspektivy II - CD - PAVEL VALTR

Pavel Valtr a kolektiv 

ŠUMAVA 

A JEJÍ PERSPEKTIVY 

ANEB ŠUMAVA PRO JEJÍ MILOVNÍKY 

II. - doplňkové CD 

Koncept z 5. 6. 2013 

1

Vydavatel: Pavel Valtr – UrbioProjekt Plzeň, ateliér urbanismu, ekologie a architektury 

Spolupráce: ZČU v Plzni – Středisko pro výzkum regionálního rozvoje a katedra geografie 

Klub českých turistů 

Pozemkový úřad v Plzni 

Tisk: UrbioProjekt Plzeň 

Grafická úprava: Ing. Petr Kovářík 

Fotografie: Jan Chloupek, Václav Mazín, Pavel Valtr 

2

Obsah - CD 

str.: 

Úvod 

A. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana organismů Šumavy 

A.1. Chráněné, ohrožené, vzácné a významné taxony organismů na Šumavě 

A.1.1. Rostliny / flóra Šumavy 

Mechorosty – Bryophyta 5 

Houby – Fungi 14 

Lišejníky – Lichenes 35 

Řasy a sinice – Algae a Cyanophyta 

A.1.2. Zvířena / fauna Šumavy 

37 

Kroužkovci – Annelida 38 

Hmyz – Insecta a další členovci 38 

Korýši - Crustacea 54 

Pavouci - Araneae 54 

Houby – Poryfera 56 

Prvoci – Protozoa 

A.2. Památné a historické stromy Šumavy 

56 

A.2.1. Památné stromy 57 

A.3. Invazní, , sekundární a expanzivní druhy 64 

B. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana biotopů Šumavy, biogeografie bioregionu Šumava 

B.4.Vegetační stupně a biochory Šumavy 

C. Osídlení a ochrana přírody Šumavy 

C.2. Památkové objekty, návrhy obnovení objektů obcí chráněné Šumavy, 

68 

lidová architektura a návrh skanzenu Šumavy a Pošumaví 94 

F. Marné petice, interpelace a prohlášení 

- Stanoviska k využívání stezky přes Modrý sloup z r. 2006 

125 

- Výzva k odpovědnému řešení přemnožení kůrovce na Šumavě z r. 2008 

- Závěry konference Šumava na rozcestí v r. 2009 

- Petice za zdravou Šumavu z r. 2009 

- Petice Zachraňme Šumavu 

- Petice za zastavení ekologické katastrofy v NP Šumava z r. 2010 

- Otevřený dopis býv. premiéra Miloše Zemana k hospodaření NPŠ z r. 2010 

a trestní oznámení z roku 2009 

- Stížnosti na nečinnost MŽP ČR 2010, 2011 

- Prohlášení Euroregionu Šumava – JZ Čechy z r. 2011 

- Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi ŽP 

- Dopisy města Kašperské Hory premiérovi a ministrovi 

- Požadavky města Volary 

- Petice proti rozšiřování I. zóny 

- Interpelace v senátu 

- Veřejný ochránce práv a Šumava 

- Projev Emila Kintzla, předsedy o.s. Otevřená Šumava na II. ročníku přechodu přes 

Juránkovu chatu z 29.10.2011 

- Dopis ministrovi Tomáši Chalupovi od Ivo Viceny z 25.8.2012 

- Závěry bilaterální konference „Šumava zavřená“ z roku 2012 

- Modrý sloup jako překážka mezi národy 

- Předvolební informace 

- Nešťastná Šumava - kategorizace IUCN, ideologie divočiny, opravdová příroda 

a lidé 

3

- Dopis prezidentovi republiky Ing. Miloši Zemanovi, CSc. k zákonu o Šumavě 

- Dopis Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 

z 25.4.2013 

G. Porovnání vize ideologie bezzásahové divočiny a koncepce ekosystémově 

asistenčních intervencí přírodního vývoje 159 

I. Škody způsobené bezzásahovostí, pasivní ochranou, nedostatečným managementem 

a absencí monitoringu 163 

I.1. Škody na lesích 

I.2. Škody na chráněných biotopech (EVL, PO, PR) 

I.3. Škody na biodiverzitě a chráněných organismech 

I.4. Škody na krajině a krajinném rázu 

I.5. Škody na vodním režimu 

I.6. Škody na půdním režimu 

I.7. Škody na mezoklimatu 

I.8. Škody ekonomické 

I.9. Škody sociálně společenské 

I.10. Škody specifikované znalcem K. Simonem 

Porovnání kůrovcové kalamity na Šumavě a v TANAPu (SR) 229 

K. Epilog 235 

Fotodokumentace 

Mapová část CD 

- Mapa Šumava - Generální mapa značených cest turistických českých a bavorských 1 : 200 000, vydal Klub 

československých turistů v Praze 1925, Zdroj: Digitální knihovna Jihočeské vědecké knihovny v Českých 

Budějovicích 

- Mapa Šumavy s vymezením její ochrany (BR, EVL, PO, NP, CHKO, CHOPAV aj.), území býv. vojenských 

zájmů (VVP 1952-89), zátopy Lipnem (1960), zemědělského využití (z r. 1978) a zaniklých obcí a sídel po 

r. 1945. 

4

A. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana organismů a biotopů Šumavy 

A.1. Chráněné, ohrožené, vzácné a významné taxony organismů na Šumavě 

A.1.1. Rostliny / flóra Šumavy 

Mechorosty - Bryophyta vč. játrovky - Marchantiophyta a hlevíky - Anthoceratophyta 

Mechorosty mají význam zejména ve vodním režimu Šumavy, zadržují vodu (ochraňují před 

povodněmi a erozí), vytváří rašelinu a příp. i humus. Mechorosty jsou nejstarší skupinou vyšších 

suchozemských rostlin a druhou nejpočetnější skupinou suchozemských rostlin. Hlavní seznam mechorostů 

ČR obsahuje 863 druhů, z toho je 652 mechů, 207 játrovek a 4 hlevíky. Z celkového počtu druhů jich 46 % 

splňuje některé z kriterií pro zařazení do červeného seznamu ohrožených druhů. Nejčastěji jsou na Šumavě 

acidofilní druhy mechů. Epifytní mechy spolu s pralesovitými stromy již ze Šumavy prakticky vymizely, 

takže na výrazném ochuzení jejich druhové diverzity se zásadně podílí naoktrojovaná výroba „virtuální 

divočiny“. Starší stromy v různověkých porostech jsou zárukou kontinuity dynamických cyklických procesů 

v lese. Úbytek či vyhynutí některých druhů může být způsobeno destrukcí lokalit a lokálními změnami 

stanovišť a to i vynucenou rozsáhlou disturbancí lesních porostů. Ohroženo je zejména množství mechorostů 

vázaných na vlhké prostředí. Má-li být ochrana mechorostů účinná, musí vycházet z dokonalé znalosti 

chráněných či ohrožených druhů. Aktivní ochrana chráněných či ohrožených druhů spojená s kultivací a 

zpětnou repatriací na lokalitu nebyla zatím aplikována. Mechorosty slouží jako životní prostředí zejména 

bezobratlých živočichů. Rašeliniště jsou obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku, a to více než lesní 

porosty. 

Abietinella abietina – zpeřenka jedlová, viz Thuidium 

Amblystegium - rokýtek 

- juratzkanum – r. Juratzkův 

- serpens – r. obecný, běžný, od hor do nížin 

Amphidium mougeottii – pohárovec Mougeotův, 

Anacamptodon splachnoides – pařezníček celokrajný, C2, vzácně, vázán zejména na staré stromy 

Anastrepta orcadensis – omšenka ohrnutá, staré smrčiny 

Anastrophyllum - polanka 

- hellerianum – p. h., C1, NPR Žofínský prales v Novohradských horách 

- michauxii – p. Michauxova, C2, A2, subalpinský druh, vzácně až vyhynulá, velmi staré kmeny v rozkladu, Šumava i 

České Švýcarsko 

- minutum – p. drobná, skály 

Andreaea - štěrbovka 

- crassinervia – š. tlustožebrá, kary, Plešné jezero, Čertovo jez. 

- rupestris – š. skalní, montánní druh, skály 

Anomodon – klaminka 

- attenuatus – k. ztenčená, květnaté a jedlové bučiny 

- longifolius – k. dlouholistá 

- rugelii – k. tupolistá, květnaté a jedlové bučiny 

Anrea rupestris – štěrbovka skalní, skály 

Anthoceros agrestis – hlevík rolní, oligotrofní zemědělské půdy 

Antitrichia curtipendula – žilnatka převislá 

Apometzgeria pubescens – kroknice chlupatá, květnaté a jedlové bučiny 

Arctoa fulvella – volnoústka plavá 

Atrichum - bezvláska 

- tenellum – b. jemná, C2 

- undulatum – b. vlnkatá (čeřitá), vlhko, stínomilná, podzol. Půdy, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány), 

acidof. bučiny 

Aulacomnium – klamonožka 

- androgynum – k. hlávkoplodá, tlející organický materiál 

- palustre – k. bahenní, vrchoviště 

Barbilophozia - sečovka 

- floerkei – s. Floerkova, rašelinné smrčiny 

5

- hatcheri – s. Hatcherova, skály 

- kunzeana – s. Kunzeova, A1, bývala na Šumavě 

- lycopodioides – s. plavuňovitá, staré smrčiny 

Barbula – vousatěnka 

- convulata – v. baňatá 

- unguiculata – v. lepá 

Bartramia – kulistec 

- hallerana – k. Hallerův, C2, vlhké humózní skály, Ca 

- ithyphylla – k. rovnolistý, humóz. skály 

- pomiformis – k. jablíčkovitý, vlhké stinné silikát. skály 

Bazzania - rohozec , játrovka 

- flaccida – r. obnažený, C1, skály 

- tricrenata – r. trojzubý, C1, vzácně, rašelinné smrčiny 

- trilobata – r. trojlaločný, horské smrčiny, skály 

Blepharostoma trichophyllum – nitkovec vlasovitý, tlející dřevo 

Blindia acuta – rožínka ostrá, kary 

Brachyodontium trichodes – kratuška vlasovitá, bývala na Šumavě 

Brachythecium - baňatka 

- albicans – b. bělavá, otevřená stanoviště, pionýrská 

- glareosum – b. štěrková, Ca skály, suché lokality 

- mildeanum – b. Mildeova, rašelinné louky, ústup s jejich zánikem 

- plumosum – b. pravá, vlhké lokality 

- populneum – b. topolová, báze listnatých stromů 

- reflexum – b. zakřivená, smíšené suťové lesy 

- rivulare – b. potoční, u potoků 

- rutabulum – b. obecná, travnatá místa, tlející dřevo, běžně 

- salebrosum – b. draslavá, tlející dřevo 

- starkei – b. Starkeova, tlející dřevo 

- velutinum – b. aksamitová, tlející dřevo, běžný mimo extrémní horské polohy 

Bryoerythrophyllum recurvirostre – klenice načervenalá, běžný 

Bryum – prutník 

- alpinum – p. horský, C1, A1, silikátové skály, býval na Šumavě 

- arcticum – p. arktický 

- argenteum – p. stříbrný, na obnažené zemi, vč. sešlapávané lokality 

- caespiticium – p. drnatý, okraje cest, štěrbiny silikát. skal, zídky 

- capillare – p. chluponosný, bazická, příp. antropogenní stanoviště 

- calcycophyllum – p. okrouhlolistý, C2, vlhké lokality 

- erythrocarpon – p. 

- fluccidum – p. 

- pallens – p. bledý, vlhké lokality 

- pallescens – p. plavý, bazické a antropogenní lokality 

- pseudotriquetrum – p. hvězdovitý, bazické substráty 

- turbinatum – p. číšovitý, C1, vzácně 

- uliginosum – p. bažinný, C2, vlhké, bazické lokality 

- weigilii – p. Weigelův, vlhké lokality 

Buxbaumia - šikoušek 

- aphylla – š. bezlistý, C1, na tlejícím dřevě 

- viridis – š. zelený, N, C2, A1, příloha II Směrnice Natura, na pařezech, příp. padlých kmenech, Černé a Čertovo jez., 

bývala na Šumavě 

Calicladium haldanianum – hvozděnka různolistá, C2, A1, bývala na Šumavě 

Calliergon – bařinatka 

- cordifolium – b. srdčitá, bažiny, rašelinné tůňky 

- cuspidata – b. hrotitá 

- giganteum – b. obrovská, C2, vlhké lokality 

- richardsonii – b. Richardsonova, asi na Šumavě ne ? 

- sarmentosum – b. šlahounovitá 

- stramineum – b. nažloutlá, vrchoviště 

Calliergonella cuspidata – károvka hrotitá, prosvětlená místa 

Calypogieia - kryjnice , játrovka 

- azurea – k. azurová (sleziníková), smrčiny 

6

- müelleriana – k. Műllerova, rašelinné smrčiny 

- neesiana – k. Neesova, rašelinné smrčiny 

- sphagnicola – k. rašelinná, vrchoviště 

- suecica – k. švédská, C1, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

- trichomanis – k. sleziníková, vlhké těžké půdy 

Camptothecium lutescens – viz Homalothecium 

Campyliadelphus - zelenka 

- chrysophyllum – z. zlatolistá, Ca, sucho 

- introflexux – z. vehnutá, , západní Čechy 

- stellatus – z. hvězdovitá 

Campylopus – křivonožka, 

- flexuosus – k. zprohýbaná, expanduje na skály 

- introflexus – k. vehnutá, expanduje na holé půdy v jehličnatých monokulturách a narušených rašeliništích, exp. 

Cephalozia – křepenka, játrovka 

- bicuspidata – k. dvoulaločná, tlející dřevo, vrchoviště 

- catenulata – k. řetízkovitá, C1, vzácně, staré kmeny v rozkladu zahnutá, vrchoviště 

- connivens – k. zahnutá, suboceanický charakter, vrchoviště 

- lacinulata – k. dřípená, vyhynulá, značně staré kmeny v rozkladu 

- leucantha – k. bledá, C1, vzácně, tlející dřevo, staré kmeny v rozkladu, Šumava 

- loitlesbergeri – k. Loitlesbergerova, vrchoviště 

- lunulifolia – k. prostřední, vzácně, staré kmeny v rozkladu, vrchoviště 

- bicuspidata – k. dvoulaločná, tlející dřevo 

Ceratodon - rohozub 

- purpureus – r. nachový, běžný mech, spáleniště 

Cinclidotus fontionaloides – sítozubka zdrojovkovitá, na přeplavovaných kamenech 

Cirriphyllum - hájovka 

- germanicum – h. německá 

- piliferum – h. chluponosná, vlhké vysokostébelné TTP 

Cladopodiella fluitans – ždírnice splývavá, C2, rašel. jezírka 

Climacium dendroides – drabík stromkovitý, vlhké a zrašelinělé louky 

Conocephalum conicum – mřížkovec kuželovitý, játrovka, u potoků, vlhké půdy 

Cratoneuron – hrubožebrec viz Palustriella 

- commutatum – h. proměnlivý, prameniště 

- filicinum – h. kapradinový, bažinaté lokality 

Ctenidium molluscum – hřebenitka měkkounká, čerstvé vlhké půdy 

Cynodontium - stebník 

- fallax – s. mnohotvárný 

- gracilescens – s. štíhlý, A1, bývala na Šumavě 

- polycarpon – s. mnohoplodý, skály 

- strumiferum – s. bradatý, skály 

- tenellum – s. zakroucený, C2, vzácně 

Cyrtomnium hymenophylloides – měříkovec blánatcovitý 

Desmatodon (Tortula) nlatifolius – kroucenec širolistý 

Dichelyma falcatum – dvojkrytka srpovitá, C1 ?, A1, býv. Srní 

Dicranella - dvouhroteček 

- cervaria – d. volátkovitý, na rašelině 

- cerviculata – d. volátkovitý, 

- heteromalla – d. různotvárný, obnažená místa, jílovité a podzolové půdy, smrčiny 

- palustris – d. kostrbatý, prameniště, potůčky 

- rufescens – d. naryšavělý, 

- schreberiana – d. Schreberův, A1, bývala na Šumavě 

- subulata – d. šídlovitý, C2 

Dicranodontium - hyčovka , dvouhrotcovka 

- asperulum – d. drsná, C1, vzácně, skály 

- denudatum – d. lámavá, skály 

- uncinatum – d. kroužkolistá, C1 

Dicranoweisia cxrispula – křídlečka kadeřavá 

Dicranum - dvouhrotec , vytváří souvislé koberce 

- bergeri – d. Bergerův 

- bonjeani – d. bahenní, C1 

7

- elongatum – d. prodloužený, C2, A1, býv. na karu Jezerní stěny, asi již není 

- glagellare – d. g. 

- fulvum – d. hnědožlutý 

- fuscescens – d. nahnědlý, staré smrčiny, kmeny v rozkladu 

- montanum – d. chlumní, častý, tlející dřevo 

- muehlenbeckii – d. Műhlenbeckův, C2 

- polysetum – d. čeřitý (mnohoštětý), bory 

- scoparium - d. chvostnatý, běžný, světlomilný až polostinný, staré smrčiny, tlející dřevo, vrchoviště, vytvářejí polštáře, 

dlouze zašpičatělé lístky 

- spurium – d. nepravý, pouze nížiny 

- undulatum – p. čeřitý (Bergerův), kyselé půdy, vrchoviště 

- viride – d. zelený, N, C2, příloha II Směrnice Natura, vzácně, epifytní mech, Debrník, Boubín 

Didymodon – dvouhrotec 

- ferrugineus – d. svinutý 

- rigidulus – d. tuhý 

Diphyscium foliosum – krčanka (dvojbublen) listnatá, obnažené půdy, okraje lesních cest 

Ditrichum – útlovláska 

- heteromallum – ú. obecná, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) 

- lineare – ú. pošvatá 

- pusillum – ú. ohrnutá 

Dochodontium cervicula - xx 

Drepanocladus – srpnatka 

- aduncus – s. zahnutá 

- exannulatus – s. 

- fluitans – viz Warnstorfia, rašeliniště 

- revolvens – s. 

- uncinatus – s. háčkovitá, vlhké půdy 

- vernicosus – s. fermežová, rašelinné louky 

Encalypta – čepičatka 

- affinis – č. příbuzná, skalní štěrbiny 

- ciliata – č. brvitá, štěrbiny skal 

- rhaptocarpa – č. lemovaná, skalní štěrbiny 

- streptocarpa – č. točivá, synantropně 

Eurhynchium - trněnka 

- angustirete – t. Zetterstedtov, smíšené suťové lesy 

- hians – t. obecná 

- praelongium – t. prodloužená, vlhká místa 

- striatum – t. pruhovaná, svěží, vlhké humózní půdy 

Fissidens - krondlovka 

- adianthoides – k. netíkovitá 

- bryoides – k. prutníkovitá, obnažené lesní půdy 

- cristatus – k. hřebenitá 

- osmundoides – k. podezřeňovitá, reliktní stanoviště Šumavy, rašeliniště 

- taxifolius – k. tisolistá, holé půdy 

Fontinalis - pramenička 

- antipyretica – p. obecná, potůčky lesů 

- hypnoides – p. chabá, pomalu tekoucí vody 

- squamosa – p. šupinatá 

Frullania - kovanec , játrovka 

- dilatata– k. plochý, epifyt 

- fragilifolia – k. křehkolistý, C2, epifyt, na české straně vymírá 

Funaria - zkrutek 

- hygrometrica – z. vláhojevný, běžný, světlomilný, nitrofilní, ruderaliz. lokality, spáleniště 

- microstoma – z. m. 

Geocalyx graveolens – vřesovka vonná, C2, subboreálně montánní druh, vzácně Šumava, České Švýcarsko 

Grimmia - děrkavka 

- affiis – d. blízká 

- alpestris – d. horská, světlé lokality 

- decipiens – d. tenkozubá, výslunné silik. skály 

- donniana – d. česká, silik. skály 

8

- funalis – d. závitcová, jen na německé straně 

- hartmanii – d. Hartmanova, skály, acidof. bučiny 

- incurva – d. křivolistá, A1, balvanité sutě, bývala na Šumavě 

- pulvinata – d. poduškovitá, výslunné skály a zdi 

- trichophylla – d. chluponosná, výslunné skály 

- unicolor – d. stejnobarvá 

Gymnocolea inflata – svojnice nadmutá, játrovka, horská vrchoviště, skály 

Gymnomitrion concinnatum – skulinatka ladná, játrovka, skály 

Hamatocaulis vernicosus - srpnatka fermežová, N, C 2?, vlhká luční rašeliniště, málo konkurenčně schopný 

Harpanthus scutatus – nivenka štítovitá, játrovka, C2, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

Hedwigia – brvitec (těhovec, hedvigovka) 

- albicans – b. bělostný 

- ciliata – b. bezžebrý, skály 

Helodium blandowii – plstnatec rašelinný, rašeliniště 

Hematocaulis vernicosus – srpnatka fermežová, A1, příloha II Směrnice Natura, suboceanicko montánní druh, bývala 

na Šumavě, České Švýcarsko 

Heterocladium - různolístek 

- dimorphum – r. dvojtvarý 

- heteroptrum – r. nestejnokřídlý 

Herminium monorchis - toříček jednohlízný, A1, C1 ?, TTP, na Šumavě téměř vyhynul, TTP, ohr. sukc. procesy či 

přerušením pastvy a sekání 

Herzogiella saligeri – kornice slezská, tlející dřevo 

Homalothecium (Camptothecium) - hedvábitec 

- philippeanum – h. hladký, Ca substráty 

- sericeum – h. pravý, antropogenní lokality 

Hookeria lucens – kápuška skvělá, C3, vlhká místa, potoky, hory, Špičák, Debrník, Laka 

Homalia trichomanoides – zploštělec sleziníkový, květnaté a jedlové bučiny 

Homomalium incurvatum – homomalium i. 

Hygroamblystegium fluviatile – rokýtek říční, 

Hygrohypnum - břehovec 

- dilitatum – b. mezernatý 

- duriusculum – b. rozšířený, bývala na Šumavě 

- luridum – b. potoční, vlhké skály 

- molle – b. měkký, silikát. kameny pod vodou 

- ochraceum – b. hlinožlutý, kameny ve vodě 

Hylocolomium - rokyt 

- splendens – r. skvělý, běžně, vlhčí smrčiny 

- umbratum – r. stinný, staré smrčiny 

Hypnum - rokyt 

- cupressiforme – r. cypřišový, běžný mech, tlející dřevo, epifyt, snáší kyselé nehostinné stanoviště smrčin, acidofilní 

bučiny, indikátor zhoršení půd 

- fertile – r. plazivý, C1, A1, býval na Šumavě 

- imponens – r. imponující, C1 

- lindbergii – r. Lindbergův 

- pallescens – r. bledavý 

- pratense – r. luční 

- vaucheri – r. Vaucherův, i v zahradách 

Chiloscyphus - křehutka (ohřebenka), játrovka 

- coadunatus – k. dloulaločná, travnatá místa 

- polyanthus – k. obecná, vlhké skály 

- profundus – k. různolistá, běžný, nejhojnější druh na tlejícím dřevě 

Isopterygium elegans – i. sličné 

Isothecium - plazivec 

- alopecuroides – p. obecný, acidofilní bučiny 

- myosuroides – p. obecný, korový a skalní mech stinných lesů 

Jungermannia - trsenka , játrovka 

- confertissima – t. Levierova, bývala na Šumavě 

- gracillima – t. štíhlá, ušlapaná místa, okraje cest 

- lediantha – t. kopinatá, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

- sphaerocarpa – t. okrouhlá, na kamenech ve vodě 

9

Kiaeria – veleška 

- blyttii – v. Blyttova, balvany 

- falcata – v. srpovitá, C1, balvany 

- starkei – v. Starkeova, kary 

Kurzia – skřížovec 

- pauciflora – s. štětinovitý, játrovka, vrchoviště 

- trichoclados – s. vláskovitý, C2, kary, Plešné jezero 

Lepidozia reptans – plevinka plazivá, játrovka, tlející dřevo, smrčiny, humózní půdy 

Leptobryum pyriforme – prutníček hruškovitý 

Lescuraea - řasnatka 

- incurvata – ř. tmavá, otevřené skály 

- mutabilis – ř. pruhovaná, C2, borka listnáčů 

- plicata – p. řasnatá 

Leucobrium – bělomech 

- glaucum – b. sivý, příloha II Směrnice Natura, polštářovitý lesní mech, chudé, kyselé podzoly 

- juniperoideum – b. skalní 

Leucodon sciuroides – bělozubka ocáskovitá, epifyt 

Loeskeobryum brevirostre – rokytník krátkozobý, na lesní půdě 

Lophocoela – obhřbetka , játrovka 

- bidentata – o. dvouzubá, u potoků 

- cuspidata – o. špičatá, minerální chudé půdy 

Lophozia - křižítka , játrovka 

- ascendens – k. vystoupavá, C2, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

- incisa – k. zaříznutá, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

- sudetica – k. sudetská, skály 

- ventricosa – k. břichatá, tlející dřevo, skály, smrčiny 

Marchantia polymorpha – porostnice mnohotvárná, lupenitá játrovka u pramenišť a na vlhkých lokalitách 

Marsupella emarginata – obrutka vykrojena, játrovka, hory, skály ve vodě 

Meesia triquetra – poparka třířadá, C1, rašelinné louky 

Microbryum (Pottia) davalliana – drobnomech Davallův, na jílovitých půdách 

Mnium - měřík 

- affine – m. příbuzný, hojně, jehličiny 

- hornum – m. trsnatý, běžný lesní mech, kaselé lesní půdy, potůčky 

- marginatum – m. pilovitý 

- punctatum – m. tečkovaný, vlhké kyselé půdy 

- spinosum – m. trnitý 

- spinulosum – m. osténkatý, surový humus smrčin 

- steralle – m. hvězdovitý 

- undulatum – m. čeřitý, stínomilný, vlhkomilný 

Moerckia blyttii – oleška Blytova, C2, játrovka, prameniště, potoky 

Mylia – vršatka, játrovka 

- anomala – v. odchylná, běžně rašelinná vrchoviště 

- taylorii – v. Taylorova, skály 

Myurella julacea – penízkovec jehnědovitý, C2, humozní půdy 

Nardia – okružnice , játrovka 

- compressa – o. stlačená, kary, Čertovo jezero 

- insecta – o. zaříznutá, A1, bývala na Šumavě 

- scalaris – o. schodovitá, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) 

Neckera - sourubka 

- complanata – s. hladká, květnaté a jedlové bučiny, stinné skály 

- crispa – s. kadeřavá, hlavně stinné skály 

- pennata – s. zpeřená, C2, vlhké stinné lesy cca do 1000 m 

- pumila – s. zpeřená, epifyt, vzácně, na české straně vymírá 

Notothylas orbicularis – vycpálka okrouhlá, játrovka, C2, A1, příloha II Směrnice Natura, bývala na Šumavě 

Nowellia curvifolia – pařezovec křivolistý, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

Odontoschisma denudatum – slanitka obnažená, játrovka, vrchoviště, písčiny 

Oligotrichum hercynium – plonitka horská, subarkticko-subalpinský druh, u okrajů cest vyšších poloh 

(ty však byly zlikvidovány) 

Orthodicranum montanum – sobík chlumní, kyselé skály 

Orthodontium lineare – přímozubec (rovnozub) čárkovitý, suboceanický druh, invazní, tlející dřevo, 

10

expanduje na skály 

Orthotrichum – šurpka (šurpek), epifyté citliví na znečištění ovzduší 

- affine – š. tenkožeberný 

anomalum – š. odchylný 

- diaphanum – š. chluponosný, citlivý na imise 

- fastigiatum – š. stažený 

- lyellii – š. Lyelliův 

- obtusifolium – š. tupolistý 

- pallens – š. bledý 

- pumilum – š. nízký (bochník klamný), expanduje sušší humóznější rozložené smrčiny 

- rupestre – š. suchomilný, C2 

- scanicum – š. x, C2 

- speciosum – š. 

- stellatum – š. hvězdovitý, C2 

- stramineum – š. nažloutlý 

- striatum – š. pruhovaný (žíhaný) 

Oxystegus cylindricus – vlasoústka cylindrická 

Paludella squarrosa – bažinník kostrbatý, A1, bývala na Šumavě 

Palustriella (Cratoneuron) commutatum – hrubožebrec proměnlivý, prameniště 

Paraleucobryum longifolium – raděnka dlouholistá, acidof. bučiny 

Pellia – pobřežnice , játrovka 

- epiphylla – p. obecná, po roztání sněhu, do 800 m n.m. 

- neesiana – p. Neesova, montánní polohy, vlhké okraje cest, prameniště, potůčky 

Philonotis - vlahovka 

- arnellii – v . 

- fontana – v. prameništní, horská prameniště, potůčky 

- seriata – v. řazená, horské potoky 

Plagiochila – kapraďovka (kosoústka), játrovka 

- asplenioides – k. sleziníková, játrovka velká až 10 cm, připomíná sleziník 

- poreloides – k. podhořankovitá, smíšené suťové lesy 

Plagiomnium - měřík 

- affine – m. příbuzný, část rostliny plazivá, smrčiny, trávníky 

- cuspidatum – m. bodlavý, smíšené lesy 

- elatum – m. vyvýšený 

- medium – m. prostřední, C2 

- rostratum – m. zobánkatý 

- undulatum – m. kadeřavý, vlhké kyselé lesní půdy smrčin 

Plagiothecium – lesklec, tlející dřevo, skály 

- denticulatum – l. zubatý, vlhké smrčiny 

- cavifolium – l. dutolistý 

- curvifolium – l. zakřivený, vlhký surový humus 

- denticulatum – l. zoubkatý, C1 

- laetum – l. příjemný 

- neckeroideum – l. šroubkovitý, kary, Plešné a Černé jezero 

- nemorale – l. zanedbaný, smíšené suťové lesy 

- platyphyllum – l. širolistý, břehy potůčků 

- ruthei – l. Rutheův 

- silesiacum – l. slezký, zrašelinělý humus 

- succulentum – l. sukulentní 

- undulatum – l. čeřitý, suboceanický druh, staré horské smrčiny 

Plathypnidium riparoides - 

Platydictya (Serpeloskea) - rykytnatka 

- confervoides – r. nejjemnější, stinné Ca skály 

- subtilis – r. útlá, kůra listnáčů 

Platygyrium repens – prstenatec plazivý 

Pleurozium schreberi – travník Schreberův, vrchoviště 

Pogonatum - ploníček 

- aloides – p. aleovitý, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) 

- nanum – p. nízký, C2 

- urnigerum – p. pohárovitý, osidluje obnažené půdy, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) 

11

Pohlia – paprutka 

- camtotrachela – p. pupenovitá, otevřené kyselé půdy, lesy 

- cruda – p. trpká, 

- drumondii – p. hromadná, vlhké plochy 

- elongata – p. prodloužená, vzácně 

- longicollis – p. dlouhokrkatá, C2, A1, bývala na Šumavě 

- nutans – p. nící, tlející dřevo, vrchoviště 

- proligera – p. kopinatá, otevřené kyselé půdy 

- wahlenbergii – p. Wahlenbergova, vlhká obnažená minerální zem, prameniště 

Polytrichum – ploník 

- alpinum – p. horský, subarkticko-subalpinský druh, skály, běžně 

- attenuatum – p. ztenčený, stinné listnaté lesy 

- commune – p. obecný, zrašelinělé půdy 

- formosum – p. ztenčený, staré smrčiny, mech sušších lokalit 

- commune – p. obecný, značně rozšířený mech mokřadů a rašelinných luk, vlhké smrčiny, vlhkomilný, náš největší 

mech 

- juniperinum – p. jalovcový, světlomilný, paseky 

- longisectum – p. štíhlý, rašeliny aj. 

- pallidisetum – p. žlutoštětý 

- perigoniale – p. p., skály 

- piliferum – p. chluponosný, suché lokality 

- strictum – p. tuhý, mech rašelinišť 

Porella platyphylla – podhořanka plocholistá, játrovka, květnaté a jedlové bučiny 

Pottia (Microbryum) davalliana – drobnomech (pozemnička) Davallův, na jílovitých půdách 

Pseudobryum cinclidioides – měřík sítozoubkovitý, potoky 

Pseudoleskeella nervosa – xx žilnatá 

Pseudoscleropodium purum – lazovec čistý, polostinné, vlhké lokality v lese 

Pterygynandrum filiforme – jedlinka niťovitá, acidof. bučiny 

Ptilidium - brvitec , játrovka 

- ciliare – b. chlupatý, sucho 

- pulcherrimum – b. překrásný, častý, tlející dřevo, vrchoviště 

Ptilium - pérovec 

- crista-castrensis – p. hřebenitý, ploše rozvětveně „listový“ mech (hezký pérovitě zpeřený) suťových lesů, tvoří 

souvislé porosty, indikátor špatné půdní mineralizace 

Ptychodium plicatum – zaoblenka řáskatá, bývala na Šumavě 

Pylaisiella polyantha – čepejřnatka mnohoplodá 

Racomitrium - zoubkočepka 

- aciculare – z. jehlovitá, vlhké silikátové skály (ve vodě) 

- afine – z. příbuzná, skály 

- aquaticum – z. vlhkomilná, vlhké skály (ve vodě) 

- canescens – z. šedá, osvětlené skály 

- fusciculare – z. svazčitá, vlhké skály 

- heterostichum – z. různořadá, skály 

- lanuginosum – z. mechovitá, montánní charakter, horské skály 

- microcarpon – z. maloplodá, silikátové balvany, skály 

- patens – z. otevřená 

- sudeticum – z. sudetská, silikátové skály 

Radula complanata – struhanka zploštělá, epifyt 

Rhabdowesia – pruhovka, skály 

- crenulata – p. vrubovaná, kary, Černé a Čertovo jezero 

- crispata – p. zoubkovaná, C2, suboceanický charakter 

- fugax – p. x. 

Rhacomitrium canescens – zoubkočepka šedá, paseky, vřesoviště 

Rhizomnium - měřík 

- magnifolium – m. velkolistý, potoky, prameniště 

- pseudopunctatum – m. x., C2 

- punctatum – m. tečkovaný, břehy lesních potůčků, kulaté listy 

Rhodobryum roseum – růžoprutník růžový, vlhké louky 

Rhynchostegium – zobanitka 

- confertum – z. směstnaná, stinné skály, bývala na Šumavě 

12

- murale – z. zední, vlhké humózní polohy 

Rhytidiadelphus – kostrbatec 

- loreus – k. řemenatý, suboceanický charakter, staré horské smrčiny 

- squarrosus – k. zelený, čerstvé, vlhké půdy 

- subpinnatus – k. podalpský 

- triquestris – k. tříkoutý, smíšené lesy 

Rhytidium (Hypnum) rugosum – čeřitka (vráskatec) pokrčený, kamenité stráně 

Riccardia – stěkovec, játrovka, vzácně 

- latifrons – s. široký, vzácně, tlející dřevo, staré kmeny v rozkladu 

- multifida – s. mnohodílný, potůčky 

- palmata – s. prstnatý, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

Riccia – trhutka , játrovka 

- fluitans – t. plovoucí, stojaté vody 

- huebeneriana – t. Hűbenerova, rybniční dna, Třeboňsko 

Sanionia uncinata – srpnatka háčkovitá, tlející dřevo, na horách nahrazuje Hypnum cupressifolium 

Serpeloskea (Platydicta) - rykytnatka 

- confervoides – r. nejjemnější, stinné Ca skály 

- subtilis – r. útlá, kůra listnáčů 

Scapania - kýlnatka , játrovka 

- curta – k. drobná, minerální půdy 

- irrrigua – k. zavlažovaná, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) 

- paludicola – k. bažinná, vzácně 

- paludosa – k. močálová, vzácně 

- subalpina – k. horská, A1, bývala na Šumavě 

- uliginosa – k. mokřadní, prameniště, potoky, skály 

- umbrosa – k. stinná, vzácně, staré kmeny v rozkladu 

- undulata – k. zvlněná, kameny v potůčcích, prameniště 

Schistidium - klanozoubek 

- apocarpum – k. obecný, stinné skály u vod 

- rivulare – k. potoční, vlhké skály u vodních toků 

- strictum – k. tuhý 

Schistostegia pennata – dřípovičník zpeřený, droboučký tzv. svítící mech skalních štěrbin (zesilují odraz světla) 

Scleropodium purum – lazovec čistý, humozní, Ca půdy 

Sphagnum – rašeliník, většina druhů příloha II Směrnice Natura, pokryvný mech, horní část neustále dorůstá, spodní 

odumírá a postupně se mění v rašelinu 

auriculatum – ouškatý, balticum – baltský, brevifolium – krátkolistý, capillifolium – ostrolistý, centrale – člunkolistý, 

compactum – tuhý, contortum – xx C1, cuspidatum - bodlavý, cymbifolium – člunkolistý, denticulatum - tučný, fallax - 

křivolistý, fimbriatum – třásnitý, flexuosum – odchylný, fuscum - hnědý, girgensohnii - Girgensohnův, inundatum – 

splývavý, lescurii – xx, magellanicum - prostřední, majus – Dusenův, molle – měkký, nemoreum – ostrolistý, obtusum – 

okrouhlý C1, papillosum – xx, platyphyllum – xx C2, pulchrum – xx, quenquefarinum – pětiřadý, recurvum – zaoblený 

a křivolistý, riparium – xx, rubellum - červený, russowii - statný, squarrosum – kostrbatý, subnitens – xx, subsecundum 

– jednostranný, tenellum – xx, teres – xx, warnstorfii - Warnstorfův 

Splachnum - volatka 

- ampullaceum – v. baňatá, C2, rašelina, Roklanská slať, Mrtvý luh 

- sphaericum – v. vejčitá, C2, rašelina 

Syntrichia - rourkatec (rournatec) 

- latifolia – r. širolistý, kůra stromů, ale častěji beton. stěny ale i asfalt 

- ruralis – r. obecný, epifyt, květnaté a jedlové bučiny, staré střechy 

Tayloria – mrvenka 

- serrata – m. pilovitá, rašelina, výkaly, trouchnivé dřevo, vlhká humózní půda 

- tenuis – m. štíhlá, na rozládající se organické hmotě 

Tetraphis pellucida – čtyřzoubek průzračný, tlející dřevo 

Tetraplodon – souzubka, na Šumavě vymírá 

- angustatus – s. zúžená, C2, trouchnivé dřevo, odumřelá organická hmota 

Thamnobryum alopecurum – stromkovec ocáskovitý, stinné vlhké skály, suťové lesy 

Thuidium (Abitienella) - zpeřenka 

- abietinum – z. jedlová, světlomilná 

- erectum – z. vzpřímená 

- philibertii – z. Philbertova 

- recognitum – z. ozdobná, lecní světliny, TTP 

13

- tamariscinum – z. tamaryšková, vlhká stinná místa 

Tomenthypnum nitens – vlasolistec vlhkomilný, C1, mech rašelinišť 

Tortella – vijozub 

- tortuosa – v. zkroucený, květnaté a jedlové bučiny 

Tortula (Desmatodon) – kroucenec 

- latifolius – k. širolistý 

- muralis – k. zední, skalní štěrbiny, Ca podklady 

- papillosa – k. 

- ruralis – k. obecný 

- sinensis – k. 

- subulata – k. šídlovitý, otevřené bazické lokality, skalní štěrbiny 

- virescens – k. nazelenalý 

Trematodon - děrozub / porubka 

- ambiguus – d. / p. pochybná, C1, býv. Šumava, vzácně ? 

Trichocolea tomentella – pěknice plstnatá, játrovka, potůčky, prameniště 

Trichodon cylindricus – xx, Povydří, Křemelná 

Tritomaria exsectiformis – palčice vykrojená (vykrajovaná), játrovka, hory, bývala na Šumavě 

Ulota – kadeřavec 

- bruchii – k. Bruchův, epifyt 

- crispa – k. obecný, epifyt 

- crispula – k. kadeřavý 

- hutchinsiae – k. západní, C2 

Warnstorfia (Drepanocladus) fluitans – srpnatec splývavý, vrchovištní rašeliniště 

Webera – paprutka 

- cruda – p. trpká, minerální písčité půdy 

- nutans – p. nící, prosvětlené jehličnaté lesy 

Weissia controversa – termovka zelená, skalní štěrbiny 

Zygodon - zrnitka 

- rupestris – z. skalní, bývala na Šumavě 

- viridissimus – z. zelená, C1, Jezerní stěna 

Houby – Fungi 

Z rozsáhlé říše hub jsou obvykle sledovány „velké / dokonalé houby“ - Makromycety, jejichž společným 

znakem jsou okem rozlišitelné plodnice. Zahrnují vývojově nejpokročilejší skupiny stopkovýtrusné - 

Basidiomycetes a vřeckovýtrusné – Ascomycetes. Druhou skupinou jsou nedokonalé houby – Fungi 

imperfecti / Mikromycety (primitivnější skupiny Chytridie, Mikrosporidie a Spájivé houby), avšak k houbám 

se přiřazují také hlenky a některé další skupiny. Plodnice jsou rozmnožovacím orgánem houb (kde se tvoří 

výtrusy), vlastní „tělo“ houby tvoří podhoubí (mycelim) uvnitř substrátu nebo hostitele. Houby jsou 

heterotrofní organismy, živící se mrtvou organickou hmotou (detritem). Houby se šíří převážně výtrusy 

unášenými vzdušnými proudy. Generálně pro existenci hub je příznivé teplo a vlhko (disturbančně 

bezzásahové plochy mají tedy horší podmínky). Většina lignikolních (dřevožiných) hub se šíří 

prostřednictvím lýkožravého a xylofágního hmyzu (kůrovci, pilatky), který přenáší výtrusy na svém těle – 

mnohdy se jedná o patogenní druhy (např. grafióza dřevin). 

Na Šumavě je známo asi 2000 druhů hub, z toho téměř polovina ze skupiny stopkovýtrusné a cca 350 ze 

skupiny vřeckovýtrusné. Pralesovité lokality byly unikátní reliktními a vzácnými druhy hub, avšak ty byly 

převážně zlikvidovány naoktrojovanou disturbancí horských lesních porostů k „výrobě virtuální divočiny“. 

Horské smíšené lesy měly relativně pestrou mykoflóru oproti kulturním smrčinám s monotónní vrstvou 

jehličí a půdou značně kyselou (pH 4 - 6) a to převážně mykorhizních hub. Mykorhiza, resp. symbiotické 

soužití houby - houbových hyf a kořene zelených rostlin (dřevin či bylin, arbuskurální cca z 80 %), 

v nenarušených přírodních ekosystémech je nejčastěji ektotrofní – vnější, méně běžně endotrofní – vnitřní. 

V přirozených lesních ekosystémech je za normálních podmínek podíl parazitů ze skupiny makromycetů 

relativně malý. Šumavské kulturní smrčiny jsou bohaté na jedlé houby, v listnatých bučinách a smíšených 

lesích jsou běžné jedlé houby méně časté vzhledem k vysoké vrstvě nadložního humusu na půdě. Specifická 

mykoflóra rašelinišť je poměrně chudá, nejhojněji jsou tam zastoupeny humusové saprofyty. 

14

Houby jsou spolu s bakteriemi významní rozkladači (destruenti) organismů způsobují tlení a hnití a 

následnou mineralizaci, přičemž se podílejí na vzniku humusu. Houby jsou významnou složkou 

dekompozice dřevní hmoty a lesního opadu, přičemž se podílejí na půdotvorných procesech. 

Na odumírajících a odumřelých padlých stromech „vyráběné virtuální divočiny“ se postupně vzrůstá škála 

parazitických a lignikolních hub, jejichž podíl se zvýší na více než dvě třetiny (např. choroše, hlívy, ohňovce 

a další), jež způsobují bílou či hnědou hnilobu, avšak bude ubývat mykorhizních hub, což bude nepříznivé 

pro obnovu lesa. Nadměrnými stavy vysoké zvěře, jež narušují borku dřevin, se otevírá cesta k následnému 

rozkladu dřeva. Příkladem popularizační ochrany je ochrana hřibů na náměstí ve Stachách. 

Kromě oblíbeného sběru jedlých hub v ČR dochází u nás k pěstování oblíbených žampionů – Agaricus, ale i 

dřevokazných hub na různých substrátech, např.: hlíva ústřičná – Pleurotus ostreaus, ucho Jidášovo / 

boltcovka bezová – Hirneola auricula-judae, penízovka sametonohá – Flammulina velutipes, opěnka měnlivá 

- Kuehneromyces mutabilis, hnojník obecný – Coprinus comatus, ale i houževnatec jedlý / šiitake – Lentinus 

edodes z Číny a Japonska. Výzkumem a poznáváním hub se zabývá Česká mykologická společnost 

(www.myko.cz). 

Pozn.: asco – Ascomycetes – vřeckovýtrusné 

Agaricus – pečárka (žampion) 

- abruptibulbus – p. hlízkatá, smrčiny, jedlá 

- arvensis – p. ovčí, smrčiny, TTP, jedlá 

- campestris – p. polní, TTP, jedlá, chutná 

- semotus – p. odlišná, smrčiny a smíšené lesy, jedlá 

- sylvaticus – p. lesní, jehličnaté lesy, jedlá 

Agrocybe - polnička 

- praecox – p. raná, humusový saprofyt, TTP, světlé lesy, jedlá 

- semiorbicularis – p. polokulovitá, suché pastviny a louky, polní cesty 

Albatrellus – krásnopórka , choroš 

- confleus – k. žemlička, jehličnaté lesy, kyselý substrát, jedlá 

- ovinus – k. mlynářka, smrkové lesy podhůří, na zemi, jedlá 

Aleuria aurantia – mísenka oranžová, vlhčí písčitohlinité půdy, okraje cest a příkopů 

Aleurodiscus amorphus – škrobnatec jedlový, bílá hniloba, smrčiny, Šumava 

Amanita – mochomůrka (pošvatka), mykorhizní 

- caesarea – m. císařka, C1, jedlá 

- citrina – m. citronová, acidofilní lesy, Medvědice, jedovatá 

- crocea – m. oranžová, lesy, jedlá 

- fulva – m. ryšavá (plavá), lesy, kyselé půdy, jedlá 

- gemmata – m. slámožlutá, jehličnaté lesy, jedovatá 

- mappa – m. citronová, lesy 

- muscaria – m. červená, smrkové lesy, Šumava, jedovatá 

- regalis – m. královská, smrčiny 

- pantherina – m. tygrovaná, lesy, prudce jedovatá 

- phalloides – m. zelená, lesy podhůří, smrtelně jedovatá (nejjedovatější evropská houba – amatoxiny a famatoxiny) 

- porphyria – m. porfyrová, lesy, jedovatá 

- regalis – m. královská, lesy, jedovatá 

- rubescens – m. růžovka (masák), jedlá, kulturní smrčiny, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava, jedlá, chutná 

- spissa – m. šedivka, lesy, jedlá 

- umbrinolutea – m. umbrově žlutá, smrčiny, 

- vaginata – m. (pošvatka) obecná, lesy, jedlá 

- virosa – m. jízlivá, jehličnaté lesy, vzácně, smrtelně prudce jedovatá 

Amylocystis lapponica – modralka laponská, C2, 

jedinečný výskyt Boubínský prales. na odumírajícím dřevě 

jehličnanů 

Amylostereum – pevník, lignikolní, bílá hniloba 

- areolatum – p. smrkový, bílá hniloba, smrk, Šumava 

- chailetii – p. Chailetův, bílá hniloba, jedle, Plechý, Šumava 

Antrodia – outovka, lignikolní choroš, hnědá hniloba 

- heteromorpha – o. různotvará, hnědá hniloba, horské smrčiny, Plechý 

- pulvinascens – o. topolová, topol, hnědá hniloba 

- serialis (Trametes s.) – o. řadová, hnědá hniloba, pařezy jehličnanů, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, Medvědice, 

15

Šumava 

Antrodiella – outovka, lignikolní, bílá hniloba bučiny 

- hoehnelii – o. Hoehnelova, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice, Šumava 

- romelii – o. Romellova, Šumava 

- semisupina – o. moučná (polorozlitá), bílá hniloba, buk, Plechý 

Anthurus archeri – květnatec Archerův, (do Evropy zavlečena asi z Austrálie), raritní červená hvězdice, humózní 

půdy, tlející dřevo 

Armillaria – václavka, lignikolní čirůvka, bílá hniloba smrčiny i bučiny, orchideoidní mykorhiza 

- borealis – v. severní, saprofyt, vyšší polohy 

- cepistipes – v. drobná, saprofyt, Medvědice, Šumava 

- ectypa – v. bažinná, C1, podmáčené louky 

- gallica (bulbosa) – v. hlíznatá (hlízovitá), na dřevě listnáčů, Šumava 

- mellea – v. obecná, parazit, saprofyt, teplejší polohy, jedlá po tepelné úpravě 

- ostoyae – v. smrková, primární parasit, hnědá hniloba, Medvědice, Prameny Vltavy, Šumava 

Arnodia heteromorpha – outovka různotvará, smrčiny 

Arrhenia – mecháček, lignikolní 

- epichysum – m. x, lignikolní, buk 

- retiruga – m. siťnatý, mechy, podmáčené lokality 

Ascocorine – čihovitka, lignikolní, asco 

- cylinchnium – č. x, lignikolní, buk, Šumava 

- sarcoides – č. masová, lignikolní, buk, bříza, dub. olše, Šumava 

Ascotremella faginea – mozkovka rosolovitá, C2, asco, saprofyt, mrtvé dřevo, zejména buku, Boubínský prales, 

Medvědice 

Aspergillus – kropidlák, v humusu 

Athelia – kornatečka, epifyt 

- alnicola – k. olšová, Šumava 

- decipiens – k. hájová, Šumava 

- epiphylla – k. listová, Šumava 

- fibulata – k. oranžová, Šumava 

- neuhoffiii – k. Šumava 

- ovata – k. vejčitá, Šumava 

- salicum – k. vrbová, Šumava 

- tenuispora – k. Šumava 

- teutoburgensis – k. Šumava 

Aurantioporus – hninák (bělochoroš), lignikolní, parazit 

- croceus – h, šafránový, duby, staré, hnědá hniloba 

- fissilis – h. jabloňový, jabloň, jasan, bílá hniloba, Šumava 

Auriscalpium vulgare – lžičkovec šišákový, na borových šiškách 

Basidiodendron caesiocinereum – dřevovník našedlý, lignikolní, smrčiny, Šumava 

Beauveria bassiana – beauverie , entomopatogenní houba, introdukuje se na napadající herbivorní hmyz (ochrana proti 

lýkožroutu smrkovému) 

Bertia moriformis – morušovka bradavičnatá, lignikolní, asco., buk, vzácně i jehličnany, Šumava 

Bisporella citrina – voskovička citronová, lignikolní, asco, buk, Šumava, Medvědice 

Bjekandera – šedopórka , lignikolní choroš, parazit, bílá hniloba 

- adusta – š. tmavá (osmahlá), bílá hniloba, saprofyt, smrk i buk, Plechý, Medvědice, Šumava 

- fumosa – š. zakouřená, dub, lípa, vrba, bílá hniloba 

Boinidia furfuracea – boinidia otrubnatá, zimní, lignikolní, bílá hniloba, smrčiny, Šumava 

Bolbitius- slzečník 

- aleuriatus – s. síťnatý, lignikolní, buk 

- vitellinus – s. žloutkový, v trávě, tlející rostliny 

Boletinus - hřib 

- caviceps - h. dutonohý, mykorhiza, modříny, jedlý 

Boletus - hřib , mykorhizní, 

- badius – h. hnědý – viz suchohřib h. - Xerocomus b. 

- calopus – h. kříšť, nejedlý, jehličnaté lesy, hory a podhůří, Jezerní slať , hořký - nejedlý 

- edulis – h. smrkový, kulturní smrčiny, mykorhiza - smrk aj., stašská rezervace, základní oblíbená jedlá houba 

- erythropus – h. kovář, podobný koloději, od nížin do hor, mykorhiza, jedlý - potřeba tepelná úprava 

- chrysenteron – h. žlutomasý (babka) – viz suchohřib - Xerocomus 

- luridus – h. koloděj, pahorkatiny, listnaté a smíšené lesy, podobný kováři, náměstí Stachy, jedlý 

- pinophilus – h. borový (borovák), vlhčí jehličnaté lesy, ubývá (zranitelný druh), vzácně i pod duby, jedlý, vynikající 

16

chuť 

- piperatus – h. peprný, Jezerní slať 

- pulverulentus – h. modračka, listnaté a smíšené lesy, pod buky a duby, travnaté lesní okraje, parky, jedlý 

- pruinatus – h. sametový, nížiny až hory, různé lesy, Prameny Vltavy, Medvědice 

- regius – h. královský, C2, teplé listnaté lesy na vápencích 

- reticulatus – h. dubový (dubák), listnaté a smíšené lesy, 

- satanus – h. satan, teplejší listnaté lesy, vzácně (zranitelný), prudce jedovatý (po uvaření jedlý) 

- subappendiculatus – h. horský, C3, jehličnaté, pří. Smíšené lesy, mykorhiza - smrk, jedle, 

- subtomentosus – h. plstnatý – viz suchohřib - Xerocomus 

- variegatus – h. strakoš, Jezerní slať, Mrtvý luh, rašelinné louky a rašeliniště, jedlý, 

Bondarzewia – bondarevka, lignikolní, parazit 

- mesentrica (montana) b. horská, bílá hniloba, parazit kořenů a bází kmene jedlí, i smrk, Šumava 

Botryobasidium – síťovník, lignikolní, 

- botryosum – s. květákový,Šumava 

- conspersum - s. bledý, Šumava 

- laeve – s. x., Šumava 

- obtusisporum - s. x., Šumava 

- pruinatum – s. x., lignikolní, Šumava 

- subcoronatum - s. x., Šumava 

Botryohypochnus isabellinus – pavučiník izabelový, lignikolní, smrk, Šumava 

Buchwaldoboletus (Boletus) – hřib 

- lignicola – h. dřevožijný, vzácný saprofyt, C3 

Bovista paludosa – prášivka bažinná, C3, v mechu močálovitých a rašelinných luk 

Buglossoporus quercinus – pstřeňovec dubový, lignikolní, paazit, dub, hnědá hniloba 

Bulgaria inguinans – klihatka černá, lignikolní, asco, buk, dub 

Byssonectria luteovirens – nedohub zelený, cizopasná tvrdohouba, napadá holubinky 

Calocera – krásnorůžek, lignikolní, smrčiny 

- cornea – k. rohovitý, hnědá hniloba, buk, Plechý, Medvědice, Šumava 

- furcata – k. x., Šumava 

- viscosa – k. lepkavý, hnědá hniloba, jehličnany, pařezy a padlé kmeny, smrk, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, 


Calocybe - čirůvka 

- gambosa – č. májovka, v trávě a na zemi, lesní okraje, jedlá 

- carnea – č. masová, 

- gambosa – č. májovka 

- ionides – č. violková, 

Camarops - bolinka , lignikolní, asco 

- polysperma – b. x., Šumava 

- tubulina – b. černohnědá, C1 , odkorněné dřevo jehličnanů (smrk, jedle) vlhkých horských poloh, Boubínský prales, 

Medvědice na Stožečku 

Cantharellus - liška 

- cibarius (vulgaris) – l. obecná , lesy, Medvědice, jedlá 

- tubaeformis – l. nálevkovitá, lignikolní, podhoské a horské lesy, buk, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava 

Cariporiopsis mucida – voskopóroveček černavý, Medvědice 

Ceraceomyces serpens – voskovec hnědnoucí, lignikolní, buk, Šumava 

Ceratobasidium bicorne – rohoplodník dvourohý, lignikokolní, orchideoidní mykorhiza, Šumava 

Ceriporiopsis - pórnatka, lignikolní, bílá hniloba 

- gilvescens – p. bledoplavá, Šumava 

- mucida – p. x., bílá hniloba, buk, Plechý, Šumava 

Chairomyces venosus – bělolanýž obecný, lesy, roste těsně pod povrchem půdy, jedlý jen jako koření 

Chalciporus (Boletus) – hřib 

- piperatus – h. peprný, jehličnaté lesy, mykorhiza - smrk, jedlý 

Chamonixia caespitosa – šamonie modrající, C1, smrčiny 

Chlorociboria aeruginascens – zelenitka měděnková, asco, na tlejícím dřevě ve vodě 

Chondrostereum purpureum – pevník purpurový, saprofyt, saproparazit, většina listnáčů 

Clathrus archeri – květnatec Archerův, , jižní Čechy kde se šíří 

Clavaria purpuraea – kyjanka purpurová, smrčiny, podhůří, jedlá 

Clavariadelphus ligula – kyj jazýčkovitý, smrčiny na tlejícím jehličí, jedlý 

Claviceps purpurea – paličkovice nachová (námel), toxická houba plodů obilovin (žito, pčenice, ječmen) 

Clavulina -kuřátečko (kuřátko) 

17

- cinerea – k. popelavé, Prameny Vltavy 

- coraloides – k. hřebenité, saprofyt 

- cristata – k. hřebenité, Prameny Vltavy 

- rugosa – k. svraskalé, jehličnaté lesy, jedlé 

Climacodon septentrionalis – šindelovník severský, lignikolní, parazit, buk, bílá hniloba 

Climatocystis borealis – plstnateček severský, lignikolní, parazit smrků i jedlí, bílá hniloba, Šumava 

Clitocybe – strmělka, lignikolní čirůvka, humusový saprofyt, rozkládají spadlé listí 

- barbularum – s. suchomilná, C2, 

písčité lokality 

- cerrusata – s. vosková, vlhčí jehličnaté, příp. listn. lesy, jedovatá 

- diatreta – s. masová, méně častý druh, Medvědice 

- ditopa – s, zápašná, smrkové a borové lesy 

- fragrans – s. libovonná, Medvědice 

- geotropa – s. velká, světlé lesy, lesní louky, jedlá 

- gibba – s. nálevkovitá, Medvědice 

- infundibuliformis – s. nálevkovitá, jehličnaté lesy, v mechu a trávě, jedlá 

- lignatilis – s. dřevní, buk, bílá hniloba, Šumava 

- metachroa – s. středobarvá, Medvědice 

- metachroides – s. mlženka, Medvědice 

- nebularis – s. mlženka, lesy, Medvědice 

- odora – s. anýzka, smrčiny, jedlá 

- phyllophila – s. listomilná, lesy, jehličí a listí, Medvědice, jedovatá 

- pithyophila – s. jehličná, smrkové lesy, jehličí 

- rivulosa – s. potůčková, listí a jehličí, jedovatá 

- tornata – s. zaokrouhlená, lesy 

- vibecina – s. žlábkovitá, jehličnaté lesy, Medvědice, Prameny Vltavy 

Clitocybula - penízovka 

- abundus – p. hojná, ohrožený druh, Medvědice 

Clitopilus prunulus – mechovka obecná, lesní louky ve smrčinách, jedlá 

Collybia – penízovka, humusový saprofyt, čirůvka, rozkládají spadlé listí 

- aquosa – p. codnatá, Medvědice, Mrtvý luh 

- asema – p. kuželovitá, lesy, kyselé půdy, Medvědice, jedlá 

- butyracea – p. máslová, vlhčí jehličnaté lesy, jedlá 

- cirrhata – p. třásnitá, Jezerní slať, Prameny Vltavy 

- confluens – p. splývavá, tlející listí a jehličí, Medvědice 

- dryophilla – p. dubová, smíšené lesy, dubiny, ale i nad lesní hranicí, Medvědice, jedlá 

- fuscopurpurea – p. hnědočervená, méně častý druh, Medvědice 

- hariolorum – p. věštecká, Medvědice 

- marasmioides – p. nahloučená (červenonohá), tlející dřevo, méně častý druh, Prameny Vltavy, jedlá 

- peronata – p. hřebílkatá, lesy tlející listí a jehličí 

- tuberosa – p. hlíznatá, Prameny Vltavy, Medvědice 

Coltricia perennis – ďubkatec pohárkovitý, chorošovitá houba, vřesoviště v jehličnatých lesích, písčité cesty 

Columnocystis abietina – pevník smrkový, lignikolní, smrk, bílá hniloba, Šumava 

Coniophora – popraška, lignikolní , parazit 

- arida – p. aridní, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

- laricis – p. modřínová, modřín 

- olivacea – p. o., smrk, hnědá hniloba, Plechý, Šumava 

- picaeae – p. smrková, parazit, smrk, jedle 

- puteana – p. sklepní, smrk, i dřevo ve stavbách, hnědá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

Conocybe – hrabenka (čepičatka) 

- x – x, Medvědice 

- rickenii – č. Rickenova, na exkrementech 

Conthartellus tubaeformis – liška nálevkovitá, mykorhizní, Medvědice, Prameny Vltavy 

Coprinus – hnojník, humusový saprofyt, lignikolní 

- atramentarius – h. inkoustový, dřevo, rumiště, komposty, Medvědice, jedlá (po kávě a alkoholu jedovatá) 

- comatus – h. obecný, na podzim, zbytky sena, exkrementy, v mládí jedlá, pěstovaná 

- disseminatus – h. nasetý, saprofyt, listnáč 

- domesticus – h. domácí, bílá hniloba, pařezy a padlé kmeny, Plechý 

- micaceus – h. třpytivý, buk a listnáče, saprofyt, bílá hniloba, pařezy, báze kmenů, Plechý, Medvědice, Šumava, jedlá 

(po kávě a alkoholu jedovatá) 

- radians – h. paprskující, Medvědice 

18

Cortinarius – pavučinec (pavučinovec), mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku 

- alboviolaceus – p. bělofialový, lesy, dubiny 

- anomalus – p. odchylný, Jezerní slať 

- armillatus – p. náramkovitý, vlhčí jehličnaté lesy, mech a listí 

- bicolor – p. dvoubarvý, lesy, 

- brunneus – p. hnědý, vlhké smrčiny, Šumava, Prameny Vltavy, Jezerní slať 

- cinnamomeus – p. skořicově žlutý, ektomykorhizní, listnáče, buk, vrbiny 

- coerulescena – p. azurový 

- collinitus – p. c, Jezerní slať 

- duricinus – p. přitvrdlý, lesy 

- evernius – p. blankytný, vlhké jehličnaté a listnaté lesy 

- fasciatus – p. svazčitý, Prameny Vltavy 

- flexipes – p. x., ektomykorhizní, buk 

- helvolus – p. hnědavý, jehličnaté a smíšené lesy, Prameny Vltavy, Mrtvý luh 

- hinnuelus – p. kolouší, lesy, mech a tráva, Mrtvý luh 

- junghuhnii – p. j., Prameny Vltavy 

- lanatus – p. vlnatý, Mrtvý luh 

- nanciensis – p. nancynský, C2, buk, příp. smrk 

- obtusus – p. okrouhlý, Mrtvý luh, Jezerní slať 

- orellanus – p. plyšový, smíšené lesy, prudce jedovatý 

- paleaceus – p. šupinkatý (plevnatý), vlhké smrčiny, Jezerní slať 

- paleiferus – p. p., Prameny Vltavy 

- privignus – p. p., Jezerní slať 

- rubellus – p. nádherný, vlhké smrčiny, velmi jedovatá 

- sanguineus – p. krvavý, vlhké smrčiny 

- semisanguineus – p. krvavolupenný, vlhčí jehličnaté lesy, břízy 

- scandens – p. lesklý, Jezerní slať 

- torvus – p. nevlídný, listnaté lesy, dubiny 

- traganus – p. kozlí (smradlavý), jehličnaté lesy, Jezerní slať 

- triformis – p. trojtvárný, jehličnaté a listnaté lesy 

- trivialis – p. osikový, lesy, hlavně pod osikami 

- varius – p. různý, smrčiny, Ca substrát, jedlý 

Craterellus cornucopioides – strošek trubkovitý, bučiny, listí, jedlý 

Crepidotus – trepkovitka, lignikolní, saprofyt 

- applanatus – t. x, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- epibryus – t. x, Medvědice 

- lundellii – t. x, Medvědice 

- mollis – t. měkká, padlé stromy a pařezy, hlavně buk, osika a jasan 

- subsphaerosporus – t. x., bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- variabilis – t. měnlivá, obvykle na opadu listnatých stromů (větvičky, listí) 

Crucibulum laeve (cruciboloforme) – pohárovka obecná, lignikolní 

Cudoinella – vodnička, lignikolní, asco 

- acicularis – v. x., buk, Šumava 

- clavus – v.potoční, podmáčené smrčiny 

Cyphella digitalis – číšovec náprstkovitý, C2, Pod Jeleními vrchy u Nové Pece, u Arnoštova poblíž Stožce 

Cystoderma – zrnivka, humusový saprofyt 

- amianthinum – z. osinková, saprofyt, buk 

- carcharius – z. žraločí (páchnoucí), Medvědice 

- jasonis – z. j., Medvědice, Prameny Vltavy 

Cylindrobasidium evolvens – kornatec rozvitý, lignikolní, smrk, buk, Šumava 

Cyphellopsis anomala – číšovec nahloučený, lignikolní, buk, Šumava 

Cystoderma – zrnivka, pečárka 

- amianthium – z. osinková, lesní okraje 

- carcharias – z. žraločí, vlhčí travnaté okraje jehličnatých lesů 

- cinnabarium – z. rumělková, travnaté lesní okraje, jedlá 

Cystostereum murrayi – cystostereum Murrayva, lignikolní, smrk, bílá hniloba, vzácně, Plechý, Šumava 

Cytidia salicina - kůžička vrbová, na odumřelých větvích vrb, červená 

Dacrymyces - kropilka , lignikolní, 

- capitatus – k. x,, hnědá hniloba, Šumava 

- stillatus – k. s., buk, hnědá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava 

19

- variisporus – k. x., jedle, hnědá hniloba, Šumava 

Dacryobolus – kornatec 

- karstenii – k. Karstenův, na odkorněném dřevě jehličnanů 

- sudans – k. x , lignikolní, smrk, dnědá hniloba, Šumava 

Daedalea quercina – síťkovec dubový, saproparazit. choroš, hnědá hniloba, dub, lípa 

Daedaleopsis confragosa – síťkovec načervenalý, lignikolní choroš, saproparazit, bílá hniloba, listnáče, buk, jeřáb, 

bříza, jíva aj., Šumava 

Datronia mollis – outovka měkká, lignikolní, buk, javor aj. listnáče, saproparazit, bílá hniloba, Plechý 

Dentinum repandum – lišák zprohýbaný, na zemi v jehličnatých i listnatých lesích, jedlý 

Dentipellis fragilis – ostnateček křehký, lignikolní, buk, bílá hniloba, Medvědice, Plechý, Šumava 

Dermocybe – kožnatka (pavučinec), mykorhizní 

- crocera – k. c., Prameny Vltavy, Jezerní slať, Mrtvý luh 

- palustris – k. bahenní, méně častý druh, Prameny Vltavy, Jezerní slať, Mrtvý luh 

Diatrype – korovitka, lignikolní, asco 

- disciformis – k. terčovitá, lignikolní, buk, Šumava 

- stigma – k. tečkovaná, lignikolní, buk 

Diplomitoporus lindbladii – outovka x., lignikolní, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Discina fastigiata – ucháč svazčitý, teplejší listnaté lesy, jedlý 

Elaphomyces granulosus – jelenka obecná, smrčiny, Šumava 

Elmeria caryae – elmerie c., lignikolní, bílá hniloba, Plechý 

Entoloma – závojenka (zvonovka), saprofyt 

- babingtonii – z. Babingtonova, C2, na rozloženém dřevě 

- cetratum – z. x., saprofyt, buk 

- clypeatum – z. podtrnka, křoviny, lesní okraje, zahrady, jedlá 

- elodes – z. e., C3, ohrožený druh, Mrtvý luh 

- eulividum – z. olovová, prudce jedovatá, teplejší lokality 

- nitens – z. n., méně častý druh, Prameny Vltavy 

- nitidum – z. leská 

- pinicola – z. borová, Prameny Vltavy 

- placidum – z. p., ohrožený druh, Medvědice 

- rhodopolium – z. vmačklá, smíšené a listnaté lesy, jedovatá 

- tenellum – z. t., Mrtvý luh 

- vinaceum – z. v. ohrožený druh, Jezerní slať 

Eutypa spinosa – bradavkatka ostnitá, lignikolní, buk 

Exidia - černorosol, lignikolní 

- pithya – č. smrkový, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- plana (glandulosa) – č. bukový, buk aj. listnáče, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- saccharina – č. chrupavčitý, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Exobasidium - plíška 

- oxycoccus – p. klikvová, na listech klikvy 

- vaccinii – p. brusinková, na listech brusinek 

Femsjonia pezizaeformis – terčovníček kustřebkovitý, lignikolní, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

Fibulomyces mutabilis – kornatečka proměnlivá, lignikolní, smrk, Šumava 

Fistulina hepatica – pstřeň dubový, parazit, dub, staré stromy, teplejší lokality, jedlý, červené mléko 

Flammulaster – kržatka, saprofyt 

- carpophillus - k. c., saprofyt, buk, Medvědice, 

- limulatus – k. x., lignikolní, buk, 

- muricatus – k. ostnitá, C3, na dřevě listnáčů (buk, habr, jilm, javor) v přirozených porostech 

Flammulina velutipes – penízovka sametonohá, lignikolní čirůvka, v trsech na odumírajícím dřevě, buk, vrba, olše, 

bílá hniloba, Šumava, jedlá, pěstovaná 

Floccularia – náramkovka (náramkovitka) 

- straminea – žlutozelená, C1, TTP, ? 

Fomes fomentarius – troudnatec kopytovitý (práchnovec zápalný), lignikolní, bílá hniloba buků, parazit listnáčů, 

bučiny, lípy, Plechý, Medvědice, Šumava 

Fomitopsis – troudnatec, lignikolní choroš, parazit 

- pinicola – t. pásovaný (páskovaný), parazit na živých i mrtvých stromech, hnědá hniloba, smrk, borovice, jedle, buk, 

javory, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, Šumava 

- rosea – t. růžový, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

Fuligo septuca – slizovka práškovitá, hlenka, na trouchnivějícím dřevě po deštích 

Galerina – čepičatka, lignikolní (dřevokazná) – saprofyt, bílé hniloby, sfagnikolní (odumírající a mrtvý rašeliník) 

20

- ampullaceocystis – č. a., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- calyptera – č. c., Mrtvý luh 

- camerina – č. x., smrk, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Šumava 

- marginata – č. jehličnatá (jehličnanová), smrk, buk, borovice, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, 

Šumava, prudce jedovatá 

- mniophylla – č. x. Prameny Vltavy 

- paludosa – č. močálová (bažinná), rašeliniště 

- pseudocamerina – č. x, Prameny Vltavy 

- sideroides – č. x, Prameny Vltavy 

- sphagnorum – č. rašeliništní, rašeliniště 

- stylifera – č. x, Prameny Vltavy 

- tibiicystis – č. t., Mrtvý luh 

- triscopa – č. x, smrk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- unicolor – č. jednobarvá (jednobarevná), tlející dřevo 

- vittiformis – č. x., buk 

Ganoderma - lesklokorka , lignikolní, parazit. choroš, saproparazit 

- applanatum (lipsiense) – l. ploská, živé i odumřelé stromy, buk, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Plechý, Šumava 

- carnosum – l. jehličnanová, jedle, i smrk a borovice, synantropní 

- lucidum – l. lesklá, dub, olše aj., léčivá (tradiční čínská medicina) 

- pfeifferi – l. Pfeifferova, buk aj. listnáče 

- resinaceum – l. pryskyřičnatá, parazit, buk, dub, lípa aj., synantropní 

Geastrum - hvězdovka 

- quadrifidum – h, smrková, smrčiny 

- pectinatum – h. dlouhokrká, smrčiny 

- rufescens – h. červenavá, jehličnaté, příp. listnaté lesy 

- sessile – h. brvitá, smrčiny, plodnice vytrvávají i více let 

- striatum – h. límečková, 

Gerronema chrysophyllum – kalichovka ch., lignikolní, smrk, bílá hniloba, nehojně, Šumava 

Globulicum hiemale – globulicium podzimní, lignikolní, smrk, jedle, Šumava 

Gloeocystidiellum ochraceum – gloecystidielum o., lignikolní, smrk, Šumava 

Gloeophyllum – trámovka, lignikolní choroš, hnědá hniloba 

- abietinum - t. jedlová, jedle, hnědá hniloba, Šumava 

- odoratum – t. anýzová (Anýzovník vonný), smrk, hnědá hniloba, Plechý, Šumava 

- pannocinctus – t. x., buk 

- sepiarum – t. plotní (plotová), jehličnany, smrk, jedle, hnědá hniloba, Plechý, Šumava 

- trabeum – t. proměnlivá, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

Gloeoporus pannocinctus – gloeoporus p., lignikolní, bílá hniloba, Plechý 

Gomphidius – slizák 

- glutinosus – s. mazlavý, smrčiny, jedlá houba 

- picreus – s. p., Prameny Vltavy 

- roseus – s. růžový, podhorské bory, jedlý 

Granidia – granidie, lignikolní 

- breviseta – g. x, Prameny Vltavy 

- granulosa – g. x, Prameny Vltavy 

- stenospora – g. x., lignikolní, Šumava 

Grifola frondosa – trstnatec lupenitý, lignikolní, parazit, bílá hniloba, dub aj. 

Gymnopilus - šupinovka , lignikolní (na rozkládajícím se dřevě), bílá hniloba, psychotropní látky 

- bellulus – š. x., jedle, bílá hniloba, Šumava 

- hybridus – š. pařezová, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- junonius – š. nádherná, na listnáčích, 

- liquiritiae – š. x, Prameny Vltavy 

- penetrans – š. nevonná (pařezová), jehličnany, zejména borovice, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- picreus – š. poprášená, smrk, bílá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy, Šumava 

- sapineus – š. jedlový, bílá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy 

- subsphaerosporus – š. x., smrk, bílá hniloba, Šumava 

Gymnopus – penízovka, saprofyt 

- aquosus – p. x., saprofyt, buk 

- fuscopurpureus – p. x., saprofyt, buk 

Gomphidius – slizák 

- glutinosus – s. mazlavý, smrkové mlaziny, jedlý 

21

- roseus – s. růžový, jehličnaté lesy – travnaté cesty, jedlý 

- rutilus – s. lepkavý, jehličnaté lesy, zejména bory, jedlý 

Gyrodon – podloubník, 

- siný – p. lividus, C3, vzácně, vlhké olšiny, mykorhiza s olšemi, jedlý 

Gyroporus - hřib , mykorhiza 

- castaneus – h. kaštanový, horské smíšené lesy, Medvědice 

- cyanescens – h. siný, od pahorkatin do hor 

Gyromitra - ucháč , lignikolní 

- (Neogyromitra) gigas – u. obrovský, světlejší les, smrčiny, jedlý 

- esculenta – u. obecný, písčité jehličnaté lesy, Šumava, prudce jedovatá, varem se toxicita ničí 

Hapalopilus – hninák , lignikolní choroš 

- nidulans (Phaeolus rutilans) – h. červenající, saproparazit, dub, buk, jedle, jeřáb, lípa, bříza, vzácně jehličnany, bílá 

hniloba, Medvědice, Šumava 

Haplotrichium conspermum – haplotrichium c., lignikolní, Šumava 

Hebeloma – slzivka, mykorhizní 

- crustuliforme – s. oprahlá, lesy, lesní louky, mírně jedovatá 

- helodes – s. bažinná, Mrtvý luh 

- mesophaeum – s. opásaná, jehličnaté lesy 

- sinapizans – s. ředkvičková, bazické půdy, lesy, bučiny, dubiny 

Hericium - korálovec , lignikolní (dřevožijný), parazit 

- alpestre – k. horský, jedle, smrk 

- clathroides (coralloides) – k. jedlový (bukový), parazit, jedle, buk, bílá hniloba, na tlejícím dřevě, Plechý 

- erinaceum – k. ježatý, dub, teplejší oblasti, léčivá (tradiční čínská medicina) 

- flagellum – k. jedlový, jedle, smrk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

Heterobasidion – kořenovník , lignikolní choroš, parazit 

- annosum – k. vrstevnatý, velmi škodlivý primární parazit, bílá (oranžově červená) hniloba kořenů a base kmenů, smrk, 

jedle, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, Šumava 

Hirneola auricula-judaea – boltcovka bezová / ucho Jidášovo, lignikolní, parazit, akát, jasan, bez, zimní houba, jedlá, i 

pěstovaná 

Hohenbuehelia – hlívička (hlíva), lignikolní 

- abietina - h. jedlová, C1, na trouchnivém dřevě jedlí 

- myxotricha – h. x., buk, bílá hniloba, Šumava 

- petaloides – h. plátkovitá, trouchnivějící listnáče, jedlá 

Hydnellum - lošák 

- caeruleum – l. blankytný, na zemi, jehličnaté lesy, příp. bučiny 

- ferrugineum – l. rezavý, jehličnaté lesy 

- imbricatum – l. jelení, smrčiny i bory, jedlý 

Hydnum – lošák 

- repandum – l. zprohýbaný, lesy, jedlý, hůře stravitelný 

- rufescens – l. ryšavý, ektomykorhiza, lesy jehličnaté i listnaté, buk, Šumava, Medvědice 

Hydropus – helmovka (ronivka) , lignikolní (dřevokazná) 

- atramentosus – h. sazová, C1, Boubínský prales 

- marginellus – h. troudní., C3, ohrožený druh, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Želnava, Šumava 

- subalpinus – h. podhorská 

Hygrocybe - voskovka 

- coccinea – v. šarlatová, vlhké TTP 

- conica – v. kuželovitá, trávníky 

- perplexa – v. cihlová, C2, horské louky 

- psittacina – v. papouščí, lesní louky 

- sciophana – v. cihlová, C2, ? 

Hygrophoropsis aurantiaca - lištička pomerančová, lignikolní, saprofyt, hlavně jehličnaté lesy, tlející dřevo, smrk, buk, 

Šumava, v menším množství jedlá 

Hygrophorus - šťavnatka (plžatka) 

- agathosmus – š. vonná, smrčiny, jedlá 

- captreolarius – š. vínová, C2, v mechu montánních smrčin, Boubínský prales 

- eburneus – š. slonovitá, bučiny, jedlá 

- erubescens – š. načervenalá, jehličnaté lesy 

- hypothejus – š. pomrazka, bory, jedlá 

- marzuolus – š. březnovka, borové, smíšené a listnaté lesy, jedlá 

- nemoreus – š. hajní, listnaté lesy, jedlá 

22

- olivaceo-albus – š. olivově bílá, horské smrčiny, Prameny Vltavy, jedlá 

- picaea – š.. smrková, C2, mechy smrčin vyšších poloh 

- punctatus – š. tečkovaná, horské smrčiny, Šumava, Prameny Vltavy 

- pustulatus – š. tečkovaná, smrčiny, jedlá 

- virgineus – š. panenská, lesní louky, jedlá 

Hymenochaete – kožovka, lignikolní 

- carpatica – k. karpatská, Šumava 

- cinnamomea – k. skořicová, Medvědice 

- cruenta – k. Mougeotova, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- fuliginosa – k. f., smrk, bílá hniloba, nehojně, montánní druh, Šumava 

- rubiginosa – k. rezavá, na mrtvém dřevě dubů 

- tabacina – k. tabáková, větve vrb, buk, bílá hniloba, Šumava 

Hymenoscyphus favus – vodnička potoční, na větvičkách ve vodě, asco 

- serotinus – v. s., lignikolní, asco, buk, Šumava 

Hyphoderma – kornatka, lignikolní (dřevokazná), bílá hniloba 

- mutatum – k. x., bílá hniloba, Plechý 

- pallidum – k. x., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- praetermissum – k. x., bílá hniloba smrk, buk, jedle, Prameny Vltavy, Šumava 

- puberum – k. pýřitá, bílá hniloba, smrk, buk, jedle, Plechý, Šumava 

- radula (Basidioradulum r.) – k. drobnopórá (kornatec okrouhlý), bílá hniloba, smrk, buk, jedle, listnáče, Šumava 

- roseocremeum – k. r., buk, bílá hniloba, Šumava 

- setigerum – k. septicystidiová, bílá hniloba smrk, buk, jedle, Šumava 

- subalteritium – k. s., buk, bílá hniloba, Šumava 

Hyphodontia – kornatec, lignikolní, bílá hniloba 

- abieticola – h. jedlový, jedle, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- alutacea – h. x., smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- alutaria – k. kožově žlutý, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- arguta – k. šídlovitý, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- aspera – k. hvězdový, smrk, jedle, buk, bílá hniloba, Šumava 

- breviseta – k. krátkoostný, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- nespori – k. Nešporův, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- pallidula – k. p., smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- sambuci – k. bezový, bez černý 

- subalutacea – k. s., buk, bílá hniloba, Šumava 

Hypholoma - třepenitka , lignikolní, asco, humusový saprofyt, sfagnikolní 

- capnoides – t. maková, smrk, bílá hniloba, pařezy, kořeny, Prameny Vltavy, Šumava, jedlá 

- elongatum – t. prodloužená, rašeliniště, Jezerní slať 

- epixanthum – t. e., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- fasciculare – t. svazčitá, jedle, buk, saproparazit, bílá hniloba, listnáče i jehličnany, Plechý, Medvědice, Šumava, mírně 

jedovatá 

- lateritium – t. cihlová, bílá hniloba, buk, Plechý 

- marginatum – t. roztroušená, smrčiny, smrk, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Šumava 

- radicosum – t. r., smrk, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- subericaeum – t. dvoubarvá, mokré a bažinaté lokality 

- sublateritium – t. cihlová, pařezy listnáčů i jehličnanů 

- udum – t. vlhkomilná, méně častý druh, Jezerní slať, Mrtvý luh, rašelina 

Hypochnicium – kornatec, lignikolní, bílá hniloba 

- bombycinum – k. plsťový, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- eichleri – k. Eichlerův, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- geogenium – k. slonovitý, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- lundellii – k. Lundellův, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- sphaeosporum – k. s., smrk, bílá hniloba, Šumava 

Hypocrena pulvinata – hypokrena poprášená, lignikolní 

Hypoxylon – dřevomor, lignikolní, parazit, asco 

- coharens – d. ranový, buk, bílá hniloba, Šumava 

- deustum – d. kořenový, buk 

- fragiforme – d. f., buk, Šumava, Medvědice 

- rubiginosum – d. x., buk, Šumava 

Hysterangium calcareum – loupavka vápencová, C3 

Incrustoporia – pórnatka 

23

- stellae – p. Stellina, tlející dřevo 

- tschulymica – p. čulymská, tlející dřevo 

Inocybe – vláknice, mykorhizní, jedovatá 

- acutella – v. zašpičatělá, C1, rašeliniště pod vrbami, mokré TTP 

- assimilata – v. hnědá, Prameny Vltavy 

- fastigiata – v. kuželovitá, lesy, lesní cesty, jedovatá 

- geophylla – v. zemní, lesy, jedovatá 

- godeyi – v. Godeyova, listnaté lesy, Ca půdy, jedovatá 

- erubescens – v. začervenalá, smrtelně jedovatá 

- lacera – v. plsťovitá, jehličnaté lesy, kyselé půdy, jedovatá 

- laevigata – v. hladká, méně častý druh, Medvědice 

- napipes – v. řepovitá, horské smrčiny 

- patouillardii – v. Patouilardova (začervenalá), Ca půdy, listnáče, Frymburk, Muckov, smrtelně jedovatá 

- petiginosa – v. pavučinatá, Medvědice 

- xanthomelas – v. x., méně častý druh, Medvědice 

Inonotus – rezavec , choroš, lignikolní, parazit, listnáče 

- andersonii – r. Andersonův, dub 

- cuticularis – r. pokožkový, buk, dub, javor 

- dryadeus – r. kořenový (dubový), parazit, dub 

- dryophilus – r. kmenový (dubomilný), parazit, dub, teplejší lokality 

- hastifer – r. horský, jedle, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- hispidus – r. štětinatý, parazit, jasan, jabloň 

- nidus-pici – r. datlí, parazit, buk, dub, javor 

- nodulosus – r. uzlinatý, buk, lignikolní, saprofyt, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- obliquus - r. šikmý, parazit, buk, bříza 

- radiatus – r. lesknavý, saproparazit, olše aj., bílá hniloba 

Irpex lacteus – bránovitka mléčná, lignikolní, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Ischnoderma – smolokorka , lignikolní, parazit 

- benzoinum – s. buková, saproparazit, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- resinosum – s. buková, bílá hniloba, buk, Plechý 

Jaapia ochroleuca – kornatec o., lignikolní, smrk 

Junghuhnia fimbriatella – pórnatka kořínkatá, tlející buky 

Kuehneromyces mutabilis – opěnka (šupinačka) měnlivá, lignikolní, saprofyt, buk aj. listnáče, zřídka jehličnany, 

Plechý, Medvědice, Šumava, bílá hniloba, jedlá, pěstovaná 

Laccaria – lakovka, mykorhizní čirůvka 

- affinis – l. a., Medvědice 

- amethystea – l. ametystová, ektomykorhizní, vlhčí lesy, buk, Šumava, Medvědice, Prameny Vltavy, jedlá 

- laccata – l. laková (obecná), ektomykorhizní, vlhčí lesy, buk, Šumava, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlá 

- proxima – l. statná, vlhké smrčiny, Prameny Vltavy 

Lactarius - ryzec , mykorhizní 

- acris – r. ostrý, C3, 

- aquifluus – r. a., Prameny Vltavy, Jezerní slať 

- blennius – r. zelený, horské smíšené lesy, hlavně pod buky, Medvědice, nejedlý 

- camphoratus – r. kafrový, listnaté a jehličnaté lesy, jedlý 

- citriolens – r. citronový 

- deliciosus – r. pravý (borový), v trávě ve smrkových mlazinách, jedlý, velmi chutný (zejména naložený v octě) 

- deterrimus – r. smrkový (pravý), kulturní mladé smrčiny 

- fuscus – r. libovonný (hnědý), Jezerní slať 

- glyciosmus – r. vonný (libovonný, kokosový), vlhčí rašelinné smrčiny, podhůří, nejedlý 

- helvus – r. hnědý, vlhké smrčiny 

- hysginus – r. odporný, travnaté jehličnaté lesy, kyselé půdy, nejedlý 

- lacunarum – r. jezerní, bažinaté půdy, olšiny, vrbiny, nejedlý 

- lignyotus – r. černohlávek, horské smrčiny, kyselé půdy, mechy, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlý 

- mitissimus – r. oranžový, ektomykorhiza, buk, jehličnaté lesy, Šumava, Jezerní slať, jedlý 

- necator – r. šeredný, smrčiny, břízy, Šumava, Prameny Vltavy, Jezerní slať, nejedlý (někdy nakládán do octa) 

- odoratus – r. vonný, smíšené travnaté lesy, lesní okraje, břízy, nejedlý 

- pergameus (piperaus) – r. peprný, smíšené lesy, jedlý po úpravě 

- pubescens – r. chlupatý, vlhčí lesy, mechaté lesní louky, břízy, nejedlý 

- repraesantaneus – r. honosný, C3, Šumava 

- rufus – r. ryšavý, smrčiny a smíšené lesy, Šumava, Prameny Vltavy, Jezerní slať, nejedlý 

24

- subdulcis – r. nasládlý, ektomykorhizní, horské smíšené lesy, buk, Šumava, Medvědice 

- tabidus – r. liškový, vlhké smrčiny 

- theiogalus – r. t., Jezerní slať 

- torminosus – r. kravský, v trávě pod břízami, nejedlý 

- trivialis – r. severský, vlhké smrčiny 

- uvidus – r. vodnatý, 

- vellereus – r. plstnatý, listnaté lesy, hlavně bučiny, ale i jehličnaté, nejedlý 

- vietus – r. scvrklý, smíšené lesy, břízy, kyselý substrát, nejedlý 

- volemus – r. syrovinka, suché slunné lesy, jedlý (nejlépe opečený) 

Laerticorticium (Athelia) roseum – kornatec růžový, lignikolní, osiky, vrby, Medvědice, Šumava 

Laetiporus- sírovec (chorošovec), lignikolní choroš, parazit , 

- montanus – ch. horský, parazit jehličin, bílá hniloba, Plechý 

- sulphureus – ch. žlutooranžový, lignikolní, červenohnědá kostkovaná hniloba, parazit, živé i odumřelé kmeny listnáčů, 

smrk, dub, vrba, topol, Šumava, mladé půlodnice jedlé 

Laurilia sulcata – pevník brázditý, C2, Boubínský prales 

Laxitextum bicolor – pevník dvoubarvý, lignikolní, bílá hniloba, buk, smrk, Plechý, Šumava 

Leccinum – kozák, křemenáč, mykorhizní 

- aurantiacum (rufum) – křemenáč osikový, ektomykorhiza - osika, topol, jedlý 

- brunneogriseolum – k. šedohnědý, kyselé, vlhčí jehličnaté lesy, ektomykorhiza - bříza, jedlý 

- cricipodium (luteoporum) – k. dubový, teplé dubiny, jedlý 

- duriusculum – k. topolový, mykorhiza - osika, topol bílý, jedlý 

- holopus – k. bílý, vlhké lokality, rašeliniště, jedlý 

- scabrum – kozák březový, ektomykorhiza - bříza, představuje komplex druhů, vázaných na různé dřeviny, jedlý 

- variicolor – k. šedozelený (barvoměnný), vlhké, podmáčené lokality, rašeliniště, ektomykorhiza - bříza, jedlý 

- verspille (rufescens) – křemenáč březový, ektomykorhiza - bříza, jedlý 

- vulpinum – křemenáč borový, mykorhiza – smrk, jedlý 

Lentinellus (Lentinus) – houževnatec (houžovec) , lignikolní, parazit 

- castoreus – h. bobří, smrk, buk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice, Šumava 

- cochleatus – h. hlemýžďovitý, buk, dub, olše, vrba, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava, jedlá, tužší 

- cyathiformis – h. pohárovitý, topol, hnědá hniloba 

- vulpinus – h. x., smrk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- edodes – h. jedlý / šiitake, pův. Čína a Japonsko, jedlá a léčivá, u nás pěstovaná na špalících dřeva 

Lenzites betulina – březovník lupenitý, lignikolní, saproparazit, buk, bříza, dub, bílá hniloba, Šumava 

Leotia lubrica – patyčka rosolovitá, terčoplodá houba, na zemi ve vlhčích lesích, hlavně listnatých 

Lephodermium pinastri, sypavka borovic 

Lepiota - bedla (bedlička) 

- aspera – b. ostrošupinná, lesy i zahrady, nejedlá 

- clypeolaria – b. hávnatá (vlnatá) , lesy, jedlá / nejedlá, Medvědice 

- cristata – b. hřebenitá, lesy 

- fuscovinacea – b. hnědovínová, travnaté lokality, mírně jedovatá 

- perplexa – b. podobná, lesy, nejedlá 

Lepista – strmělka (čirůvka), saprofyt, na trouchnivějícím dřevě, rozloženém spadlém listí (některé) 

- inversa – č. přehrnutá, humózní jehličnaté lesy, jedlá 

- luscina – č. zamlžená 

- nebularis – č. mlženka, lesy, jedlá, nepříliš chutná 

- nuda – č. fialová, humózní lesy, smrčiny, jedlá 

- sordida – č. špinavá, pastviny, lesy, jedlá 

Leptonia chalybaea – trávnička ocelová, travnaté lokality mimo les 

Leptoporus mollis – bělochoroš fialovějící, lignokorní, smrk, jedle, hnědá hniloba, horské smrčiny, Plechý 

Leptosporomyces roseus – kornatečka růžová, lignikolní, smrk, Šumava 

Leucocortinarius bibiger – bělopavučinec hlíznatý, sušší jehličnaté lesy, jedlý 

Leucopaxillus – běločechratka , čirůvka 

- gentianeus – b. hořká, jehličnaté lesy 

- giganteus – b. obrovská, lesní louky, pastviny, jedlá 

Limacella – slizobedla , mochomůrka 

- guttata – s. slzivá, C3, 

- illinita – s. lesklá, jehličnaté lesy 

Licogala epidendron – vlčí mléko obecné, nejběžnější hlenka, na pařezech a tlejících kmenech 

Lycoperdon – pýchavka, lignikolní 

- excipuliformis – p. palicovitá, lesní louky, hojně Pošumaví, v mládí jedlá 

25

- nigrescens - p. horská, 

- perlatum – p. obecná, v lesích na zemi, buk, bílá hniloba, saprofyt, Medvědice, Šumava, mladé plodnice jedlé a chutné 

- pyriforme – p. hruškovitá, buk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- umbrinum – p. huňatá, smrčiny, v mládí jedlá 

Lyophyllum – líha, čirůvka 

- commatum – l. srostlá, lesní cesty, jedlá, nevalné jakosti 

- fumosum – l. klubčitá, 

- ulmarium – l. jilmová, saproparazit, jilm, javor, buk, bílá hniloba, Medvědice 

Lysurus cruciatus – ocasník křížatý, , jižní Čechy 

Macrolepiota (Lepiota) – bedla, v rozloženém listí 

- procera – b. vysoká, světlé lesy, jedlá 

- rhacodes – p. červenající, sušší lesy, jedlá, méně kvalitní, Medvědice 

Marasmiellus ramealis – špička větevnatá, smíšené lesy 

Marasmius - špička , lignikolní čirůvka, humusový saprofyt 

- alliaceus (scorodonius) – š. česneková, buk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- androsaceus – š. žíněná, Medvědice, Prameny Vltavy 

- oreades – š. obecná, pastviny, jehličnaté lesy, jedlá, chutná 

- quercophilus – š. dubomilná 

- rotula – š. kolovitá, větve, kořeny, listí, jehličí 

- scorodonius – š. česneková, jehličnaté lesy, jedlá jako koření (za česnek) 

Megacollybia platyphylla – penízovka širokolupenná, lignikolní čirůvka, bílá hniloba, na tlejícím dřevě, smrk, buk, 

jedle, Medvědice, Plechý, Šumava, jedlá 

Melanogaster variegatus – černoušek obojetný, v humusu při povrchu půdy, listnaté a smíšené lesy, jedlý 

Menispora glauca – chlupoplodka vejčitá, lignikolní, buk, Šumava 

Meripilus giganteus – vějířovec (bělochoroš) obrovský, parazit, buk, dub 

Merulius tremellosa (tremellosus) – žilnatka (dřevokaz, choroš) rosolovitá, lignikolní, listnáče, řidčeji jehličnany, 

vlhká místa, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Metudolontia nivea (nives) – kornatec sněžný, lignikolní, smrk, Šumava 

Microglossum viride – pazoubek zelený, C2, asco, vlhké lesy, mech 

Microphale perforans – špička provrtaná, saprofyt 

Mitrula paludosa – čapulka bažinná (bahenní), asco, saprofyt, podmáčené smrčiny, tlející větve, lesní močály a bažiny 

Molisia cinerea – molisie x., lignikolní, asco, buk, Šumava 

Montagnea - květka 

Morchella - smrž 

- conica – s, kuželovitý, travnaté lokality, jedlý 

- esculenta – s. obecný, smíšené světlé travnaté lesy, jedlý 

- pragensis – s. pražský, antropogenní a rumištní lokality, jedlý 

Mucronella bresadolae – ostenatka Bresadolova, lignikolní, smrk, Šumava 

Multiclavula mucida – kyjanka slizká, Medvědice, velmi vzácně 

Mutinus ravenelii – psivka Ravenelova, , jižní Čechy 

Mycena – helmovka, lignikolní čirůvka, bílá hniloba, humusový saprofyt, rozkládají spadlé listí 

- alcalina – h. louhová (skvrnitá), smrk, buk, bílá hniloba, Šumava 

- amicta – h. oděná, Medvědice 

- archangeliana – h. anděliková, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice, Plechý 

- aurantiomarginata – h. zlatobřitá, Medvědice 

- capillaris – h. vlasová, buk, Šumava, Medvědice 

- cinerella – h. popelavá, saprofyt, tlející jehličí, buk 

- citrinella (epipterygia) – h. slizká, Prameny Vltavy 

- crocata – h. šafránová, Medvědice 

- diosma – h. dvojvonná, méně častý druh, Medvědice 

- epipterigia – h. slizká, zemní detrit 

- erubescens – h. červenavá, lignikolní, buk 

- fagetorum – h. buková, buk 

- filopes – h. níťonohá, Medvědice 

- flavescens – h. nažloutlá, buk, Šumava, Medvědice 

- galericulata – h. tuhonohá, tlející dřevo, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Plechý, Medvědice, Šumava, 

jedlá (klobouky) 

- galopus – h. mléčná, lesní detrit, hojná, Medvědice, Prameny Vltavy, Mrtvý luh 

- haematopus – h. krvonohá, buk, bílá hniloba, častá, Plechý, Medvědice, Šumava 

- laevigata – h. hladká, smrk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice, Šumava 

26

- leptocephala – h. ojíněná, Medvědice 

- maculata – h. skvrnitá, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy 

- megaspora – h. velkovýtrusná, méně častý druh, Prameny Vltavy 

- metata – h. kuželovitá, saprofyt, buk, Šumava, Medvědice 

- mucor – h. plísňovitá, 

- pelianthina – h. zoubkatá (žlutavotemná), méně častý druh, Medvědice 

- pseudocorticola – h. pseudokorovitá, méně častý druh, Medvědice 

- pterigena – h. kapradinová, vzácně, Medvědice, Šumava 

- pura – h. ředkvičková, lesy, Medvědice 

- purpureofusca – h. hnědopurpurová, bílá hniloba, Plechý 

- renati – h. medonohá, smrk, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava, častá 

- rorida – h. r., Prameny Vltavy 

- rosea – h. narůžovělá, listnaté lesy, listová hrabanka, jedovatá 

- rubromarginata – h. červenobřitá (červenokorá), smrk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- sanguinolenta – h. krvavá, saprofyt, buk, Šumava, Medvědice 

- silvae-nigrae – h. smrková, méně častý druh, Prameny Vltavy 

- stipata – h. louhová, bílá hniloba, Plechý, Medvědice 

- tintinnabulum – h. pařezová, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- viridimarginata – h. zelenobřitká, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Plechý, Prameny Vltavy 

- viscosa – h. lepkavá (slizká), smrk, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

- vitilis – h. měnlivá, Medvědice 

- vulgaris – h. obecná, Mrtvý luh 

- zephirus – h. zefírová, Medvědice 

Mycosphaerella pini – asco, způsobuje sypavku borovic (b. černá) 

Myrioslerotina xaricis-ampullaceae – hlízenka vodní, vzácně na odumřelých listech ostřic 

Myxarium subhyalina (subhyalinum) – slizovník lilákový, lignokorní, smrk, Šumava 

Myxomphalia maura – kalichovka uhlová, čirůvka, jehličnaté lesy, starší spáleniště, 

Naemania serpens – naemanie s., lignikolní, buk 

Nectria cinnabarina – rážovka rumělková, lignikolní, saproparazit, asco, větve, javor, jilm, lípa, buk, rybíz 

Neogyromitra (Gyromitra) gigas – ucháč obrovský, pařezy a hnijící kmeny, jedlý 

Nelanconis medonia – nelakonis m., „inkoustové onemocnění“ Castanea aj. 

Neobulgaria pura – rosoloklihatka čirá, lignikolní, asco, buk, Šumava, Medvědice 

Neolentinus adhaerens – houževnatec přivázlý, lignikolní, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

Nolanea - zvonovka 

- staurospora – z. pastvištní, lesní louky a pastviny 

- verna – z. jarní, lesní světliny, lesní okraje, jedovatá 

Oligoporus – bělochoroš, lignikolní choroš, hnědá hniloba 

- caesius – b. modravý, smrk, jedle, hnědá hniloba, Prameny Vltavy, Šumava 

- fragilus – b. křehký, smrk, hnědá hniloba, Prameny Vltavy, Šumava 

- guttulatus – b. slzavý. , smrk, hnědá hniloba, Šumava 

- ptychogaster – b. pýchavkovitý, parazit, smrk, hnědá hniloba, Šumava 

- sericeomollis – b. s., smrk, hnědá hniloba, Šumava 

- stipticus – b. hořký, smrk, buk, hnědá hniloba, Šumava 

- subcaesius – b. nasivělý, buk, hnědá hniloba, Šumava 

- tephroleucus – b. t., listnáče - buk, klen, hnědá hniloba, Plechý, Šumava 

- undosus – b. u., C3, ohrožený druh, smrk, hnědá hniloba, hory, Plechý, Prameny Vltavy, Šumava 

Omphaliaster asterosporus – kalichovka hvězdovýtrusná, lignikolní, bílá hniloba, smrk, Šumava 

Omphalina – kalichovka, humusový saprofyt, rašeliniště, sfagnikolní 

- discorosea – k. luční, C2, 

- epichysium – k. leptoniová, C2, buk, bílá hniloba, Plechý, Boubínský prales 

- ericerorum – k. okoličnatá, horská rašeliniště, lichenizovaná – symbióza s řasou Botrydia, vzácně, Šumava 

- oniscus – k. černohnědá, ohrožený druh, Jezerní slať, Mrtvý luh 

- sphagnicola – k. rašeliníková, ohrožený druh, Mrtvý luh, v rašelinících 

Onnia – ďubkatec , parazit dřevin 

- circinata – ď. smrkový, parazit smrků 

- triqueter – ď. borový, parazit, borovice 

Ophiostoma ulmi – ofiostoma jilmové, grafióza jilmů, způsobuje vaskulární onemocnění dřevin, kalamitní karanténní 

grafiózu - tracheomykózu decimující jilmy, stimuluje nedostatek vody a teplotní extrémy 

Orbilia xanthostigma – kruhovka olšová, lignikolní, asco, buk, Šumava 

Osmoporus odoratus – anýzovník vonný, lignikolní choroš, smrky, 

27

Otidea - ouško 

- concinna – citronové, C2, lignikolní, listnáče, buky 

- onotica – o. kornoutovité, v listí na kyselejších půdách listnatých lesů 

Oudemansiella – slizečka, lignikolní čirůvka, parazit 

- mucida – s. porcelánová (buková), horské lesy, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava, jedlá, antibiotikum mucidin (kožní 

onemocnění) 

- radicata – s. ocasatá, listnaté lesy, Medvědice, jedlá 

Oxyporus populinus – ostropórka topolová, lignikolní, bílá hniloba, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

Panaeolus sphinctrinus – kropenatec zvoncovitý, exkrementy býložravců, obsahuje halucinogenní látky 

Panellus – pařezník , lignikolní čirůvka 

- mitis - p. jemný, smrk, jedle, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Plechý, Šumava 

- serotinus – p. pozdní, buk, bílá hniloba, Šumava 

- stipticus – p. obecný, buk, dub, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- violaceofulvus – p. v., smrk, bílá hniloba, Šumava 

Paneolus – kropenatec, humusový saprofyt, psychotropní látky 

Panus tigrinus – houževnatec tygrovaný, lignikolní, listnáče, vrby 

Paxillus – čechratka , lignikolní 

- atrotomentosus – č. černohuňatá, pařezy a kořeny jehličnanů, jedlá, ale nedoporučuje se sbírat 

- involutus – č. podvinutá, lesy, smrk, acidofilní smrčiny, bříza, Šumava, Prameny Vltavy, jedovatá (těžké alergie, 

poškození ledvin) 

- panuoides – č. sklepní, smrk, pařezy jehličnanů i na starém opracovaném dřevě, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

Penicillium – štětičkovec, v humusu 

Peniophora – kornatka , lignikolní 

- incarnata – k. masová, listnáče 

- laeta – k. lošáková, habr 

- pithya – k. p., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- quercina – k. dubová, dub, buk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

Perenniporia fraxinea – troudnatec jasanový, lignikolní, parazit, jasan 

Peziza - řasnatka 

- badia – ř. hnědá, na písčitohlinitých půdách, lesní cesty a příkopy 

- micropus – ř. krátkonohá, lignikolní, horské lesy, buk, Šumava, Medvědice 

Pezizella amenti – miskovička vrbová, asco, na jehnědách vrb 

Phaeolus schweinitzii – hnědák Schweinitzův, parazit, smrk, borovice, modřín 

Phallus impudicus – hadovka smrdutá, humózní lesy, zejména listnaté, jedlá 

Phanerochaete – kornatec , lignikolní, bílá hniloba 

- filamentosa – k. f., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- sanguinea – k. krvavý, smrk, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- sordida – k. s., smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- tuberculata – k. t., buk, bílá hniloba, Šumava 

- laevis – k. l., buk, bílá hniloba, Šumava 

- velutina – k. sametový, buk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

Phellinus - ohňovec , parazit. choroš, lignikolní, bílá hniloba 

- conchatus – o. škeblovitý, vrba, parazit, bílá hniloba 

- contignus – o. dotýkavý, dub 

- ferrugineo-fuscus – o. rezavohnědý, tlející dřevo 

- hartigii – o. Hartigův, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- chrysoloma – o. smrkový, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- igniarius – o. obecný, vrba, jeřáb, bříza, topol 

- laevigatus – o. hladký, Mrtvý luh 

- nigricans – o. černající, buk 

- nigrolimitatus – o. ohraničený, smrk, nad 800 m n.m., bílá hniloba, tlející smrky a jedle, Prameny Vltavy, Boubínský 

prales, Plechý, vzácně, Šumava 

- pilatii – o. Pilátův. topol 

- pini – o. borový, borovice, modřín 

- populicola – o. topolový, topol 

- pouzarii – o. Pouzarův, C3, parazitický, jedle, nad 800 m n.m., tlející dřevo, Boubínský prales 

- punctatus – o. tečkovaný, bříza, vrba 

- ribis – o. rybízový, brslen, meruzalka 

- robustus – o. statný, na živých kmenech listnáčů, zejména staré duby 

- torulosus – o. hrbolatý, dub, akát, teplejší oblasti 

28

- tremulae – o. osikový, osika 

- tuberculosus – o. ovocný, třešeň 

- viticola – o. izabelový, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Prameny Vltavy, Plechý, Šumava 

- vorax – o. zhoubný, jehličiny 

Phellodon – lošáček 

- connatus – l. tmavý, jehličnaté lesy 

Phlebia – žilnatka , lignokolní 

- merispoides – ž. oranžová, smrk, buk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

- inopinata – ž. x., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- livida – ž. x., bílá hniloba, Plechý 

- pseudotsugae – ž. p., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- radiata – ž. oranžová, bílá hniloba, buk, Plechý 

- rufa – ž. promenlivá, 

- tremellosa – ž. x., bílá hniloba, buk, Plechý 

- vaga – ž. x., smrk, buk, bílá hniloba, Šumava 

Phlebiopsis gigantea – kornatec obrovský, lignikolní, smrk, bílá hniloba, (žere smrkové dřevo), Šumava 

Phleogena faginea – prachovčník bukový, lignikolní, buk, Šumava 

Pholiota – šupinovka , lignikolní, parazit, saprofyt 

- adiposa – š. slizká, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice 

- alnicola – š. olšová, buk, olše, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- astragalina – š. kozincová, přezy jehličin, hory, méně častý druh, Prameny Vltavy 

- aurivella – š. zlatozávojná, saproparazit, smrk, buk, jedle, vrba, bříza, Šumava, bílá hniloba, jedlá 

- carbonaria – š. uhelná, nejčastěji na starších spáleništích 

- destruens – š. zhoubná, parazit, topol, bílá hniloba 

- flammans – š. ohnivá, jehličnany, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- henningsii – š. Henningsova, C3, rašeliniště 

- junonius – š. nádherná, báze a kořeny listnáčů, duby 

- lenta – š. šedohlínová (bledohlínová), buk, na větvích, lignikolní, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Šumava 

- mista – š. smíšená, méně častý druh, Prameny Vltavy 

- naematolomoides – š. n., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- populnea – š. zhoubná, 

- scamba – š. drobná, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, vzácně, Plechý 

- squarrosa – š. kostrbatá, lignikolní, bílá hniloba, parazit,listnáč, příp. jehličnany, jedle, buk, jasan, lípa, Plechý, 

Šumava, jedlá 

- squarrosoides – š. x., bílá hniloba, buk, Plechý 

- subochracea (nematoloides) – š. s., Mrtvý luh 

Phyllopurus paletieri – lupenopórka červenožlutá, jehličnaté a smíšené lesy, kyselé půdy, podhůří, jedlá 

Phyllotopsis - hlíva , lignikolní 

- nidulans – h. hnízdovitá, dřevo listnáčů i jehličnanů, buk 

- porrigens – h. x. lignikolní, smrk, bílá hniloba, Šumava 

Physisporinus – pórnatice , lignikolní, bílá hniloba 

- sanguinolentus – p. krvavějící, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava 

- vitreus – p. skleněná (pórnatec sklovitý), smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Šumava 

Piloderma byssinum – piloderma b., lignokolní, mykorhiza, smrk, jedle, Šumava 

Piptoporus betulinus – březovník obecný, lignikolní, parazitický choroš, kmeny břízy které ničí 

Plectania coccinea – ohnivec šarlatový, na trouchnivějících stromech, lípy, javory 

Pleurocybella porrigens – hlíva ušatá, na tlejícím dřevě, horské smrčiny 

Pleurotus - hlíva, parazitická, lignikolní, bílá hniloba 

- columbinus – h. holubí, na jehličnanech, zřídka listnáče 

- dryinus – h. dubová, smrk, buk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

- ostreatus – h. ústřičná, na listnáčích, zřídka na smrku, buk, jedle, javor, bříza, jeřáb, saproparazit, bílá hniloba, na 

dřevinách v trsech, hlavně XI-XII, Plechý, Medvědice, Šumava, jedlá, i pěstovaná na substrátech 

- pulmonarius – h. plicní, smrk, buk. bílá hniloba, častá, Plechý, Medvědice, Šumava 

- salignus – h. vrbová, listnáče – vrby, topoly a břízy, ale i jehličnany 

Plicatura crispa – měkkouš kadeřavý, lignikolní, buk, bílá hniloba, Šumava 

Plicaturopsis crispa – měkkouš kadeřavý, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice 

Pluteus - štítovka , lignikolní mochomůrka 

- atromarginatus – š. černolemá, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava 

- cervinus – š. jelení, buk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

- granulatus – š. zrnitá, buk, bílá hniloba, Šumava 

29

- luteovirens – š. žlutozelenavá, buk, bílá hniloba, Šumava 

- nanus – š. malá., buk 

- nigrofloccosus – š. x., bílá hniloba, Plechý 

- petasatus – š. žíhaná, Medvědice 

- phlebophorus – š. x., lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý 

- plautus – š. p., smrk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice, Šumava 

- podospileus – š. x., buk 

- pouzarianus – š. Pouzarův, smrk, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

- salicinus – š. vrbová, bílá hniloba, vrba, buk, Plechý 

- tricuspidatus – š. černolemá, jehličnany, jedlá 

- umbrosus – š. stinná, buk, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý, Šumava 

- vitreus – š. x., lignikolní 

Polyporus – trsnatec, choroš (ďubkatec), lignikolní choroš, saprofyt a parazit, tvoří velké trsy na tlejícím dřevě 

- arcularius – ch. plástový 

- badius – ch. smolonohý, staré buky, vrby, topoly, bílá hniloba, Šumava 

- brumalis – ch. poloplástový, buk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- ciliatus – ch. zimní (brvitý), staré buky, břízy, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

- circinata – ch. smrkový, smrk 

- leptocephalum – ch. x., buk, bílá hniloba, Šumava 

- squamosus – ch. šupinatý, parazit, buk, javor, vrba, ořešák 

- umbelatus – trsnatec (ch.) oříš, parazit, léčivé látky, staré listnaté stromy, dub, jedlý 

- varius – ch. měnlivý, bílá hniloba, buk, Šumava, Plechý, Medvědice 

Porphyrellus - hřib 

- pseudoscaber (porphyrosporus) – h. nachovýtrusný (tmavohřib), smíšené lesy, Medvědice, jedlý ale nevalné chuti 

Postia – bělochoroš , lignikolní, parazit 

- alni – b. olšový, hnědá hniloba, listnáče - olše, buk, Plechý 

- balsamea – b. cystidosný, smrk, hnědá hniloba 

- caesia – b. modravýjehličnany i listnáče, hnědá hniloba, Plechý 

- sericeomollis – b. hedvábitý, smrk 

- stiptica – b. hořký, parazit, jehličnanů i listnáčů 

Psathyrella – křehutka , lignikolní 

- cernua – k. x., bílá hniloba, buk, Plechý 

- cotonea – k. vlnatá, buk, bílá hniloba, Plechý 

- friesii – k. časná, Medvědice 

- fusca – k. hnědá, Medvědice 

- hydrophila – k. vláhomilná (vodomilná), pařezy a kořeny listnáčů 

- laevisssima - k. x., buk, bílá hniloba, Šumava 

- noli-tangere – k. nedůtklivá, buk, bílá hniloba, Šumava 

- obtusata – k. okruhlá, Medvědice 

- olympiana – k. olympijská, méně častý druh, Medvědice 

- piluliformis – k. vodomilná, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

Pseudoclitocybe cyathiformis – strmělka číškovitá, Medvědice 

Pseudohydnum gelatinosum – rosolozub huspenitý, lignikolní, pařezy a padlé kmeny, buk, smrk, borovice, horské a 

podhorské kesy, Medvědice, Šumava 

Pseudomerulius aureus – dřevomorka zlatá, lignikolní, Mrtvý luh 

Pseudoplectania - ušíčko 

- meleana – u. černavé, jedle 

- nigrella – u. černé, smrčiny a smíšené lesy 

- vogesiaca – u. jedlové, C2, tlející dřevo, Boubínský prales 

Pseudorhizina sphaerospora – ucháčoveč šumavský, C1 , saprofyt, tlející dřevo jehličnanů 

Psilocybe - lysohlávka 

- crobula – l. plevnatá, listový saprofyt, tlející zbytky rostlin, Prameny Vltavy, vzácně, halucinogenní psychotropní látky 

- inquilina – l. domácí, tlející zbytky rostlin 

- montana – l. horská, lesní okraje, kyselé a písčité půdy, na jaře 

- semilanceata – l. kopinatá, pastviny a lesní louky (v trsech smilky tuhé), halucinogenní látky 

Pycnoporus cinnabarinus – outovka rumělková, lignikolní (dřevožijný) choroš, na odumřelých kmenech, bílá hniloba, 

buk, jedle, Jezerní slať, Šumava 

Radulomyces – struhák, lignikolní, bílá hniloba 

- confluens – s. x.,lignikolní, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

- molaris – s. blanitý, dub 

30

Ramaria – kuřátka, lignikolní 

- apiculata – k. nazelenalá, trouchnivějící dřevo 

- aurea – k. zlatá 

- botrytis – k. květáková, jedlá, vzácně 

- eumorpha – k. Invalova, jehličnaté lesy 

- flaccida – k. f., lignikolní, smrk, Šumava 

- flava – k. žlutá, bučiny, řidčeji jehličnaté lesy, jedlá, starší plodnice tuhé 

- formosa – k. sličná, smíšené lesy 

Remariopsis subarctica – kuřinec subarktický, C1, na živém mechu (Dicranum) v rašeliništích, 

Ramicola centunculus – kržatka xx, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý 

Ramoriopsis - kořinec 

Resinicium bicolor – ostnáček dvoubarvý, lignikolní, smrk, bílá hniloba, Plechý, Šumava 

Resupinatus applicatus – hlívečka připjatá, lignikolní, buk, bílá hniloba, Šumava 

Rhizina undulata – kořenitka nadmutá, na kořenech jehličin 

Rhodocollybia – penízovka, saprofyt 

- butyracea – xx, saprofyt, buk 

Rhodocybe obscura – rudoušek tmavý, C1 

Rhodotus palmatus – hlívovec ostnovýtrusný, C3, lignikolní, Medvědice 

Rickenella fibula – kalichovka oranžová, čirůvka lesních světlin, saprofyt, buk, Medvědice 

Rigidoporus – ostropórka , lignikolní, parazit 

- populinus – o. topolová, saproparazir, javor, jilm, buk, bílá hniloba, 

- ravidus – o. krémová, listnáče, bílá hniloba 

Rozites caperata – sluka svraskalá, kyselé lesní půdy, jehličnaté i listnaté lesy, podhůří, jedlá, chutná 

Russula - holubinka , mykorhizní 

- adusta – h. osmahlá, jehličnaté lesy, jedlá 

- aeruginea – h. trávozelená, lesy, parky, břízy, smrky, jedlá 

- albonigra – h. černobílá, C3, kulturní smrčiny 

- alnetorum – h. olšinná, C3, olšiny 

- aquosa – h. vodnatá, podmáčené smrčiny 

- atrorubens – h. tmavočervená, Jezerní slať 

- aurata – h. zlatá, listnaté teplejší lesy, jedlá 

- badia – h. brunátná, jehličnaté lesy, Prameny Vltavy, nejedlá 

- betularum – h. březová, Jezerní slať 

- brevipes – h. bílá, listnaté i jehličnaté lesy, jedlá, nevalné jakosti 

- claroflava – h. chromová 

- consobrina (amoenolens) – h. smutná, C1, listnaté lesy, duby, Stožec, nejedlá 

- cyanoxantha – h. namodralá, horské smíšené lesy, buky, duby, jedlá, chutná 

- decolorans – h. odbarvená, vlhké smrčiny a bory, Jezerní slať, jedlá, chutná 

- emetica – h. vrhavka, vlhké lesy, smrčiny, mechy, rašliníky, Prameny Vltavy, Jezerní slať, mírně jedovatá 

- fellea – h. žlučová, horské smíšené lesy, bučiny, nejedlá 

- foetens – h. smrdutá, lesy, nejedlá 

- gracilis – h. křehká, vlhké smrčiny, mírně jedovatá 

- helodes – h. rašelinná (blaťácká), C1, na vlhké rašelinnné půdě, Horská Kvilda, Černý Kříž u Stožce 

- heterophylla – h. bukovka, okraje listnatých lesů, jedlá, chutná 

- integra – h. celokrajná, Prameny Vltavy, Jezerní slať 

- lutea – h. žlutá, lesy, jedlá 

- mairei – h. nádherná, ektomykotrof, buk 

- mustelina – h. kolčaví, podhorské smrčiny, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlá, chutná 

- nauseosa – h. raná, jehličnaté lesy, travnaté a mechaté plochy, jedlá 

- nigricans – h. černající, lesy, jedlá, méně dobrá 

- nitida – h. lesklá, vlhčí, travnaté lokality, břízy, jedlá 

- nobilis – h. n., Medvědice 

- ochroleuca – h. hlínožlutá, ektomykotrof, smrčiny, buk, Šumava, Medvědice, Prameny Vltavy, Medvědice, 

Jezerní slať, nejedlá 

- paludosa – h. vláhomilná (jahodová), vlhké smrčiny, kyselé půdy, Jezerní slať, jedlá, chutná 

- pectinata – h. hřebenitá, lesy, lípy, nejedlá 

- polychroma – h. celokrajná, horské smrčiny, jedlá 

- puellaris – h. dívčí, vlhčí lesy, jedlá 

- rhodopoda – h. rudotřenná, Jezerní slať 

- rosea – h. sličná, 

31

- sardonia – h. jízlivá, vlhké bory, kyselé půdy, mírně jedovatá 

- sphagniphila – h. rašelinomilná 

- vesca – h. mandlová, sušší lesy, jedlá, chutná 

- vinosa – h. tečkovaná, horské smrčiny 

- violeipes – h. fialovonohá, 

- virescens – h. nazelenalá, světlé suché lesy, travnaté okraje, duby, borovice, jedlá, chutná 

- xerampelina – h. révová, jehličnaté lesy, jedlá 

Sarcodon imbricatus (Hydnum i.) - lošák jelení, jehličnaté lesy 

Sarcomyxa serotina – pňovka pozdní, lignikolní, bílá hniloba, buk 

Sarcosphaera – baňka 

- coronaria (crassa) – b. velkokališná, smrčiny na jílov. půdách, pošumavské vápence 

Schizophyllum commune – klanolístka obecná, lignokolní, saproparazit, bílá hniloba, buk, jedle, lípa, řidčeji jehličiny, 

bílá hniloba, Plechý, Šumava 

Schizopora – pórnovitka , lignikolní 

- carneo-lutea – p. drobnopórá, saprofyt, dub, javor 

- paradosa – p. různopórá, buk, jedle, bílá hniloba, vzácnější, Plechý, Medvědice, Šumava 

Scleroderma citrinum – pestřec obecný, písčité bory, jedovatý, ale v malém množství jako koření do polévek a omáček 

Sclerotinia tuberosa – hlízenka sasankovitá, v porostech sasanky hajní, kterou hubí 

Scutellinia umbrarum – kosmatka (štítovnička) x. , lignikolní, asco, buk, Šumava 

Sebacina – lojovka, orchideoidní mykorhiza 

Serpula (Hemitrichia) – dřevomorka (vlasenka), lignikolní 

- himantoides – d. lesní, lignikolní, jedle, Šumava 

- lacrymans – d. domácí, dřevo stavebních objektů 

- s.(h.) serpula – v. plazivá 

Setulipes (Marasmius) androsaceus – špička žíněná, saprofyt, buk 

Simocybe – kržatka, lignikolní 

- centunculus – k. x., buk 

- rubi – k. červená, méně častá, Medvědice 

Sistotrema - rozděka , lignikolní, mykorhiza 

- coroniferum - r. x., smrk, mykorhiza, Šumava 

- oblongisporum – r. x., smrk, mykorhiza, Šumava 

Skeletocutis – kostrovka, lignikolní 

- amorpha – k. beztvará, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- carneogrisea – k. šedavá, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Sowerbyella radiculata – oušenka kořenující, na zemi pod jehličnatými stromy 

Sparassis – kotrč, lignikolní, parazit 

- brevipes – k. b. , jedle, borovice, hnědá hniloba 

- crispa – k. kadeřavý, borovice, na bázi kmenů a na kořenech, hnědá hniloba, jedlý, velmi chutný 

- laminosa – k. šterbákový, dub, kořeny 

Spongipellis – plstnatec , lignikolní, parazit 

- delectans – p. bukový, buk 

- fractipes – b. různotvarý, C1, mrtvé dřevo listnáčů - olšiny 

- schulzeri – p. Schulzerův, dub 

- spumelus – p. pěnový, javor, jilm, bílá hniloba 

Steccherinum – ostnateček, lignikolní 

- ochraceum – o. okrový, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice, Šumava 

- subcrinale – o. x., bílá hniloba, Plechý 

Stereum - pevník , lignikolní (dřevožijný) 

- hirsutum – p. chlupatý, lignikolní, bílá hniloba, saproparazit, hojně na živém i odumřelém dřevu, buk, dub, bříza, 

Plechý, Šumava 

- rugosum – p. korkovitý, bílá hniloba, buk, klen, olše, dub, saproparazit, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Plechý, Šumava 

- sanguinolentum – p. krvavějící, smrk, buk, jedle, borovice, saproparazit, bílá hniloba, parazit, Prameny Vltavy, 


- subtomentosum – p. plstnatějící, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Strobilomyces strobilaceus – šiškovec černý, staré smrčiny a jedliny, kyselé půdy, jedlý, nevalné jakosti 

Strobilurus esculentus – penízovka smrková, čirůvka, šišky, jedlá 

Stropharia – límcovka, humusový saprofyt 

- aeruginosa – l. měděnková, saprofyt, tlející dřevo, buk, Medvědice, jedlá 

- albocrenulata – l. vroubkovaná, C2, Červený Kříž pod Stožcem 

- albocyanea – l. nazelenalá, vlhčí louky 

32

- caerulea – l modravá, Medvědice 

- coronilla – l. věnčitá, TTP 

- rugoso-annulata – l. vrásčitoprstenitá, v ČR v Krušných horách, jedlá, pěstovaná 

- semiglobata – l. polokulovitá, exkrementy býložravců 

Subulicystidium longisporum – kornatec (blanovec) x. , lignikolní, buk, jedle, Šumava 

Suillus - klouzek , mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku, jedlé 

- aeruginascens – k. slizký, ektomykorhiza – modřín, jedlý 

- bovinus – k. kravský, mykorhiza (borovice lesní) 

- flavidus – k. žlutavý, C2, rašeliniště , mykorhiza (borovice lesní, blatka, kleč) 

- granulatus – k. zrnitý, mykorhiza - borovice lesní, zejména Ca půdy, jedlý 

- grevillei – k. modřínový (sličný), mykorhiza – modřín, jedlý 

- luteus – k. obecný , mykorhiza - borovice lesní, jedlý 

- variegatus – k. (hřib) strakoš, jehličnaté lesy, zejména bory, mykorhiza - borovice lesní, blatka, kleč, jedlý 

Spongipellis fractipes – plstnatec různotvarý, C1, saprofyt, na mrtvém dřevě listnáčů mokřadních olšin 

Tabulinicrinis - tabulinikrinis, lignikolní 

- gracillimus – t. x., jedle, bílá hniloba, Šumava 

- hirtellus – t. x., smrk, bílá hniloba, Šumava 

- subulatus – t. x., smrk, bílá hniloba, Šumava 

Tapinella panuoides – čechratka p., Medvědice 

Tarzetta velata – zvoneček závojnatý, hlinité půdy 

Tephrocybe – penízovka, mykorhizní, sfagnikolní čirůvka 

- anthracophila – p. spáleništní, na spáleništích 

- palustris – p. rašeliníková, nejhojněji na rašeliništích, Jezerní slať, Mrtvý luh 

Thanatephorus – ničivec, orchideoidní mykorhiza 

- cucumeris – n. okurkovitý, dřevní houba, lesní školky 

- ovalisporus – n. smrkový 

Thelephora - plesňák 

- palmata – p. zápašný, jehličnatých lesů, travnaté lesní cesty a lesní okraje, 

- terrestris – p. zemní, mykorhiza, acidofilní smrčiny, Šumava, Prameny Vltavy 

Tomentella bryophilla – plsťovka (bedla) x., lignikolní, mykorhiza, smrk, jedle, Šumava 

Trametes - outovka , lignikolní (dřevožijný) choroš, parazit 

- flavescens – o. žlutavá, Mrtvý luh, 

- gibbosa – o. hrbatá, buk, saproparazit, bílá hniloba, Mrtvý luh, Šumava 

- hirsuta – o. chlupatá, bílá hniloba, saproparazit, smrk, jedle, zejména listnáče, buk, jeřáb, bříza, dub, jíva, osika, 


- hoehnelii – o. Höhnelova, vzácnější 

- multicolor – o. mnohobarvá, buk, bílá hniloba, Šumava 

- ochracea – o. x. buk 

- pubescens – o. pýřitá, buk, bílá hniloba, Medvědice, Plechý, Šumava 

- suaveolens – o. vonná, parazit, topol, vrba, bílá hniloba 

- unicolor – o. jednobarvá, saproparazit, bílá hniloba, buk, třešeň 

- versicolor – o. pestrá, saproparazit, bílá hniloba, buk, dub, bříza i smrk, Plechý, Šumava 

Trechispora – pórnovitka (vláknovec), lignikolní 

- candidissima – p. bělostná 

- farinacea – p. pomoučená, smrk, bílá hniloba, Šumava 

- mollusca – p. bělostná, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava 

Tremella – rosolovka , lignikolní 

- encephala – r. průsvitná, jehličnaté a smíšené lesy, Prameny Vltavy 

- foliacea (fimbriata) – r. listovitá, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava 

- mezenterica – r. mozkovitá, na odumřelých stromech, duby, habry 

Trichaptum - bránovitec , lignikolní choroš, bílé hniloby (tlení) 

- abietinum – b. jedlový, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Mrtvý luh, Medvědice, Plechý, Šumava 

- fusco-violaceum – b. hnědofialový, bílá hniloba, pařezy, kmene a větve jehličnanů, borovice, buk, Plechý 

Trichoglossum hirsutum – jazourek srstnatý, C1, asco, kosmopolitní, Srní, Horská Kvilda 

Tricholoma – čirůvka, mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku 

- aurantium – č. oranžová 

- equestre – č. zelánka, lesy, jedlá 

- flavovirens – č. zelánka, písčité bory, jedlá, velmi chutná 

- inodermeum – č. hnědočervená, C1, jehl. lesy, zejm. bory na vápencích 

- myomyces (terreum) – č. zemní 

33

- pessundatum – č. masitá, smrčiny, mírně jedovatá 

- populneum – č. topolová, pod topoly 

- portentosum – č. havelka, listn. i jehl. lesy, jedlá, velmi dobrá 

- saponaceum – č. mýdlová, jehličnaté a smíšené lesy, mírně jedovatá 

- scalpturatum – č. šeděžemlová, okraje smrčin, jedlá 

- sciodes – č. buková 

- sulphureum – č. sírožlutá, listnaté i jehličnaté lesy, listnáče, jedovatá, Medvědice 

- virgatum – č. žíhaná, jehličnaté, příp. smíšené lesy, mírně jedovatá 

Tricholomopsis – šafránka, lignikolní čirůvka 

- decora – š. ozdobná, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Šumava, Plechý 

- rutilans – š. červenožlutá, smrk, bílá hniloba, Šumava, Plechý 

Tubaria – kržatka, lignikolní 

- confragosa – k. vrásčitá, C3, na dřevě listnáčů 

- furfuracea – k. zimní, buk, Medvědice 

Tuber – lanýž, asco, mykorrh 

- aestivum – l. letní, C1, jedlý 

- perigordský – l. melanosporum, Francie, Španělsko, jedlý, u nás pěstovaný 

Tulasnella – tulasneovka, lignikolní, orchideoidní mykorhiza 

- eichleriana – t. e., buk, Šumava 

- pinicola – t. borová, 

- violea – t. fialová, smrk, buk, Šumava 

Tylopilus – hřib 

- felleus – h. žlučník (hořčák), jehličnaté lesy, hořký - nejedlý 

Tylospora – machomilka, lignikolní, mykorhiza 

- asterophora – m. x., smrk, Šumava 

- fibrillosa – m. vláknitá, smrk, mykorhiza, Šumava 

Typhula atyrii – paluška papratkovitá, listový saprofyt, méně častý druh, Prameny Vltavy 

Tyromyces - bělochoroš , lignikolní choroš 

- caesius – b. pýchavkovitý, pařezy a kořeny smrků a borovic 

- chioneus – b. x., buk, bílá hniloba, Šumava 

- fumidiceps – b. poříční 

- lacteus – b. mléčný 

- ptychogaster – b. pýchavkovitý, saproparazit, smrk, borovice 

- stypticus – b. hořký, parazit, smrk, jedle, borovice 

- undosus – b. vlnitý, horské smrčiny, vzácně, Šumava 

Ustulina deusta – spálenka skořepkatá (dřevomor kořenový), lignikolní, asco, parazit, buk, lípa, javor, bříza, Šumava, 

Medvědice 

Veluticeps abietina – penízovka jedlová, bílá hniloba, Plechý 

Vesiculomyces citrinus – koroveček citronový, smrk, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Šumava 

Volvariella caesiotincta – kukmák dřevní, C2 

Vuilleminia comedens – větvovka obecná, lignikolní, saprofyt, buk, dub, bílá hniloba, aerofyt, Šumava 

Xerocomus (Boletus) - suchohřib 

- badius – s. hnědý, mykorhiza - smrk, borovice, pahorkatiny až hory, kulturní smrčiny, vyhovuje mu mírné okyselení 

půd kyselými dešti, hojný, jedlý 

- chrysentron – s. žlutomasý (babka), ektomykotrofní, od nížin do hor, různé typy lesů, značně variabilní, jedlý 

- ferrugineus – s. osmahlý, podobný h. plstnatému, mykorhiza 

- rubellus – s, červený, listnaté a smíšené lesy, lípy, duby, podhůří, jedlý 

- subtomentosus – s. plstnatý, podobný h. osmahlému, mykorhiza, světlé listnaté a smíšené lesy, pahorkatiny 

Xeromphalina campanella – kalichovka zvonečková, lignikolní, horské a podhorské jehličiny, smrk, bílá hniloba, 


Xerula – slizečka (penízovka), čirůvka 

- longipes – s. dlouhonohá, listnaté lesy, bučiny, jedlá 

- melanotricha – s. chlupatá, C1, na pařezech jedle 

Xylaria – dřevnatka, lignikolní (dřevožijná), dřevní tvrdohouba, asco 

- hypoxylon – d. parohatá, hojně na buku a listn. dřevinách, pařezy, větve, Šumava, Medvědice 

- longipes – d. x., buk, Šumava 

- polymorpha – d. mnohotvárná (kyjovitá), listnaté a smíšené lesy, na odumřelém dřevě, pařezy a kmeny 

Verpa bohemica – kačenka česká, smíšené lesy, jedlá 

Verticillium alboatrum – verticilium x., způsobuje karanténní mykózu chmele 

Vibrissea truncorum – míhavka vodní, C1, asco, saprofyt, na tlejícím dřevě ve vodě, podmáčené smrčiny, Boubínský 

34

prales 

Volvariella – kukmák, lignikolní 

- caesiotincta – k. dřevní, C2, trouchnivějící kmeny listnáčů 

- volvacea – k. sklepní, teplomilný, jv. Asie, jedlý, pěstovaný 

Lišejníky – Lichenes 

Motto: 

Skličující realitou je vymizení některých lišejníků, které jako metrové závoje splývaly z větví horských jehličnanů, 

neboť citlivě indikují znečištěné ovzduší imisemi. Když jsem počátkem padesátých let si v batohu přinesl proužek 

věsenky ze solitéru na Hadím vrchu nad Zhůřím, netušil jsem, že za pár let to bude vzácný exponát lesnického muzea. 

MUDr. Otto Kaskoun (nar. 1917): Šumavské putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty 

V poslední době došlo ve znečištění ovzduší ke změně trendu: emise oxidu siřičitého významně poklesly, emise 

dusíkatých látek stoupají, což ovlivňuje i výskyt lišejníků. Liška J., 2012 

Lišejníky jsou symbiotickým spojením houby a řasy. Lišejníky osidlují především extrémní prostředí. 

Lišejníky rostou velmi pomalu, proto se vyskytují především na málo narušovaných místech (a mohou být 

staré i tisíce let) ! Jsou velmi citlivé na změny prostředí (zejména epifytní na imise), proto většina z nich 

patří mezi ohrožené organismy. Lišejníky jsou nejčastěji na skalách a kamenech, případně borce starých 

stromů, výjimečně na holé zemi. Proto mají velký význam exempláře starých stromů, které hostily poslední 

zbytky původní bohaté lišejníkové flóry. Ty však padly za oběť ideologům divočiny, vyráběné disturbancí 

starých lesních porostů pomocí kůrovce. Mnohdy se jednalo o poslední lokality „pralesovitých“ stromů, čímž 

došlo ke zmizení řady druhů lišejníků. V roce 2010 bylo v ČR specifikováno 1526 taxonů lišejníků (Liška & 

Palice), z toho bylo již 37 % ohrožených, tj. 569 druhů. 

Adelocia pilati – adelocie p., skalní lišejník 

Alectoria sarmentosa – vousatec prodloužený (pučivý), C1, poslední lokality Šumava 

Anaptychia ciliaris – jasanovka řasnatá (brvitá), C2, staré listnaté stromy, citlivý na znečištění, Šumava 

Baeomyces rufus (Dibaeis bnaeomyces) – malohubka ryšavá, chudé půdy 

Bryoria bicolor – vousatec dvoubarevný, C2, Šumava 

Cetraria – pukléřka , keříčkovitá nebo lupenitá stélka 

- aculeata – p. ostnatá (růžkatec o.). oligotrof. TTP 

- glauca – p. sivá, borka, skály 

- islandica – p. islandská (islandský mech, lichen islandicus), řídké TTP, jehličnaté lesy, plicní čaje 

- sepincola – p. plotní, C2, smrčiny, lupenitý lišejník, boreální druh, Šumava 

Chaenotheca furfiracea – prachouleček plevnatý, C3, borka báze jehličnatých stromů, 

Cladonia – dutohlávka 

- alpicola – d. horská, minerální půdy a skály 

- arbuscula – d. lesní, trávníky, kamen. Moře 

- bacillaris – d. hůlkovitá, písčité půdy 

- carneola – d. pleťová, různě 

- coccifera – d. červcohlavá, smrčiny 

- coniocraea – d. soutvará, obecně rozšířena 

- degenerans – d. zvrhlá, lesní světliny, písčiny 

- digitata – d. prstnatá, běžný druh 

- fimbriata – d. třásnitá, prosvětlené lesy 

- furcata – d. rozsochatá, mírně osluněné lokality 

- gracilis – d. štíhlá, značně proměnlivý druh 

- luteoalba – d. žlutobílá, nový nález 

- macilenta – d. vyzáblá, tlející dřevo 

- norvegica – d. norská, nový nález 

- pyxidata – d. nálevkovitá, humozní půdy, Ca 

- rangiferina – d. sobí, suché, osluněné lokality, potrava sobů 

- squamosa – d. šupinatá, pařezy, rašeliniště 

- stellaris – d. horská, C3, lemové lesy rašelinišť, Šumava 

- sylvatica – d. lesní, kyselé půdy 

- verticillata – d. přeslenitá, dubuny, bory 

35

Collema huspeník 

- flaccidum – h. chabý, i na stromech 

- nigrescens – h. černající, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula 

Cyphelium - cyfelium 

- karelicum – c. karelské, poslední lokality Šumava 

- tigillare – c. zelené, C1, poslední lokality Šumava 

Evernia - větvičník 

- divaricata – v. článkovaný, C1, horské lesy, zejména na smrcích, poslední lokality Šumava a Pošumaví 

- prunastri – v. slívový, borka listnáčů, žluté stélky 

Graphis scripta – čárnička psaná, C2, na hladké borce listnatých stromů, zejména buků, Šumava 

Gyalecta ulmi – kryptovka růžová, C1, Jezerní stěna 

Hypocenomyce scalaris – strupka lasturnatá (skalní), šipinatě lupenitá stélka, jehličnaté stromy, hojně vlivem imisí S 

Hypogymnia – terčovka , citlivá na změny prostředí 

- bitteri – t. smrková, C1, smrčiny, boreální druh, Šumava a Pošumaví 

- physodes – t. bublinatá, borka listnáčů, hojně 

Lecanora conizaeoides – misnička c., toxitolerantní druh dříve hojný vlivem imisí S, dnes ustupuje vlivem emisí N 

Lobaria - důlkatec 

- amplissima – d. prostranný, C1, poslední lokality Šumava 

- pulmonaria – d. plicní, C1, citlivý na znečištěné ovzduší, ustupuje, Šumava 

- scrobiculata – d. ďubkatý, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula 

Lusallia pustulata – pupkovka puchýřnatá, puchýřnatá stélka 

Menegazzia terebrata – terčovka dírkovaná, C1, poslední lokality Šumava 

Nephroma – ledvinník 

- parile – l. sorediosní, C1, poslední lokality Šumava 

- resupinatum – l. obecný, poslední lokality Šumava 

Ophioparma ventosa – krevnatec věterní, boreální druh, druh přirozeného bezlesí 

Parmelia - terčovka , lupenitá stélka přirostlá k podkladu 

- caperata – t. svraštělá, C2, 

- centrifuga – t. prstencovitá, asi GL, skalní lišejník, i fertilní populace 

- conspersa – t. posypaná, skály, borka 

- furfacea – t. otrubičná, kůra stromů 

- incurva – t. zakřivená, svislé ploché skály 

- olivacea – t. hnědozelená, zřejmě na Šumavě vyhynula 

- omphalodes – t. střechovitá, plochy na balvanech 

- pastilifera – t. buková, C3 ? 

- physodes – t. bublinatá, borka starých stromů 

- saxatilis – t. skalní, skály i stará borka kmenů, hojně 

- sepemtrionalis – t. severní, zřejmě na Šumavě vyhynula 

- stygia – t. smoločervená, horské skály a kamenná moře, tmavá stélka 

- submontana – t. podhorská, C1, Šumava 

- sulcata – t. brázditá, kůra stromů 

Parmeliopsis ambigua – terčovka pochybná, hojně vlivem imisí S 

Peltigera – hávnatka 

- canina – h. psí, vlhké půdy 

- horizontalis – h. rovnovážná, minerální půdy 

- polyclada – h. mnohoprstá, minerální půdy 

- praetaxtata – h. vroubená, kamenité lokality 

Phaeophyscia – terčovník 

- ciliata – t. brvitý, C1, Šumava 

- orbicularis – t. kruhovitý, na různých substrátech 

Platismatia glauca – pukléřka sivá, lupenitá stélka, skály, stromy 

Pseudevernia – terčovka 

- furfuracea (formosum) – t. otrubičná, epifyt solitérních horských stromů, keříčkovitá stélka 

Psilolechia lucida – psilolechie lesklá, pod převisy a balvany, žlutá práškovitá stélka 

Pyrenula nitida – jadernička lesklá, C2, kůra listnatých stromů, zejména buků, Šumava 

Rhizocarpon geographicum – lišejník (mapovník) zeměpisný, žulové skály, pionýrský, žlutá stélka 

Romalina - stužkovec 

- fastigiata – s. topolový, C2, 

- obtusata – s. nafouklý, zřejmě na Šumavě vyhynula 

Scoliciosporum chlorococcum – mísnička ch., hojně vlivem imisí S 

36

Sphaerophus globosus – paličkovec korálovitý, C1, bukojedlové lesy, poslední lokality Šumava, na epifyt. 

stanovištích dosahuje vysokého stáří 

Sticta - laločník 

- fuliginosa – l. sazový, zřejmě na Šumavě vyhynula 

- silvatica – l. lesní, zřejmě na Šumavě vyhynula 

Thelotrema lepadinum – cecatka chřástnatá, C1, Šumava a Pošumaví 

Umbilicaria - pupkovka 

- crustulosa – p. krustnatá, C3?, skalní lišejník 

- cylindrica – p. válcovitá, žulové skály 

- hirsuta – p. srstnatá (chlupatá), běžně, vlhko, i nižší polohy 

- hyperborea – p. severní, vlhko, hory 

- polyphylla – p. mnoholistá, kde stéká dešťová voda, běžně 

- subglabra – p. zdrsněná, C3, skalní lišejník, Hojsova Stráž 

Usnea - provazovka , citlivá na imise, provázkovité stélky visí z větví 

- filipendula – p. obecná 

- filipendulina – p. tlustovousá, A2, C2, na větvích smrků, v druhé polovině 20. století na Šumavě téměř vyhynula 

(dálkový přenos imisí), v současnosti se opět vyskytuje 

- florida – p. obecná, na stromech v provazech 

- hierta – p. srstnatá, 

- longissima – p. nejdelší (dlouhatá), A2, na borce stromů, zřejmě na Šumavě vyhynula 

Xanthoria parietina – terčovník zední, borka listnáčů, růžovité stélky na stromech u cest, vlivem citlivosti na emise S 

ustoupil, díky emisím N se rozšiřuje. 

Řasy a sinice – Algae a Cyanophyta 

Řasy a sinice jsou málo známou součástí fytoplanktonu, vodních květů (sinice), litorálu, benthosu (dna vodních nádrží), 

povrchových vrstev půdy (terestrické), specifických biotopů tůněk, bažin, mokřadů, mokrých skalních stěn, minerálních 

pramenů, horských potoků i vodopádů, rašelinišť, mrtvých říčních ramen, běžných vodních ploch i ovzduší 

(aeroplankton). Na území ČR je jich více než 5 -10 tisíc druhů, z významnějších skupin např. sinice, obrněnky, 

skrytěnky, zlativky, rozsivky, ruduchy, parožnatky, hnědé a zelené řasy, krásnoočka. Sinice v eutrofizovaných vodních 

nádržích se za tepla expanzivně množí a působí alergentně na koupající se osoby (zelené řasy jsou invazivní na plážích 

Středozemního moře). Hromaděním detritu postupně vede ke snížení pestrosti sinic a řas nejen v nárostech, ale i 

planktonu. Sukcese, vedoucí k proměně druhového spektra a úbytku biodiverzity může být po dlouhou dobu latentní a 

pak náhle zrychlená. Udržení sukcesně mladých biotopů v krajině je nutná nejen pro biodiverzitu vyšších rostlin, ale i 

sinic a řas. Vlastní rašeliniště jsou na řasovou a sinicovou flóru poměrně chudá. Některé druhy se kontinuálně pěstují 

jako rychlý zdroj biomasy a dokonce se využívají i do polévek (Třeboň). Floristickým výzkumem řas se zabývá 

zejména Česká algologická společnost Fottea. 

Anabaena flos-aquae, sinice planktonu, produkuje toxiny, vodní květ vzniká přemnožením určitých skupin sinic ve 

vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin 

Aphanizomenon flas-aquae – sinice planktonu, součást planktonu, produkuje toxiny, vodní květ vzniká přemnožením 

určitých skupin sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin 

Binuclearia tectorum, C1, řasa, zmáčené skalní stěny a rašeliniště, Šumava, Třeboňsko 

Botrydium granulatum – řasa, různobrvka, fytoplankton, hlinitá pobřeží vodních toků a ploch 

Chrysococcus rufescens – řasa zlativka, drobný bičíkovec, fytoplankton 

Cladophora pachyderma – žabí vlas, C3, řasa pobřežních zón tekoucích vodních ploch, Český Krumlov 

Diatoma vulgare – řasa rozsivka, fytoplankton 

Dinobryon sertularia – řasa zlativka, fytoplankton, vytváří kolonie bičíkovců 

Eudorina elegans – zelená řasa, zelený bičíkovec 

Euglena gracilis – krásnočko, – řasa, fytoplankton 

- mutabilis, rašeliniště 

Gloetrichia natans – bentická vláknitá sinice 

Gonium pectorale – zelená řasa, plankton tůní a rybníků 

Hildebrandia rivularis, C2, mikroskopická červená řasa, vytváří stélky na povrchu ponořených kamenů, horské a 

podhorské toky, Pošumaví 

Chara braunii, C3, řasa parožnatka, čisté nehnojené rybníky, Třeboňsko 

Lemanea fluviatilis, C1, řasa ruducha, pstruhové horské a podhorské potoky, na kamenech a dřevě, Šumava, Brdy 

Microcystis aeruginosa, sinice planktonu, vodní květ vzniká přemnožením určitých skupin sinic ve vodách s 

37

nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin, exp. 

Navicula cuspidata – řasa zlativka, fytoplankton 

Nitella confervacea, C1, řasa parožnatka, přechodné tůňky (vyježděné koleje) a rašelinné vody, Třeboňsko 

Nostoc punciforme - bentická sinice, v Číně ceněný lék 

Oscillatoria limosa – drkalka, bentická sinice, tůně 

Pandorina morum – zelená řasa, zelený bičíkovec 

Scenedesmus (Desmodesmus) communis – chlorokální řasa 

Sinura – řasa zlativka, fytoplankton 

Sphaeroplea annulina, C3, bičíkatá zelenivka, vláknitá řasa tůní a mělkých vodních nádrží, Třeboňsko 

Stephanodiscus astrea – řasa rozsivka zlativka, fytoplankton 

Stigonema informe, C3, horská sinice, indikátor čistých vod, Šumava 

Uroglena volvox – řasa zlativka, bičíkovec, fytoplankton čisté tůně a rybníky, při přemnožení zápach vody 

Vaucheria sessilis – posypanka, řasa, různobrvka, fytoplankton, na rozhraní vody a půdy 

Volvox globator – váleč, řasa, bičíkovec 

Zygnema – jařmatka, vláknitá spájivá řasa 

A.1.2. Zvířena / fauna Šumavy 

Savci – Mammalia 

Ptáci – Aves 

Obojživelníci – Amphibia 

Ryby – Pisces (vč. kruhoústí – Cyclostomata) 

Měkkýši – Molusca 

Kroužkovci - Annelida 

Žijí v půdě, písku, bahně a vodě, vstřebávají kyslík pokožkou, často jsou hermafrofité (obouppohlavní), mají 

stejné článkování těla (kroužky). 

Žížalovití – Lumbricidae 

Žížala obecná (dešťovka) – Lumbricus terrestris, humózní půdy 

Žížala hnojní – Eisenia fetida, hnijící vegetace, dekompozice organického materiálu 

Žížala kalifornská – Eisenia andrei, chována pro výrobu Vermikompostu 

Máloštětinatci – Oligochaeta 

Nítěnka obecná – Tubifex tubifex, v bahnitých rourkách, chovaná v akváriích 

Pijavice – Hirundinea 

Hltanovka bahenní – Erpobdella octocullata, loví drobné živočichy 

Chobotnatka rybí – Pisciola geometra, napadá ryby v rybnících 

Pijavka koňská – Haemopis sanguga, největší naše pijavka 

Pijavka (Pijavice) lékařská – Hirundo medicalis, saje krev, inundační pásmo v teplé oblasti 

ČLENOVCI – ARTHROPODA 

Hmyz – Insecta 

Škála entomofauny velmi citlivě indikuje "kvalitu" přírodního prostředí. Extenzivně využívané louky 

umožňovaly existenci velké škály hmyzu, zejména bohatství motýlí fauny. Obvykle mezi nejcennější 

biotopy přísluší někdejší pestré pastviny s keři a rašeliniště. Významné jsou květnaté bučiny, které se 

převážně nezachovaly. Suchý les, vznikající bezzásahovými ideology požadujícími disturbancí zdejších 

smrčin, je skutečnou množárnou dřevokorního hmyzu, proto základními stoupenci bezzásahovosti 

v kulturních porostech Šumavy jsou vedle teoretických biologů i mnozí entomologové. 

38

V ČR se vyskytuje cca 25 000 druhů hmyzu. Biodiverzita hmyzu obvykle nejvýrazněji 

charakterizuje kvalitu biotopu. Hmyz vyžaduje citlivější péči o stanoviště než rostliny či obratlovci. 

Ve společenstvu žije cca 10x více druhů hmyzu než rostlin a 50x více než obratlovců, jednotlivé 

druhy mají často složité časoprostorové nároky v různých fázích svého vývoje a k dlouhodobému 

přežití potřebují populace o stovkách až tisících jedinců. Nelesní biotopy bez blokované sukcese 

poměrně rychle zarůstají, ztrácejí svoji hodnotu a diverzita entomofauny rychle klesá. Pohyb 

návštěvníků mimo cesty, který je obvykle považován za nepřípustný, je dílčím minimálním 

narušováním dokonce příznivější, než např. celoplošné mechanizované kosení. V lesních porostech 

jsou mnohé světlomilné lesní druhy hmyzu odkázány na širší okraje lesních cest, které však 

ideologicky jsou záměrně likvidovány, nebo zbytky světlých lesů. Zásadní je, aby zásahy nebo 

bezzásahovost nevedly k homogenizace prostředí, což se právě na Šumavě velkoplošně děje. 

Bezzásahovostí dochází obvykle k výraznému poklesu druhové diverzity, včetně úbytku druhů 

významných z hlediska ochrany přírody. 

Entomolog Josef Rusek (z české Akademie věd), nalezl ve smrčinách Šumavy 15-20 zde doposud 

neznámých druhů hmyzu – chvostoskoků a hmyzenek (údajně glaciálních reliktů), takže smutně můžemem 

konstatovat, že přece jenom je suchá smrčina Šumavy (jako vnucený ideový produkt dogmatiků 

bezzásahovosti) k něčemu dobrý. 

Motýli - Lepidoptera 

Motýli tvoří po broucích druhou největší, navíc značně atraktivní skupinu okřídleného hmyzu. Životního 

cyklus přechází od dospělce přes vajíčko, příp. larvu, dále housenku, kuklu a opět vlastní motýl (a to vše 

v průběhu 2-3 týdnů) a to obvykle ve vazbě na hostitelskou rostlinu. Dospělci se živí rostlinnými šťávami, 

larvální stadia se živí rostlinami. Ve stavu vajíček dochází obvykle k přezimování (diapauza). Příznivé 

prostředí jejich existence bývá vhodná teplota, vlhkost a slunce (křídla slouží jako sluneční kolektory), 

přičemž sáním nektaru z květů doplňují energii. Motýli jsou významnými indikátory stavu životního 

prostředí. U řady druhů dochází k pravidelné migraci (např. ze Středozemí do Evropy). Obvykle se rozlišuje 

skupina denních motýlu, aktivních ve dne, kteří mívají kyjovitě zakončená tykadla a světlejší zbarvení, noční 

motýli létají v noci a mívají tmavší zbarvení. Ve středoevropských lesích žije cca 2000 druhů motýlů. 

Většina jich létá v noci, proto jsou málo nápadní. 

Denní motýli (aktivní ve dne) 

Babočka , denní motýl 

- kopřivová - Aglais urticae, bezlesí, na kopřivách a pobřežních porostech, běžná 

- síťkovaná - Araschnia levana, lužní les 

- paví oko - Inachis io, chladnější vlhčí místa 

- jilmová – Nymphalis polychloros, lesní okraje, řídké lesy, parky a zahrady 

- osiková – Nymphalis antiopa, velký, nápadný, motýl středních poloh a předhůří (bučiny), osika, jíva, bříza, vrba, jilm 

- bílé C - Nymphalis vaualbum (Polygonia c-album), A1, C1, listnaté lesy u vod, asi vyhynulý 

- admirál - Vanessa atalanta, slunná nevětrná stanoviště, bodlák, kopřiva 

- bodláková – Vanessa cardui, migruje z jihu 

Batolec - Apatura, denní motýl 

- červený – Apatura ilia, C3, 

okraje teplých a listnatých a lužních lesů, topol, vrba 

- duhový – Apatura iris, C3, vlhká místa na březích vod, lemy cest, listnaté lesy, housenky žijí na hlavně vrbách, 

plachtivý let, bělavé skvrny v řadě na křídlech 

Bělásek , denní motýl 

- řeřichový - Anthocharis cardamines, vlhké louky, světlé lesy 

- ovocný – Aporia crataegi, asi již není 

- čičorečkový – Calias hyale, vojtěška, štírovník, jetel 

- hrachorový - Leptidea sinapsis, C3, světlé lesy, kromě hor 

- zelný - Pieris brassicae, pole a zahrady, škůdce brukvovité zeleniny 

- řepkový – Pieris napi, hojně, louky, pole, zahrady i lesy 

- řepový – Pieris napae, louky, pole, zahrady 

- rezedkový – Pontia daplidice, pole v suchých nížinách 

Bělopásek , denní motýl 

39

- hrachorový – Neptis sappho, hrachor 

- tavolníkový - Neptis rivularis, C3, jižní stráně, mokřady, tavolník, jižní Čechy 

- topolový - Limenitis populi, C3, listnaté a smíšené lesy, jeden z největších evropských motýlů 

- dvouřadý – Limenitis camilla, teplé listnaté lesy, zimolez 

Hnědásek , denní motýl 

- chrastavcový - Euphydryas maturna, C1, vlhké, mokřadní TTP 

- osikový – Euphydryas (Hypodrias) maturna, C1, 

údajně nejvzácnější a nejohroženější druh, zahrnut do záchranného 

programu, slunné lokality s keřovým patrem, světlé listnaté a výmladkové lesy 

- rozrazilový – Melitatea diamina, vlhké kyselé květnaté louky a mokřady 

- jitrocelový - Mellicta athalia, paseky, světliny, lesní okraje, křovinaté stráně, květnaté louky extenzivně vaužívané 

- kostkovaný – Mellicta cinxia, C2, suché, skalnaté a kamenité stráně, jitrocel 

- květelový – Mellicta didyma, květnaté suché TTP, slunné křovinaté stráně, paseky, jitrocel, hledík 

Jasoň , denní motýl 

- červenooký – Parnassius apollo, A1, C1, 

národně významný druh, náš nejvzácnější denní motýl, vyskytující se na 

skalnatých vápencových stráních, stal se symbolem neporušené přírody a její ochrany a inspirací umělců, na Šumavu 

zřejmě ojediněle přenesen vzdušnými proudy 

- dymnivkový – P. mnemosyne), C1, Polabí 

- alpský – P. phoebus, pastviny, ? 

Martináč , denní motýl 

- bukový - Aglia tau, bučiny, listnaté lesy 

- habrový - Saturnia pavonia, paseky, vřesoviště, rašeliniště 

- trnkový – Saturnia spini, A1, 

Modrásek, denní motýl 

- tmavohnědý – Aricia agestis, bezlesí, suché trávy, ubývá sukcesním zalesněním 

- bělopásný – Aricia eumedon, vlhké TTP, rychle ubývá sukcesním zalesněním 

- krušinový – Celastrina argiolus, slunné okraje lesů, lesní světliny, krušina, břečťan 

- nejmenší – Cupido minimus, pastviny na vápencích, xerotermní lokality 

- štírovníkový – Cupido argiades, bezlesé teplé lokality, ubývá sukcesním zalesněním 

- lesní – Cyaniris semiargus, slunné bezlesí, ubývá sukcesním zalesněním 

- štírovníkový – Everes argiades, štírovník 

- kozincový – Glaucopsyche alexis, bezlesé přírodní lokality, ubývá sukcesním zalesněním 

- jetelový – Lysandra bellargus, čičorka 

- bahenní - Maculinea nausithous, N, C2, 

chráněn v EVL Boletice - VVP Boletice, EVL Onšovice – Mlýny (Nespice, 

Zdíkov (Onšovice u Čkyně, Putkov, Žár u Čkyně, Čkyně – Horosedly), Vacov (Benešova Hora, Čábuz, Mladikov, 

Rohanov, Nespice – údolí Spůlky, Žár u Čkyně ), EVL Čábuze (Benešova Hora, Čábuze, Mladíkov, Rohanov), EVL 

Věžiště (Mečichov), bezlesí, vlhké TTP, rychle ubývá ubývá sukcesním zalesněním 

- černoskvrnný – Maculinea arion, C1, 

myrmekofilní - na pastvinách a sekaných pasekách s mraveništi, mateřídouška, 

tymián, ubývá sukcesním zalesněním, Pošumaví 

- očkový (očkovaný) – Maculinea (Phengaris) teleius, N, C2, 

chráněn v EVL Boletice - VVP Boletice, vlhké mokřadní 

extenzivní TTP - živná rostlina krvavec toten, housenky vylučují tekutinu, díky níž je mravenci považují za své larvy - 

myrmekofylie, mravenců rodu Myrmica, vazba na mateřídoušku, existenčně ohr sukcesním zalesněním, Mn: nekosit 

TTP od konce VI do zač. VIII 

- hořcový, Maculinea alcon, C1, bezlesí, vřesovec, hořec hořepník, ubývá sukcesním zalesněním a zaánikem živných 

rostlin 

- černolemý - Plebejus argus, bezlesí, sušší louky, vřes, vřesovec, mraveniště, ubývá sukcesním zalesněním 

- obecný – Plebejus idas, bezlesí, ubývá sukcesním zalesněním 

- komonicový – Plebicula (Polyommatus) dorylas, C1, slunné Ca lokality, komonice, ohr sukcesním zalesněním 

- ušlechtilý - Polyommatus amanda, travnaté vlhké porosty, okraje rašelinišť, lesní lemy, živnou rostlinou je vikev 

ptačí, hojný modrásek Šumavy, bývá na bodlácích, ubývá sukcesním zalesněním 

- jehlicový – Polyommatus icarus, bezlesí, vřesoviště, štírovník, hojný, ubývá sukcesním zalesněním 

- černočárný – Pseudophilotes baton, xerotermní lokality 

- rozchodníkový – Scolitantides orion, skalnaté, kamenité Ca lokality 

- stříbrooký (stříbroskvrnný) - Vacciniina optilete, C1, GL. rašeliniště, mokřady, klikvy a brusnice, (housenka žije na 

vlochyni bahenní), jeden z nejmenších našich modrásků, ohr. sukc. zalesněním, Tetřevská slať, Chalupská slať, 

Žďárecké slatě, Stráženská slať, Stráženská slať, Spálený luh, Vltavský luh 

Nesytka , denní motýl 

- maliníková – Pennisetia hylaeiformis, paseky, světliny, lesní okraje 

- česká - Pennisetia bohemica, křovinaté stráně, lesní okraje 

- sršňová – Sesia apiformis, topolová stromořadí 

- jedlová - Synanthedon cephiformis, lesy s jedlemi 

40

- olšová - Synanthedon spheciformis, olšiny, břehové porosty 

- Soffnerova - Synanthedon soffneri, na zimolezu, Šumava do 1000 m n.m. 

Ohniváček , denní motýl 

- modrolesklý – Lycaena alciphron, C3, TTP do 1000 m 

- modrolemý - Lycaena hippothoe, horské bezlesí, travní porosty, mokřady, rašeliniště, kyseláč luční 

- černočárný – Lycaena dispar, vlhké lokality, šťovík 

- černokřídlý – Lycaena phlaeus, ruderální lokality, polní cesty, šťovík 

- černoskvrnný – Lycaena tithyrus, vlhké TTP, suché trávy 

- celíkový – Lycaena virgaaureae, vlhké TTP, břehy potoků, lesní světliny, ubývá, šťovík 

Okáč, denní motýl, louky 

- prosíčkový - Apantopus hyperantus, TTP, paseky, světlé lesy 

- třeslicový – Coenonympha glycerion, řídké lesy, trávy 

- stříbrooký – Coenonympha tullia, kyselé TTP, rašeliniště, Vltavský luh 

- strdivkový – Coenonympha arcania, světlé listnaté lesy nižších poloh, trávy 

- poháňkový – Coenonympha pamphilus, bezlesí, trávy 

- rudopásný - Erebia euryale, charakteristický dominantní druh vyšších horských poloh Šumavy (nad 

1000 m), prosvětlené okraje horských smrkových lesů, travní porosty, paseky, rašeliniště, housenky žijí na horských 

travách (kostřava, smilka), na květech starčků, arniky, kamzičníků, pcháčů a bodláků, Stráženská slať, Spálený luh 

- černohnědý – Erebia ligea, světlé listnaté a jehličnaté lesy 

- rosičkový – Erebia medusa, druhotné bezlesí, vlhké louky, horské listnaté lesy 

- rudopásný – Erebia euryale, TTP a světliny horských lesů 

- medyňkový – Hipparchia fagi, paseky, suché slunné TTP, trávy 

- metlicový – Hipparchia semele, paseky, suché slunné TTP 

- ječmínkový - Lasiommata maera, slunné kamenité oblasti 

- zední – Lasiommata megera, skály 

- luční - Maniola jurtina, travní porosty, bezlesí 

- bojínkový - Melanargia galathea, suché stráně, sušší TTP 

- pýrový - Pararge aegeria, lesní světliny a cesty 

- lipnicový – Pyronia tithonus, suché lesní lokality, nektar ostružiníky, trávy, 

Ostruháček , denní motýl 

- ostružiníkový - Cyllophrys rubi, C1, vzácně v pásmu listnatého lesa, vázán na jilm horský (Ulmus glabra), lesní 

okraje a lesní světliny 

- kapinicový – Satyrium acaciae, teplé lokality, trnka 

- švestkový – Satyrium pruni, teplé křoviny, lesní okraje, zahrady a parky 

- trnkový – Satyrium spini, suché teplé křoviny, suché teplé lesostepní lokality, trnka 

- jilmový - Strymonidia w-album, C3, teplé listnaté lesy 

- březový – Thecla betuale, okraje lesů, nižší polohy, trnka 

Otakárek , denní motýl 

- fenyklový - Papilio machaon, C3, náš největší denní motýl (rozpětí křídel má až 10 cm), který patří k nekrásnějším 

motýlům Evropy, přestože není vzácný, je chráněn spíše pro svoji krásu, volné otevřené plochy luk a pastvin podél cest, 

housenky žerou bedrník, příp. kopr, býv. velmi hojný, v současnosti vzácněji na sušších a teplejších stráních do 600 m 

- x – Papilio glaucus, 

- ovocný - Iphiclides podalirius, C3, teplé křovinaté stráně do 400 m 

Perleťovec , denní motýl 

- stříbropásek - Argynnis paphia, světlé lesní okraje, střední polohy s bujnou vegetací, violka 

- větší (velký) – Argynnis aglaja, louky a pastviny, paseky a lesní lemy Šumavy, housenky se vyvíjí na violkách, bývá 

na bodlácích 

- prostřední – Argynnis adippe, okraje lesů, slunné paseky 

- severní - Boloria aquilonaris, C1, menší motýl, otevřená rašeliniště, vázán na klikvu bahenní, květy prhy arniky a 

zábělníku bahenního, Tetřevská slať, Chalupská slať, Knížecí pláně, Žďárecké slatě, Stráženská slať, Spálený luh 

- nejmenší – Boloria dia, suché stráně, lesní světliny, květnaté louky, vřesoviště 

- fialkový – Boloria euphosine, slunné lesní okraje, paseky, TTP, lesní cesty 

- dvanáctitečný – Boloria selene, TTP 

- ostružinový – Brenthis daphne, okraje lesů, lesní světliny, ostružiník 

- kopřivový – Brenthis ino, bezlesí, kyselé vlhké TTP 

- dvanáctitečný – Clossiana selene, chladné vlhké lokality 

- maceškový - Fabriciana niobe 

- menší – Issoria lathonia, otevřená krajina, cesty, sekulární lokality 

- mokřadní - Proclossiana (Boloria) eunomia, C3, 

GL, rašeliniště a extenzivní zrašelinělé mokřadní travní porosty – 

živí se rdesnem hadím kořenem (ten v mokřadních, mnohdy neobdělávaných TTP), na květech rdesna, kamzičníku a 

41

prhy, podél toků, Šumava (od Železné Rudy po Lipno) a Novohradské hory, kotlina horní Vltavy, Knížecí pláně, 

Žďárecké slatě, Stráženská slať, Spálený luh, ohr lesní sukc. 

- malý (menší) – Issoria lathonia , violka 

Pestrobarvec , denní motýl 

- petrklíčový – Hamearis lucina, vlhké kvetoucí TTP, lesní světliny a okraje lesů 

Pestrokřídlec , denní motýl 

- podražcový – Zerinthia polyxena, skalnaté oblasti, podražec 

Soumračník , denní motýl 

- jitrocelový - Carterocephalus palaemon, C4, roztroušeně, travnaté plochy, pásmo doubrav 

- máčkový – Erynnis tages, kulturní krajina, lesní okraje, paseky 

- čárkovaný - Hesperia comma, C3, suché otevřené lesy s křovinami, travní světliny, nektar z bodláků, vajíčka na trávy 

- černohnědý – Heteropterus morpheus, TTP, přechody mezi lesem a rašeliništěm 

- rezavý - Ochlodes venatus, otevřené lesy s křovinami, travní světliny 

- jahodníkový – Pyrgus malvae, bezlesí – sušší TTP, křovinaté stráně, lesní světliny, lesní okraje, nektar z jahod, 

zběhovce, mochny 

- lesní – Thymelicus sylvestris, polosuché travnaté biotopy 

Vřetenuška, denní motýl 

- chrastavcová - Zygena scabiosa, C2, teplé listnaté lesy, TTP 

- kozincová – Zygena osterodensis, teplé listnaté lesy 

- mateřídoušková - Zygena purpuralis, světlé lokality, mateřídouška 

- mokřadní – Zygena trifolii, C1, 

vlhké TTP, rašeliniště 

- obecná - Zygena filipendulae, slunné louky, lesní okraje, paseky, vikvovité – štírovník, čičorka, bílojetel 

Zelenáček , denní motýl 

- šťovíkový - Ascita statices, TTP, stráně a paseky, šťovík 

- trnkový – Rhagades pruni, křovinaté stráně, lesní okraje 

Žluťásek , denní motýl 

- borůvkový - Colias palaeno, C2, 

GL, boreoalpinní, šumavská rašeliniště, rašelinné louky a pastviny (přezimující 

housenky se vyvíjí na brusnici vlochyni), bývá na květech brusnic, černýšů a bodláků, ohr sukc. zalesňováním 

stanovišť, rašeliniště v kotlině horní Křemelné, Knížecí pláně, Žďárecké slatě, Spálený luh 

- čičorečkový – Colias hyale, kvetoucí louky, vojtěšky, lesní okraje, od nížin do hor 

- čilimníkový – Colias crocea, suché bezlesé lokality 

- tolicový – Colias erate, vojtěšková pole 

- barvoměnný – Colias myrmidome, TTP, světlé lesy, vzácně, lokálně, Šumava 

- řešetlákový - Gonepteryx rhamni, světliny a okraje smíšených a listnatých lesů 

Noční motýli 

Adéla borůvková - Nematopogon robertellus, noční motýl, drobný motýlek horského smrkového lesa 

Bekyně , noční motýl 

- pižmová – Euproctis similis, listnaté stromy 

- mniška - Lymantria monacha, housenka je kalamitním škůdcem smrkových porostů 

Běloskvrnka , noční motýl 

- lísková - Colocasia coryli 

- smrková - Panthea coenobita 

- jeřábová - Trichosea ludifica 

Blýskavka, noční motýl 

- mramorovaná – Phlogophora meticulosa, 

Bourovec , noční motýl 

- borový – Dendrolimus pini 

- trnkový - Erigaster catax, C1, trnka, Mo a Ma (vyřezávání křovin mimo období vývoje housenek) 

- osikový - Gastropacha populifolia, C3, osika, topol 

- ovocný – Gastropacha quercifolia, trnka, vrba 

- dubový - Lasiocampa quercus, dub 

- topolový - Poecilocampa populi 

- borůvkový - Phyllodesma ilicifolia, C3 

Černokřídlec , noční motýl 

- smuteční - Odezia atrata, píďalka, 

Dlouhozobka , lišaj, noční motýl 

- zimolezová – Hemaris fusciformis, paseky, lesní okraje 

- svízelová - Macroglossum stellatarum, horské lesy 

Drvopleň , noční motýl 

42

- obecný – Cossus cossus, housenky žijí ve dřevě, běžný druh 

- vrbový – Cossus salicea 

Dřevobarvec, můra, noční motýl 

- bolševníkový - Drasypolia templi, bolševník 

- vlochyňový - Lithophane lambda, vlochyně, rašeliniště 

- březový - Lithophane furcifera, břízy, šumavská rašeliniště 

- bodlákový - Xylena exsoleta, pole, i Šumava 

- luční – Xylena vetusta, borůvka, rdesno, kosatec, vrba 

Hranostajník , noční motýl 

- vrbový - Cerura vinula, vlhké listnaté lesy, vrba, topol 

- březový - Furcula bicupsis, bříza, olše, vzácně 

- jívový – Furcula furcula, vrby, vzácně 

- osikový – Furcula bifida, osiky, topoly, vzácně 

- bukový - Stauropus fagi, teplejší lesy 

Hrotnokřídlec , noční motýl, horské louky 

- chmelový – Hepialus humili, běžný 

- lesní – Hepialus hecta, horské lesy běžný 

- kapradinový – Pharmacis fusconebulosa, hory a podhůří, kořínky hasivka orličí 

Huňatec žlutopásný – Psodos quadrifaria, horská píďalka, horské louky 

Jetelovka, noční motýl 

- menší – Callistege mi, jetel 

Klíněnka , noční motýl 

-jírovcová – Cameraria ohridella, , cca 2000, jírovec, inv 

- lipová – Phyllonorycter issikii, , cca 2000, lípy, inv 

- akátová – Phyllonorycter rieniella, , akát 

Kovolesklec, můra, noční motýl 

- brusnicový - Autographa pulchrina, borůvka, čistec, hluchavka, kopřiva 

- hluchavkový – Autographa jota, hluchavka 

- jestřábníkový – Autographa bractea, hluchavka, jestřábník, kopřiva, pcháč 

- gama - Autogramma gamma, přilétá za květu šumavských luk 

- šedivkový - Diachrysia chrysis, paseky, TTP, zahrady, hluchavla, kopřiva, šedivka 

- žluťuchový - Lamprotes c-aureum, C2, louky, žluťucha, orlíče 

- omějový - Polychrisia moneta, C2, pro Šumavu typický, louky, oměj, stračka, úpolín 

- kopřivový - Syngrapha interrogationis, borůvka, vlochyně, kopřiva 

- modřínový – Syngrapha ain, modřín 

Lišaj, lišaj, noční motýl 

- smrtihlav – Acherontia atropos 

- kyprejový - Deilephila porcellus 

- vrbkový – Deilephila elpenor, kulturní smrčiny, typický pro Šumavu 

- svlačcový – Here convolvuli 

- pryšcový - Hyles (Celerio) euphorbiae, 

C3 

- svízelový – Hyles galii, svízel 

- topolový – Laothoe populi, topol 

- paví oko – Smerinthus ocellata, vrba, topol, jabloň 

- borový - Spinx pinastri, běžný v borových porostech 

Mol , noční motýl 

- x – Tinea pallescentella, , částečně synantropní 

- šatní – Tineola biselliella, , domácnosti, larvy se živí keratinem 

- čalounový – Trichophaga tapetzella, 

Můra, noční motýl 

- vlochyňová - Anarta cordigera, C3, GL, rašeliniště – vlochyně a brusinky, Šumava 

- vřesová – Anarta myrtilli, hojně rašeliniště 

- dřevobarvec – Dasypolia templi, 

- podivná - Eriopygodes imbecillus, hojná, Šumavské pláně, kotlina Vltavy 

- sivá - Papestra biren, dominantní šumavské pláně, 

Můrka vrbová – Earias chlorata, na vrbách. Olších, jasanech 

Můřice , noční motýl 

- bělopásná - Habrosyne pyritoides, maliník, ostružiník 

- očkovaná - Thyatira batis 

Obaleč , noční motýl, 

43

- šiškový – Cydia strobilella 

- smrkový – Choristoneura fumiferana, 

- vrbový – Hedya salicella, vrby 

- zdobený – Olethreutes arbutellus, Chalupská slať 

Osenice, můra , noční motýl 

- rašelinná - Eugrapge (Coenyphella) subrosea, C3, rašeliniště v okolí šumavské části Vltavy, (Mrtvý luh), na kyhance 

sivolisté se živí housenky, vlochyně, vřes, rojovník 

- smrková – Xestia (Anomogyna) sincera, C2, můra podmáčených smrčin, lišejníky na smrcích, rašeliniště, Šumava 

- horská – Xestia rhaetica, C3, hory, vzácně Šumava 

- mramorovaná – Xestia speciosa, šumavské pláně (pásmo horských smrčin), Tetřevská slať, zlatobýl, jestřábník, 

borůvka 

Píďalka / Píďalíčka, píďalky , noční motýl 

- borůvková (různorožec b.) - Arichanna melanaria, boreální druh rašelinišť, na vlochyni, rojovníku 

- tmavoskvrnáč – Bupalus piarius, housenky masově škodí na borovicích 

- klikvová - Carsia sororiata, rašeliniště, vázána na klikvu 

- jilmová – Discoloxia blomeri (Hydriomena furcata), hory a podhůří (pásmo bučin), jilm 

- horská - Entephria caesiata, horské polohy 

- šťavelová – Entephria infidara, C3 

- šťavelová – Entephria infidara, C3 

- zelenokrajná - Euphyia biangulata, 

- zelenokrajná – Euphyia biangulata, 

- rojovníková – Eupithecia gelidata, C4, rašeliniště s rojovníkem, Třeboňsko 

- kuřičková – Perizoma taeniata, Stožecká skála 

- skvrnitá - Rheumaptera subhastata, hory 

- severní - Thera cognata, C3, vzácně, Šumava kolem 1000 m 

- jalovcová – Thera juniperata, pastviny 

Pídalička , noční motýl 

- rojovníková – Eupithecia gelidata, na rojovníku bahenním 

- šišková – Eupithecia abietaria, ve smrkových šiškách, GL 

- západní – Eupithecia pulchellata 

Pouzdrovníček olšový – Coleophora fuscidinella, olše 

Přástevník , přástevníci, noční motýl 

- medvědí - Arctia caja, hojně, pampeliška, jitrocel, kakost, pcháč 

- kostivalový - Callimorpha quadripunctaria, N, C1, teplé lokality Pošumaví, skalní lesostepi a listnaté lesy, květy 

sadce konopáče a starčků, pampeliška, jitrocel 

- hluchavkový – Callimorpha dominula, u toků, rašelinišť, u sídel, hojně 

- chrastovcový - Diacrisia sannio, chrastavec, jestřábníky, pampeliška, pcháč, jitrocel, kopřiva, šťovík 

- jitrocelový - Parasemia plantaginis, C1, květnaté louky s ojedinělými stromy 

- angreštový – Rhyparia purpurata, 

- mátový – Spilosoma lubricipeda, 

Předivka jasanová – Prays curtisellus, jasan 

Rákosnice – Phragmitiphila nexa, C3, můra, mokřady, Českobudějovicko 

Různorožec, píďalka , noční motýl 

- černopásý – Alcis maculata, horské smrčiny 

- borůvkovy – Arichanna melanaria, C3, píďalka 

Skvrnopásník, noční motýl 

- angreštový – Abraxus grossluraia, 

- jilmový – Calospilos sylvata, 

Strakáč , noční motýl 

- březový - Endromis versicolora, březiny, habřiny, smíšené lesy, okraje rašelinišť 

Stužkonoska , můra, noční motýl 

- modrá - Catocala fraxini, jasan, topol, dub, vrba, jilm, olše 

- olšová – Catocala nupta 

- topolová – Catocala elocata 

- vrbová – Catocala electa, C2 ? 

- švestková - Ephesia fulminea, trnka 

Světlopáska , můra , noční motýl 

- bahenní - Deltote uncula, mokřady, ostřice, šáchory 

- ostřicová - Deltote deceptoria, louky, bojínek, Vltavská kotlina 

- stříbřitá - Deltote bankiana, mokřady 

44

- ostružiníková - Protodeltote pygarha, ostružiník 

Šedavka , můra, noční motýl 

- mokřadní - Celaena hawortii, C3, GL, rašeliniště, vazba na suchopýr pochvatý, Vltavský luh, Třeboňsko 

Šerokřídlec , noční motýl 

- jilmový - Discoloxia blomeri, pralesní listnaté lesy, zejména jilmy 

- květelový – Elophos dilucidarius, horské smrčiny 

- skvrnopásný – Elophos sordarius, horské smrčiny 

- jeřábový - Venusia cambrica 

Šípověnka , můra , noční motýl 

- hojná – Acronicta rumicis, pole, zahrady 

- jívova- Acronicta auricoma, 

- olšová - Acronicta alni, olše 

- trnková - Acronicta psi, trnka, šípek, ovocné strom 

- vachtová – Acronicta menyanthidis, vachta, vrbina, klikva, jíva, hadí kořen, zábělník, vřes 

- velkohlavá - Acronicta megacephala, 

- vrbová – Acronicta leporina, vrba, bříza 

Štětconoš , bekyně, noční motýl 

- smrkový - Calliteara abietis, smrk, jedle, vzácně 

- ořechový – Calliteara pudibunda, 

- trnkový - Orgyia antiqua 

Tmavoskvrnáč , noční motýl 

- zhoubný – Erannis defoliaria, listnaté stromy 

Travařík , noční motýl, horské louky 

- mokřadní - Crambus alienellus, C3, TTP, trávy 

- šumavský - Pediasia truncatella, C3, GL, horská šumavská rašeliniště, slatiny, bezkolenec, Tetřevská slať 

Vztyčnořitka, noční motýl 

- lipová – Phalera bucephala, dub, vrba aj. listnaté dřeviny 

Zavíječ , noční motýl, nenápadný drobný motýlek 

- bahenní – Ostrinia palustralis, housenky žijí pod vodou na zbytcích listí 

- smrkový – Dioryctria strobilella 

- moučný – Ephestia kuehniella, žije v mouce, domácnosti 

- x – Udea decrepitalis, nižší polohy do 1000 m, louky 

Zejkovec , noční motýl 

- řešetlákový- Selenia dentaria, hloh, trnka 

Zelenopláštík , noční motýl 

- březový – Geometra papilionaris, bříza, jilm dub, líska 

Žlutokřídlec, noční motýl 

- šťovíkový – Timandra griseata, šťovík 

Brouci – Coleoptera 

Bázlivec - Agelastica 

Červotoč 

- proužkovaný – Anobium punctatum, trouchnivějící dřevo, synantropně dřevěné konstrukce 

Drabčík (bývají modelovými studijními objekty ekologických studií), produkují obranné sekrety, početní 

- x – Anotylus rugosus, smrčiny, Šumava 

- x – Anthobium atrocephalum, Šumava 

- x – Anthobium melanocephalum, Šumava 

- x – Anthophagus alpestris, Šumava 

- x – Arcolocha amabilis, C3, Šumava 

- x – Astenus procerus, Šumava 

- x – Atanygnathus terminalis, C3, Šumava 

- x – Atheta arctica, Šumava 

- x – Atheta brisouti, C3, Šumava 

- x – Atheta crassicornis, Šumava 

- x – Atheta fungi, Šumava 

- x – Atheta obtusangula, C3, Šumava 

- x – Atrecus longiceps, podkorní hmyz, Šumava 

- x – Autalia longicornis, Šumava 

45

- x – Bisnius nitidus, Šumava 

- x – Bledius talpa, Šumava 

- x – Bolitochara mulsanti, Šumava 

- x – Bryophacis rufus, Šumava 

- x – Bryoporus rufus, Šumava 

- x – Cadaverota hansseni, Šumava 

- x – Dinaraea aequata, Šumava 

- x – Eucnecosum brachypetalum, Plechý, Šumava 

- x – Euplectus decipiens, C3, Šumava 

- x – Eusphalerum alpinum alpinum, Šumava 

- x – Eusphalerum anale, Šumava 

- x – Eusphalerum florale, C3, Šumava 

- x – Eusphalerum longipenne, Šumava 

- x – Eusphalerum stramineum, C3, Šumava 

- x – Gabrius pennatus, Šumava 

- x – Geodromycus globulicollis, C3, boreoalpinní druh, Šumava 

- x – Geodromycus nigrigata, C3, Šumava 

- x – Gymnusa brevicollis, Šumava 

- x – Gymnusa variegata, Šumava 

- x – Hygronoma dimidiata, Šumava 

- x – Ichnopoda objecta, Šumava 

- x – Lathrobium fulvipenne, Šumava 

- x – Lathrobium rufipenne, C3, Šumava 

- x – Leptusa flaviconis, Šumava 

- x – Leptusa laevicauda, C3, Šumava 

- x – Leptusa pulchella, Šumava 

- x – Lesteva monticola, Šumava 

- x - Lesteva pubescens, Šumava 

- x – Liogluta granigera, Šumava 

- x – Lortdithon bicolor, podkorní hmyz, Šumava 

- x – Mniusa incrassata, Šumava 

- x – Mycetoporus clavicornis, Šuamava 

- x – Mycetoporus corpulentus, Šumava 

- x – Mycetoporus erichsonatus, Šumava 

- x – Mycetoporus lepidus, Šumava 

- x – Mycetoporus monticola, Šumava 

- x – Myllaena kraatzi, Šumava 

- x – Ocypus buharicus, Šumava 

- x – Ocypus ophthalmicus, Šumava 

- sivý – Omalium caesum, smrčiny, Šumava 

- poříční – Omalium rivulare, smrčiny, Šumava 

- x – Omalium rugatum, Trojmezná 

- x – Olisthaerus substriatus, C1, podkorní hmyz, Šumava 

- x – Olophrum piceum, Šumava 

- x – Olophrum transversicole, C1, Hornokvildské slatě 

- x – Ontholestes murinus, Šumava 

- x – Othius angustatus, Šumava 

- x – Othius myrmecophilus, Šumava 

- x – Oxypoda lugubris, Šumava 

- x – Oxypoda soror, Šumava 

- x – Philonthus atratus, Šumava 

- x – Philonthus cognatus, Šumava, Lipensko 

- x – Philonthus intermedius, C3, Šumava 

- x – Philonthus laevicollis, Šumava 

- x – Philonthus nigrita, Šumava 

- x – Philonthus punctus, Šumava 

- x – Philonthus rotundicollis, Šumava, Lipensko 

- x – Phoestiba lapponica, Šumava 

- x – Phyllodrepa linearis, C3, Šumava 

- x – Phyllodrepa pygmaea, C3, Šumava 

46

- x – Phyllotreta undulata, Šumav 

- x – Phymatura brevicollis, C3, Šumava 

- x – Pseudopsis sulcata, C1, Šumava 

- x – Pycnoglipta lurida, C1, Šumava 

- x – Quedius alpestris, Šumava 

- x – Quedius auricomus, C1, Šumava 

- x – Quedius boops, Šumava 

- x – Quedius cuncticollis, Šumava 

- x – Quedius dubius fimbriatus, Šumava 

- x – Quedius folvicolis, Šumava 

- x – Quedius habelfelneri, Šumava 

- x – Quedius nigriceps. C3, Šumava 

- x – Quedius ochropterus, C3, Šumava 

- x – Quedius paradisianus, Šumava 

- x – Quedius picipes, C3, Šumava 

- x – Quedius plagiatus. Šumava 

- x – Quedius subunicolor, Šumava 

- x – Rugilus mixtus, C3, Šumava 

- x – Scaphuim immaculatum, C3, Šumava 

- zdobený - Staphylinus caesareus, velký středoevropský drabčík, v blízkosti hnijících organických látek, i larva se živí 

drobnějším hmyzem 

- x – Stenus montivagus, Šumava, rašeliniště 

- x – Stenus nitidiusculus, Šumava, rašeliniště 

- x – Stenus oscillator, C3, Šumava, rašeliniště 

- x – Stenus previpennis, C3, Šumava, rašeliniště 

- x – Stenus ludyi - C3, Šumava, rašeliniště 

- x – Tachinus elongatus, C3, Šumava 

- x – Tachinus laticollis, Šumava 

- x – Tachinus pallipes, Boubín 

- x - Tachinus proximus, Boubín 

- x – Tachinus rufipennis, Šumava 

- x – Tachinus signatus, smrčiny, Šumava 

- x– Tachyporus chrysomellinus, smrčiny, Šumava, Lipensko 

- x – Tachyporus hypnorum, smrčiny, Šumava 

- x – Tachyporus pulchellus, C3, Šumava 

- x - Thoracoporus cortinicus, C3, Šumava 

- x – Xantholinus decorus, C3, Šumava 

- x – Xylostiba monilicornis, Šumava 

Dřepčík 

- x – Phyllotreta nemorum, smrčiny, Šumava 

- polní – Phyllotreta undulata, pole a louky, škůdce brukvovitých 

Dřevokaz (kůrovec) 

- x - Xyloterus laeve 

- x - Xyloterus lineatus 

Hnojník 

- obecný – Aphodius fimetarius, kde kravský a koňský trus 

Hrbáč 

- osenní – Zabrus tenebrioides (gibbus), obilná pole a úhory 

Hrobařík - 

- x – Nicrophorus (Necrophorus) antennatus, C3 

- obecný – N. vespilio 

- malý – N. vespiloides, smíšené lesy, zahrady a parky, Šumava 

- xx – Sciodrepoides fumatus, Šumava 

- xx – Sciodrepoides watsoni, Lipensko 

Chrobák 

- lesní – Geotrupes (Anoplotrupes) stercorarius, lesní druh žijící pod exkrementy lesních zvířat, z nich vytváří hrudky 

do nichž kladou vajíčka, larvy je pak vyžírají 

- xx – Geotrupes mutator – chrobák xx, , Lipensko 

- jarní – Geotrupes vernalis, na odumřelém dřevě 

Chroust 

47

- obecný – Melolontha melolontha, zemědělská krajina do 1000 m 

- maďalový – M. hippocastani, lesní okraje a světlé lesy vysočin 

Chroustek lesní – Amphimallon solstitiale, otevřená krajina 

Klikoroh 

- borový - Hylobius abietis, jehličnaté lesy, nosatec přezimující na čerstvých pařezech, dospělec vyhlodává kůru až na 

dřevo borových aj. jehličnatých výsadeb 

- devětsilový – Liparus glabirostris, TTP, horské svahy a sutě, chladné polohy 

Kovařík , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů 

- obskurní – Agriotes obscurus, smrčiny, Šumava 

- x – Agriotes sputator, smrčiny, Šumava, Lipensko 

- krvavý (nachový) – Ampedus sanguineus, lesní okraje, lesní světliny, TTP 

- stažený - Danosoma fasciata, C2, smíšené lesy, 

- fialový - Limoniscus violaceus, C3, relikt – pralesy Šumavy 

- devětsilový – Liparus glabrirostris, Šumava 

- xx – Melanotus rufipes, Šumava 

Kozlíček 

- smrkový (hvozdník) - Monochamus sartor, atraktivní brouk, jehličnaté lesy vyšších poloh, původní šumavské 

smrčiny 

- osikový – Saperda populnea, lužní lesy, doprovody řek 

Kožojed 

- obecný – Dermestes lardarius, hnízda ptáků a savcí, i synantropní škůdce, i domácnosti 

Krajník 

- hnědý – Colosma inquisitor, Cx, listnaté a smíšené lesy, parky a sady, teplejší polohy, živí se housenkami bekyní a 

bourovců 

Krasec 

- čtyřtečný – Anthaxia quadripunctata, smíšené a listnaté lesy, trouchnivějící dřevo 

Kůrovec 

- x – Cryptogurus cinereus 

- x – Cryptogurus hispidulus¨- 

- x – Cryptogurus pusillus 

- x - Dryocoetes autographus 

- x - Dryocoetes hectigraphus 

- x - Orthomicus laricis 

Kvapík 

- modrý – Harpalus rubripes (affinis), smrčiny, Šumava, Lipensko 

- plstnatý – Pseudoophonus rufipes, Šumava, Lipensko 

Lalokonosec 

- černý - Otiorhynchus niger, smrčiny hor a vrchovin 

Lesklec 

- x – Rhizophagus dispar, Šumava 

- x – R. grandis, Šumava 

Lesknáček 

- x – Glischrochilus quadrisignatus, , hnijící a kvasící rostlinné substráty 

Listohlod 

- x – Phyllobius calcaratus, Šumava, Lipensko 

Listokaz 

- zahradní – Phylloperta horticola, lesní okraje, TTP, zahrady a parky 

Listopas 

- x - Polydrusus sp., smíšené a jehličnaté lesy, remízy, staré parky 

- x – Strophosomus melanographus, listožravý škůdce lesních kultur, Lipensko 

Lýkohub (kůrovec), nebezpečné nálety na hnijící dřevo 

- x - Dendroctonus mican, Šumava 

- x – Hylastes brunneus, Šumava 

- x – Hylastes cunicularius, Šumava 

- x – Hylastes glabratus, Šumava 

- x - Phthorophloeus spinulosus 

- x - Xylechinus pilosus 

Lýkožrout (kůrovec) 

- smrkový – Ips typograhus, jehličnaté a smíšené lesy, nalétá zejména na osluněné staré stromy (70-100 let, i od 50 let) 

na svazích s jižních expozicí, gradace po teplém zimním období, jeho invaze využita ideology bezzásahovosti ke 

48

vzniku rozsáhlé virtuální divočiny - ponechání padlých stromů (s kůrou) je pro lýkožrouty přímo ideální (RNDr. 

Jan Plesník, CSc.) 

- menší – Ips amitinus, je menší, vývoj v mladších smrčinách či slabších korunových částech 

- x - Pityogenes conjuctus, Šumava 

- lesklý – Pityogenes chalcographus, jehličnaté lesy, drobný kůrovec na vršcích a větvích smrků 

- matný - Polygraphus polygraphus, nalétává na hladké smrky 

- x – Polygraphus subopacus, Šumava 

- x – Polygraphus excujlptus, Šumava 

Majka obecná – Meloe proscarabaeus, C4, podhůří, pastviny, jedovatá, požírá včelí vajíčka 

Mandelinka 

- x - Chrysomella lapponica, Chalupská slať, Trojmezná 

- bramborová – Leptinotarsa decemlineata, , brambory 

- havezová – Oreina cacaliae, Stožecká skála 

Mrchožrout 

- znamenaný – Oeceoptoma (Oiceoptoma) thoracica, smíšené lesy, hadovka smrdutá, mršiny, Šumava 

Mršník 

- x – Hister unicolor, Šumava 

Nosatec 

- Acalles - 

- lískový – Curculio nucum, okraje lesů, křoviny, živí se plody lísky 

- žaludový – Curculio glanium, dubiny, parky 

- Echinodera - 

- x – Otiorhynchus laevigatus, Šumava 

- x - Otiorhynchus lepidopterus, zachovalé lesy 

- x – Otiorhynchus labilis, Stožeská skála 

- x – Otiorhynchus proximus, Trojmezná 

- x – Otiorhynchus singularis, Šumava 

Nosorožík 

- kapucínek – Oryctes nasicornis, C3, dubiny, teplejší oblasti 

Páchník , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů 

- hnědý - Osmoderma eremita, N, C2, druh zlatohlávka, acidofilní doubravy, staré stromy, Třeboňsko 

Páteříček 

- hnědý – Cantharis fusca, smrčiny, Šumava, Lipensko, homeopatikum 

- selský – Cantharis rustica, kvetoucí louky, křoviny 

Pestrokrovečník 

- mravenčí - Thanasimus formicarius, jehličnaté lesy, na padlých kmenech vyhledává larvy kůrovce, zejména 

lýkožrouta smrkového 

Pilous 

- černý – Sitophilus granarius, , dub, obiloviny 

Pírník 

- x – Acrotrichis sp., Šumava 

Potápník 

- vroubený – Dystichus marginalis, menší vodní nádrže 

Potemník 

- moučný – Tenebrio molitor, lesy, křoviny i synantropně, domácnosti 

Rákosníček - Donacia 

Roháč , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů 

- obecný - Lucanus cervus, C3, 

náš největší brouk, který i s kusadly měří až 10 cm, staré dubové či smíšené lesy, 

pohlavní dvojtvárnost, teplejší oblasti 

Roháček 

- x - Ceruchus chrysomelinus, C1, 

jedlobukové pralesy 

- bukový - Sinodendron cylindricum, horské listnaté a smíšené lesy, samičky kladou vajíčka do trouchnivějících buků 

aj. dřevin 

Slunéčko 

- velké - Anatis ocellata (řetězník očkovaný), borové a smrkové lesy, živí se mšicemi 

- sedmitečné - Coccinella septempunctata, na místech se mšicemi, kterými se živí (dospělec i larva), vylučuje žíravou 

odpuzující tekutinu 

Střevlíček 

- x – Agonum ericeti, rašeliniště 

- šestitečný – Agonum sexpunctatum, Lipensko 

49

- hnědý – Calathus fuscus, smrčiny, Šumava 

- x – Nebria castanea sumavica, AM, pochází z vých. Alp, endemit předledové doby, louky 

- pestrý – Poecilus versicolor, smrčiny, Šumava 

- x – Pterostichus burmeisteri, Lipensko 

- x – Pterostichus niger, horské lesy 

- x – Pterostichus selmanii roubali, Boubín, pochází z Alp, endemit předledové doby 

- x – Trechus alpicola, endemit předledové doby, Jezerní stěna 

Střevlík 

- x – Abax ovalis, Šumava 

- obecný – Amara communis, Lipensko 

- x - Amara erratica, boreoalpinní druh, horské polohy, Jezerní stěna 

- x – Amara ingenua. semenožravý, Lipensko 

- x – Amara nigricornis, kamenná moře, druhotné bezlesí 

- x – Bembidion lampros, smrčiny, Šumava 

- zlatitý – Carabus auratus, Cx, zahrady, pole a louky 

- zlatolesklý – Carabus auronitens (Clathrantus auraniensis ?), C1, původně bučiny a listnaté lesy, dnes i smrčiny, pod 

kůrou a pařezy, dospělec i larvy se živí drobným hmyzem, žížalami, slimáky aj. 

- drsný – Carabus glabratus, stínomilný, Lipensko 

- zahradní – Carabus hortensis, Lipensko 

- nepravidelný – Carabus irregularis, C3, smíšené lesy 

- xx – Carabus linnei, stenotopní, hory, Lipensko 

- Ménétriesův - Carabus menetriesi pacholei, N, C1, horská rašeliniště, EVL Šumava, EVL Boletice, dravý 

- lesní – Carabus sylvaticus, lesy, Lipensko 

- Cychrus attenuatus, 

- x - Epaphius rivularis, C3, R severu, kamenná moře 

- x – Loricera pilicornis, smrčiny, Šumava 

- x – Nothiophilus biguttatus, smrčiny, Šumava 

- šumavský - Oreonebria castanea sumavica, C3. E, endemit Šumavy, kary ledovcových jezer 

- x – Platynus assimilis, Šumava 

- Roubalův - Pterostychus selmanni roubalii, C3, E, endemit Šumavy, Stožecká skála 

- x – Pterostychus pumilio, Šumava, Novohradské hory 

- x – Quedius obscuripennis, smrčiny, Šumava, Novohradské hory 

- x – Trechus alpicola, AM, pochází z vých. Alp, Tetřevská slať 

- Linneův – xx 

Světluška 

- větší – Lampyris (Phausis) noctiluca, smíšené lesy, parky a zahrady, okolí rybníků 

Svižník 

- polní- Cincidela campestris, C3, otevřená suchá a teplá stanoviště – polní a lesní cesty, drobný hmyz vysává po 

zatažení pod písčitý povrch, i rašeliniště Šumavy, Lipensko 

- lesní – Cincidela sylvatica, C3, suchá, teplá, osluněná místa, bory 

Tesařík , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů 

- obrovský – Cerambyx cerdo, C3, dubiny jižních Čech, staré duby hrází rybníků Třeboňska, šiří houbové onemocnění 

dubů – tracheomykózu - grafiózu 

- bukový – Cerambyx scopolii, listnaté a smíšené lesy 

- panenský – Gaurotes virginea, Šumava 

- smrkový – Isarthron (Tetropium) castaneum, smrkové lesy, poškozené větrem může dále značně poškozovat 

- xx – Isotomus speciosus, teplomilný, Bobík u Volar, u Prachatic 

- obecný – Leptura (Corymbia) rubra, lesní louky 

- čtveroskvrnný – Pachyta quadrimaculata, horské jehličnaté lesy 

- pachyta - Pachyta lamed, C2, horské smrčiny 

- x – Pachyta quadrimaculata, horské jehličnaté lesy, dospělci lesní světliny 

- piluna – Prionus coriarius, dubiny a bučiny pahorkatin 

- xx - Rhagyum sycophanta, horské lesy 

- alpský - Rosalia alpina, C1, staré bučiny a listnaté lesy vyšších poloh 500 – 1000 m, na Šumavě vymírá 

- borový - Spondylis buprestoides, jehličnaté lesy, na nich se vyvíjí larvy 

- kaštanový – Tetropium castaneum, 

Úzkoštítník 

- nosatý - Cychrus caraboides, střevlík, vlhčí lokality, tlející dřevo, noční lovec, živí se měkkýši, vystřikuje obrannou 

tekutinu 

Vodomil 

50

- černý - Hydrophilus (Hydrous) piceus, stojaté vody podhůří 

Vyklenutec 

- x – Byrrhus pilula, smrčiny, Šumava 

Zlatohlávek , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů 

- zlatý – Cetonia aurata, křovinaté stráně, lesní okraje, myrmekofilní, teplejší lokality 

Zubonoska 

- březová – Deporaus betulae, aleje, světlé lesy, rašeliniště 

Bezkřídlí – Apterigota / Šupinušky – Thysanura (Rybenky a Chvostnatky) 

Rybenka mravenčí – Atelura formicara, v mraveništích 

Rybenka domácí (obecná) – Lepisma saccharina, synantropní, teplo, vlhko, domácnosti 

Jepice – Ephemeroptera, nymfy ve vodách, dospělci žijí krátce (nepřijímají potravu), k bioindikaci vody 

Jepice podivná - Arthroplea congener, C3, podhůří Šumavy, vodní plochy, rašeliniště v kotlině horní Křemelné 

Jepice obecná – Ephemera danica, vodoteče vyšších poloh 

Vážky – Odonata, vymfy ve vodách, dospělci v okolí, dravci 

Klínatka obecná – Gomphus vulgatissimus, vodní plochy, do 700 m 

Klínatka rohatá – Ophiogompus serpentinus, čisté horské lesní potoky 

Lesklice arktická – Somatochlora arctica, Vltavský luh 

Lesklice horská - Somatochlora alpestris, C2, horské polohy, Tetřevská slať 

Lesklice měděná -– Cordulia aenea, stojaté vody, rašelinná jezírka 

Motýlice obecná – Calopterix virgo, čisté potoky a řeky do 700 m 

Motýlice lesklá – Calopterix splendens, C3, osluněné vody s rákosovými a ostřicovými porosty, do 1200 m 

Páskovec kroužkovaný - Cordulegaster boltoni, C3, čisté horské potoky, podhůří Šumavy, Novohradské hory 

Šidélko páskované – Coeagrion puella, u vodních ploch 

Šídlo královské – Anax imperator, 

Šídlo modré – Aeschna cyanea, stojaté vody, do 1400 m 

Šídlo pestré – Aeschna mixta, vodní plochy, močály, rašeliniště 

Šídlo rašelinné – Aeschna subarctica, C3, 

horská rašeliniště, Vltavský luh, Chalupská slať 

Šídlatka páskovaná – Lestes sponsa, rašeliniště, vodní ploch, do 1200 m 

Šidélko kopovité – Coenagrion hastulatum, severský a horský druh, rašeliniště a slatiny 

Šidélko větší – Ischnura elegans, stojaté a pomalé vody, ne rašeliniště a slatiniště, do 1000 m 

Vážka čtyřskvrnná – Libelulla quadrimaculata, u vodních ploch 

Vážka ploská – Libellula depressa, u vod, dravá, 

Vážka obecná – Sympetrum vulgatum, stojaté vody, do 1200 m 

Vážka podhorní - Sympetrum pedemontanum, C2, mokřady u vodních ploch, Třeboňsko 

Pošvatky – Plecoptera, chladné podhůří a hory, vodní hmyz, živí se řasami a lišejníky 

Pošvatka černá – Capnia bifrons, nížiny a pahorkatiny 

Pošvatka Schillerova - Capnopsis schilleri, C2, u vodních ploch, vzácně na Šumavě 

Pošvatka největší – Perla maxima, vodní toky, indikátor čistoty vod 

Skupina (kohorta) Polyneoptera: Kobylky – Ensifera, Kudlanky – Mantodea, Saranče – Caefera, Švábi – Blattodea a 

Škvoři - Dermaptera 

Cvrček domácí – Acheta domestica, , suché TTP, světlé řídké lesy, synantropní, zejména větší města 

Cvrček polní – Gryllus campestris, TTP, pole 

Cvrček lesní – Nemobius sylvestris, světlé listnaté a smíšené lesy 

Kobylka smrková - Barbitistes constrictus, v korunách smrků 

Kobylka hnědá – Desticus verrucivorus, louky, pole, vřesoviště 

Kobylka Krausova - Isophylla kraussii, od nížin až na hřebeny, býložravá 

Kobylka Boscova – Leptophyes bosci, Český Krumlov 

Kobylka zelená – Tetrigonia viridissima, TTP, křoviny, lesní okraje 

Krtonožka obecná – Gryllotalpa gryllotalpa, vlhké půdy zahrad 

Saranče pestré – Arcyptera fusca, horské lesy do 1000 m 

Saranče horská – Miramella alpina, horské louky 

Škvor obecný – Forficula auricularia, na půdě nebo v zemi, hojně 

Škvor velký – Labidura riparia, říční náplavy 

Šváb obecný – Blatta orientalis, synantropní 

Rus domácí – Blatella germanica, synantropní 

51

Skupina (kohorta) Psocoptera: Pisivky – Psicoptera, Všenky – Mallophaga, Vši – Anoplura, Třásnokřídlí – 

Thysanoptera, Ploštice – Heteroptera a Křísi – Auchenorrhyncha 

Stuhatka pruhovaná – Aelothrips intermedius, dravá třásněnka, na travinách a dřevinách 

Třásněnka vojtěšková – Odontothrips confusus, býložravá, vojtěška 

Veš dětská – Pediculus humanus capitis, ve vlasech 

Veš šatní – Pediculus humanus humanus, pokožka krytá prádlem 

Ploštice 

Bodule obecná – Ilyocoris cimicoides, malé klidné vody 

Bruslařka obecná – Gerris lacustris, vodní plochy 

Hladěnka hajní – Anthocoris nemorum, lesní světliny 

Hlubenka skrytá – Aphelocherius aestivalis, vodní ploštice, roztroušeně 

Jehlanka válcovitá – Ranatra linearis, bahnitá dna rybníků 

Klešťanka velká – Corixa punctata, stojaté vody 

Klopuška mravenčí – Myrmecoris gracilis, listnaté a smíšené lesy 

Knězovka stromová – Acanthosoma haemorrhoidale, remízky, okraje listnatých lesů 

Kněžice chlupatá – Dolycoris baccarum, okraje a světliny listnatých a smíšených lesů 

Kněžice růžkatá – Eurygaster testudinaria, ostřicové mokřady 

Kněžice zelná – Eurydema oleraceum, extenzivní TTP 

Lovčice oválná – Nabius rugosus, extenzivní TTP, okraje cest 

Ploštička jalovcová – Orsillus depressus, 

Ploštička pestrá – Lygaeus equestris, 

Ploštička šišková – Gastrodes abietum, smrkové lesy 

Ruměnice pospolná – Pyrrhocoris apterus, parky, lipové aleje 

Splešťule blátivá – Nepa cinerea, bahno vodních okrajů 

Splešťule červená – Nepa rubra, mělké klidné vody 

Štěnice domácí – Cimex lectularius, synantropní, na lidech, drůbeži a netopýrech 

Vodoměrka štíhlá – Hydrometra stagnorum, stojaté vody 

Vroubenka smrdutá – Coreus marginatus, okraje lesů, vlhké příkopy 

Zákeřnice červená – Rhinocoris iracundus, travnaté plochy 

Znakoplavka obecná – Nanonecta glauca, vodní plochy 

Znakoplavka horská – Nanonecta reuteri, rašeliniště 

Křísi – Auchenorrhyncha 

Cikáda chlumní – Cicadetta montana, teplé chlumy 

Křísek zelený – Cicadella viridis, vlhké louky, bažiny, rašeliniště 

Ostnohřbetka křovinná – Centrotus cornutus, paseky, křoviny, lesní okraje 

Pěnodějka červená – Cercopis vulnerata, sají na kořenech rostlin v půdě 

Mery – Psylloidea 

Korovnice zelená – Sacchiphantes viridis, mšice sají na bázi mladých výhonků smrku (načervenalé hálky) 

Kyjatka asijská – Impatientinum, asiaticum, 

Kyjatka růžová – Macrosiphon rosae, lesní okraje, křoviny, zahrady 

Kyjatka zahradní – Macrosiphium euphorbiae, 

Kyjatka xx – Uroleucon erigeronense, mšice, ? 

Mera janovcová – Arytaina genistae, 

Mera olšová – Psylla alni, břehy vodních toků, olšiny, lužní lesy 

Merule kopřivová – Trioza urticae, na kopřivách 

Molice skleníková – Trialeurodes vaporariorum, (Brazílie), skleníky, okrasné rostliny v bytech 

Mšice maková – Aphis fabae, polyfágní 

Mšice bezová – Aphis sambuci, lužní lesy, zahrady a parky 

Mšice pupalková – Aphis oenotherae, 

Mšice tavolníková – Aphis spiraephaga, 

Vlnatka krvavá – Eriosoma lanigerum, , jabloně („vata“) 

Zdobnatka akátová – Appendiseta robiniae, 

Skupina (kohorta) Střechatky – Megaloptera, Dlouhošíjky – Raphidioptera, Síťokřídlí – Neuroptera, Srpice – 

Mecoptera, Chrostíci – Trichoptera, Blechy – Siphonaptera, Řasnokřídlí – Strepsiptera, Dvoukřídlí – Diptera, 

Blanokřídlí - Hymenoptera 

Střechatky – Megaloptera 

Střechatka obecná – Sialis Fluviatera (lutaria), na vegetaci kolem vod 

52

Dlouhošíjka – Raphidoptera 

Křivošíjka tmavá – Inocella crassicornis, teplé borové lesy 

Síťokřídlí – Neuroptera 

Zlatoočka obecná – Chrysoperla carnea, predátor mšic 

Srpice – Mecoptera 

Srpice obecná – Panorpa communis, lesní křoviny 

Komárovec tiplicový – Bittacus italicus, stinná stanoviště, aktivní večer 

Chrostíci – Trichoptera 

Chrostík x. - Integripalpia augustipennis, keřovité TTP , ve stojatých vodách se vyvíjí larvy 

Blechy – Siphanoptera 

Blecha krtčí – Hystrichopsylla talpae, hnízda hrabošů, rejsků, krtka 

Blecha obecná – Pulex irritans, člověk 

Řasnokřídlí – Strepsiptera 

Mechovka křišťálová – Lophopus crystallinus, slunné klidné vody i ve větších nadmořských výškách 

Ostruhovník – Elenchus tenuicornis, parazit 

Dvoukřídlí – Diptera, často cizopasníci teplokrevných živočichů, larvy se vyvíjí ve vodě 

Anofeles čtyřskvrnný – Anopheles maculipennis, 

Bejlomorka 

- buková – Mikiola fagi, bukové a smíšené lesy, na listech hálka s larvou 

- xx – Thecodiplosis brachyptera - 

Bodalka stájová – Stomoxys calcitrans, u zemědělských usedlostí 

Bzikavka dešťová (lidově „hovado“) – Haematopoda pluvialis, v okolí vod (až na hřebeny), saje rostlinné šťávy i 

krev, boletivé a svědivé kousnutí, ale i přenos některých chorob 

Bzučivka obecná – Calliphora vicina, synantropní, i domácnosti 

Dlouhososka velká – Bombylinus major, výslunné stráně, lesní okraje 

Kloš koňský – Hippobosca equina, pastviny, lesní okraje 

Komár pisklavý – Culex pipineus, mělké stojaté vody, larvy se živí detritem, dospělci krev savců a ptáků, běžně 

napadá člověka 

Komár útočný – Aedes vexans, nejobtížnější komár 

Kuklice červenohnědá – Echynomyia fera, smíšené a listnaté lesy 

Masařka obecná – Sarcophaga camaria, synantropní, hnojiště, i domácnosti 

Masařka x. – Pierretia villeneuvei, 

Moucha domácí – Musca domestica, synantropní, venkovská stavení 

Muchnice březnová – Bibio marci, vlhčí okraje lesů, zahrady a parky, pařezy a tlející kmeny 

Muchnička – Wilhelmia equina, podhorské rychle tekoucí vody, 

Octomilka obecná – Drosophila melanogaster, kde kvasící ovocné šťávy, také domácnosti 

Octomilka xx – Drosophila busckii, 

Ovád obecný (hovězí) – Tabanus bovinus, pastviny, lesní okraje, horské louky až na hřebeny, saje krev hovězího 

dobytka a koní 

Pakomár kouřový – Chironomus plumosus, stojaté a pomalé i znečištěné vody, pobřežní zóna, larvy potravou ryb 

Pestřenka čmeláková – Volucella bombylans, květnaté louky, výslunné stráně, lesní okraje s bohatou vegetací, okolí 

vod 

Roupec okrajový – Choerades marginata, lesní okraje a světlé lesy, imago (dospělec) se živí hmyzem (brouky, včelami 

i pavouky) 

Slunilka pokojová – Fannia canicularis, synantropní, i domácnosti 

Střeček hovězí – Hypoderma bovis, pastviny, Šumava 

Střeček ovčí – Oestrus ovis, pastviny, ovčíny 

Tiplice bahenní – Tipula paludosa, vlhkomilná, larvy ve vodě 

Tiplice zelná – Tipula oleracea, lesní okraje, vlhká údolí, TTP 

Vrtule třešňová – Rhagoletis cerasi, napadá třešně a višně 

Blanokřídlí - Hymenoptera 

Čmelák drobný– Bombus jonellus, C3, horské 

smrčiny a rašeliniště 

Čmelák lesní – Bombus sylvarum, lesní světliny, TTP, na ústupu 

Čmelák luční – Bombus pratorum, TTP až do hor 

Čmelák polní – Bombus agrorum, TTP a lesní okraje 

Čmelák skalní – Bombus lapidarius, volná krajina 

Čmelák zemní – Bombus terrestris, až do hor 

Hlubenka skrytá - Aphelocherius aestivalis, C3 ?, ohrožená vodní ploštice 

Hřebenule ryšavá – Neodiprion sertifer, jehlice borovice 

53

Klešťanka horská – Glaenocorisa propinqua, vodní ploštice, Trojmezná 

Kutilka x – Amophilla affinis 

Lumek velký – Rhyssa persuasoria, horské jehličnaté a smíšené lesy, vyhledává larvy pilořitek („čistič dýmek“) 

Lumek ozbrojený – Amblyteles armatorius, smíšené lesy, parazit škodlivého hmyzu 

Lumek x – Ephialtes manifestator, smíšené lesy, na poškozených a napadených stromech klade vajíčka do larev 

tesaříků 

Mravenec lesní - Formica rufa, C3, listnaté a jehličnaté lesy, hnízda - mraveniště na okrajích prosluněných míst 

u pařezu nebo shluku starých větví, cca do 800 m n.m., živí se živým i mrtvým hmyzem i malými živočichy, olejnatými 

semeny, medovicí a šťávou z plodů 

Mravenec rašelinný – Formica picea, rašeliniště 

Mravenec horský – Manica rubida, lesy podhůří a hor 

Pačmelák cizopasný – Psithyrus rupestris, C2 

Pilatka zelená – Rhodogaster viridis (Tenthredo zonula), býložravé larvy, vrba, topol, olše 

Pilořitka černá – Xeris spectrum, jehličnaté a smíšené lesy 

Pilořitka olšová – Xiphydria camelus, břehové porosty, lužní lesy, smíšené lesy s olšemi a břízami 

Pilořitka veliká – Urocerus gigas, jehličnaté lesy 

Ploskohřbetka smrková – Cephalcia abietis, smrčiny, ožírá starší jehličí od koruny směrem dolů 

Ploskohřbetka borová – Acantholyda erythrocephala, bory 

Sršeň obecná – Vespa crabro, lužní a dubové lesy, zahrady a sady 

Včela medonosná – Apis melifera, lesní okraje a světlé lesy, chov v úlech 

Vosa obecná – Paravespula vulgaris, 

Vosa norská - Dolichovespula norwegica, C3, horské lesy 

Vosa ryšavá – Vespula rufa, suché, osluněné TTP 

Vosa útočná – Vespula germanica, světlé lesy, zahrady, hojná v teplých letech 

Vosík francouzský – Polistes gallicus, křovinaté stráně, lesní světliny 

Zdobenec skvrnitý - Trichius fasciatus, C3, připomíná čmeláka, klade vajíčka do troudu listnatých dřevin 

Žlabatka bezkřídlá – Biorhiza pallida, doubravy, smíšené a listnaté lesy 

Tornicobia seitneri, parazit lýkožrouta smrkového (samička klade vajíčka do zadečku lýkožrouta) 

Chvostoskoci 

Starobylá kosmopolitní skupina půdního hmyzu, velmi odolná změnám prostředí, jež se živí detritem i těly roslin či 

pylem a drobnými půdními živočichy. 

Larvěnka obrovská – Tetrodontophora bielanensis, půda smrčin 

Korýši – Crustacea 

Skupina korýšů zahrnuje v ČR cca 300 druhů, z nichž většina je vodních. Korýši zahrnují poměrně nesourodé členovce, 

jež mají specifickou stavbu těla: hlavohruď a zadeček. Patří sem např. raci, krabi, humři či krevety, ale i mikroskopické 

druhy, např. perloočka či buchanky. 

Beruška vodní – Asellus aquaticus, dna stojatých vod, živí se zbytky rozkládajících se rostlin 

Červok – Lernaeoida, 

Hrbatka jezerní - Holopedium gibberum, C3, R , vodní korýš, šumavská jezera 

Hrotnatka – Daphnia, perloočko 

Kapřivec – Brachiura, vodní korýš 

Rak , populace našich evropských raků jsou závažně ohroženy infekčním račím morem (Aphanomyces astaci), 

zatím dva u nás invazně šířené severoamerické druhy (z akvarijních chovů) ho přenáší, avšak jsou významně odolnější 

- bahenní - Astacus leptodactylus, C3 ( – dovezen z Haliče v Polsku v r. 1892 jako náhrada za r.říčního, jehož populace 

byla ohrožena račím morem), dnes je nejvíce rozšířeným rakem v Evropě, jižní Čechy, může se křížit s rakem říčním 

- kamenáč / potoční – Astacus / Austropotamobius torrentium, N, C1, býv. typický obyvatel horských a podhorských 

toků, Račí potok, Český les i Brdy 

- říční - Aastacus astacus, A1, C1, náš původní, největší a velmi vzácný korýš, velmi citlivý na znečištění vody, 

zejména chemické, žije v čistých tocích, pod převislými břehy, v Borových Ladech je vybudován umělý odchov 

- pruhovaný – Orconectes limosus, (S. Amerika), otrněný krunýř, rezavohnědé proužky na zadečku, oranžové špičky 

klepet, šíří se proti proudu po Labi a Vltavě, inv 

- signální – Pacifastacus leniusculus, (S. Amerika), hladký krunýř a bílé až modré skvrny na klepetech, vytlačuje raka 

říčního, přenašeč račího moru, inv 

Vznášivka rybniční – Heterocope saliens, vodní korýš, Plešné jezero 

54

Pavouci – Araneae, vč. Pokoutnící – Agelenidae a Slíďáci – Lycosidae 

Běžník 

- x – Diaea pictilis, C3, Třeboňsko 

- kopretinový – Missumena vatia, TTP 

Cedivka lesní – Callobius clastrarius 

Čelistnatka 

- rákosní – Tetragnatha extensa, vazba na vodní prostředí 

- perleťová – Tetragnatha montana 

Klepítník 

- členěný - Ischyropsalis hellwigi, vlhké horské lokality 

- štítkovitý – Ischyropsalis faunica, 

Křižák - Araneus 

- skvostný – Aculepira ceropegis, mokřady, mokré TTP 

- obecný – Araneus diademus, Mrtvý luh 

- mramorovaný – Araneus maremoreus, Horská Kvilda 

- načervenalý – Araneus alsine, Borová Lada 

- stromov – Araneus saevus, Horská Kvilda 

- rákosní – Larinioides cornutus, rákosiny 

Listovník zlatolesklý – Philodromus aureolus 

Lovčík 

- vodní – Dolomedes fimbriatus, C4, okolí vod, Šumava 

- hajní – Pisaura mirabilis 

Maloočka smaragdová – Micrommata virescens, hezký pavouk 

Meta 

- Mengeho – Metelina mengeri, hojná 

- jeskynní - Metelina merinae 

Pavučenka dvouzubá – Diplocentria bidentata, Povydří 

Plachetnatka 

- pískovcová – Bathyphantes simillinus, Povydří 

- keřová – Linyphia triangularis 

- x – Stemonyphanes conspersus, skupinky smrků, okraje rašelinišť, Horská Kvilda 

Pokoutník 

- domácí – Tegenaria domestica 

- stájový – Tegenaria ferruginea 

- lesní – Tegenaria silvestris 

- hajní – Tegenaria trpida 

Punčoškář zemní – Coelotes terrestris 

Klíště obecné – Ixodes ricinus, běžný taxon početných druhů klíšťat, jež patří mezi roztoče (Acarici) v rámci 

Pavoukovců, parazité člověka (encephalitida – zánět mozkových blan), hlodavců až kopytníků, výskyt na trávě a 

keřích, dříve do 600 m, dnes i nad 800 m, hojně v Pošumaví 

Skálovka 

- horská – Gnaphosa badia, vzácně rašeliniště 

- bažinná – Gnaphosa microps, rašeliniště v kotlině horní Křemelné, Chalupská slať, Vltavský luh 

- rašelinná – Gnaphosa sphagnicola, severský druh 

- močálová – Haplodrassus moderatus, vzácně 

- mravenčí – Micaria formicaria, lesní okraje, sporadicky 

- xx – Micaria aenea, severský boreoalpinní druh, vzácný pavouk, smrčiny 

Slíďák 

- rašelinný - Pardosa prativaga sphagnicola, GL, severský druh, na většině rašelinišť dominantní, Stráženská slať, 

Spálený luh, Rejvíz, Vltavský luh 

- severský – P. hyperborea, Tetřevská slať, Chalupská slať 

- smrčinový – P. ferruginea, rozvolněné smrčiny, pod kůrou stromů, Jezerní slať 

- rašeliništní – Pirata uliginosus, GL 

- ostnonohý – Acantholycosa norvegica, GL 

- dřevomilný – A. lignaria, C4, vzácně, Šumava 

- vrchovištní (alpský) – Arctosa alpigena lampetri, velmi vzácný, Tetřevská slať, Jezerní slať, Mrtvý luh 

- xx – A. alpigena, Vltavský luh 

- břehový – A. cinerea, písčité břehy a štěrkové náplavy 

Snovačka 

55

- rašeliništní – Achaearanea ohlerti, vzácně keře rašelinišť 

- x – Hahnia montana, Trojmezná 

- pečující – Theridion impressum 

- smrčková – Theridion sisyphium 

Vodouch stříbrný – Argyroneta aquatica, C4, tůně, mělké stojaté vody, podvodní pavouk 

Zápředník 

- alpský – Clubiona alpicola, pod kameny 

- rákosní – Clubiona pragmitis, mokřady 

- severský (norvežský) – Clubiona norvegica, severský druh, rašeliniště v kotlině horní Křemelné 

Stonožky - Chilopoda 

Stonožka - Lithoborus, horské lesy 

Mnohonožky - Diplopoda 

Mnohonožka - Haasea, lesy 

Špičanka horská – Leptoilus montivagus, Povydří 

Houby – Porifera 

Jednodušší mnohobuněční živočichové. 

Chlorohydra viridissima – nezmar zelený, symbióza se zelenými řasami 

Craspedacustra sowerbyi – medúzka sladkovodní, vodní nádrže 

Hydra – nezmar, 

Rotatoria – vířník, v planktonu, přežívají i v abióze 

Spongila lacustris – houba rybniční, žije ve stojatých vodách přisedlá k podkladu 

Prvoci – Protozoa 

Mikroskopičtí jednobuněční živočichové, žijící prakticky všude (ovzduší, voda, půda, organismy). 

Amoeba proteus – měňavka velká, detrit na dně vod a v bahně 

Arcella – štítovka, krytenka 

Ichthyopthirius - kožovec 

Leontospora – rybomorka, parazit ryb a žab 

Opalina – opalinka, parazit ryb a žab 

Paramecium caudaum – trepka velká, nálevník, parazit ryb a žab 

A.2. PAMÁTNÉ A HISTORICKÉ STROMY ŠUMAVY 

Motto: 

„Stromy nemají schopnost bránit se jsou-li napadeny. Jejich hlavní vývojová obrana je dána četností výskytu, tedy 

rozmnožovacími schopnostmi, v níž u stromů hraje důležitou roli dlouhověkost.“ John Fowles 

Na Šumavě bývalo zvykem, že u nové usedlosti byly vysazovány listnáče, aby jejich stín chránil před 

poledním žárem hospodářská zvířata i lidi, příp. stavení před prudkým větrem a deštěm (stáří domů často 

tedy odpovídalo stáří stromů). 

A.2.2. - Památné stromy 

56

Motto: 

„Zasadit strom znamená vykonat čin vzájemnosti a lásky k bližnímu, neboť ten, kdo jej sází, není ten, jenž usedne 

v jeho stín.“ Marcel Prévost, francouzský spisovatel 

Profesor Alexandr von Humboldt (1769-1859) nazval věkovité majestátní stromy v jižní Americe termínem 

přírodní památka. Kult starých stromů u nás byl pěstován již za pohanských dob. Keltové uctívali zejména 

dub, tis a jabloň. Staří Slované uctívali v posvátných hájích Peruna, za posvátné považovali dub, lípu, javor a 

jasan, lípa byla upřednostněna jako symbol Slovanů od dob národního obrození. Historie ochrany památných 

stromů v Čechách na přelomu 19. a 20. století byla spjata se vznikem okrašlovacích spolků (v němž byla 

angažována řada významných osobností, např. prof. K.Kavina, prof. K.Kettner, prof. J.Klika, arch. J. 

Kumpán, K.Rublič, Jar.Neuman, umělci a spisovatelé A. Jirásek, S.Čech, K.Klostermann aj.). První seznam 

památných stroů v Čechách publikoval v r. 1899 Jan Evangelista Chadt Ševětínský. 

Jako památné stromy stromy jsou podle zák. č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyhlašovány letité 

mimořádně významné stromy solitérní, jejich skupiny či aleje, převážně místní provenience, příp. takové, 

k nimž se váže významná kulturní událost či počin. Potřebné je zajišťovat jejich dobrý zdravotní, 

bezpečnostní a estetický stav a zejména v zastavěném území a u komunikací sledovat neohrožování zdraví a 

majetku osob. 

Památné stromy jsou označené tabulí a malým státním znakem a obvykle jsou smluvně chráněné. Jejich 

ochranné pásmo je stanoveno ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku výčetního průměru kmene 

(tj. měřeného ve výšce 130 cm nad zemí). Mohou to být nejen jednotlivé stromy, ale i skupiny či aleje. 

Lesy ČR vymezují ve svých lesích ještě označují Významné stromy LČR s výjimečnými rozměry (u smrku a 

borovice s obvodem kmene min 300 cm ve výšce 130 cm nad zemí), nebo stromy tvarově jedinečné (příp. i 

keřovitého vzrůstu), nebo druhově výjimečné či historicky pamětihodné. 

Nezbytné je monitorování stavu - zejména sledování mechanických poškození a houbových chorob (mykóz) 

a případný management: řez suchých či odumírajících větví, ošetření dutin, zpevňující vazby příp. odstranění 

výmladků. Dendrologické úpravy a ošetření sledují prodloužení životnosti a neohrožování osob či majetku. 

Pralesní stromy, resp. letité stromy starší než 140 let nebezpečnou rychlostí mizí – zejména disturbancí 

hřebenových smrčin vynucovanou ideology bezzásahovosti, avšak tyto patří mezi nejcennější hodnoty, 

které bychom prioritně měli chránit. Nejprve k jejich likvidaci docházelo k zajištění zisku – tedy byly 

prioritně odtěženy stromy s nejcennějším dřevem (buky, kleny, jedle) vč. tzv. resonančních smrků. 

V současně nastaveném systému ochrany přírody do jisté míry dokážeme chránit lidmi vysazené listnáče, ale 

méně již ojedinělé zbytky někdejších pralesních porostů Šumavy, zejména smrky, jedle či buky. Fanatici 

bezzásahovosti dokázali velmi rychle zlikvidovat pralesní torza a pralesní stromy Šumavy v rámci 

vize, že současné, převážně kulturní porosty rychle zlikvidujeme a příroda nám místo nich snadno 

nadělí stabilní přírodní porosty. 

Počet památných stromů na území velkoplošné ochrany Šumavy je možno odhadovat cca na 2000 ks. 

Pozn.: o – výčetní obvod kmene v cm, v – výška stromu v m, s – stáří stromu v letech, NP – národní park Šumava, 

CHKO – chráněná krajinná oblast Šumava 

Parky, aleje, skupiny 

Okres Klatovy 

- Alej u hřbitova, k.ú. Železná Rudě: stromořadí z klenů (ale i dub, jasan, olše a jeřáb), CHKO 

- Palvínovská alej ke statku, 14 ks lípa velkolistá, k.ú. Štěpanice, CHKO – viz lípy 

- Skupina stromů v zámeckém parku Palvinov, k.ú. Štěpanice (obec Hartmanice), 4 ks (dub, lípa, jedle kavkazská, o 345 

– 545), CHKO 

- Vatěticko-mouřenecká alej, k.ú. Vatětice (obec Hartmanice), 14 ks (dub letní, lípa velkolistá, o 175 – 377), CHKO 

- Stromy u kostela, k.ú. Hojsova Stráž, 4 ks (jasan ztepilý, lípa velkolistá, o 318 – 455), CHKO 

- Stromy pod čističkou, k.ú. Hojsova Stráž, 5 ks (jasan ztepilý, lípa velkolistá, o 485 – 548), CHKO 

- Stromy na Zhůří, staré stromy jednotlivě, ve skupinách i aleji, 83 ks, kleny, jilmy, lípy, i mléče, jasany a břízy, 

v luční enklávě parkový charakter, o 136 – 471), k.ú. Zhůří (obec Čachrov), CHKO 

- Jedle a smrky pod Strahovem, k.ú. Debrník u Železné Rudy, 5 ks (o 245 – 355), CHKO 

57

- Hůrecká alej: 116 ks (klen, mléč, lípa), Hůrka u Železné Rudy (obec Prášily), (o 90 – 410), NP 

- Stromy u hřbitova Železná Ruda, 7 ks (o 60 – 450), CHKO 

- Alej k Debrníku: různorodá oboustranná alej ze Železné Rudy k býv. zámečku Debrník, CHKO ??? 

- Krušecká lipová alej (Dolejší Krušec), lipová stromořadí, 11 /14) ks u cesty z Dolejšího Krušce k bývalé kapli 

v lese, (obec Hartmanice, o 600 - 320, s cca 350) 

- Skupina stromů u kostela Dlouhá Ves u Sušice, 5 ks (jasan, klen, lípa, o 197 – 389), CHKO 

- Skupina významných stromů v zámeckém parku Karlov, Kochánov III, 10 stromů (4 ks – duby zimní, smrky ztepilé, 

kleny, o 250-350, do 434), CHKO, ?? 

Okres Prachatice 

- Smíšená alej v Buku pod Boubínem (200 ks, býv. 218, buky, lípy, jasany, javory), k.ú. Šumavské Hoštice, CHKO 

- Alej na Zlaté stezce (lípy, javory), k.ú. Volary, CHKO 

- Lípa a jasan ve Žlíbkách, 3 ks, k,ú. Žlíbky, CHKO 

- Lípy a klen ve Volarech-Magdaleně, 3 ks, k.ú. Volary, CHKO 

- Zátoňské lípy velkolisté a klen, k.ú. Lenora, CHKO 

- Zdíkovská alej, 53 ks (lípy, javory), Masákova Lhota (obec Zdíkov), CHKO 

Okres Český Krumlov 

- Smíšená alej Horní Vltavice, 45 (43) ks, CHKO 

- Park v Horní Plané, CHKO, ?? 

Lípy 

V době obrození se lípa stala symbolem slovanské vzájemnosti. V r. 1848 byl v Praze založen spolek "Lípa slovanská", 

jejímž posláním bylo posilovávat národní uvědomění. Lípy se u nás dožívají až 1000 let (lípy v Malonicích a 

Mokrusukách na Klatovsku jsou staré cca 800 let). Nejstarší lípa (velkolistá) v Bavorském lese i Německu je 

Wolframova lípa / Wolframslinde u vesnice Ried, sz. od města Bad Kotztig, stará téměř 1000 let, vysoká 14 m (koruna 

byla v r. 1950 poničena vichřicí), s obvodem kmene 13m. V ČR je chráněno cca 3200 různých taxonů lip. 

Okres Klatovy 

- Alžbětínská lípa: lípa srdčitá u Alžbětína u Železné Rudy, stáří cca 280 let (o 584), CHKO 

- Brčálnická lípa: lípa velkolistá Brčálník, k.ú. Hojsova Stráž, u hotelu Fanda, (o 558, s cca 700), CHKO 

- Radešovská lípa: lípa srdčitá v zahradě radešovského penzionu, k.ú. Radešov, (o. 380, s cca 800), CHKO 

- Palvínovská alej ke statku, 14 ks lip velkolistých, k.ú. Štěpanice u Hartmanic, (o 160 – 563), CHKO 

- Vatětická lípa I: lípa velkolistá v aleji, k.ú. Vatětice (Štěpanice), (o 757, v 23, s cca 350), CHKO 

- Vatětická lípa II: lípa srdčitá v aleji ve Vatěticích, Štěpanice, (o 510, s cca 300), CHKO, ?? 

- Vatětická lípa u křížku, l. velkolistá, (o. 573 cm), Štěpanice, obec Hartmanice, CHKO, ?? 

- Palvínovská zámecká lípa: l. malolistá v zám. parku Palvínov u Štěpanic, stáří cca 100 let (o 495), CHKO, ?? 

- Palvínovská lípa srdčitá na křižovatce mezi Palvínovem a Vatěticemi (k.ú.Štěpanice u Hartmanic), (o 490, 

s cca 330, 21,5), CHKO 

- Krušecká lipová alej, Dolejší Krušec, 14 lip, (obec Hartmanice, o 320-633, v až 33), CHKO 

- Vatětická lípa, obec Hartmanice, CHKO 

- Vlastějovická lípa: lípa srdčitá na pastvině pod kravínem nad silnicí do Jiřičné, (obec Hartmanice, o 630, s cca 350), 

CHKO 

- Paštěcká lípa, Přední Paště, obec Hartmanice, CHKO 

- Lípa v Dobré Vodě: l. velkolistá u kostela v Dobré Vodě, Hartmanice II, (o 444, s cca 300), CHKO, ?? 

- Lípa na Dobré Vodě: lípa velkolistá v Dobré Vodě u Hartmanic, (o 430, s cca 250), CHKO, ?? 

- Lípa ve Vatětické aleji u silnice, z Palvínova, Štěpanice, obec Hartmanice, k.ú. Vatětice, CHKO 

- Zelenovské lípy: dvě lípy velkolisté, k.ú. Zelená Lhota (obec Nýrsko), (o 635, 480, s cca 350 a 300), CHKO 

- Lípy na Červené , k.ú. Červená u Kašperský Hor (2 ks), CHKO 

- Lípy v Hojsově Stráži I: 2 l. velkolisté v centru Hojsovy Stráže, (o 657 a 515, s cca 350), CHKO 

- Lípy v Hojsově Stráži II: skupina 4 líp velkolistých na dolním okraji Hojsovy Stráže, stáří cca 250 let , 

(o 540, 528, 487 a 430), CHKO 

- Lípa v Hojsově Stráži III: lípa velkolistá pod ČOV v Hojsově Stráži, (o 544 cm, s cca 250), CHKO 

- Lípy v Hojsově Stráži IV: 2 lípy velkolisté u kostela v Hojsově Stráži, (o 322 a 309, s cca 170), CHKO 

- Lípy na Vyhlídce v Hojsově Stráži: 2 lípy srdčité, (o 645, 527, s cca 400 a 300), CHKO 

- Lípy u kostela, k.ú. Zelená Lhota, (2 ks), CHKO 

- Lípa srdčitá , k.ú. Sv. Kateřina, stáří cca 200 let (o 425), CHKO 

- Platořská lípa: u kaple v Platoři – Dlouhá Ves (o 455, s cca 300), CHKO 

- Velhartické lípy: 2 l. velkolisté ve Velharticích u fary, (o 644, 435, v 27, 25, s ca 200 - 300), CHKO 

- Lípy u kostela v Zelené Lhotě: 2 lípy velkolisté u cesty, (o. 484 a 461, s cca 280), CHKO 

- Zelenské lípy, 2 lípy v Zelené Lhotě, CHKO 

- Lípy v Srní: skupina tří lip srdčitých u chaty Mír pod Srním, (o 355, 280, 200, s cca 200), NP 

- Lípa v Javorné: lípa srdčitá u kostela v Javorné na Šumavě, (o 480, s cca 300), NP 

58

- Lípa Na Podlesí III: lípa velkolistá pod býv. lesovnou Podlesí (Vogelsang - býv. sklářská huť), k.ú. Lídlovy Dvory 

(obec Kašperské Hory, o 620, v 30,5, s cca 300), dutý kmen je zpevněn adventivními kořeny, NP 

- Lípy na Podlesí I: skupina 9 líp velkolistých ve dvou řadách před Podlesím, v Červené (k.ú. Lídlovy Dvory), (o 510 – 

300, s cca 200), NP ,?? 

- Lípa na Podlesí II: l. srdčitá na louce na louce u Podlesí (k.ú. Lídlovy Dvory), (o 560, s cca 290), NP , ?? 

- Skupina lip na Podlesí, Lídlovy Dvory, (o 300 – 510), NP 

- Leškovy lípy v Rejštejně: lípa velkolistá a srdčitá v Rejštejně – Svojše, pod silnicí na Vysoké Myti (o 494 a 463, s cca 

300 a 200), NP , ?? 

- Lípy srdčité ve Stožci, 2ks, NP, ?? 

- Lípy velkolistá v Radvanicích, 2 ks, NP, ?? 

- Lípa u kostela Javorná na Šumavě, lípa srdčitá (o 474), CHKO 

- Lípa u Valdmanů ve Svojšicích: lípa velkolistá ve Svojšicích (obec Petrovice u Sušice, o 571/624, v 25), CHKO 

- Svojšická lípa u hřbitova: lípa velkolistá u hřbitova ve Svojšicích u Sušice, (o 419, s cca 230), CHKO 

- Lípa v Bystřici: lípa x evropská v Bystřici n. Úhlavou, u kapličky sv. Trojice, (obec Nýrsko, o 532, s cca 300), 

zrušeno, v Bystřici je zámecký park, CHKO 

- Hadravská lípa: lípa velkolistá v Hadravě u Nýrska, stáří cca 300 let (obec Chudenín, o 598 cm, v 21), CHKO 

- Chudenínská lípa, lípa srdčitá, (obec Chudenín, o 565), CHKO 

- Lípa srdčitá Svatá Kateřina u Chudenína, (o 458), CHKO 

- Oldřichovická lípa, lípa velkolistá Oldřichovice u Děpoltic, (obec Dešenice, o 400 ), CHKO 

- Želivské lípy, Oldřichovice u Děpoltic, 2 lípy velkolisté, (obec Dešenice, o 360, 345), CHKO 

- Lípy velkolisté na Červené u Kašperských Hor, 2 ks, (o 330, 384), CHKO 

- Lípy v Blížanovech: 2 lípy srdčité u silnice do Neuraz, (o 531, 366, s cca 200 a 250), CHKO, ?? 

- Mačická lípa, obec Soběšice u Sušice, (o 793, v 27,5) 

- Lípa v Albrechticích u Sušice, l. velkolistá, (o 538) 

- Lípa v Krotějově u Strážova, na návsi, l. obecná, (o 677, v 22,5) 

- Malečská lípa: lípa srdčitá u kostela, stáří cca 400 let (o 671) 

- Malonická lípa (obec Kolinec, o 830, v 20,5, s 800) 

- Lípa na návsi v Malonicích (o 743, v 20,5) 

- Jindřichovická lípa v zám. parku Jindřichovice u Malonic, (o 526) 

- Lípa velkolistá v Jindřichovickém parku, (o 390) 

- Tomáškova lípa v Podolí u Kolince, (o 676, v 20) 

- Sluhovská lípa na návsi (o 730, v 23), obec Kolinec 

- Skpina lip ve Sluhově 

- Kojšická (Tichých) lípa: l. velkolistá Kojšice, (o 670 , v 24,5, s cca 400) 

- Tichých lípa v Kojšicích: lípa velkolistá v Kojšicích u cesty do Chamutic, (o 545, s cca 350) 

- Trsická lípa: lípa srdčitá v Trsicích, (o 667, v 22,5, s cca 400) 

- Lípa v Nuzerově, lípa velkolistá, (o 272) 

- Zdebořická lípa, lípa velkolistá u hřbitova, (o 526, s cca 200) 

- Lípa ve Ždánově: lípa velkolistá, sedlo Chlum, Nezdice na Šumavě, (o 427, s cca 200) 

- Lípa u Chalupských: l. srdčitá v Zámyšli, osada Javoříčko, (o 580, s cca 250) 

- Lípa srdčitá a velkolistá ve Zdouni u kostela, Tedražice, (o 403, 341) 

- Lípa velkolistá U Bajčů ve Starých Volšovech, Dolní Staňkov, (o 426) 

- Lípa velkolistá ve Starých Vošovech, Dolní Staňkov, (o 600) 

- Volšovská lípa na nádvoří býv. zámku Volšovy (o 679) 

- Chamutická lípa: lípa velkolistá u křížku u polní cesty do Petrovic ? 


- Husova lípa velkolistá, k.ú. Chlístov u Lazišť, CHKO 

- Lípa velkolistá na Černých Ladech, k.ú. Černá Lada, CHKO 

- Lípa velkolistá na ostrově ve Zdíkově, k.ú. Zdíkov, CHKO 

- Lípa velkolistá ve Včelné, k.ú. Včelná pod Boubínem, obec Buk, CHKO 

- Lípa velkolistá ve Zdíkově, k.ú. Zdíkov, CHKO 

- Lípa velkolistá v Kůsově, k.ú. Stachy, CHKO 

- Lípa velkolistá u býv. usedlosti v Lenoře, k.ú. Lenora, CHKO 

- Lípa velkolist u silnice k zastávce v Lenoře, CHKO 

- Lípa velkolistá – 3 ks, Lenora, CHKO 

- Lípa velkolistá v Šumavských Hošticích u Machova Mlýna, k.ú, Šumavské Hoštice, CHKO 

- Lípy velkolisté ve Stachách, 6 ks, k.ú, Stachy, CHKO 

- Řepešínská lípa velkolistá, k.ú. Řepešín, CHKO 

- Zátoňské lípy velkolisté, k.ú. Lenora, CHKO 

- Lípa malolistá, k.ú. Arnoštka, CHKO 

59

- Lípa srdčitá na nádvoří býv. zámku Zdíkov, CHKO 

- Lípa na ostrově ve Zdíkově, CHKO 

- Lípa srdčitá v Hodoníně u Zdíkovce, CHKO 

- Husova lípa, Chlístov u Lazišť, obec Kratušín, CHKO, (někdy je uváděna jako nejstarší strom Šumavy) 

- Lípa na náměstí Stachy, CHKO 

- Lípa velkolistá Stachy u čp. 105, CHKO 

- Lípa velkolistá u býv. hostince v Kůsově, Stachy, CHKO 

- Lípa Na Výsluní, Vimperk, CHKO 

- Lípa srdčitá v býv. osadě Huť pod Boubínem, Arnoštka, obec Vimperk, CHKO 

- Lípa širokolistá u Brantlova dvora I, za zámkem, Vimperk, CHKO 

- Lípa sdčitá za Brantlovým dvorem II, Vimperk, CHKO 

- Sudslavická lípa u mlýna, Vimperk, CHKO 

- Lípa velkolistá Horní Záblatí, obec Záblatí, CHKO 

- Lípa velkolistá Horní Záblatí, obec Záblatí, CHKO 

- Lípa širokolistá Řepešín, obec Záblatí, CHKO 


- Lípa velkolistá Dobrá Voda, park u hřbitova, Horní Planá, CHKO 

- Lípa velkolistá v býv. osadě Rožnov, k.ú. Pasečná, obec Přední Výtoň, CHKO 

- Lípa velkolistá v býv. osadě Rožnov II, k.ú. Pasečná, obec Přední Výtoň, CHKO 

- Lípa velkolistá Spáleniště, u přechodu Gugenwald, k.ú. Přední Výtoň, CHKO 

- Lípa velkolistá u hájovny Bližší Lhota, u Knížecí cesty od přívozu od Lipna, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, 

CHKO 

- Lípa velkolistá ve Ztraceném lese, na kraji lesa u zbořeného statku (50 m nad plavebním kanálem), Zvonková, obec 

Horní Planá, CHKO 

- Lípy velkolisté Otov, 2ks, k.ú. Jasánky (obec Přední Výtoň), CHKO 

- Lípy velkolisté u kapličky, 2 ks, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO 

- Lípy velkolisté u kapličky Račín, 4 ks, k.ú. Pestřice (obec Horní Planá), CHKO 

- Lípa malolistá u návesní kapličky Radslav, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO 

- Lípa v Hostínově Lhotě, Černá v Pošumaví, CHKO 

- Lípa srdčitá ve Veselí , VVP Boletice 

- Lípa srdčitá v Bližší Lhotě, VVP Boletice 

- Lípa velkolistá u Zvonkové, VVP Boletice 

- Lípa velkolistá U Michala u Jablonce,VVP Boletice 

- Skupina 9 lip srdčitých Horní Planá, CHKO 

- Lípy Josefův Důl ve Zvonkové (obec Horní Planá), CHKO 

- Lípy v Černé v Pošumaví, CHKO - zrušeno 

Duby 

Duby dosahují stáří až 1300 let, nejmohutnější dub v kraji je v Lomanský dub s výčetním obvodem 777 cm. V ČR je 

chráněno cca 1880 různých taxonů dubů. 

Okres Klatovy 

- Skupina dubů ve Sloním údolí, 3 ks (dub zimní, o 263 – 328), k.ú. Vatětice u Hartmanic, CHKO 

- Skupina dubů u Radešovského mostu, 3 ks dub letní a zimní, (o 267 - 366), k.ú. Radešov u Rejštejna, CHKO 

- Skupina dubů zimních, k.ú. Kundratice I (obec Hartmanice), CHKO 

- Nemilkovský dub u dvora Chrástov v Nemilkově (obec Velhartice, o 593, v 25), CHKO 

- Chrástavský dub (obec Velhartice), CHKO 

- Dub u Dvora (obec Velhartice), CHKO 

- Radešovské duby: skupina 3 dubů zimních u Radešovského mostuu staré cesty k Palvínovu, (o 312, 290, 240, s cca 

60), CHKO 

- Dub u Malonic 

- Vatětické duby: skupina 3 dubů zimních ve Sloním údolí, (o 200 a 190, s cca 100), CHKO 

- Dub v Mokrosukách, (o 491, v 19) 

- Kundratické duby: 2 duby zimní v Kundraticích, u cesty do Palvínova, (o 315 a 273, s cca 80), CHKO, ? 

- Palvínovské duby: 2 duby zimní v zámeckém parku Palvínov u Štěpanic, (o 365, 345, o cca 100), CHKO, ? 

- Dub u Vomáčků v Srní I: dub letní na louce nad chatou Mír v Srní, (o 300, s cca 90), NP – zrušen 


- Dub letní u Arnoštky, k.ú. Arnoštka, Vimperk, CHKO 

- Duby zimní, 2ks, na Křišťanově, k.ú. Křišťanov, 


- Dub zimní nad Rychnůvkem, k.ú. Jasánky, obec Přední Výtoň, CHKO 

60

- Dub letní v Radslavi, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO 

- Dub letní Další Lhota, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, CHKO 

- Stifterův dub Horní Planá 

Buky V ČR je chráněno 500 různých taxonů buků. 

Okres Klatovy 

- Brčálnický buk, v Brčálníku, k.ú. Hojsova Stráž, (o 480 cm, s cca 250), CHKO 

- Hamerský buk: buk lesní, k.ú. Zadní Hamry, (o 402, s cca 250), CHKO 

- Hraniční buk k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, (o 272), CHKO 

- Buk I. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře, k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, (o 374, s cca 200), CHKO 

- Buk nad fořtovnou, k.ú. Stará Lhota, obec Chudenín, (o 268), CHKO 

- Buk pod penzionem, k.ú. Stará Lhota u Nýrska, (o 291), CHKO 

- Buk lesní u Velkého Babylonu (k.ú. Paště, p.p.č. 4074/2), CHKO 

- Buk na Berglu, Paště (u Hartmanic), CHKO 

- Platořský buk, obec Dlouhá Ves, (o 345), CHKO 

- Buk v Jindřichovickém zámeckém parku 

- Ždánovský buk: v Nezdicích na Šumavě u osady Ždánov, (o 550, v 25, s cca 300) 

- Buk na Výhledech: v Horské Kvildě, (o 439, s cca 200), NP 

- Buk II. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře nad fořtovnou, (o 290, s cca 180), CHKO, ?? 

- Buk III. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře pod penzionem, (o 265, s cca 180), CHKO, ?? 

- Buk IV. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře, (o 269, s cca 180), CHKO, ?? 

- Palvínovský zámecký buk: v zámeckém parku Palvínov u Štěpanic, ( 264 cm, s cca 100), CHKO, ? 

- Hradišťský buk: buk lesní na okraji lesa v Hradišti u Boříkov, (o 490, s cca 350) - zrušen 


- Buk lesní v Černých Ladech, obec Borová Lada, k.ú. Černá Lada, CHKO 

- Buk lesní Horní Sněžná, obec Volary, k.ú. Horní Sněžná, CHKO 

- Buky lesní, 3 ks, u Zdíkova, CHKO 

- Buk lesní u lese zvláštního určení „U Lizu“ (k.ú. Zdíkov, p.p.č. 488/1), CHKO 

- Buk lesní Jodlovy Chalupy Chlum u Volar (rozhraní k.ú. Pěkná a Chlum u Volar), CHKO 

- Buk lesní Úbislav u Stach, CHKO 


- Buk Multerberg, k.ú. Přední Výtoň, CHKO 

- Buk Spálenec, k.ú. Spálenec, obec Zbytiny, CHKO 

- Buk u Staré Huti, VVP Boletice 

Javory V ČR je chráněno více než 400 různých taxonů javorů. 

Okres Klatovy 

- Vatětický klen: v aleji u silnice na Palvínov, k.ú. Vatětice (Štěpanice u Hartmanic), (o 461, s cca 300), CHKO 

- Zámecký klen, k.ú. Štěpanice (obec Hartmanice), (o 451), CHKO 

- Javor klen u koupaliště v Novém Městečku (k.ú. Nové Městečko, p.p.pč. 33/12), CHKO 

- Kochánovské javory kleny: skupina 4 klenů v aleji u cesty do Busil, (o 300, 251, 241, 220, s cca 80), CHKO 

- Palvínovský zámecký klen: v býv. zámecké zahradě Palvínov u Štěpanic, (o 405, s cca 300), CHKO 

- Klen I. u Nového Sedla: na louce pod Novým Sedlem u Srní II, (o 385, s cca 200), NP 

- Klen II. u Nového Sedla: nad cestou na Novém Sedle u Srní, (o 392, s cca 190), NP 

- Kleny III. u Nového Sedla: 2 ks na louce pod Novým Sedlem u Srní II, (o 345, 320, s cca 80), NP 

- Klen na Podlesí u rekr. střediska SPT Telecom v Lídlových Dvorech (Vogelsang, býv. hájovna), obec Kašperské Hory, 

o 412, s cca 250), NP 

- Skupina javorů Ždánov, Nezdice na Šumavě, 2 kleny (o 311 a 287, s cca 150), NP 

- Kněžický klen, Petrovice u Sušice, v plotě zámeckého parku, (o 543, v 31) 

- Javory kleny v Jindřichovickém parku, 5 ks, (o. 245 – 408) 

- Javor stříbrný v Jindřichovickém parku, u Malonic, (o 473) 


- Javorová alej v Horní Vltavici, 45 ks klenů, k,ú, Horní Vltavice, CHKO 

- Klen na hřbitově, k.ú. Strážný, CHKO 

- Klen u Nových Hutí, k.ú. Nové Hutě, CHKO 

- Javor klen Stachy, na okraji pastevního areálu, k.ú. Stachy, CHKO 

- Klen v Šebestově u Stach, CHKO 

- Klen v Kořenném, k.ú. Hliniště, CHKO 

- Křišťanovský klen, k.ú. Křišťanov, CHKO 

- Novosvětský klen , k.ú. Nový Svět u Borových Lad, pastevní areál, CHKO 

61

- Javor klen, k.ú. Horní Sněžná, obec Volary, CHKO 

- Javor klen u býv. vozové cesty mezi Zdíkovem a Lizem (k.ú. Zdíkov, p.p.č. 437), CHKO 

- Javor klen v Lenoře u zastávky ČSD, CHKO 


- Javor klen Volary, CHKO 

- Javor klen Hliniště (Strážný), v býv. osadě Kořenný u cesty na Žlíbky, obec Volary, CHKO 

- Javor klen Horní Sněžná, obec Volary, CHKO 

- Javor klen Nové Hutě, CHKO 


- Klen nad Rychnůvkem , obec a k.ú. Přední Výtoň, CHKO 

- Klen v Rychnůvku u kostela (býv. osada), k.ú. Jasánky, CHKO 

- Klen Posudov, k.ú. Frymburk, CHKO 

- Klen Přední Výtoň, CHKO 

- Mléč Přední Výtoň, CHKO 

Jasany V ČR je chráněné 260 různých taxonů jasanů. 

Okres Klatovy 

- Brčálnický jasan I: v Brčálníku, k.ú. Hojsova Stráž, u žel. tratě, (o 545, v 27, s cca 300), CHKO 

- Vatětický jasan: v aleji u cesty, k.ú. Vatětice (Štěpanice, obec Hartmanice), (o 573, s cca 300), CHKO 

- Železnorudský jasan, k.ú. Špičák , (o 331), CHKO 

- Jasany na Brčálníku pod kravínem, 2 ks (o 325, 490), k.ú. Hojsova Stráž, CHKO 

- Brčálnické jasany II: (jasany na Brčálník ?), 2 ks u žel. trati (pod kravínem), (o 453 a 324, 

s cca 200 a 150), CHKO ??? 

- Špičácký jasan: na louce, (o 331, s cca 190), CHKO ??? 

- Jasany v Hojsově Stráži I: 2 ks u kostela, (o 454 a 322, s cca 180 a 170), CHKO ??? 

- Jasan v Hojsově Stráži II: (ve skupině se 4 lipami) na dolním okraji obce, (o 470 cm, s cca 250), CHKO ??? 


- Jasan ztepilý v Kubově Huti, k.ú. Kubova Huť, CHKO 

- Jasan ztepilý Arnoštka, k.ú. Arnoštka, obec Vimperk, CHKO 

- Jasan ztepilý, k.ú. Milešice, obec Volary, CHKO 

- Jasan ztepilý Strážný, CHKO 

- Jasan ztepilý v Hliništi, k.ú. Hliniště, obec Strážný, CHKO 

- Jasan ztepilý v býv. dvorci Heuberger mezi Korkusovou Hutí a Huťským dvorem (k.ú. Huťský Dvůr, na rozhraní p.č. 

57/2 a 57/4), CHKO 

- Jasan ve Žlíbkách, obec Horní Vltavice, CHKO 


- Jasan Multerberg, k.ú. Přední Výtoň, CHKO 

Jilmy V ČR je chráněno 165 různých taxonů jilmů. 

Okres Klatovy 

- Mochovský jilm, k.ú. Mochov u Hartmanic, (o 483, v 25), CHKO 

- Jilm v Mileticích: jilm horský v Mileticích u Dlažova, (o 314, s cca 150), CHKO 


- Podlešákův jilm v Boubské, Vimperk, CHKO 

- Jilm horský ve Stožci, CHKO 

- Jilm drsný Volary, na býv. dětském hřišti, CHKO zrušen 

Topoly V ČR je chráněno téměř 100 různých taxonů topolů. 

Okres Klatovy 

- Albrechtický topol černý u kostela v Albrechticích u Sušice, (o 460, s cca 250), CHKO, zrušen 

Olše V ČR je chráněno 22 taxonů olší. 


- Olše lepkavá na břehu Cikánského potoka (k.ú. Saladín, p.p.č. 66/2), CHKO 

Smrky 

Dosahují stáří i přes 1000 let. V ČR je chráněno 110 různých taxonů smrků. 

Okres Klatovy 

- Smrk na Suchém Kameni, na horském hřbetu Hraničáře u rozcestí, k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, 

(o 412, v 39,5, s cca 200), CHKO 

62

- Smrky v Srní: 2 srostlé v Srní nad kanálem, (o 475 a 375, s cca 150), NP 

- Annínský smrk u rybárny (Smrk v Anníně), u rybích sádek, Nové Městečko u Dlouhé Vsi, 

(o 375 cm, s cca 100), CHKO 

- Debrnické smrky: 2 ks na svahu Strahova, (o 355 a 352 cm, s 280 a 260), CHKO 


- Smrk ztepilý u lesní cesty Stachy, CHKO 


- Smrk u Jasánky, CHKO, ? 

Jedle V ČR je chráněno více než 40 různých taxonů jedlí. 

Okres Klatovy 

- Jezerní jedle, v boční moréně Černého jezera, k.ú. Hojsova Stráž, (o 320, v 36, s cca 250), CHKO 

- Debrnické jedle: 3 ks na svahu Strahova, (o 348, 310 a 200, s cca 300, 280 a 200), CHKO 

- Zhůřská jedle: na svahu Huťské hory při Zlaté stezce (zelená turistická cesta), Lídlovy Dvory, 

(o 367, v 30, s cca 100), NP, ?? 

Borovice V ČR je chráněno 110 různých taxonů borovic. 


- Borovice Jeffreyova k.ú. Pernek, obec Horní Planá, CHKO 

Tisy 

V ČR patří k nejvzácnějším dřevinám, dosahují stáří přes 1000 let (tis na Netřebi je starý cca 1200 let, nejstarší tis / 

Eibe v Bavorské lese je na Falkensteinu, poblíž vodopádů Steinbachfalle starý cca 1000 let). V ČR je chráněno téměř 

100 tisů. 


Tis červený u pastviny, k.ú. Zahrádky u Borových Lad, CHKO 

Modříny V ČR je chráněno 45 různých taxonů modřínů. 

Okres Klatovy 

- Mochovské modříny: skupina 6 ks, k.ú. Mochově u Hartmanic, (o 410 – 311, v 19 – 25, s cca 150 - 175), CHKO 


- Novohuťský modřín, k.ú. Nová Huť, CHKO 


- Modřín Josefův Důl, osada Bližší Lhota, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, CHKO 

- Modřín osada Olšina, Horní Planá, CHKO 

- Modřín opadavý u býv . školy Nové Hutě, CHKO 

- Modřín u Josefova Dolu, VVP Boletice 

Cypřišky V ČR je chráněno 5 různých taxonů cypřišků. 


- Cypřišky hrachonosné Dobrá Voda, k.ú. Horní Planá, CHKO 

A.4. Invazní, , sekundární a expanzivní druhy 

Rezidenční status taxonu 

- ad – , zavlečený, příp. adaptovaný 

- nat – naturalizovaný (naturalized), zapojující se do původních společenstev 

- arch – archeofyt (, adaptovaný do konce 15. st.) 

- neo – neofyt (, adaptovaný v novověku od 16. st.) 

- syn – synantropní (adventivní), doprovázející člověka 

- cas – náhodný, příležitostný (casual) výskyt 

- cult - kulturně pěstovaný (cultivated) 

- intr – introdukovaný, zavedený do pěstování 

63

- sec – sekundární, druhotný výskyt (secundary), zplanělý, občasný utečenec z pěstování 

(např. ze zahrad – okrasně, léčivka, potravina či z polí) 

- exp – expanzivní druh, s vyšší konkurenční schopností - validitou (zejména původních druhů) 

- inv - invazní druh (invasive), v novém území se dobře rozmnožuje a rozšiřuje (užíváno převážně 

pro taxony) 

Flóra: druhy tvoří třetinu, resp. 33,3 % celkového počtu taxonů české flóry, z toho trvale přítomné 

– naturalizované tvoří 14,6 % (Pyšek et al., 2012). 

Acer negundo inv 

Aconitum x cammarum – oměj zahradní, sec, okrasně 

Acorus calamus – puškvorec obecný, ad, ojediněle 

Aesculus hippocastanum – jírovec maďal, ad, intr, roztroušeně cca do 500 m 

Aethusa cynapium – tetlucha kozí pysk, ad, syn, eutrofiz. lokality, roztroušeně 

Agrimonia eupatoria – řepík lékařský, kult, sec 

- procera – ř. vonný, kult, sec 

Agrostemma githago – koukol polní, , vyhynulý polní plevel 

Agrostis gigantea (stolonifera ssp. gigantea) – psineček veliký, , TTP, lesní okraje, exp, neo, nat 

Ailanthus altissima, inv 

Alnus glutinosa – olše lepkavá, exp 

- viridis – o. zelená, (inv), intr, pův. j. Čech, vysazovaná, Povydří, může se stát exp, (u Plešného jezera) 

Amaranthus albus – laslavec bílý, ad, ruderální lokality, inv 

- retroflexus – l. ohnutý, ad, nitrofilní, ruderální lokality, inv 

Ambrosia artemisifolia, inv 

Amorpha fruticosa – netvařec křovitý, (severní Amerika), ojed. zplanělá i pěstovaná Pošumaví 

Angelica archangelica – děhel (andělika) lékařský, ad, intr, kult, sec, C5 

Anthemis tinctoria – rmen barvířský, nat, kult, sec 

Apera spica-venti – chundelka metlice, ar, nat, inv 

Aquilegia vulgaris – orlíček obecný, kult, sec, okrasně minimálně od 16. st., zplanělé ze zahrádek 

Arabis alpina – huseník alpský, i sec – kult (utečenec ze zahrady) 

Armoracia rusticana – křen selský, ad, roztroušeně, mírně exp 

Arnica montana – prha arnika, i kult, sec, léčivka, bývala v každé domácnosti 

Artemisia absinthum – pelyněk pravý, ad, arch, nat 

Aruncus vulgaris – udatna lesní, kult, i sec, okrasně 

Asplenium viride – sleziník zelený, i kult, i sec 

Aster x hybrid. sp.agg. - hvěznice okrasné (severoamerické taxony), ad, kult, intr, okrasně, utečenci ze zahrádek, 

nepříliš kompetičně silné, ač inv nepříliš nebezpečné 

Aster lanceolatus, inv 

Aster novi-belgii – h. novobelgická, kult, sec, inv 

Atriplex patula – lebeda rozkladitá, sídla, ad, rumiště, u cest, exp 

- rosea – l. růžová, ad, arch, cas 

Aurinia saxatilis - tařice skalní, i sec, okrasně 

Barbarea vulgaris – barborka obecná, exp 

Berberis vulgaris – dřišťál obecný, i kult okrasně, i sec 

Bidens frondosa – dvouzubec černoplodý, inv, nat 

Brassica napus ssp. napus – brukev řepka olejka, ad, utečenec z polí 

Bromus secalinus - sveřep stoklasa, arch, cas 

Bryonia alba – posed bílý, ad, eutrofní lokality, roztroušeně 

Bunias orientalis – rukevník východní, (Arménie), u komunikací Pošumaví 

Calamagrostis arundinacea – třtina rákosovitá, exp 

- canescens – t. šedavá, exp 

- epigejos – t. křovištní, masivně se šíří, exp,, Ma: častá seč, min 3x za rok 

- villosa – t. chloupkatá, exp 

Capsella bursa-pastoris – kokoška pastuší tobolka, ad, arch, syn, ruderalizované plochy 

Cardaria draba – vesnovka obecná, ad, ruderalizované plochy, exp 

Carduus acanthoides – bodlák obecný, ad, ruderální lokality, exp 

- crispus – bodlák kadeřavý, syn, intenzivně exp 

- nutans – b. nící, syn, exp 

Carex brizoides – ostřice třeslicovitá, exp, pokryvná 

Carum carvi – kmín kořenný, vlhké TTP, i pěstován 

64

Centaurea cyanus – chrpa modrá, ad, arch, nat, sec na býv. obilných polích 

- montana – ch. horská, i sec, okrasně 

Cephalanthera longifolia – okrotice dlouholistá, i sec, okrasně 

Cerastium tomentosum – rožec plstnatý, ad, ruderální svahy 

Chelidonium majus – vlaštovičník větší, ad, vlhké humózní háje 

Chenopodium album – merlík bílý, ad, archeofyt, eutrofní lokality, exp 

- glaucum – m. sivý, eutrof. lokality, exp 

- strictum – m. tuhý, ad, neo, exp 

- vulvaria – m. smrdutý, ad, A2, dnes na Šumavě nezvěstný 

Cichorium intybus – čekanka obecná, ad, suchá travnatá místa, běžně 

Cirsium arvense – pcháč oset, ad, plevel polí, rumiště, exp 

- vulgare – p. obecný, ad, rumiště, exp. 

Conium maculatum – bolehlav plamatý, ad, rumiště 

Convolvulus arvensis – svlačec rolní, ad, nat, syn, ruderální lokality, exp 

Conyza canadensis – xx, inv 

Cornus sericea – svída výběžkatá, ad, u vodních toků 

Crocus albiflorus – šafrán bělokvětý, i sec, okrasně 

Cruciata glabra – svízelka lysá, exp 

Cymbalaria vulgaris – zvěčinec zední, ad, vlhké zdi, zdomácněl 

Cytisus (Lembotropis) – čilimník (čilimníkovec) 

- nigricans – č. černající, i sec., okrasně 

- scoparius – janovec metlatý, ad, pěstovaný, zdomácněl, inv. 

Deschampsia caespitosa – metlice trsnatá, travnaté plochy, exp., vyráběná virtuální divočina 

Descurainia sophia – úhorník mnohodílný, ad, syn, ruderální lokality, exp 

Dianthus superbus – hvozdík pyšný, i sec, okrasně 

Digitalis purpurea – náprstník červený, ad, neo, nat, i sec, okrasně, zplanělý, mírně exp 

Echinops sphaerocephalus – bělotrn kulatohlavý, ad, inv, nat 

Echium vulgare – hadinec obecný, ad, syn 

Elodea canadensis – xx, int. exp,, inv 

Elytrigia (Elymus) repens – pýr plazivý, odnoživý úporný plevel, exp. 

Epilobium (Chamaenerion) angustifolium – vrbovka úzkolistá, exp, lesní paseky 

- ciliatum – vrbovka žláznatá (cizí), ad (severoamerický druh), kříží se s domácími druhy (takže likviduje původní 

populace Epilobium obscurum – vrbovky tmavé), inv 

Equisetum arvense – přeslička rolní, syn, exp 

Erigeron macrophyllus – turan velkolistý, ad (sz. okraje Alp), neo, syn 

Erysimum durum – trýzel tvrdý, ad, neo, syn 

- hieraciifolium – t. jestřábníkolistý, neo, syn 

- odoratum – t. vonný, C5, zavlékán ze šumavských vápenců 

Fallopia japonica, inv 

- sachalinensis, inv 

Filago arvensis – bělolist rolní, ad, neo, cas 

Fraxinus excelsior – jasan ztepilý, exp 

Fumaria officinalis – zemědým lékařský, ad, arch 

Galingsoga - pěťour 

- ciliata – p. srstnatý, inv 

- parviflora – p. maloúborný, ad, nat, neo, zahradnické půdy, inv 

- quadriradiata – p.srstnatý, ad, nat, inv 

Galium aparine – svízel povázka, ad, neo, cas , exp 

- boreale – s. severní, ad, neo, cas 

Gentiana asclepiadea – hořec tolitovitý, i sec, okrasně 

Gentianopsis ciliata – hořec (trličník) brvitý, i sec výskyt s převozem vápence 

Geranium pratense – kakost luční, exp 

- robertianum – k. smradlavý, antropogenní lokality, indikátor N, exp. 

Helianthus annuus – slunečnice roční, ad, kult, lokálně zplanělá 

- tuberosus – s. topinambur, ad (USA, Kanada), pěstovaná pro lesní zvěř, lokálně zplaňuje, mírně inv 

Heracleum mantegazzianum - bolševník velkolepý, ad (Kavkaz), nat,. neo, u Strážného, Železná Ruda, Kašperské 

Hory, Srní, Filipova Huť, Vimperk, Volary, Špičák, Keply, Polná, Svatý Tomáš, inv 

Hesperis matronalis – večernice vonná, ad, neo 

Hylotelephium telephium (Sedum t.) - rozchodník (rozchodníkovec) nachový, i sec, okrasně 

Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá, ad (Himálaj), nat, neo, zdomácnělá vodní toky, inv nivy potoků - pod 

65

Srním, okolí Vimperka, podél Úhlavy až Černému jezeru, Ma: nutná mechaniská likvidace 

- parviflora – n. mnohokvětá, ad Sibiř, Mongolsko, Himálaj), nat, inv 

- noli-tangere – n. nedůtklivá, ad, stinné vlhké lesy, běžně 

Imperatoria (Peucedanum) ostruthium – všedobr horní, C4, AM, pův. pěstovaný, i sec, jako léčivka od středověku 

Inula helenium – oman pravý, (Přední a střední Asie), býv. pěst. léčivka 

Jovibarba globolifera – netřesk výběžkatý, i sec výskyt, okrasně 

Juncus tenuis – sítina tenká, ad (S. Amerika), neo, nat, mírně exp. 

Juniperus communis – jalovec obecný, i sec, okrasně 

Lamium album - hluchavka bílá, ad, rumiště, exp. 

Larix decidua – modřín evropský, ad (Alpy), intr 

Lathyrus linifolius – hrachor horský, i sec 

Levisticum officinale – libeček lékařský, ad, pův. pěstován, i sec, kořeninová bylina 

Ligusticum mutellina – koprníček bezobalný, i sec, ochucování pokrmů, extrakt na likér Bārwurz 

Lilium martagon – lilie zlatohlavá, i sec, okrasně 

Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá, ad, i sec, okrasně 

Lupinus polyphyllus – lupina mnoholistá, ad (sev. Amerika), nat, neo, intr, pův. vyséván (krmovina vysoké zvěře), 

symbiózou z hlízk. bakteriemi obohacuje půdu o dusík a eutrofizuje TTP, které ztrácí původní oligotrofní druhy, na 

Šumavě hojně naturalizován (býv. skládky dřeva, u cest aj.), inv 

Lycium barbatum – kustovnice cizí, (Přední Asie, jv. Evropa), rumištní lokality, Pošumaví, inv 

Lysimachia punctata – vrbina tečkovaná, i sekundárně, okrasně 

Mahonia aquifolium, inv 

Malus domestica – jabloň domácí, ad, arch 

Malva alcaea – sléz velkokvětý, i sec, okrasně 

- moschata – s. pižmový, nat 

Matricaria chamomilla (Chamomilla reticulata) – heřmánek lékařský, i sec, léčivka 

Matteucia struthiopteris - pérovník pštrosí, ad, neo, C3 ?, mokré TTP, horní Pootaví 

Melilotus albus – komonice bílá, ad, arch, nové půdy, roztroušeně 

Melissa officinalis – meduňka lékařská, , roztroušeně 

Mentha spicata– máta klasnatá, ad, vlhké antropiz. lokality, kult, utečenec ze zahrady, Filipova Huť 

Mimulus guttatus – kejklířka skvrnitá, ad (sev. Amerika), inv, neo, nat, intr, okrasná v Evropě kde se naturalizovala, 

invazní v podhůří Šumavy u vodních toků i na horním toku Vltavy 

- moschatus – k. k. pižmová, ad (sev. Amerika), ad, neo, nat, podél vodních toků 

Molinia arundinacea – bezkolenec rákosovitý, exp 

- caerulea – b. modrý (po odvodnění rašelinné smrčiny), exp 

Myrrhis odorata – čechřice vonná, ad (Alpy), u nás pěstovaná, TTP 

Oenothera – pupalka 

- biennis – p. dvouletá, , neofyt, exp. 

- renneri – p. Rennerova, ad, neo, cas 

Origanum vulgare – dobromysl obecná, slunné lesní okraje, údolí Otavy, i sec. 

Oxalis fontana - šťavel evropský, ad, stinné vlhčí lesy, kyselé, humózní vlhké půdy, exp 

Papaver rhoeas – mák vlčí, ad, plevel polí, na ústupu 

Pastinaca sativa – pastinák setý, ad, arch, TTP 

Persicaria – rdesno 

- amphibia – r. obojživelné, příkopy, exp. 

- lapathifolia – r. blešník, antropiz. lokality, exp. 

- maculata – r. červivec, u obcí a komunikací, exp. 

- polystachia – r. mnohoklasé, ad (Himálaj), inv 

Petasites - devětsil 

- albus – d. bílý, mokřiny, prameniště, příkopy, bílé květy, místně, exp. 

- hybridus – d. lékařský, břehy vodotečí, fialové květy, běžně, exp. i sec, léčivka 

Phalaris arundinacea – chrastice rákosovitá, exp 

Picea abies – smrk ztepilý, exp 

Pinus - borovice 

- cembra – borovice limba, ad, intr 

- strobus – b. vejmutovka, ad, nat, inv. 

Polemonium caeruleum – jirnice modrá, i sec, okrasně 

Populus x canadensis , inv 

Prunus – slivoň 

- domestica – s. švestka, ad, kult pěstovaná, zplaňuje, 

Pteridium aquilinum – hasivka orličí, exp 

66

Puccinella distans – xx, exp 

Quercus rubra – dub červený. ad (sev. Amerika), nat, exp / inv 

Reseda lutea – rýt (rezeda) žlutý, ad, výslunné ruderaliz. lokality 

Reynoutria – křídlatka, Ma:postřik bkoncem vegetace 

- x bohemica (japonica x sachalinensis) – k. česká, ad, neo, nat, inv. Dešenice, Svojše 

- japonica – k. japonská, lokálně Pošumaví, ad (v. Asie), inv., Alžbětín, Kašperské Hory 

- sachalinensis – k. sachalinská, ad (v. Asie), neo, nat, inv., Vimperk, Zadov, 

Rhinanthus alectorolophus – kokrhel luštinec, syn, býv. v obilninách 

Rhus hirta - škumpa orobincová, (sev. Amerika), okrasně, zplaňuje, Pošumaví, exp 

Ribes (Grossularia) uva-crispa – meruzalka (srstka) angrešt, kult, syn 

Robinia pseudoacacia – trnovník akát, ad, intr, neo, nat, inv 

Rosa majalis – růže májová, i sec, okrasně 

Rubus - ostružiník 

- fruticosus sp. agg,, světlé lesy, exp. 

- idaeus – o. maliník, světlé lesní okraje, exp. 

Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá, ad (USA, Kanada), nat, inv 

Rumex – šťovík (kyseláč) 

- longifolius ssp. longifolius – š. dlouholistý pravý, ad, inv 

- obtusifolius – š. tupolistý, pastviny, exp. 

- triangulivalvis – š. trojmozolný, ad (boreální Sev. Amerika), cas, inv. 

Sambucus – bez 

- nigra – b. černý, eutrofní lokality, hojný v podhůří, exp 

- racemosa – b. hroznatý (červený), v horách relativně hojný, ne nejvyšší polohy, exp 

Saponaria officinalis – mydlice lékařská, ad, podél cest 

Sarothamnus scoparius, inv 

Sedum - rozchodník 

- hispanicum – r, španělský, ad, neo, nat, mírně exp. 

- telephium – viz Hylotelephium 

Senecio vulgaris - starček obecný, ad, arch, ruderální lokality, běžný, exp. 

Serratula tinctoria – srpice barvířská, i sec 

Sisymbrium officinale - hulevník lékařský, ad, arch, rumiště 

Solidago – zlatobýl 

- canadensis – z. kanadský, ad (s. Amerika), zruderalizov. Lokality, okrasně (i včelřsky), inv. 

- gigantea – z. obrovský, ad (s. Amerika), neo, intr, okrasně (i včelařsky), zruderalizov. lokality, inv. 

Spergula arvensis ssp. sativa – kolenec polní setý, původně pěstovaný, pak plevel 

Spiraea salicifolia – tavolník vrbolistý, i ses, okrasně, exp 

Stelaria media – ptačinec prostřední, exp 

Symphytum - kostival 

- tuberosum – k. hlíznatý, i sec 

- x uplandicum (asperum x officinalis) – k. hybridní, sec, býv. pícnina 

Symphoricarpos albus – pámelník bílý, , vlhčí křoviny, inv 

Syringa vulgaris – šeřík obecný, , exp 

Tanacetum vulgare – vratič obecný, , ruderaliz. lokality, exp 

Taraxacum sect. Ruderalia – pampeliška (smetánka), exp 

Taxus baccata – tis červený, i sec 

Telekia speciosa – kolotočník ozdobný, ad (Karpaty), intr, kult, okrasně v ČR, na Šumavě u Srní, Českých Žlebů, 

Popelné, vysazen u inf. střediska NP v Rokytě, inv 

Tripleurospermum inodorum (Matricaria maritima) – heřmánkovec nevonný (přímořský), ad, arch, nat, inv 

Trollius altissimus - úpolín nejvyšší, i sec, okrasně 

Tussilago farfara – podběl lélařský, nové půdy, běžný, exp 

Urtica dioica – kopřiva dvoudomá, exp 

Veratrum album – kýchavice bílá, i sec 

Veronica filiformis – rozrazil nitkovitý, ad (Kavkaz), inv 

Houby 

Anthurus archeri – květnatec Archerův, do Evropy zavlečena asi z Austrálie, raritní hvězdice 

Fauna 

Psík mívalovitý – Nyctereutes procyonioides, ad (Dálný východ), intr. na farmy jako kožešin. zvíře (v polovině 20. st.), 

odkud útěk i vysazování, invazní (i Pošumaví – Mlázovy, Volšovy, Stará Hůrka, Javoří Pila, Březník), dnes již 

67

celoplošně, nežádoucí 

Mýval severní – Procyon lotor (Amerika) 

Norek americký - Neovision (Mustela) vison, ad (S. Amerika) 

Ondatra pyžmová - Ondatra zibethica (S. Amerika) 

Nutrie říční - Myocastor coypus (jižní Amerika) 

Jelenec sika - Cervus nippon, (jv. Asie 

Muflon obecný - Ovis musimon (středomořské ostrovy) 

Daněk evropský - Dama dama (Středomoří 

Potkan obecný - Rattus norvegicus (Asie) 

Pstruh duhový - Oncorhynchus mikyss (S. Amerika) 

Siven americký - Salvelinus fontinalis (S. Amerika) 

Karas stříbrný - Carassius gibelio, inv 

Střevlička východní – Pseudorasbora parva, inv 

Bělokur rousný - Lagopus lagopus (Sibiř) 

Bažant obecný - Phasianus colchicus (Asie) 

Slimák (plzák) španělský – Arion lusitanicus, ad (Pyrenejský poloostrov) 

Rak pruhovaný – Orconectes limosus, inv 

Rak signální – Pacifastacus leniusculus, inv 

Klíněnka jírovcová – Cameraria ohridella, inv 

Klíněnka lipová – Phyllonorycter issikii, inv 

B. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana biotopů Šumavy, biogeografie bioregionu Šumava 

B.4. Vegetační stupně a biochory Šumavy - dle RNDr. M. Culka (CD) 

Biochora je vyšší typologická jednotka členění bioregionu na regionální úrovni. Základní hlediska pro jejich vymezení jsou: 

vegetační stupeň, reliéf a substrát, jež podmiňují výskyt odlišných ekotopů. 

4. vegetační stupeň submontánní (4.a. bukový, příp. 4.b. dubovojehličnatá varianta) – cca 2 % 

Ještě mezofytikum, nadmořská výška 400 – 700 m, průměrné roční srážky 700 mm (4.b.- dešťový stín), průměrné roční 

teploty 7 0 C, vegetační doba cca 150 dnů. 

4SS Svahy na kyselých metamorfitech 4. v.s. 

Tento typ biochory je nejrozšířenějším typem svahů v ČR. Je zastoupen mnoha segmenty ve většině hercynských 

vrchovin a hornatin. Tvoří především nápadné dlouhé svahy po obvodu pohraničních hor. (nejzřetelnější jsou při 

obvodu Krušnohorského a Českoleského bioregionu). Největší plochu zabírá typ v bioregionech Pošumaví – 

Českokrumlovské (1.43) – 252 km 2 – a Sušické (1.42) – 230 km 2 . 

Reliéf má ráz převážně mírného svahu rozčleněného údolími a ojedinělými svahovými kopci. Převýšení svahů v rámci 

typu dosahuje zpravidla 100 – 250 m. Na svazích se místy nacházejí balvanové proudy. Výchoz křemencového valu 

Prachaticích (1.43) chrání PP Žižkova skalka. V segmentech poblíž nížin byly otevřeny drobné i větší, dnes zpravidla 

opuštěné lomy a jsou zde jámy po těžbě železné rudy i barevných kovů, včetně sejpů po těžbě zlata. Substrát je tvořen 

především monotónními proterozoickými rulami a migmatity. Půdy jsou převážně kyselé kambizemě. Na ojedinělých 

skalách jsou kyselé litozemě a rankery. Převažující kambizemě jsou zpravidla hlinitokamenité a mají okrovou barvu. 

Klima je mírně teplé a srážkově slabě nadprůměrné. Klima na svahu má výrazný gradient dle nadmořské výšky. Mohou 

se zde vyskytovat padavé větry a typické je stékání chladného vzduchu po svahu za radiačního typu počasí v noci a 

v zimě, a to především v bezlesí. Segmenty typu ještě většinou jsou v dosahu regionálních teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní: Charakteristickou jednotkou potenciální přirozené vegetace je mozaika květnatých bučin 

s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo – Fagetum). 

Na prudkých svazích jsou suťové lesy (Mercuriali – Fraxinetum, Lunario – Aceretum). Na lesních prameništích a podél 

menších potůčků se objevují ostřicové jaseniny (Carici remotae – Fraxinetum), podél větších potůčků další typy nivní 

lesní vegetace z podsvazu Alnenion glutinoso – incanae. V úpatích depresích jsou občas přítomny i bažinné olšiny 

(Alnion glutinosae). Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na 

vlhkých místech svazu Calthion. Lokálně se zachovaly nízké trávníky zde svazu Violion caninae a rašelinné louky 

ze svazu Caricion fuscae. 

Varianta podšumavská (1.42, 1.43): Bikové bučiny jsou často nahrazeny na návětrných svazích metlicovými jedlinami 

(Deschampsio flexuosae – Abietetum), na sušších a výslunných svazích acidofilními doubravami ze svazu Genisto 

germanicae – Quercion s velkým zastoupením jedle. Druh kontrastně – similární. 

D: 3AB3 (4), *4AB3 (42), *4B3 (35), 5B3 (8). K: 3AB-B1-2 (1), *4AB-B1-2 (1), *4BC3 (8), 4BC5a (1). 

68

Současné využití krajiny: lesy 46 %, travní p. 29 %, vodní p. 1 %, pole 19,5 %, sady 2 %, sídla 1 %, ostatní 1,5%. 

Převažují lesy, které jsou zpravidla součástí rozsáhlých lesních komplexů, přesahující z výše ležících biochor. Často se 

vyskytují i středně velké lesy, které pokrývají pouze nejstrmější části svahů, především svahová údolí a vystupující 

kopce. V lesích naprosto dominují kulturní smrčiny, často s příměsí modřínu a borovice. Relativně často se zde 

vyskytují i menší bučiny, nebo alespoň příměs buku. Při okrajích lesů se často vyskytuje bříza bradavičnatá, dub letní a 

topol osika. V Plánickém BR (1.41) je chráněn smíšený listnatý les s lípou s PR Jelení vrch, stará bučina v PP Velký 

kámen a květnatá bučina v PP V Houlištích. V 1.42 sem okrajově zasahuje PR Borek u Velhartic s reliktním borem na 

skalách a suťovým lesem. V 1.43 jsou smíšené lesy s tisem v PP Tisy u Chrobol. Travní porosty jsou velmi hojné, a to 

zvláště na strmějších svazích v pohraničních pohořích, kde po vysídlení Němců zemědělská výroba přešla na lukařství a 

pastvinářství. Pro louky a pastviny jsou charakteristické širší meze z vysbíraných kamenů s bohatým porostem dřevin. 

Značná část travních porostů byla po r. 1950 zalesněna a v současné době zvláště menší louky a pastviny zarůstají 

náletem. Cennější zbytky travních porostů jsou chráněny v Sušickém bioregionu v NPP Pastviště u Fínů (se švihlíkem 

krutiklasem), PP Podhájí (květnatá mokřadní louka), PP Na vysokém (opuštěná květnatá pastvina) a PP Chvalšovické 

pastviny (bohaté rašelinné louky). Vodní plochy nejsou hojné, převážně je tvoří drobné potoky, stékající ze svahů. 

Ojediněle sem byly zahrnuty i říčky, např. Úhlava u Nýrska či Volyňka. Největší vodní plochou je nádrž Nýrsko (cca 

150 ha) v Šumavském BR. Pole jsou malá, výjimečně středně velká na plošších částech svahů. Zpravidla mají po 

obvodu a někdy i uvnitř rozptýlené dřeviny. Sady jsou vzácné a jsou pouze v zahradách u vesnických stavení. Sídla jsou 

zastoupena relativně málo. Převažují malé vesnice, mnohé vesnice vznikly u ložisek rud a později je obývali skláři. Je 

pozoruhodné, že právě v tomto typu na okraji středověké ekumeny (nebo právě proto?) vzniklo a zachovalo se mnoho 

románských a ranně gotických vesnických kostelů. V Sušickém bioregionu je mnoho vesnic s roubenými stavbami 

(např. Kváskovice) i s domy lidového zděného baroka. V oblasti bývalého německého osídlení vesnice postupně 

zanikají a mnohé již zanikly, nebo se v lepším případě změnily v kolonie rekreačních chalup. Charakteristické jsou 

velké chodské vesnice (Klenčí, Chodov, Postřekov) na okraji Českoleského BR. Náhradní typy: 4VS+ (5VS, 5 PS, 

5VQ, 5 PQ), 4 US, 4SQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAD; náhradní: ATT nebo MTH. 

5. vegetační stupeň supramontánní (podhorský) jedlo-bukový – cca 46 % 

Již oreofytikum, nadmořská výška 600 – 900 m, průměrné roční srážky 800 mm a více, průměrné roční teploty 6,5 0 C, 

vegetační doba cca 140 dnů, dnes převážně smrkové monokultury. 

5BS Rozřezané plošiny na kyselých metamorfitech 5 v.s. 

Jedná se o velkoplošný typ, čtvrtý nejrozsáhlejší v 5. v. s. Nachází se v Hercyniku při obvodu Čech na vrcholových 

plošinách vyšších vrchovin a v nižších polohách většiny pohraničních hor. Typ je zastoupen malými, středním a 

především velmi rozsáhlými segmenty. Reliéf je málo členitý, nevýrazný. Je tvořen plošinami, nízkými plochými 

pahorky, velmi oblými, širokými hřbety a převážně mírnými svahy a úvalovitými rozevřenými mělkými údolími. 

Převýšení mezi dny údolí a vrcholy pahorků se jen vzácně blíží 50 m. Skály a sutě jsou vzácné. Roztroušeně byly 

v několika segmentech v různých BR, převážně ve středověku, dolovány různé kovy, po čemž se zachovaly jámy, štoly 

a haldy. Dominují migmatitizované pararuly a migmatity (především biotitické, silimanit-biotitické, cordierit-biotitické, 

dvojslídné, muskovit-biotitické), méně pak různé slídnaté svory a ortoruly. Nehojné jsou vložky kvarcitu, různých 

břidlic, středně živných amfibolitů, okrajově zasahují i různé granity. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, 

nepísčité. Z půdních typů výrazně převažují dystrické kambizemě. V nižších polohách se vyskytují typické kyselé 

kambizemě. V plochém, nevýrazném, mírně depresním reliéfu jsou značně rozšířeny kyselé kambizemě pseudoglejové 

a kyselé pseudogleje. Podél potoků vznikly kyselé gleje, vzácněji i organozemní gleje. Ojediněle se vyskytující skalky 

pokrývají kyselé litozemě, sutě pod skalami pak nenasycené kyselé rankery. 

Klimaticky se jedná o přechod mezi chladnými a mírně teplými oblastmi. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje 

především přízemními teplotními inverzemi na dnech mělkých úvalových údolí. 

Vegetace: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bučiny, v nižších polohách bikové (Luzulo- 

Fagetum), ve vyšších polohách vzácněji i smrkové (Calamagrostio villosae-Fagetum). V depresích se vzácněji nacházejí 

rohozcové smrčiny (Bazzanio – Piceetum). Podél potůčků lze předpokládat smrkové olšiny (Piceo – Alnetum), větší 

vodní toky v provázejí podhorské olšiny as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, na březích lze očekávat 

vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Pro louky a pastviny byla v minulosti asi typická vegetace svazu 

Violion caninae, dnes zachovaná v mizejících fragmentech, vinou eutrofizace a dosévání náhradními kulturními 

porosty, druhovým složením se blížícími svazu Arrhentherion. Vlhčiny zabíraly bažinné a zrašelinělé luční porosty 

podhorských typů, náležející ke sv. Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostrae. 

Druh kontrastně – similární. D: AB1 (+), 4AB3 (8), 5AB2 (+), *5AB43(70), 5B3 (7). K: *5A3 (2), 5BC3 (1), 5AB-B3- 

4 (9), 5AB-B5b (1), *5BC5a (2). 

Současné využití krajiny: lesy 37 %, travní p. 19 %, vodní p. 2 %, pole 36 %, sady 1,5 %, sídla 2 %, ostatní 2,5 %. 

Velikostně jsou lesy velmi variabilní, nejčastější jsou velké lesy. Prakticky se vyskytují pouze smrkové monokultury, 

dřeviny přirozené skladby jsou spíše ojedinělé. Podíl travních porostů se ve většině bioregionů pohybuje mezi 13 a 35 

%, jedná se převážně o kulturní louky a pastviny. Biologicky hodnotné jsou některé podmáčené až zrašelinělé luční 

porosty. Vodní plochy představují malé a středně velké rybníky. Do Šumavského bioregionu zasahuje u Frymburku část 

69

nádrže Lipno. Vodní toky jsou reprezentovány převážně malými potoky. Na Šumavě pole téměř chybějí. 

Zastoupení sídel na Šumavě je malé, typická jsou středně velká sídla, V Šumavském BR je pozoruhodné městečko 

Frymburk s pozdně gotickým chrámem nad hladinou Lipenské přehrady. Místy se nacházejí kostely v dominantní 

poloze a aleje s radiální sítí cest. Náhradní typy: 1.62 5PS+5Do. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUAJ, LONO; 

náhradní: ATT nebo ATV. 

5Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 5. v. s. 

Typ je druhý nejrozsáhlejší v rámci 5. vegetačního stupně; vyskytuje se ve většině horských a podhorských hercynských 

bioregionů, nejvíce je typ zastoupen v Šumavském bioregionu – 215 km 2 . Reliéf je tvořen v pahorkatinách, převážně 

nevýraznými, ploššími podmáčenými sníženinami s pramennými a horními částmi toků. Další deprese jsou široce 

rozevřené a jsou odděleny velmi nevýraznými hřbety a pouze mírnými svahy. Relativně výraznější jsou sníženiny 

v Šumavském a Českoleském bioregionu, kde jsou obklopeny okolními vrchovinami či hornatinami. V Šumavském 

bioregionu jsou časté kamenice a nacházejí se zde i sejpy po historické těžbě zlata. Podloží tvoří vzácně silně, častěji 

však středně až mírně kyselé horniny nejrůznějšího stáří a geneze. Dominují kyselé metamorfity (převážně různé 

pararuly a migmatity, méně i svory, ortoruly, středně živné amfibolity, dále fylity, zelené a chloritické břidlice, 

blastomylonity, metagranitoidy, kvarcitické ruly … ) a kyselé až neutrální plutonity (různé granulity, granity až 

granodiority, křemenné diority …). Pro segmenty je typický značný rozsah deluviálních, příp. deluvio-fluviálních a 

fluviálních sedimentů. Zvětraliny jsou různě kyselé, na metamorfitech převážně hlinito-kamenité, na plutonitech 

zejména štěrkovité a písčité, na drobách především hlinito-písčité, na pískovcových horninách převážně písčité. 

Rašeliny jsou poměrně vzácné a málo mocné. Půdy jsou většinou zamokřené a modré, kyselé až středně živné. Podél 

vodních toků se vyskytují typické gleje, méně časté jsou kyselé gleje organozemní, velmi vzácně přecházející až do 

kyselých organozemí. Na svahových bázích a mírných svazích (deluvia) se nacházejí primární pseudogleje, místy pouze 

kambizemě pseudoglejové. Na netypických ekotopech mimo podmáčení jsou rozšířeny nejčastěji dystrické nebo 

typické kyselé kambizemě, ve vyšších nadmořských výškách i podzoly kambizemní. 

Klimaticky se jedná o polohy na přechodu mezi chladnou (CH7) a mírně teplou oblastí (zejména MT3). Ovlivnění 

klimatu reliéfem se projevuje především kumulací relativně chladnějšího vzduchu ve sníženinách, které tak představují 

polohy s podmínkami pro vznik přízemních inverzí; silnější jsou inverze v bioregionech s členitějším reliéfem. Větrnost 

je v rámci 5. vegetačního stupně výrazně podprůměrná. 

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří v jádrech sníženin podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto – Piceetum), 

které v některých segmentech na lesních rašelinících prameništích střídají podmáčené rohozcové smrčiny (Bazzanio – 

Piceetum). Podél potůčků jsou smrkové olšiny (Piceo – Alnetum), podél větších potoků v pohraničních pohořích i 

olšiny olše šedé (Alnetum incanae), ve vnitrozemí jiné typy potočních olšin. Na relativně sušších místech se vyskytují 

acidofilní bučiny, v nižších pohořích bikové (Luzulo – Fagetum), ve vyšších smrkové (Calamagrostio villosae – 

Fagetum). V náhradní vegetaci podél vodních toků lze očekávat vysokobylinné porosty svazu Petasition officinalis a 

bažinné louky podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion. Místy se vyvinula i přechodová rašeliniště svazu 

Sphagno recurvi – Caricion canescentis, případně rašelinné louky svazu Caricion fuscae. Druh kontrastně – similární. 

D: *5A4 (12), *5AB4 (55). 

K: *5AB3-4 (15), *5AB-B5b (13), *5BC5a (5). 

Současné využití krajiny: lesy 50 %, travní p. 25,5 %, vodní p. 3,5 %, pole 16 %, sady 1 %, sídla 2 %, ostatní 2 %. Podíl 

lesů v bioregionech s největším výskytem podmáčených sníženin: Šumavský 34 %. Velikostně jsou lesy velmi různé, 

časté jsou malé a středně velké lesy, ale také lesní komplexy. Zcela převládají smrčiny, které jsou na nejvlhčích 

stanovištích ve směsi s olší, příp. jedlí a jasanem přirozené; v Šumavském bioregionu v rozsáhlé NPP Blanice, při 

okrajích PP Olšina v Novolhotském lese i při okrajích PP Rašeliniště Bobovec, PP Velké bahno, I. zóny NP Vltavský 

luh. V Novohradském bioregionu jsou vlhké lesy v NPR Žofínský prales (do typu zasahuje pouze okrajově). Podíl 

travních porostů se ve většině bioregionů pohybuje mezi 10 a 35 %, nejvyšší je na Šumavě (55 %). Jedná se převážně 

o kulturní louky a pastviny, ve VVP Jince v Brdském BR a dále v Šumavském BR o krajinářsky a ekologicky cenná 

luční lada s křovinami. Velká část podmáčených luk byla v minulosti odvodněna a dnes často tvoří degradovaná 

ruderalizovaná lada. Biologicky nejvýznamnější jsou zbytky roztroušeně se vyskytujících podmáčených a rašelinných 

luk. Jsou chráněny v Sušickém BR (1.42) a PR Na Volešku, v 1.43 v PP Pod Ostrou horou (s kosatcem sibiřským). 

Typické a velmi časté jsou malé a středně velké rybníky; vyskytuje se i několik velkých vodních nádrží a rybníků. 

Některé tyto vodní plochy se svým litorálem přecházejícím do podmáčených nebo zrašeliněných luk mají velmi 

vysokou biologickou hodnotu (výskyt významných či chráněných druhů rostlin, lokality rozmnožování obojživelníků , 

vodní ptactvo …) a jsou chráněny v 1.62 v PR Pláničský rybník. Vodní toky jsou zastoupeny převážně horními a 

pramennými částmi, segmenty typu protékají i horní toky řek Blanice, Studené a Teplé Vltavy. Biologicky jsou 

nesmírně cenné zmíněné NPP Blanice (Šumavský BR), vesměs chránící přirozené toky s hodnotnými biocenózami 

s perlorodkou říční. Další čisté meandrující potoky jsou součástí uvedených, převážně lučních chráněných území. Pole 

jsou zastoupena rozdílně – méně v bioregionech s relativně členitějším reliéfem a s rozsáhlými lesními komplexy, více 

v bioregionech s rozsáhlými pahorkatinami, kde zpravidla převyšují podíl travních porostů. Pole nejsou velkoplošná, 

často jsou rozčleněna liniovou zelení (podél potoků, na mezích, kamenicích ….) a jsou obklopena lesy, travními porosty 

a sídly. Sady zaujímají minimální plochu, představují je pouze zahrady u vesnických domů s nenáročnými dřevinami 

70

(odolné odrůdy třešní, slivoní, jabloní). Sídla jsou zpravidla menší vsi, vyskytují se však i malá města (např. Volary). 

Několik obcí, zvláště ve VVP, v minulosti zaniklo. Nejčastěji zabírají sídla v bioregionech 0,5 – 2 % plochy. Objekty 

tradiční lidové architektury se zachovaly zejména v bioregionech Šumavském (Volary – bavorské formy alpských 

roubených domů a dřevěné seníky na loukách v okolí; Borová Lada, Lenova – obecní pec na chleba), Plánickém (Úloh), 

Sušickém (Kolinec – barokní most, barokní domy). Náhradní typy: 5Dr. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAJ, SMP, 

LOMO, LONS, LONO ale v pohraničních horách LOPS; náhradní: MTH, PRPM, VOLS, VOVS. 

5 Dr Podmáčené sníženiny na kyselých horninách s rašeliništi v 5. v.s. 

Těžiště rozšíření typu je v Šumavském bioregionu (1.62) - 82 km 2 , dále je relativně hojnější v Českoleském BR (1.61) - 

33 km 2 . Relativně členitější reliéf je na Šumavě. Deprese s rašelinami se nacházejí v otevřených úvalových pramenných 

částech údolí a málo výrazných úpadech či plošinkách s přilehlými bázemi mírných svahů. V šumavském BR se 

vyskytují kamenice. V minulosti velmi ojediněle docházelo k těžbě rašeliny. 

V podloží dominují kyselé plutonity - žuly s různým podílem slíd - a kyselé metamorfity - zejména biotitické a 

cordierit-biotitické migmatity a biotitické pararuly s cordieritem či silimanitem, méně časté jsou dvojslídné svory, na 

Šumavě rekrystalinové granulity, pak fylity a minimálně i zelené břidlice. Typické je menší vytváření menších ploch 

rašelin, které však nebývají příliš mocné, jen místy jejich vrstva překvapuje 0,5 m. Velmi rozsáhlé plochy zabírá 

deluvium, deluviofluviální a fluviální sedimenty. Zvětraliny mají společnou pouze kyselost, zrnitost je rozdílná - na 

kyselých plutonitech jsou štěrkovité a písčité, na kyselých metamorfitech převážně hlinito-kamenité až kamenitohlinité. 

Půdy jsou vesměs kyselé a mokré až zamokřené. Převažují gleje typické a gleje organogenní, na rašelinách se 

nacházejí organozemě. Rašeliniště mají převážně přechodový charakter mezi vrchovišti a slatinami. Na svahových 

bázích jsou rozšířeny kyselé pseudogleje. Okraje sedimentů v nezamokřeném terénu (hřbítky) pokrývají districké 

kambizemě nebo kambizemní podzoly, velmi vzácně i typické kyselé kambizemě. 

Klima je převážně chladné a poměrně vlhké, nejvíce je zastoupena klimatická oblast CH7, v Šumavském BR zasahuje 

do typu okrajově i chladnější a vlhčí CH6. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje především kumulací relativně 

chladnějšího vzduchu ve sníženinách, které tak představují polohy s podmínkami pro vznik přízemních teplotních 

inverzí, které jsou v členitějším reliéfu středně silné. Větrnost je v rámci 5. vegetačního stupně relativně nižší. 

Vegetace ve variantě s rašelinnými bory: Na humolitech by smrčiny přecházely i v rašelinné bory, zejména asociace 

Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris. Extrémní typ BR. Druh konstantně-similární. D: 5A4, 5AB4, K: 5AB3, 5AB- 

B5b, 5A6, 5A7b, 5A8b-rašelinná jezírka. 

Současné využití krajiny: lesy 44%, TTP 47,5%, vodní plochy 4,2%, pole 3%, sídla 0,3%, ostatní 1%. Podíl lesů bývá 

35 - 55 %. Velikostně jsou lesy nevyhraněné, plošně převažují okraje velkých lesů. Zcela dominují kulturní smrčiny, 

které jsou většinou blízké přirozeným podmáčeným smrčinám. Na rašeliništích se místy přidružují i břízy (zvláště bříza 

pýřitá), podél potoků jsou časté olše, místy se vyskytují vrby, na rašeliništích roste vzácně rojovník bahenní (např. 

u rybníka Olšina). Největší množství chráněných podmáčených a rašelinných lesů je v Šumavském BR (NPP Blanice, 

NPR Velká Niva, PP Multerberské rašeliniště, PP Rašeliniště Bobovec). Travní porosty zaujímají 30 - 50 %, 

v Šumavském BR až 60 %. Jedná se o vlhké až podmáčené, převážně rašelinné louky a o postupně zarůstající 

vlhkomilná a rašelinná lada. Jejich biologický význam je značně vysoký. Důvodem ochrany jsou cenné rašelinné, 

vlhkomilné a vodní biocenózy s výskytem typických a často zvláště chráněných druhů, např. vachta trojlistá, klikva 

bahenní, rosnatka okrouhlolistá, tetřívek obecný - tokaniště, V šumavském BR tj. např. NPP Blanice, PP Pestřice, PP 

Hálův kříž, NP Strážný-Pod obecním lesem (s šafránem bělokvětým). Vodní plochy jsou zastoupeny 1 - 2,5 %, typické 

a poměrně časté jsou především malé kyselé rybníky (v Šumavském BR rybník Olšina). Na rašeliništích se místy 

vyskytují i přirozená malá jezírka. Vodní plochy výrazně zvyšují biodiverzitu i celkovou diverzitu krajiny a hrají 

pozitivní roli v odtokových poměrech. Síť vodních toků je hustá, převážně se však jedná o pramenné a horní části toků, 

např. Křemelná, Teplá Vltava. Vzhledem k podmáčení je intenzivní zemědělské nevhodné, orná půda zasahuje do typu 

pouze okrajově na vodou neovlivněných ekotopech. Sídla jsou zastoupeny velmi málo, a to malými vesnicemi nebo jen 

jejich okraji, chatami a často pouze komunikacemi. Objekty lid. architektury ojediněle v Srní (šindelové střechy). 

Náhradní typy: 5Dv+5Do. Cílové ekosystémy: přirozené SMP, PRSM, dále LOMO, LONS, náhradní PRPM, VOLS, 

VOVS. 

5Dv Podmáčené sníženiny s hlubokými rašeliništi 5. v.s. 

Typ se nachází v příhraničních horách ČR, převážně v Šumavském BR – 67 km 2 . Reliéf je plochý s nevýraznými 

konkávními tvary. Na Šumavě tvoří tento typ údolní rašeliniště v nivách menších potoků a v širokém úvalu Vltavy. 

Vrchoviště se vyskytují v nevýrazných sníženinách tektonicky zdvižených zarovnaných povrchů. Přirozený charakter 

některých rašelinišť na Šumavě byl narušen odvodněním a těžbou za vzniku těžních stěn a jam, cest a odvodňovacích 

kanálů. Převážná část byla zatopena Lipenskou přehradou. Substrát tvoří kyselé rašeliny hluboké na Šumavě až 7,5 m. 

Podél vodních toků sedimentovaly písčité hlíny, hlinité písky a štěrky, na dně Lipna jsou rašeliny a další kvarterní 

útvary překryty sedimenty umělých vodních nádrží. V podloží dominují kyselé horniny – granity (na Šumavě 

přecházející i do neutrálních syenodioritů), biotitické migmatitizované ortoruly a pararul, migmatity. Převažují kyselé 

organozemě, v nivách organozemní gleje. Půdy jsou velmi málo úživné. 

Klima je poměrně chladné a vlhké, dominuje klimatická oblast CH7, pouze Vltavická brázda leží v mírně teplé oblasti 

71

MT 3. Charakteristické jsou přízemní teplotní inverze vznikající ve sníženinách, poměrně častý je výskyt mlh. 

Podstatné ovlivnění klimatu způsobuje vodní nádrž Lipno – větší tepelná kapacita vody zmírňuje teplotní extrémy, 

častější je výskyt mlh, vyšší větrnost a došlo i ke změnám výparu. 

Vegetace: Základním typem potencionální přirozené vegetace je mozaika podmáčených smrčin (Bazzanio-Piceetum), 

rašelinných smrčin (Sphagno-Piceetum), blatkových borů (Pino rotundatae-Sphagnetum) a fragmentů rašelinných 

březin (svaz Betulion pubescentis). V kotlině Horní Vltavy jsou dále velmi typické nízké, snad reliktní, tavolníkové 

křoviny (Spiraea salicifolia), Podél vodních toků lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis, na 

odlesněných místech bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion 

fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh similární. D: 5A4 (30), 5A6 (64). K: 5AB-B5b 

(5), 5A7b (+), 5A8b (1) – rašelinná jezírka. 

Současné využití krajiny: lesy 39 %, TTP 20 %, vodní pl. 40,4 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 0,5 %. Lesní 

plochy dominují ve všech BR, v Šumavském jen 30 % lesů. Lesní porosty jsou většinou přirozené – blatkové bory, po 

obvodu rašelinišť navazují podmáčené a rašelinné smrčiny, častá je bříza pýřitá, v keřovém patru rojovník bahenní, 

podél vodních toků olše a vrby. Lesy na rašelinách jsou řídké s mozaikovitými světlinami s rašelinnými keři, keříky, 

travami, bylinami a mechorosty, vzácně s rašelinnými jezírky, v některých lokalitách tokaniště ustupujícího tetřeva a 

tetřívka. V Šumavském BR bylo vyhlášeno 6 maloplošných ZCHÚ: I. zóna Malá niva, I. zóna Spálený luh, NPR Velká 

niva, PR Rašeliniště Kapličky, I. zóna Splavské rašeliniště (s klečí). Travní porosty se na rašeliništích vyskytují místy 

přirozeně, místy však sekundárně, ale jejich biologická hodnota je velmi vysoká. Jsou většinou silně podmáčené, 

zarůstají přirozeným náletem (parkový charakter krajiny) a rostou na nich typické vlhkomilné, mokřadní a rašelinné 

druhy. Kolem rybníků se místy vyskytují rákosiny. Přirozené bezlesí i fragmenty býv. luk jsou chráněny jako součást 

zmíněných lesních rašelinišť – v Šumavském BR jsou součástí I. zóny Vltavský luh a I. zóny Spálený luh. Vodní 

plochy zaujímají relativně vysoký podíl, spadá sem naše největší údolní nádrž Lipno, na rašeliništích jsou lokálně 

malá jezírka. Segmentem protéká Křemelná a Řasnice. Vltava a její dvě zdrojnice vytvářejí v široké nivě s rašeliništi 

volné meandry, odškrcená mrtvá ramena a poříční tůně. Pole ani sady se nevyskytují, sídla tvoří disperzní osady 

rekreačního charakteru, novodobé rekreační objekty, příp. silnice. Náhradní typy: - . Cílové ekosystémy: přirozené: 

PRSM, PRBO, PRRPO, VOVS, náhradní: PRPM. 

5HP Hornatiny na neutrálních plutonitech 5. v.s. 

V Šumavském BR je 28 km 2 , v Novohradském BR 4,2 km 2 . Jedná se o poměrně výrazné vyvýšeniny z odolných hornin, 

místy až charakteru oddělených masivů, zpravidla komplexního tvaru s vrcholy a hřbety, které jsou odděleny sedly. 

Svahy jsou příkré. Převýšení nad okolními je v Šumavském BR 200-300 m, jedinou výraznou sníženinou je údolí 

Řasnice. Typické jsou skály, často i výraznější, max. však 15 m vysoké, rozsáhlejší plochy zaujímají sutě. Na Šumavě 

jsou charakteristické kamenice na loukách i v lesích, svědčící o úpadku v zemědělském využívání krajiny. Podloží je 

méně až středně živné a středně až méně kyselé, tvoří ho převážně hrubozrnné a porfyrické biotitické granodiority 

prvohorního stáří. Zvětraliny jsou kamenité až balvanité s písčitou výplní. Z půd jsou vyrovnaně zastoupeny silně 

kamenité lehčí kambizemní podzoly a dystrické kambizemě, v údolí Řasnice se vyskytují gleje. 

Klima je mírně chladné a vlhké (CH7, CH6). Segmenty jsou ovlivňovány působením suchých a teplých alpských főhnů. 

Na skalních vrcholcích se projevuje vrcholový fenomén, je zde vysoká větrnost a významné horizontální srážky 

(námraza, zachycování oblačných kapek). 

Vegetace: Nejrozšířenějším typem potencionální přirozené vegetace jsou květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou 

(Dentario enneaphylli-Fagetum), na ochuzených místech doplněné o acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), 

v nejchladnějších polohách možná i smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na skalách nelze vyloučit 

náznaky borů, snad as. Betulo-Carpaticae-Pinetum sylvestris. Na balvanitých svazích se objevují horské, nejspíše 

měsíčnicové javořiny a bažankové jaseniny (Lunaria-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum). Vodní toky provázejí 

podhorské potoční olšiny, nejspíše as. Arunco sylvestris - Alnetum glutinosae, na březích lze očekávat vysokobylinnou 

vegetaci svazu Petasition officinalis. Louky uvnitř Šumavy pravděpodobně hostily porosty blízké vegetaci svazu 

Polygono-Trisetion, jinde asi svazu Arrhenatherion, na oligotrofních místech svazu Violion caninae, na nejsušších 

místech přecházející až do vřesovišť sv. Genistion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty zachované ve 

fragmentech, vinou eutrofizace a dosévání vesměs nahrazeny kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu 

Arrhenatherion. Zejména v potočních nivách převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření 

přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na svahových prameništích byly dříve hojné rašeliništní louky 

svazu Caricion fuscae a na místech s humolity přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, dnes 

nahrazované vegetací svazu Calthion a podsvazu Filipendulion. Druh kontrastně – similární. D: AB2 (1), 5AB3 (35), 

5B3 50), K: 5AB0 (+), 5A1 (+), 5BC-C3 (10), 5AB-B4 (2), 5AB-B5a (1), 5BC-C5a(1). 

Současné využití krajiny: lesy 66 %, TTP 231 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0,5 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. 

Převažují rozsáhlé lesní komplexy – smrkové hospodářské monokultury, místy smíšené polokulturní bukosmrkové lesy. 

Na sutích jsou přimíšeny další listnáče, především klen, jilm horský a jasan. Travní porosty jsou významné 

v Šumavském BR (35 %).. Krajinářsky cenné jsou travní porosty rozčleněné kamenicemi, s typicky hojnou liniovou a 

skupinovou dřevinnou vegetací. Mnoho luk však není v současnosti využíváno a postupně zarůstá dřevinami. Na okraji 

typu je I. zóna NP Strážný – Pod obecním lesem, chránící lokalitu šafránu bělokvětého. Vodní plochy tvoří pouze 

72

několik malých potoků vč. horního toku Řasenice. Pole se zde nevyskytují, sady tvoří malé domovní zahrádky 

s doprovodnými odolnými ovocnými dřevinami v ojedinělých sídlech, na Šumavě zpustlé sady v zaniklých sídel, 

okrajově sem zasahuje malé sídlo. Cílové ekosystémy: přirozené: BUKK,BUAS, SUB, SPS, LONO nebo LOPS, 

náhradní: MTM. 

5HR Hornatiny na kyselých plutonitech 5. v.s. 

Vyskytují se v nižších částech pohraničních hor (segment u Loučovic na Šumavě). Reliéf je značně členitý, 

charakteristické jsou výrazné vyvýšeniny, oddělené hlubokými údolími, přičemž výškový rozdíl mezi dny a vrcholy je 

cca 300 m. Některé vyvýšeniny jsou výrazně kuželovité. Nacházejí se zde i hřbety oddělené nejhornějšími částmi 

příkrých údolí. Svahy jsou charakteristicky příkré až velmi příkré. Typické jsou malé skály na vrcholech a hřbetech. 

Charakteristické jsou také balvanité akumulace na svazích. Skalní tvary a balvanová moře jsou součástí NPR Čertova 

stěna – Luč (která sem zasahuje asi polovinou rozlohy). Podloží tvoří převážně výrazně porfyrická, středně zrnitá žula 

až granodiorit prahorního stáří. Zvětraliny jsou kyselé, balvanité se štěrkovitou a písčitou výplní. Půdy jsou převážně 

kyselé a nepříliš úživné. Tvoří je lehčí kambizemní podzoly, méně dystrické kambizemě. Na suťových svazích jsou 

vytvořeny převážně kyselé rankery, na skalách pak kyselé litozemě. Podél vodních toků jsou rozšířeny gleje. 

Klima je mírně chladné a poměrně vlhké, klimatická oblast CH7, okrajově MT7. Na vrcholech, a hřbetech je klima 

dosti drsné, s vyvinutým vrcholovým fenoménem. Typická je zde vysoká větrnost (výrazný rozdíl návětrné a závětrné 

svahy) a vyšší horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Na údolních dnech jsou podmínky pro 

vznik silných teplotních inverzí. 

Vegetace: Nejrozšířenějším typem jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), v nejchladnějších polohách nelze 

vyloučit i smrkové bučiny (Calamagrostiovillosae-Fagetum). Na místech lokálně obohacených živinami vč. sutí se 

objevují též květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Ojedinělé výraznější skály hostí 

reliktní bory, nejpravděpodobnější as. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris nebo Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris. 

Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnion glutinoso-incanae, nejspíše as. udatnové olšiny 

(Arunco silvestris-Alnetum glutinosae), na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. 

Na suchých loukách a pastvinách se pravděpodobně vyvinula mozaika vegetace náležející do svazů Violion caninae (na 

nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a mezofilních svazů Arrhenatherion 

a snad i Polygono-Trisetion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty vinou eutrofizace a dosévání vesměs 

nahrazeny kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu Arrhenatherion. V potočních nivách na minerálních 

substrátech převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad 

podsvazu Filipendulenion. Na svahových prameništích byla hojná přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi- 

Caricion canescentis a nevápenná slatiniště sv. Caricion fuscae, po zániku hospodaření přecházející zpravidla do 

vegetace svazu Calthion. Druh kontrastně kontrastně-similární. D: 5AB2 (2), 5AB3 (65), 5B3 (11), K: 5A1-2 (1), 5A3 

(10), 5BC3 (3), 5A4 (3), 5AB-B5a (1), 5BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 59 %, TTP 21 %, vodní pl. 1 %, pole 3 %, sady 2 %, sídla 9 %, ostatní 5 %. Lesy jsou 

zde velké, zasahují sem i velké lesní komplexy. V druhové skladbě převažují kulturní smrčiny, poměrně často 

spoludominuje buk. V Šumavském BR jsou lesy v NPR Čertova stěna – Luč, kde převažují smrkové kultury, ale 

vyskytují se i reliktní bory s vřesovcem pleťovým. Poblíž, na pomezí typu je v PP Medvědí hora horský smíšený suťový 

les a obdobné PP Uhlířský vrch. Travní porosty nemají vyšší biologický význam, jsou to louky v okolí sídel, méně 

pastviny a lada. Vodní plochy tvoří pouze malé potoky – horní toky. Pole zabírají malé plochy na plochých úpatích 

v blízkosti osad. Sady vzácně, zahrádky u domů. Sídla jen malé horské vesnice, osady, samoty a chaty. Náhradní typy: 

5SR. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK, BOAS, LONS, LONO, náhradní: ATT-ATV. 

5 HS Hornatiny na kyselých metamorfitech 5. v.s. 

Těžiště rozšíření typu je Šumavském a Českoleském BR. Vrcholy hornatin převyšují okolní reliéf v průměru o 250-350 

m, jedná se tedy o ploché hornatiny. Typické jsou užší protáhlé hřbety a rozsochy, zpravidla s nevýrazně vystupujícími 

vrcholy. Převažují příkré, vzácněji i středně sklonité a velmi příkré svahy, zvláště v Českoleském BR jsou u protáhlých 

hřbetů časté asymetrické svahy. Údolí jsou poměrně ostře, ale nehluboko zařezaná, strmá, s bystřinami. Na vrcholech, 

méně i na hřbetech a svazích, se místy vyskytují skály menšího rozsahu a velikosti, na svazích pak kamenité, místy i 

balvanité sutě. Na loukách, zvláště v Šumavském BR vznikly kamenice. Podloží je kyselé, dominují cordierit- a 

silimanit-biotitické migmatizované pararuly, na Šumavě migmatity. Na Šumavě se ojediněle vyskytují i granulity a 

ortoruly. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité až kamenité (místy až balvanité), na fylitech se vyskytuje hlinitá 

složka. Půdy jsou kyselé a nepříliš úživné. Tvoří je kambizemní podzoly a dystrické kambizemě. Na sutích vznikly 

živnější rankery (místy i kyselé nasycené rankery), na skalách pak kyselé litozemě. Na podsvahových deluviích se 

místy nacházejí kyselé kambizemě pseudoglejové, podél potoků gleje typické nebo organozemní. 

Klima je mírně chladné a poměrně vlhké, zcela dominuje klimatická oblast CH7. Na vrcholech, zvláště skalnatých, se 

projevuje vrcholový fenomén – vyznačují se vysokou větrností a vyššími horizontálními srážkami. Na údolních dnech 

jsou podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní (převážná část 1.62, 1.67): Nejrozšířenějším typem jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo- 

Fagetum), v chladnějších polohách nelze vyloučit smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na místech 

73

lokálně obohacených živinami se objevují květnaté bučiny, často s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli- 

Fagetum) a na balvanitých svazích asi bažankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum). Vodní toky provázejí snad olšiny 

olše šedé (Alnetum incanae), v úzkých údolích i udatnové olšiny (Arunco silvestris-Alnetum glutinosae), na březích lze 

očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Suché louky a pastviny pravděpodobně hostily vegetaci 

svazu Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Na 

mezotrofních místech byly zřejmě polopřirozené luční porosty blížící se svazům Polygono-Trisetion, v nižších polohách 

Arrhenatherion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty vinou eutrofizace a dosévání vesměs nahrazeny 

kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu Arrhenatherion. Na loukách v potočních nivách převažovaly porosty 

svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na prameništích 

byly hojné rašeliništní louky svazu Caricion fuscae a přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion 

canescentis, dnes nejspíše převládá svaz Calthion. 

Varianta českoleská (1.61): Květnaté bučiny reprezentuje ochuzený kostřavový typ (Festuco altissimae-Fagetum), 

chyběli zde trávníky svazu Polyfgono-Trisetion a asi i přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum). 

Varianta sušická (hora Sedlo u Sušice v 1.62): Kostru potenciální přirozené vegetace údajně tvoří metlicové jedliny 

(Deschampsio flexuosae-Abietetum), asui zde chyběly trávníky svazu Polygono-Trisetion i přesličkové jedlosmrčiny 

(Equiseto-Piceetum). 

Druh kontrastně similární. D: 5AB2, 5AB3, 5B3, K: 5BC3, 5AB-B4, 5AB-B5a. 

Současné využití krajiny: lesy 74 %, TTP 20 %, vodní pl. 1%, pole 3 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Lesy 

zaujímají ve všech bioregionech více než 65 % plochy, v Českoleském BR dokonce 86 %, převažují rozsáhlé lesní 

komplexy. Poměrně vyrovnaně jsou rozšířeny kulturní smrčiny a polokulturní nebo přírodě blízké smíšené porosty 

smrku a buku. Přirozených lesů (bučin se smrkem) se zachovalo poměrně hodně, především v Českoleském BR. Na 

Šumavě vyhlášena PR Libín (přirozený horský suťový les) a PP Dlouhá hora (bikové bučiny a suťové lesy). Travní 

porosty jsou nejvíce zastoupeny v Šumavském bioregionu (28%), jinak je jejich podíl pod 23 %. Jedná se o louky, měně 

i pastviny, místy lada zarůstající křovinami. Krajinářsky cenné jsou travní porosty v Šumavském a Českoleském BR 

diverzifikované kamenicemi a dřevinnou zelení. V PP Úpolíny v jsou chráněny vlhké louky. Vodní plochy jsou 

zastoupeny minimálně – pramennými úseky potoků a zcela ojedinělými malými rybníky nebo nádržemi. Pole jsou málo 

častá, zasahují většinou jen do okrajů segmentů na úpatí. Sady mají nepatrnou plochu, představují zahrádky v těsné 

blízkosti stavení s odolnými ovocnými dřevinami. Sídla jsou zastoupena málo, jedná se o několik malých horských 

vesnic, osady, samoty a chaty. Vzácně se nacházejí významné stavby zdaleka viditelné nebo tvořící krajinnou 

dominantu – 27 m vysoká rozhledna na Libíně nebo kostel v Albrechticích u Sušice. Jsou zde 3 hradní zříceniny, 

nápadná je zříc. hradu Kašperk a Přimda. Segmenty na Šumavě procházela Zlatá stezka, jejíž stopy jsou technickou 

památkou. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK,SUB, LONS, LONO nebo LOPS, náhradní: - . 

5PP Pahorkatiny na neutrálních plutonitech 5 v.s. 

Pro reliéf jsou typické nízké, oblé, široké hřbety s nevýraznými vrcholy (pahorky) a plochými nevýraznými sedly. Ze 

hřbetů se táhnou mírně až středně sklonité svahy, údolí jsou rozevřená, mělká, úvalovitá. Skály na vrcholech pahorků 

nejsou příliš časté a většinou pouze malé. V podloží dominují převážně odolné, středně živné plutonity – zejména 

amfibol-biotitické granodiority až křemenné diority, vzácné jsou relativně živnější kyselé granity, převážně biotitické 

pararuly a migmatity, velmi vzácně svory, aplity, křemenné porfyry. Zvětraliny jsou kamenité až písčito-kamenité. Z 

půdních typů převažují středně živné formy kyselých typických kambizemí, typy distrických kambizemí jsou málo 

časté, na Šumavě je údajně zastoupen kambizemní podzol. Na svahových bázích a v plochém reliéfu jsou poměrně časté 

mezotrofní primární gleje nebo pseudoglejové kambizemě. Podél potoků, v depresích a na prameništích se vytvořily 

typické gleje. Na nepříliš častých skalách a na vrcholech některých pahorků se vytvořily středně živné litozemě, na 

sutích vznikly rankery. 

Klima je mírně chladné a poměrně vlhké (CH7). Segmenty na jihu Šumavského a Novohradského BR jsou však pod 

vlivem alpských főhnů. Úvalovitá údolí a delší deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní (1.49, 1.50, 1.62, 1.63, 1.65): Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří květnaté bučiny s 

kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum), ojediněle i lipové bučiny (Tilio cordatae – Fagetum), které na 

lokálně ochuzených místech doplňují acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na podmáčených stanovištích lze 

zřejmě předpokládat přesličkové jedliny (Carici remotae-Abietetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny 

asociace Piceo-Alnetum. Na březích toků je pravděpodobný výskyt vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition 

officinalis. V minulosti se na mezotrofních místech na pastvinách vyvinula vegetace nejpravděpodobněji náležející do 

svazu Cynosurion a na loukách do sv. Arrhenthedrion, v Šumavském BR i s přechody do sv. Polygono-Trisetion. 

Oligotrofní místa hostila zřejmě vegetaci sv. Violion caninae, dnes zachovanou v mizejících fragmentech. Na 

mokřadních loukách na minerálních podkladech převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření 

přecházející do mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Pro místa, kde docházelo k rašelinění, byly typické porosty sv. 

Caricion fuscae, nebo Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v okolí vodních nádrží a na prameništích někdy 

přecházejících do svazu Caricion rostrae. Druh kontrastně – similární. D: 4AB-B1-2 (+), 4AB3 (4), 4B3 (8), *5AB2 (1), 

*5AB3 (15), *5B3 (65). K: 5AB-B4 (5), 5AB-B5a (1), *5BC-C5a (1). Pozn.: STG 4 v.s. chybí v 1.62, 1.63 a 1.65 

Současné využití krajiny: lesy 53 %, travní p. 20 %, vodní p. 0,5 %, pole 23,5 %, sady 1 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. 

74

Velikostně jsou lesy značně různorodé. V druhové skladbě převládají hospodářské smrčiny, polokulturní smíšené lesy 

s bukem a přírodě blízké bučiny jsou roztroušeny jen místy. Podíl travních porostů činí 15 - 25 %, v Šumavském a 

Novohradském BR je vyšší - 45 %, vzhledem k absenci orné půdy. Jedná se o louky či pastviny, která na Šumavě a 

Novohradských horách převážně tvoří zarůstající lada. Biologicky hodnotné jsou zpravidla podmáčené a vlhké louky v 

úvalovitých údolích a prameništích. Vodní plochy tvoří několik malých roztroušených rybníků a malé potoky. Podíl polí 

je velmi rozdílný, v Šumavském a Novohradském BR se nevyskytují. Sady představují pouze ojedinělé malé zahrádky s 

odolnými ovocnými dřevinami v těsné blízkosti obydlí. Zastoupení sídel v jednotlivých bioregionech činí 1,5 – 2,5 %, v 

Šumavském a Novohradském BR pod 0,5 % (pouze chaty, hájenky, malé osady, příp. zlikvidovány). V Pohoří 

v Novohradském BR ční větší zřícený bar. kostel, zdevastovaný spolu s celou vesnicí. Náhradní typy: 5 VP. Cílové 

ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, LONO; náhradní: - . 

5PQ Pahorkatiny na pestrých metamorfitech 5 v.s. 

Typ se nachází při okrajích Šumavského BR – 30 km 2 . Pahorkatiny představují starou (třetihorní) erozí modelované 

povrchy s pahorky vysokými do 60 m, převážně s mírnými a středně sklonitými svahy, plochými sedly, úvalovitými 

široce rozevřenými pramennými údolími a mírně ostřejšími, ale mělkými údolními zářezy. Na pahorcích se velmi 

vzácně vyskytují skály, na svazích pak sutě. Roztroušeny jsou malé opuštěné lomy, vápencové se zimovišti netopýrů 

jsou chráněny při okraji Šumavského BR v PP Muckovské vápencové lomy. V podloží dominují kyselé metamorfity, 

zvláště dvojslídné, biotitické a silimanit-biotitické pararuly, místy migmatitizované, až migmatity. Vzácné jsou ortoruly, 

svory, granulity, pruhy kvarcitů a žilné granity, aplity a pegmatity. Typické jsou převážně pruhovité nebo útržkovité 

vložky živných metamorfitů, především středně živného amfibolitu, vzácněji krystalického vápence a dolomitu, erlánu 

a leptynitu, serpentinitu a serpentinizovaného peridotitu, z bázičtějších plutonitů pak dioritu. Pestré metamorfity 

vytvářejí kamenito-hlinité zvětraliny. Půdy většinou mají ráz distrických kambizemí. Na živnějších vložkách jsou půdy 

spíše mezotrofní, na vápencových horninách se vyskytují kambizemní rendziny. Na svahových bázích, v sedlech, 

úpadech, v plochém reliéfu, probíhá pseudoglejový proces, vedoucí až ke vzniku primárních pseudoglejů. Podél potoků 

a na prameništích se vyskytují typické gleje. Na nepříliš častých skalách a na vrcholech některých pahorků se vytvořily 

středně živné litozem, v Šumavském BR i gleje organozemní. Na ojedinělých rulových skalách vznikly zpravidla kyselé 

litozemě, na sutích pak spíše mírně živnější rankery. 

Klima je mírně chladné a v 5. v.s. podprůměrně vlhké (CH7), u Lipna se vyskytuje i mírně teplá klimatická oblast MT3. 

Úvalovitá a málo zařezaná údolí, úpady, sedla a další deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří mozaika květnatých bučin s kyčelnicí 

devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum). Na ojedinělých sutích 

se vyskytují nejspíše měsíčnicové javořiny (Lunario-Aceretum). Lesní prameniště provázejí olšiny se smrkem (Piceo- 

Alnetum), toky podhorské potoční olšiny asociace Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae. Na březích toků je 

pravděpodobný výskyt vysokobylinné vegetace svazu Petasition officinalis. Pro louky i pastviny byla v minulosti 

pravděpodobně typická vegetace svazu Violion caninae a na bohatších podkladech sv. Cynosurion. Dnes jsou tyto 

porosty pouze v mizejících fragmentech, které přecházejí v kulturní porosty, blížící se sv. Arrhenatherion. U trávníků na 

vápencích lze též předpokládat vegetaci sv. Arrhenatherion. Zejména v potočních nivách převažovaly pcháčové louky 

svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející do mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Na kyselých půdách 

byly hojné rašelinné louky sv. Caricion fuscae, nebo Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v mokřadech přecházející 

do svazu Caricion rostrae. Druh kontrastně – similární. D: *5AB3 (40), *5B3 (53). K: 5A2-3 (+), *5BD3 (1), 5AB-B4 

(3), 5AB-B5a (1), *5BC-C5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 31 %, travní p. 29 %, vodní p. 1,5 %, pole 34 %, sady 1 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy 

jsou zastoupeny 27 – 35 %, velikostně jsou různorodé. V druhové skladbě převládají hospodářské smrkové hospodářské 

monokultury, výjimkou je PP Olšina v Novolhotském lese v Šumavském BR, částečně změněné lesy s bohatou 

květenou jsou součástí PP Muckovské vápencové lomy. Travní porosty na Šumavě činí 40 %, Převažují louky, 

biologicky hodnotné jsou některé podmáčené a vlhké louky podél potoků. Vodní plochy tvoří zejména okraje vodní 

nádrže Lipno, vodní toky tvoří pouze pramenné a horní části potoků. Podíl polí je velmi rozdílný, v Šumavském BR je 

pod 20 %. Krajina je zpravidla mozaikovitá, středně velká pole typicky hraničící s lesy, komunikacemi s dřevinnými 

liniemi a sídly. Sady představují pouze malý podíl v podobě malých zahrádek s odolnými ovocnými dřevinami 

u stavení, příp. v chatových osadách. Sídla jsou převážně malé vesnice nebo velmi malé osady, příp. chatové kolonie. 

Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, LONO; náhradní: MTM na bazické hornině. 

5PR Pahorkatiny na kyselých plutonitech 5. v.s. 

Typ se nachází nejméně v Šumavském BR – 9,5 km 2 a to v kotlinách mezi podmáčenými sníženinami. Pahorkatiny jsou 

mírně zvlněné s různě tvarovanými pahorky vysokými převážně do 50 m, vzácně až 100 m. Většinou mají mírné a 

středně sklonité svahy, plochá nevýrazná sedla, úvalovitá široce rozevřená údolí s prameništi. Na pahorcích, které někdy 

představují nízké exfoliační klenby, se vyskytují menší skalky, na svazích pak jsou rozvlečeny žulové balvany nebo se 

zde vyskytují kamenité až balvanité sutě. Na skalách jsou místy vytvořeny skalní mísy. V podloží převažují kyselé 

prahorní granity s různým poměrem slíd. Okrajově do typu zasahují i kyselé metamorfity. Kyselé plutonity zvětrávají 

podle navzájem kolmých ploch odlučnosti do podoby žokovitých balvanů. Zvětralinová výplň je drobně štěrkovitá až 

75

písčitá. Půdy jsou kyselé, převažují districké kambizemě, na Šumavě se vyskytují i kambizemní podzoly. Na svahových 

bázích a v plochém reliéfu, probíhá pseudoglejový proces, vedoucí až ke vzniku kyselých pseudoglejů. Podél potoků, 

v depresích a na prameništích se vyskytují kyselé gleje, často až zrašelinělé. Na skalách na vrcholech některých 

pahorků se vytvořily kyselé litozemě, na sutích často jsou rankery kyselé. 

Klimaticky typ spadá do mírně chladných (CH7) a poměrně vlhkých oblastí i mírně teplých a relativně sušších oblastí – 

nejvíce MT3. Úvalovitá údolí a další deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní (1.46, 1.58, 1.62 – východní část, 1.64): Převažujícím typem potenciální přirozené vegetace 

jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na lokálně obohacených stanovištích je ostrůvkovitě doplňují květnaté 

bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum). Podmáčené deprese často hostí přesličkové 

jedlosmrčiny (Equiseto-Picetum) nebo rohozcové smrčiny (Bazzanio-Picetum). Potůčky provázejí smrkové olšiny 

(Piceo-Alnetum), větší potoky podhorské potoční olšiny, snad asociace Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, podél 

Křemelné lze očekávat olšiny olše šedé (Alnetum incanae). Na březích toků je pravděpodobný výskyt vysokobylinné 

vegetace svazu Petasition officinalis. Pro louky i pastviny byla v minulosti pravděpodobně typická vegetace svazu 

Violion caninae a na nejchudších sušších stanovištích přecházejících až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. 

Dnes tyto typy tvoří mizející fragmenty, které se blíží trávníkům sv. Arrhenatherion. Vlhká místa hostí bažinné a 

zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, nebo Sphagno recurvi- 

Caricion canescentis a Caricion rostrae. Varianta západošumavská (1.62 – západní část): Bikové bučiny přecházejí až do 

smrkových bučin (Calamagrostio vilolsae-Fagetum). U luční vegetace se mohou vyskytovat přechody až do svazu 

Polygono-Trisetion. Druh kontrastně – similární. D: *5AB2 (1), *5AB3 (70), *5B3 (12). K: *5A1 (+), *5A3 (9), 5A4 

(1), 5AB4 (5), 5AB-B5a (1), *5BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 46 %, travní p. 24,5 %, vodní p. 1 %, pole 24 %, sady 1 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy 

jsou velikostně různorodé, v Šumavském BR převládají lesní komplexy. Zcela převažují hospodářské smrkové 

hospodářské kultury. Podíl travních porostů v západních Čechách činí cca 45 %, Jedná se o louky, méně o pastviny, 

které zpravidla nevykazují vyšší biologickou hodnotu. Výjimkou jsou některé podmáčené travní porosty podél potoků a 

v prameništích, které jsou druhově bohatší, polokulturní až přírodě blízké, především s oligotrofními až rašelinnými 

druhy. Vodní plochy jsou zastoupeny roztroušenými malými rybníky a malými potoky, na Šumavě segmentem protéká 

Křemelná. Podíl polí je velmi rozdílný, hraničí s lesy a malými sídly, místy jsou členěna břehovými porosty vodních 

toků či komunikací. Sady jsou pouze v ojedinělých sídlech v těsné blízkosti stavení – jako malé zahrádky s odolnými 

ovocnými dřevinami. Sídla jsou málo častá - převážně malé vesnice. 

Náhradní typy: 5VR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, (BOAS), LONO; náhradní: ATT-ATV. 

5PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 5. v.s. 

Typ patří v 5. v.s. k nejhojnějším; nachází se především ve středních polohách okrajových pohoří jihozápadních až 

západních Čech. Nejvíce je typ zastoupen v BR Pelhřimovském a Šumavském - 118 km 2 . Pahorkatiny představují mírně 

zvlněné zarovnané povrchy s různě tvarovanými pahorky vysokými převážně do 50 m, vzácně až 100 m, s oblými 

širokými hřbety, převážně mírnými a středně sklonitými svahy, plochými nevýraznými sedly, úvalovitými široce 

rozevřenými údolími a prameništi. Na pahorcích se místy vyskytují převážně malé skalky (mazové sruby) a na svazích 

pod nimi sutě. Ve VVP Boletice na Šumavě byly v minulosti vytvořeny na loukách kamenice. V kyselém horninovém 

podloží převažují pararuly a migmatity (biotitické nebo dvojslídné, velmi častá také se silimanitem nebo s cordieritem), 

méně časté jsou ortoruly, lokálně se vyskytují dvojslídné svory, různé fylity, kvarcity, velmi vzácně pak křemenné 

porfyry a porfyrity. Místy do segmentů okrajově zasahují i kyselé nebo i neutrální plutonity - různé granity a 

granodiority. Zvětraliny jsou převážně hlinoto-kamenité. Skalku s výchozem žilné žuly s tzv. turmalínovými slunci 

chrání v Šumavském bioregionu PP Skalka. Z půdních typů převažují dystrické kambizemě zejména v Šumavském a 

méně se vyskytují kambizemní podzoly. Na svahových bázích, v sedlech, úpadech i plošinách probíhá pseudoglejový 

proces, vedoucí ke vzniku kyselých pseudoglejových kambizemí až kyselých pseudoglejů. Podél potoků a na 

prameništích se vyskytují gleje. Na skalkách na pahorcích se vytvořily kyselé litozemě, pro sutě jsou typické živnější 

rankery. 

Z klimatických oblastí převažuje mírně teplá a průměrně vlhká MT3, relativně chladnější a vlhčí je klima v Šumavském 

bioregionu (CH7). V depresích mohou vznikat slabší přízemní teplotní inverze. 

Vegetace: Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum) a 

květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli - Fagerum) na vystupujícím podloží a úpatích. Na sutích 

se objevují fragmentární přechody do bažankovýc jasenin (Mercurioli-Fraxinetum). Lesní prameniště osídlují často 

přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum) nebo rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potůčků lze 

očekávat smrkové olšiny (Piceo-Alnetum); břehy pravděpodobně hostí vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition 

officinalis. Na suchých loukách i pastvinách se v minulosti zřejmě vyvinula vegetace blízká svazu Violion caninae, na 

nejchudších sušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes jsou tyto vegetační 

jednotky fragmentární, vinou eutrofizace a dosévání nahrazované kulturními porosty, druhovou skladbou se blížícími 

trávníkům svazu Arrhenatherion. Na vlhkých místech jsou bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, 

náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. 

Druh kontrastně-similární. D: *5AB2 (+), *5AB3 (60), *5B3 (28). K: *5A3 (2) - asi jen v 1.58 a 1.61, *5BC3 (1), 5A4 

76

(+), 5AB-B4 (7), 5AB-B5b (1), * 5BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 43 %, travní p. 23 %, vodní pl. 2,5 %, pole 26 %, sady 1,5 %, sídla 2 %, ostatní 2 %. 

Lesy jsou velikostně velmi variabilní, často i v rámci jednotlivých bioregionů se vyskytují lesy od malých remízků až 

po lesní komplexy. V druhové skladbě převažují monokulturní hospodářské smrčiny, příměs buku a jedle není příliš 

častá. V segmentech typu se zachovalo jen několik ojedinělých zbytků přirozených lesů. Převážně kulturní smrčiny leží 

při okrajích rozsáhlejší NPP Blanice a I. zóny NP Vltavský luh v Šumavském bioregionu. Travní porosty jsou 

zastoupeny v jednotlivých bioregionech převážně 15-25 %, v Šumavském 38 %. Jedná se převážně o louky, méně i 

pastviny, na Šumavě i o lada s křovinami. Biologicky hodnotné jsou především podmáčené, mokřadní nebo i rašelinné 

travní porosty v úvalovitých údolích a na prameništích. Bývalé pastviny v Šumavském bioregionu jsou součástí PP 

Házlův kříž, která sem zasahuje. Vodní plochy jsou ve všech bioregionech zastoupeny poměrně hojnými malými, méně 

i středně velkými rybníky; na Šumavě zvyšuje významně podíl vodních ploch vodní nádrž Lipno, která sem zasahuje. 

Síť vodních toků je průměrně hustá, ale jedná se převážně o malé potoky. Pole tvoří v jednotlivých bioreginech 30-40 % 

plochy segmentů typu, pouze na Šumavě je jejich podíl mnohem menší (13%). Jedná se většinou o středně velká pole 

v mozaikovité zemědělsko-lesní krajině, místy i s mezemi a s relativně hojnější liniovou dřevinnou zelení, nebo 

o středně velká pole v okolí sídel obklopených lesy. V některých bioregionech ve vnitrozemí se vyskytují i větší pole 

v převážně zemědělské krajině. Sady se vyskytují v podobě malých domovních zahrádek s doprovodnými odolnějšími 

ovocnými dřevinami, v bioregionech zabírají zpravidla méně než 0,5 % plochy. Sídla jsou v bioregionech zastoupena 

převážně 1-3,5 %. Typická jsou malá sídla a osady, středně velká sídla jsou méně četná. U Lipna v Šumavském 

bioregionu se vyskytuje i několik chatových osad. Architektonicky významnější stavby představují kostely v sídlech, 

některé jsou v dominantní poloze, ve středních a větších sídlech se vzácně nacházejí zámky a radnice. Náhradní 

typy: 5PQ, 5VS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO; náhradní: ATT. 

5SP Svahy na neutrálních plutonitech 5. v.s. 

Typ je vzácný a je vázán na některá vysoká pohraniční pohoří Hercynika. Převážná část typu se nachází v Šumavském 

bioregionu v Želnavských horách v oblasti Knížecího Stolce a je tvořena jedním velkým segmentem - 51 km 2 . Celkově 

jsou svahy příkré a zpravidla jsou rozčleněny hřbítky, rozsochami a horními částmi údolí. Svahy spadají z vrcholových 

hřbetů, ve velkém segmentu na Šumavě jsou charakteristické skalnaté hřbety, skalní stěny, skalnaté rozsochy a vrcholy, 

přičemž skály zde v rámci Šumavského bioregionu dosahují největších rozměrů. Jsou součástí ochrany v NP Šumava 

v I. zóně Stožecká skála. Skály se vyskytují i v ostatních bioregionech, místy jsou i výrazné. Pod skalami na svazích 

jsou typicky rozšířeny sutě. V Šumavském bioregionu byly na několika místech vytvořeny kamenice. Ve VVP Boletice 

byl reliéf přetvořen v důsledku vojenských aktivit (zákopy, valy...). Podloží je celkově středně živné a poměrně odolné. 

Převažují mezotrofní amfibol-biotitické melanokratní porfyrické granity, granodiority až syenity a syonodiority 

Želnovské hornatiny (Šumavský BR). V Novohradském BR se vyskytují hrubozrnné porfyrické biotitické granodiority. 

Zvětraliny jsou mezotrofní, zrnitostně velmi hrubé, kamenité až balvanité, s písčitou výplní. Půdy tvoří středně živné 

typy kyselých kambizemí, které jsou silně kamenité až balvanité. Na sutích se vyskytují poměrně živné rankery, na 

skalách oligo-mezotrofní až mezotrofní litozemě. Na údolních dnech a na prameništích vznikly gleje. 

Klima je mírně chladné a v 5. v. s. podprůměrně vlhké (CH7). Segmenty v Novohradských horách a na Šumavě jsou 

pod významným vlivem alpských suchých a teplých föhnů. Na skalnatých hřbetech a vrcholech v okolí Knížecího 

Stolce je vyvinut vrcholový fenomén, je zde silná větrnost a vyšší horizontální srážky. V údolích se mohou vyskytovat 

slabší teplotní inverze. 

Vegetace: Základním typem potencionální přirozené vegetace je mozaika horských květnatých bučin s kyčelnicí 

devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), na chudších místech doplněná o vegetaci acidofilních bučin, zejména 

bikových (Luzulo-Fagetum). Na nejvyšších skalách v Šumavském BR jsou zřejmě i náznaky acidofilních borů, nejspíše 

asociace Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris. Na balvanitých svazích jsou především bažankové jaseniny (Mercuriali- 

Fraxinetum), místy snad přecházející do horských klenových bučin (Aceri-Fagetum). Vodní toky provázejí podhorské 

potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, nejspíše Carici remotae-Fraxinetum nebo Arunco silvestris- 

Alnetum glutinosae; na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých 

pastvinách byla pravděpodobně vegetace svazu Cynosurion nebo Violion caninae, na loukách nejspíše svazu Polygono- 

Trisetion. Dnešní kulturní porosty se blíží svazu Arrhenatherion. Podél potoků převažovaly pcháčové louky svazu 

Calthion, na prameništních místech nahrazené nejčastěji vegetací svazu Caricion fuscae. Po zániku hospodaření se 

rozvíjejí mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Druh kontrastně-similární. D: *5AB2 (6), *5AB3 (14), *5B3 (60). 

K: *5ABO (+) *5A1 (+), *5BC3 (13), *5C3 (2), 5B5b (2), *5BC-C4 (1), * 5BC-C5a (2). Pozn. STG 5ABO a 5A1 se 

zřejmě vyskytují jen v 1.62. 

Současné využití krajiny: lesy 75 %, travní p. 23,5 %, vodní pl. 1 %, pole 0,5 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 1 %. 

Relativně nejmenší plochu zabírají lesy v Šumavském bioregionu (65%). Lesy tvoří rozsáhlé komplexy hospodářských 

smrčin, poměrně časté jsou i polokulturní buko-smrkové a smrko-bukové lesy. Mozaikovitá krajina s malými a středně 

velkými lesy se místy nachází ve VVP Boletice v Šumavském bioregionu. Na skalách jako příměs roste borovice lesní, 

na sutích se hojně přidružují jilm horský, klen a jasan, podél potoků se vyskytují i olše šedé. Pralesovitý suťový les je 

chráněn v NP v I. zóně Stožec a ve zmíněné I. zóně Stožecká skála (1.62). Přirozený bukový prales s příměsí smrku, 

klenu a přestárlé jedle je chráněn v jedné ze dvou nejstarších rezervací v ČR - v současné NPP Hojná Voda (1.63). 

77

Travní porosty jsou významné pouze v Šumavském BR. Jedná se o krajinářsky cenné louky se skupinovou a liniovou 

zelení (na několika místech na kamenicích) a především o lada s křovinami ve VVP Boletice. Pastviny jsou málo časté. 

Kromě malých potoků protékají segmenty typu v Novohradském BR i horní toky Stropnice a Lužnice a do typu zda 

zasahuje i malá část hladiny oligotrofního rybníka. Pole se vyskytují jen okrajově v Šumavském BR, sady chybějí. Sídla 

zabírají ve všech BR velmi malou plochu. Sídelní objekty tvoří nejčastěji pouze úzké lesní silničky, méně i významnější 

silnice, několik kůlen a bud. Pouze v Šumavském BR se vyskytuje okraj vísky a přilehlé zemědělské objekty; osady ve 

VVP Boletice po vysídlení Němců zanikly. Na Šumavě se nachází také zřícenina druhého nejvýše položeného hradu ČR 

(Kunžvart) a pod Stožeckou skálou ve výšce 980 m dřevěná Stožecká kaple v pseudoalpském stylu - chráněná kulturní 

památka. Náhradní typy: V1.63 5VP+6ZP, v 1.70 5SQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUKK, SUB, SPS+BOAS - asi 

jen v 1.62, LONO; náhradní: -. 

5SQ Svahy na pestrých metamorfitech 5. v. s. 

Těžiště typu je ve vyšších hercynských pohořích v severním pohraničí ČR, malý segment je na Šumavě. Nejmenší 

plochu typu najdeme v Šumavském BR, kde leží necelé 4 km 2 . Kromě svahů na obvodech pohoří se vyskytují také 

údolní svahy uvnitř bioregionů. Svahy jsou vesměs příkré; jejich rozčlenění hřbety a zařezanými údolími je velmi 

variabilní i v rámci jednotlivých bioregionů. Skály jsou poměrně vzácné, stejně jako sutě. Charakteristické jsou 

roztroušeně se vyskytující krasové jevy vázané na vložky vápencových hornin. V typu se vyskytuje řada menších 

opuštěných lomů a také středně velkých funkčních lomů (na vápenec, tuhu) narušujících krajinný ráz. Z hornin 

převládají kyselé metamorfity, především různé fylity, ruly, migmatity, kvarcity, ojediněle pak fylonity, kyselé metaruly 

a metavulkanity, metagranodiority. Okrajově se objevují i kyselé plutonity. Důležitá je subdominance či pouze ojedinělá 

příměs živných hornin. Z nich dominují středně živné amfibolity a horniny s amfibolitem (gabroamfibolity...) 

roztroušeně se vyskytují krystalické vápence (místy i dolomitické), které ovšem mají výrazné biotické vlivy; velmi 

vzácné jsou erlány a vápnité fylity. Zvětraliny jsou troficky i zrnitostně velmi rozdílné v závislosti na vlastnostech 

hornin, celkově jsou kamenito-hlinité. Půdní pokryv je značně pestrý, dominují půdní typy kyselé a méně úživné. 

Převažují dystrické kambizemě, které ve vyšších polohách střídají kambizemní podzoly, níže pak typické kyselé 

kambizemě. Na amfibolitech, příbuzných horninách a dalších živných vložkách jsou půdy vždy mírně živnější. Na 

krystalických vápencích a dalších vápnitých horninách se vytvořily kambizemní rendziny. Na skalách se vyskytují 

litozemě a na sutích rankery; jejich vlastnosti závisí na vlastnostech podloží. Na bázích svahů překrytých deluviálními 

sedimenty probíhají místy pseudoglejovépůdní procesy. Podél toků vznikly fluvizemě typické nebo glejové a gleje 

typické. 

Klima je převážně mírně chladné a poměrně vlhké, dominuje klimatická oblast CH7. Z hlediska ovlivnění klimatu 

reliéfem je důležitá exponovanost svahů vůči působení větrného proudění. Zvláště na odlesněných svazích dochází 

v noci ke stékání chladného vzduchu a k jeho hromadění v údolních polohách, které poskytují podmínky pro slabší 

teplotní inverze, na dnech hlubších údolí o menším sklonu pak pro silnější teplotní inverze. Na svazích zase vznikají 

teplé zóny. 

Vegetace: Varianta základní: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou 

(Dentario enneaphylli-Fagetum). Místy se vyskytují acidofilní bučiny, nejčastěji smrkové (Calamagrostio villosae- 

Fagetum). Suťové svahy hostily nejspíše měsíčnicové javořiny (Lunario-Aceretum) a na kyselejších substrátech 

bažankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum); na svazích nejvyšších horských skupin se mohou vyskytovat přechody 

k horským javorovým bučinám (Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích jsou nejčastější podmáčené jedlosmrčiny 

(Equiseto-Piceetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae). Na 

březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. V minulosti na mezofilních loukách byla 

pravděpodobně vegetace svazu Polygono-Trisetion, v nižších a okrajových polohách asi vyznívala vegetace svazu 

Arrhenatherion. Na pastvinách a na loukách na mělčích půdách se ostrůvkovitě uplatňovala vegetace náležející do 

svazu Violion caninae, méně Cynosurion, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu 

Genistion. Dnes je polopřirozená travinobylinná vegetace vyvinuta pouze fragmentárně, současné kulturní porosty se 

vlivem eutrofizace a dosévání blíží svazu Arrhenatherion. V nivách potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, 

po zániku hospodaření přecházející v mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Na prameništ. loukách byly hojné 

porosty svazu Caricion fuscae a lokálně i přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Druh 

kontrastně-similární. D: *5AB2 (1), 5AB3 (33), *5B3 (50). K: *5BD2-3 (2), 5A3 (+), *5BC3(8), 5C3 (1), 5AB-B4 (2), 

*5BC4 (1), *5BC5a (2). 

Současné využití krajiny: lesy 55%, travní p. 31,5%, vodní pl. 1%, pole 6%, sady 0,5%, sídla 3%, ostatní 3%. Převažují 

lesní komplexy či jejich okraje a výběžky, zastoupeny jsou však i lesy menšího rozsahu, téměř vyrovnaně jsou však 

zastoupeny polokulturní lesy s různým podílem budu a smrku; vtroušeně, zvláště na suti se vyskytuje i klen, případně 

jednotlivě i další dřeviny přirozené skladby. Zastoupení travních porostů se ve všech BR pohybuje okolo 32%. Louky 

asi pastviny převážně nevykazují vysokou biologickou hodnotu. Vodní plochy představují pouze hladiny malých potoků 

a říček. Pole jsou málo častá. Jedná se o středně velká pole rozčleněná dřevinnými liniemi a obklopená travními porosty 

a lesy. Pěstovány jsou především krmné jetelotravní směsky. Častá jsou i malá horská políčka v drobné držbě. Sady jsou 

zastoupeny celkově velmi málo, a to pouze domovními zahrádkami s odolnějšími ovocnými dřevinami. Osídlení je na 

5.v.s. relativně husté. Sídla jsou převážně malá, nejčastěji rekreačně využívána; místy se jedná pouze o velmi malé 

78

osady. Stavby tradiční lidové architektury se zachovaly ve většině bioregionů - v Šumavském v Jarošově u Zdíkova a v 

malé osadě Žežulka (zděný mlýn s roubenou obytnou částí). Náhradní typy: V 1.53 5SJ+ 5SS. Cílové ekosystémy: 

Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO nebo LOPS; náhradní: MTM na bazické hornině. 

5SR Svahy na kyselých plutonitech 5.v.s. 

Typ je vázán na svahy vyšších příhraničních hor Hercynika na západě a severu ČR. Nejvíce je typ zastoupen 

v Jizerskohorském a Šumavském BR, kde leží po 87 km 2 . Svahy jsou převážně příkré, různě intenzivně členěné 

vybíhajícími rozsochami, hřbety a zařezanými údolími. Na hřbetech, rozsochách a svazích jsou časté skály a pod nimi 

balvanité sutě. V Šumavském BR jsou skály až 12 m vysoké. Antropogenní ovlivnění reliéfu představují v některých 

bioregionech malé a střední lomy, dnes většinou opuštěné. Horniny jsou kyselé a poměrně málo živné. Jedná se 

o převážně středně a hrubě zrnité porfyrické (muskovit-) biotitické granity, často přecházející do kyselejších variet 

granodioritů. Kyselé plutonity jsou varijského (pozdně prvohorního) stáří, nebyly rozdrceny, rozpadají se podél 

navzájem kolmých trhlin a zvětrávají ve velké, časem zaoblené žokovité balvany se štěrkovitou a písčitou výplní. Půdy 

jsou převážně málo živné, zastoupeny jsou lehčí kamenité kambizemní podzoly (Šumavský BR) a dystrické 

kambizemě. Na sutích se vyskytují kyselé rankery, na skalách kyselé litozemě. Podél potoků se vytvořily typické gleje, 

méně glejové fluvizemě, na Šumavě i gleje organozemní. 

Klima je převážně mírně chladné a vlhké (CH7). Srážky jsou vysoce nadprůměrné. Ovlivnění klimatu reliéfem 

představuje především právě orientace svahu (rozdílná větrnost ...), údolní zářezy pak tvoří inverzní polohy, kde se 

hromadí chladný vzduch stékající zvláště v noci po svazích (teplé svahové zóny), přičemž tento proces je relativně 

slabší vzhledem k vysoké lesnatosti. 

Vegetace: Varianta základní: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové bučiny (Calamagrostio 

villosae-Fagerum). Smrkové bučiny převažují v tomto typu na západní Šumavě, v Krkonoších a západní části 

Jizerských hor. Na místech lokálně obohacených živinami se objevují i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou 

(Dentario enneaphylli-Fagetum) nebo kostřavové bučiny (Festuco altissimae-Fagetum). Nejvýraznější sutě hostí 

přechody k suťovým lesům, nejčastěji asociace Mercuriali-Fraxinetum, vzácně i Lunario-Aceretum. Lesní prameniště a 

břehy menších potůčků provázejí olšiny se smrkem (Piceo-Alnetum), větší potoky Arunco silvestris-Alnetum 

glutinosao, na Šumavě snad i Alnetum incanae. Na březích (snad s výjimkou Šumavy) lze očekávat vysokobylinnou 

vegetaci svazu Petasition officinalis. Pro suché louky i pastviny byla pravděpodobně typická mozaika vegetace svazů 

Violion caninae (na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a mezotrofních 

luk svazu Polygono-Trisetion, resp. v nižších polohách Arrhenatherion. Dnes je vlivem eutrofizace a dosévání 

polopřirozená travinobylinná vegetace velmi vzácná; nejčastěji je nahrazená kulturními porosty blížícími se vegetaci 

svazu Arrhenatherion. V potočních nivách převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření 

přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na prameništních loukách byly hojné rašelinné porosty svazu 

Caricion fuscae a vegetace přechodových rašelinišť svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Druh kontrastněsimilární. 

D: *5A-AB2 (2), *5AB3 (77), *5B3 (15). K: *5A0 (+), *5A1 (+), 5A3 (2), *5BC3 (2), *5BC4 (+), 5AB-B5b 

(1), *5BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 75 %, travní p. 13 %, vodní p. 1 %, pole 5 %, sady 0,5 %, sídla 3 %, ostatní 2,5%. Lesy 

zabírají více než 90 % plochy segmentů v Šumavském BR. Převažují rozsáhlé lesní komplexy, malé a středně velké lesy 

jsou v mozaikovité krajině vzácné. Smrkové hospodářské monokultury jen nevýrazně převažují nad smíšenými lesy s 

bukem a smrkem (zvláště hojné jsou smíšené lesy v Šumavském BR). V Šumavském BR se nachází PP Svatý Tomáš 

(smíšený horský suťový les) a v NP Šumava I. zóna Jelení vrch (smíšený porost a hnízdiště čápa černého). Travní 

porosty jsou zastoupeny v bioregionech nejčastěji 8-17 %. Trávníky nevykazují až na výjimky vysokou biologickou 

hodnotu. Jedná se převážně o louky nebo lada v blízkosti sídelních objektů. Zvláště v Šumavském BR travní porosty 

postupně zarůstají dřevinami. Vodní plochy jsou zastoupeny málo. Potoky jsou převážně malé (pramenné a horní části 

toků); hustá síť vodních toků je v segmentech Šumavského BR, do typu zde zasahuje i část Švarcenberského kanálu. 

Pole se vyskytují pouze v Krušnohorském a Jizerskohorském BR. Sady představují pouze ojedinělé domovní zahrádky 

s odolnějšími ovocnými dřevinami. Sídla zabírají relativně značnou plochu, velmi málo jsou zastoupena v Šumavském 

(pouze malé sídlo, malá horská osada a lesní silnice). Celkově je krajina poměrně značně zatížená rekreačními 

aktivitami. Náhradní typy: V1.68 6SR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, BOAS, LONO. 

5 SS Svahy na kyselých metamorfitech 5. v.s. 

Jedná se o velkoplošný typ, nejrozsáhlejší v rámci 5. vegetačního stupně, je rozšířen ve většině hercynských 

pohraničních pohoří, rozsáhlé plochy zabírá především v BR Šumavském (1.62) – 377 km 2 . Na Šumavě se vyskytuje v 

jednom velmi rozsáhlém protáhlém segmentu zabírajícím velké oblasti mimo centrální část Šumavy. Svahy jsou 

převážně příkré. Převýšení svahů v rámci typu je velmi variabilní – přibližně mezi 100 – 300 m. Míra rozčlenění svahů 

(hřbety a mělkými hlubšími údolími) je také různá. Typický je výskyt skal a skalních útvarů (často i dosti výrazných) na 

hřbetech i svazích, až 10 m vysoké skály jsou také na Šumavě. Vyhlášená PR Svobodova niva chrání v Šumavském BR 

systém rozměrných pseudokrasových dutin s fluoritovou mineralizací. Zejména pod skalami jsou rozšířeny sutě, 

v Šumavském BR v I. zóně NP Obří zámek jsou i kamenná moře. PP Mrazové srázy u Lazen chrání dokonale vyvinutý 

sráz s kamenným mořem. Antropogenní ovlivnění reliéfu představují mj. i pozůstatky po historické těžbě různých kovů 

79

na Šumavě (sejpy, pinky, štoly, odvaly ...). Památky po těžbě zlata chrání PP Hamižná. V Šumavském BR jsou typické 

kamenice na loukách, na okrajích lesů i v jejich nitru (dokládající změny využití krajiny). V geologickém podloží 

dominují nebo spoludominují různé typy rul (nejčastěji dvojslídné nebo s převahou biotitu, muskovitické méně často), 

velmi rozšířené jsou také svory (převážně dvojslídné) a fylity (nejvíce seritické). Místy se vyskytujíc kvarcity, zvláště 

v Šumavském BR jsou hojné migmatity. Pouze ojediněle a okrajově do typu zasahují kyselé plutonity. Zvětraliny jsou 

převážně hlitokamenité, kamenitá složka převažuje na rulách, hlinitá na fylitech. Z půdních typů jsou převážně 

vyrovnaně zastoupeny kambizemní podzoly a lehčí districké kambizemě, ve spodních částech svahů a v nižších 

polohách se jedná o lehčí typické kyselé kambizemě. Podél potoků se vytvořily převážně typické gleje, na skalách jsou 

charakteristické kyselé litozemě, na sutích rankery. 

Klima je převážně mírně teplé a dosti vlhké, dominuje klimatická oblast CH7, v nejvyšších polohách se vyskytuje 

chladnější klimatická oblast CH6. Významně se (především srážkově) projevují rozdíly mezi segmenty na návětrné a 

závětrné straně pohoří. Větrnost je vysoká na návětrných svazích a hřbetech, významné jsou horizontální srážky 

(zachycování oblačných dešťových kapek, na návětrných svazích námraza). V noci dochází na svazích ke stékání 

chladného vzduchu (zvláště na delších odlesněných svazích), vzniku teplých svahových zón a kumulací chladného 

vzduchu v depresích, především pak na údolních dnech (přízemní inverze). 

Vegetace: Varianta základní: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo- 

Fagetm), na chladnější a vlhčí místa shora zasahují horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na 

obohacených stanovištích se objevují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum), na 

nejvýraznějších sutích přecházejí až do bažankových jasenin (Mercuriali-Fraxinetum). Nejvýraznější skály a horní 

okraje kamenných moří mohly hostit fragmenty borů, snad asociace Betulo carpatica-Pinetum. Lesní prameniště hostí 

častěji podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum), podél menších potůčků bývají olšiny se smrkem (Piceo- 

Alnetum). Bystřiny provázejí podhorské potoční olšiny asociace Arunco silvestris-Alnetum glutinosae, větší toky i 

olšiny olše šedé (Alnetum incanae). Na březích lze místy očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. 

Na suchých loukách i pastvinách byla pravděpodobně mozaika vegetace svazů Violion caninae (na nejsušších 

stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a porostů mezofilních luk svazu Polygono- 

Trisetion, v nejnižších polohách i svazu Arrhenatherion. Dnes jsou vlivem eutrofizace a dosévání polopřirozené porosty 

dosti vzácné, vesměs byly nahrazeny kulturními porosty, blížícími se druhovou skladbou vegetaci svazu 

Arrhenatherion. V potočních nivách byly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející do 

mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty svazu. Lokálně se zachovaly 

nízké trávníky zde svazu Violion caninae a rašelinné louky ze svazu Caricion fuscae, občas i přechodová rašeliniště 

svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. 

Varianta západočeská (1.59, 1.60): Květnaté bučiny jsou zastoupeny ochuzeným typem květnatých violkových bučin 

(Violo reichenbachianae – Fagetum), který je na jižním svahu Krušných hor poměrně hojný. Zřejmě zde chyběly 

bažankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum). Varianta nižších pohoří (1.61): Chybějí zde mezotrofní horské louky 

svazu Polygono-Trisetion i fragmenty borů (Betulo carpaticae-Pinetum). Druh kontrastně – similární. D: 5A-AB2 (1), 

*5AB3 (71), *5B3 (20). K: 5A1 (1), 5A3 (1), *5BC3 (4), *5BC4 (1), 5AB-B5b (1), 5BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 67 %, travní p. 28 %, vodní p. 1 %, pole 0,5 %, sady 0,5 %, sídla 1,5 %, ostatní 1,5%. 

Lesy zabírají ve všech bioregionech více než 50 % plochy segmentů. Velikostně jsou lesy různorodé, převažují lesní 

komplexy (příp. jejich okraje), ve většině bioregionů se však hojně vyskytují i malé, středně velké a velké lesy. 

Dominují smrkové monokultury. Místy jsou zastoupeny polokulturní smíšené lesy s bukem, zejména v Šumavském a 

Českoleském BR, nebo vzácně i přírodě blízké bučiny. Přirozené smíšené lesní porosty s bukem (zejména v 

Šumavském a Českoleském BR) nebo vzácně i přírodě blízké bučiny. Přirozené smíšené lesní porosty mají často 

pralesovitý charakter s převahou buku a většinou se subdominancí smrku, na suti i klenu. Lesy (převážně bučiny se 

smrkem) jsou chráněny: v Šumavském je 6 lokalit, z nichž nejznámější je NPR Boubínský prales, odlišná je PP Poušť 

(smrkový les s mraveništi). Podíl travních porostů se ve většině bioregionů okolo jedné třetiny, nejvyšší je 

v Šumavském (40 %), nejmenší v Českoleském BR (13 %). Jedná se o louky či pastviny, určitý podíl zabírají 

neobdělaná lada. Typické a krajinářsky velmi významné jsou skupinové a liniové mimolesní dřeviny. V segmentech 

typu jsou travní porosty chráněny v Českoleském BR v PR Lipovka (vstavače), v Šumavském BR mokřady a 

prameniště v PR Amálino údolí, PR Městišské rokle, suché bývalé pastviny ve zmíněné PR Hamižná, v PR Nad 

Zavírkou, PR Nebe a PR Pod Popelní horou (s jalovci). Vodní plochy celkově zabírají velmi malou plochu. Tvoří je 

několik malých rybníků a hladiny horních a pramenných úseků malých potoků. Z významnějších vodních toků 

v segmentem protéká Úhlava. Na Šumavě do typu zasahuje část Švarcenberského kanálu. Pole se vyskytují vzácně 

v blízkosti sídel. Sady představují pouze ojedinělé malé zahrádky s odolnými ovocnými dřevinami v těsné blízkosti 

obydlí. Typická jsou malá sídla až velmi malé horské osady, často s převážně rekreačním využitím (a s náležitým 

rekreačním vybavením – sjezdovky, vleky ...), místy se objevuje až disperzní charakter osídlení. Na Šumavě několik 

osad v minulosti zaniklo. V typu se nachází značné množství architektonických památek spoluvytvářejících typický 

krajinný ráz. Objekty šumavské lidové architektury (roubené i zděné) se zachovaly v Nicově, Bošicích, Javorníku a 

Zvíkově. 

Náhradní typy: V 1.60 5SR + 5 VS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, SMP, LONO; náhradní: ATT 

nebo MTH. 

80

5UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech 5 v.s. 

Typ tvoří malé segmenty v převážně pohraničních pohořích Čech. Údolí jsou sevřená, vzácně až kaňonovitá, např. v NP 

Šumava I. zóna Povydří, středně strmá, ne však krátká svahová, hluboká obvykle 100 - 150 m. Příkré svahy jsou často 

skalnaté, místy jsou vytvořeny i výrazné, izolované až 12 m vysoké skalní útvary - nejtypičtější jsou velké žulové 

balvany a bloky tvořící kamenná moře a sutě na svazích a kamenná řečiště s mohutnými žokovitými balvany a 

evorzními obřími hrnci chráněné v I. zóně Povydří nebo Čertovy proudy na Vltavě (NPR Čertova stěna - Luč). Skalnatý 

charakter údolí s nejvýraznějšími balvanitými koryty řek v ČR vede k zařazení typu biochory mezi unikátní. Ostatní 

zvětraliny jsou převážně písčité s kamenitými nebo drobnějšími štěrkovitými úlomky a s menším podílem hlinité 

složky. Geologické podloží tvoří převážné části granity (nejčastěji různě porfyrický, variabilně zrnitý, biotitický nebo 

dvojslídný granit) místy přecházející až do kyselých granodioritů (velmi vzácně se vyskytuje i živnější biotitamfibolický 

granodiorit). Okrajově se objevují i různé kyselé metamorfity, zvláště ruly. Kyselé plutonity zvětrávají 

do žokovitých balvanů a drobného štěrku až hrubého písku. Z půdních typů se ve vyšších, klimaticky drsnějších 

polohách vyskytují kambizemní podzoly, níže pak silně kyselé kambizemě. Všechny tyto půdy jsou lehké, 

s významným podílem písčité složky a vždy relativně humóznější. Na zahliněných sutích se nacházejí humózní 

podzolované nebo kambizemní rankery, na skalách a kamenných balvanových mořích dystrické litozemě. V údolních 

dnech jsou typické gleje. Klima je mírně chladné a vlhké (CH7). Ovlivnění klimatu reliéfem je značné. V údolích 

dochází v noci k sestupným chladným prouděním, ve dne k výstupům teplého vzduchu. V noci vznikají v horní části 

svahů teplé zóny, při údolním dně silnější teplotní inverze, zvláště v kaňonovitých sevřených údolích, což je také 

důvodem delšího přetrvávání sněhové pokrývky. Větrnost je typicky relativně nízká, vzdušná vlhkost relativně vyšší. 

Vegetace základní: Typickou jednotkou potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), 

které na neparných plochách obohacených míst doplňují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli- 

Fagetum). Očekávat lze (mimo údolí Vltavy) i fragmenty suťových lesů, zřejmě asociace Mercuriali-Fraxinetum, 

vzácněji Lunario-Aceretum. Na skalnatých a bavlnitých stanovištích jsou acidofilní reliktní bory, pravděpodobně 

asociace Betulo carpaticae-Pinetum, nebo, např. v údolí Vltavy pod Lipnem, as. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris, 

s výskytem Erica herbacea. Vodní toky provázejí podhorské potoční smrčiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, 

typicky zřejmě Alnetum incanae, při okrajích hor i Arunco-sylvestris-Alnetum glutinosae. Na březích lze očekávat 

vysokobylinnou vegetaci svazu Petasion officinalis. Suché louky i pastviny pravděpodobně hostily vegetaci svazu 

Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Místy se objevovala 

mezofilní luční vegetace svazu Polygono-Trisetion, v nižších polohách i Arrhenatherion. Dnes jsou polopřirozené 

porosty velmi vzácné, vlivem eutrofizace a dosévání nejčastěji najdeme kulturní louky s druhovou skladbou blízkou 

vegetaci svazu Arrhenatherion. Kolem potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření se 

rozvíjí mokřadní lada podsvazu Filipendulion. 

Druh konstantně-similární. D: 4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5AB3, K: 5A0, 5A1-2, 5B3, 5BC3, 5BC5, 5B7a, 6AB3, 6B3, 

6BC3, 6BC5a, 6B7a. 

Současné využití krajiny: lesy 89 %, TTP 4,5 %, vodní plochy 3,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 2,5 %. Lesy náležejí do 

velkých lesních komplexů, které zaujímají většinu plochy typu. Převažují téměř čisté smrkové monokultury. Listnáče, 

zvláště přirozeně dominantní buk, jsou zastoupeny pouze jednotlivě. Na skalách se přirozeně vyskytují reliktní bory, 

reprezentativní ukázka s vřesovcem pleťovým je chráněna v NPR Čertova stěna - Luč. Polokulturní smíšené lesy a 

reliktní bory jsou i ve zmíněné I. zóně NP Povydří. Podél vodních toků roste zejména olše šedá, vrby a klen, který se 

zejména spolu s jilmem horským vtroušeně objevuje také na sutích. Travní porosty nezabírají výraznou plochu a ani 

jejich biologická hodnota není příliš významná. Z větších řek údolími protéká Vydra a Vltava. Pole ani sady se v typu 

nevyskytují, podíl sídelních ploch je poměrně nízký. Sídla jsou malé vsi, často zasahují do typu jen okrajově. 

Cílové ekosystémy: přirozené BUAS, SUB, BOAS, SPS, LOPS,, LONO, VOLT, VOVT. 

5 US Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 5. v.s. 

Typ se nachází ve většině hercynských příhraničních pohoří, na Šumavě jsou to údolí zařezaná na okraji BR. Hloubka 

údolních zářezů je poměrně různorodá, na Šumavě 100 - 150 m. Svahová údolí jsou poměrně strmá, údolí na okrajích 

pohoří, vnitrohorská již méně. Údolní svahy jsou převážně velmi příkré, údolí jsou většinou sevřená, místy až 

charakteru soutěsek. Svahy jsou typicky skalnaté, často i s výraznými a významnými skalami a skalními útvary, např. 

Paštecké skály a PR Čertova stráň (kaňon Boubínského potoka) v Šumavském BR. Na svazích jsou i rozsáhlé kamenité 

a balvanité sutě. Také řečiště jsou kamenitá, místy balvanitá, např. koryto Vydry v I. zóně Šumavského BR. 

Antropogenní tvary představují zbytky sejpů po rýžování zlata na Šumavě, kamenice v Šumavském BR, místy agrární 

aj. terasy. K typickým tvarům údolních den patří náspy a zářezy silnic. Ve štole u Kašperských Hor byla zřízena 

seismologická stanice. Podloží je tvořeno nejčastěji dvojslídnými pararulami (místy i převážně biotitickými nebo 

muskovitickými, někdy s přechody do kvarcitů), méně ortorulami a různými typy svorů (s proměnlivým zastoupením 

slíd, s granáty, nebo jsou svory kvarcitické, grafitické, albitické). V Šumavském BR vystupují migmatity 

(migmatitizované ruly). Vzácně zasahují do segmentů typu i vyvřeliny - žilné granity a kyselé granodiority. Zvětraliny 

jsou převážně hlinito-kamenité, na rulách je více zastoupena písčitá složka, na svorech a fylitech hlinitá. Půdy na 

svazích jsou většinou kyselé a chudé na živiny - jedná se převážně o lehčí dystrické kambizemě, ve vyšších polohách 

81

v Šumavském BR se vyskytují i kambizemní podzoly. Na údolních dnech jsou rozšířeny převážně typické gleje, méně 

pak typické a glejové fluvizemě. Skalní ekotopy ostrůvkovitě pokrývají kyselé litozemě, na sutích vznikly nenasycené, 

místy i živné nasycené rankery. Klima je poměrně chladné a vlhké, dominuje klimatická oblast CH7. Klima je výrazně 

ovlivněno reliéfem. V noci dochází na údolních svazích ke stékání chladného vzduchu, ve dne jsou charakteristické 

výstupné proudy teplého vzduchu. V horních částech svahů vznikají v noci teplé svahové zóny, při údolním dně pak 

silnější teplotní inverze, které jsou nejvýraznější v sevřených soutěskách, kde mohou přetrvávat i v období kladné 

energetické bilance, což je důvodem delšího výskytu sněhu. Typická je relativně nižší větrnost a vyšší vzdušná vlhkost. 

Vegetace: Varianta základní: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní bikové bučiny (Luzulo-fagetum), které na 

obohacených místech doplňují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Na 

chladnějších a vlhčích místech tyto lesy přecházejí ve smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum), v této 

biochóře ovšem cizorodé. Pro prudké svahy jsou typické porosty suťových lesů ze svazu Tilio-Acerion. Vodní toky 

provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, často zřejmě i s horskými olšinami olše 

šedé (Alnetum incanae). Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci Violion caninae, na nejsušších stanovištích 

přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Na bázích svahů a na dnech údolí byly nejspíše porosty 

svazu Arrhenatherion a snad i Polygono-Trisetion. Dnes tyto typy mizejí vlivem eutrofizace a dosévání. Na jejich místě 

jsou nejčastější kulturní louky blízké vegetaci Arrhenatherion. Kolem potoků převažovaly pcháčové louky svazu 

Calthion, po zániku hospodaření se rozvíjí mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Druh kontrastně-similární. D: 

4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5AB3, 5B3. K: 5A1, 5BC3, 5BC4, 5BC5a, 5B7a, 6AB3, 6B3, 6BC3, 6BC5a, 6B7a. 

Současné využití krajiny: lesy 57 %, TTP 18 %, vodní plochy 2 %, pole 2 %, sídla 1,5 %, ostatní 1,5 %. Zastoupení lesů 

v segmentech je poměrně vysoké, na Šumavě se jedná o poměrně velké lesy. V druhové skladbě dominuje smrk, tvořící 

většinou hospodářské monokultury. Borovice lesní se přirozeně vyskytuje pouze na extrémních skalních biotopech jako 

relikt. Buk je spoludominantně zastoupen vzácně v Šumavském BR. Suťové a jedlové lesy jsou v PR Čertova stráň 

v Šumavském BR a polopřirozené lesy jsou v I. zóně NP Povydří. Přirozené dřevinné složení má i většina břehových 

porostů v případě podhorských údolí. Zastoupení travních porostů je v jednotlivých BR méně než třetinové. Jedná se 

o louky, příp. pastviny. Mnohé travní porosty postupně degradují a zarůstají náletem. Vysokou biologickou hodnotu 

vykazují pouze některé podmáčené či vlhké louky v nivách, chráněné jsou však jen v PR Amálino údolí v Šumavském 

BR. Krajinářsky cenné jsou zejména travní porosty na Šumavě se skupinami stromů a kamenicemi nebo luční enklávy 

v lesích. Vodní plochy tvoří pouze hladiny vodních toků, z nichž jsou však mnohé dosti významné a zabírají 

nezanedbatelnou plochu. Jedná se např. o části horních toků Blanice, soutok Vydry a Křemelné a dále pokračující 

Otavu. Pole jsou pouze malá, rozčleněná terasami a mezemi. Sady jsou zastoupeny pouze zahrádkami s odolnými 

dřevinami v těsné blízkosti obydlí. Sídelní objekty jsou vzácné v Šumavském BR. Sídla jsou převážně malá, často 

z velké části rekreačně využívána, na Šumavě se jedná pouze o rekreační objekty. Cílové ekosystémy: přirozené BUAS, 

BUKK, SUB, SPS, LONO, LOPS, VOLT, VOVT, BOAS. 

5VP Vrchoviny na neutrálních plutonitech 5 v.s. 

Typ je roztroušen v pohraničních (pod)horských bioregionech Hercynika. V BR Šumavském je zastoupen na 23 km 2 , 

na obvodu horského komplexu. Vrchovina je tvořena kupovitými či protáhlejšími vrcholy, oddělenými nejčastěji 

otevřenými údolími nebo sedly. Celkově jsou svahy příkré až středně sklonité, hřbety zpravidla užší. Na vrcholech a 

hřbetech místy vystupují skály (v Novohradském regionu až 12 m vysoké). Na odolnějších horninových jádrech vznikly 

oxfoliační klenby – pahorky se skalkami a balvany. Krajinu s ukázkami historické kultivace krajiny (terasy, úpravy 

toků) chrání v Šumavském BR PP Jasánky. Podloží tvoří různé formy relativně živnějších variských granodioritů. 

Horniny díky svému mládí již nebyly rozdrceny, rozpadají se podle navzájem kolmých ploch do velkých, posléze 

zaoblených balvanů, výplň je písčitá. Půdy jsou celkově středně kyselé a středně živné, s vyšším obsahem skeletu. 

V nejvyšších polohách jsou rozšířeny lehčí kambizemní podzoly a dystrické kambizemě. Na sutích se vytvořily středně 

živné rankery, na skalách středně kyselé litozemě. Podél potoků se nacházejí gleje. 

Klima je zde mírně chladné a průměrně vlhké, značný oteplující a vysušující vliv zde mají alpské fohny. Zastoupena je 

zde CH7, jinak je klima mírně teplé. Ovlivnění klimatu reliéfem je poměrně značné, silně se projevuje vzhledem 

k převažujícímu západnímu a sz. proudění orientace svahů. Vrcholy, návětrné svahy a hřbety jsou vystaveny působení 

silného větrného proudění, jsou zde významné horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Vrcholový 

fenomen je nejvíce vyvinut na skalnatých vrcholech. V údolích mezi vyvýšeninami mohou vznikat i silnější teplotní 

inverze. 

Vegetace: Suťové lesy sv. Tilio-Acerion jsou zřejmě nahrazeny fragmenty horských klenových bučin (Aceri-Fafetum). 

Podél vodních toků se může vyskytnout i vegetace olšin s olší šedou (Alnrtum incanae). V Šumavském BR louky svazu 

Arrhenatherion zřejmě přecházely i do vegetace sv. Polygono-Trisetion. Druh kontrasně-similární. D: 4AB1-2 (+), 4B3 

(5), 4AB2 (1), 5AB2 (1), 5AB3 (31), 5B3 (45), K: 5BC3 (5), 5AB-B5a (5), 5AB-B4 (6), 5BC5a (2). 

Současné využití krajiny: lesy 67 %, TTP 21 %, vodní plochy 0,5 %, pole 9 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1,5 %. 

Lesy zabírají 50 - 90 % plochy segmentů. Jedná se převážně o lesní komplexy a velké lesy, převažují monokulturní 

hospodářské smrčiny, časté jsou i smíšené polokulturní lesy s bukem. V Novohraském BR je NPR Žofínský prales (buk, 

smrk, jedle) a PP Ulrychov (smíšený suťový porost). Travní porosty zabírají vysoký podíl v Šumavském BR – 42 %, 

kde se jedná o louky s rozptýlenými dřevinami a místy i lada, která zarůstají dřevinami. Byla zde vyhlášena PP Jasánky 

82

k ochraně krajiny s ukázkami historické kultivace. Vodní plochy jsou reprezentovány pouze pramennými a horními 

částmi malých potoků. Pole jsou nízký středně velká, rozčleněná dřevinnými liniemi a hraničící převážně s lesy a sídly. 

Sady se vyskytují jen v podobě malých domovních zahrádek s odolnějšími ovocnými dřevinami. Převažují pouze malá 

sídla. Náhradní typy: 5SP+5PP. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO, náhradní MTM. 

5 VR Vrchoviny na kyselých metamorfitech 5. v.s. 

Typ se nachází v nižších částech některých příhraničních hor. Reliéf představují v Šumavském BR nižší okraje hor. 

Hřbety jsou převážně méně široké a různě výrazně z nich vystupují vrcholy. Svahy jsou příkré nebo středně sklonité, 

údolí jsou zastoupena pouze horními částmi a nejsou výrazně zahloubena. Skály jsou velmi časté, nacházejí se 

především na hřbetech a vrcholech, často se jedná o mrazové sruby, vzácně o skalní hradby. Skály jsou ovšem převážně 

menší velikosti, ojediněle i 10 - 15 m. Na skalách se vytvořily i příznačné mikrotvary - skalní mísy, žlábkové škrapy, 

výklenky. Typické a velmi časté jsou rozsáhlé balvanové sutě, haldy a kamenná moře vznikající zvětráváním žul podle 

navzájem kolmých ploch odlučnosti (místy se vyskytuje i lavicová odlučnost). Kamenice se vyskytují porůznu. Podloží 

tvoří převážně granit, různě zrnitý a s různým zastoupením slíd. Zvětraliny jsou kyselé, balvanité, se štěrkovitou a 

písčitou výplní. Půdy jsou kyselé a málo živné. Rozšířeny jsou především lehčí dystrické kambizemě a kambizemní 

podzoly. Typický je výskyt převážně kyselých rankerů na sutích, na skalách se nacházejí kyselé litozemě. Na mírných 

svazích a v konkávních částech reliéfu na deluviu probíhá místy pseudoglejový půdní proces. Podél potoků vznikly 

písčité gleje. Klima je mírně chladné a průměrně až nadprůměrně vlhké, zpravidla náleží do chladné oblasti CH7. V BR 

v j. Čechách se významně uplatňují vysušující a oteplující alpské fóhny. Ovlivnění klimatu reliéfem je poměrně malé. 

Na dnech nepříliš hlubokých údolí mohou vznikat slabší přízemní inverze. Vrcholy a hřbety jsou ovlivněny silnějším 

větrným prouděním, relativně vyšší jsou zde i horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). 

Vegetace: Varianta základní: Dominující jednotkou potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny 

(Luzulo-Fagetum). Na místech s větší akumulací humusu se objevují i ostrůvky květnatých bučin kyčelnicových 

(Dentario enneaphylli-Fagetum) nebo kostřavových (Festuco altissimae-Fagetum). Suťové lesy svazu Tilio-Acerion 

jsou velmi vzácné, pokud se vůbec vyskytují patří zřejmě k asociacím Lunario-Aceretum nebo Mercuriali-Fraxinetum. 

Menší potoky doprovázejí smrkové olšiny (Piceo-Alnetum), bystřiny též podhorské potoční olšiny as. Arunco silvestris- 

Alnetum glutinosae. Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci sv. Petasition officinalis. Pro louky i pastviny 

byla v minulosti pravděpodobně typická vegetace sv. Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející až do 

podhorských vřesovišť sv. Genistion. Dnes tvoří mizející fragmenty. Vinou eutrofizace a dosévání jsou nahrazovány 

kulturními porosty, které se svým druhovým složením blíží vegetaci sv. Arrhenatherion. V minulosti převažovaly 

v potočních nivách pcháčové louky sv. Calthion, po zániku hospodaření přecházející v mokřadní lada podsvazu 

Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty vegetace sv. Caricion fuscae nebo Sphagno recurvi- 

Caricion canescentis. 

Varianta se smrkovými bučinami (1.62 západní část aj.): V nejchladnějších polohách se vyskytují i acidofilní smrkové 

bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum), typické byly zřejmě i květnaté jedliny z podsvazu Galio-Abietenion (zejména 

Saniculo europae-Abietetum). Na balvanitých svazích jsou porosty suťových lesů ojedinělé, zpravidla nahrazují 

květnaté, nebo dokonce acidofilní bučiny. 

Druh kontrastně-similární. D: 4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5A3, 5AB3, K: 4A1-2, 5A1-2, 5B3, 5BC3, 5AB4, 5AB-B5b, 

5BC5a. 

Současné využití krajiny: lesy 68 %, TTP 14,5 %, vodní plochy 1 %, pole 10 %, sady 1,5 %, sídla 2,5 %, ostatní 2,5 %. 

Lesy zabírají 61 -§ 86 % plochy segmentů. Jedná se převážně o velké lesy nebo komplexy se smrkovými 

monokulturami, místy se vyskytují i mozaikovité malé lesíky. Přirozené bukové porosty s příměsí smrku, jedla, na suti 

i klenu, se vyskytují pouze roztroušeně. Chráněny jsou v Šumavském BR v PP Medvědí hora a okrajově zasahující I. 

zóně NP Povydří. Travní porosty většinou nevykazují vyšší biologickou hodnotu. Vodní plochy představují pouze malé 

potoky. Podíl polí je nízký, převažují středně velká pole, rozčleněná mezemi, liniovými dřevinnými pásy nebo i malými 

lesy. Sady se vyskytují málo a jen v podobě domovních zahrádek s odolnějšími ovocnými dřevinami. Převažují pouze 

malá sídla, příp. jejich okraje, časté jsou i rekreační komplexy, vyskytují se i samoty, v Šumavském BR je větší 

rekreační obec Srní. 

Náhradní typy: SHR. Cílové ekosystémy přirozené BUAS, BUKK, SPS+BOAS, LONO, náhradní ATT, lépe ATV. 

5VS Vrchoviny na kyselých metamorfitech 5 v.s. 

Typ je třetí nejhojnější v 5. v.s., nejvíce je zastoupen v okrajových částech Šumavského BR – 233 km 2 . Vrchoviny tvoří 

terénní elevace různě výrazně převyšující okolní pahorkatiny a sníženiny. Reliéf se vyznačuje středně sklonitými svahy, 

oblými širšími hřbety a vyvýšenina komplexního tvaru s nevýraznými vrcholy, místy i s plošinami. K rysům typu náleží 

i plochá sedla a převážně mělká, málo zaříznutá (do 50 m) údolí pramenných toků. Hlubší údolí (více než 100 m) 

s příkřejšími svahy se vyskytují ojediněle. V Šumavském BR jsou svahy převážně příkré, hřbety nejsou široké, údolí 

jsou zařezána často 100 – 150 m a nejsou většinou úvalovitá, Skály na hřbetech, vrcholech nebo svazích jsou vzácné, 

stejně jako sutě pod nimi a nebývají příliš významné. Větší kamenné moře chrání na sev. hranici Šumavského BR PP 

Mářský vrch. Na loukách a polích se místy zachovaly meze a agrární terasy, nehojné jsou kamenice. V několika 

oblastech se nacházejí opuštěné štoly po historické těžbě kovů, lomy jsou velmi vzácné. Podloží je vesměs kyselé. 

83

Převažují různé typy migmatitů a pararul (především biotitické, cordierit-biotitické, silimanit-biotitické a dvojslídné). 

Roztroušeně se vyskytují i ortoruly a svory s různým podílem slíd. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, 

výraznější zastoupení hlinité složky je na fylitech. Dominují kyselé půdy. Převažují dystrické kambizemě, místy jsou 

zastoupeny kambizemní podzoly, ojediněle typické kyselé kambizemě. Na úpatních svahovinách se místy vyskytují 

kyselé pseudogleje nebo kambizemě pseudoglejové, podél potoků, na prameništích a v jiných depresích pak kyselé 

gleje typické až organozemní. Na nečetných skalách a skalních výchozech se vytvořily kyselé litozemě, na sutích 

nenasycené nebo i živné rankery. Jinak se živnější půdní typy vyskytují jen na místech lokálně obohacených živinami. 

Z klimatických oblastí převažuje CH7, klima je tedy mírně chladné a poměrně vlhké. Ovlivnění klimatu reliéfem není 

příliš výrazné. Zvláště na odlesněných svazích dochází v noci ke stékání chladného vzduchu a vzniku teplých 

svahových zón. Údolí představují polohy s podmínkami pro vznik slabších až středně silných teplotních inverzí. 

Vegetace: Varianta základní (1.36, 1.37, 1.45, 1.51, 1.62 – východní část, 1.63, 1.64, 1.69): Základní typ potenciální 

přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum); na místech lokálně obohacených živinami se 

objevují i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Kolem skal přecházejí tyto bučiny 

do náznaků suťových lesů, nejspíše měsíčnicových javořin a bažankových jasenin (as. Lunario-Aceretum, Mercuriali- 

Fraxinetum). Lesní prameniště nejčastěji hostí rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Na loukách a pastvinách se 

v minulosti pravděpodobně vyvinula vegetace krátkostébelných porostů svazu Violion caninae, která lokálně na 

nejsušších stanovištích přecházela až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes tyto typy tvoří mizející 

fragmenty, které se blíží (někdy vinou eutrofizace a dosévání) mezotrofním porostům svazu Arrhenatherion. 

V potočních nivách převažovaly vlhké pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí 

v mokřadní lada podsvazu Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty svazu Caricion fuscae, na 

humolitech Sphagno recurvi-Caricion canescens, v mokřadech přecházející do svazu Caricion rostrae. 

Varianta se smrkovými bučinami (1.46, 1.53, 1.61, 1.62 – západní část, 1.65): Bikové bučiny v chladnějších místech 

ojediněle přecházejí v horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae – Fagetum). 

Varianta západočeská (1.58, 1.60): Květnaté bučiny se vyskytují v min. rozloze a tvoří je ochuzený violkový typ (Violo 

reichenbachii-Fagetum). 

Druh kontrastně-similární. D: 5AB1-2 (+), 4AB3 (6), *5AB1-2 (1), *5AB3 (44), *5B3 (30). K: *5A0 (+), *5A1-2 (1), 

5A3 (7), *5BC3 (3), 5AB4 (5), 5AB-B5b (2), *5BC5A (1), *5A6 (+). Pozn.: STG4.v.s. Zřejmě chybí v 1.60, 1.61, 1.62, 

1,69. 5A0 lze předpokládat jen v 1.58, 1.63, 1.65, 5A6 jen v 1.69. 

Současné využití krajiny: lesy 54 %, travní p. 22 %, vodní p. 1 %, pole 19 %, sady 0,5 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy 

jsou zastoupeny podprůměrně v segmentech, kde se v okolí vyskytují ještě nepříznivější stanoviště, velikost lesů je 

různorodá. Výrazně převyšují monokulturní smrčiny, na Šumavě ve VVP Boletice se nacházejí i směsi jehličnatých 

dřevin se stanovištně autochtonní jedlí. Polokulturní nebo přírodě blízké lesy s bukem jsou poměrně vzácné, 

v Šumavském BR je to PP Polučí (přirozená bučina). Travní porosty jsou zastoupeny nejčastěji 8 – 18 %, vyšší podíl je 

v Šumavském BR. Jedná se o louky a pastviny, některé travní porosty degradují, protože nejsou využívány. Ve VVP 

Boletice se nachází enklávy křovinatých lad. V Šumavském BR jsou travní porosty chráněné v NPP U Hajnice (lokalita 

měkčilky jednolisté), v PR Chřepice (horské louky), PP pod Sviňovicemi (prameniště) a PP Stádla (extenzivní kamenité 

louky s prstnatcem bezovým). Vodní plochy zabírají malou plochu, obvykle několik malých rybníků. Pole zabírají 20 % 

plochy segmentů, v Šumavském bioregionu jen 9 %, v Českoleském 12 %. Převažují pole střední velikosti, místy jsou 

rozčleněna mezemi a hojnými porosty křovin i vtroušenými jehličnany. Sady jsou zastoupeny velmi málo, a to pouze 

domovními zahrádkami s odolnějšími ovocnými dřevinami. Sídla jsou většinou malá (na Šumavě jsou rekreační sídla – 

Horní Planá, Vimperk, většina sídel zde zanikla), místy se jedná jen o horské osady, zaujímají cca 1 %. V Šumavském 

BR se nacházejí lidové stavby v Ražově, Jaroškově a především v Chalupách, kde je jeden z nejhodnotnějších celků 

přízemního roubeného šumavského domu, cenný je statek v Šebestově. 

Náhradní typy: 5VQ, 5HS, v 1.64 SVR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, SPS, BOAS (pokud se 

vyskytuje), LONO; náhradní:-. 

6. vegetační stupeň smrkovo-jedlo-bukový – cca 40 % 

Nadmořská výška 900 – 1150 m, průměrné roční srážky 1000 mm, průměrné roční teploty 5 0 C, vegetační doba cca 115 

dnů, dnes totální smrkové monokultury. 

6Dr Podmáčené sníženiny s rašeliništi 6.v.s. 

Typ se nachází pouze se vyšších pohraničních pohořích. Nejvíce je rozšířen v bioregionech Krušnohorském a 

Šumavském (1.62) - 40 km 2 . Členitost reliéfu je v rámci horských biochor malá. Rozvodí na vrcholových, tektonicky 

zdvižených plošinách jsou značně plochá a podmáčená. Typ zahrnuje převážně pramenné a horní části povodí toků, 

které zde nevytvářejí hluboké zářezy, údolí mají spíše plošší úvalovitý charakter s menšími nivami. Častý je výskyt této 

biochory po obvodu hlubokých rašelinišť převážně vrchovištního, na Šumavě i údolního typu. Dále se nachází na 

mírnějších svazích, v nevýrazných konkávních sníženinách, v plochých sedlech a úpadech. Vesměs se jedná o 

podmáčené až bažinaté lokality s přebytkem vody v rhizosféře. Typ však nezasahuje do centrálních částí hlubokých 

rašelinišť. V Šumavském BR se těžba v tomto typu ojediněle prováděla v minulosti. Podloží je tvořené kyselými 

plutonity (různě zrnitými porfyrickými muskovit-biotitickými a biotitickými granity, místy až granodiority) a kyselými 

84

metamorfity (převážně muskovit-biotitickou a sillimanit-biotitickou, často migmatitizovanou pararulou v Šumavském 

BR biotitickým migmatitem) a bylo většinou překryto kvartérními útvary s větším zastoupením jílu v podloží. Podél 

toků byly uloženy fluviální písčito-hlinité, hlinito-písčité a štěrkovité sedimenty. Na úpatích svahů se vyskytují 

deluviálně-soliflukční, nejčastěji hlinito-písčité a hlinito-kamenité sedimenty. V depresích a na plošinách se vytvořily 

nehluboké rašeliny. Půdy jsou vesměs kyselé a vyznačují se, s výjimkou netypických vystupujících hřbítků, přebytkem 

vody. Časté jsou především nehluboké organozemě typu vrchovištních rašelin a přechodových oligotrofních rašelin a 

gleje - glej organozemní, méně často podzolovaný a kambizemní. Místy se vyskytují kyselé pseudogleje, na 

nepodmáčených polohách jsou kambizemní podzoly. 

Klima je chladné a vlhké. Těžiště výskytu typu je v chladné oblasti CH6, méně sem zasahuje relativně teplejší a sušší 

oblast CH7. Nejvýše položené segmenty spadají i do nejchladnější oblasti CH4. Humidita je zvýrazněna reliéfem. 

V depresích dochází k hromadění vody a vlivem ztíženého odtoku k silnému podmáčení. Větrnost je v rámci horských 

biochor relativně nižší, v konkávních depresích a na plochých údolních dnech jsou za klidného počasí podmínky pro 

vznik středně silných přízemních inverzí. V horních částech údolí dochází v noci k mírnému stékání chladného 

vzduchu. Časté jsou mlhy. 

Vegetace: Varianta základní: Potenciální přirozenou vegetací je mozaika několika typů smrčin ze svazu Piceion 

excelsae. Na podmáčených stanovištích jsou to smrčiny náležející asociacím Equiseto-Piceetum, s postupující vlhkostí a 

tvorbou humolitu přistupuje Bazzanio-Piceetum, na humolitech se objevují rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum). 

Vegetace netypických sušších okrajů náleží do horských acidofilních smrkových bučin (Calamagrostio villosae- 

Fagetum). Na lesních rašeliništích se mohou vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii, 

v Šumavském BR s klečovou formou blatky (Pinus x pseudopumilio). Na degradovaných vrchovištích lze očekávat i 

vegetaci rašelinných březin svazu Betulion pubescentis. Pro odlesněná místa je typický komplex vegetace rašelinných 

luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Caricion rostratae, ojediněle i 

Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion. Středně vlhké louky náležejí do svazu Polygono-Trisetion, na sušších 

oligotrofních místech porosty luk nebo rašelinišť přecházejí ve vegetaci krátkostébelných trávníků svazu Violion 

caninae, resp. do keříčkové vegetace svazu Genistion. Druh kontrastně-similární. D: *6A4 (17), *6AB4 (55), *6AB- 

B5b (15). K: 6AB3 (5), *6A6 (8). 

Současné využití krajiny: lesy 67,5 %, kosodřevina 10 %, travní p. 19 %, vodní pl. 2 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 

%, ostatní 1 %. Lesy tvoří horské komplexy, ojediněle je však tato struktura rozdrobená a v rámci typu se vyskytují i 

mozaikovité segmenty s malými lisy obklopenými travními porosty a rašeliništi. Na takto postižené lokality pak bývá 

vysazována nejčastěji bříza bradavičnatá nebo kosodřevina. Především v Šumavském BR se v tomto typu biochory 

zachovalo nadprůměrné množství přirozených lesních porostů z důvodů obtížného hospodářského využití. Jedná se 

převážně o okraje rašelinišť s podmáčenými smrčinami, s břízou pýřitou a bradavičnatou; místy se ostrůvkovitě 

vyskytuje i klečová forma borovice blatky a vzácná bříza zakrslá. Bylinné patro tvoří typické druhy rašelinišť, z nichž 

některé jsou zvláště chráněné. V Šumavském BR leží I. zóna NP - Jezerní luh (tři malá rašeliniště a podmáčené 

smrčiny) a okraje I. zón NP Šumava - Borová Lada, Modravské slatě a prameništní část PR Prameniště. Relativně hojné 

travní porosty jsou většinou vlhké, často až silně podmáčené a vykazují vysokou biologickou hodnotu. Na rašeliništích 

se místy vytváří ostrůvkovité primární bezlesí a řídkolesí s rozptýlenými dřevinami. Solitéry a dřevinné linie jsou časté i 

na středně vlhkých loukách, ty však již často nejsou využívány a postupně zarůstají přirozeným náletem. V Šumavském 

BR byly na loukách a na jejich okrajích místy vytvořeny kamenice. Bývalé rašelinné a mokřadní louky jsou součástí 

zmíněných I. zón NPŠ, chránících rašeliniště. V I. zóně NP - Pod Šindlovem - je chráněna pastvina s jalovcem. Na 

rašeliništích se i v tomto typu (více pak v typu 6Dv) vytvořila menší přirozená rašelinná jezírka. Relativně bohatá je zde 

síť potoků; protéká Teplá Vltava. Na Hamerském potoce v Šumavském BR se ve středověku rýžovalo zlato - sejpová 

pole jsou archeologickou památkou. V Šumavském BR se nachází Švarcemberský kanál s napájecí nádržkou. Sídla jsou 

zastoupena málo. Jedná se převážně o malá sídla charakteru horských rekreačních osad; středně velká sídla jsou velmi 

vzácná. Náhradní typy: - Cílové ekosystémy: Přirozené: PRSM, SMP; náhradní: PRPM. 

6DV Vrchovištní rašeliny 6.v.s. 

Typ tvoří řadu drobných segmentů v pohraničních pohořích západní poloviny Čech. Největší plochu zabírá typ 

v bioregionech Krušnohorském a Šumavském (1.62) - 14,4 km 2 . Vrchovištní rašeliny vznikly v plochých sníženinách 

tektonicky zdvižených zarovnaných povrchů. Mají reliéf roviny, u typicky vyvinutých vrchovišť s mírně vyklenutou 

centrální částí. Některá rašeliniště byla narušena těžbou, která vedla k hloubení příkopů, stavbě cest, vzniku těžní stěny 

a zatopení nižších částí jam. Substrát tvoří často odumřelé sušší silně kyselé rašeliny o mocnosti dosahující až 8 m. Při 

okrajích jsou rašeliniště mělčí, většinou silně mokrá a živá. Na největších rašeliništích se nacházejí i několik arů velká 

rašelinová jezírka se silně kyselou hnědou vodou; největší jezírko je na Chalupské slati na Šumavě s plochu 1,3 ha. 

V podloží se nacházejí především kyselé žuly. V Šumavském BR jsou kromě žul i migmatitizované biotitické pararuly a 

migmatity. Půdy jsou typické kyselé vrchovištní organozemě, při okrajích rašelinišť i zrašelinělé gleje. Půdy jsou 

nevhodné pro růst většiny rostlin. 

Klima je vlhké a chladné, typická je chladná oblast CH6. Typická je velká větrnost, avšak i mírné teplotní inverze 

s místními mlhami v noci a v zimě. 

Vegetace: Převažující potenciální přirozenou vegetací je mozaika podmáčených smrčin ze svazu Piceion excelsae, 

85

náležející asociacím Bazzanio-Piceetum a Sphagno-Piceetum s bezlesými plochami se zastoupením kleče (svaz 

Sphagnion medii) nebo břízy (svaz Betulion pubescentis) a komplexem rašelinného bezlesí, v němž se může uplatňovat 

i vegetace svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a (vzácně) Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion. Na okrajových 

mezických stanovištích tento komplex střídají podmáčené smrčiny (Equiseto-Piceetum) a na nejvyšších místech 

okrajově i horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum). Pro odlesněná místa je charakteristický 

komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis, 

Caricion rostratae, Sphagno warnstorfioni-Tomenthypnion atd. V loukách na ostrůvcích mezických stanovišť se 

objevují porosty svazu Polygono-Trisetion, které předcházejí ve vegetaci krátkostébelných trávníků svazu Violion 

caninae, resp. do keříčkové vegetace svazu Genistion. Druh kontrastně-similární. D: *6A6 (Piceeta turfosa, Pineta 

rotundatae i Pineta montanae turfosa inferiora) (70). K: *6A4 (20), 6AB-B5b (10), *6A7b (+), *6A8b (+). 

Současné využití krajiny: lesy 40 %, kosodřevina 38 %, travní p. 19 %, vodní pl. 3 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, 

ostatní 0 %. Zcela převažuje lesní půda, typické jsou rozvolněné porosty klečové borovice blatky, po obvodu rašeliniště 

ohraničené většinou přirozenými rašelinnými smrčinami. Tyto smrčiny jsou silně poškozeny až zničeny kůrovcovými 

kalamitami. Rašeliniště jsou převážně chráněna. V Šumavském BR jsou rašelinné lesy chráněny I. zónami NP Buková 

slať (s břízou zakrslou), Kotlina Valné, Žďárecká slať, Borová lada a leží zde převážná část NP Prameniště. Travní 

porosty se nacházejí jen v Krušnohorském a Šumavském BR. Jsou tvořeny bývalými pastvinami a loukami, po 

vysídlení zpravidla nevyužívanými. Zarůstají nálety smrku a břízy pýřité a místy mají parkový ráz. Charakter nízkých 

převážně travnatých a keříčkových porostů mají i regenerující se bývalá těžená rašeliniště. Travní porosty jsou chráněny 

v rámci rašelinišť v částečně zmíněných I. zónách NP Šumava (Hradecký potok, Chalupská slať, Buková slať, Kotlina 

Valné). Vodní plochy jsou tvořeny rašelinnými jezírky, příkopy, malými potoky. Rašelinná jezírka jsou chráněna v rámci 

výše uvedených maloplošných chráněných území. Pole, sady ani sídla se nevyskytují, nacházejí se zde však lesní 

silničky, u Chalupské slati povalová naučná stezka. Náhradní typy: - Cílové ekosystémy: Přirozené: PRRO, PRKO, 

PRPM, PRSM, VOVS; náhradní: -. Do BC je nutno zahrnout i nelesní části. 

6Pr Pahorkatiny na kyselých plutonitech 6.v.s. 

Typ tvoří řada drobnějších segmentů ve vysokých polohách pohraničních pohoří v západní polovině Čech. Reliéf se 

vyvíjel na tektonicky vysoce zdviženém zarovnaném povrchu, mírně rozčleněném starotřetihorní erozí. Má charakter 

pahorkatiny s převyšením pahorků do 100m, často však méně. Pahorky jsou až na výjimky ploché a jsou mezi nimi 

široké ploché sníženiny. Strmé svahy a zaříznutá údolí se zde téměř nevyskytují. Skály jsou vzácné a malé, častější jsou 

balvany rozvlečené po svazích. U bývalých vsí jsou rozsáhlé kamenice a meze z vysbíraných kamenů. Substrát je 

převážně tvořen kyselými hrubozrnnými granity (žulami), v Šumavském BR i mírně živnějším hrubozrnným 

biotitickým granodioritem. V depresích často jsou malé rašeliny. Půdy jsou převážně kyselé podzolované kambizemě. 

V depresích jsou rašelinné gleje a drobné plochy organozemí vrchovištního typu. Klima je chladné a vlhké (CH6), 

v Šumavském BR zasahuje též relativně teplejší a sušší oblast CH7. Typická je velká větrnost a časté mlhy, za 

relativního klidu však v depresích mohou vznikat přízemní teplotní inverze. 

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika několika typů. Na mezických stanovištích je to horská 

acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), kterou na podmáčených stanovištích střídají smrčiny 

(Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum, maloplošně i Sphagno-Piceetum). Zcela vzácně se na rašeliništích mohou 

vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii. Podél potoků se rozšiřuje vegetace svazu Petasition 

officinalis. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty svazu Polygono-Trisetion, jež na lokálně 

ochuzených místech vytvářejí mozaiku se smilkovými trávníky svazu Violin caninae, které mohou přecházet až 

v keříkové porosty svazu Genistion. Ve vlhčinách se objevuje komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména 

svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh kontrastně-similární. D: *6A- 

AV2v (4), *6AB3 (40). K: *6A4 (5), *6AB4 (5), 6AB-B5b (3), *6B5a (1), 6A6 (2). 

Současné využití krajiny: lesy 79 %, travní p. 16 %, vodní pl. 3 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. Zcela 

dominují lesy, tvořené téměř výhradně smrkovými monokulturami. V současné době jsou poškozeny imisemi a 

kůrovcem. Zachovalejší porosty a s větší příměsí buku jsou chráněny v I. zóně NPŠ. V menších plochách jsou lesy 

zahrnuty do okrajů rašelinných rezervací ve všech bioregionech. V Šumavském BR sem okrajově zasahuje I. zóna NPŠ 

na Modravských slatích, ve Žďárské slati a okraje PR Prameniště. Travní porosty jsou zastoupeny bývalými převážně 

rozsáhlými loukami a pastvinami v okolí zpravidla zaniklých obcí. Již dlouhou dobu nejsou užívány, mají vzrostlý nálet 

smrku, bříz a jeřábu. Na Šumavě jsou součástí I. zóny NP - Modravské slatě. Vodní plochy jsou zastoupeny nejčastěji 

horskými potoky (i velkými). Pole a sady se zde nevyskytují. Původně relativně hojná sídla (především sklářské a 

dřevorubecké osady) po odsunu obyvatel až na výjimky zanikla. Na Šumavě se ojediněle vyskytují zdevastované bývalé 

objekty pohraniční stráže a armády. Hojné jsou asfaltové lesní silničky. Náhradní typy: 6ZR, 6SR. Cílové ekosystémy: 

Přirozené: BUAS, SMP, LONS; náhradní: ATT. 

6PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 6.v.s. 

Segmenty typu jsou zastoupeny v pohraničních pohořích západních Čech. V Šumavském BR (1.62) jsou koncentrovány 

v oblasti Plání. Největší plochu zabírá typ v BR Krušnohorském Šumavském - 47 km 2 . Reliéf je v rámci 6.v.s. 

relativně málo členitý. Je tvořen zarovnanými, tektonicky zdviženými, vrcholovými plošinami rázu členité pahorkatiny, 

86

s kopci nepřevyšujícími své okolí o více než 150 m, většinou však podstatně méně. Vyvýšeniny jsou odděleny 

otevřenými nevýraznými plochými depresemi a středně sklonitými svahy, kterou jsou mírně rozčleněny horními málo 

zařezanými částmi údolí. Pouze v Šumavském BR je zastoupeno i hlubší údolí (Modravský potok) a převýšení zde 

dosahuje až 200 m. Na svazích tohoto údolí jsou menší skály a akumulace balvanů. V Šumavském BR jsou v tomto 

typu časté kamenice, pro odlesněné svahy (i v této nadmořské výšce) jsou významné strže. Na několika lokalitách jsou 

patrné pozůstatky po dávné těžbě kovů. V podloží dominují kyselé metamorfity - muskovit-, silimanit- a cordieritbiotitické 

pararuly. Na Šumavě se hojně vyskytují biotitické migmatity. Okrajově pronikají mezi metamorfity i vložky 

žuly a žulového porfyru. Vzhledem k převaze rul dominují hlinito-kamenité zvětraliny. V depresích jsou nepatrně 

zastoupeny rašeliny. Z půdních typů zcela převládají kambizemní podzoly. Podél potoků vznikly gleje, v některých 

depresích vzácně i organozemě. Na balvanových akumulacích v Šumavském BR jsou ostrůvkovitě rozšířeny rankery. 

Klima je chladné a vlhké. Dominantně je zastoupena oblast CH6, místy typ zasahuje i do méně chladné a méně vlhké 

oblasti CH7. V Šumavském BR zasahují segmenty typu i do naší nejchladnější oblasti CH4. Typická je značná větrnost, 

časté jsou mlhy. V málo výrazných otevřených sníženinách jsou za klidného počasí podmínky pro vznik slabých 

přízemních teplotních inverzí. Středně silné inverze mohou vznikat na dně údolí v Šumavském BR. 

Vegetace: Varianta šumavská (1.62): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika několika typů. Na mezických 

stanovištích je to horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), kterou v depresích střídají 

podmáčené a řašelinné smrčiny (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum, maloplošně s Sphagno-Piceetum). Vzácně se 

na rašeliništích mohou vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii. Podél potoků se rozšiřuje 

vegetace sv. Petasition officinalis. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty sv. Polygono-Trisetion, 

na lokálně ochuzených místech vytvářející mozaiku se smilkovými trávníky svazu Violion caninae, které mohou 

přecházet až v keříčkové porosty svazu Genistion. Ve vlhčinách se objevuje komplex vegetace rašelinných luk a 

rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh kontrastněsimilární. 

D: *6A-AB2v (3), *6A3 (30), *6AB3 (42). K: 6B3 (3), 6A4 (5), 6AB-B4 (10), 6AB-B5b (5), *6B5a (1), 6A6 

(1). 

Současné využití krajiny: lesy 77,5 %, travní p. 20 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. Lesy 

byly převážně součástí lesních komplexů smrkových monokultur.. Do segmentů zasahují i I. zóny NPŠ v okrajích 

Modravských slatí a Povydří. Převážně oligotrofní travní porosty jsou zastoupeny podobně v Krušnohorském i 

Šumavském BR. Biologická hodnota luk je variabilní, některé louky degradují sukcesí; cenné jsou zvláště podmáčené 

travní porosty. Odlesněné pahorky jsou dobrými vyhlídkovými body. Krajinářsky hodnotné jsou v Šumavském BR 

především mozaikovité luční porosty oddělené kamenicemi. Nachází se zde I. zóna NP - Kvilda - Pod políčky 

s bohatým nalezištěm hořce panonského. V malé míře jsou travní porosty chráněny při okrajích rašelinných rezervací, 

např. v Modravských slatích. Vodní plochy jsou zastoupeny minimálně. Velmi vzácné jsou malé vodní nádrže; vodní 

toky zasahují do biochory převážně svými pramennými částmi, ale protéká tudy i zdrojnice Otavy - Modravský potok a 

horní tok Teplé Vltavy. Sídla jsou převážně malá, většinou plní rekreační funkci. V Šumavském BR se jednalo dříve 

o sklářské osady. Většina vesnic po vysídlení prakticky zanikla. Objekty tradiční lidové architektury se nacházejí na 

Šumavě na Kvildě a ve Filipově Huti. Náhradní typy: 6ZS, 6SS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, LONS; 

náhradní: - 

6SR Svahy na kyselých plutonitech 6.v.s. 

Typ se nachází v pohraničních pohořích západní poloviny Čech. Největší plochu zabírá typ v BR Jizerskohorském a 

Šumavském - 30 km 2 . Reliéf je tvořen zpravidla mírnými svahy s převýšením 200 - 300 m. Nacházejí se zde ojedinělé 

skalky s výškou do 7 m, místy jsou akumulace žokových žulových balvanů. Svahová údolí jsou většinou mělká a 

nevýrazná. Substrát tvoří středně zrnitý biotitický granit. Na Šumavě je na Trojmezí středně zrnitý porfyrický 

dvojslídný granit, u Nové Hůrky biotitický granodiorit. Půdy jsou převážně dystrické kambizemě, kambizemní a 

humusové podzoly, na sutích kambizemní rankery a na skalách kyselé litozemě. Na mírnějších svazích jsou rašelinné 

gleje a menší plochy organozemí. 

Klima je chladné a vlhké (CH6). Významné jsou převládající severozápadní větry. Na odlesněných svazích je 

významné stékání prochlazeného vzduchu v noci a v zimě a výstupy teplého vzduchu zvláště na jz. svazích ve dne 

v létě a na podzim. 

Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrková bučina 

(Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco na balvanitých svazích se vyskytují ochuzené květnaté kyčelnicové bučiny 

(Dentario enneaphylli-Fagetum); velmi vzácně a jen na nejvyvinutějších sutích na úpatích jsou náznaky smíšených 

horských javořin (Aceri-Fagetum). Do chladných depresí sestupují porosty kapradinových smrčin (asociace 

Dryopterido dilatatae-Piceetum nebo Anastrepto-Piceetum). Místy se objevují menší plochy zrašelinělých nebo 

podmáčených smrčin (Bazzanio-Piceetum a Equiseto-Piceetum). V nivách větších potoků se vyskytuje vegetace 

horských olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (snad Alnetum incanae) a porosty svazu Petasition officinalis. 

Na odlesněných místech vznikly horské louky svazu Polygono-Trisetion, smilkové porosty svazu Violion caninae a 

keříčkové porosty svazu Genistion nebo Vaccinion. Na eutrofizovaných místech bývají společenstva se štovíkem svazu 

Rumicion alpini. Druh kontrastně-similární. D: *6A1-2 (+), *6A-AB2v (1), 6A3 (20), *6AB3 (65). K: *6B3 (10), 6BC3 

(1), 6AB-B5b (2), *6BC5a (1), *7AB7a (+). 

87

Současné využití krajiny: lesy 96 %, travní p. 2,5 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,2 %, ostatní 0,8 %. 

Zcela dominují rozsáhlé komplexy lesů, tento typ patří v rámci ČR v nejlesnatějším. Převažují kulturní smrčiny, ty však 

jsou většinou zničeny kůrovcovými kalamitami. Místy se dodnes zachovala příměs listnatých dřevin, především buku, 

javoru klenu a jeřábu ptačího. Horské bučiny - původně s jedlí a smrkem - se v Šumavském BR zachovaly na severních 

svazích pod Trojmeznou horou a chráněny jsou v některých II. zónách NP. Jsou zde bývalé pastviny, dnes občas 

s náletem smrku, jeřábu a bříz. Vodní plochy jsou tvořeny pouze horskými říčkami a potoky. Náhradní typy: - . Cílové 

ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, BOAS (pokud se vyskytují), SPS, LOPS, VOVT; náhradní: -. 

6SS Svahy na kyselých metamorfitech 6. veget. stupně 

Jedná se o nejrozšířenější typ biochory v rámci 6. veget. stupně, nachází se ve všech vyšších pohraničních pohořích 

Čech. Nejrozšířenější je v BR Šumavském – 139 km 2 . Typ zahrnuje převážně střední části svahů. Hlavní segmenty tvoří 

svahy obepínající rozsáhlé hřbety jednotlivých pohoří. Svahy jsou převážně strmé (v nejhornějších partiích mírnější) a 

jsou intenzivně rozčleněny výraznými hřbety charakteru rozsoch a sítí většinou mladě erozních strmých údolí. Hloubka 

údolí mj. značně závisí na vzdálenosti od pramene. Nejhlubší údolí s velmi příkrými svahy se vyskytují v nejvyšších 

pohořích, kde typ biochory leží níže na svahu. Na rozsochách i na svazích se místy vyskytují skály. V Šumavském BR 

se kaňonovitém údolí Bílého potoka (NPR Bílá strž) nacházejí výrazné peřeje a vodopády. V podloží dominují různé 

druhy pararul, svorů a fylitů, vč. nejrůznějších přechodných typů. Další kyselé metamorfity jsou vzácnější – migmatity 

na Šumavě. Okrajově do typu zasahují granity. Zvětraliny jsou kamenité, kamenitohlinité až hlinité, v závislosti na 

druhu horniny. Půdy na svazích jsou vesměs málo živné, půdní profil je mělký. Výrazně převažují kambizemní podzoly, 

v nejvyšších polohách se vyskytují i podzoly typické. V Šumavském bioregionu se na nejnižších polohách typu 

uplatňují dystrické kambizemě. Na sutích jsou rozšířeny podzolové rankery, na skalách kyselé litozemě. Podél potoků 

se vyskytují gleje typické, fluvizemě typické, na Šumavě i gleje organozemní. 

Klima je chladné a vlhké, dominuje chladná klimat. oblast CH6, méně je zastoupena teplejší a sušší CH7, nejvyšší 

polohy zasahují do CH4. Údolní svahy tvoří spolu s údolními dny místní cirkulační systém. Na strmých svazích dochází 

v noci ke stékání chladného vzduchu směrem do údolí a ke vzniku teplých svahových zón. Na údolních dnech mohou 

vznikat středně silné teplotní inverze. Během letního nebo podzimního dne dochází na osluněných svazích zase 

k výstupům teplého vzduchu. Značné intenzity může dosahovat na rozsochách a návětrných svazích větrné proudění. 

Poloha na návětrné a závětrné straně ovlivňuje do značné míry i srážkové úhrny. 

Vegetace: varianta základní: Na mezických stanovištích je potenc. přiroz. vegetací horská acidofilní smrk. bučina 

(Calamagrostio villosae-Fagetum), zatím co na lokálně obohacených balvanitých svazích jsou i květnaté bučiny 

s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), velmi vzácně a jen na nejvyvinutějších sutích na úpatích jsou 

náznaky smíšených horských javořin (Aceri-Fagetum). Do chladných depresí sestupují na balvany porosty 

kapradinových smrčin (as. Dryopterido dilatatae-Piceetum nebo Anastrepto-Piceetum). Místy se objevují menší plochy 

podmáčených nebo zrašelinělých smrčin (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum). V nivách větších potoků se 

vyskytuje vegetace horských olšin s olší šedou (Alnetum incanae) a porosty svazu Petasition officinalis. Na 

odlesněných místech se vytvářejí luční porosty svazu Polygono-Trisetion, smilkové porosty sv. Violion caninae a 

keříčková společenstva svazů Genistion nebo Vaccinion, na místech ovlivněných eutrofizací společenstva se šťovíkem 

sv. Rumicion alpini. Druh kontrastně similární. D: 6A-AB2v, 6A3, 6AB3. K: 6B3, 6BC3, 6AB-B5b, 6BC5a, 6A6, 

7AB7a. 

Současné využití krajiny: Lesy 90,5 %,, TTP 7,3 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,7 %, ostatní 1 %. Lesní 

komplexy jsou tvořeny převážně smrk. monokulturami, které jsou celkově ve špatném zdravotním stavu. Poškození 

porostů je v průměru menší než je tomu na hřbetech a vrcholových plošinách pohoří. Výrazné rozdíly ovšem vykazují 

návětrné a závětrné svahové polohy. Na Šumavě jsou přirozené lesy chráněny v SPR Bílá Strž a v části PR Městišské 

rokle a části PR Prameniště. Okrajem sem zasahují i lesy v I. zónách NP Šumava – Modravské slatě a Povydří. 

Ekologicky nejcennější jsou travní porosty s kamenicemi na Šumavě, často doposud využívané jako pastviny, ač lesní 

kamenice svědčí o úbytku travních porostů po válce. Vodní plochy jsou zastoupeny málo, v Šumavském bioregionu se 

vytvořilo malé jezírko U kyzu v jámě po těžbě křemene, na březích s chráněnými rostlinami. Svahy se vyznačují 

poměrně hustou sítí často dosti hluboce zařezaných vodních toků. Jedná se převážně o horní části horských potoků, 

např. Modravský potok (zdrojnice Vydry), dále zde pramení Úhlava. Mnohé z potoků jsou součástí chráněných území. 

V Šumavském BR se nachází technická památka Vchynicko-tetovský kanál (dříve splavná spojnice Vydry a Křemelné). 

Sídla tvoří převážně horské rekr. osady disperzního charakteru obklopené TTP, na Šumavě hodně osad v minulosti 

zaniklo. Prostupnost krajiny je zde v jednom segmentu negat. ovlivněna zasahujícím prostorem rozsáhlé býv. střelnice. 

Na Churáňově se dochovala jedna z nejstarších usedlostí na Šumavě. Náhradní typy: 6SQ, 6US, 6UQ. Cílové ekotopy: 

Přirozené: BUAS, BUKK, SPS, LOPS, VOVT, náhradní: MTM, ATT. 

6US Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 6. v.s. 

Segmenty tohoto typu jsou ve vysokých pohraničních horách Hercynika v Šumavském a Jesenickém BR. Reliéf tvoří 

výrazná zaříznutá údolí, jež jsou na Šumavě delší, ale jen 60 - 150 m hluboká. Typické jsou balvanové pokryvy strání, 

ale větší skály se nacházejí jen např. v údolí Vltavy pod Kvildou (I. zóna NP Vltavské stráně). Horské kamenité říčky 

mají velký spád, na Šumavě nejdramatičtější části Povydří I. zónou NP. Substrát tvoří především migmatitizované 

88

iotitické pararuly. Půdy jsou kyselé kambizemě, na sutích humózní rankery, na skalách litozemě, v lokálně vyvinutých 

nivách balvanité fluvizemě. Klima je chladné a vlhké, dominuje oblast CH6, okrajově se vyskytuje CH7. Údolí jsou 

charakteristická hromaděním sněhu v zimě, výstupnými teplými proudy ve dne a padavými chladnými proudy v noci. 

Vyskytují se teplotní inverze, silnější na samotném dně, což zde umožňuje přetrvávání sněhu až do začátku léta. 

Charakteristická je vysoká vzdušná vlhkost a relativně malá větrnost. 

Vegetace - varianta šumavská: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní smrkové bučiny (Calamagrostio villosae- 

Fagetum), na humóznějších místech doplněné květnatými bučinami s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli- 

Fagetum). Na podmáčených místech lze očekávat přirozené smrčiny (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum). 

V nivách větších potoků se vyskytuje vegetace podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, převážně zřejmě Alnetum 

incanae. Podél potoků se rozšiřuje vegetace sv. Petasition officinalis, na vysokobylinných prameništích i vegetace 

sv. Adenostylion. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty sv. Polygono-Trisetion, v mozaice 

s oligotrofními smilkovými porosty sv. Violion caninae. Druh kontrastně-similární. D: 5A-AB2, 5AB3, 6A3, 6AB3, 

K: 6A1-2, 6B3, 6AB-B5b, 7AB2b, 7AB3, 7BC5a, 7AB7a. 

Současné využití krajiny: lesy 93 %, TTP 2,5 %, vodní plochy 3 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Zcela dominují rozsáhlé 

komplexy lesů, přičemž převažují kulturní smrčiny. Typická je dodnes zachovaná příměs listnatých dřevin, především 

buku, klenu a jeřábu ptačího. Nejcennější lesy v Šumavském BR jsou chráněny I. zónou NP vč. Povydří, listnáčů je zde 

však méně. Částečně jsou zachovalé lesy součástí I. zóny NP Vltavské stráně. Travní porosty se nacházejí pouze na 

mírnějších svazích a v nivách na Šumavě. Jsou to býv. pastviny a louky, dnes často s náletem smrku, jeřábu a bříz. 

Lokalitu hořce pannonského na skalnaté stráni chrání I. zóna NP Vltavské stráně. Přirozený vývoj společenstev v býv. 

lomu (rašeliniště, sutě) chrání PR Zhůřský lom. Vodní toky jsou tvořeny především horskými říčkami a potoky. Podél 

horní Vydry se táhne býv. Vchynicko-tetovský kanál, postavený poč. 20. st. k plavení dřeva. Sídla jsou zastoupena 

hlavně ojedinělými rekreačními objekty, často dřevěnými. Nejcennější je převážně roubený královácký dvorec Antýgl 

z 18. st. u horní Vydry. Na dnech se táhnou lesní silnice. Cílové ekosystémy přirozené: BUAS, BUKK, SMK, SPS, 

LOPS, VOVT. 

6ZP Hřbety na neutrálních plutonitech 6.v.s. 

Reliéf v Novohradském BR má charakter plošších hřbetů a vrcholů kopců, v Šumavském BR protáhlých výraznějších 

skalnatých hřbetů. Všechny vrcholy jsou skalnaté, v Novohradském BR jsou skály menší, s výškou do 12 m, na Šumavě 

jsou skály četnější a mohutnější, na Křížením stolci je téměř skalní město. Pod skalami jsou typické balvanité 

akumulace až sutě. Substrát je v Novohradském BR tvořen středně zrnitou porfyrickou biotitickou žulou, dříve 

klasifikovanou jako granodiorit. V šumavském BR jsou horniny bazičtější, typu amfibol-biotitické melanokratní 

porfyrické žuly, dříve klasifikované jako syenodiority. V nich se nacházejí vložky rekrystalizovaného biotitického 

granulitu. Půdy jsou údajně převážně dystrické kambizemě až kambizemní podzoly, ve skutečnosti jsou značně 

humózní, živné a často přecházejí do rankerů a na skalách do litozemí. 

Klima je chladné (údajně pouze CH7, ale pravděpodobněji CH6), ale s relativně malým množstvím srážek vlivem 

závětrné polohy za nejvyššími hřbety Šumavy. Typické je silně větrné proudění; významný vliv mají oteplující föhny za 

Alpami. Projevuje se zde vrcholový fenomén, zvláště na Šumavě, s významnými horizontálními srážkami (námraza, 

jinovatka, mlhy). 

Vegetace: Charakteristickou jednotkou potenciální přirozené vegetace je mozaika květnatých bučin s kyčelnicí 

děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a acidofilních smrkových bučin (Calamagrostio villosae-Fagetum), na 

bázích svahů přecházející (zřejmě jen na Šumavě) do javorových bučin (Aceri-Fagetum). Podél praménků se vyskytuje 

vegetace podhorských olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (snad Piceo-Alnetum), na březích je vegetace svazu 

Petasition officinalis. Odlesněná zamokřená místa hostí louky svazu Calthion a tužebníková lada podsvazu 

Filipendulenion. Typ v 1.62 kontrastní, v 1.63 kontrastně-similární. K: *6A1-2 (+), *6AB2v (7), *6AB3 (40), *6B3 

(28), 6BC3 (16), *6C3 (1), 6AB-B4 (5), 6B5b (2), 6BC5a (1). 

Současné využití krajiny: lesy 97 %, travní p. 2,8 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 0,2 %. Lesy 

tvoří rozsáhlé lesní komplexy, přecházející z okolních biochor. Značnou plochu zaujímají kulturní smrčiny, relativně 

velmi hojné jsou i horské lesy s přirozenou skladbou - bučiny se smrkem a javorem klenem (suťové lesy na Knížecím 

Stolci a Myslivně). 12 hektarů přirozeného lesa na Myslivně v Novohradských horách je chráněno jako PP. Ochranu by 

si zasloužily i unikátní lesy na Knížecím Stolci. 

V lesních komplexech jsou ojediněle vklíněny malé bývalé louky, dnes zarůstající náletem smrku, bříz a jasanu. Vodní 

plochy jsou zastoupeny pouze pramennými úseky horských potoků. Pole, sady ani sídla se zde nevyskytují. Knížecí 

Stolec a sousední Špičák v Šumavském BR jsou součástí vojenského výcvikového prostoru Boletice. Náhradní typy:- 

Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS, BOAS (pokud se vyskytují); náhradní:-. 

6ZR Hřbety na kyselých plunitech 6. v.s. 

Vyskytují se v bioregionech: 1.59, 1.60, 1.62, 1.67. Největší plochu zaujímá v BR Krušnohorském a Jizerskohorském a 

nejmenší v Šumavském – 9 km 2 . Hřbety jsou široké a ploché, nejtypičtější jsou nesouvislé, sedly rozčleněné, protáhlé 

vyvýšeniny s velmi výrazně vystupujícími vrcholy s dobrými rozhledovými podmínkami, časté jsou také souvislé 

protáhlé hřbety. Ze hřbetů vybíhají rozsochy, svahy jsou často členěny málo zařezanými horními částmi údolí. 

89

Na hřbetech se typicky nacházejí skály a skalní výchozy. Na svazích jsou typické sutě, pod Vítkovým kamenem 

v Šumavském BR se vyskytují kamenné moře. V Šumavském BR u Březníku svědčí současnosti lesní kamenice 

o zalesnění býv. travních porostů. V podloží dominují středně zrnité porfyrické biotitické granity a autometamorfované 

hrubozrnné granity, místy přecházející do kyselejších subtypů granodioritů. Vzácně a okrajově do tohoto typu zasahují 

metamorfity – ruly a fylity. Zvětraliny jsou kamenité a štěrkovo-písčité, s četnými velkými balvany. Z půdních typů 

převažují podzoly. Příznačný je výskyt podzolovaných rankerů na sutích a kyselých litozemí na skalách. U pramenů 

potoků se vytvořily gleje. 

Klima je chladné a vlhké (CH6, CH7). Typické je silně větrné proudění a tedy i vrcholový fenomén, kdy dochází 

k odvívání sněhu ze hřbetů a jeho akumulaci v závětrných polohách. To vede k častým poškozením stromů a snížení 

jejich výšky i zápoje. Velký přísun vody ještě zvyšují horizontální srážky (námraza, jinovatka, zachycování mlžných 

kapek na větvích). 

Vegetace: Varianta základní: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrková 

bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují 

květnaté bučiny s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), nebo smíšené horské javořiny s podsvazu 

Acerenion (as. Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích jsou nejčastější podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum), 

přecházející v rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potoků se šíří vegetace sv. Petasition officinalis. Horské 

louky jsou tvořeny vegetací sv. Polygono-Trisetion. Dají se očekávat i nízké rašelinné louky sv. Caricion fuscae, 

smilkové trávníky sv. Violion caninae a keříčkové porosty svazů Genistion nebo Vaccinion. Druh kontrastně-similární. 

D: 6A-AB2v (7), 6A3 (36), 6AB3 (40). K: *6A1-2 (+), *6B3 (10), 6A4 (6), 6AB-B5b (1), 6BC5a (+). 

Současné využití krajiny: lesy 92,5 %, travní p. 6,9 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,1 %, ostatní 0,5 %. 

V horských lesních komplexech převažují smrkové monokultury, které jsou zničeny hmyzími kalamitami (v Krušnohoří 

imisemi). Místy je v lesích přimíšen buk, segmenty s přirozenými smíšenými horskými lesy jsou chráněny v PP Svatý 

Tomáš v Šumavském BR. Travní porosty zabírají celkově malou plochu, častěji v Šumavském BR. Extenzivně 

obhospodařované louky s acidofyty vykazují vyšší biologickou hodnotu, často však podléhají sukcesi. Vodní plochy 

jsou zastoupeny minimálně, a to pouze pramennými částmi. Sídla zabírají velmi malou plochu. Na Vítkově kameni 

v Šumavském BR stojí stejnojmenná, mohutná, nejvýše položená hradní zřícenina v ČR (1035 m) a níže nově opravený 

klášter sv. Tomáše (nejvýše položený got.chrám u nás – 985 m), poblíž s několika bytovými domy. Dále je zde pouze 

několik loveckých chat, rekr. a turistických objektů. Náhradní typy: 6PR+7ZR. 

Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS; náhradní: ATV nebo alespoň ATT. 

6ZS Hřbety na kyselých metamorfitech 6. v.s. 

Typ se vyskytuje ve všech vyšších pohraničních hercynských pohořích (s výjimkou Novohradských hor) a v nejvyšších 

polohách jejích podhůří. Nejvíce je typ zastoupen v BR Šumavském – 78 km 2 . Hřbety jsou většinou velmi výrazné, 

protáhlé, různě široké. V Krušnohorském a Šumavském BR se spíše vyskytují málo výrazné, široké a ploché hřbety a 

do tohoto typu jsou zde zařazeny i vyvýšeniny blížící se tvaru kup. Ze hřbetů značně vystupují vrcholy, které jsou 

odděleny sedly. Začínající svahy jsou většinou středně sklonité, níže příkré. Na hřbetech se často vyskytují skály, pod 

nimi akumulace balvanů, balvanové proudy i kamenná moře (Popelná hora v Šumavském BR). Skály a vrcholy 

poskytují velmi dobré rozhledové možnosti. Především v Šumavském BR jsou charakteristické lesní kamenice při 

okrajích lesů (svědčící o zalesnění býv. travních porostů). Substrát tvoří nejčastěji pararuly, ortoruly a migmatity, 

vzácně i granulity. Ojediněle se vyskytují i vložky kvarcitu a žuly. Zvětraliny jsou kamenité až hlinitokamenité, na 

fylitech převažuje hlinitá složka. Z půd se typicky vyskytují kyselé rankery na kamenitých akumulacích. Nejčastěji jsou 

však kambizemní podzoly, na nejvyšších hřbetech jsou zastoupeny podzoly typické. Do nižších poloh zasahují typické 

silně kyselé kambizemě. Na skalách se nacházejí kyselé litozemě. 

Klima je chladné a vlhké. Nejvíce je zastoupena chladná oblast CH6, častá je méně extrémní oblast CH7, nejvyšší 

polohy zaujímá nejchladnější oblast CH4. Typické je silně větrné proudění a časté postavení hřbetů nad hladinou 

kondenzace vodních par, a tedy i vysoká vzdušná vlhkost. Významné jsou horizontální srážky - námraza, jinovatka, 

zachycování mlžných kapek na vegetaci. V zimě může docházet k odvívání sněhové pokrývky ze hřbetů a k akumulaci 

sněhu v závětrných polohách. 

Vegetace: Varianta základní: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní bučina 

(Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují 

květnaté bučiny s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), nebo smíšené horské javořiny s podsvazu 

Acerenion (as. Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích a kolem potůčků se vyskytují smrkové olšiny (Picedo- 

Alnetum) a vegetace sv. Petasition officinalis. Na odlesněných místech se vytvářejí luční porosty sv. Polygono- 

Trisetion, smilkové porosty sv. Violion caninae, keříčková společenstva sv. Genistion, rašelinné louky sv. Caricion 

fuscae a přechodová rašeliniště sv. Sphagno recurvi-Caricion canescens. Na místech ovlivněných eutrofizací bývá 

vegetace se šťovíkem sv. Rumicion alpini. Druh kontrastně-similární. D: 6A-AB2v (6), 6A3 (28), 6AB3 (43). K: *6A1- 

2 (+), *6BC3 (3), 6A4 (8), 6AB-B5b (2), 6BC5a (+). 

Současné využití krajiny: lesy 95,5 %, travní p. 3,4 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,1 %, ostatní 1 %. 

V horských lesních komplexech převažují smrkové monokultury, které jsou na Šumavě zničeny kůrovcovými 

kalamitami (v Krušnohoří imisemi). V druhové skladbě dominuje původně subdominantní smrk, místy se vyskytují i 

90

přirozené lesy se zastoupením buku. Acidofilní bučiny jsou chráněny v NPR Čerchovské bučiny v Českém lese, v 

Šumavském BR do typu zasahuje ochranné pásmo NPR Boubínský prales (tvořené ale převážně smrkovými 

monokulturami), poblíž je PR Milešický prales, v Českokrumlovském BR jsou přirozené porosty chráněny v horní části 

PR Kleť. Travní porosty jsou zastoupeno především v Šumavském BR (8%). Jedná se většinou o opuštěné louky a 

pastviny v blízkosti horských osad, na Šumavě jsou drobné luční enklávy v lesích. Sídelní objekty jsou zřídkavé (horské 

boudy, okraje horských rekreačních osad, několik vleků a lanovek). Na hřbetech, převážně ve vrcholových polohách, se 

nachází několik kaplí, rozhledny či vysílače. Náhradní typy: 6ZQ, 6PS+7ZS, 6SS+7ZS. Cílové ekosystémy: Přirozené: 

BUAS, BUKK, SPS; náhradní: ATT. 

7. vegetační stupeň smrkový – cca 12 % 

Nadmořská výška nad 1150 m, průměrné roční srážky 1100 – 1300 mm, průměrné roční teploty 

3 0 C, vegetační doba cca 80 dnů, dnes rozpad smrčin (kůrovec). 

7KR Ledovcové kary v kyselých plutonitech 7.v.s. 

Vyskytuje se v BR 1.62. Tento typ je jediným segmentem – karem Plešného jezera, přičemž spolu s příbuzným typem 

7KS je charakteristický pro tento BR. Plocha segmentu je 1,1 km 2 . Segment vznikl působením malého, ale mocného 

karového ledovce v posledním glaciálu. Výška karové stěny je cca 260 m. Stěna jezera je skalnatá, a to nejvíce ze všech 

karů 7.v.s. Vzniklo zde středně velké jezero s plochou 7,5 ha a rozsáhlá moréna tvořená velkými holými žulovými 

balvany s kosodřevinou, Ledovcový kar vč. morény je chráněn I. zónou NP Trojmezná hora. Substrát tvoří převážně 

středně zrnitý usměrněný dvojslídný granit, na dně jezera a podél potoků štěrkové a hlinitopísčité fluviální sedimenty. 

Žula má hranolový rozpad a písčité zvětraliny. Půdu tvoří velmi jemná mozaiku. Na skalách jsou litozemě, na sutích 

rankery, na úpatích podmáčené a přecházející v hojné kambizemní gleje. Na sušších a méně exponovaných částech 

převládají typické humusové podzoly. Všechny půdy jsou výrazně kamenité a vlivem přínosu materiálu z okolních 

plošin a svahů poměrně živné. 

Klima je velmi chladné a vlhké (CH6). Vlivem zalesnění vč. plošin nad karem není klima tohoto karu tak výrazné jako 

u karů 8.v.s. Přesto se zde projevuje exponovanost horní hrany vůči větrům, rozdílná orientace svahů i vliv vodní masy 

v jezeře. V karu dochází během slunečního dne k nadprůměrnému prohřátí relativně uzavřené masy vzduchu a v noci 

nastává stékání chladného vzduchu ze svahů na dno kotliny. Chod teploty i vlhkosti má tak výrazně rozkolísanější 

charakter a je velmi proměnlivý i od místa k místu. 

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací okraje karu tvoří horská smrčina ze sv. Piceion excelsae (Calamgrostio 

villooasae-Piceetum). Prudké svahy karové stěny porůstá mozaika, kterou tvoří ostrůvky kosodřeviny sv. Pinion mughi 

(fragmenty Myrtillo-Pinetum mughi), vysokobylinných niv sv. Dryoptedrido-Athyrietum, vysokostébelných trávníků 

sv. Calamagrostion villoasae a společenstev na primitivních půdách (svazy Juncion trifidi, Androsacion alpinae a 

Vaccinion). V jezeře na dně je charakteristická vegetace sv. Isoetion lacustris. Druh kontrastní. K: 6AB3 (16), *6B3 

(10), *6AB8b (1), *6AB9b (7), *67A1(kosodřevina na moréně) (8), 7A-AB2v (3), *7A-AB3 (41), *7BC-C3 (3), *7BC- 

C4 (5), *7BC-C5 (2), *8A0 (1), *8A1 (2). 

Současné využití krajiny: lesy 82 %, kosodřevina 3 %, kamenný povrch 5 %, travní p. 1 %, vodní pl. 9 %, pole 0 %, 

sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0 %. Zcela dominují smrčiny, ze značné části přirozené. Na skalní stanoviště a morénu pod 

jezerem sestupuje kleč, je zde jeřáb ptačí, do dolní části od spodu proniká významná příměs buku, klenu a nízké křovité 

vrby. Lesy jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, částečně mají pralesový charakter. Chráněny jsou vč. ostatních 

částech karu v I. zóně NP Šumava – Trojmezná hora. Travní porosty se vyskytují jednak přirozené na lavinových 

drahách, jednak druhotné na místě zrušené chaty. Porosty lavinových drah jsou velmi cenné, porosty na zbořeništi jsou 

jsou silně antropogenně ovlivněny a ruderalizované. Vodní plochy jsou zastoupeny především středně velkým 

ledovcovým karem s čistou studenou prokysličenou vodou. Náleží k nim ovšem i prameny, drobné potoky i s peřejemi. 

Jezero (s porosty šídlatky na dně) je chráněno v I. zóně Trojmezná hora. Pole a ni sídla se zde nevyskytují, vede sem 

příjezdová silnička. Kary s jezery jsou hlavní atraktivitou pro pěší turistiku na Šumavě. 

Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, BUKK, SKKO, SH, VOVS, VOVT; náhradní: -. 

7KS Ledovcové kary v kyselých metamorfitech 7.v.s. 

Tento typ je tvořen 4 segmenty s úhrnnou rozlohou je 6 km 2 , segmenty vznikly působením malých karových ledovců 

v posledním glaciálu. Výška karové stěny je 150 m (kar Prášiloského jezera) až 300 m (kar Černého jezera). Stěny 

černého a Prášilského jezera je skalnaté, a ve všech karech se vyvinula ledovcová jezera, z nichž Černé jezero je 

v současnosti největším (18,5 ha) a s hloubkou 40 m nejhlubším jezerem ČR. Jezero Laka je hluboké pouze 4 m, od 

břehů zarůstá a plují v něm rašelinné ostrovy. Kary Černého a Čertova jezera jsou chráněny ve stejnojmenné NPR, kary 

Prášilského jezera a jezera Laka nejsou v registru AOPK uvedeny, dle jiných dokladů jsou součástí I. zóny Prášilské 

jezero a I. zóny Plesná-Ždánidla. Substrát tvoří u Černého jezera granátický dvojslídný svor, u Čertova jezera a jezera 

Laka dvojslídná pararula, u Prášilského jezera svorová rula a kvarcitická rula s polohami erlánu a granodioritu. Všechny 

horniny mají ploše deskovitý rozpad a kromě erlánů jsou velmi kyselé. Půdy tvoří velmi jemná mozaiku. Na skalách 

jsou litozemě, na sutích rankery, na úpatích podmáčené a přecházející v hojné kambizemní gleje. Na sušších a méně 

exponovaných částech převládají typické humusové podzoly. Všechny půdy jsou výrazně kamenité a vlivem přínosu 

91

materiálu z okolních plošin a svahů poměrně živné. 

Klima je velmi chladné a vlhké, převážně CH6. Vlivem zalesnění vč. plošin nad kary není jejich klima tak specifické 

jako u karů 8.v.s. Přesto se zde projevuje exponovanost horní hrany vůči větrům, rozdílná orientace svahů i vliv vodní 

masy v jezerech. V karu dochází během slunečního dne k nadprůměrnému prohřátí relativně uzavřené masy vzduchu a 

v noci nastává stékání chladného vzduchu ze svahů na dno kotliny. Chod teploty i vlhkosti má tak výrazně 

rozkolísanější charakter a je velmi proměnlivý i od místa k místu. 

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací okrajů karů tvoří horská smrčina ze sv. Piceion excelsae (Calamgrostio 

villooasae-Piceetum), na balvanitých místech i Anastrepto-Piceetum). Prudké svahy karové stěny porůstá mozaika, 

kterou tvoří ostrůvky kosodřeviny sv. Pinion mughi (fragmenty Myrtillo-Pinetum mughi), vysokobylinných niv sv. 

Dryoptedrido-Athyrietum a vysokostébelných trávníků sv. Calamagrostion villoasae. Na dnech karů v jezerech je 

charakteristická vegetace šídlatek sv. Isoetion lacustris. Druh kontrastní. K: 6AB3 (16), *6B3 (7), *6AB7b (1), 

*6AB8b (2), *6AB9B (8), 7A-AB3 (50), *7AC-C3 (2), *7A4 (5), *7BC-C4 (4), *7BC-C4 (4), *7BC-C5a (2). 7A6 (2), 

*8A0 (1), *8A1 (1). 

Současné využití krajiny: lesy 83 %, kosodřevina 2 %, kamenitý povrch 52 %, travní p. 1,5 %, vodní plochy. 11 %, pole 

0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,5 %. Zcela dominují smrčiny, ze značné části přirozené. Do horní části některých 

karů ojediněle na skalní stanoviště sestupuje kleč, vyskytuje se příměs jeřábu ptačího, do dolní části odspodu proniká 

významná příměs buku, klenu a nízké křovité vrby. Lesy jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, částečně mají 

pralesový charakter. Chráněny jsou vč. ostatních částí karů v NPR Černé a Čertovo jezero, v I. zóně NP Prášilské jezero 

a I. zóně Plesná-Ždánidla. Travní porosty se vyskytují jednak přirozené na lavinových drahách, jednak druhotné na 

místech zrušených chat. Porosty lavinových drah jsou velmi cenné, porosty na zbořeništi jsou jsou silně antropogenně 

ovlivněny a ruderalizované. Vodní plochy jsou zastoupeny především dvěma středně velkými a dvěma malými 

ledovcovými jezery s čistou studenou prokysličenou vodou. Náleží k nim ovšem i prameny, drobné potoky i bystřiny 

s peřejemi. Jezera (s porosty šídlatky na dně) jsou chráněna ve zmíněných lokalitách. Pole ani sídla se zde nevyskytují, 

k Černému jezeru vede asfaltová silnička. Kary s jezery jsou hlavními atraktivitami pro pěší turistiku na Šumavě. 

Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, BUKK, SPS, SKKO, SH, VOVS, VOVT; náhradní:-. 

7Pr Podmáčené pahorkatiny na kyselých horninách 7.v.s. 

Pro tento typ biochory jsou charakteristické ploché hřbety a pláně na nejvyšších hercynských pohořích Čech. Jeho 

segmenty byly vymezeny pouze v BR s nejrozsáhlejším výskytem, tj. na Šumavě – nejvíce na šumavských pláních 28,5 

km 2 , Jizerských horách a Krkonoších. Reliéf je tvořen pahorkatinou a velmi plochými hřbety a svahy ve vrcholové části 

tektonicky zdvižených zarovnaných starých povrchů. Vlivem malého sklonu svahů a vysokých srážek se zde akumuluje 

povrchová i podzemní voda a na všech rovnějších místech dochází k rašelinění a tvorbě malých vrchovišť, zatímco 

vystupující pahorky a příkřejší svahy zůstávají sušší. Někdy se jedná o maloplošnou mozaiku typů biochory 7Rv a 7ZR 

nebo Z7S. Substrát tvoří kyselé plutonity (žuly) a kyselé metamorfity, převážně ruly. V drobných vrchovištích rašelina 

dosahuje mocnosti až 3 m. Půdní pokryv tvoří na sušších místech oglejené humusové podzoly, na rovinách a plochých 

hřbetech rašelinné podzoly a rašelinné gleje, na vrchovištích organozemě. Půdy jsou kyselé a s výjimkou rašelin silně 

kamenité. 

Klima je velmi studené a velmi vlhké (CH4). Podnebí je i silně větrné, avšak porosty smrků (pokud ještě existují) tlumí 

rychlost větru na bezlesích rašeliništích, takže přemísťování sněhu je pouze místní. V depresích s rašeliništi může 

docházet k převažující akumulaci sněhu, zvláště na imisních holinách. Tento jev podporuje jejich rozšiřování. 

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací je mozaika několika typů smrčin ze sv. Piceion excelsae. Na zrašelinělých 

stanovištích jsou to podmáčené smrčiny, náležející as. Bazzanio-Piceetum a Sphagno-Piceetum, které na mezických 

stanovištích střídá horská acidofilní smrčina (Calamagrostio villooasae-Piceetum). Na lesních rašeliništích se ojediněle 

mohou vytvářet bezlesé plochy se zastoupením kleče (svaz Sphagnion medii), nebo břízy (svat Betulion pubescentis) a 

další komplex rašelinného bezlesí, v němž se může uplatňovat i vegetace svazů Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a 

Leuko-Scheuzerion palustris. Lemy vrchovišť tvoří přechodová rašeliniště (Sphagno recurvi-Caricion canescentis) a 

rašelinné louky (Caricion fuscae). Mezická stanoviště osidlují smilkové porosty, snad svazu Nardion, a vegetace 

s dominujícími keříčky (Genistion). Druh kontrastně-similární. D: *7A-AB3 (720), *7A4 (70), K: 7A2v (2), *7A6 (8). 

Současné využití krajiny: lesy 84,5 %, kosodřevina 8 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, 

ostatní 1 %. Lesy jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami na místech přirozených smrčin. Lesy byly těžce 

postiženy, přirozených smrčin s původními ekotypy smrků je málo. Šumavské segmenty jsou chráněny I. a II. zónou 

NPŠ v části Modravské slatě, dále sem zasahuje I. zóna Jezerní slať, leží zde i I. zóna Olšinka (malé vrchoviště, 

podmáčené smrčiny, tokaniště tetřeva) a PP Malý Polec (menší vrchoviště s klečí). Travní porosty jsou vázány na býv. 

pastviny na sušších částech segmentů v Šumavském BR. Částečně zde do typu zasahuje I. zóna Kvilda – Pod políčky 

(hořec pannonský. Vodní plochy jen hladinami horských potoků. Sídla jsou vázána na Šumavu – okraje obou Kvild a 

horské chalupy, převážně rekreačního charakteru s tradičním vzhledem dřevěné architektury. 

Náhradní typy: Zrv+ (7ZS, 7ZR). Cílové ekosystémy: Přirozené: SMP, PRSM, SMK; náhradní: PRPM. 

7Rv Vrchovištní rašeliny 7.v. s. 

Tento vzácný a po biologické stránce unikátní typ biochory zřejmě chybí v karpatské provincii, hojné analogie má však 

ve Skandinávii. Nachází se na rozsáhlejších plošinách ve vyšších západních pohraničních pohořích Čech. Největší 

92

plochu zabírá v BR Šumavském - 39,2 km 2 , dále v Jizerských horách a Krkonoších. Reliéf je tvořen plochými 

sníženinami a rovinami, které jsou v jádře vrchoviště mírně vyklenuté. Dochází zde ke koncentraci podzemní, 

povrchové a srážkové vody. Substrát tvoří kyselé plutonity (žuly), vzácněji též kyselé metamorfity, především ruly. 

Na nich spočívá několik metrů mocná vrstva rašeliny (na šumavských pláních až 8 m). Půdy jsou kyselé organozemě 

bez skeletu, silně přemokřené, na povrchu vysychavé, ale s rašelinnými jezírky. 

Klima je velmi studené, velmi vlhké, větrné (CH4). V zimě dochází k částečnému odvívání sněhu z plošin a ukládání ve 

snížených místech reliéfu, často i na vlastním rašeliništi. 

Vegetace: Převažující a typickou potenciální přirozenou vegetací jsou bezlesé plochy se zastoupením kleče (Svaz 

Sphagno medii) nebo břízy (svaz Betulion pubescentis) a dalším komplexem rašelinného bezlesí, v němž se může 

uplatňovat vegetace svazů Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a Leuko-Scheuzerion palustris. Na okrajích jsou 

rašelinné smrčiny ze sv. Piceion excelsae, náležející asociacím Bazzanio-Picetum a Sphagno-Piceetum. Na okrajích se 

také vyskytuje vegetace přechodových rašelinišť (Sphagno recurvi-Caricion canescentis). Místy jsou i rašelinné louky 

(Caricion fuscae) a na sušších místech fragmenty smilkových porostů a vegetace s keříčky svazu Genistion. Druh 

kontrastně-similární. D: *7A6 (Piceta turfosa i Pineta mugo-uliginosae, 55), K: bezlesí (24), 7A4 (20), 7A7a (+), *7A7b 

(+), *7A8b (1)-rašelinná jezírka. 

Současné využití krajiny: lesy 17 %, kosodřevina 50 %, travní p. 31 %, vodní pl. 2 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, 

ostatní 0 %. Tento typ náleží téměř celý do lesní půdy, skutečné lesy zde chybějí, vyskytují se zde pouze solitéry a 

skupinky vzrostlých smrků při okrajích vrchovišť a porosty kosodřeviny. Tato vrchoviště jsou chráněna na Šumavě 

v I. zóně NP Modravské slatě a I. zóně Jezerní slať, I. zóně Tetřevská slať a I. zóně Pramen Vltavy. „Travní porosty“ 

zahrnují převážně brusinkové a rašeliništní porosty v bezlesích částech rašelinišť. Primární bezlesí tvoří cca 80 %. Býv. 

kulturní louky a pastviny se vyskytují na sušších místech v rámci typu. Částečně zde do typu zasahuje I. zóna Kvilda – 

Pod políčky (hořec pannonský. Stojaté vodní plochy jsou zastoupeny rašelinnými jezírky s plochou necelý 1 m 2 až 

0,5 ha. Tekoucí vody tvoří potoky vytékající z rašelinišť. Chybějí zde stavby s výjimkou cest. Náhradní typy: -. Cílové 

ekosystémy: Přirozené: PRRO, PRKO, PRSM, VOVS; náhradní: -. 

7ZR Hřbety na kyselých plutonitech 7.v. s. 

Tento typ se nachází ve vysokých pohraničních pohořích Čech. V BR Šumavském zaujímá pouze 11 km 2 , dále je 

v Jizerských horách. Reliéf je tvořen ploše vyklenutými širokými hřbety. Ve vrcholových částech se pravidelně 

vyskytují středně velké izolované skály typu tors (Třístoličník, Trojmezná, Luzný).Jejich výška dosahuje asi 10 m, 

výjimečně i více. Tyto vyšší skály vystupují nad koruny stromů a tvoří výhledové body a při odlesnění i pohledové 

dominanty krajiny. Vyskytují se v nich skalní mísy. Pod nimi bývají akumulace kamenů i balvanové proudy. Prakticky 

všechny větší skály jsou součástí chráněných území, a to především I. zóny NP Šumava (Trojmezná hora). Substrát 

tvoří středně zrnitá až hrubozrnná porfyrická biotitická žula s pruhy žilných jemnozrnnějších žil. Ojediněle se v sedlech 

vyskytují drobné humolity. Žuly jsou relativně mladé (karbon), nepodlehly proto významnému vrásnění a nejsou tudíž 

rozdrcené. Rozpadají se v kvádrovité bloky a sklaní útvary a mají žokovitý (zaoblený) charakter. Půdy jsou 

písčitokamenité, kyselé typické humusové podzoly s tmavohnědým až černým humózním horizontem. Jsou velmi dobře 

propustné pro vodu. 

Klima je velmi chladné a vlhké (CH4 a CH6). Projevuje se zde silné větrné proudění (vlajkové tvary korun smrků) a 

vrcholový fenomén. V tomto typu společně s typy 7ZS a 7ZK dochází k největší tvorbě námrazy, k následným škodám 

na porostech, ale také k . podstatnému zvýšení celkových srážek o tyto tzv. horizontální srážky. 

Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrčina ze svazu Piceion 

excelsae (Calamagrostio villooasae-Piceetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se 

vyskytují rozvolněnější smrčiny (Anastrepto-Piceetum nebo Dryopterido dilatatae-Piceetum). Výraznější skály a 

bloková pole jsou bezlesá, výjimečně porostlá kosodřevinou (Pinus mugo). Na odlesněných plochách se vytváří 

vegetace sv. Nardion a keříčkovité porosty sv. Vacinion, na humolitech vegetace svazů Sphagion medii a Oxycocco- 

Empetrion hermaphroditi. Druh kontrastně-similární. D: *7A2v (15), *7A-AB3 (74). K: *7A0 (1), *7A1 (kosodřevina, 

+), 7A4 (8), *7A6 (2). 

Současné využití krajiny: lesy 97,5 %, kosodřevina a kamenité povrchy 2 %, travní p. 0 %, vodní pl. 0,1 %, pole 0 %, 

sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,4 %. Vyskytují se zde přirozené, především však kulturní smrčiny, na skalách s výraznou 

příměsí jeřábu a menší příměsí klenu. Použitím osiva z nižších poloh jsou smrkové porosty nestabilní, snadno 

podléhají kůrovcovým kalamitám, příp. imisím – Šumavský a Jizerskohorský BR. Na holých balvanitých rozpadech 

na vrcholu Trojmezné hory (361 m n.m.) se vyskytuje kleč. Lesy jsou chráněny v I. zóně NP Šumava. Travní porosty se 

zde nenacházejí, pokud jsou za ně nejsou považovány holiny porostlé třtinou chloupkatou, nebo malé bezlesé části 

rašelinišť. Vodní plochy jsou tvořeny pouze pramennými stružkami a malými rašelinnými jezírky. Náhradní typy: -. 

Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, PRRO, PRSM, SPS. 

7ZS Hřbety na kyselých metamorfitech 7.v. s. 

Segmenty tohoto typu patří k nejcharakterističtějším ve vyšších hercynských pohraničních pohořích Čech, přičemž 

v 7.v.s. je nejrozsáhlejší. Největší plochu má v BR Šumavském - 47 km 2 . Reliéf je tvořen široce vyklenutými hřbety 

s malými výškovými rozdíly. Některé hřbety přecházejí do malých náhorních plošin. Skalních útvarů je málo (na 

93

Šumavě Ostrý, Sokol, Tetřev). Četnější jsou kamenná moře na svazích. Substrát je v detailu velmi proměnlivý. 

Převažují svory, zpravidla dvojslídné (Železnorudská část Šumavského BR). Na ostatním území vystupují migmatity a 

pararuly a jejich vzájemné přechodu. Především svory představují kyselý substrát s velmi špatným uvolňováním živin. 

Horniny se rozpadají deskovitě a jejich zvětraliny jsou hlinitější než u rul. Půdy jsou převážně humusové podzoly, na 

kamenných mořích hnědé rankery, na ojedinělých skalách jsou kyselé litozemě. Všechny půdy jsou kyselé, hlinitokamenité, 

zpravidla s velkým až převládajícím zastoupením kamenných bloků. 

Klima je velmi chladné a vlhké (CH4, ojediněle i mírnější CH6). Projevuje se zde silné větrné proudění (vlajkové tvary 

korun smrků) a vrcholový fenomén. V tomto typu společně s typy 7ZR a 7ZK dochází k největší tvorbě námrazy, 

k následným škodám na porostech, ale také k podstatnému zvýšení celkových srážek o tyto tzv. horizontální srážky. 

Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrčina ze svazu Piceion 

excelsae (Calamagrostio villooasae-Piceetum), zatímco v ojedinělých humóznějších podmínkách, např. na suťových 

svazích se vzácně vyskytují rozvolněnější smrčiny (Anastrepto-Piceetum, Dryopterido dilatatae-Piceetum, Athyrio 

alpestris-Piceetum). Místy se objevují malá sedlová rašeliniště s mozaikou porostů svazů Leuko-Scheuzerion palustris, 

Sphagion medii a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi. Na odlesněných místech se objevují smilkové porosty svazu 

Nardion a keříčkovité porosty sv. Vacinion, které níže na svahu mohou přecházet v luční vegetaci sv. Polygono- 

Trisetion. Na místech ovlivněných eutrofizací se vyvinula společenstva se šťovíkem náležející do svazu Rumicion 

alpini. Druh kontrastně-similární. D: *7A2v (12), *7A-AB3 (74). K: *7A0 (1), *7A1 (kosodřevina, +), 7A4 (10), *7A6 

(3). 

Současné využití krajiny: lesy 95,5 %, kamenité povrchy a kosodřevina 1 %, travní p. 2,9 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, 

sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,5 %. Dominuje zde lesní půda. 

Lesy zde byly součástí rozsáhlých komplexů, přesahujících na okolní biochory. Hlavní a zpravidla jedinou dřevinou 

v nich byl smrk, pouze na skalách a kamenných mořích byla příměs jeřábu ptačího a klenu. Vlivem použití ho osiva 

jsou smrkové porosty nestabilní, snadno podléhají kůrovcovým kalamitám, příp. imisím a nedostatkem péče byly 

převážně rozvráceny – rozsáhlý rozpad lesa probíhá na Šumavě. Zasahuje sem OP NPR Boubínský prales, NPR Černé 

a Čertovo jezero, NPR Bílá strž a I. zóna Modravské slatě. Travní porosty jsou v malé míře zastoupeny v především v 

okolí býv. horských objektů (větší jsou na Medvědí hoře). Pod chatami bývají travní porosty ruderalizované. Vodní 

plochy jsou zastoupeny pouze pramennými stružkami a drobnými potoky. Na vyšších polohách jsou telekomunikační 

věže (Poledník). Časté jsou lesní silnice, zejména podél býv. železné opony na Šumavě. Náhradní typy: -. Cílové 

ekosystémy: Přirozené: SMK, PRSM, PRRO; náhradní: SH. 

8. vegetační stupeň subalpinský, resp. klečový – jen okrajově 

Nadmořská výška nad 1300 m, průměrné roční teploty pod 2,5 0 C, vegetační doba kratší než 60 dnů. 

C. Osídlení a ochrana přírody Šumavy 

C.1. Ochrana přírody a demografický vývoj obcí chráněné Šumavy 

C.2. Památkové objekty, návrhy obnovy objektů obcí chráněné Šumavy, lidová architektura 

a návrh skanzenu Šumavy a Pošumaví 

Motto: 

„Paměť přírodní je dána reliéfem, klimatem, substrátem, kulturní pak využíváním krajiny - obhospodařováním, 

posvěcováním či znesvěcováním.“ RNDr. V. Cílek, CSc. 

„Do drsné a pochmurné přírodní scenérie šumavské se zapsal český i německý Šumavan svou jedinečnou lidovou 

architekturou, kterou citlivě zasadil do jejích svahů a planin. Tvoří s ní jeden monumentální a harmonický celek a je 

půvabnou a podmanivou součástí jejího svérázu. První vlny německé kolonizace ve 14. - 16. století na Šumavu zanesly 

alpské domy, typické svým širokým průčelím a polovalbovou střechou, široce přečnívající všechny obvodové roubené 

stěny. Tak je zachycují a tak je i dokumentují Liebscherovy obrazy malované pro Ottovy Čech. Své renesance se dočkal 

alpský dům na Šumavě v době mezi světovými válkami. Tam, kde český živel pronikal z podhůří po stráních až pod 

hřebeny, nacházíme svérázné roubenice. Tam, kde sousedil přímo s německým, mají tyto roubenice prvky německé i 

české. Po druhé světové válce řada dřevěných chalup vzala za své. Docházelo také k četným přestavbám zachovalých 

roubenic v okupačních letech, protože mnohý majitel který převzal svůj dřevěný domov zděděný po rodičích jako 

staromódní. Neodmyslitelnou dominantou všech horských šumavských obcí bývaly jejich kostely. Mnoho obcí i s jejich 

kostely bylo rozstříleno (a hřbitovní hrobky vykradeny). Měli zmizet ze země, ale i z paměti lidí. Kolik bylo třeba 

necitelnosti, brutality a zloby, aby na jejich ruinách rostly kopřivy ? Ty staré zničila zloba, ty nové postaví láska.“ 

šumavský lékař Otto Kaskoun (nar. 1917): Šumavská putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty 

94

„Péče o kulturní dědictví v Evropě znamená kontinuitu činností a významů s nimi spojených.“ Mgr. Blažek 

„Stavební činnost nejvýrazněji ovlivňuje vnímání estetiky krajiny a její „kulturní zachovalosti“. Památkové zóny či 

stavby jsou na území CHKO velmi řídce zastoupeny (Kašperské Hory, Stachy), většina původních staveb není 

chráněna. CHKO je tvořena několika typy osídlení doprovázenými konkrétními typy plužin a urbanistické struktury 

sídel.“ Plán péče CHKO Šumava, 2012 

Při výstavbě sídel Šumavy a Pošumaví hrály významnou úlohu drsné klimatické poměry, dostatek místních 

stavebních materiálů – dřeva a kamene, komunikační napojení ve vazbě na terénní reliéf, spádovost sídel 

(často i směrem k hornímu Bavorsku), místní tradice, funkční vznik a význam sídla a hospodářská a sociální 

struktura sídla. V Pošumaví probíhá hranice mezi základní typy domů ve vazbě na podmínky horského a 

podhorského způsobu hospodaření (s převládajícím chovem hovězího dobytka): 

- chlévní dům 

- komorový, resp. špýcharový dům 

přičemž se zde setkáváme i se smíšeným komoro-chlévním. 

Na Šumavě se vlastně vytvořily dvě formy usedlostí: 

- poloroubená nebo zděná dvoutraktová s třístranným dvorem a bránou 

- dvoutraktová s obydlím, chlévy a stodolou pod společnou střechou (jednotný dům), přičemž tato forma 

připomíná lidový dům v Krušných horách (který však není dvoutraktový, ale zato často patrový). 

V Šumavské oblasti je větší výskyt dvoutraktových domů, jež zde vytváří typické široké štítové průčelí se 

třemi okenními osami. 

Zdejší stavení byla orientována vrstevnicovitě, někdy s kamennou podezdívkou, případně omítnutou a 

obílenou. Obytná část bývala přízemní, roubená, zpravidla z oblých, neotesávaných trámů. Spáry vodorovně 

kladených trámů byly vymazávány mazaninou hlíny s plevami a pak nabíleny. Často bylo roubení zakryto 

svisle přibitými prkny a spáry mezi nimi zakryty lištami. Z výrazných konstrukčních prvků se zde vyskytuje 

roubení z kuláčů s vypuštěným zhlavím na nároží a krov, který měl v minulosti hřebenovou vaznici. 

Základním rysem zdejšího domu bylo soustředění obytné i hospodářské části v jedné rozlehlé budově pod 

společnou střechou, přičemž u českých staveb zůstávala oddělená stáj, obvykle kolmo přistavěná. Tyto domy 

mívají širokou, nízkou střechu (na styčné hranici často strmější), mnohdy zatížené kameny, proti nárazovým, 

vichřicovým větrům. Střechy byly kryty šindelem, venkovní roubené stěny byly někdy rovněž pokryty 

šindelem. Domy na samotě mívaly na hřebeni střechy malou zvoničku - věžičku se zvonem, jež usnadňovala 

orientaci a sloužila i k dorozumívání (např. k přivolání pomoci např. při požáru, případně zvoněním se zvali 

lidé k polednímu jídlu). Krov býval s hřebenovou vaznicí. Tzv. polovalbová střecha měla výrazně předsunutý 

štít. Štít býval deštěný z prken, tzv. lomenice. Plochý, rozsáhlý štít průčelí zdejších domů, byl orientován 

k jihu nebo západu. Štít byl někdy členěn pavláčkou nebo galerií (jež vedly na půdní seníky, které byly 

orientované k jihu nebo západu) a někdy zdoben sloupky, vyřezávanými prkny a latěmi (případně 

zoubkovanými lištami a obrazci, vyřezávanými do prken). V průčelí bývaly tři i více oken. Okolo oken 

bývala připevněna vyřezávaná prkenná osazení, později i malovaná. U domů bývaly i předzahrádky, hrazené 

proutím. 

V dosavadním vývoji chráněné Šumavy byly urbanistické a architektonické hodnoty více či méně 

cílevědomě likvidovány pod tichým heslem vymýcení místních obyvatel, tradičního rozptýleného 

horského osídlení, ale i kompaktních sídel. Současně docházelo k zásadnímu narušování krajinných 

hodnot vzniklých v minulém dlouhodobém kulturním vývoji. Potřebné je obnovit nejen objekty drobné 

sakrální architektury, krajinné dominanty, ale i množství památkově významných objektů. Největší část 

cenných objektů lidové architektury byla likvidována, ponejvíce vyhnáním obyvatel a pak vojensky ve 

vojenském území, ale i ochranářsky zákazem sídel. U výše uvedených obytných a hospodářských staveb 

lidové architektury byla převážně sejmuta památková ochrana, u některých ani nebyla vyhlášena. Mnohé 

z nich byly nevhodně přestavěny, resp. modernizovány, případně zcela likvidovány, řada z nich je 

v havarijním stavu. Potěšující skutečností je, že řada demolovaných sakrálních objektů drobné architektury v 

krajině, zejména kapliček byla v zájmovém území obnovena, případně i nově postavena (např. Datelov, 

Městiště aj.). Na Šumavě a Pošumaví se dochovaly roubené, poloroubené i zděné ukázky lidových staveb, 

z nichž nejtypičtější je tzv. Klostermannova rychta v Srní. V polovině 19. století si Božena Němcová na 

Šumavě povšimla malovaných štítů (květy, ptáčci) i okenic (červené a žluté růže, srdíčka). Šumavskému a 

pošumavskému domu věnovala pozornost řada badatelů, především V. Mencl, z německých pak J. Blau, 

J. Bürger, J. Schramek aj. 

95

V dalším vývoji při privatizaci nelesních území je potřebné: 

- Nenarušovat dominantní krajinné veduty a dominantní krajinné póly, nezastavovat horizonty, vyvýšené 

lokality a svahy pohledově orientované nad historickou zástavbou 

- Nenarušovat dochovanou siluetu sídel s dominancí historických objektů (kostely aj.), vyšší objekty 

umisťovat v centrech sídel, na okrajích sídel lokalizovat pouze přízemní zástavbu (rodinné domky) 

- Zachovávat původní historickou strukturu sídel bez implementace městské pravidelné zástavby 

- Využívat současně či historicky zastavěné území 

- Samoty příp. doplnit do dvorcového shluku (3 objekty) a minimalizovat realizaci nových izolovaných 

objektů v krajině 

- Zachovávat tradiční typy domů odvozených z alpsko-bavorského domu, volarského domu a šumavského 

domu 

Pozn.: Památky vedené v rejstříku nemovitých kulturně historických památek mají nejprve uvedeno rejstříkové číslo (příp. v 

podlomítku číslo v krajském seznamu). 

Běšiny 

- k.ú. a m.č. Běšiny: lidová architektura chalup, 

46980/4- 2736 zeměděl. usedlost čp. 33 U Sládečků - roubenice, v kožichu, lomenice s polovalbou, došk. střecha, černá 

kuchyně, pec, komora, chlévy, 

2735 chalupa čp. 21 – roubenice, prk. štít s valbičkou, komory, chlévy (transfer ke hradu Velhartice), 

2738 chalupa čp. 60 - roubenice, lomenice s polovalbou, chlévy (transfer ke hradu Velhartice), 

dům čp. 51 – roubený v kožichu, lomenice s polovalbou, štít nízký a široký, 

23832/4- 2732 areál farního kostela Navštívení P. Marie - pův. zám. kaple se hřbitovem a bar. bránou, 

28348/4-2733 areál bar. fary čp.1, 

41575/4-2739 návesní boží muka s Žižkovou lípou, 

21908/4-2741 zříc. got. kostela sv. Bartoloměje v lese 2,5 km od Běšin, 

21347/4-2734 zám. špýchar u Ostrovského rybníka – pův. ren. tvrz a ren. zámeček, areál lihovaru, 

35711/4-2740 hrob a památník obětí pochodu za 2. svět. války, 

rýžovnické sejpy u Drnového potoka 

m.č.: Kouskova Lhota (Běšiny): třípatrová tvrz z 15. st. přestav. na sýpku 

- k.ú a m.č. Hořákov: lid. arch., zámek se zahradou 

- k.ú. a m.č. Kozí: lid. arch. 

- k.ú a m.č. Rajské: lid. architektura 

37998/4-3468 areál usedlosti čp. 4 - roubenice, šindel. střecha, černá kuchyně, chlév, čp.6 – roubenice, prken. štít, 

čp. 7 – roubenice, šind., stodola, obnovený mlýn s vodními koly na Ostružné a pila 

- k.ú. a m.č. Úloh (603350): lid. arch. chalupy 

čp. 5 – roubenice, prk. štít, šindel. a došk. střecha, černá kuchyně, 

čp. 9 – roubenice omítnutá s lomenicí, šindel. a došk. střecha, černá kuchyně, pův. got. kostel sv. Petra a Pavla z r. 1763, 

pak sýpka, dnes chalupa čp. 29 (zachovány portály) 

Boletice: obnova kapliček, kaplí a kostelů a obnova významných objektů v uvolněném vojenském prostoru a CHKO 

- k.ú. a m.č. Boletice 

14774/3-1224 mohylové pohřebiště, tratě Weherbűhel a Ameeisberk, VVP 

22719/3-1223 hradiště Raciberk – výšinné opevněné sídliště, VVP 

31887/3-1222 kostel sv. Mikuláše 

- k.ú. a m.č. Jablonec u Českého Krumlova, obnova býv. kaple u památné lípy velkolisté U Michala 

- k.ú. Maňávka u Českého Krumlova 

38125/3-1367 zříc. hrádek Hrad, sz. od Perneku na vrchu Hrad 

11903/3-6053 kaple Stará Huť u Hodňova 

- k.ú. a m.č. Polná u Českého Krumlova (na Šumavě) 

25899/3-1376 kostel sv. Martina z konce 13.st. V jižní části obce 

Borová Lada: několik typických poloroubených šumavských usedlostí se skládanými lomenicemi, 

býv. hamr, mlýn, pily a lovecká chata 

- k.ú. a m.č. Borová Lada: poutní kaple sv. Anny a křížová cesta obnovena (2006) 

- k.ú. a m.č. Černá Lada / Scwarzhaid: obyv.: 

m.č. Švajglova Lada: návrh obnovy soukr. zám. kaple 

- k.ú. a m.č. Knížecí Pláně: po r. 1950 vysídleny, býv. sklárna, myslivna, mlýn, pila, hostinec, býv. kostel sv.J. Křtitele 

z r. 1864 (20.8. 1956 odstřelen), fara, hřbitov, obecní úřad, býv. hájovna slouží jako osamělý penzion v působivé 

krajině, dnes dřevěný kříž (13 m), pomník obětí 1. svět. války 

96

- k.ú. a m.č. Nový Svět u Borových Lad: klasicistní kostel sv. Martina se hřbitovem a farou na základě nařízení ONV 

Prachatice zbourán (31.8. 1976, ač památkově chráněn) – návrh obnovy 

- k.ú. a m.č. Paseka u Borových Lad: býv. průmyslová osada, brusírny, hamry, pily, mlýn, výroba kolomazi 

- k.ú. a m.č. Svinná Lada: pův. dřevařská osada 

Buk: několik starších domů s roubenou světnicí 

- k.ú. a m.č. Buk pod Boubínem: býv. převážně česká ves pod Boubínem, 

15249/3-3528 venkovská usedlost (rustikálně bar. dům) čp.5, 

24048/3 boží muka u čp.84, 

103509/3 kaple sv. Floriána 

m.č. Brdo: návrh obnovy chátrající kapličky 

m.č. Veselka: obnova zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Včelná pod Boubínem 

- k.ú. a m.č. Vyšovatka: kaple obnovena (2006) 

Čachrov: městys, domy s polovalbami a dřevěnými bedněními, 

- k.ú. a m.č. Čachrov: památkově významné centrum, rýžoviště zlata, výroba skla, těžba tuhy a vápence, 

20519/4-2805 areál got. věžov. tvrze (zámku) čp.1 z 1. pol. 14. st. – vyhořel, stabilizace got. tvrze v péči sdružení Tvrz 

Čachrov, hostinec Nakobyla 

17257/4-2804 areál got. kostela sv. Václava (4 zvony, kolem r. 1360) 

22356/4- 2806 dům čp. 30 se špýchárkem a postranní pavláčkou, 

hřbit. kaple sv. Víta, kaple sv. J. Nepomuckého a kaple sv. Prokopa zrušeny Josefem II., 

vodní elektrárna (2. družst.) na Ostružné z r. 1901 v býv. mlýně (F. Křižík), býv. pivovar (1427), 

návrh obnovy ohrožené chátrající pohřební kaple sv. Kříže, 

- k.ú. a m.č. Bradné: lid. architektura, návrh obnovy ohrožené chátrající kapličky 

- k.ú. a m.č. Březí u Čachrova : lid. architektura, 

46402/4-2780 návesní kaple z 19. st., roubená chalupa čp. 19 (16 ?) – obyt. stavení s lomenicí a kabřincem, černá 

kuchyně, chlév, komora, tvrz – empir. zámeček 

- k.ú. a m.č. Dobřemilice: lid. architektura 

m.č. Kunkovice: svérázné roubenice, venkovská usedlost čp. 6, kaple sv. Anny, zámeček čp.1 panského dvora, kamenný 

silniční most 2 oblouky 

- k.ú. a m.č. Chřepice: lid. architektura, dřevěné štíty s polovalbovou střechou, hosp. usedlost U Denků 

- k.ú. a m.č. Chvalšovice u Čachrova: významné roubené objekty 

21082/4-3091 venkov. usedlost čp. 7a - roubenice, s lomenicí a polovalbou, zděná stodola aj., 

36074/4-3091 venkov. usedlost čp.8 - roubenice, prk. štít, lomenice s polovalbou, 

28653/4-3091 areál usedlosti čp. 9 - roubenice, prk. štít, šindel. kůlnička, 

33127/4-4106 venkov. usedlost čp.15, 

29721/4-2995 náv. kaplička s křížem, 

21513/4-3095 náves. kaplička s křížem a studánky, 

dřevěná pumpa u usedlosti čp. 17 

m.č. Předvojovice: lid. architektura zdí a pamětní kříž 

- k.ú. a m.č. Javorná na Šumavě / Zejbiš: lid. architektura rozlehlých šumavských stavení s polovalbovými střechami, 

dvoutraktová s dřevěnými štíty , pův. královská rychta (sídlo vrchních rychtářů), sklárny, 

- chalupa čp. 141 – roubenice, černá kuchyně. 

46782/4-3003 areál poutního bar. kostela sv. Anny z l. 1718 – 21, sv. J.Nepomucký (M.A.Gilmetti), cibulovitá báň, 

šindelová střecha, návrh obnovy 4 chátrajících v hřbitovní zdi 

26477/4-3004 bar. socha sv. J. Nepomuckého (u kostela, M.A.Gilmetti, oltář P. Brandl), 

m.č. Gerlův Dvůr: dřevěný dvorec se zvoničkou, býv. malá vodní elektrárna, návrh obnovy ohrožené kaple 

m.č. Nový Brunst: býv. rozsáhlá sklářská huť (1820 – 1900), 

býv. hostinec, mlýn, horské hospodářské usedlosti, zanikl v r. 1952 – VVP Dobrá Voda 

m.č. Pošingrův (Poshingrův) Dvůr: stavení v šumavském stylu, návrh obnovy ohrožené kaple 

m.č. Starý Brunst: býv. hosp. usedlosti, sklářská huť, továrna na dřevěné výrobky, pila, pila na šindel, statek, mlýn, 

hospoda, kovárna, tábor pro utečence v r. 1945, národní správa v r. 1948,zanikl v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, 1954 - 

ostřelování, 1959 konečná likvidace, 1969 montované stáje pro 4 páry koní na stahování polomů, 1987-89 

ploskohřbetka smrková, návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Suché Studánky u Můstku: památná kamenná mariánská kaplička (kopie staré Hauswaldské kaple, 

šindel. střecha, zvonička necitlivě snesena, nad oltáříkem kopie obrazu Madony s dítětem z r. 1868 od nýrského 

Wiedera, pojetím z okruhu pasovských madon, na nízkých zdech bylo i 14 obrazů křížové cesty a u oltáříku bývaly 

masivní cínové svícny, návštěvní knihy), renovace 1969 a 1989. Velkým úsilím věřícího šumavského lékaře MUDr. 

Otto Kaskouna (dnes již 95-letého) byla zachována až do dnešních dnů – za všechny velký dík. Někdejší křížová 

cesta z Datelova již není přístupná (díky současné totalitní ochraně přírody). Rozptýlené samoty dvorcového typu - 

býv. tři hosp. dvorce (Kaplův dvůr, roubenka - ruiny. Eisenreichův dvůr - sklep. Pod planinou býv. pila i s náhonem, 

97

zarostlá přístupová cesta 

m.č. Zejbiš (Zejbišský Dvůr), býv. k.ú., býv. svobodná královácká rychta, zanikl,býv. sklářská huť, hostinec, kostelík sv. 

Anny, hřbitov, návrh obnovy ohrož. kaple 

- k.ú. a m.č. Jesení: 29459/4-4097 býv. mlýn a vodní pila čp. 15 (u silnice na Kunkovice) z k. 18 st. na Ostružné – 

unikátní technická památka, dosud funkční, vodní kolo, vybavení, náhon 

? m.č. Hynkovice, ves zcela zbořena, zůstaly velké trosky, návrh obnovy zbořené kaple 

- k.ú. a m.č. Kunkovice u Čachrova: lid. architektura, u Ostružné mlýn, hist. kamenný klenutý dvouobloukový siln. 

most (z neopracov. lomových kamenů) – techn. památka 

45220/4-3090 areál zemědělské usedlosti čp. 6 – lomenice s kabřincem, roubenice, šindelová střecha, zděný chlév, zem. 

usedlost čp. 15, 

24575/4-3089 areál bar. zámečku čp.1 - býv. tvrz se špýcharem se šindel. střechou, studna 

- k.ú. a m.č. Onen Svět: lid. architektura horských chalup, býv. velmi známá sklárna (1494 – pol. 17. st.) 

- k.ú a m.č. Svinná na Šumavě: lid. architektura, 104214 vápenka-kruhová pec 

m.č. Dolejší Svinnná: návrh obnovy ohrožené kaple 

m.č. Hořejší Svinná: návrh obnovy ohrožené kaple 

- k.ú. a m.č. Zahrádka u Čachrova: lid. architektura, 

16363/4-2808 areál hosp. usedlosti čp. 1 (e.č.22) - roubenice, lomenice s polovalbou, pavláčka, věžička, chlévy, stodola, 

areál usedlosti čp.1, hosp. usedlost čp. 5 – zděná, polovalba, chlévy, kůlna, stodola, krytá studna, žlab 

m.č. Stráně (Suché Studánky): osada zcela zničena, návrh obnovy 2 zaniklých kaplí kaple 

m.č. Šimandlův Dvůr: návrh obnovy ohrožené kaple 

m.č. Štíhlov: návrh obnovy ohrožené kaple 

? m.č. Paseka: návrh obnovy zničené kaple 

? m.č. Poschingrův Dvůr: návrh obnovy chátrající kaple 

- k.ú. a m.č. Zhůří: pův. dřevařská a sklářská obec u Zhůřského potoka, královácká rychta, rýžování zlata v Ostružné, 

těžba rašeliny na Zhůřské slati, uhlíři, louky - dnes nesekané, farní kostel Nejsvětější Trojice zbořen, hřbitov, nákladem 

býv. německých obyvatel vybudována kaple na místě kostela, kaple zlikvidována, býv. fara, býv. obecní dům, býv. 

škola, pošta, pila, mlýn, hostinec, četn. stanice, královácké usedlosti, zánik v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, vojenské 

radiolokátory, návrh obnovy zaniklých kaplí (Schmidtova a další), návrh obnovení osídlení 

Černá v Pošumaví: většina obce zatopena Lipenskou přehradou, z obce zůstalo 12 domů 

- k.ú. a m.č. Černá v Pošumaví: osídlení již ve stř. době kamenné (8300-5500 př. n.l. v lokalitě Hůrka, ostrožna nad 

soutokem Ostřice s Vltavou využíváno i v mladší a pozdní době kamenné), od r. 1812 rozsáhlá těžba tuhy (zaplaveno 

Lipnem), býv. vápencové lomy, novodobé centrum lipenské oblasti, kostel Neposkvrněného početí P. Marie z r. 1800, 

21995/3-1229 socha sv. J. Nepomuckého z konce 19. st. ve výklenku kostela, 

pivovar z r. 1568 a dům čp. 39, portál Josefovské štoly u Mokré z r. 1897 

m.č. Bednáře, 793 m, (1518), obyv.: 

m.č. Bližná: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Červená Lhota, (1440), obyv.: 

m.č. Dolní Vltavice: v r. 1918 vyhořela, býv. kostel sv. Linharta zbořen a zatopen jezerem Lipno, na nám. býv. pranýř, 

kaple Stiny u Dolní Vltavice z r. 1648, 16500/3-12321 kaple P. Marie u silnice z Černé v Pošumaví, 

41724/3-1230 boží muka směr Černá, návrh obnovy zaniklé kaple sv. Kříže 

m.č. Mokrá: kaple obnovena 

m.č. Plánička: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Kyselov: obranné příkopy Grieplovy šance (1742) u hranic s Rakouskem, zničená osada, 

návrh obnovy zaniklé kaple (druhá zanikla - v přehradě) 

m.č. Kozí Stráň: návrh obnovy zaniklé kaple 

Dešenice: 

- k.ú. a m.č. Dešenice: zbytky lid. architektury šumavsky rozložitých objektů s polovalbami, zděnými i s dřevěnými 

bedněními, 19238/4-2834 areál tvrze čp 21 a bar. socha sv. J. Nepomuckého (u brány) - býv. vodní tvrz přestavěna na 

původně ren. zámek, návazné hosp. objekty a býv. pivovar, rekonstrukce tvrze/zámku, dochází k postupné obnově, 

I.etapa do r. 2012, připravuje se II. etapa 

34811/4-2835 areál got. kostela sv. Mikuláše ze 14.st., býv. žid. škola s mansard. střechou, kamenná kašna, 

návrh obnovy zámecké tvrze 

m.č. Březí: kaplička 

m.č. Dešeničky (Kunce): typická horská rozptýlená zástavba, kaplička, křížky, býv. hřbitov, býv. pila (katr), rybníček 

návrh obnovy kapliček a kaplí Březí, Děpoltice a polozřícené na Ovčím vrchy, návrh skanzenu Pošumavské lidové 

architektury 

- k.ú. a m.č. Datelov: 20687/4-2832 chalupa čp. 1 (15) – roubenice (bei Schmiedel Marie – u Šmídl Máry), černá 

kuchyně, šindel. střecha, býv. šestiboká dřevěná kaplička se zvoničkou byla obnovena (střecha „bavorský“ šindel, uvnitř 

obrázky malované na skle) 

- k.ú. a m.č. Děpoltice: roubená stavení typu horního Poúslaví, domy čp. 2, čp. 25 (s pavláčkou, stěny pobité šindelem), 

98

kostel sv. Isidora z r. 1805, šindel na návětrné straně, litý křížek na kam. soklu, horský hřbitov (litinové kříže) 

návrh obnovy kapličky V hájku záp. od vsi 

- k.ú. a m.č. Divišovice u Děpoltic 

m.č. Pohádka: hospodářský dvůr 

- k.ú. a m.č. Matějovice u Děpoltic: roubený objekt s věžičkou, návrh obnovy kaple na Ovčím vrchu 

m.č. Matějovičky: boží muka 

m.č. Křížový Vrch: návrh obnovy kapličky při cestě na Prenet 

m.č. Březí: kaplička 

- k.ú. a m.č. Městiště u Děpoltic: pův. dřevařská osada 

34406/4-2833 areál hamru čp. 5 s roubenou částí, kovárna,zbytky technologického zařízení - malá expozice, dřevěné 

vodní kolo, náhon, z doby kol. r. 1850, pracoval do r. 1972 (zde se narodil a zemřel poslední hamerník Královského 

hvozdu „Hammeršmíd“ 1897 – 1973, který vyráběl nářadí pro polní a lesní práce. Zdejší hamr byl posledním 

pracujícím hamrem na území ČR - významná technická památka je postupně (soukromě) obnovována. V okolí si 

hamerník vyráběl dřevěné uhlí pálením milířů (i v této činnosti byl posledním mohykánem). Původní šestiboká dřevěná 

kaplička se zvoničkou jež byla zlikvidována nově obnovena (střecha „bavorský“ šindel, uvnitř obrázky malované na 

skle, kolem býv. umlčí prkna). Nad obcí býv. tři horské usedlosti, řada křížů směrem k Suchým Studánkám - návrh 

obnovy křížové cesty 

- k.ú. a m.č. Milence: návrh obnovy kapličky 

- k.ú. a m.č. Oldřichovice u Děpoltic: 11291/4-2831 areál kostela sv.Isidora s křížem, návrh obnovy polozřícené kaple 

SV od vsi, u staré cesty do Želivi 

- k.ú. a m.č. Žíznětice: 2 roubené objekty hosp. usedlostí, dále roubená chalupa a vedle komín býv. černé kuchyně, 

stodola, návesní kaplička a kaplička před obcí, návrh obnovy další kaple před obcí 

Dlouhá Ves: 

- k.ú. a m.č. Dlouhá Ves u Sušice: roubené lidové objekty, rozsáhlé sejpy po rýžování zlata, býv. hamr, sklárny, 

sirkařská továrna, hydroelektrárna, židovské památky, býv. synagoga (od 2.poloviny 17. st. do r. 1938), 

m.č. Stará Dlouhá Ves: 37925/4-2848 got. kostel sv. Filipa a Jakuba (1368), 

m.č. Nová Dlouhá Ves: soubor štítových dvojdomků dřevařských dělníků u silnice: 

19529/4-2840 dvojdomek čp.232(4/33), 18334/4-2843 dvojdomek čp. 215 (12/42), 

23374/4-2844 dvojdomek čp. 217 (15/44), 34180/4-2845 dvojdomek čp. 219 (17/46), 

20513/4-2146 dvojdomek čp. 243 (21/50), 15393/4-2842 dvojdomek čp.237, 

26251/4-2857 dvojdomek čp. 242, (čp. 9/38, 10/39, 12/51), 

37925/4-2848 kostel sv. Filipa a Jakuba 

44191/4-4545 socha sv. J. Nepomuckého u Panského rybníka, 

17026/4-2852 židovský hřbitov (demolován nacisty, po r. 1945 zčásti obnoven), 

4154 dům čp. 81– roubenice v kožichu, polovalb. střecha, 30348/4-4107 pomník hrobu sov. vojáků, 

chalupa čp. 50 – roubenice v kožichu, lomenice, polovalba, chlívek, stodůlka, zaniklý zámek, bar. zám. kaple (zbořena), 

zám. park, bar. panská sýpka, návrh obnovy zám. kaple sv. Kříže a kaple v Platoři 

m.č. Vranov: mlýn, továrna 

- k.ú. a m.č. Bohdašice: 34735/4-2856 boží muka, 44189/4-4324 objekt čs. opevnění 

- k.ú. a m.č. Janovice u Sušice: areál Nyklova mlýn čp.3 Janovičky na Diviš. potoce – techn. památka, část. roubená, 

lomenice s pavláčkou, polovalbová střecha 

- k.ú. a m.č. Nové Městečko: býv. rýžoviště zlata 

m.č. Annín: královácká rychta, sejpy, býv. slavná sklářská osada u Otavy pod Mouřencem, nazvaná podle manželky 

zakladatele Annathal– Annín, další podnikatel vybudoval hydroelektrárnu, hotel pro turisty, domy pro zaměstnance, 

silniční most přes Otavu, sklárna je techn. památkou, náhon a vodní kolo, štíty a valbička, firemní prodejna, býv. 

papírna (1835), novogot. kaple (hrobka Schmidů), 1. ATC v ČR (od r. 1960), líheň pstruhů 

m.č. Mouřenec: 45406/č-2854 areál dominantního pozdně románského kostela sv. Mořice sv. Mouřence - Mauritia na 

návrší z r. 1170 (jedna z prvních kamenných památek, spolu s Albrechticemi, Petrovicemi a Bukovníkem), zvon ze 

14.st., hřbitov, bar. kostnice z 18. st. (býv. umrlčí kaple, několikrát devastována a vykradena, další kostnice jsou ve 

Strašíně, Zdouni a Nezamyslicích), areál opraven v r. 1992, od r. 1993 ojediněle zpřístupněn (2-3x/rok česko-německé 

bohoslužby), od r. 2013 by zde měly být komentované prohlídky 

- k.ú. a m.č. Platoř: bar. boží muka, návrh obnovy kaple v Platoři 

Frymburk: městys, na obchodní stezce z Č. Krumlova do Horních Rakous, dnes na poloostrově levého břehu Lipenské 

nádrže, část zatopena, kostel sv. Bartoloměje, kaple Vysoká Marta z křížovou cestou z r. 1894, obnovená v l. 1992 – 

2000, kamenná mohyla s bronz. reliéfem A. Stiftera, kamenná kašna z r. 1676, pranýř se zvonem z r. 1651, mariánský 

sloup z r. 1635, stará škola, muzeum 

- k.ú. a m.č. Frymburk: strážný hrad nad vltavským brodem, hist. jádro středov. městečka ze 13.st. 

19893/3-1239 got. kostel sv. Bartoloměje (1270) s farou, 

38845/3-1242 morový sloup (1735), 24179/3-1240 pranýř se zvonkem na náměstí (1651), 

24179/3-1240 pranýř na náměstí, kašna s 5-listou růží (1676), zemědělský dvůr čp. 1 

99

kaple z r. 1898 P.M. Bolestné a křížová cesta, návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Blatná: návrh obnovy kaple 

k.ú. a m.č. Frýdava: návrh obnovy zničené kapličky, zničena společně s mostem vedoucím z Frymburku při napouštění 

přehrady 

m.č. Hrdoňov: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Hruštice: návrh obnovy zaniklé kaple, zničena s obcí Hruštice při napouštění přehrady, návrh obnovy kaple jv. od 

obce (pravděpodobně stála mimo přehradu u cesty) 

m.č. Kovářov: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Lojzova Paseka: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Milná: návrh obnovy kaple 

m.č. Moravice: návrh obnovy kaple 

m.č. Náhlov: návrh obnovy kaple 

m.č. Posudov: návrh obnovy zaniklé kaple v obci a na blízkém návrší 

m.č. Svatonina Lhota: návrh obnovy kaple 

? m,č. Bobovec: návrh obnovy kaple 

? m.č. Mýtinka: návrh obnovy kaple 

Hamry na Šumavě: 

- k.ú. a m.č. Hamry na Šumavě: býv. král. rychta (původně cca 30 horských dvorců), pak hornická obec (v 16. st. těžba 

žel. rudy), dále skelné hutě, pak papírna, zajímavý objekt s ostřešnicí, památk. cenné centrum, 

11291/4-5071 kostel P. Marie Bolestné zv. Kollerův z r. 1773, ve Středních Hamrech, zdevastován vč. hřbitova, opraven 

vč. křížové cesty a kapličky, přečerpávací elektrárna z r. 1930 (Úhlava – Černé jezero), Stateček, pův. sklárna, pak 

hospůdka dřevěná na rozc. pod Ostrým 

m.č. Přední Hamry na Šumavě: návrh obnovy kaplí 

m.č. Wenzelův Dvorec: býv. kaplička, myslivna a hostinec, návrh obnovy kaple 

návrh obnovy 2 polozřícených kaplí Na kopci, obnovy zaniklé kaple u zaniklého Šteflovského dvorce, obnovy zničené 

kaple záp. od chaty Horník, obnovy rozbořené kaple u Schwartzbartlovských dvorců (zbytky kamenných zdí), obnovy 

zaniklé kaple u Mottlovských dvorů, obnovy zničené kaple u Knížecího dvora, obnovy zaniklé kaple u Ševcovy pily / 

Sternhöhle, obnovy zaniklé kaple u Pustiny, obnovy zaniklé kaple u zaniklého Zőllnerovského dvorce, obnovy zaniklé 

kaple u Simmerlhofu, obnovy kaple zatopené přehradou Na výšině 

m.č. Přední Hamry na Šumavě: návrh obnovy zničené kaple u Schmidtbaurů, návrh obnovy kaple zatopené přehradou 

m.č. Zadní Hamry: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Zadní Chalupy pod Ostrým: zanikly, návrh obnovy zaniklého kostela sv. Kříže (filiální z r. 1730-31, 

financoval asi Vilém Albrecht II. z Kolovrat, zbořen 1958, v r. 2007 vykopány a konzervovány zbytky obvodového 

zdiva, trosky zdiva v přední části zachovány do výše 1 m, v zadní cca do 2,5 m), návrh obnovy kaple 

Hartmanice: město 

- k.ú. a m.č. Hartmanice I a II: památkově hodnotné horní městečko na Březnické obchodní cestě do Bavorska, jež 

zůstalo stranou novodobého vývoje až do pol. 20. st. Původně středověké zlatonosné doly (cca od r. 1320), celnice ve 

14. st., brusírna zrcadel zal. r. 1842, rozšířena o výrobu cínových folií v r. 1860. V okolních osadách objekty lid. 

architektury. 

15572/4-2881 areál usedlosti čp. čp. 37 (maloměstský dům pod vlivem volarského domu) - kamenná s průjezdem, 

v bednění pod polovalbou pavláčka, černá kuchyně s pecí, šalov, štít 

15572/4-2881 venkovská usedlost čp.37, 34665/4-2880 pův. got. kostel sv. Kateřiny (zbarokiz.) na náměstí, 

101974/4 synagoga z r. 1883 obnovena v r. 2006, žid. hřbitov demolován nacisty, 

45428/4-2883 kam. kašna na náměstí, 

19582/4-4051 středověké zlatonosné doly Hamižná, 19582/4-4051 povrchové doly na zlato, 

Královácký dvorec Kriegseisenhof, dnes Busil, ukázka charakt. šumav. roubeného domu, lichoběžník. štít se zapuštěnou 

pavláčkou, zvoničkou (nejst. zmínka z r. 1654), obytné stavení a kaple Nejsvětější Trojice s pamětním křížem. bar. 

socha sv. J. Nepomuckého 

m.č. Dobrá Voda (Sv. Vintíř, Březník): pův. tvrz a poplužní dvůr na březnické stezce, bar. kostel sv. Vintíře, zánik VVP 

Dobrá Voda 

m.č. Hůrka u Hartmanic: sklárna, hřbitov, hřbit. kaple sv. Kříže, zlikvidována, obnovena, 

m.č. Mochov: čp. 10 vodní mlýn 

m.č. Nová Hůrka / Neuhurkenthal, býv. sklárna, mlýn, škola, poštovní úřad, zlikvidována 1950, VVP Dobrá Voda, 

kasárna, cvičná střelnice, transportéry a tanky, kontrolní bod při vjezdu do VVP, dnes Dvorec Nová Hůrka (stylová 

šumavská chalupa (ubytování) 

m.č. Stará Hůrka: býv. skelná huť, dělnické domky, v r. 1952 VVP Dobrá Voda, kostel sv. Vavřince z r. 1789 

zlikvidován, hřbitov a kaple s krychtou zdevastován 

- k.ú. a m.č. Bezděkov u Hartmanic 

m.č. Dobrá Voda: pův. tvrz a poplužní osada, 

22475/4-2857 areál poutního bar. kostela sv. Vintíře z l. 1733 – 39 od Kiliána Dienzenhofera (na místě staré dřevěné 

100

kaple, připomínaná již k r. 1619), originální skleněný oltář (oltářní retabulum) z roku 2001, muzeum Š. Adlera, inform. 

středisko NP, nedaleká skála sv. Vintíře, kaplička u léčivé vody, pomník A. Stiftera 

- k.ú. a m.č. Dolejší Krušec: býv. sklad krušcové soli u březnické stezky, 46935/4-2884 areál bar. zámku čp.1 s kaplí a 

hist. parkem z r. 1710 (býv. ren. tvrz), návrh záchranné obnovy areálu zámku s kaplí a zám. parku s kříž. cestou, návrh 

obnovy kaple 

m.č. Prostřední Krušec: panský dvůr 

- k.ú. a m.č. Dolejší Těšov: 

38767/4-2888 areál bar. zámku ze 17. st. s kaplí, popl. dvorem, raně bar. špýcharem (1697), 

- k.ú. a m.č. Hořejší Krušec: řada významných objektů, 

hosp. usedlost čp. 2 – roubenka, šindel, černá kuchyně, chlév, 

hosp. usedlost čp. 5 – roubenka, šindel, černá kuchyně, vysazený štít, chlév, 

hosp. usedlost čp. 6 – roubenka, šindel, černá kuchyně, šalovaný štít, 

chalupa čp. 25, chalupa čp. 68, mlýn čp. 87, plastiky ve vsi, empirový zámek 

- k.ú. a m.č. Hořejší Těšov: zaniklý zámek 

m.č. Zadní Chalupy: návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Chlum u Hartmanic: 19046/4-2889 areál zámečku Hořejší Chlum (obytná budova hosp. dvora) s kaplí, 

- k.ú. a m.č. Javoří u Hartmanic: usedlost čp. xx – prk. štít, valba, roubený špýchar, stodola, 

m.č. Keply: sklářská huť, po válce byty armády, zánik 

- k.ú. a m.č. Kochánov II: lidová architektura usedlostí, umrlčí prkno 

m.č. Busil: 101779 královácký dvorec Busil (Kriegseisenhof) 

m.č. Radkov: zanikl v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, návrh obnovy kaple 

m.č. Žežulka: Mochovský mlýn (Sterzműhle, Žežulka) z 2.pol. 18. st. (zděný s roub. obytnou částí) 

- k.ú. a m.č. Kochánov III: 

m.č. Karlov: býv. usedlost, zámeček a park (z r. 1868, dnes ubytov. zařízení) 

m.č. Keply: horská selská stavení, pův. sklárny, po válce vojsko, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Kundratice I a II: 

35302/4-2892 areál zámečku se zám. kaplí se zvoničkou – šindel. střecha, kam. špýchar (ren. základ), zám. kaple 

zbořena, žid. hřbitov zničen, návrh rekonstrukce bar. zámečku (po r. 1709, soukr.), návrh obnovy zám. kaple sv. 

Antonína Paduánského (zbořena v 80.letech 20. století) 

hosp. usedlost čp. 20 – roubenice, prk. štít, šindel. střecha s lomenicí, kam. zápraží, pec 

m.č. Jakubice: návrh obnovy zbořené kapličky 

- k.ú. a m.č. Loučová: hosp. dvůr se zámečkem, pivovar, loučový les 

8787/4-2894 bar. kaplička se zvoničkou v ohrad, zdi býv. zámku – šindel. stříška, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Mochov u Hartmanic: šumavská architektura, 

32701/4-4156 areál bar. mlýna čp.27 Sterzműhle/Žežulka v Pekelském údolí (údolí Pstružného potoka), pila, malá 

vodní elektrárna, bar. vodní mlýn čp. 10 z 2. pol. 18. st. – roubenice, pův. zařízení, techn. vybavení, 

návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Paště: sklárny, zánik 

m.č. Přední Paště: návrh obnovy zaniklé kaple P.Marie 

m.č. Prostřední Paště: zánik VVP Dobrá Voda 1952, návrh obnovy kaple 

m.č. Velký Babylon: zaniklá samota, návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Zadní Paště: zánik VVP Dobrá Voda 1952, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Štěpanice 

m.č. Mirkov: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Palvinov: návrh obnovy zaniklé raně bar. zámecké mešní kaple sv. Valentýna (z r. 1689), návrh rekonstrukce 

zámku s parkem 

- k.ú. a m.č. Vatětice: býv. sklárna, zaniklý zámek, návrh obnovy zaniklé mešní kaple (čtyřboká s věží nad záp. 

průčelím, sklenuta plackou, uvnitř dřevěné sousoší Kalvárie), zbořena v 70. letech – v r. 1972 ještě stála, 

návrh obnovy kapličky sv. Jana 

- k.ú. a m.č. Vlastějov: zaniklá ves, chalupa čp. 7 – část. roubenice, prk. štít, pavláčka 

Horní Planá: město 

- k.ú. a m.č. Horní Planá: pův. koloniz. ves kláštera Zlatá Koruna z r. 1349, obchodní středisko mezi Zlatou a Lineckou 

(dobytek, len), 1893 železnice, požáry v 19. st., hodnotné náměstí, park A. Stiftera Dobrá Voda 

22936/3-1259 děkanský kostel P. Marie Bolestné na vrchu nad Planou 

29938/3-1258 kostel sv. Markéty ze 13.st., 27492/3-1260 fara čp.1 na náměstí, 

41741/3-1263 boží muka Dobrá Voda, 27493/3-1265 socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí, 

25810/3-1264 rodný dům A.Stiftera čp.21 (pobočka region.muzea v Č.Krumlově), 

35253/3-1262 kaplička u Stifterova pomníku nad vsí, 21576/3-1266 pomník A.Stiftera v sadech, 

46493/3-1261 kašna I. na náměstí, 20804/3-1261 kašna II. na náměstí, 

návrh obnovy zaniklé dřevěné kaple v parku na vrchu Dobrá Voda, zořené zděné kaple SZ od města, zaniklé kaple u 

101

Draxlova mlýna sz. od města, další zaniklé kaple sz. od města a zaniklé kaple jv. od města 

m.č. Hodňov: patrové zděné statky hornorakouského typu z 19. st., bar. kostel Nejsvětější Trojice z r. 1788, 


m.č. Huťský Dvůr: dvůr, sklárna, zanikla 

m.č. Jenišov: návrh obnovy kaple zničené s osadou při napouštění přehrady 

m.č. Hory: návrh obnovy zaniklé kaple 

m.č. Hůrka: návrh obnovy zaniklé kaple, zbořené spolu s částí osady při stavbě přeložky silnice 

m.č. Otice: návrh obnovy polorozbořené zděné kaple 

m.č. Bělá: návrh obnovy zaniklé zděné kaple (na místě trosky) 

m.č. Olšina: zděné statky, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Pernek (719307): lánová ves, soubor hornorakouských zděných domů, býv. strážní hrádek Hausberg, 


m.č. Maňava Česká a Německá: objekty šumavského typu, hrázděnky čp. 3 a 4 

m.č. Pihlov: dva dvorce typu Vierkant (v jednom penzion) 

- k.ú. a m.č. Pestřice: 

m.č. Dolní Pestřice: býv. sklárna, návrh obnovy kaple 

m.č. Račín / Ratschin, osada téměř zbořena, zůstal 1 opuštěný dům a poválečný dvojdomek, návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Zvonková: 

m.č. Josefův (Josefský) Důl: býv. sklárna, budovy zničeny v 50. letech, akvadukt – křížení plaveb. kanálu s Medvědím 

potokem 

m.č. Přední Zvonková: návrh obnovyzděné, téměř zničené Hirabaunovy kaple (Birabaunkapelle) 

m.č. Zadní Zvonková: býv. velká ves dřevorubců a uhlířů, kostel sv. J. Nepomuckého, téměř znovu postaven v l. 1990- 

92 (akceArge-Bőhmerwald), obnoven i hřbitov, fara, návrh obnovy obnovy zničené zděné Poferlovy kaple 

(Poferlkapelle) a zděné zničené kaple jv. od vsi 

- ? k.ú. a m.č. Uhlíkov u Českého Krumlova / Uhligsthal (991813), býv. fořtovna (centrum polesí Černý les), návrh 

obnovy poničené zděné kaple 

- ? m.č. Záhvozdí: návrh obnovy zaniklé kapličky 

- ? m.č. Zadní Hamry: návrh obnovy zaniklé mešní kaple (z r. 1730, středový prostor na čtvercovém půdorysu s uťatými 

rohy) 

Horní Vltavice: 

- k.ú. a m.č. Horní Vltavice: na větvi Zlaté stezky (u brodu se vybíralo mýto), býv. sklárna, usedlosti s polovalbovými 

střechami a bedněnými štíty, 

16085/3-3561 bar. kostel P. Marie, sv. Josefa a sv.J. Nepomuckého a hřbitov 

22574/3-3562 kaple sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Vltavu, 

44678/3-5973 venk. usedlost čp.27, 102556 zájezd. hospoda čp 10, 

25057/3-3564 sloup lesmistra Johna směr Kubova Juť, 44677/3-5934 silniční most č. 4-073, 

návrh obnovy kaple v obci 

m.č. Kaplice: býv. kaple P. Marie, pila, 

- k.ú. a m.č. Březová Lada: býv. sklárna, návrh obnovy zbořené kaple 

- k.ú. a m.č. Kubova Huť: býv. skelná huť, nejvýše položená žel, stanice v ČR, 

- k.ú. a m.č. Žlíbky: na vimperské větvi Zlaté stezky (dochovány zbytky), z kamenných žlabů se napájeli soumaři, 

návrh obnovy zničené kaple, jedna obnovena 

m.č. Havránka: návrh obnovy téměř zbořené zděné kaple 

? m.č. Dolní Antýgl, osada Pechler, návrh obnovy kaple (zbořena v 50.letech, v r. 1952 ještě stála) 

Horská Kvilda: 

- k.ú. a m.č. Horská Kvilda: pův. zlatokopecká, pak dřevorubecká osada, roztroušená roubená stavení se šindel. 

střechami a zvoničkami, býv. Polaufův hostinec, dnes penzion, místní muzeum, dřevěná socha Seppa Rankla, řezbářství 

K. Tittla (pův. dvorec U Daniele), r. bar. kostel P. Marie, chalupa čp. 22, ekolog. farma, 20834/4-4043 horská usedlost 

čp. 29 (E7), 

31160/4-4050 rýžoviště – sejpy na Hamerském potoce a přítocích 

m.č. Horní Otýgl: 31160/4-4050 mohutné sejpy středov. rýž. zlata Hamerský potok a přítoky, 

návrh obnovy kaple v Antýglu 

Hořice na Šumavě: 

- k.ú. a m.č. Hořice na Šumavě: městská památková zóna, množství památek – www.MonumNet, 

got. kostel sv. Kateřiny, měšťanské domy na náměstí, soustava 7 kašen, nejstarší u nás zachovaný pranýř z r. 1549, areál 

Pašijového divadla, muzeum 

Chroboly: 

- k.ú. a m.č. Chroboly: 

27408/3-3590 kostel P. Marie, 22269/3-3591 venkov. usedlost čp. 1 (stodola), 

50115/3-6173 poutní kaple P. Marie Lurdské na lesní samotě – návrh obnovy 

102

44679/3-3592 výklenk. kaplička u silnice na Záhoří, 

16770/3-3594 socha sv. J.Nepomuckého u hřbitova, 

14091/3-3595 Keplův vodní mlýn (věž) 

- k.ú. a m.č. Leptač: návrh obnovy kaple 

m.č. Lažísťko: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Rohanov/ Rohanow: osada pod Javorníkem, lid. arch. špýcharových domů, 

- k.ú. a m.č. Záhoří u Chrbol. 

m.č. Příslop: návrh obnovy kaple 

Chudenín: 

- k.ú. a m.č. Chudenín: 29721/4-2995 kaple P. Marie, 

- k.ú. a m.č. Fleky: 

m.č. Červené Dřevo: původně osada pro lesní dělníky, název podle dřínu (modřínu ?), kostel Bolestné Matky Boží 

(1676-80, v r. 1953 vyhořel, pak zbořen, v současnosti základy pietně obnoveny rodáky žijícími v Německu, býv. fara a 

škola, 

- k.ú. a m.č. Skelná Huť: návrh obnovy kaplí: 

- kaple zbořené v r. cca 1960 

- kaple záp. vsi na konci kříž. cesty 14 malými kapličkami, opravenými v l. 2011-12, (u kaple obnoveno obvod. zdivo 

2x1,3 m, uprostřed postaven kříž 

- k.ú. a m.č. Suchý Kámen: opravená kaple prázdná 

- k.ú. a m.č. Svatá Kateřina u Chudenína: býv. královácká rychta u zemské cesty, kostel sv. Kateřiny (1604), v 50.letech 

rozstřílen, fara, škola, návrh obnovy zděné kapličky j. od vsi (zachována část obvod.zdiva), královský dvorec 

30289/4-3461 výšinné hradiště Hradčany, návrh obnovy 8 kaplí (2 polozřícené, z jedné část obvod. zdiva, zaniklé kaple 

u uzavřené štoly, zaniklé kaple j. vsi u býv. Schindelhofu (v místech hraničních drátů), další kaple u trosek zbořených 

domů, zaniklé kaple u Hojsova Mlýna jz.od vsi u Chodské Úhlavy a zaniklé kaple ve vsi) 

- k.ú. a m.č. Uhliště: pův. osada dřevařů a uhlířů, 28295/4-3460 got. kostel sv. Linharta z 15. st., obnoven k. 20. st., 

návrh obnovy zaniklé zděné kaple 

Kašperské Hory: město, pův. horní městečko 

- k.ú. a m.č. Kašperské Hory: městská památková zóna s řadou památek: www.MonumNet, původně hornická obec 

(zlatá ruda v povodí Otavy), městečko vzniklé kolem r. 1330, v okolí rýžoviště, jámy, štoly, pozůstatky středověká 

úpravny zlatonosných rud, kostely, radnice, měšťanské domy, kostely, kaple, bar. špýchar, býv. klášterní mlýn, býv. 

sklářská huť Vogelsang, pranýř z r. 1639, sloužící jako boží muka, přenesen na úpatí Šibeničního vrchu, muzeum 

Šumavy, návrh obnovy polozřícené kaple Zmrtvýchvstání Krista (místně nazývaná Na prádle, jen obvod.zdivo, stála již 

v 17.století, uvnitř vyvěrá pramen), kaple sv. Zikmunda 

- k.ú. a m.č. Červená u Kašperských Hor: horská osada nad údolím Losenice, rýžoviště (červený křemen s obsahem 

zlata) , 17152/4-3039 horský kostelík P. Marie Pomocné z r. 1856 

m.č. Buzošná: zbořeniště myslivny, návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Dolní Dvorce u K.H.. ves u Račího potoka pod hradem 

- k.ú. a m.č. Kavrlík: důl a štola sv. Václava Geyrle, řopíky, 51757/4-5031 návesní kaple 

m.č. Ždánov / Zosum: návrh obnovy zaniklé zděné kapličky (na místě její trosky) 

- k.ú. a m.č. Lídlovy Dvory: železárny, papírna, sklárna, návrh obnovy zaniklé kaple 

? m.č. Dobronín: návrh obnovy zaniklé velké zděné kaple s věžičkou (v r. 1953 ještě stála) 

m.č. Flusárna, ves zbořena kvůli radarům na Zhůří, návrh obnovy zaniklé zděné kaple (na místě několik opracovaných 

kamenů) 

m.č. Podlesí: ves zbořena kvůli radarům na Zhůří, býv. sklárna (čtyři století do r. 1812), statek, klášter s bar. kaplí sv. 

Barbory - zřícenina, zaniklý zámek 

m.č. Karlina Pila, býv. pila, zanikla 

m.č. Stará Huť: 44208/4-4498 zříc. býv. sklárny, záměr obnovy osídlení Staré Hutě ? 

101692 kaple na pozemku rekr. chaty E17, 

- k.ú. a m.č. Opolenec: malebná skupina zachovalých šumavských chalup, 

101493/4 soubor 2 kaplí a pamětního křížek, návrh obnovy zaniklé kaple u zbořeného mlýna 

- k.ú. a m.č. Tuškov / Duschowitz (664430): 645 m, (1584), 194 ha, obyv.: 124 / 53 / 38 / ? 

- k.ú. a m.č. Žlíbek: 

15158/4- 3041 kovaný empir. pamětní křížek z 19. st. u silnice na Nezdice (techn. památka) 

10234/4-4937 náves. kaple (při odbočce na hrad). 

17972/4-3038 areál zříc. hradu Kašperk z r. 1356 (886 m), v okolí řopíky (1937) 

m.č. Nový Dvůr: kostel sv. Mauricia 

Kratušín: 

- k.ú. a m.č. Kratušín: 

28342/3-3606 náves. bar. kaple Nanebevzetí P. Marie, 

39293/3-3605 venkov. usedlost čp 8 – lidová architektura 

103

Křišťanov: 

- k.ú. a m.č. Křišťanov: 

36363/3-3611 klasicistní kostel Jména Ježíš (1798-99), 

návrh obnovy kaple sv. J. Nepomuckého (zanikla cca 1965-70, na jejím místě instalován obrázek sv.J.Nepomuckého) 

m.č. Arnoštov: sklárna, lesní železnice (1918 - 63, 19 km, pro zpracování polomů 

m.č. Vyšný: obec zcela zničena, kaple P. Marie obnovena r. 2004 

Ktiš: 

- k.ú. a m.č. Ktiš: 

13906/3-3613 kostel sv. Bartoloměje, 38681/3-3614 výklenk. kaplička u silnice do Smědé, 

44680/3-5974 náves. Kaplička, návrh obnovy 3 kaplí a kapliček Ktiš 

návrh obnovy kaplí a kapliček Ktiška, Muckova Lhota, Mítnice, Stará Huť 

- k.ú. a m.č. Křížovice u Ktiše: 

m.č. Miletínky: návrh obnovy kaple 

m.č. Tisovka: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Dobročkov: 

m.č. Březovík: návrh obnovy 2 kaplí 

- k.ú. a m.č. Smědeč: 

m.č. Smědeček: návrh obnovy 2 kaplí 

Kubova Huť: 

- k.ú. a m.č. Kubova Huť: býv. sklářská osada, nejvýše položená žel. stanice, návrh obnovy kaple v centru obce 

Kvilda: 

- k.ú. a m.č. Kvilda: rýžovnické sejpy na potoce, pův. dřevařská obec, soubor příz. roub. domů u Teplé Vltavy,horské 

stavby mívaly pavláčky, skládané lomenice s ozdobným zakončením ve špičce, např. č. 124, hřbitov zlikvidován 

v r. 1978, zbytky náhrobků byly vráceny ke kostelu („v rámci vyrovnání s minulostí“ v r. 2008), 

26717/3-3616 kostel sv. Štěpána (býv. kostel roubený, šindel), kaplička sv. J. Nepomuckého, 

návrh obnovy kaple P.Marie, sv. Štěpána a sv. Rocha (nazývaná také Mariánská či Trömlova kaple, velká kaple se 

sanktusníkem, vzadu malý půlkruhový presbytář nižší a užší než loď, s půlkruženou střechou) 

m.č. Hamerské Domky: návrh obnovy kaple sv. J. Nepomuckého 

m.č. Františkov: býv. sklářská osada, papírna, pak letecká strojírna (Messerschmidt), památník převaděčům, 

m.č. Vilémov (Vilémovské Chaloupky). domky dřevařů, zaniklý zámek (jen základy) 

- k.ú. a m.č. Bučina ubýv. nejvyšší osada v Čechách, hotely, spořitelna, školy, pošta, finanční stráž, celnice, po válce 

zanikla, v r. 1956 domy zbořeny, jen Pešlova chata pro Pohraniční stráž, demolována, po r. 2003 náročně 

zrekonstruována, hotel Alpská vyhlídka, „kousek železné opony“, obnovená kaple (1992), 

m.č. Chaloupky: návrh obnovy kaple 

Lenora: 

- k.ú. a m.č. Lenora: pův. sklářská osada založená u schwarzenberské sklárny v úvalu Teplé Vltavy,venkovské usedlosti, 

lid. architektura domky sklářů, pak horské městečko, chata KČT 

29190/3-3635 venk. usedlost čp.19 - roubenka se šindelem a pavláčkou ve štítě, 

16207/3-3636 obecní chlebová pec, 25095/3-3634 ratejna, 39231/3-3633 zámek čp. 1, 

45624/3-3637 krytá lávka přes Vltavu, 

m.č. Zátoň/Šatava: sejpy, roubená stavení, poplužní dvůr, lovecký zámeček, kostelík P. Marie s poustevnou 

- k.ú. a m.č. Houžná. těžba zlata v potoce Houžná, dům čp. 34 Trewanihaus (dřívka pro zápalky, pak malírna skla) 

Lipno n.V.: 

- k.ú. a m.č. Lipno nad Vltavou: původně dřevařská osada v údolí Vltavy 

m.č. Kobylnice: návrh obnovy kaple 

m.č. Slunečná: návrh obnovy kaple 

Modrava: 

m.č. Modrava: původně dřevařská osada, horská stavení s polovalbami 

26060/4-3141 areál býv. Binertovy pily čp.50 z 1. pol. 19. st., šindel. střecha, cibul. věžička, (obytné hrázděné stavení 

z r. 1836), Vchynicko-tetovský kanál 

11401/4-5083 Klosteranova turist. chata (z r. 1924 v šumavském stylu). 

m.č. Rybárna: typická hájovna tvaru U u Roklanského potoka 

- k.ú. a m.č. Filipova Huť: nejvýše položené horské sídlo v ČR, býv. sklářská a dřevorubecká osada s rozptýlenou 

zástavbou, na obchodní stezce z Kašperských Hor do Pasova, lid. architektura,býv. sklárna od r. 1785 do k.19.st., 

památník převaděčů, 15006/4-3143 horská chalupa čp16 (e.č.2) – roubenice, šindel. i na části stěn, prk. štít 

s polovalbou, zvýšený nájezd do stodoly na střeše, návrh obnovy kaple (zbořena cca 1962-64) 

m.č. Březník: k oživení došlo při plavbě Vchynicko-tetovským kanálem, Schwarzenberská lesovna zde postavena v r. 

1802, ještě ve 30. letech 20. století byla využívána jako lesovna a hájovna (pro revírníka, příručího a hajného, i pro 

turisty – 13. lůžek, kteří zde dostali i občerstvení, např. palačinky), pak objekt pohraniční stráže do konce 60. let, po 

složitých jednáních byl objekt v r. 2002 upraven jako informační centrum s expozicí K. Klostermanna. 

104

m.č. Preislaiten: Býv. dřevařská osada, jen kamenné zídky a zbytky rozvalin, zanikla 

- k.ú. a m.č. Javoří Pila. býv. osada s pilou, pak státní hájenka, ubyt. hájovna, hostinec (z poč. 20. st.), byla to oblíbená 

zastávka pro turisty přicházející od Rudy přes Laka, Prášily a Poledník – a to v dobách, kdy se celá Šumava zvládala po 

hraničních hřebenech za 7 – 9 dnů, zlikvidováno, pak kasárna PS, dnes hospodářský objekt lesních dělníků 

- k.ú. a m.č. Roklanský Les: Roklanská hájovna pak Roklanská bouda z r. 1854, v r. 1856 na kamennou, hostinský 

pokoj, v r. 1951 vystěhování, vedle ubytovna dřevorubců, od r. 1937 turistická ubytovna, od r. 1954 Pohraniční stráž, 

vedlejší objekty zlikvidovány, posléze i hájovna, z chaty dnes objekt Správy NP 

- k.ú. a m.č. Vchynice-Tetov II: horská osada s rozptýlenou zástavbou, zachovány jen 2 domy, Vchynicko-tetovský 

plavební kanál, 26060/4-3141 pila u Roklanského potoka 

Nicov: 

- k.ú. a m.č. Nicov: roubenky, kopie tzv. kohoutího kříže, 23343/3-3711 poutní románský kostel Narození P. Marie 

(sv.Václava/sv.Martina), 44686/3-3712 fara čp.2, návrh obnovy zaniklé zděné kaple 

- k.ú. a m.č. Milov: dnes jen pamětní deska s křížem, zánik, návrh obnovy středně velké, obdélné kaple s výraznou bání 

- k.ú. a m.č. Řetenice u Stach: náv. kaple, býv. Plánský mlýn na Zlatém potoce, 

m.č. Peklo (u Ždánova): usedlosti pod Ždánovem, zánik 

- k.ú. a m.č. Studenec u Stach: 

m.č. Popelná: býv. mlýn s pilou v údolí Losenice přestavěn na hotel 

Nová Pec: 

- k.ú. a m.č. Nová Pec: pův. dřevařská osada, pak u Želnavského dřevař. smyku, kolomazná pec, myslivna 

s polovalbovým štítem a zvoničkou, Medvědí kámen – pomníček posledního zastřeleného medvěda v r. 1856, 

18784/3-3715 pomník A. Stiftera u Plešného jezera (obelisk), návrh obnovy zaniklé kaple (zbořena asi 1956-58) 

m.č. Bělá: návrh obnovy 2 zaniklých zděných kaplí 

m.č. Jelení/Jelení Vrchy: portál Schwarzenberského plavebního kanálu pod vrchem Plešivec, stálá expozice plavebního 

Schwarzenberského plavebního kanálu a milířů, Rosenauerova kaplička 

m.č. Láz / Gehäng: obyv.: 284 

m.č. Nové Chalupy: návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Pěkná: návrh obnovy 2 kaplí (P.Marie z 18.st., od 19.2.1852 prohlášena mešní kaplí, zbořena v pol.50.let 

20.st., trosky rozhrnuty buldozerem) 

Nové Hutě: 

- k.ú. a m.č. Nové Hutě : sklárna, zápalky, zemědělství, ubytovací hostince, 37289/3-3717 kostel Srdce Ježíšova, 

m.č. Františkov, býv. sklárna, papírna, výroba nábytku, letecká strojírna za války, památník převaděčům (na Západ) 

Nýrsko: město 

- k.ú. a m.č. Nýrsko: na zemské stezce do Bavorska, objekty lid. arch., žid. památky (synagoga, hřbitov, pozůstatky žid. 

ghetta z l. 1713-1838), žid. hřbitov 

21463/4-3179 got. areál kostela sv. Tomáše a socha sv. J. Nepomuckého, 3187 hřbitov, 

46688/4-3181 areál r. bar. fary, 20711/4-3190 areál žid. hřbitova, bar. socha sv. J. Nepomuckého, 

40032/4-3182 štítový bar. městský dům čp. 2, 

18471/4-3183 býv. radnice čp. 81, 41688/4-3188 hrob a památník obětí okupace (hřbitov), 

návrh obnova kostela Čtrnácti sv. Pomocníků (býv. filiální bar. kostel )d M.A.Gillmettiho, postaven nákladem hraběte 

Korce z Dobrše, s věžičkou, jednolodní, s nižším, pravoúhle zakončeným presbytářem, stál uprostřed náměstí v Dolním 

Nýrsku u dnešní autobus. zastávky, odstřelen 26.1.1973 na základě požadavku MěNV, ačkoliv nebyl poškozen), 

návrh obnovení polozřícené kaple v areálu Okuly (ONV v Klatovech v r. 1988 ji povolil zbořit), návrh obnovení 

židovské synagogy a hřbitova 

m.č. Hadrava ?: roubenka s černou kuchyní 

- k.ú. a m.č. Blata: kaple 

- k.ú. a m.č. Bystřice n. Úhlavou: chalupa čp. 51 – barokiz. štít, 

35868/4-2800 areál zámku čp. 1 (na místě tvrze hrad, pak areál ren., pak pseudogot. zámku s angl. parkem a 

plastikami), 15168/4-2801 štítový dům čp. 21, 25813/4-2803 bar. kaple Nejsvětější Trojice z r. 1697 na návrší nad obcí, 

17649/4-2802 soubor 6 soch (depozit na zámku Klenová) 

- k.ú. a m.č. Hodousice: usedlost čp. 45 – bar. štít, chlév, návrh obnovy zpustošené kaple u cesty z Nýrska 

m.č. Starý Láz / Starlitz: 

- k.ú. a m.č. Stará Lhota 

m.č. Pajrek: 26934/4-3191 zříc. hradu Pajrek ze 14. st. 

- k.ú. a m.č. Starý Láz: návrh obnovy poškozené zděné kapličky 

m.č. Kateřina: býv. kostel sv. Kateřiny zbořen 

- k.ú. a m.č. Zelená Lhota: dřevěné šumavské chalupy, 12541/4-4850 areál bar. kostela sv. Wolfganga se střešní 

zvoničkou z 18.st., kaple se zvoničkou, návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Prenet: býv. královácký dvorec, kaple sv. Kunhuty, pramen ve zděném objektu, poblíž býv. hamr, kostel sv. 

Wofganga. 

m.č. Dolní Špatův Dvůr (Špát) / Unter Spathof, 600 m, (1543), obyv.: 35 / ? , skupina chalup, návrh obnovy kaple 

105

(poškozená kaple je součástí dvora – je v rekonstrukci 

m.č. Horní Špatův Dvůr / Ober Spatenhof, obyv.: ? , skupina chalup, dvůr i s kaplí byl zbytečně zbořen při rozšiřování a 

napřimování silnice , návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Zelená Lhota: návrh obnovy kaplí: jedna byla v trase nové silnice (zbořena koncem 60.let), druhá jv. od 

křižovatky (nad ní postavena stáj, která vyhořela a s ní i kaple, která pak byla zbořena) 

Petrovice u Sušice: 

- k.ú. a m.č. Petrovice u Sušice: objekty lid. architektury, 

46548/4-3223 areál mlýna Tamíř čp. 19 - barokiz. štít, mostek přes náhon, stodola 

28485/4-3233 kostel sv. Petra a Pavla a návazné hradiště, 50834/4-5232 areál bar. fary čp. 16, 

12996/4-4904 sýpka čp.21, 46548/4-3224 vodní mlýn v. od obce, usedlost čp. 13, 

4079 zříc. hrádku (na vrchu Hrnčíř), zámek a hist. park, kaplička J. Nepomuckého, 

m.č. Kněžice: usedlosti (3,5,7 vyjmuty ze seznamu), 18132/4-3111 usedlost čp. 4, 

16598/4-3113 usedlost čp. 6, zámek s parkem, Kněžický klen (o 543 cm, v 31 m) 

m.č. Tamíř: mlýn 

m.č. Zbraslav: dvůr, hájovna 

- k.ú. a m.č. Částkov u Svojšic: 35668/4-3414 areál usedlosti čp. 7 – špýchar. dům, barokiz. štít, pec, chlévy 

- k.ú. a m.č. Chamutice: zámek s parkem 

- k.ú. a m.č. Jiřičná: krčma, mlýn, vybírání cla, horské hospodářské usedlosti, bar. zámeček ze 17. st. s kaplí a hosp. 

budovami (v místě býv. tvrze), dnes penzion Tvrz Hrnčíř, 

- k.ú. a m.č. Kojšice: venk. usedlosti s panským dvorem pseudogot. zámek ve švýcarském stylu s parkem 

- k.ú. a m.č. Rovná u Sušice: 18018/1-3281 areál hosp. usedlosti čp.3 (E.č.1), prk. štít, střeš. zvonička, 

- k.ú. a m.č. Svojšice u Sušice: 13566/4-3413 areál usedlosti čp. 15 – roub., štít s lomenicí a kabřincem, kam. 

špýchárek, chlévy, brána, 47128/4-3412 býv. tvrz čp. 1, 27456/4-3411 areál kostela sv. J. Křtitele s kaplí, 

- k.ú. a m.č. Žikov: 38072/4-3415 areál zámku (panský dům přestavěný z tvrze) čp. 1 s historickým parkem a 

hospodářským dvorem, 

m.č. Dohaličky: návrh obnovy kaple 

Prášily: 

- k.ú. a m.č. Prášily: pův. sklářská a dřevařská obec na Světelské obchodní stezce, zbytky šumavské lid. architektury, 

býv. papírna na ruční papír vyhořela r. 1833, 11502/4-5089 panský dům (býv. fara) čp. 120, 52179/4-5317 dům čp. 117, 

101328 lokalita pozd. bar. kostela sv. Prokopa z r. 1802, byl nejodlehlejším a nejzapadlejším na Šumavě, zbořen – 

archeol. stopy, pozd. bar. fara, keltský archeopark, návrh obnovy kostela sv. Prokopa Opata (farní, postavený v l. 1802- 

03 na místě dřevěné kaple z r. 1756, po zabrání obce do vojen. Újezdu 5.2.1952 přestavěn na kulturní dům – promítání, 

tělocvična, v 70.letech opuštěn, KS SPP vydala 14.11.1977 souhlas se zbouráním, odstřelen 4.1.1979) 

m.č. Nová Studnice: lesovna a sklárna, zánik 1952 VVP Dobrá Voda 

m.č. Pomezí: zaniklá zemědělská osada, kamenné terasy, hosp. dvůr Frischhof, zánik 1952 VVP Dobrá Voda, hraniční 

kámen z 18. st. směrem k Poledníku, Poledník: dnes vyhlídková věž 

m.č. Šerlův Dvůr: býv. rozsáhlý dvůr s pilou a mlýnem zcela zanikl Roklan: Roklanská chata na české býv. nejvýše 

postavenou roubenicí na Šumavě (pro schwarzenberské lesníky, v padesátých letech byla stržena, turistická chata (od 

třicátých let), renovace, Správa NPŠ, roklanská jímka 

m.č. Cettlova (Zettlova) Hůrka: osada srovnána se zemí vč. kaple (návrh obnovy zlikvidované kaple) 

m.č. Hrubá / Gruberg: osada zcela zničena vč. kaple 

m.č. Gruberg 

- k.ú. a m.č. Hůrka u Železné Rudy / Hurkenthal: býv. sklárna (z r. 1732) pod vrchem Hůrka ve Vysokých Lávkách, 

zlikvidována po r. 1948, VVP Dobrá Voda 1952 - 1989, kostel sv. Vincence Ferrarského se hřbitovem, postaven r. 1789 

nákladem majitele skláren Ignácem Hafenbraedlem, stával před opravenou kaplí, demolován a hrobka vykradena 

(jednalo se o zlaté náušnice, prsteny a další šperky nebožtíků, jedna Abelovna byla pochována i s náhrdelníkem z 

pravých otavských perel, základy kostela byly zrekonstruovány v r. 2008 (zůstaly zbytky zdí, levá strana zachována do 

výšky 1,5-2 m, zbytky zdiva zakonzervovány, zdevastovaná hřbit. kaple sv. Kříže z r. 1820 obnovena (v kryptě 

pochováni členové sklářských rodů Hafenbrádlů a Abelů i Klostermannův otec – místní lékař), býv. škola a býv. hotel 

Laka Schmid, návrh obnovy pohřební kaple a další kaple 

m.č. Ferdinandovo Údolí: býv. sklárny, býv. zvonice se skleněným zvonem, 

m.č. Ludwigsthal: býv. sklárna 

- k.ú. a m.č. Stodůlky nad Křemelnou / Stadln: býv. královácká rychta, na březnické stezce pod horou Křemelná, 

zlaté doly, rozlohou 23 613 ha býv. největší polit. obec ČR po Praze (26 vesnic a samot), býv. vodní pila, mlýn, 

elektrárna, hostince, škola, kaple sv. Šebestiána, v r. 1952 zánik VVP Dobrá Voda, rozstřílení objektů, nedošlo k 

pyrotechnické očistě, zákaz vstupu mimo cesty, stolek s lavičkami a vyhlídkou, 

m.č. Stodůlky: VVP Dobrá Voda - osada zcela zbořena, kaple sv. Sebestiana, škola, kovárna, mlýn, pila na Mlýnském 

potoce, sklárna, dnes jen dřevěný kříž a odpočívadlo s vyhlídkou do údolí Křemelné, další obnovené kříže jsou v lese 

mezi Stodůlkami a Malým Babylonem, návrh obnovy kaplí: kaple (kostelík) sv. Šebestiána (nad hlavní křižovatkou (v r. 

1964 ještě stála), kaple Čtrnácti sv. Pomocníků (z r. 1855), kaple sv. Valentýna, kaple sv. Vintíře (z r. 1905, bývala u 

106

mostu přes Mlýnský potok na cestě do Velkého Boru) 

m.č. Frauenthal: býv. sklárny, brusírna a fazetárna, pily, mlýny, pohostinství, v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, budovy 

rozstříleny, zanikl, dnes jen základy staveb a náhony, limnigraf na Křemelné 

m.č. Malý Bor: kaple, zanikl v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, návrh obnovy kaple 

m.č. Paseka a Hőhal: vodní nádrž, papírna, pila a hamr, sklárna, brusírna s vodním kanálem, škola, hostinec, kovárna, 

zánik v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, v r. 1970 totálně zlikvidována 

m.č. Pustina: býv. dvůr poblíž Vintířovy skály, zánik v r. 1952 – VVP Dobrá Voda 

m.č. Rovina: býv. 2 hostince, kaplička, zánik v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, osada vč. kaple zbořena, na místě původní 

stodoly postaven 1 dům, návrh obnovy kaple 

m.č. Skelná: býv. sklárna, škola, mlýn, dnes jen hostinec (rekreace armády), v r. 1952 VVP Dobrá Voda, v r. 1970 

totální likvidace, 

m.č. Staré Hutě: zánik v r. 1952 – VVP Dobrá Voda, dnes parkoviště 

- k.ú. a m.č. Velký Bor nad Křemelnou: mlýn, škola, zánik 1952 VVP Dobrá Voda, dnes jen kamen. pomník obětí 

1.svět. války, návrh obnovy kaple 

Přední Výtoň: část obce zatopena v r. 1959 Lipenskou nádrží, v r. 1384 zal. eremie poustevníků sv. Jeronýma 

z kongregace bl. Petra s Pisy, konvent pavlánů 

- k.ú. a m.č. Přední Výtoň: 

1167/3-6109 venkov. usedlost čp.16, 10926/3-6100 venkov. usedlost čp. 29, 10513/3-6074 býv. škola, 

39428/3-1245 boží muka, 10909/3-6090 venkov. usedlost čp. 118 s vodní hosp. nádrží, 

11505/3-6106 venkov. usedlost čp.119, 10807/3-6089 venkov. usedlost čp. 120, 

44141/3-6031 myslivna lovecký Zámeček (přestavěna na hotel, ale opuštěna a chátrá), návrh obnovy 3 zcela zaniklých 

kaplí 

m.č. Műltenberské Lesní Domky, z 18. st., obyv.: 50 / ? / ? / ? . zanikly 

m.č. Svatý Tomáš: 20088/3-1243 zříc. Vítkův hrad, 26422/3-1244 kostel sv. Tomáše, obnoven 1997, 


- k.ú. a m.č. Jasánky: : celá osada zbořena v květnu 1956, návrh obnovy zbořené kaple 

m.č. Dolní Hraničná: osada zcela zbořena vč. 2 kaplí, na místě jedné obnoven kříž, návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Horní Hraničná: , osada zcela zbořena, na jejím místě obnoven kříž, návrh obnovy kaple 

m.č. Horní Ureš: celá osada zbořena v květnu 1956, návrh obnovy kaple 

m.č. Muckenschlag: osada zcela zbořena, z budovy mlýna zůstaly trosky, návrh obnovy 2 zbořených kaplí (jedna stála 

pod osadou vedle Lachsova mlýna (Lachsenműhle) 

m.č. Rožnov: osada zcela zbořena, návrh obnovy 3 zbořených kaplí 

m.č. Rychlůvek: návrh obnovy kostela sv. Václava (ze 14. st., přestavěn r. 1673, r. 1713 povýšen na děkanský, odstřelen 

v květnu 1957 (či 1959), hromada trosek zasypala hřbitov, nově postaven kříž 

- k.ú. a m.č. Pasečná: 1956-58 demolice většiny domů i kaple, zůstal jediný původní dům, pak Pohraniční stráž, návrh 

obnovy zbořené kaple 

m.č. Linda: osada zbořena v 50. letech, býv. sklárny, 2 mlýny, hostinec, návrh obnovy zbořené kaple 

m.č. Mezilesí: osada zcela zbořena, návrh obnovy 2 zbořených kaplí 

m.č. Pernek,: ves zbořena v l. 1956-58, zbořen i mlýn a kaple, zůstal zachován jediný původní dům, návrh obnovy 2 

zbořených kaplí 

m.č. Rožnov: návrh obnovy 3 kaplí 

- k.ú, a m.č. Předmostí (Frýdava): zatopena, lesní kaple s jeskyňkou p. Marie Lurdské, 

- k.ú. a m.č. Pasečná: 1956-58 demolice většiny domů i kaple, pak Pohraniční stráž, návrh obnovy kaple 

m.č. Linda: býv.sklárny, 2 mlýny, hostinec, zanikla v 50. letech, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Zadní Výtoň: 31044/3-1383 pozd.got. kostel sv. Filipa a Jakuba (1512-23), 

m.č. Kaplické Chalupy: osada zcela zničena, návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Spáleniště: osada zničena, návrh obnovy 2 kaplí, jedna poškozená, druhá v ruinách 

Rejštejn: městys 

- k.ú. a m.č. Rejštejn: pův. rýžovnická osada – rýžování a dolování zlata, mlecí kameny z doby těžby zlata, dřevařství, 

sklářství, památkově cenné centrum, dvůr a mlýn klatovských benediktinů, 

23232/4-3277 areál kostela sv. Bartoloměje ze 16.st. 

návrh revitalizace pilíře se sochou sv. Jana Nepomuckého na terénní terase před OÚ (litinová), 

m.č. Čeňkova Pila: vodní pila (dřevo z kalamit r. 1863 a 1870), 

10033/4-4985 vodní elektrárna – národní techn. památka (expozice o hydroenergetice) 

- k.ú. a m.č. Klášterský Mlýn I a II: býv. sklárna na místě dvora a mlýna benediktů 

28288/4-4159 areál secesní vily čp. 4 p. Spauna z r. 1903 (arch. L. Bauer) , zbytek parku 

- k.ú. a m.č. (Malý) Kozí Hřbet: osada na Zlaté stezce, zemědělství, dřevařství , 

44219/4-4285 náves. kaple P.Marie, 13445/4-5121 boží muka, 

m.č. Velký Kozí Hřbet: rázovité horské chalupy, kaplička 

m.č. Dobronín: návrh obnovy kaple 

107

- k.ú. a m.č. Radešov u Rejštejna: býv. papírna, dochovaná vodní elektrárna, lid. architektura, usedlost čp. 3 – zděná, 

věžička, pavláčka, polovalba, 21223/4-3279 areál chalupy čp. 4 (e.č.2) - šalov. štít, polovalba, brána, 

- k.ú. a m.č. Svojše: býv. sklářská huť z r. 1523, dolování stříbra, torza rázovitých objektů šumavské lid. architektury, 

44231/4- 4526 chalupa s kovárnou čp. 34, 

m.č. Buchingrův Dvůr: býv. sklárna 

m.č. Dobronín: kaple, 

m.č. Jelenov: býv. sklářská huť, dvůr, dvě dochovaná stavení se zvoničkami 

- k.ú. a m.č. Velký Radkov I a II: rázovité horské chalupy, 

- k.ú. a m.č. Zhůří u Rejštejna: dřevař. a sklář. osada, rýžování zlata, býv. královácká zhůřská rychta, obec vysídlena v 

květnu 1952 kvůli radarům protivzdušné obrany sev. od obce a pak zbořena, VVP Dobrá Voda, býv. bar. kostel 

Nejsvětější Trojice odstřelen, celá obec zplanirována, pouze torza objektů, z obce zůstaly trosky 2 budov, postavena 

kasárna a 4 nové domky u kasáren, obnovu kaple na původních základech dlouhodobě nepovolila Správa NP, na místě 

kostela postavena kaplička v r. 1999, žulový památník amerických vojáků padlých v r. 1945 v boji o Zhůří, návrh 

obnovy kaple sv. Václava (zůstalo jen základové zdivo cca 7x4,5 m), návrh obnovy osady 

m.č. Slučí Tah: býv. horský statek, domky dřevařů a hospoda 

Srní: 

- k.ú. a m.č. Srní I: pův. dřevařská osada, horské roubené chalupy z konce 18. st. a 1.pol.19.st., rozlehlá stavení pod 

šumavskými nízkými a širokými štíty – dvoutraktové domy (světnice se 2 okny, světnička s 1 oknem, ve střední části 

vstupní síň zv. „dům“ a černá kuchyně s otevřeným krbem, v poslední části komory a chlév, někdy i stodola. 

Polovalbová střecha bývala kryta šindelem (případně i stěny). Střešní zvonička byla znakem svobodných králováckých 

dvorců. Příkladnou stavbou je tzv. Klostermannova rychta (roubené stavení na kamenné podezdívce, obložené prkny a 

ve štítě šindelem, s polovalbovou střechou, a zvoničkou). Hřbitov s kaplí zlikvidován v r. 1983. 

16728/4-3294 kostel Nejsvětější Trojice, 26816/4-3299 vchynicko-tetovský plavební kanál 

46976/4-3297 chalupa čp. 46 (E8) - roubenice, šindel. střecha se zvoničkou, 

26750/4-3296 areál usedlosti čp. 47 (E9) – roubenice, šindel. střecha, polovalba, prk. štít (nesprávný Klostermannův 

dům), 15027/4-3298 venk. chalupa čp. 71 (E24) – polovalba, 

čp. 51, čp. 70, čp. 71 – roubenice, šindel. střecha, polovalba, černá kuchyně, 

čp. 89 – roubenice, šindel. střecha, polovalba, dřevěná zvonička u čp. 79 v Rokytě, 

čp. 72 – mlýn s pilou, roub., zachov. zařízení, areál Mosteckého mlýna čp. 34 – valb. střecha, vodní systém a hosp. 

zařízení, hradlový most Vchynicko - tetovského plaveb. kanálu, 

návrh obnovy hřbitovní kaple (zbořena při likvidaci hřbitova r. 1984), návrh obnovy Malé Hauswaldské kaple (v r. 1817 

zde sedlák Jakub Weber postavil dřevěnou kapli, v r. 1820 ji obecní zastupitelstvo nechalo přestavět na zděnou, dnes 

zůstalo pouze obvodové zdivo, to bylo z iniciativy OS K.Klostermann v r. 2006 zpevněno a místy dozděno, okolí 

upraveno), návrh celkové obnovy poutní velké Haswaldské kaple pod Kostelním vrchem – poutě 15.8. na svátek 

Nanebevzetí P.Marie / Rehberger Frautag, pro špatný stav přestavěna v r. 1902, v r. 1957 téměř zbořena armádou, v r. 

2006 obnoveno obvodové zdivo, okolí upraveno, iniciativa OS K.Klostermann) 

m.č. Dolní Hrádky: chalupy s bedněným štítem a polovalbovými střechami, myslivna schwanzenberských myslivců 

dnes penzion Kamenný dům, na býv. statku Wurmbauerhof býv. rychtář Josef Klostermann (spisovatelův děda), 

m.č. Sedlo: dnes jen hradiště 

- k.ú. a m.č. Vchynice - Tetov I: pův. dřevařská osada , zánik 

26816/4-3299 Vchynicko-tetovský plavebnÍ kanál s mostky a hradlový most Strašín 

m.č. Rokyta: chalupy horského typu s velkými vikýři, roub. chalupa čp. 59, geolog. expozice 

m.č. Horní Antýgl: původně královácký dvůr a rychta z 18. st., býv. sklárna (1523 – 1818), roubená a zděná stavení z 

18.st. s polovalb. střechami a štíty s vyřezáv. bedněním, 33911/4-3142 dvorec Antygl vč. čp. 70 a 71, 950 m, roubený 

objekt s věžičkou a šindel střechou se zvoničkou, 24293/4- 3144 dům čp. 89 (E3) 

m.č. Údolí: 14260/4-4152 areál mosteckého mlýna čp. 34 

Stachy: 

- k.ú. a m.č. Stachy: vesnická památková rezervace, typická šumavská horská obec s větším počtem šumavských 

roubených usedlostí převážně z 18. století, býv. sídlo jedné královácké rychty, 

28663/3-3757 kostel Navštívení P. Marie, 35636/3-3756 kostel P. Marie Bolestné, 

7734/3-3758 kaple Bolestné P. Marie u kostela, 31628/3-3757 fara čp. 200, 

30724/3-3751 venkov. usedlost čp.64, 39978/3-3752 venkov. usedlost čp.67, 

23119/3-3753 venkov. usedlost čp.77, 38825/3-3754 venkov. usedlost čp.255, 

dále čp. 78, 218, 68 , 30156/3-3760 kaplička u Holečkovic statku, hrob Rankelského Seppa 

m.č. Bláhov: mlýn 

m.č. Chalupy: vesnická památková zóna - skupina chalup s rozložitými štíty, 35080/3-3748 venk. usedlost čp. 101, 

m.č. Churáňov: býv sklářská huť od r.1799 (polovalbová střecha, pavláčka v bedněném štítu, stěny zčásti kryté 

šindelem), meteostanice, 14781/3–3596 venk. usedlost čp. 14, 

m.č. Kůsov: 50059/3-6169 venkov. usedlost čp.37, 

m.č. Šebestov: šumavská stavení s polovalbami, Holečkův statek čp. 105, roubenka se zvoničkou a zvalbeným štítem, 

108

ar. výklenková kaplička 

m.č. Říhov: 21390/3-3749 venkov. usedlost čp. 49, 35576/3-3750 venkov. usedlost čp. 52, 

m.č. Zadov: býv. sklářská huť, poblíž Pucherský mlýn (1700) na drcení křemene z lomu u Kyzu, 

4781/3-5377 venkov. usedlost čp. 14 Churáňov, 41841/3-5153 venkov. usedlost čp.25 

m.č. Zlatá Studna: pův. sklářská ves, hostinec, myslivna, v 50. letech zbořena , zánik 

- k.ú. a m.č. Úbislav: lid. architektura, šumavsky rozložité zděné stavby s polovalbovými střechami, již pod vlivem 

jihočeského blatského domu (brány) typu lid. baroka: čp. 1, 2, 30, 6 – špýcharový typ, usedlost čp. 13 (200 let stará), 

lidový stašský „kohoutí“ kříž, návrh obnovy soukr. kaple (zbořené v r. 1985 při rozšiřování silnice) 

Stožec: 

- k.ú. a m.č.Stožec: býv. dřevařská a zemědělská obec z r. 1769 na Zlaté stezce, poutní kaple zlikvidována, následně 

kopie postavena v bavorském Philippsreutu, pak po r.1990 i zde obnovena a následně renovován i kříž nad kaplí v r. 

1999. Firma Binert na výrobu rezonančního dřeva - ozvučených desek (pův. Modrava, zde do r. 1929). 

Schwarzenberský plavební kanál. Železnice (1910). 

25383/3-3761 poutní Stožecká Mariánská kaple z r. 1791 (950 m) u pramene léčivé vody, v l. 1987 – 88 obnovena, 

návrh obnovy kaple a kapličky 

m.č. Černý Kříž: před výstavbou žel. tratě v r. 1910 zde stával jen dřevěný kříž 6 m (knížecí lesník zastřelen pytlákem) 

– 1997 vztyčen nový, nádraží, hostinec, hájovna, 

m.č. Dobrá na Šumavě: původně dřevařská ves poblíž Zlaté stezky, vesnická památková rezervace – téměř skanzen tzv. 

„tyrolského“ roubeného domu, cenný soubor tzv. volarských domů s plochou sedlovou střechou a průčelím zdobeným 

pavláčkou (např. čp. 10 s hospodou) 

m.č. Nové Údolí: osada založená knížetem Schwarzenberkem pro strážce hranic, železnice z r. 1910 z Volar do Pasova, 

pokračování do Haidmühle zrušeno v sedmdesátých letech, muzeum pošumavských železnic,zánik, návrh obnovy 

2 zaniklých kaplí 

- k.ú. a m.č. České Žleby: ves na trase Zlaté stezky, z vydlabaných žlabů zde pili soumaři, kostel sv. Anny (z r. 1791) 

zbořen s ostatními stavbami r. 1965, býval zde hotel Washington. Pozůstala kamenná kašna v býv. centru a Na šancích 

stopy opevnění z třicetileté války, část Radvanického systému Zlaté stoky, návrh obnovy kostela sv. Anny (z l. 1789-91, 

zbořena v srpnu 1965), návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Kamenná Hlava: osada u Zlaté stezky a cesty k pěšímu přechodu Mlaka, u skupiny balvanů Kamenná hlava (dnes 

v lese), v okolí roztroušené balvany, dnes jen pamětní deska, boží muka a zarostlé sutiny 

m.č. Krásná Hora: pův. dřevařská a pastevní ves u hranice po válce zanikla, zůstaly zachovány 2 velké domy (opuštěné 

a zchátralé), pamětní kameny, kamenné hrázky, torza stavení, návrh obnovy 2 kaplí (v ruinách) 

m.č. Mlaka: pův. osada na Zlaté stezce, obec zcela zbořena, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Horní Cazov: obec zcela zbořena, návrh obnovy 3 kaplí 

m.č. Dolní Cazov, obyv.: cca 30 / 0 / 0 / 0 , převážně německé, zánik po r. 1945, osada zcela zbořena, návrh obnovy 

kaple (z r. 1875, nákladem rolníka Franze Xavera Gaiera, v r. 1955 polita benzinem a zapálena spolu s několika 

staveními) 

- k.ú. a m.č. Radvanovice: návrh obnovy 2 zaniklých kaplí 

Strašín: 

- k.ú. a m.č. Strašín u Sušice: typická pošumavská obec, v okolí býv. drobná těžba vápence, objekty lid. architektury 

14946/4-3300 areál pout. farního pův. román. hřbitovního kostela Nanebevzetí P. Marie, kostnice, 

3301 hřbit. kaple sv. Barbory ve hřbitovní zdi, 26751/4-3302 areál bar. fary čp.1, 

15799/4-3303 venkov. roub. chalupa čp. 29 z r. 1734, prk. štít, polovalba, chalupa čp. 45 – roubenice, prk. štít, 

24254/4-3304 bar. boží muka z r. 1768 u kostela, 100927 kamenná kašna 

m.č. Lazny: rázovité chalupy - chalupa čp. 13 , chalupa čp. 35 

- k.ú. a m.č. Maleč: 

xxxx/3-4087 náv. kaple sv. Anny, č.e.2 roubená obytná chalupa 

- k.ú. a m.č. Zuklín: zaniklý zámek 

Strážný: 

- k.ú. a m.č. Strážný: 17969/3-3762 zříc. býv. strážného hradu Kunžvart na vrchu Strážný (1030 m), 

15611/3-3763 kostel Nejsvětější Trojice zbořen (1965), 

15637/3-3764 kaple P. Marie Královny na hoře Steinerg/Kamenný vrch, 

46230/3-3766 archeol. stopy obchod. cesty, 19090/3-3765 hráz přehrady, 

návrh obnovy kostela Nejsvětější Trojice (v r. 1965 odstřelen, místo kostela nyní pietně upraveno, návrh obnovy 5 kaplí 

(sv. Josefa aj., poslední zbořena v r. 2000), sanace zříceniny hradu Kužvart 

m.č. Kořenný: valové opevnění Šance, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Dolní Cazov: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Dolní Světlé Hory: obec zcela zbořena, návrh obnovy zbořené kaple , boží muka obnoveny v r. 2012 

- k.ú. a m.č. Horní Světlé Hory: návrh obnovy 3 kaplí (na místě jedné kaple postaven kříž z hřbitovního náhrobku) 

- k.ú. a m.č. Řasnice: zánik, v obci zůstalo asi 5 původních domů, návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú a m.č. Silnice: osada zcela zbořená, návrh obnovy zaniklé kaple 

109

m.č. Točná: osada zcela zničena, návrh obnovy kaple (postavena cca v r. 1987 manželi Wohlovými u jejich domu) 

m.č. Kořenný: zaniklá osada, nad osadou valové opevnění Šance (z napoleonských válek r. 1808), návrh obnovy 

zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Milešice: rýžování zlata, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Stodůlky u Strážného: návrh obnovy 1 hospodářského objektu, návrh obnovy 3 kaplí 

m.č. Přední Žďárek: pův. dřevařská ves 

Strážov: městys 

? m.č.Hynkovice: osada zbořena, zůstaly trosky, návrh obnovy zbořené kaple 

Sušice: město, 

- k.ú. a m.č. Sušice n. Otavou I,II,III: městská památková zóna s řadou památek: www.MonumNet, 

pošumavské slovanské sídlo na Otavě pod Svatoborem ( rozhledna), rýžování zlata, výroba zápalek, kostely, klášterní 

areál, slovan. hradiště, žid. památky (od 16. st. do r. 1938), synagoga zlikvidována v r. 1963, hřbitov z r. 1626 opraven, 

v l. 1987-88, od r. 1876 i nový žid. hřbitov, památníček holocaustu (z r. 2000), měšťanské domy (čp. 40 – muzeum, čp. 

34 – expozice muzea, čp. 48 – stará lékárna, čp. 49 a 50 – hotel Fialka, čp. 51 – pivnice, čp. 138 – radnice, čp. 33, 35, 

39, 132, 133, 135, 45, 44, 27, 16, 28, 29, 36, 134, 20, 21, 119, návrh obnovy kaple sv. Kříže, návrh obnovy sirkárny 

- k.ú. a m.č. Albrechtice u Sušice: horská osada pod vrchem Sedlo (902 m) kde je rozsáhlé keltské halštatsko-laténské 

hradiště, 46466/4-2725 areál románsko got. hřbit. kostela P. Marie a apoštolů sv. Petra a Pavla z r. 1174 a hřbitov, jedna 

z nejstarších got. památek v ČR, 15292/4-2726 areál horské zeměď. usedlost čp. 40 – roubenice, prkenný štít 

s polovalbou, kamenná stodola, chlévy, čp. 60 – roubená chalupa s lomenicí a polovalbou, návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Sedlo u Albrechtic: 15663/4-2727 pravěké keltské (laténské) hradiště Sedlo z 5.st. př. Kr., 

- k.ú. a m.č. Červené Dvorce: býv. zde panský dvůr se 7 dominikálními domy, horská chalupa čp. 12, kaplička 

v N. Dvorcích, 

- k.ú. a m.č. Divišov u Sušice: xxxxx/4-4157 zlatonosné sejpy u Volšovky 

- k.ú. a m.č. Dolní Staňkov: 38004/4-3401 areál usedlosti čp. 8 - štít s polovalbou, bar. brána, sýpka, 

242908/4-3400 areál usedlosti čp. 7, 47625/4-4228 bar. kaplička (vedle čp.7), 

m.č. Volšovy: ve Starých Volšovech zámecký areál se zám. kaplí a parkem, u Volšovky sejpová pole rýžovišť zlata, 

21389/4-3405 areál usedlosti čp. 9 

- k.ú. a m.č. Dražovice u Sušice: náv. kaple se zvoničkou – šindel. střecha, zbytek tvrze 

- k.ú. a m.č. Humpolec u Sušice: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Milčice: usedlost čp. 10 

- k.ú. a m.č. Nuzerov: 23502/4-3402 areál usedlosti čp.1, štít s polovalbou, brána, 31355/4-3403 zem. usedlost čp. 3, 

27438/4-3404 areál usedlosti čp. 4, střešní zvonička 

- k.ú. a m.č. Rok: 31799/4-3244 bar. kaple P. Marie, 30384/4-3406 venkov. usedlost čp. 12 

m.č. Záluží: usedlost čp.12 

Svatá Maří: 

- k.ú. a m.č. Svatá Maří: rozhledna na Mařském vrchu ve tvaru rotundy z r. 1936 

35928/3-3775 kostel sv. Maří Magdalény, 35476/3-3776 fara čp.1, 

- k.ú. a m.č. Smrčná u Čkyně: tvrz, pak sýpka, objekty lid. architektury 

- k.ú. a m.č. Štítkov: 21234/3-3780 náv. kaple sv. Pavla 

- k.ú. a m.č. Trhonín: lid. architektura – roubenky, čp. špýchar. typu, návesní kaplička 

Šumavské Hoštice: 

- k.ú. a m.č. Šumavské Hoštice: 39195/3-3783 kostel sv. Filipa a Jakuba, 21524/3-3782 venkov. usedlost čp. 25 (1845), 

- k.ú. a m.č. Kosmo: 

m.č. Škarez II: 14975/3-3781 výklenk. kaplička sv. J. Nepomuckého 

Velhartice: město 

- k.ú. a m.č. Velhartice: městská památková zóna s řadou památek: www.MonumNet, 

pošumavské městečko u Ostružné, v okolních osadách objekty lid. architektury 

36894/4-3475 areál got. hradu z 1.pol. 14.st. a ren. zámku - národní kulturní památka kam. most, hradby, ren. pivovar, 

pod hradbami menší skanzen – chalupy čp. 60 a čp. 21 z Běšin, roub. špýchar z Petrovic, pošumavské domy široké, 

s polovalbovými střechami, s dřevěným bedněním ve štítech, často špýcharového typu: čp. 10 - štítový, čp. 11, čp. 100 

– s průjezdem, čp. 101, čp. 102, čp. 117, chalupy čp. 46 - roubenice, čp. 52 – roubená obytná chalupa, 82 – roubenice, 

kostel Nanebevzetí P. Marie, pův. románský, bar. fara, emp. kašna, hřbitovní kostel sv. M. Magdalény ze 14.st, žid. 

hřbitov, synagoga přestavěna na has. zbrojnici, U Ostružné rýžoviště zlata 

- k.ú. a m.č. Hory Matky Boží: býv. horn. osada (těžba zlata) nad Ostružnou, 22258/4-2960 raně bar. kostel P. Marie 

z r. 1637, Kalvárie – křížová cesta a kaple Proměnění Krista z r. 1843 

- k.ú. a m.č. Chotěšov u Velhartic: roubené chalupy, náv. kaple se zvoničkou, 22258/4-3773 náves. kaplička sv. Ant. 

Paduánského, 

- k.ú. a m.č. Nemilkov: šumavská stavení s polovalbovými střechami, napojená hosp. část ukazuje vliv špýcharového 

domu, hamr čp. 26 s původ. zařízením na Ostružné s vod. Koly, 46683/4-3167 areál ren., pak. pozd. bar.zámku z 2. pol. 

16. st. s parkem, dnes statek, 41048/4-3168 boží muka, 

110

m.č. Braníčkov: býv. hamr 

- k.ú. a m.č. Radvanice u Chotěšova: 35147/4-2982 areál hosp. usedlosti čp. 2– roubenice, prkenný štít, polovalba, 

černá kuchyně, špýchar se sušárnou 

m.č. Jarkovice / Jarkowitz u Javorné: xxxx hosp. usedlost, sklářská huť 

Vimperk: město 

- k.ú. a m.č. Vimperk I,II,III: městská památková zóna, množství památek: www.MonumNet, měšťanské domy, kostel 

Navštívení P. Marie, děkanství, skupina chalup Lada Městská / Stadtheiden, zámek – nezbytná renovace 

m.č. Brantlův Dvůr: návrh obnovy kaple 

m.č. Městská Lada: zábor pro kasárna a střelnici na počátku 50. let 20. století, u hlavní silnice zůstalo asi 6 domů, 

u kaple zůstaly 3 domy (jeden obydlen, 2 zčásti opraveny), návrh obnovy zlikvidované kaple, druhá kaple/kostelík 

zčásti opraven, bez oken, dveře poškozené a otevřené, uvnitř zpustošená 

? m.č. Hajná Hora: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Boubín: 

m.č. Huť pod Boubínem: osada zcela zničena, návrh obnovy kaple P.Marie Bolestné 

m.č. Táflova Huť: býv. sklárny, zbořena 1963, dnes Alej smíření 

- k,ú. a m.č. Huťský Dvůr, obec zcela zbořena a z větší části zasypána skládkou, 

m.č. Mádlův Dvůr, severně od Huťského Dvora, zbořen, zůstal jen poškozený kříž u cesty 

- k.ú. a m.č. Huťský Dvůr: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Hrabice: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Klášterec u Vimperka: býv. huť, poustevna, zůstala jen hromádka trosek a rozházené opracované kameny, 

jedna kaple opravena, návrh obnovy kaple (na nejvýše položeném místě cesty k železnici 

- k.ú. a m.č. Korkusova Huť: 31484/3-3602 kostel Nalezení sv.Kříže, 26448/3-3603 kaple před býv. sklárnou, 

- k.ú. a m.č. Křesanov: návrh obnovy kaple 

m.č. Cejsice: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Lipka u Vimperka: lid. architektura – tzv. Velký dům, Světlohorská nádrž, Vlčí kámen (1874 zastřelen 

poslední vlk), nakládka dřeva na železnici, 

- k.ú. a m.č. Michlova Huť: pův. sklárna, kaple s bar. štítem nově opravena, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Modletice: návrh obnovy 2 kaplí 

- k.ú. a m.č. Pravětín: návrh obnovy 2 kaplí (torzo jedné kaple na soukromé zahradě) 

- k.ú. a m.č. Solná Lhota: z obce zůstalo 8 původních domů a trosky devátého, návrh obnovy kaple (u velkého stromu) 

- k.ú. a m.č. Veselka u Vimperka: z obce zůstalo 5 původních domů, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Výškovice u Vimperka: 

m.č. Sudslavice: Sudslavická jeskyně 

Volary: město 

- k.ú. a m.č. Volary: vesnická památková rezervace, pozůstatky původní zástavby historického jádra zahrnují 14 

roubených domů alpského typu , seznam památek www.MonumNet, v jednom sídlí Volarské muzeum, kostely, 

koželužna, samota Lang ?, obnova kaplí křížové cesty, návrh obnovy Zaunműllerovy kaple (z l. 1858-61, nákladem 

mlynáře Johanna Praxla, jeho potomci při odsunu v r. 1946 odnesli obraz P.Marie do Německa, kde se zachoval dodnes, 

zůstalo jen základové zdivo) a obnovy další kaple 

m.č. Soumarský Most: beton. most (1937) v meandru Teplé Vltavy, soumaři na Zlaté stezce, vojen. opevnění 1618-20 

(Volarské šance), 

? m.č. Planerův Dvůr: návrh obnovy pam. chráněné kaple (z 1. pol. 18.st., střecha poškozená, bez dvířek) 

- k.ú. a m.č. Cudrovice: osada zbořena, nyní je zde 1 chata a obnovený hřbitov s křížem, na místě kostela Korunování 

(Zvěstování) P. Marie (z r. 1850, vandalsky zničen 1955, zbořen 1966), stavby zbořeny r. 1956, v r. 1993 upraven 

hřbitov, návrh obnovy kaple proti kostelu, návrh obnovy kapličky u silnice, návrh obnovy další zčásti zbořené kaple 

(jen obvodové zdivo) 

m.č. Plešivec: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Horní Sněžná: německá osada, škola, hostinec, návrh obnovy 3 kaplí, jedna z nich byla poutní z 18. století 

- k.ú. a m.č. Chlum u Volar: řopíky – pás lehkého pěchotního opevnění, návrh obnovy zaniklé kaple (z poslední čtvrtiny 

17. století) 

- k.ú. a m.č. Krejčovice: návrh obnovy velké kaple s malou věží, která čeká na zapsání do seznamu kulturních 

nemovitých památek (je zpracován projekt její záchrany) 

- k.ú. a m.č. Milešice: rýžování zlata, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Mlynářovice u Volar: zděné šumavské statky, kaple P. Marie (1860), obnovená 1993, Maruščina boží muka, 

42203/3-3674 usedlost čp. 20 

44682/3-3675 usedlost čp. 26 

Volyně: město 

- k.ú. a m.č. Volyně: městská památková zóna, množství památek: www.MonumNet, kostely, městské domy, synagoga, 

žid. hřbitov aj. 

Záblatí: městys 

111

- k.ú. a m.č. Záblatí u Prachatic: kapličková křížová cesta, 4007/3-3912 kostel sv.J. Křtitele, 47318/3-3914 fara čp.38, 

31798/3-3915 got. boží muka u čp. 89, 33493/3-3916 sejpy na Zlatém (Cikánském) potoce, návrh obnovy 2 kaplí 

- k.ú. a m.č. Hlásná Lhota u Záblatí: návrh obnovy zaniklé kaple 

- k.ú. a m.č. Křišťanovice u Záblatí: lidová architektura, hájovna Langheger, návrh obnovy polozřícené kapličky 

- k.ú. a m.č. Řepešín: sejpová pole, šumav. architektura, polovalbové střechy a bednění, 25244/3-3744 usedlost čp. 43, 

- k.ú. a m.č. Saladín: návrh obnovy kaple 

Zbytiny: 

- k.ú. a m.č. Zbytiny: lid. architektura (brány aj.), 37800/3-3923 kostel sv. Víta (pův. sv. Kateřiny), na hřbitově litinové 

kříže, 101947 vodárna ČD u nádraží, návrh obnovy 2 zaniklých kaplí (z jedmné zbytky zdiva) a návrh obnovy kaple u 

cesty do Sviňovic 

m.č.. Blažejovice: 37967/3-3921 usedlost čp. 9 šumavský dům s valbovým štítem, 

46016/3-3922 zbytky Zlaté stezky, návrh obnovy zaniklých kaplí 

m.č. Svatá Magdalena: poutní místo, sklárna nad Blanicí, kostel sv. M. Magdalény, obnoven 1993, domy dnes k 

rekreaci 

- k.ú. a m.č. Koryto: návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Spálenec: lesní úzkokolejka, v r. 1957 většina domů zbourána, návrh obnovy dřevěné zvonice (s vysokou 

střechou) a kaple 

Zdíkov: 

- k.ú a m.č. Zdíkov: venkovské usedlosti, stopy středověké cesty do Vimperka, jezero U Kyzu (po těžbě křemene), 

kaple U Lizu, zámek pak škola a dnes hotel, 50790/3-6197 kostel sv. Ludmily, 15000/3-3926 zámek čp.1, 

46849/3-3930 socha sv. J. Nepomuckého (ke Stachům), 28643/3-3927 venkov. usedlost čp. 83, 

22493/3-3928 venkov. usedlost čp. 122, 42055/3-3929 venkov. usedlost čp. 135, 

- k.ú. a m.č. Masákova Lhota: roubené domy, 

- k.ú. a m.č. Putkov: lid. architektura staveb šumavského typu s polovalbovými střechami a dřevěnými bedněnými štíty, 

zděné brány, roubenka čp. 14, laténské hradiště a tvrziště 

- k.ú. a m.č. Račov: šumavská architektura, 

- k.ú. a m.č. Zdíkovec: pošumavské stavby – čp.4 polovalbová střecha, půlkruhová brána, 

22684/3-3932 r.got. kostel sv. Petra a Pavla, 18855/3-3933 socha sv.J. Nepomuckého, 

26732/3-3931 venkov. usedlost čp. 29, 30319/3-5961 silniční most č.14515-1 přes potok Spůlka 

Železná Ruda: město 

- k.ú. a m.č. Železná Ruda: na historické trase obchodní cesty z Prahy do Pasova, původně železářská obec Eisenstein 

(z r. 1569), pak sklářská obec (od r. 1676 do r. cca 1900, Alžbětín, Debrník), v r. 1877 železnice. Pobočka muzea 

Šumavy s expozicí sklářství a hamernictví a informační středisko, muzeum historických motocyklů v adaptovaném 

zámečku, geologický park 

38232/4-3520 areál bar. kostela P. Marie Pomocné z Hvězdy (1727-32), šesticípý s unikátní kopulí - cibul. bání, hřbitov, 

20769/4-4098 soubor pomníků a křížů na hřbitově, 31217/4-3522 bar. socha sv. J. Nepomuckého u kapličky, 

36303/4-3523 pomník vojenské vzpoury (před zámečkem), 

22511/4-3524 bar. kaple sv. Antonína a sv. Barbory (u nádraží) a umrlčí prkna 

44235/4-4567 pozd. bar. zámeček čp.1 (panský dům) s portálem. 

14050/4-4098 venkov. usedlost čp.54 – horská roubená z 18. st. 

býv. železářský hamr a kovárna z 18. a 19. st. čp. 32, kaple sv. Antonína a sv. Barbory a hřbitov barabů, křížová cesta 

a kaple sv. Anny pod Belvederem. Zástavba stylovými roubenými domy je na svahu Hladového vrchu nad Železnou 

Rudou, návrh obnovy velké kaple se sanktusníkem na hřbitově (vyhořela a počátkem 60. let zbořena), návrh obnovy 

Mešní kaple, návrh obnovy kaple P. Marie Pomocné, návrh obnovy polozřícené kaple 

- k.ú. a m.č. Alžbětín / Elisenthal: pův. osada na Řezné u hranice s Bavorskem, býv. sklárny, hřbit. kaple zbořena, 

společné česko-bavorské nádraží (společné inf. středisko Národních parků, 

- k.ú. a m.č. Debrník u Železné Rudy: býv. sklárny, býv. bar. zámeček z r. 1779 s mariánskou kaplí (lesní správa), 

v r. 1918 majetek rumunské královnyMarie Alžběty Hafendbradelové (proslulé dobrotou k prostému lidu), za války 

vojsko, v r. 1948 Pohraniční stráž, pak lesnické učiliště, v r. 1989 zbořen, návrh obnovy zámečku vč. zám. kaple P. 

Marie Pomocné (z r. 1779, 2. poschodí) 

m.č. Gerlov (Gerlův Dvůr): býv. zámeček s krajin. úpravami 

m.č. Gerlova Huť : býv. sklárna – huť na duté sklo (1698 – 1865) 

- k.ú. a m.č. Hojsova Stráž: původně horská hornická obec (železná ruda) ze 16.st., sídlo královácké rychty, 

47187/4-4041 areál kostela Neposkvrněného početí P. Marie z l. 1824 - 26, šindel na návětrné straně, 

17373/4-4042 bar. fara čp. 1, přestavěný zámeček – lyžařská ubytovna, zbytky pivovaru Na zátiší z r. 1850, 

Hojsovská rychta – královácká usedlost, ohrožená kaple, meditační kaplička na Suchých studánkách pod Můstkem, 

Malý Bartlův dvůr, lidová architektura, přečerpávací vodní elektrárna z Černého jezera (1008 m) z r. 1930, 

návrh obnovy Juránkovy chaty na Svarohu (p.č. 1720/9), návrh obnovy 2 zbořených kaplí kaplí (jedna v 60.letech, 

druhá v 1.polovině 70. let – jen základové zdivo) 

m.č. Brčálník: býv. Stornův dvorec / Storngut, ohrožená kaple, návrh obnovy zaniklé kaple 

112

m.č. Samoty: návrh obnovy 2 kaplí (jedna zbořena v r. 2000) 

m.č. Spálenec, (1408), 1020 m, , obyv.: ? / ? / ? / ? ,zanikl 

m.č. Můstek / Brűckl: 1234 m, , obyv.: ? / ? / ? / ? , nejvyšší bod hřbetu, horská šumavská hřebenová samota na 

hřebenové Výšinné obchodní stezce, býv. turist. chata s rozhlednou 18 m (z r. 1924) vyhořela o vánocích r. 1995, byla 

stržena (v 70.letech 20. století ?), dnes malá chatka, na sv. svahu památná kaplička, návrh obnovy vyhořelé chaty s 

rozhlednou 

- k.ú. a m.č. Pancíř: býv. horské šumavské usedlosti, horská Matouškova) chata, postav. KČT v r. 1923 s terasou, dnes 

pouze chata s rozhlednou, návrh obnovy kaple 

m.č. Pamferova Huť: sklárna pod Pancířem, návrh obnovy ohrožené kaple 

m.č. Pateříkova Huť: býv. sklárna pod Pancířem 

m.č. Prenet: 22131/4-3793 kaple sv. Kunhuty na Malém Prenetu, návrh obnovy kaple 

m.č. Hájek ?: samota pod Prenetem – svérázné roubenice 

m.č. Šmauzy: býv. sklářská huť, 

m.č. Zadní Šmauzy: býv. sklářská huť (zal. Jiří Michal Schmauss – filigránové sklo) 

m.č. Tomandel: býv. hostinec, dnes Tomandlův křížek 

- k.ú. a m.č. Špičák (796051): býv. sklářská huť, žel. tunel z l. 1874 – 77 (1747 m - první svého druhu v Rakousko – 

Uhersku), doly na železnou rudu, Komárkova cesta na Černé a Čertovo jezero a Alžbětín, návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Hofmanovy Boudy 

m.č. Girglův Dvůr (Girgelhof): býv. hospodářský statek na Špičáku s restaurací na cestě k Čertovu jezeru a kaplička sv. 

Ant. Paduánského se 2 věžičkami (v býv. JZD) 

m.č. Terezina Huť : býv. sklárna 

- k.ú. a m.č. Špičák: návrh obnovy kaple sv. Antonína Paduánského, soukromý majitel postupně rekonstruuje zaniklé 

kaple v obci 

Želnava: 

- k.ú. a m.č. Želnava: 

41672/3-3936 kostel sv. Jakuba, expozice litinových křížů na hřbitově, 22138/3-3937 vodojem (náves) 

Návrh obnovy poškozených křížků v krajině. Doposud Správa NP a CHKO mnohdy nepovolovala obnovu 

sakrálních objektů ani na původních základech. 

Pozn.: do kaple se dá vstoupit, do kapličky nikoliv. 

Zdroje 

- http://www.zanikle obce.cz 

- http://www.zaniklekostely.cz 

- turistické mapy KČT vč. historických 

- Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, politický okres Klatovský, 1899, (Ferdinand Vaněk a 

Dr. Karel Hostaš) 

Lidová architektura Pošumaví 

Uvedený seznam ze zájmového území není úplný a vyžaduje si dalšího doplnění, aktualizace a upřesnění 

údajů. 

V ZÚR PK do specifické oblasti Podhůří Šumavy byly začleněny obce: Budětice, Bukovník, Čimice, 

Dobršín, Domoraz, Dražovice, Frymburk, Hlavňovice, Hrádek (KT), Kolinec, Mokrosuky, Petrovice u 

Sušice, Podmokly, Rabí, Soběšice, Sušice, Velhartice, Žihobce, Žichovice. V Pošumaví se vedle starých 

roubených domů (Lučice z pol. 16.st., Strážov – 1727, Strašín – 1734) dochovalo i několik pozdně 

středověkých kamenných špýcharů. Ve zdejším území se dochovaly roubené, poloroubené i zděné ukázky 

lidových staveb, z nichž nejtypičtější je tzv. Klostermannova rychta v Srní. V polovině 19. století si Božena 

Němcová na Šumavě povšimla malovaných štítů (květy, ptáčci) i okenic (červené a žluté růže, srdíčka). 

Šumavskému a pošumavskému domu věnovala pozornost řada badatelů, především V. Mencl, z německých 

pak J. Blau, J. Bürger, J. Schramek aj. 

Bezděkov (KT) 

- m.č. Bezděkov: chalupa čp.4 (roubená s lomenicí) 

- m.č. Poborovice: Podhrázský mlýn čp. 25 

- m.č. Struhadlo: bar. kaple 

- m.č. Tetětice: podhorská chalupa čp. 22 se špýchárkem, bar. špýchar 

Bířkov (KT) 

- m.č. Bířkov: bar. kaple se zvoničkou mezi usedlostmi čp. 4 a čp. 5 

- m.č. Zderaz: roub. sroubek u hosp. usedlosti čp.2 

113

Bohumilice / Bohumilitz (VP) 

- k.ú. a m.č. Bohumilice v Čechách (606375), 600 m, (1352 m), 342 ha, býv. samota U Smitků, Dvůr Bohumilický, 

mlýny U Jirků, U Kohoutů, Pila Schichtova, zámek Skalice 

Bolešiny (KT) 

- m.č. Bolešiny: bar. náv. kaple z k. 18.st., špýchar u usedlosti čp.13 z k.19.st. 

- m.č. Domažličky: roub. špýchar u usedlosti čp..6 (došk. stř.), areál hosp. usedlosti čp.15 (roub., černá kuchyně, 

špýchárek, kůlna, došky) 

- m.č. Kroměždice: kaplička se zvoničkou 

- m.č. Slavošovice: klasic. kaple sv. J. Nepomuckého z k.18.st. u čp.12, empir. kaplička z 2.čtvrt.19.st. na konci vsi, 

chalupa čp.2 (prk. štít, došk. střecha, roub. stodola) 

Borovy (KT) 

- m.č. Borovy: roub. Sroubek u usedlosti čp.6, areál hosp. usedlosti čp.31 (zděné obyt. stavení,polovalba, roub. části), 

roub. špýchárek u usedlosti čp. 35 a kůlna, roub. špýchárek u usedlosti čp.46, náves. empir. mešní kaple Narození 

P. Marie z r. 1835 

Bošice (VP) 

- m.č. Bošice, 588 m. (1315) 

- m.č. Záhoří 

Břežany (HR) 

- m.č. Břežany u Horažďovic, 488 m, VPZ. Areály zděných selských statků jihočeského blatského typu – zlidovělého 

baroka: usedlosti čp. 1, 2, 3, 4, 5,7 (černá kuchyně), 50, boží muka, bar. kaple sv. Anny z r. 1870 

Budětice (SU) 

- m.č. Budětice (615307): 495 m. hosp. usedlost čp. 14 – torzo roubeného objektu, lomenice s kabřincem, černá 

kuchyně, usedlost čp. 46 – zděná, valbička, brána, stodola, stáje, špýchar, kůlny (areál), hosp. usedlost čp. 60, 

s kovárnou – výheň (areál), pozd. rom. kostel sv. Petra a Pavla z l. 1240 – 50, hřbit. kaple. Na silnici do Rabí je techn. 

památka – klenutý kamenný silniční propustek (patrový), zříc. hradu Čbán ze 13. st. 

- m.č. Lipová Lhota: 552 m, hosp. dvůr, kaple a kříž 

- m.č.. Vlkonice: 512 m, Ukázky usedlostí typu lidového baroka – statky s branami: hosp. usedlost čp. 9 – zděná, bar. 

bohatě zdobený štít, brána (areál), usedlost čp. 15 – zděná, stodola, kaplička u usedlosti čp. 15 

Černíkov 

- m.č. Slavíkovice: čp. 55 roubená sýpka 

Čkyně (PR) 

- m.č. Čkyně, pův. osada v údolí Volyňky, býv. středověká zlatá štola, kostelík sv. Maří Magdalény (před r. 1270), 

hřbitov, zámek, židovský hřbitov 

- m.č. Dolany, (1359), usedlost čp. 16 

- m.č. Mlýny, v údolí Spůlky, býv. mlýn, roubené stavby, rekreace 

Dlažov (KT) 

- m.č. Dlažov: špýchar se stodůlkou u hosp. usedlosti čp.41, hosp. usedlost čp.46 (zděná, pícka, šindel. střecha) 

- m.č. Miletice: náves. pozd. bar. kaple sv. J. Nepomuckého z r.1466 

Dobršín u Sušice (SU) 

- m.č. Dobršín u Sušice, VPR, podhorská obec v údolí Otavy s cennými areály hospodářských usedlostí: 

čp. 1 – sýpka se stodolou, čp. 2 – sýpka a chlévy, čp. 3 – usedlost (nově če.2) barokiz. štít, sýpka, chlévy, brána, 

čp. 4 – barokiz. štít, sýpka, sklep, čp. 6 – barokiz. štít, brána, čp. 8 – prk. štít, polovalba, sýpka, sklípek, stodola, 

kaplička, čp. 9 – bar. štít, polovalba, brána, stodola, stáje, čp. 12 – barokiz. štít, čp. 13 – štít s polovalbou, sýpka, čp. 16 

– brána, čp. 17 – roubený špýchar, štít s polovalbou, čp. 18 – lomenice s polovalbou, výměnek, brána, čp. 19 – štít 

s polovalbou, černá kuchyně, chlév, čp. 21 – štít s polovalbou, čp. 126, čp. 127, čp. 128, čp. 129. 

Dolany (KT) 

- m.č. Dolany: usedlost čp. 16 (roub.v kožichu, prk.štít,branka,chlév), čp.17 (roub.v kožichu, prk.štít, došk.střecha, 

sroubek), sroubek usedlosti čp. 21 (roub., omit.), kovárna usedlosti čp.71 (s výhní), 

- m.č. Balkovy: čp.2 původně roubená obytná chalupa (v kožichu, prk. štít, došk. střecha, černá kuchyně, stodola) 

areál usedlosti čep. 6 se zvoničkou (roub. v kožichu, prk. kabřinec, černá kuchyně, chlévy) 

- m.č. Malechov: sroubek u usedlosti čp.6 (roub. omít.), hosp. usedlosti čp. 7, 20, 24 

m.č. Svrčovec: hosp. usedlost čp. 3 a 4, roub. špýchárek u hosp. usedlosti čp.17 

- m.č. Výrov: brána hosp. usedlosti čp.6 

Domoraz (HR) 

- m.č. Domoraz, 520 m, (1045), obyv. 83, hosp. usedlost čp.1 (ren. štít), čp.34 (roub. v kožichu), náv. kaple sv. Anny, 

novogot. Boží muka 

Drslavice: 

- k.ú. a m.č. Švihov u Lazišť: 

m.č. Drslavice /Drslawitz: 32034/3-3785 pozd. got. tvrz čp.1 , pak sýpka, návrh dostavby kaple u tvrze / sýpky 

Hlavňovice: 

114

- k.ú. a m.č. Hlavňovice u Sušice: 29045/4-2901 areál bar. zámku čp. 1 ze 17. st. s hosp. dvorem, 

31777/4-2899 areál bar. kostela sv. J. Nepomuckého z l. 1799 - 1808, 

17897/4-2900 bar. kaplička sv. Vojtěcha šestiboká z r. 1707 , dřevěnice čp. 26 

- k.ú. a m.č. Častonice: horská selská stavení, lid. arch., chalupa čp. 2 – roubenice, šalov. štít, černá kuchyně, chlév, 

chalupa čp. 9 – barokiz. štít, roubenka, sýpka, chlévy 

- k.ú. a m.č. Čeletice: návrh obnovy kaple P. marie Červencové 

- k.ú. a m.č. Horní Staňkov: lid arch., zámek 

m.č. Cihelna: lid. arch. 

- k.ú. a m.č. Milínov: 

2903 chalupa čp.9 

- k.ú. a m.č. Pích: 

6370/4-2904 areál usedlosti čp. 4 – roubenice, šalov. štít, pavláčka, stáje 

- k.ú. a m.č. Suchá u Hlavňovic: 

m.č. Puchverk: 29589/4-2905 areál Holubova mlýna s pilou (Francisova turbina) čp.6 

- k.ú. a m.č. Zámyšl: 

m.č. Javoříčko: šumavské statky, kapličky, boží muka 

- k.ú. a m.č. Zvíkov: lid.architektura, např. čp.1 usedlost špýcharového typu (přestavěn) 

23398/4-2906 areál usedlosti čp. 3 – typická alpská roubenice (U Polánků) stará cca 230 let !, pod širokým rozložitým 

štítem původní zařízení, černá kuchyně, kachlová pec, krbeček, velká sednice, komora, původní římsa – mísník, na 

šindel. střeše zvonička, chlév, koncem 19. st. jako hospoda, renovace proj. arch. V. Mencl 

Horažďovice (HR) 

- m.č. Horažďovice, 427 m. MPZ, Město v širokém údolí Otavy. Židovský hřbitov. chalupa čp.600, čp.621, kaplička 

Na zářečí. 

- m.č. Babán: ren. špýchar u usedlosti čp.1 z r. 1558, hosp. usedlost čp.9, boží muka 

- m.č. Boubín: náv. kaplička 

- m.č. Horažďovická Lhota: náv. kaple se zvoničkou, 

- m.č. Komušín: bar. náv. kaple se zvonkem 

- m.č. Svaté Pole: hosp. usedlost čp.5 (bar. štít,brána, sýpka,kůlna, stodola), poutní r. bar. kaple sv. Anny 

- m.č. Třebomyslice: areál hosp. usedlosti čp.26 (zděná, brány, chlévy, bar. kaplička v zahr. zdi) 

- m.č. Veřechov: hosp. usedlost čp.20 

Hrádek u Sušice (SU) 

- m.č. Hrádek (u Sušice): 485 m, (1298). Podhorská obec v údolí Ostružné (rýžování zlata). Domy špýcharového typu - 

špýcharový dům čp. 22 (patro s podstřeším) s bránou, špýchar. dům čp. 25, chalupa čp. 68 – šindel. valbová střecha. 

Areál bar. mlýna čp. 87 s bar. zvlněným štítem. Socha sv. J. Nepomuckého na mostě, litý křížek, areál ren. zámku z k. 

16. st. s hist. parkem a prvky drobné architektury (sochy, kapličky). Chráněný dub, chráněná lípa. 

- m.č. Čejkovy: náv. kaple 

- m.č. Čermná: usedlost kovárny čp. 16 s chlévem, usedlost čp. 43 ve Vrčanech – roub. v kožichu, černá kuchyně, 

chlévy, čp. 10. čp. 73, bar. návesní kaple z 19. st. 

- m.č. Kašovice: 502 – 520 m, osada v údolí Ostružné, zříc. hradu (tvrze) nad potokem s park. okolím a alejí, sejpy na 

Ostružné 

- m.č. Odolenov / Wodolenow: 682 m, (1543). bar. kaple býv. lázní Vodolenka, léčivý pramen, býv. hostinec, dnes 

dětský tábor 

- m.č. Tedražice: 494 m. (1359), tvrz upravená na zámeček a hosp. dvůr 

- m.č. Zdouň: 490 m, (1257), kostel sv. Vavřince na Zdouni u Ostružné, se hřbitovem, kostnice, památná lípa srdčitá a 

velkolistá u kostela 

- m.č. Zbynice: 570 m. rom. – got. kostel Zvěstování P. Marie, bar. fara a hospodářské objekty čp. 1 

Hradešice (HR) 

- m.č. Hradešice: 458 m, VPZ, soubor roubených hospodářských usedlostí nalžovského typu (uzavřené dvory, vrata 

s brankou mezi štíty): čp. 14 – roub., brána, čp. 15 – zděný, brána, čp. 17, čp. 40, got. kostel Proměnění Páně z r. 1360, 

bar. fara, kostelík sv. Antonína a aleje. Památný dub u kaple sv. Antonína. 

- m.č. Černíč: 457 – 480 m, hosp. usedlost čp. 10, návesní kaplička z 1. pol. 19. st. 

- m.č. Smrkovec: 470 m 

Chanovice (HR) 

- m.č. Chanovice, 560 m, VPZ, areál zámku s parkem, farní kostel Povýšení sv. Kříže, klasicistní návesní kaple, bar. 

špýchar, bar. socha sv. Donáta 

Chanovický skanzen 

Záchranná expozice lidové architektury jihozápadních Čech je v Chanovicích od r. 1993 postupně budována 

klatovským muzeem. Skanzen vzniká na severním okraji středověké vsi, na louce navazující na zámecký park. Soubor 

historických staveb je zastoupen 11 roubenými objekty a dalšími hodnotnými budovami, kterým by na jejich původním 

místě hrozil zánik. Venkovský kolorit dotváří dva kříže. Dalších 13 rozebraných chalup mají připraveno pracovníci 

115

Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech. Chalupy získává muzeum a obec většinou zdarma od býv. majitelů, 

někdy jen za cenu palivového dřeva. Výhledově by zde mělo stát cca 30 objektů. 

V současnosti jsou ve skanzenu, nebo se připravují následující objekty: 

- 3219 roubená sýpka s klenbou z usedlosti čp. 6 Petrovice u Měčína (18. st.) a rekonstrukce předzahrádky 

- 5118 roubená stodola z přelomu 18. a 19. st., původně v areálu mlýna v Nezdicích u Borov na Přešticku 

- dřevěná kolna ze statku čp. 9 v Měčíně - nejcennější objekt, neboť dendrochronologické datováním ze stáří dřeva 

ostění ostění (futer) je z r. 1560, obvodové roubení je ze stromů pokácených v l. 1616 - 19 (obdélný půdorys) 

- kopie sušárny ovoce z Měčína čp. 151 

- roubená sýpka z hospod. usedlosti Přetín čp. 34 

- roubená chalupa, původně z Čachrova čp. 39 

- 3418 - roubená sýpka Svrčovec čp. 17 u Klatov 

- pamětní kříž z r. 1863 (při vjezdu do skanzenu) 

- pamětní kříž (v z. části areálu u chalupy z Čachrova). 

U skanzenu vzniká ovocný sad s tradičními druhy a odrůdami ovocných dřevin - jabloní, hrušní, třešní, višní, švestek, 

mišpulí a lískových ořechů a zahrady s místními okrasnými keři a léčivými bylinami. 

m.č. Defurovy Lažany:zám. Areál s parkem, bar. kaple sv. Antonína 

m.č. Holkovice: hosp. usedlost čp. 15 a č.20, bar. náv. kaplička 

m.č. Újezd u Chanovic: hosp. usedlost čp.7 (brána a špýchar) 

Chlístov (KT) 

- m.č. Chlístov: 527 (664) m, (1384), pošumav. roub. domy na podezdívce s vyřezávanou pavláčkou z k. 19. st., 

hospodářská usedlost čp. 32 – vyřezáváná pavláčka, prk. štít, valb. střecha, hosp. usedlost čp. 34 – pult. střecha, studna, 

čp. 37 – roubenice v kožichu, černá kuchyně, bedněný štít, průlezný komín, hosp. usedlost čp. 38 – roubenice patro 

s pavláčkou, prk. štít, polovalba, stodůlka, chlévy, got. kostel Povýšení sv. Kříže (got. věž) z k. 14.st., býv. tvrz, pak pův. 

bar. zámek, synagoga, žid. hřbitov. 

Chocomyšl (KT) 

- m.č. Chocomyšl: čp. 7 roubená obytná chalupa 

Chudenice (KT) 

- m.č. Chudenice: usedlost čp. 17, 18, 28, 58, hájovna Kramoly čp. 54, domy čp. 9,12,15, starý zámek s pivovarem, 

nový zámek Lázeň, věž býv. kostela Bolfánek, NPP arboretum Americká zahrada 

- m.č. Bezpravovice: čp. 17 roubená obytná chalupa, hosp. usedlost čp. 5 

- m.č. Lučice: 505 m, hosp. roub. usedlost čp. 2 – patrně nejstarší roub. dům v Čechách z r. 1556, (roub., dýmný 

otvor, sýpka, chlév, komora) 

- m.č. Slatina: čp. 13 areál vodního mlýna u vsi, hosp. usedlost čp.23, býv. synagoga 

Chudenín (KT) 

- m.č. Chudenín: pozd. bar. náv. kaple 

- m.č. Hadrava: hosp. usedlost čp.16 (roub., černá kuchyně, sýpka, stodola, chlévy, šindel) 

Janovice (KT) 

- m.č. Janovice: hosp.usedlost čp.21 (roub. v kožichu, prk.štít s polovalbou, černá kuchyně, stodola), hosp.usedlost 

čp.27 (E10) (roub., černá kuchyně,štít s polovalbou, stodola), dvojdům čp.55 býv. hospoda a krám vč. dvora 

- m.č. Petrovice: bar. chalupa čp.39 

- m.č. Rohozno: sýpka u chalupy čp.4 

- m.č. Spůle: bar. náv. kaple 

Javor (KT) 

- m.č. Javor (772283, u Strážova): 517 m, 20219/4-3001 laténské hradiště (výšinné sídliště)? 

- m.č. Loučany: hosp. usedlost čp.1 (roub., prk. štít s polovalbou, černá kuchyně, chlév) 

Ježovy (KT) 

- m.č. Ježovy: areál zámku, kaple 

- m.č. Trnčí: náv. kaple 

Jíno (KT) 

- m.č. Jíno: hosp. usedlost čp.15 (roub., obyt. stavení se špýchárkem, bar. štít, brána), hosp. usedlost čp.25 (roub. 

v kožichu, černá kuchyně, špýchárek, kůlna, chlév), hosp. usedlost čp. 54 (roub., šind. střecha, černá kuchyně, roub. 

špýchárek) 

Kasejovice (NP) 

- m.č.: výklenková kaple sv. J. Nepomuckého 

- m.č. Řesanice: VPZ 

Kejnice (HR) 

- m.č. Kejnice u Horažďovic: 540 - 550 m, bar. náv. kaple u zvoničky (lidové rokoko), hradiště na vrchu Stráž 584 m 

Kdyně (DO) 

- m.č. Podzámčí: čp. 1 roubená obytná chalupa 

Klatovy (KT) 

116

- m.č. Křištín: roubená chalupa čp. 5 (černá kuchyně) 

- m.č. Otín: areál hosp. usedlosti čp.2 (roub. obyt. stavení, prken. štít, brána, předzahrádka, chlévy) 

- m.č. Střeziměř: roub. Chalupa čp. 10 (prk. štít) 

- m.č. Štěpánovice: čp. 14 roubená obytná chalupa (prk. štít, došk. střecha, černá kuchyně, dřev. stodola) 

- m.č. Vítkovice: zděný špýchar u čp.4 (se zápražím) 

Kolinec (KT) 

- m.č. Kolinec (668419): 545 – 560 m. Podhorská obec na Ostružné pod vrchem Vidhošť (759 m), v okolí býv. rýžování 

zlata, dolování stříbrné rudy, později těžba žuly. Bar. městské domy čp. 7, 8, 30, 35, 46, 47, 70. Pův. románský kostel sv. 

Jakuba Většího, bar. fara, žid. hřbitov s náhrobky, zámeček z tvrze. Bar. kam. most z 18. st. – techn. památka a bar. 

socha sv. J. Nepomucký. V okolních osadách objekty lid. architektury 

- m.č. Bernartice u Boříkov (608211): 595 m 

- m.č. Boříkovy (608220): 595 – 640 m, hradiště, tvrz z 15. st. – pozd. bar. zámeček, hradiště 

- m.č. Brod (668397): ?, 573 m 

- m.č. Buršice (668401): 600 - 602 m. Podhorská osada, žul. lomy 

- m.č. Hradiště u Boříkov (608238): 668 m, pův. tvrz - areál. pozd. bar. zámku a parku, bar. socha sv. J. Nepomuckého, 

slovanské hradiště Na skále. Chráněný buk. 

- m.č. Jindřichovice u Malonic (691046): 563 m. Podhorská osada – zbytky šumavských roubených hosp. usedlosti z 

18. st. - na podezdívce s dřevěným bedněním pod polovalbovou střechou: čp. 16 – roubenice, čp. 17 roubenice (če.1 

poloroubená obytná chalupa), čp. 34 – roubenice v kožichu, černá kuchyně, čp. 35 – roubenice v kožichu, prk. štít, bar. 

náves. kaple, ren. Starý zámek, bar. Nový zámek u bašty býv. tvrze, park, památná Jindřichovická lípa, Jindřichovický 

klen, Jindřichovický buk, Javor stříbrný 

- m.č. Lukoviště: 627 m. hosp.usedlost čp. 6 

-m.č. Malonice / Malonitz: 603 m. (1360), středov. tvrz přestav. na ren., pak bar. zámek (dnes pohostinství). Památné 

stromy: Malonická lípa (800 let !) a Lípa na návsi v Malonicích 

- m.č. Mlázovy (697281): 568 m, Bar. zámek na místě tvrze, pův. raně got. kostel sv. J. Křtitele, hřb. kaple, pravěké 

hradiště na vrchu Hůrky (677 m) 

- m.č. Podolí: 580 m. zříc. kostela, Tomáškova lípa v Podolí 

- m.č. Sluhov (691062): 595 m. řada typických pošumavských roubených chalup - označována jako živý pošumavský 

skanzen, roub. usedlost čp. 6 z 18.st. a usedlost čp.7. Dnes rekreační osada. Sluhovská lípa. 

- m.č. Tajanov u Malonic (691089): 595 m, (1381), boží muka 

- m.č. Tržek: 598 m, hosp. usedlost čp. 16 (roub., došky, černá kuchyně) 

- m.č. Ujčín (668443), 588 m, ren. zámek, hosp. usedlosti čp. 2 (roub.), 10, 20 (roub.,lomenice s pavláčkou) 

Křenice (HT) 

- m.č. Křenice: čp. 15 usedlost, usedlosti čp. 4, 9, 26, panská sýpka čp. 19 

- m.č. Kámen: hosp.usedlost čp. 5, 18, 34 (roub. špýchárek) 

- m.č. Přetín: hosp. usedlosti čp. 5, 18, 34 (roub. špýchárek) 

Kvášňovice (HR) 

- m.č. Kvášňovice: farní kostel, bar. boží muka 

Lažiště (PR) 

- m.č. Lažiště (672599): 663 m, (1352), 426 ha, VPZ, roubené a zděné domy špýcharového typu 

46704/3-3623 kostel sv. Mikuláše, 27852/3-3624 kříž z. od obce, 46093/3-3619 venk. usedlost čp.6, 

26718/3-3622 venk. usedlost čp.9, 27218/3-3622 venk. usedlost čp.15, 30390/3-3620 venk. usedlost čp.16, 

1480/3-3617 venk. usedlost čp.20, 39325/3-3621 venk. usedlost čp.22 

Loučim (DO) 

- m.č. Loučim: čp. 3 roubená obytná chalupa 

Loučovice (ČK), 4200 ha, obyv.: 2948 / 2059 / 1975 / 1824 , trvale degresivní 

- k.ú. a m.č. Loučovice / Kienberg, Kűhnberg (687138): 663-690 m, (1361), obyv.: 2686 / 217 / 217 / ? , osada pod 

horou Luč, 3 km od Lipenské nádrže, Vltavský mlýn, teplárna, pila, 44986/3-1339 kostel sv. Oldřicha na břehu Vltavy, 

25622/3-1340 kaple sv. Prokopa u kostela sv. Oldřicha, býv. teplárna, pila, papírna Vltavský mlýn, kostelík sv. Oldřicha, 

kostelík sv. Prokopa, Panský dům, škola, NPR Čertova stěna a Luč, PP Medvědí hora, PP Rašeliniště Kapličky, PP 

Uhlířský vrch, Přírodní park Vyšebrodsko 

- k.ú. a m.č. Boršov u Loučovic / Gieβhűbel (687162): 770 m, (1378), obyv.: 30 / ? 

- k.ú. a m.č. Dvorečná / Voraschne (687171): 760 m, (1557), obyv.: 81 / ? 

- k.ú. a m.č. Kapličky / Kapellen (798916): 780 m, (1278), na cestě z Pasova do Vyššího Brodu, býv. rychta, sklárna, 

kostel sv. Jana a Pavla, hraniční pásmo s Rakouskem, v r. 1959 zbořena, na místě fary žulový kříž z r. 1990, BR, EVL 

Rašeliniště Kapličky CZ0313513, 115,6438 ha, návrh PR/PP, střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei) 

m.č. Adámky / Abdank, 920-950 m, (1530), obyv.: 35 / ? , zaniklá osada pod vrchem Hvězda, původně 5 zděných 

patrových domů, vysídlení r. 1946, likvidace staveb v r. 1956 

m.č. Dobřín / Dobring, 850 m, (1530), obyv.: 83 / ? 

m.č. Hřbítek / Hundsruck, 950 m, (1789) 

117

m.č. Hvězda (Strmá) / Stern, Schlagl hinter Rossberg, 940 m, (1530), obyv.: ? 

m.č. Krásné Pole / Schőnfelden, 900 m. (1530), návrh obnovy kaple 

m.č. Lhota / Stift, 820 m, (1520), obyv.: 102 / ? , návrh obnovy kaple 

m.č. Lipová / Lindberg, 850 m, (1530), obyv.: 103 / ? , návrh obnovy kaple 

m.č. Mlýnská / Műhldorf, 820 m, (1530), návrh obnovy kaple 

m.č. Nové Domky / Neuhäusel, 750 m, (1789), obyv.: 221 / ? 

m.č. Schőnfelden, obyv.: ? 

- k.ú. a m.č. Mnichovice u Loučovic / Minischlag, Munischlag (798924): 850 m, (1500), obyv.: 314 / ? , osada 

u soutoku Mnichovického potoka a Menší Vltavice, býv, dvůr, dnes rekreace, návrh obnovy kaple 

m.č. Frantoly (Žlín) / Frauenthal, 850 m, (1520), obyv.: 405 / ? , horská osada vysoko nad údolím Zlatého potoka, bar. 

kostel sv. Filipa a Jakuba z r. 1756 a hřbitov, větší patrové statky, býv. samota Koller 

m.č. Malonín / Pleschen, obyv.: 88 

m.č. Klenovice / Klenowitz, obyv.: 151 

m.č. Hodoň / Hornschlag, 770 m, (1530), obyv.: 105 / ? , návrh obnovy 2 kaplí 

m.č. Martínkov / Marketschlag, 710 m, (1379), obyv.: 66 / ? , návrh obnovy 2 kaplí 

- k.ú. a m.č. Nové Domky (742627): (1789), obyv.: 262 / 3 / 3 / ? , návrh obnovy kaple 

Malý Bor (HR) 

- m.č. Malý Bor: 442 m. Obec u Horažďovic s hosp. usedlostmi se štíty typu lidového baroka, např.: čp. 76 – barokiz. 

štít, došková střecha, kam. chlév, zbourána a vybudována novostavba, chalupa čp. 94. Pozd. rom. farní kostel sv. M. 

Magdalény z doby kolem r. 1200, hřbitov, fara s ohrad. zdí a got. portálem, zaniklá tvrz, kaplička na vrchu Kuchyňka, 

zaniklá tvrz 

- m.č. Hliněný Újezd: 463 m, náves. kaple se zvoničkou 

- m.č. Malé Hydčice: 435 m, usedlost čp. xx – bar. štít, empir. brána, zděný špýchar 

Mezihoří (KT) 

- m.č. Mezihoří: hosp. usedlosti čp. 2, x, 18, 30, kaple se zvoničkou 

Měčín (KT) 

- m.č. Měčín: areál zámku, kostel sv. Perta a Pavla, panský hostinec 

- m.č. Bíluky: hosp. usedlost čp.15 

- m.č. Nedanice: hosp. usedlost čp. 22, špýchar mezi čp. 17 a 37 

- m.č. Nedaničky: hosp. usedlost čp. 13 (roub. špýchárek) 

- m.č. Petrovice u Měčína: 450 m, chráněný soubor lid. architektury: roubené špýchary u čp. 5, 6, 7, 8, 9, zděné statky 

čp. 10, 11, 16, zděné brány usedlostí (7,8,9,11,16), pův. got. kaple sv. Vojtěcha, bar. socha sv. J. Nepomuckého. 

čp. 9 roubená kůlna se stodůlkou ve skanzenu v Chanovicích 

- m.č. Radkovice: hosp. usedlost čp. 9 s roub. sroubkem, boží muka 

Mlýnské Struhadlo (KT) 

- m.č. Mlýnské Struhadlo: bar. náv. kaple 

Mochtín (KT) 

- m.č. Hoštičky: hosp. usedlost čp. 10 

- m.č. Kocourov: areál zámku, panský hosp. dvůr, panská kovárna, bar. kaple 

- m.č. Nový Čestín: zámek, kaple 

- m.č. Srbice: empir. špýchar, bar. kaplička 

- m.č. Tešetiny: hosp. usedlost čp. 12 (roub. v kožichu, černá kuchyň) 

Mokrosuky (KT) 

- m.č. Mokrosuky (698253): 532 - 573 m, obec nad Ostružnou, areál zámku (restaurace) a kaple sv. Martina, hist. park, 

zbytek vodního příkopu, litin. křížek na kamen. Soklu, dub v Mokrosukách, Lípa u Zelených 

- m.č. Lešišov: 532 m, bar. kaplička sv. Martina, lípa nad Lešišovem 

Myslív (NP) 

- m.č. Myslív: lid. arch. Blat. typu, hosp. usedlost čp. 23 (štít, brána), farní kostel 

- m.č. Loužná: hosp. usedlost čp. 12 

- m.č. Milčice: areál hosp. usedlosti čp. 10 

Myslovice (KT) 

- m.č. Myslovice: empir. kaple se zvoničkou 

Nalžovské Hory (HR) 

- m.č. Nalžovské Hory: Nalžovy: 494 m, býv. horn. městečko (stříbro), býv. tvrz, pak pozdně ren. zámek (nepřístupný) 

s angl. Parkem, hradiště Velký Hradec, kraj. úpravy na Prašivici (575 m) s romant. hradní zříceninou (připomínající 

irské sídlo majitel) 

Stříbrné Hory: 514 m, areál. bar. kostel sv. Kateřiny z l. 1721 – 23 s křížovou cestou, smírčí kříž, bar. plastiky z 1 pol. 

19.st.: sv. Petr a Pavel, Madona, sv. Václav a Vít, sv. J. Nepomucký. 

- m.č. Letovy: 536 m, bar. náv. kaple se zvonicí 

- m.č. Neprochovy: 500 m, usedlost čp. 7 – barokiz. štít, špýchárek, náv. kaple a křížek 

118

- m.č. Otěšín: hosp. dvůr 

- m.č. Těchonice: 495 m, kostel sv. Filipa a Jakuba, bar. fara, památná Valachoc lípa srdčitá 

- m.č. Ústaleč: 586 m. osada na úbočí Vidhoště (759 m). Zděný špýchar u čp. 15, bar. boží muka, náv. kaple. Pravěké 

hradiště Hradec 

- m.č. Velenovy: 525 m 

- m.č. Žďár: 513 m, usedlost čp. 12 – barokiz. štít, brána 

Nehodiv (KT) 

- m.č. Nehodiv: hosp. usedlost čp. 7 

Nezdice na Šumavě (SU): 1743 ha, obyv.: 1907 / 493 / 498 / 393 / 343, trvale degresivní 

- k.ú. a m.č. Nezdice na Šumavě / Nesditz (704423): 610 – 638 m, (1396), obyv.: 1103 / 292/ 265 / ? , obec na 

Nezdickém potoce pod Ždánovem, zbytky šumavských usedlostí špýcharového typu: šumavská chalupa čp. 3 – zbytky 

tvrze, chalupa čp. 30 – roubenice, polovalba, býv. cihelna tvořená polní pecí, předpecníkem a hliništem z k. 19. st. 

(pracovala ještě po 2.sv. válce), 44212/4-4762 býv. rychta čp.1, 29005/4-3167 chalupa čp. 112 (E14) – roubenice, 

s lomenicí a polovalbou, dále mlýn se stodolou, EVL Pohorsko CZ0322059, 5,0202 ha, k.ú. Nezdice na Šumavě a 

Pohorsko, návrh PP, hořeček český (Gentianella bohemica) 

- m.č. Ždánov: zbytky starých šachet po dolování zlata, hosp. usedlost čp. 13, býv. empir. dvorec, kostel, býv. samota 

Kukanda, Pazderna, hájovna, dvůr, myslivna Záluží, pošumavské chalupy čp. 3, 30, 112, 

m.č. Pařezí / Pareska, (1787), obyv.: ? 

m.č. Ždánov / Zosum: 828-838 m. (1610), obyv.: 94 / ? , horská osada (do r. 1970) pod vrchem Ždánov (1065 m), 

dolování zlata, zánik, zbytky starých šachet po dolování zlata, Buk na Ždánově 

- k.ú. a m.č. Ostružno na Šumavě / Ostrosen, Wostruschna (716251): 744 m, (1450), 453 ha, obyv.: 354 / 103 / 30 / ? , 

skupina chalup Pazdrérny, hosp. usedlosti čp. 1 a 2, náv. kaple, lom na mramor a syenitový porfyr 

m.č. Klepačka: obyv.: ? / ? / 10 / ? 

m.č. Podlesí – hosp. usedlosti špýcharového typu, některé s pavláčkami ve štítech: čp. 1 – roubenice, štít pavláčkou, 

polovalb. střecha, usedlost čp. 2 – archaicky zděná, černá kuchyně, sýpka, chlév, náv. kaple, lom na mramor a syenitový 

porfyr 

- k.ú. a m.č. Pohorsko / Buchholz (704431): 746 m, (1413), 198 ha, obyv.: 94 / ? / 71 / ? , hosp. usedlost čp. 5 – 

roubenka, černá kuchyně, pec, prk. štít, lomenice s kabřincem, šindel, návrh obnovy kaple 

- k.ú. a m.č. Ostružno na Šumavě: 

Němčice 

- m.č. Úlikov: čp. 1 roubená sýpka 

Obytce (KT) 

- m.č. Obytce: zám. areál, bar. kaple, hosp. usedlost čp.10 

Olšany (KT) 

- m.č. Olšany: 516 m (1227), obyv.: 203. Obec na okraji rybničnaté krajiny – lid. architektura přechodu usedlostí 

k blatskému typu – zděné statky s půlkruhovými branami: čp. 4, 5, 9, podroužnická chalupa čp. 16 – roub., lomenice 

s kabřincem, černá kuchyně, boží muka – kaplička 

Ostřetice (KT) 

- m.č. Ostřetice: čp. 14 zděná sýpka, boží muka, kaplička 

Pačejov (HR) 

- m.č. Pačejov: torza lid. architektury, býv. zaniklá tvrz, novogot. kostel 

- m.č. Strážovice: hosp. usedlost čp. 13, náv. kaplička se zvoničkou, boží muka 

- m.č. Velešice: objekty lid. arch. (návrh pam. zóny), 

Petrovice na Šumavě: 659 m, obec v údolí Volšovky, roubený špýchar, mlýn, raně got. kostel 

Plánice (KT) 

- m.č. Plánice: čp. 86 roubená obytná chalupa, kam. smírčí kříž, boží muka 

- m.č. Blížanovy: čp.39 zděná sýpka 

- m.č. Kvasetice: tvrz přebudovaná na sýpku 

- m.č. Lovčice: bar. zámek 

- m.č. Nicov: poutní kostel Narození P. Marie 

- m.č. Pohoří: čp. 19 roubená obytná chalupa (černá kuchyně) 

- m.č. Vracov: č.e.1 vodní mlýn 

- m.č. Zbyslav: bar. boží muka 

- m.č. Zdebořice: kostel sv. Jiljí 

Pocinovice (DO) 

- m.č. Pocinovice: čp. 47 roubená obytná chalupa 

Podmokly u Sušice (SU) 

- m.č. Podmokly u Sušice (724041): 505 m, (1045), areál zámečku, náv. kaple 

Poleň (KT) 

- m.č. Poleň: čp. 12 zděná obytná chalupa, usedlost čp.13 a 35, roub. mlýn čp.28, kostel Všech svatých, 

119

- m.č. Liška: hosp. usedlost čp.4 (sroubek, šindel. střecha), kaple 

- m.č. Poleňka: hosp. usedlosti čp. 3, 4, 17 

Prachatice (PR), město (1323/1960), 3890 ha, obyv.: 5926 / 11794 / 11848 / 11587, degresivní 

- k.ú. a m.č. Prachatice / Prachatitz I,II (732630): (1312), obyv.: 1865 / 892 / 1060 / ? , MPR, množství památek: 

www.MonumNet, opevnění města, kostel sv.Jakuba Většího, řada kaplí, měšťanské domy, boží muka aj., býv. samoty 

Bräubartl, Fackenbeg, Treml, Dvůr a hostinec Kroupův / Kroupahof, Dvůr Strachotínský, Dvůr Streidlův, Dvůr u Lípy / 

Lindenhof, Dvůr Ivův / Ivohof, Chalupa Ksandrova / Xanderchaluppe, mlýn Bernkopfův, mlýn Fejtlův / Feitlműhle, 

mlýn Obecní / Gemeindeműhle, mlýn Pilařův, mlýn Rumpálův / Rumpalműhle, mlýn Velišův / Wellischműhle, 

samota a hostinec Na kovárně / Schmiede, hřbit. kostel sv. Petra, návrh obnova kapličky P. Marie Bolestné, 

EVL Prachatice – kostel CZ0313820, 0,07766 ha, návrh PP, netopýr velký (Myotis myotis) 

m.č. Lázně sv. Markéty / Sankt Margarethenbad, obyv.: 50 / ? , bývalé, na úbočí Libína, bývalé, návrh obnovy 3 kaplí 

m.č. Libínský Les, obyv.: ? 

m.č. Pod Zdenicemi, obyv.: ? 

m.č. Skalka, obyv.: ? 

m.č. Výrovec, obyv.: ? 

- k.ú. a m.č. Běleč (Bělč) u Těšovic (766836): 519 m, (1360), obyv.: 305 / ? , zaniklá tvrz, býv. Bělečský mlýn 

m.č. Bělečská Lhota, ob.: 63 / ? 

- k.ú. a m.č. Budkov u Husince (615579): 490 m, (1356), obyv.: 279 / ? 

- k.ú. a m.č. Dachov / Dachow (629294), 720 m, (1542), obyv.: 75 / ? 

- k.ú. a m.č. Dolní Kožlí (629308): 848 m, (1407), obyv.: 350 / ? 

- k.ú. a m.č. Dvory u Lazišť / Dwur (679518): 621 m, (1404), obyv.: 214 / ? , lid. architektura, dům čp. 11 z r. 1855 

- k.ú. a m.č. Frantoly / Frauenthal (693928): 692 m, (1315), obyv.:89 / ? 

- k.ú. a m.č. Horní Kožlí / Ober Kožli (629316): 805 m, (1407), obyv.: 93 / ? 

- k.ú. a m.č. Horouty / Horauth (649694): 560 m, (1453), obyv.: 79 / ? 

- k.ú. a m.č. Husinec / Husinetz (649660): 504 m, (1291), obyv.: 1412 / ? , nádraží ? 

- k.ú. a m.č. Chlumany / Chumena (651702): 528 m, (1383), obyv.: 389 / ? , býv. hostinec U Kopkáně / Na Velkých 

Polích 

- k.ú. a m.č. Jelemek / Jelemka (701688): 774 m, (1379), obyv.: 356 / ? , býv. samoty Bolech Starý, Fajšl, Hukák, 

Kramer, Ležák, Na Plzeli, Tesař, Dolejší Toncar, U Hajpalů, U Judla, U Žahoura, Kočičí Vrch, Jakšův, mlýn Šandův, 

mlýn U Studlara, mlýn a pila U Forků 

- k.ú. a m.č. Kahov / Kahau, Gahau (732737): 640 m, (1542), obyv.: 5926 / 11 / 15 / ? 

- k.ú. a m.č. Kralovice / Krallen, Kralm (672637): 675 m, (1334), obyv.: 115 / ? 

- k.ú. a m.č. Leptač / Rohn (654159): 665 m, (1393), obyv.: 288 / ? 

- k.ú. a m.č. Libínské Sedlo / Pfefferschlag, Fefry (682888): 850 – 885 m, (1351), obyv.: 307 / 19 / 45 / ? , rozhledna, 

letní restaurace a hájovna Libín, lid. arch. zděná stavení s polovalbovými střechami, polokruhové brány, pozdně got. 

kostel sv. Anny, návrh obnovy kapličky, BR, EVL?? 

m.č. Městská Lhotka, (1315), obyv.: 42 / 5 / 4 / ? 

- k.ú. a m.č. Mojkov / Meikow (629324): 830 m, (1356), obyv.: 83 / ? 

m.č. Nebahovy / Nebahow, 745 m, (1317), obyv.: 315 / ? , býv. samoty Na Borcích, V Pláni, Vevečí, Vopičkovna, Za 

vrcy 

m.č. Veveří / Wewř, 650 m, (1379), obyv.: 10 / ? , býv. samota Grei 

- k.ú. a m.č. Oseky / Wossek, (732745): 641 m, (1370), obyv.: 160 / 20 / 27 / ? 

- k.ú. a m.č. Ostrov na Šumavě / Wőrles (715760): (1370), obyv.: 107 / 29 / 32 / ? , poutní kaple P.Marie Pomocné na 

vrchu Turnerg, býv. samoty Bauer, Guglbauer 

m.č. Nad tratí, obyv.: ? 

- k.ú. a m.č. Perlovice / Perletschlag (682896): 875 m, (1456), obyv. 91 / 4 / 9 / ?, návrh obnovy kapličky 

- k.ú. a m.č. Podolí I / Podoly, Podole (724360): (1503), obyv.: 88/ 12 / 16 / ? 

- k.ú. a m.č. Podolí II (724432): obyv.: ? 

- k.ú. a m.č. Stádla (Stadla) / Stadlern (753220): 840 m, (1589), obyv. 88 / 1 / 2 / ? 

m.č. Kamýk / Wildberg, Kameik, 760 m, (1456), obyv.: 32 / ? 

- k.ú. a m.č. Staré Prachatice / Alt Prachatitz (732711): 540 m, (1088), obyv.: 110 / ? , osada založená na Zlaté stezce, 

kostel sv. Petra a Pavla, 2331/35938 siln. most, býv. samoty U Bertla, U Cestářů, U Krejčího, U Sedleckého, 47159/3- 

3754 venkov. usedlost (got. portálek) 

m.č. Městská Lhotka / Stadtisch Lhotka, 535 m, (1315), obyv.: 43 / ? 

m.č. Ostrov / Wostrow, 542 m, (1370), obyv.: 117 / ? 

m.č. Probošt, obyv.: ? 

- k.ú. a m.č. Těšovice u Prachatic / Těschowitz (766852): 501 m, (1356), obyv.: 297 / ? 

- k.ú. a m.č. Uhřice u Vlachova Březí / Auřitz (773328): 750 m, (1378), obyv.: 240 / ? 

m.č. Doubrava / Doubrau, 659 m (773328): (1569), obyv.: 93 / ? , osada 

- k.ú. a m.č. Vlachovo Březí / Willichsbirken (783293): 525 m, (1274), obyv.: 1832 / ? 

120

- k.ú. a m.č. Volovice / Woletschlag (732761): (1330), obyv. (205) 124 / - / 2 / ? . býv. samota Domky Rybářské / 

Fischerhäuseln, dvůr Esselhof 

m.č. Cvrčkov / Grilling, 560 m, (1457), obyv.: 16 / ? 

m.č. Křepelice / Krepenschlag, 880 m, (1456), obyv.: 30 / ? 

m.č. Sedlmín, obyv.: 39, ? 

m.č. Třemšín / Hummelberg, (1456), obyv.: 17 / ? 

- k.ú. a m.č. Výrov u Husince / Wejrow (649716): 519 m, (1356), obyv.: 186 / ? , býv. samota U Vachů 

- k.ú. a m.č. Zdenice / Zdenitz (792284): 740 m, (1299), obyv.: 173 / ? , býv. skupiny chalup Domky Glaserovy 

- k.ú. a m.č. Žárovná (794686): 725 m, (1394), obyv.: 186 / ? 

- k.ú. a m.č. Žernovice / Zernovic (701718): 650 m, (1334), obyv.: ? 

m.č. Dubovice / Dubowitz, 515 m, (1790), obyv.: ? 

Předslav (KT) 

- m.č. Předslav: čp. 24 zděná brána usedlosti, usedlost čp. 5, bar. špýchar, kostel sv. Jakuba Většího 

- m.č. Měcholupy: starý zámek a areál nového zámku 

- m.č. Němčice: got. tvrz, kostel Nanebevzetí P. Marie 

- m.č. Petrovičky: hosp. usedlost čp. 6 (roub. špýchárek) 

Rabí (SU) 

- m.č. Rabí , MPZ, NKP, žid. hřbitov, hosp. usedlost čp. 13,50,59,60,67 

- m.č. Bojanovice pod Rabím (737097): usedlost čp. 18 a čp.15 

Radhostice (VP) 

- m.č. Lštění u Radhostic (737623): 890 m, (1352), ves pod Mařským vrchem, kostel sv. Vojtěcha, kaple a pramen 

Dobrá voda 

Slatina (HR) 

- m.č. Slatina: hosp. usedlost čp. 58 

Soběšice u Sušice (SU) 

- m.č. Soběšice: 652 m. Pošumavská obec pod šumavským Javorníkem (1066 m). Chalupa čp. 57, boží muka. 

- m.č. Javorník: 1065 m, rozhledna z r. 1938 

- m.č. Bukovník (616133): 615 m, býv. vladycké sídlo, románský kostel sv. Václava z pol. 13. st., hřbitov, kalvárie, bar. 

špýchar 

- m.č. Damíč (624659): 712 m, usedlost čp. 11 – býv. tvrz, zděná, střeš. věžička, černá kuchyně, kůlna s vjezdem, stáje 

- m.č. Mačice : tvrz – ren. špýchar, bar. zámek s hosp. dvorem a parkem, bar. socha sv. J. Nepomuckého z 18.st. 

Mačická lípa 

Strašín (SU), 1634 ha, obyv.: 1225 / 406 / 362 / 347, trvale degresivní 

- k.ú. a m.č. Strašín u Sušice / Straschin (756261): 605 m, (1254), 860 ha, obyv.: 725 / 343 / 306 / ?, obec na úpatí 

šumavského Javorníku (1066 m), v okolí býv. drobná těžba vápence, býv. mlýn Šimkův, pila U Valcháře, hájovna 

Zábrdí 

m.č. Lazny / Lasan: 610 m, (1787), , obyv.: ? 

m.č. Veselíčko, 670 m, obyv.: ? 

m.č. Věštín / Wieschtin: 638 m, (1614), obyv.: 61 / 12 / 8 / ? 

- k.ú. a m.č. Maleč / Maletsch (690597): 843 – 850 m, (1382), 375 ha, obyv.: 190 / 23 / 21 / ?, býv. samota Bludná, 

Studánka, mlýn V Růždí , chráněná lípa 

- k.ú. a m.č. Nahořánky / Nahořan (756253): 700 m, (1523), obyv.: 136 / 23 / 20 / ? , býv. samota Bosák (U Buku), 

samota Obnoří, U Kmotříků 

- k.ú. a m.č. Pohorsko (704431): , obyv.: 358 / ? 

m.č. Záluží / Zaluzij, 780 m (1586), obyv. ? 

- k.ú. a m.č. Zuklín / Zuklin, Cuklin (756270): 880 m, (1631), obyv.: 133 / 5 / 6 / ? , býv. skup. chalup Podzuklín, zánik 

Svéradice (HR) 

- m.č. Svéradice: čp. 42 usedlost, usedlost čp. 61 

Světlík ? 

- m.č. Světlík, cca 800 m, 1258), trhová osada, pak poddanské městečko, nad údolím Strážného potoka, kostel sv. 

Jakuba Většího 

Švihov (KT) 

- m.č. Švihov: vodní hrad, žid. hřbitov 

- m.č. Jíno: čp. 19 usedlost 

- m.č. Kaliště: dřevěná zvonička 

- m.č. Kamýk: če. 1 (dříve čp. 11) roubená obytná chalupa, usedlost čp.13 

- m.č. Kokšín: čp. 18 zděná sýpka, čp. 15, čp. 13, čp. 18 sýpka, čp. 20 roub. sroubek 

- m.č. Třebýcinka: čp.7 usedlost, usedlost čp. 35 

- m.č. Vosí: usedlosti čp. 1, 3, 9 

Týnec u Janovic (KT) 

121

- m.č. Týnec u Klatov: 507 m. Osada pod Úlištěm, býv. tvrz, bar. zámek, kol. r. 1720, pův. got. kostel Nanebevzetí 

P .Marie ze 14.st., hřbitov, ren. boží muka, č.e.12 (dříve čp.7) roubená obytná chalupa 

- m.č. Loreta: samota, bar. loretánská kaple z r. 1711 s cibul. věžičkou. Vápencový důl – Kolowratova štola (techn. 

památka) 

- m.č. Rozpáralka: ren. zděná boží muka z r. 1575 

Újezd u Plánice (KT) 

- m.č. Újezd: usedlosti čp. 18, 26 

Vacov (PR), 3749 ha, obyv.: 3324 / 1518 / 1365 / 1378 , degresivní, horské městečko pod svahy Javorníku, tradiční 

výroba dřevěného zboží 

- k.ú. a m.č. Vacov / Waczow (776092): 732 m, (1352), obyv.: 141 / 34 / 32 / ? , typické pošumavské městečko pod 

svahy Javorníku, býv. výroba dřevěného zboží, špýcharové domy, 42265/3-3797 kostel sv. Mikuláše, 28802/3-3798 

výklenk. kaplička sv.J. Nepomuckého u kostela EVL Bošice CZ0312029, 0,3234 ha 

m.č. Dražov ?, obyv.: ? 

m.č. obec Zálesí, obyv. 372, ? 

- k.ú. a m.č. Benešova Hora / Benesch Hof (602515): 765 m, (1274), obyv.: 417 / 89 / 89 / ? , zaniklá tvrz, usedlosti 

lidového baroka s polokruhovými branami, býv. samota Jasanka, mlýn Cais, skupiny chalup Na Vrších, Zahrádky, k.ú. 

Benešova Hora, Čábuze, Mladíkov, Rohanov, návrh PP, modrásek bahenní (Maculinea nausithous), EVL Nad Zavírkou 

CZ0312043, 3,393 ha, k.ú. Javorník u Stach, Úbyslav, návrh PR, hořeček český (Gentianella bohemica) 

- k.ú. a m.č. Čábuze / Tshabus (602523): 673 m, (1374), obyv.: 241 / 46 / 46 / ? , osada mezi Vacovem a Kašperskými 

Horami, sejpy, hamr, kaple sv. Cyrila a Metoděje ze 2.pol. 19. st., zbytky vápenky, smírčí kříž z 18. st., 39475/3-3515 

venk. usedlost čp.27, 16053/3-3517 bar. kamenný most přes Horský potok směr Zdíkovec, 44671/3-3515 rýžoviště 

m.č. Mladíkov, obyv.: 78 

- k.ú. a m.č. Javorník u Stach / Ahonberg, Jawornik, Javorniker Häuser, (657841): 1089 m, (1624), obyv.: 297(354) / 

51 / 54 / ?, ves pod vrchem Javorník, šumavská stavení s dispozicí špýcharového domu, býv. sklárna, těžba křemene, 

rotundová kaple, rozhledna, socha K. Klostermanna, 14661/3-5167 venk. usedlost čp. 29, 104009 Švehlova turist. chata 

čp. 46býv. sklárna, těžba křemene, NS, rozhledna, socha K. Klostermanna, návrh PP, hořeček český (Gentianella 

bohemica) EVL Čábuze CZ0313096, 38,5459 ha 

m.č. Krankoty / Schmidthof, 970 m, obyv.: ? 

m.č. Tejmlov / Tejmlow: 860 (920) m, obyv.: 30 / ? , skupina chalup na jv. svahu Javorníku s rozptýlenou zástavbou 

- k.ú. a m.č. Lhota nad Rohanovem (681024): obyv.: 238 / 47 / 51 / ? 

m.č. Záhoří-Bošice, obyv.: 579 / ? / ? / ? , 

m.č. Hradčany, obyv.: 136 

m.č. Brdo 640 m, (1840), obyv.: ? 

m.č.Milíkov, 750 m, (1852) , obyv. 50 / 6 / 6 / ? 

- k.ú. a m.č. Miřetice u Vacova / Mirzeticze (776068): 724 m (1359), obyv.: 168 / 30 / 32 / ? 

- k.ú. a m.č. Mladíkov / Mladikow (776076): 684 m, (1274), obyv.: 65 / 11 / 12 / ? 

- k.ú. a m.č. Nespice / Nespitz (794562): 684 m, (1400), obyv.: 297 / 46 / 53 / ? 

m.č. Vítovce, 650 m, obyv.: 50 / ? / ? / ? , osada v údolí Spůlky, lid. architektura, chalupa čp. 29, mlýn s náhonem, 

býv. samota U Budiláků, mlýn s náhonem, EVL Onšovice – Mlýny CZ0313114, 24,1455 ha, k.ú. Onšovice, Žár u 

Čkyně, Nespice, Putkov, návrh PP, modrásek bahenní (Maculinea nausithous) v údolí potoka Spůlka 

- k.ú. a m.č. Přečín (Přečinov) / Pretschin (734179): 660 m, (1362), obyv.: 417 / 71 / 72 / ? , býv. samota Tomášek, mlýn 

Pravdův 

m.č. Přečínské Chalupy, obyv.: 40 / ? , skupina chalup 

- k.ú. a m.č. Vlkonice u Vacova / Vlkonitz, Wilkonitz (776106): 725 m, (1227), obyv.: (362) 141 / 106 / 124 / ? 

m.č. Peckov, obyv.: 40 / , skupina chalup 

- k.ú. a m.č. Žár u Čkyně / Sohors (Zaro, Schro) (794589): 650 m, (1400), obyv.: (328) 218 / 38 / 38 / ? , býv. samota 

Ambroš , EVL Onšovice – Mlýny CZ0313114, 24,1455 ha, 

k.ú. Onšovice, Žár u Čkyně, Nespice, Putkov, návrh PP, modrásek bahenní (Maculinea nausithous) v údolí potoka 

Spůlka 

m.č. Ptákova Lhota, 805 m, (1386), obyv.: 41 / 6 / 6 / ? 

Velké Hydčice (HR) 

- m.č. Velké Hydčice, 463 m, VPZ, obec na břehu Otavy, zděné statky ve stylu lid. baroka z 1. pol. 19.st. - přechod 

k blatskému typu: usedlost čp. 1 – zděná, barokiz. štít, černá kuchyně, došk. střecha, usedlost čp. 4 – kůlna s průjezdem, 

usedlost čp. 5 – zděná, usedlost čp. 8 – zděná, barokiz. štít, chalupa čp 18, chalupa čp. 67, náves. čp. 186 – barokizující 

štít. Bar. kaple sv. J. Nepomuckého z r. 1813, boží muka, kostel sv. Klimenta , slov. hradiště a zříc. hradu Prácheň 

Velký Bor (HR) 

- m.č. Velký Bor: hosp. usedlosti čp. 21, 66, 70, kostel, fara 

- m.č. Jetenovice: boží muka 

- m.č. Slivonice: hosp. usedlost čp. 12 

Volyně (ST), město (1299/1960), 2058 ha, obyv.: 3930 / 3255 / 3197 / 3109 , degresivní 

122

- k.ú. a m.č. Volyně (784958): (1271), obyv.: 3083 / 751 / 798 / ? , MPZ , 

býv. samoty Eichler, Valšička, hájovna Konopice, mlýn Červený, Velíškova tkalcovna 

m.č. Předslavice, obyv. 166 / ? 

m.č. Zálezly, obyv. 483 / ? 

- k.ú. a m.č. Černětice (704628): (1544), obyv.: 273 / 47 / 50 / ? 

- k.ú. a m.č. Račí u Nišovic (684625): (1400), obyv.: 59 / 11 / 13 / ? , BR, EVL ??? 

m.č. Šerava / Scherau, 1040 m, (1600), obyv.: 42 / ? / ? / ? 

- k.ú. a m.č. Starov (784940): (1400), obyv.: 131 / 24 / 23 / ? 

- k.ú. a m.č. Zechovice (784966): (1400), obyv.: (872) 291 / 55 / 56 / ? , skupina chalup Amerika, mlýn Pravdův 

Vrbice (PR), 282 ha, obyv.: 315 / 72 / 72 / 67 , degresivní 

- k.ú. a m.č. Vrbice u Vacova / Wirbitz (776114): 747 m, (1382), obyv.: 315 / 72 / 72 / 67, býv. samota Na Sušině 

Vrhaveč (KT) 

- m.č. Neznašovy: 455 m, tvrziště Černé Krávy a Kouskova Lhota 

Vřeskovice (KT) 

- m.č. Vřeskovice: usedlosti čp. 2, 38, kostel sv. Křtitele 

Vyšší Brod (ČK), město (1870/1990) 

- m.č. Studánky u Vyššího Brodu (788970): (1278), hraniční ves u potoka Bystrá, hraniční přechod u Vyšebrodského 

průsmyku, náves. Bar. kaple ze 17.st., patrový klasicis. dům, dnes restaurace, socha sv. J. Nepomuckého, usedlost čp.5 – 

roubené patro 

m.č. Radvanov, bývalý, nejjižnější místo ČR u Hraničního potoka 

Zábrdí (PR), 490 ha, obyv.: 211/ 24 / 42 / 50 , mírně progresivní 

- k.ú. a m.č. Zábrdí u Lazišť / Zabrdy (679569): 650 m, (1359), obyv.: 376 / ? / ? / ? , 17038/3-3917 návesní kaple, 

návrh obnovy kaple. býv. cihelna, samota Na Skalici, U Strykalovic 

m.č. Sedlmín / Sedlmin, 655 m, (1404), obyv.: ? 

Zavlekov (KT) 

- m.č. Zavlekov, 552 m, zříc. got. tvrze na skalním ostrohu, panský špýchar – pův. tvrz (techn. památka), boží muka 

s litin. křížkem, kamen. kříž s litin. křížkem, bar. kostel Nejsvětější Trojice. Zavlekovské lípy u božích muk. V okolí 

kvalitní žula. 

- m.č. Plichtice: 550 m, kam. Kříž 

Žárovná (PR) 

- k.ú. a m.č. Žárovná / Zarownitze, 725 m, (1394), obyv.: 186 / ? , 100509 kaple Čtrnácti sv. pomocníků 

Žihobce (SU) 

- m.č. Žihobce u Sušice (796905): 543 m, (1045). Pošumavská osada. Býv. tvrz, areál pův. ren. zámku s parkem, 

skleníkem, konírnou a empir. jízdárnou, socha sv. J. Nepomuckého, pseudosloh. kostel Proměnění Páně 

- m.č. Bílenice (604186): 490 - 517 m, areál hosp. usedlosti čp. 15 – brána, stodola, kůlna, předzahrádka, got. portál ze 

zaniklé tvrze, tvrz přestavěná na sýpku, náv. kaple z 19.st. 

- m.č. Kadešice (742325): 543-550 m, (1372), bar. náv. kaple 

- m.č. Rozsedly (742333): 541 m, (1400), hosp. usedlost čp. 42, kaplička. 

Žichovice u Sušice (SU) 

- m.č. Žichovice (u Horažďovic): 450 m. Obec v širokém úvalu Otavy. Špýchar čp. 37 a empirová sýpka, bar. chalupa 

čp. 58, socha sv. J. Nepomuckého z 1. poloviny 18.st., ren. zámecký areál s hosp. dvorem, empir. kontribuční špýchar , 

bar. kaplička, kaple sv. Aloisie. U Otavy rozsáhlé rýžovnické sejpy 

- m.č. Čimice: 480 – 490 m (1543, obyv.171. Usedlosti blatského typu: čp. 4 – obyt. patr. dům, pavláčka, bar. brána, 

usedlost čp. 17 – bar. štít, brána, kůlna, stodola, usedlost čp. 48 – s kovárnou, usedlost čp. 56 – zděný bar. statek, 

špýchárek, stodola, empir. Brána, dále kaple s 19. st. s lid. bar. oltáříkem 

- m.č. Domoraz: 515 – 520 m, usedlost čp. 1 – ren. štít, čp. 34 – roubenice v kožichu, náv. kaple sv. Anny, 

- m.č. Nezamyslice: 488 m, (1045), obyv. 210, areál farního Kostela Nanebevzetí P. Marie, hřbitov s pův. bar. kaple sv. 

Erazima, kostnice a aleje, bar. fara s ohrad. zdí a kapličkami a branou, pam. deska K. Klostermanna na škole, hradiště 

na vrchu Stráž 

- m.č. Želenov: 493 m. Pošumavská osada. Tvrziště s kaplí – býv. hrad Frymburk, areál ren. zámečku a hosp. dvora – 

býv. tvrz, kaple sv. Ant. Paduánského. 

Použité zkratky 

angl. - anglický, bar. – barokní, barokiz. - barokizován, býv. – býval, cib. - cibulový, čp. – číslo popisné, 

došk. – doškový, drob. - drobný, empir. – empirový, got. – gotický, hist. – historický, horn. - hornický, 

hosp. – hospodářský, hřbit. - hřbitovní, J. – Jan, k. – koncem, kam. - kamenný, klasic. - klasicistní, 

klášt. – klášterní, KPZ – krajinná památková zóna, kraj. – krajinářský, l. – léta, lid. - lidový, litin. - litinový, 

m.č. – místní část, MPZ – městská památková zóna, MPR – městská památková rezervace, n.Ú. – nad Úhlavou, náv. – 

návesní, NKP – národní kulturní památka, obyt. - obytný, P. – panna, pam. – památný, 

patr. - patrový, plav. - plavební, pol. – polovina, popl. - poplužní, pozd. – pozdní, PP – přírodní památka, 

123

PR – přírodní rezervace, prk. – prkenný, př. Kr. – před Kristem, přestav. - přestavěný, pseudogot. – pseudogotický, pův. 

– původně, r. - rok, rom. – románský, romant. - romantický, roub. – roubený, 

slov. – slovanský, st. - století, stř. - střešní, středov. – středověký, soub. - soubor, ,sv. – svatý, 

šal. – šalovaný, šind. – šindelový, šumav. - šumavský, tech. – technický, uzavř. – uzavřený, valb. - valbová, 

VPR – vesnická památková rezervace, VPZ – vesnická památková zóna, vyřezáv. - vyřezávaný, 

zach. - zachovaný, zám. – zámecký, zříc. - zřícenina, žel. - železný, žid. – židovský, žul. - žulový. 

Návrh skansenu lidové architektury Šumavy a Pošumaví (část ideového návrhu z r. 2002) 

Základním kulturně historickým záměrem ideového námětu je uchovat ucelený obraz typické rozptýlené 

zástavby Šumavy a Pošumaví v charakteristické horské a podhorské krajině s dochovanou strukturou 

drobných měřítek a přírodních prvků. Důraz je kladen i krajinný ráz, neboť vzhled šumavských sídel byl 

zásadně ovlivněn charakterem krajiny, kde hlavním stavebním materiálem bylo dřevo a kámen. V lidovém 

stavitelství se významně promítaly specifické přírodní podmínky vlastní Šumavy a šumavského podhůří, 

kde mnohdy probíhala i etnická hranice. Ve skanzenu se uvažuje o případnou záchranu či repliky objektů 

lidového stavitelství jak z uváděných sídel, tak dalších z návazného území. 

Zajímavé bylo i vnitřní vybavení domácností nábytkem, keramikou a uměleckými předměty, textilem a 

hospodářského zařízení nářadím. 

Vhodnou lokalitou pro realizaci skanzenu je snížená část vnitrozemského hřebene Šumavy, vedoucího 

od Pancíře přes Můstek na Prenet a pak k Želivskému vrchu. V navržené lokalitě Dešeničky pod Ovčím 

vrchem, ve směru k Matějovicím, v nadmořské výšce 590 – 650 m n. m., při okraji Chráněné krajinné oblasti 

Šumava je zachován typický krajinný ráz zdejší rozptýlené horské zástavby, ve značně členitém území 

s vazbou na blízký rozsáhlý lesní komplex. 

Navrhované, zčásti živé, muzeum v přírodě je zaměřeno na dlouhodobě zanedbávaný region typického 

roubeného domu alpského charakteru se širokou „ležící“ střechou a domu šumavského podhůří. Tato oblast 

se vyskytuje jižně od bohatších zemědělských území se špýcharovým domem až k jižní hranici státu, tj. 

v oblasti vymezené linií Svatá Kateřina – Nýrsko – Janovice n.Ú. – Kolinec – Hrádek u Sušice – Nalžovské 

Hory – Hradešice – Malý Bor - Žichovice – Kašperské Hory – Stachy – Strážný, respektive území s vazbou 

na horní Bavorsko mimo jihočeské Pošumaví s oblastí tzv. Volarského domu. 

Doplňující navrhované objekty skanzenu: 

- prvky drobné architektury: kapličky, boží muka, křížky, kamenné kříže 

- hospodářské objekty: hamr, mlýn, pila, sklárna aj. 

- expozice drobného hospodářského nářadí 

- expozice „Šumavská zahrada“ typických rostlin Šumavy 

- obnova starého hřbitova (litinové kříže), umrlčí prkna (prkna mrtvých), kamenné kříže 

- expozice rostlin historicky introdukovaných (zavedených do pěstování) a případně zplanělých k okrase a užitku do 

zdejších území 

- expozice genofondu krajových odrůd ovocných dřevin 

- příklady významných místních (autochtonních) památných stromů: buky, duby, kleny aj. 

- příklady remízků, mezí, kamenných snosů, vozových cest, dlážděných brodů, trvalých napajedel 

- příklady kamenných zdí a staveb 

- kamenný brod přes potok 

- příklady zpracování stavebního dřeva, výroba šindelů 

- příklady drobných dřevěných staveb 

- příklad milíře 

- studna zakrytá šindelovou střechou 

- dřevěný ovčín a chov ovcí pod Ovčím vrchem, výroba ovčího sýra, zpracování vlny 

- naučná stezka: (Klenová – hrad s expozicí, Opálka – tvrz), Strážov (roubenky, koupaliště), Želivský vrch (obnova býv. 

rozhledny - výhled na Královský hvozd s Ostrým, západočeské Pošumaví, Hoher Bogen a Klatovy) – Dešeničky 

(Pošumavský skanzen) – přírodní památka rokle Dešenického potoka (Seebach) – Prenet (pramen, kaple) 

- vybudování křížové cesty od kaple u silnice k obnovené kapli na Ovčím vrchu 

- zajištění plochy pro pořádání národopisných slavností, jarmarků a činnosti starých řemesel. 

Návazné navrhované aktivity 

- revitalizace úseku Dešenického potoka v zájmovém území 

- úprava vodních poměrů v území 

- úpravy cest vč. lokality býv. skládky (v úvozu) 

124

- zajištění rázovitého ubytování 

- zajištění rázovitého stravování 

- citlivě řešené parkoviště v zeleni 

- zajištění stavební uzávěry v uvažovaném prostoru skanzenu do vymezení hranic a stanovení regulativů využití území 

- vymezení prostoru skanzenu pro územně plánovací dokumentaci a jeho ochranného pásma 

- zpracování regulativů využití 

- navázání spolupráce s Památkovým ústavem 

- navázání spolupráce s Bavorským národním parkem 

- zpracování urbanistické studie výstavby skanzenu 

- ustavení přípravného výboru 

- zajišťování majetkových poměrů 

- zajišťování finančních prostředků (dotační tituly aj.). 

Vazby na stávající záměry 

Záměr Pošumavského skanzenu byl pozitivně předjednán v Památkovém ústavu v Plzni s někdejším ředitelem Ing. 

Karlem Drhovským, přičemž stávající záměry např. ve Velharticích či Chanovicích nejsou ve střetu. 

F: Marné petice, interpelace a prohlášení 

Motto: 

V zastupitelské demokracii je úlohou kompetentních politiků formulovat, předkládat a vysvětlovat vize společnosti. 

Tato společenská vize musí být však konkrétně připravená (ne naoktrojovaná zájmovými skupinami), po jejím přijetí 

může být realizována prostřednictvím státní správy. Státní správa, podobně jako politická reprezentace je závislá na 

kompetentnosti svého sboru a zkorumpovatelnosti jeho členů či zneužívání informací ve svůj prospěch, na druhé straně 

na existenční závislosti úředníků na pokynech a požadavcích politické reprezentace (neboť chybí „úřednická 

definitiva“), u politiků na racionální objektivitě členské politické strany. 

„Dnešní media neumožňují lidem myslet. Potřebné je, abychom se nejprve vyznaly ve svém chaosu a pak v chaosu 

místa kde žijeme. Příroda je velmi zranitelná.“ redaktorka, cestovatelka a spisovatelka Pavla Jazairiová 

Stanoviska k využívání stezky přes Modrý sloup (z července 2006) 

Obec Modrava (na jejímž k.ú. přechod Modrý sloup leží) 

Dne 14. 7. 2006 požádala Správa NPŠ vlastní útvar státní správy o udělení výjimky ze zákazu zvláště 

chráněných druhů rostlin a živočichů pro účely realizace dočasného zpřístupnění stezky Březník – Modrý 

sloup – NP Bavorský s možností překračování státní hranice. Uvedená stezka je jedinou spojnicí jádrových 

zón obou národních parků, na které se mohou návštěvníci seznamovat s filozofií, účelem a druhem ochrany 

přírody a krajiny těchto národních parků. Obec Modrava vč. NP Bavorský les chápou navrhované časové 

omezení 10 – 16 hodin a omezení provozu pouze o víkendech jako počáteční krok vedoucí ke skutečnému 

zhodnocení vlivu na populaci tetřeva hlušce. Šumavské obce a obce NP Bavorský les budou nadále 

prosazovat, aby budoucí režim na této přeshraniční stezce odpovídal stejnému omezenému režimu, který je 

uplatňován na bavorské straně. Neotevřením tohoto hraničního přechodu, který je branou do obou národních 

parků, by byla ohrožena požadovaná koncepce srůstání obou národních parků. 

Obce regionu NP Bavorský les 

Bavorské obce regionu NPBL přátelsky spolupracují s českými sousedy již dlouho. Za otevření hraničního 

přechodu Modrý sloup bojují již mnoho let, a to bezvýsledně. Přitom obce na bavorské i české straně, kraje 

(České Budějovice, Plzeň, Freyung-Grafenau) stále znovu požadují otevření tohoto přechodu. Navzdory 

četným příslibům jsou tyto snahy každoročně zamítány. V hraničním prostoru je už tak dost napětí a je třeba 

vyslat jednoznačný signál tímto „mostem setkávání“. Je pro nás těžko představitelné, že regulovaná turistika 

by tu přinesla oslabení principů ochrany přírody. Budoucnost nového, přeshraničního rozvoje souvisí 

bezprostředně s otevřením hraničního přechodu Modrý sloup. 

Euroregion Šumava – Bavorský les 

125

Hraniční přechod Modrý sloup byl již v 1.polovině 14.století centrálním pojítkem mezi našimi národy. 

Všechny dosavadní rezoluce k jeho znovuotevření však vždy najely na mělčinu a politické apely zůstaly bez 

úspěchu. Tento výsledek je zdrcující a po více než 13 letech spolupráce těžko obhajitelný. Trváme na 

otevření tohoto historicky významného místa. Je třeba dostát evropským závazkům a občanům zejména v 

hraničních oblastech poskytnout možnost k setkávání. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Výzva FLD ČLU v Praze k odpovědnému řešení přemnožení kůrovce na Šumavě 

z roku 2008 

Prognóza vývoje četnosti kůrovce v porostech NP a CHKO Šumava vč. okolních státních a nestátních 

subjektů v r. 2007 naznačila možnost rychlé akcelerace napadení porostů a tento scénář je v r, 2008 realitou. 

Již koncem léta 2007 bylo napadeno cca 35 % ponechané smrkové kalamity, což je v porovnání např. se 

situací v Tiché dolině ve Vysokých Tatrách, kde po 1 roce od vzniku kalamity bylo napadeno 5 % hmoty, 

mnohem více. Navíc, parazitoidi a predátoři v r. 2007 zaznamenáni v min. četnosti, což dává předpoklady 

k vysokému reprodukčnímu úspěchu kůrovce v tomto roce a v dalších letech. 

Systém obranných opatření, který byl pro NP Šumava doporučován v r. 2007 Fakultou lesnickou a 

environmentální v Praze a Ústavom ekológie lesa, nebyl uplatněn v plné míře. V okolních subjektech rovněž 

nedošlo k zpracování celého objemu kalamity. O to je důležitější intenzivní a velkoplošné definování a 

uplatnění schválených obranných opatření v současnosti všude tam, kde to legislativa umožňuje. Nezbytné je 

rovněž permanentní sledování vývoje populací kůrovce všude tam, kde došlo k ponechání, anebo 

prozatímnímu nezpracování kalamitní hmoty. 

Vyzýváme k bezodkladnému, rychlému a intenzivnímu řešení celého problému v odborné rovině při 

zastoupení všech odporných organizací, a to na celém území Jihočeského a Plzeňského kraje. Rovněž 

vyzýváme ke striktnímu provádění obranných opatření, k vysoké technologické disciplíně a apelujeme na 

důraz při kontrole opatření v celé oblasti. Vyzýváme i k řešení finanční podpory regionu, vzhledem ke krizi 

na trhu dřevem, jako základního předpokladu úspěšného zvládnutí situace. V opačném případě může dojít 

k dalšímu výraznému nárůstu kůrovcové kalamity a velkoplošnému napadení a úhynu i doposud 

živých smrkových porostů nejen na Šumavě, ale i v přilehlém území. 

Vedení FLD ČZU v Praze 17.4. 2008 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Závěry konference Šumava na rozcestí z r. 2009 

Předseda vlády České republiky 

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 

Předseda Senátu Parlamentu ČR 

Železná Ruda 11. 9. 2009 

Na základě jednání konference „Šumava na rozcestí“ , pořádané ve dnech 10 - 11. 9. 2009 v Železné Rudě, 

sledující budoucnost Národního parku a Chráněné krajinné oblasti (NP a CHKO) Šumava, vyplynuly níže 

uvedené závěry, dokumentované přiloženým sborníkem, které požadujeme reflektovat při schvalování 

aktualizace dokumentu Strategie udržitelného rozvoje České republiky ,Politiky územního rozvoje ČR a při 

výkonu státní správy v území: 

1) Závěry konference prosadit a zapracovat do dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ČR, která 

formuluje strategické a dílčí cíle a nástroje rozvoje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve 

vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti. 

2) Hlavním požadavkem při jejich prosazování musí být obecný požadavek většinového konsensu z hlediska 

potřeby dalšího ekonomického růstu k uspokojení sociálních potřeb tak i k ochraně životního prostředí. 

V této souvislosti řešit koncepci současné státní environmentální politiky MŽP vzniklou pod vlivy krajní 

menšinové větve ekologické filosofie (puristického naturismu) a docílit harmonizaci environmentální 

legislativy v ochraně Šumavy v oblasti bioty s ohledem na další environmentální a socioekonomická 

hlediska kulturní obytné krajiny. Koncepce ochrany NP musí být zpracována podle národní a evropské 

legislativy, závazných směrnic a úmluv. 

126

3) Šumava se statutem národního parku a požadavky na něj i z hlediska mezinárodního je specifický region, 

který však nemá stanovena všeobecně uznávaná pravidla a zároveň i zodpovědnost ve vztahu k udržitelnému 

rozvoji. Tento úkol je nutné přenést a rozšířit z MŽP ČR i na MMR ČR, MZe ČR, MPSV ČR, MV ČR, MD 

ČR a MF ČR s konkrétními odpovědnostmi. 

4) Charakteristika jednotlivých pilířů ve vztahu k udržitelnému rozvoji musí konkretizovat zejména základní 

problémy regionu: 

Sociální pilíř = Vytváření nových pracovních míst v sektoru turistiky v souvislosti s vyšší atraktivitou NP a 

CHKO Šumava. Rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb šetrného turismu - ekofarmy, návštěvnická 

centra, průvodci ..... v zájmu ochrany životního prostředí, vedoucí ke vzniku nových pracovních příležitostí, 

zlepšení nízké vzdělanost regionu…. 

Ekonomický pilíř = Motivace ze strany státu k opatřením zlepšujícím stav životního prostředí - Zelená 

úsporám ve zvýhodněném stavu pro Šumavu, kompenzace za opatření zlepšující stav životního prostředí 

(krajinný ráz, odpady....). Podpora budování technické infrastruktury vedoucí ke zkvalitnění šetrného 

turismu v NP. 

Environmentální = ne jen formální ochrana biodiverzity, ale přímo záchrana biodiverzity NP Šumava. 

5) Odčlenit Správu CHKO od Správy NP Šumava a přičlenit k ostatním CHKO (k zajištění odlišné strategie 

ochrany). 

6) Otevřít diskusi o rektifikaci hranic a zonace NP a CHKO Šumava v souladu se standardy Evropské unie 

(vyjmutí území obcí pro rozvoj obcí a nestátních území, respektování výjimečnosti přírodních biotopů a 

možnosti jejich ochrany). 

7) Závazné nepřekročit podíl 21% bezzásahových území (dnes již suchých porostů) stávající rozlohy NP, a 

na ostatním území důsledné aktivní zasahování k zamezení rozsáhlých disturbancí (kůrovcových aj.). 

Při požadování ¾ bezzásahové rozlohy NP je alternativou zmenšení NP na 250 až 260 km 2 . 

(V r. 2011 byly lesy NP již rozvráceny na 260 km 2 ). 

8) Nepřijatelné je zrušení NP. 

9) Řešit a uzákonit skutečnou participaci místních a krajských samospráv na strategii a plnění koncepce 

ochrany NP a CHKO. 

10) Vyhodnotit dosavadní a zpracovat nový Plán péče NP a CHKO Šumava dle Nařízení vlády č. 163/1991 

Sb. 

11) Požadovat plnění závazných směrnic a úmluv Evropské unie v NP a CHKO Šumava (Směrnice č. 

92/43/EHS, Úmluva o biologické rozmanitosti, Evropská úmluva o krajině). 

12) Řešit oboustranně přijatelné (Správa versus obce) výchovné a rekreační využití NP a CHKO Šumava 

společně s návaznými přeshraničními regiony (ve vazbě na Schengenskou dohodu). 

13) Zpřístupnit celé území NP Šumava veřejnosti , v jádrových územích po značených cestách a koncipovat 

ho jako park setkávání kultury českého a německého národa. 

14) Zajišťovat bezlesí nezbytné pro udržení biodiverzity minimálně na 15 % území NP Šumava. 

Za účastníky konference: 

Ing. Petr Smutný, radní pro životní prostředí a zemědělství Plzeňského kraje 

Jiří Hůlka, předseda Svazu šumavských obcí, starosta Města Horní Planá 

Ing. Zdeňka Lelková, předsedkyně mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko, starostka obce Stožec 

Bc. Antonín Schubert, předseda mikroregionu Šumava - západ, starosta obce Modrava 

Ing.,aut.Arch. Pavel Valtr, odborný garant konference 

Ing. Alena Balounová, starostka města Kašperské Hory 

Ing. Ivana Pěčová, starostka obce Srní 

Všichni přítomní starostové – dle prezenční listiny (Ing. Šneberger, Vostradovský, Bejvl, Fastner, Janoušek, 

Motl, Hrazánková, Jukl, .......) 

Všichni přednášející (kromě Ing. Milan Štech, PhD., katedra botaniky přírodovědecké fakulty Jihočeské 

univerzity). 

127

Na vědomí : MŽP ČR, MZE ČR, MV ČR, MD ČR, MMR ČR, MPSV, MF ČR, Plzeňský a Jihočeský kraj, 

Správa NP a CHKO Šumava. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Petice za zdravou Šumavu z r. 2009 

Vláda 

Č eské republiky Poslanecká sně 

movna 

k rukám předsedy vlády Parlamentu České republiky 

Nábřeží Eduarda Beneše k rukám předsedy 

Poslanecké sněmovny 

118 01 Praha 1 Sněmovní 176/4 

118 26 Praha 1 

PETICE za zdravou Šumavu! 

dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č.85/1990 Sb. o právu petičním 

Hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola po dohodě s hejtmankou Plzeňského kraje MUDr. Miladou 

Emmerovou iniciovali v červnu 2009 expertní posouzení vybraných prostorů ve II. zónách NP Šumava, zvláště 

těch, kde se v roce 2008 nebo již dříve uplatnil bezzásahový režim zejména vůči kůrovci, z hlediska současného a 

následného kůrovcového nebezpečí a hrozícího rozšíření suchých porostů. Dvanáctičlenná nezávislá expertní 

skupina složená z představitelů výzkumu, správy a majitelů lesů a odborníků z Jihočeského i Plzeňského kraje za 

účasti pracovníků Správy NP Šumava provedla následně v červenci 2009 několikadenní terénní šetření zejména v 

bezzásahových a navazujících územích II. zón a vypracovala závěrečnou zprávu, jejíž výsledky popsané pro 

jednotlivá navštívená území i Šumavu jako celek jsou alarmující. Prezident České republiky Václav Klaus spolu 

s hejtmanem Jihočeského kraje Jiřím Zimolou a níže podepsaní občané se znepokojením sledují vymírání 

šumavských lesů, způsobené přemnožením kůrovce. Důrazně protestujeme proti pasivnímu přístupu, který 

prosazuje Ministerstvo životního prostředí ČR a správa Národního parku Šumava k tomuto problému. S nelibostí 

vnímáme absolutní přehlížení hlasu veřejnosti, vyjádřeného peticí Zachraňme Šumavu iniciovanou v loňském 

roce i přehlížení dalších projevů odporu laické i odborné veřejnosti domácí i zahraniční vůči neřešení kůrovcové 

kalamity na Šumavě. 

Prostřednictvím této petice apelujeme na českou vládu a parlament ve věci ochrany přírodních hodnot 

lesů v NP Šumava a požadujeme na základě závěru expertní komise: 

- strategické cíle NP Šumava a to věcně a časově 

- zastavit rozšiřování bezzásahových území 

- znovu posoudit nová rozšíření ploch uvnitř parku v předchozích 3 letech 

- všemi účinnými prostředky zabránit šíření kůrovců v parku ve správě státu k sousedním 

- vlastníkům mimo revidovaná území hospodařit přírodě blízkým způsobem, soustředit se na změnu 

druhové skladby a zvýšení stability porostů; udržení porostního prostředí je prioritou 

- opustit ideologii „divočiny“, která neodpovídá středoevropskému prostoru, 

- zajistit přístupnost a bezpečnost pro návštěvníky a 

- nebránit přiměřenému rozvoji obcí a jejich majetku 

- v tomto smyslu upravit zonaci území 

- zajistit, aby národní park byl pod veřejnou odbornou kontrolou se silnými pravomocemi a 

- k tomu všemu přijmout legislativní opatření. 

Kontaktní osoba: Mgr. Jiří Zimola, Hradecká 390, 378 33 Nová Bystřice (hejtman Jihočeského kraje) 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

PETICE ZACHRAŇME ŠUMAVU 

dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním 

My, níže podepsaní občané České republiky prostřednictvím této petice apelujeme na českou vládu a 

parlament ve věci ochrany přírodních hodnot lesů v Národním parku Šumava: 

128

Jsme znepokojeni situací na Šumavě, kde odumírají největší plochy lesů ve střední Evropě. Lesní 

ekosystémy v Národním parku Šumava jsou devastovány a zcela ponechány napospas kůrovci. Výsledkem 

jsou stále se rozšiřující tisíce hektarů suchých lesů včetně zbytků původních pralesů, likvidace genofondu 

původního šumavského smrku a následně zbytečně vznikající stovky hektarů holin. Nyní je kůrovcem 

bezprostředně ohrožen i prales v lokalitě významné pro český národ – u Pramenů Vltavy, kde rostou až čtyři 

sta let staré stromy. I toto místo má být však zničeno. 

Národní park Šumava byl založen pro ochranu přírodních hodnot Šumavy, především lesů, které zaujímají 

většinu jeho rozlohy. Jeho posláním je uchování a zlepšování unikátního přírodního prostředí, nikoli 

experimentování malé uzavřené skupiny nezodpovědných státních úředníků a „ekologů“. 

Lesy v Národním parku Šumava jsou dědictví, které nám zanechali naši předkové, a nikdo nemá právo o ně 

připravit generace, které přijdou po nás. 

Nechceme na Šumavě lesy kácet, chceme, aby se o ně řádně pečovalo, aby se postupně zlepšovala jejich 

přirozená druhová skladba. 

Vyzýváme proto Vládu a Parlament České republiky, aby: 

se bezodkladně začaly zabývat situací na Šumavě; 

zastavily bezohledné ničení hodnot, pro které byl Národní park Šumava vyhlášen, a zahájily jejich 

důslednou ochranu podle platných právních předpisů; 

přizvaly k řešení odborníky, samosprávu i vlastníky na obou stranách hranice; 

pravdivě informovaly veřejnost o stavu Národního parku Šumava a o záměrech jeho dalšího směrování; 

zajistily, že Ministerstvo životního prostředí ČR se bude chovat jako nezávislý státní orgán a nebude ve 

věcech rozhodování o Národním parku Šumava ovlivňováno úzkou zájmovou skupinou vědců a členů 

nevládních organizací; 

dodržovaly mezinárodní závazky směřující k ochraně přírodních hodnot Šumavy. 

Děkujeme. 

Petiční výbor: (jméno, příjmení, adresa bydliště) 

Ing. František Nykles, Fr. Liszta 12, 323 00 Plzeň 

.................................................................................................. 

Svaz obcí Národního parku Šumava, 384 73 Stachy 422 

.................................................................................................. 

Zastupovat petiční výbor při jednání se státními orgány je oprávněn 

kterýkoliv člen petičního výboru (klauzule vyžadovaná §5, písm. 1 zák. č. 85/1990 Sb.). 

Podpisový arch k petici 

Kompletní text petice je umístěn na první straně této složky, případně v těsné blízkosti tohoto podpisového 

archu. 

Dle §4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, uvádíme, že podpisový arch se týká petice „Zachraňme 

Šumavu“. Dále uvádíme, že přílohou každé složky jsou citace z petičního zákona. 

Za petiční výbor: 

Ing. František Nykles, Fr. Liszta 12, 323 00 Plzeň 

Svaz obcí Národního parku Šumava, 384 73 Stachy 422 

Čitelné jméno a příjmení Bydliště (ulice a číslo) Podpis 

129

Příloha - Listina základních práv a svobod 

Čl. 18 

(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo 

s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. 

Příloha - zákon 85/1990 Sb . ze dne 27. března 1990 o právu petičním 

Úvodní ustanovení 

§ 1 

(1) Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi 

ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen 

"petice"). (poznámka: zákon umožňuje podat petici i jedinému člověku) 

§ 2 

Ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno. Výkon tohoto práva nesmí být nikomu na 

újmu. 

§ 3 

Petiční výbor 

(1) K sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním 

mohou občané vytvořit petiční výbor. (poznámka: znamená to, že občané nemusí mít petiční výbor, pokud jej 

nepotřebují, například když není nutné další jednání se státním orgánem) 

(3) Členové petičního výboru jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se 

státními orgány. 

§ 4 

Shromažďování podpisů pod petici 

(1) Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici 

svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být 

umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným 

způsobem nucen. 

(2) Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaká petice má 

být podpisy podpořena; dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, 

nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat. 

(3) K účelu uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové archy vystaveny též na místech 

přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu, nesmí však dojít k omezení provozu 

motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku. 

(4) Shromažďováním podpisů na místě přístupném veřejnosti může být pověřena osoba, která 

dosáhla věku 16 let. 

§ 5 

Podání a vyřízení petice 

(1) Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; 

podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, 

příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat. 

(2) Státní orgán, jemuž je petice adresována, je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc do jeho působnosti, petici 

do 5 dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. 

(3) Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo 

ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a 

způsob jejího vyřízení. 

Společná ustanovení 

§ 9 

Ustanovení jiných právních předpisů upravující řízení před státními orgány a přijímání a vyřizování stížností, 

oznámení a podnětů neplatí pro přijímání a vyřizování peticí podle tohoto zákona. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Petice za zastavení narůstající ekologické katastrofy v NP Šumava z r. 2010 

v důsledku rozsáhlé kůrovcové lokality a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů 

130

státní správy v ochraně lesa z 12.3. 2010 adresovaná Předsedovi vlády ČR a Předsedovi Parlamentu ČR. 

P E T I C E 

za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové 

kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa 

Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním 

Vážený pan Vážený pan 

Ing. Miloslav Vlček Ing. Jan Fischer, CSc. 

Parlament České republiky Úřad vlády ČR 

Poslanecká sněmovna nábř. Edvarda Beneše 128/4 Sněmovní 

176/4 118 00 Praha – Malá Strana 

118 00 Praha - Malá Strana 

Vážený pane předsedo, 

obracíme se na Vás z důvodu zhoršujícího se stavu přírodního a životního prostředí v NP Šumava a s tím 

související změny typického vzhledu krajiny v důsledku nebývalého rozsahu kůrovcové kalamity v NP. 

Dlouhodobě dochází k porušování nařízení vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991. 

V posledních dnech vyšla v médiích zpráva, že v roce 2010 se v NP předpokládá vytěžit rekordních 500.000 

m3 kůrovcového dříví. V minulém období některá bývalá vedení NP a MŽP v médiích ujišťovalo veřejnost, 

že kůrovec je pod kontrolou, což bylo v rozporu s dosaženou výší kůrovcových těžeb v roce 2009. 

Pro příklad uvádíme prohlášení ředitele NP z léta roku 2008: „Situace s kůrovcem je na území NP Šumava 

celkem stabilizovaná. Větší ohniska kůrovce mimo území speciálních managementů při monitoringu nebyla 

objevena, což je uspokojivé. NP je oblast harmonické přírody, nikoliv hříčka nebo fackovací panák v rukou 

politiků. Kůrovcová kalamita se zatím nevymyká očekávanému vývoji a je tu třeba především odborného, 

nikoliv politického posouzení“ (pravděpodobně se jednalo o reakci na kritiku, kterou zveřejnili senátor 

Tomáš Jirsa, Miloš Zeman a další). 

V první polovině roku 2009 byla veřejnost opakovaně ujišťována ředitelem NP a ministrem životního 

prostředí Ladislavem Mikem, že kůrovec je pod kontrolou a těžby kůrovcového dříví nepřekročí 120.000 

m3 , jako v roce 2008. Skutečnost byla mnohem vyšší, bylo vytěženo 300.000 m3 kůrovcového dříví, 

připočteme-li k tomu minimálně dalších 300.000 m3 odumřelých lesních porostů, jedná se o 600.000 m3 dřevní hmoty. Pro zajímavost uvádíme, že na výměře větší než 48.000 ha, kterou má v péči NP, je roční 

přírůst pouze 300.000 m3 dřevní hmoty a to za předpokladu, že by se jednalo o zdravé lesní porosty (stejně 

jako v době vzniku NP v roce 1991). 

Pro úplnost uvádíme, že za rok 1990 (před zřízením NP) bylo vytěženo pouze 6.453 m3 

kůrovcového dříví 

na rozloze celého NP. 

Přílohou této petice je odborný materiál „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její dopady 

na přírodní a životní prostředí“. V tomto materiálu jsou odhadnuty škody na životním prostředí v NP 

v desítkách miliard Kč. 

V roce 2008 zadala Policie ČR zpracovat znalecký posudek, ve kterém byly 

vyčísleny škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši 32 miliard Kč. V té době se již 

jednalo o ekologickou katastrofu s negativními dopady i na území mimo NP. 

Zároveň přílohou této petice je dopis ze dne 1. 9. 2009 adresovaný ministru životního prostředím, ve kterém 

je pan ministr upozorněn na faktickou nečinnost České inspekce životního prostředí. 


vyzýváme Vás, abyste nechal přešetřit: 

- rozsah skutečného zhoršení životního prostředí a typického vzhledu krajiny v NP Šumava ve vztahu 

k nařízení vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991 nezávislou skupinou odborníků, 

- zodpovědnost konkrétních osob za rozsah škod na přírodním a životním prostředí v NP Šumava, 

- nečinnost pracovníků státní správy v ochraně životního prostředí, a zda tato nečinnost nemá znaky 

korupčního jednání ve smyslu vládního nařízení v boji proti korupci, 

- zda nejsou čerpány veřejné finanční prostředky na zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava. 

Petiční výbor: 

Ing. Karel Simon, 

Ing. Jan Hořejší, 

Ing. Ladislav Krátký, 

Ing. Václav Vozábal, 

131

Ing. Blanka Rambousková. 

Osobou oprávněnou zastupovat petiční výbor ve styku s příslušnými orgány byl určen Ing. Karel Simon. 

V Českých Budějovicích dne 12. 3. 2010 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Otevřený dopis býv. premiéra Miloše Zemana k hospodaření NPŠ z r. 2010 a trestní oznámení 

z roku 2009 

Býv. premiér M. Zeman po návštěvě Šumavy v dubnu a září 2009 a prohlídce „bezzásahových“ lesů 

zničených kůrovcem podal se spolkem přátel trestní oznámení na M. Bursíka ze Strany zelených a na 

tehdejšího ředitele NP F. Krejčího. 

Býv. premiér Ing. M. Zeman v otevřeném dopise ministrovi financí Ing. E. Janotovi kritizoval situaci v NP 

Šumava: „Správě NP Šumava byly od r. 2005 poskytnuty nebývale vysoké přímé finanční dotace v celkové 

výši více než 1 mld. Kč. Výsledkem využití těchto dotací jsou však bohužel již nenávratně uschlé obrovské 

lesní plochy o rozloze nejméně 20 % z celkového množství 55 tisíc ha lesa.“ 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Stížnosti na nečinnost MŽP ČR z let 2010, 2011 

Vážený pan ministr 

Mgr. Pavel Drobil 

Ministerstvo životního prostředí ČR 

Vršovická 65 

100 10 Praha 10 - Vršovice V Českých Budějovicích dne 8. 8. 2010 

Věc: Stížnost na nečinnost MŽP 

Vážený pane ministře, 

jménem petičního výboru se na Vás obracím se žádostí o vyřízení 

P E T I C E 

ze dne 12. 3. 2010 

za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava 

v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů 

státní správy v ochraně lesa. 

Byl jsem informován panem Ing. Červenkou, ředitelem kontroly MŽP, že na výše uvedenou petici a stížnost 

ze dne 25. 5. 2010 zaslanou paní Ing. Rút Bízkové, odpoví MŽP až po ukončení šetření Ministerstvem 

financí ČR v Národním parku Šumava. 

Tato odpověď pana ředitele se petičnímu výboru jeví jako nelogická, protože Ministerstvo financí ČR 

provádělo kontrolu týkající se pouze vynakládání veřejných finančních prostředků. 

Vzhledem k tomu, že petici podepsali takové osobnosti, jako jsou pan prezident Václav Klaus a jeho 

spolupracovníci, pan expremiér Miloš Zeman, páni senátoři v čele s panem Tomášem Jirsou a Pavlem 

Eibertem, pan exministr ŽP František Benda, desítky lesních odborníků v ochraně lesa a stovky občanů, si 

Vás jménem petičního výboru dovoluji požádat, jako nového ministra, o vyřízení této petice. 

Přílohou „Petice“ byl odborný materiál, který prokazoval dopad kůrovcové kalamity na přírodní a životní 

prostředí a dopis ze dne 1. 9. 2009 adresovaný Vašemu předchůdci, kterým jsem upozorňoval na nečinnost 

České inspekce životního prostředí a fakticky i na nečinnost MŽP (na tento dopis – stížnost nebylo do 

dnešního dne reagováno). 

Odbor lesního hospodářství České akademie zemědělských věd na počátku letošního roku zveřejnil, že 

rozloha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách na 

Šumavě dosáhne až 15 tis. ha v roce 2010. 

Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa, včetně škod na 

životním prostředí, nemá v historii Šumavy obdoby. Doposud největší poškození lesů Šumavy vichřicemi a 

kůrovcovou kalamitou bylo v letech 1868 až 1876 a to v rozsahu pouze cca na 11 tis. ha (rok 1947 - Prof. 

Pfeffer). Měření hydrologů na Vltavě v Českých Budějovicích z let 1859 až 1920 prokázalo souvislost mezi 

stavem lesů a výší maximálních a minimálních průtoků a vznikem povodní (např. v roce 1890). 

132

Stejně tak výzkumy z roku 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot minimálních a maximálních odtoků 

z daného území, kdy odumřelé lesní porosty, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly 

schopny akumulovat vodu tak, jako zdravé lesní porosty, které se nacházely v daném území v době vyhlášení 

NP Šumava (1991). 

Snížená schopnost akumulace vody na tak rozsáhlém území má jednoznačně za následek v době extrémních 

klimatických podmínek zvýšení rizika škod z případných povodní, případně riziko nedostatku vody 

v suchých obdobích. 

Vzhledem k tomu, že všichni členové petičního výboru mají nezapomenutelnou zkušenost z povodní v roce 

2002, dovolujeme si Vás tímto požádat o objektivní přešetření jednotlivých bodů „Petice“ a o prosazení 

nezbytných opatření k nápravě. Mimo jiné i v prohlášení vlády, které jste členem, bylo uvedeno, že tato 

vláda se zasadí o prosazení nezbytných protipovodňových opatření. I současná povodňová situace vybízí 

k tomu, aby byla přijata veškerá možná protipovodňová opatření. 

V odborném materiálu, který je přílohou tohoto dopisu, jsou uvedeny skutečnosti prokazující výrazné 

zhoršení jednotlivých podkategorií životního prostředí a zároveň jsou popsány škody na životním prostředí 

v lesích. 

V roce 2008 jsem osobně zpracoval znalecký posudek ve věci škod na životním prostředí v Národním parku 

Šumava, jehož zadavatelem byla Policie ČR. V té době jsem odhadl škody na životním prostředí ve výši 32 

mld. Kč. V roce 2009 se zvýšily škody na cca 50 mld. Kč (viz přiložený odborný materiál k „Petici“). 

Obdobný nárůst škod lze předpokládat i v roce 2010. 

Přestože některým pracovníkům MŽP a fakticky i pracovníkům ČIŽP byl znalecký posudek již v roce 2009 

znám, nebyla přijata žádná kontrolní opatření týkající se NP Šumava. Naopak přetrvávala ze strany ČIŽP 

nečinnost, kdy kontrolní činnost ČIŽP byla zaměřena na lesní majetky, zejména drobných vlastníků, kde 

bylo zjišťováno případné nevýznamné porušování právních předpisů v ochraně lesa. 

Nejen pro členy petičního výboru je nepochopitelné, že škody na přírodním a životním prostředí v NP 

Šumava byly např. v posledních 3 letech dotovány z veřejných prostředků v přibližné výši jedné miliardy 

Kč. Stejně tak je nepochopitelné, že příslušné orgány státní správy (MŽP a ČIŽP) nejeví zájem o objektivní 

prošetření zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava a nereagují na podněty a stížnosti v této věci. 

V případě Vašeho zájmu nabízíme své odborné znalosti, které jsme získali v této problematice od založení 

ČIŽP v roce 1991. Dle našeho názoru je nezbytné přijmout urychleně opatření, která by zajišťovala včasné 

zpracování (asanaci) veškerého kůrovcového dříví a zároveň je nezbytné zrušit rozhodnutí MŽ ze dne 30. 1. 

2008 ve věci udělené výjimky ze zalesňovací povinnosti pro zalesnění holin v NP Šumava. Lhůta pro 

zalesnění holin byla tímto rozhodnutím prodloužena na 30 let. Sám Váš úřad v roce 2009 uvedl, že před 

rokem 2004 se v NP Šumava nacházelo více jak 800 ha starých nezalesněných holin. Uvedené návrhy mj. 

vychází i ze zkušeností lesníků a vlastníků lesa z let 1868 až 1876. 

Odborný materiál, který je přílohou tohoto dopisu vycházel pouze z informací, které byly veřejně 

publikovány, a lze tedy předpokládat, že škody na životním prostředí a zhoršení přírodního prostředí mohou 

být významně vyšší. 

S pozdravem jménem petičního výboru 

Ing. Karel Simon 

Klavíkova 6, České Budějovice 

Přílohy: 

- odborné vyjádření „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její dopady na přírodní a životní 

prostředí (11 stran textu) 

- dopis MŽP – podnět ze dne 1. 9. 2009. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Vážený pan ministr 

Mgr. Tomáš Chalupa 

Ministerstvo životního prostředí ČR 


100 10 Praha 10 - Vršovice 

Věc: Opakovaná stížnost na nečinnost MŽP 



133

jménem petičního výboru se na Vás obracím se žádostí o vyřízení 

P E T I C E 

ze dne 12. 3. 2010 

za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava 

v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů 

státní správy v ochraně lesa. 

Byl jsem informován panem Ing. Červenkou, ředitelem kontroly MŽP, že na výše uvedenou petici a stížnost 

ze dne 25. 5. 2010 zaslanou paní Ing. Rút Bízkové, odpoví MŽP až po ukončení šetření Ministerstvem 

financí ČR v NP Šumava. Zároveň jsem nedostal odpověď na stížnost ze dne 8. 8. 2010 v téže věci 

adresovanou panu ministru Drobilovi. 

Vzhledem k tomu, že petici podepsali takové osobnosti, jako jsou pan prezident Václav Klaus a jeho 

spolupracovníci, pan expremiér Miloš Zeman, páni senátoři v čele s panem Tomášem Jirsou a Pavlem 

Eibertem, pan exministr ŽP František Benda, odborníci v ochraně životního a přírodního prostředí a stovky 

občanů, si Vás jménem petičního výboru dovoluji požádat, jako nového ministra, o vyřízení uvedené petice a 

následných stížností. 

Přílohou „Petice“ byl odborný materiál, který prokazoval dopad kůrovcové kalamity na přírodní a životní 

prostředí a uváděl rozsah škod na životním prostředí v lesích Šumavy. 

Odbor lesního hospodářství České akademie zemědělských věd na počátku letošního roku zveřejnil, 

že rozloha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách 

na Šumavě dosáhne až 15 tis. ha v roce 2010. V současné době lze konstatovat, že se jedná o plochy 

v rozsahu 15 až 20 tis. ha lesa. 

Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa, včetně škod 

na životním prostředí, nemá v historii Šumavy obdoby. Doposud největší poškození lesů Šumavy vichřicemi 

a kůrovcovou kalamitou bylo v letech 1868 až 1876 a to v rozsahu pouze cca na 11 tis. ha (rok 1947 - Prof. 

Pfeffer). Měření hydrologů na Vltavě v Českých Budějovicích z let 1859 až 1920 prokázalo souvislost mezi 

stavem lesů a výší maximálních a minimálních průtoků a vznikem povodní (např. v roce 1890). 

Již výzkumy z roku 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot minimálních a maximálních odtoků z daného 

území, kdy odumřelé lesní porosty, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly schopny 

akumulovat vodu tak, jako zdravé lesní porosty, které se nacházely v daném území v době vyhlášení NP 

Šumava (1991). 

Snížená schopnost akumulace vody na tak rozsáhlém území bude mít za následek v době extrémních 

klimatických podmínek zvýšení rizika škod z případných povodní, případně riziko nedostatku vody 

v suchých obdobích. 

Vzhledem k tomu, že všichni členové petičního výboru mají nezapomenutelnou zkušenost z povodní v roce 

2002, dovolujeme si Vás tímto požádat o objektivní přešetření jednotlivých bodů „Petice“ a o prosazení 

nezbytných opatření k nápravě. 

V odborném materiálu, který byl přílohou dopisů adresovaných Ing. Bízkové a panu ministru Drobilovi, byly 

uvedeny skutečnosti prokazující výrazné zhoršení jednotlivých podkategorií životního prostředí. 

V roce 2008 jsem osobně zpracoval znalecký posudek ve věci škod na životním prostředí v NP Šumava, 

jehož zadavatelem byla Policie ČR. V té době jsem odhadl škody na životním prostředí ve výši 32 mld. Kč. 

V roce 2011 lze předpokládat, že škody na životním prostředí se přibližují 100 mld. Kč (výše škod na 

životním prostředí v lesích NP Šumava byla zpracována i na základě metodického materiálu MŽP). 

Přestože pracovníkům MŽP a pracovníkům ČIŽP byl znalecký posudek již v roce 2009 znám, nebyla přijata 

žádná významná kontrolní opatření týkající se NP Šumava. Naopak přetrvávala ze strany ČIŽP nečinnost, 

kdy její kontrolní činnost byla zaměřena na lesní majetky, zejména drobných vlastníků, kde bylo zjišťováno 

případné nevýznamné porušování životního prostředí v lesích a ukládány sankce. Vedení ČIŽP od roku 2008 

fakticky nereagovalo na mé podněty, týkající se stavu v NP Šumava. 

V případě Vašeho zájmu nabízíme své odborné znalosti, které jsme získali v této problematice od založení 

ČIŽP v roce 1991. Dle našeho názoru je nezbytné přijmout urychleně opatření, která by zajišťovala včasné 

zpracování (asanaci) veškerého kůrovcového dříví a zároveň je nezbytné zrušit rozhodnutí MŽ ze dne 30. 1. 

2008 ve věci udělené výjimky ze zalesňovací povinnosti pro zalesnění holin v NP Šumava. Lhůta pro 

zalesnění holin byla tímto rozhodnutím prodloužena na 30 let. Sám Váš úřad v roce 2009 uvedl, že před 

rokem 2004 se v NP Šumava nacházelo více jak 800 ha starých nezalesněných holin. Uvedené návrhy mj. 

vychází i ze zkušeností lesníků a vlastníků lesa z let 1868 až 1876. 

134

Jménem petičního výboru a všech, kteří Petici podepsali, chci vyslovit jednoznačnou podporu současnému 

řediteli NP Šumava panu Janu Stráskému. 

S pozdravem 

Jménem petičního výboru 

Ing. Karel Simon 

Příloha: 

- dopis Ing. Rút Bízkové 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Prohlášení Euroregionu Šumava – JZ Čechy 

Historický spolek Schwarzenberg k situaci na Šumavě - 22.10. 2011 

Vědomi si své odpovědnosti k historickým záznamům událostí na Šumavě koncem 20. a počátkem 21. 

století, vč. býv. lesních majetků Schwarzenbergů, chceme si pro „paměť“ zaznamenat fakta. Lesy Šumavy 

byly počátkem devadesátých let v poměrně dobrém stavu, který odpovídal standardnímu lesnímu 

hospodářství v té době. Na Šumavě byly tehdy ještě zbytky původních pralesů a porostů ve věku 200 i více 

let, které byly vždy ve zvláštní ochraně a pozornosti lesníků. Šumava byla nazývána „Zelenou střechou 

Evropy“ a také proto mohl být r. 1991 vyhlášen Národní park Šumava. Většinu lesů Šumavy netvoří původní 

porosty, ale porosty vysazované podle potřeb a znalostí doby, ve které vznikaly. Generace vlastníků, lesníků 

a lesních dělníků je vypěstovaly podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vznikly tak kromě smíšených porostů i 

rozsáhlé smrkové monokultury, jako „odkaz“ doby, potřeb, znalostí či přání majitelů. Dnes už nikdo 

nevzpomene, že smrkové monokultury na Šumavě vyprodukovaly miliony kubických metrů tolik potřebného 

a cenného dřeva pro stavebnictví i různá průmyslová odvětví. Výnosy lesů přispívaly k jejich obnově, daly 

zaměstnání lidem a v nemalé míře přispívaly do státní pokladny. Rozsáhlé lesní komplexy plnily i jiné, 

významné mimoprodukční funkce lesa, které jsou ve své podstatě nezastupitelné. Vzpomeňme třeba 

ovlivňování klimatických podmínek, vliv na oběh a kvalitu vody, ochranu půdy před erozí. Ve všech lesích 

na světě dochází čas od času k přírodním kalamitám – vichřice, následně kůrovec, požáry, sníh. Na Šumavě 

byl Nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park na rozloze 68 064 ha. Hlavním cílem NP 

bylo udržet a zlepšit životní prostředí na vymezeném území a zachovat ráz krajiny. V současnosti se stav 

lesních porostů, především nekontrolovaným rozšířením kůrovce, proti kterému se přestalo zasahovat s tím, 

že si příroda pomůže sama. Následkem je odumření více než 10 tisíc hektarů původně životného lesa, včetně 

zbytků pralesů. Došlo ke znehodnocení dřevní hmoty, k poškození krajiny a plýtvání státními prostředky. 

Poškození celého ekosystému krajiny má a bude mít do budoucna další nedozírné následky, což je znalecky 

popsáno a doloženo. K této neblahé situaci došlo koncem 90. let a na počátku 20. století za souhlasu vlády, 

politiků, podpory ministrů ŽP Ambrozka, Bursíka, Míka a některých býv. ředitelů NP Šumava. Tichý souhlas 

nebo i hlasitou podporu těmto postupům poskytla část lesnické akademické obce, vč. některých vědeckých 

pracovníků. Nemalou vinu na této tristní situaci mají zelené politické strany a skupiny, zejména Hnutí Duha i 

jednotlivci, kteří chtějí Šumavu přeměnit v nedefinovanou „divočinu“. Mají vliv v mediích, která tendenčně 

manipulují veřejným míněním, přičemž zakrývají skutečnou katastrofu, která se na Šumavě odehrála. Těší 

nás příslib změn, které vidíme v názorech a postupech prozatímního ředitele NPŠ PhDr. Jana Stráského, 

který se snaží zastavit další devastaci Šumavy a okolních lesů. Rádi bychom podpořili snahu obyvatel 

Šumavy o zachování šumavských lesů a tím i všeobecné prosperity oblasti, napomohli stabilizaci stavu nejen 

lesních porostů, ale i stavu celé společnosti. Chceme přispět i svou účastí na nápravě škod, způsobených 

v uplynulých letech špatnou péčí o svěřený národní park a tedy se zúčastníme výsadby nových stromků 

v nejbližším termínu. 

Jménem Valné hromady podepsán Ing. Jaroslav Žák 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi životního prostředí z r. 2011 

(10.1.2011) 

Podle reálného pojetí autorů nařízení vlády z r. 1991 měl NPŠ k prospěchu společnosti udržovat stávající 

přírodní hodnoty a postupně zvyšovat diverzitu i na ploše rozsáhlých stejnověkých smrkových monokultur, 

jejichž evidentní slabostí byla malá odolnost k vichřicím a neschopnost bránit se fytofágům. K tomuto cíli 

směřoval téměř desetiletý management NPŠ ředitele I. Žlábka v letech 1994 – 2002. V následujících letech 

135

došlo k neuvážené změně této koncepce a k aplikaci idee bezzásahovosti, která ponechala plošně převažující 

kulturní lesy i po jejich narušení vichřicemi napospas kalamitně se rozmnožujícím lýkožroutům. Objektivní 

letecké a satelitní snímkování, i plošná, dlouho přede veřejností zatajovaná lesnická inventarizace, ukazují 

topografický střed Šumavy jako prostor bez vzrostlého zeleného lesa, který je na všech stranách obklopen 

prosychajícími porosty. Tzv. „zelená střecha Evropy“ se tak paradoxně stala největším bezlesím na původně 

lesní půdě. S miliony vzrostlých stromů zanikla patrovitá struktura a biodiverzita ekosystémů v nadzemním i 

půdním prostoru a byly narušeny klimatické, hydrologické, půdoochranné a ekologické funkce, o kterých 

věrohodně vypovídají fytogeografické a biologické obory. Směrem od hřebenů do nižších poloh se mění 

krajinný ráz celé Šumavy a nepříznivě jsou ovlivněny všechny návazné sociokulturní procesy v tomto 

pohoří. 

Vítáme, že MŽP a nová Správa NPŠ se pod vedením ředitele Stráského důsledně důsledně vrací 

k autentickým cílům ochrany přírody na narušené Šumavě. 

Shrnujeme své kritické názory a dlouholeté zkušenosti do zásadních odstavců: 

1) Šumava je civilizačně ozvláštněné pohoří, v němž se propojují prvky přírodní a sociokulturní. Pro šířící se 

květenu i faunu, stejně jako pro migrující lidi, byla Šumava přechodem mezi Českou kotlinou a Podunajím, 

pro usazené populace spíše hraničním valem. Výsledkem těchto kontrastních funkcí je směs přírodních a 

kulturních skutečností, které našly patřičné ocenění až při vzniku národních parků na české a bavorské straně 

(1970, potažmo 1991) a při zařazení české Šumavy do světové sítě biosférických rezervací UNESCO (1990). 

Během dvaceti let trvání NPŠ žel nebylo dosaženo důsledné shody v přeshraniční kooperaci a zonaci při 

ochraně šumavských krajinných, ekosystémových a sociokulturních objektů. K dispozici jsou početné 

vědecké informace o mineralogických, taxonomických a biotopových hodnotách, podobně stránky hmotné 

kultury, ale chybí integrující geobiologické zobecnění v krajinném měřítku a jejich vzájemná integrace 

se sociálními potřebami a duchovními tradicemi. Cesta k udržitelné koexistenci přírodních a kulturních 

zájmů ve velkoplošných chráněných územích bývá dlouhá, na české straně je neúnosně prodlužována 

sporem o optimální zonaci NPŠ. 

2) Šumava již několik set let není panenskou krajinou, kde přežívají jen původní populace, společenstva a 

ekosystémy. V NPŠ jsou jen fragmenty původní přírody (na skalnatých vrcholech, neodvodněných 

rašeliništích, ledovcových jezerech, stěnách ledovcových karů, ostře zaříznutých údolích). Celé pohoří je 

podstatně ovlivněno lidskou rukou. Šumava není „divočinou“ s vrcholy nebo zapadlými údolími sousedních 

Alp, ani s oblastmi za polární hranicí nebo v exotických tropech. Vedle lidského využívání terestrických a 

vodních rostlin i fauny, byla Šumava plošně zasažena znečištěním atmosféry, vody a půdy a přísunem cizích 

mikro- a makroorganismů (šířících se frontálně nebo podél cest či z místních sídel) a přistěhovaných 

z civilizovaných oblastí. Ke klíčovému přetvoření šumavské krajiny došlo došlo vykácením lokalit trvale 

osídlených enkláv, založením pastvin, lovem velkých obratlovců a hlavně přeměnou původně smíšených lesů 

na smrkové monokultury (velké změny ve skladbě květeny a fauny proběhly koncem 18. století a eskalovaly 

v druhé polovině 19. století). V druhově a věkově jednotvárných smrčinách pak vzala za své také fyzikální 

rozmanitost celého lesního prostředí a následně i biodiverzita všech návazných horských ekosystémů. 

Přírodní zvláštnosti jsou v NPŠ plošně rozptýlené a netvoří souvisle navazující zóny, které si žádá 

ochranářský management. Proto je namístě celospolečenský konsensus, jenž mj. umožní překonat akutní 

kůrovcové a majetkové problémy. 

3) Ochrana přírody v národním parku je ve své podstatě vždy aktivní činností. Děje se to buď ve prospěch 

nebo proti určitému procesu na vymezeném místě nebo kolem určitého objektu v chráněném území. Ani 

v I. zónách NPŠ nelze uplatňovat lidskou pasivitu, důslednou nečinost či bezzásahovost. Některé 

povinné aktivity vyplývají z celoplošně platných zákonů ČR. Aktivní sanace kůrovcem postižených smrčin 

je aktem po výtce legitimním a nemůže být blokována poučkami environmentálního extrémismu. Celoplošně 

potřebná jsou nápravná opatření po dřívějších lesnických a vodohospodářských chybách. Nemůže být ani 

zpochybňován přiměřeně regulovaný pohyb turistů po vybraných stezkách. Lze tedy očekávat, že 

nedefinovatelná, ideologicky motivovaná a do krajnosti prosazovaná „bezzásahovost“ nenajde v chystaném 

zákoně o NPŠ místo. 

4) Klíčovým druhem pro chráněnou Šumavu je smrk ztepilý, který v hřebenových polohách a 

na podmáčených půdách tvoří dominantu původních smrčin. Po rozsáhlé exploataci lesů v 19. století se stal 

nositelem lesnicky nadějné, leč později rozporuplné monokultury, která pokryla převažující plochu NPŠ. 

Dlouhodobě, byť z hlediska moderní genetiky jen orientační, jsou studie potvrzující, že smrk si v tomto 

136

pohoří vytvořil původní (místní) genotypy, které dosud nebyly zohledněny v managementu II. zón NPŠ. 

Hřebenové smrkové porosty byly sice po vzniku NPŠ přednostně zahrnutu do I. ochranné zóny, žel téměř 

jako první neodolaly žíru přemnoženého kůrovce, který se společně s teorií bezzásahovosti a samoregulace 

šířil z teplejší návětrné strany Šumavy. Ochrana místních populací smrku byla pod vlivem této strategie 

nutně nedostatečná a kůrovcová kalamita postihla i staleté porosty, v níž byl místní genofond s velkou 

pravděpodobností přítomen nebo spolehlivě potvrzen. Tyto mimořádně cenné dílčí populace šumavského 

smrku ztepilého odhadem již z 90 % zanikly (např. v oblasti Trojmezné, u pramene Vltavy nebo v oblasti 

Ždánidel). Škála jejich věkové, genetické a prostorové struktury nemůže být nahrazena mozaikovým, 

relativně stejnověkým mlázím, které teprve po desítkách let může, ale nemusí dosáhnout dospělosti. Několik 

smrkových porostů, zařazených na Šumavě mezi „genové základny lesních dřevin“, muselo být nedávno, pro 

pokročilé poškození vyřazeno z evropské evidence. Naléhavost zákona o NPŠ spočívá i v tom, že reálně, 

nikoliv v souladu s naivními představami jeho odpůrců, umožní záchranu poslední, věkem prověřených 

populací šumavského smrku. 

5) Po nezvratných ztrátách v I. zóně jsou žádoucí energetická opatření v II. zónách NPŠ. 

Kůrovcem zasažené smrčiny na hřebenech Šumavy se mohou dle extrémních představ samovolně vyvíjet 

do vzrostlých a zelených lesů prostoupených travnatými světlinami po dlouhá desetiletí až staletí. Pro 

zachování celkové lesnatosti a znovunabytí potřebné biodiverzity je však nutné aktivovat management 

národního parku k přeměně kůrovcem dosud nesežraných smrčin v II. zónách na trvale udržitelné horské 

lesy. Tato aktivita má složitou metodologii a lze ji shrnout pod dohodnutý název "přírodě blízké lesnické 

hospodaření". Na pevných půdách je realizovatelná prostřednictvím dosadby jedlí, buků a klenů; na půdách 

v různém stupni podmáčených půjde o dosadby geneticky hodnotných smrků. To je lesnicky složitý a 

provozně náročný proces, který byl experimentálně zkoušen na mnoha místech v Česku a je popsán 

v učebnicích lesníků. Přeměnu kulturních smrčin na smíšené, různověké a prostorově strukturované lesy 

umožňují aplikovat v podrostu jemné pěstební metody, které udržují co největší korunový zápoj. „Stromy se 

mohou kácet, ale les musí zůstat živý“. Ani přírodě blízké lesnické hospodaření se nemůže vyhnout použití 

sekery, pily a přiměřených těžebních či dopravních mechanizmů. Nejen na Šumavě bude nutno zlepšit 

porozumění mezi ochranáři-botaniky, kteří chrání drobné byliny, a lesníky, kteří kácí vzrostlý strom, aby 

udělali životní prostor pro menší organizmy v podrostu a na povrchu půdy. Přírodě blízké lesnické 

hospodaření může využít obrovský fond zkušeností několika generací českých lesníků, když jim 

očekávaný zákon o NPŠ umožní co nejdříve se plně angažovat v definitivně vymezených II. zónách. NPŠ je 

také biosférickou rezervací UNESCO a podle Sevillské strategie jeho programu Člověk a biosféra má být 

v něm aplikován management trvale udržitelného rozvoje s vyváženou podporou ekologického, 

ekonomického a sociokulturního pilíře. Pasivní ochranářský management při kalamitním přemnožení 

expanzívního fytofága by neměl způsobit poškození důležitých ekosystémových funkcí lesa na dlouhou dobu 

a ve velkém krajinném rozměru. Sevillská strategie odpovídá původním záměrům zakladatelů parku a tomu 

by měl odpovídat i nově navrhovaný zákon o NPŠ. 

6) Proud vědeckých informací využitelných v ochraně přírody a krajiny NPŠ se vyvíjí s pokrokem 

vědeckých metod a je prověřován opakovanými experimenty, praktickými aplikacemi a konkrétními 

zkušenostmi. V krajinných rozměrech Šumavy a při komplexitě jejích klíčových ekosystémů se syntéza 

a prověřování znalostí vyvíjejí pochopitelně pomalu. Během dvacetileté existence NPŠ však již došlo 

k diferenciaci protikladných entomologických, lesnicko-ochranářských, geoekologických a ekonomických 

názorů, které odlišně hodnotí vývoj šumavské krajiny a návazných sociokulturních jevů. Lesnicky 

orientovaná strana je přiměřeně konzervativní, její konzistentní názory na Šumavu lze například vyčíst 

z přehledné publikace Ochrana přírody a péče o les v Národním parku Šumava (B. Vinš a kol., Národní 

lesnický komitét, Praha 1999) a nedávného sborníku Šumava 2011 – bod zlomu (ed. P. Zahradník 

a J. Mánek, Matice lesnická aj., Písek 2011). Část komunity biologicky specializovaných vědců obhajuje 

„bezzásahovost“ v kůrovcem postižených porostech a predikuje zdařilou samoobnovu lesů v časově dlouhé 

budoucnosti. Její názory jsou shrnuty mj. ve vědecko-popularizační knize Co vyprávějí šumavské smrčiny 

(H. Šantrůčková, J. Vrba a kol., Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk 2010), která vyznívá značně 

optimisticky. V národním parku uprostřed Evropy nelze ponechat přírodu NP zcela bez lidského zasahování 

(např. při velkém požáru, plošně rozsáhlé vichřici, přemnožení škůdců, nákaze zvěře nebo invazi cizorodých 

organizmů). Obhajoba samoregulačních procesů je jistě lákavá, ovšem celostně selhává. Nesporná fakta 

o ohrožení šumavských lesů v posledních dvou desetiletích již našla místo ve vědecky laděných časopisech 

a dostala se také do univerzitních učebnic anebo kompendií, jako je například internetové dílo Péče o lesy 

137

v chráněných územích (S. Vacek, P. Moucha a kol., Česká zemědělská univerzita a MŽP, Praha 2011). Zájem 

o Šumavu projevují rovněž zahraniční odborníci, kteří na satelitních snímcích (Google Maps, 2011) s údivem 

pozorují nárůst rozsáhlého bezlesí uprostřed dříve souvisle zalesněného pohoří. V úvahu nutno brát také 

množství exaktních vědeckých prací, které vysvětlují úlohu vzrostlého lesa v trvale osídlených pohořích 

Země. V měřítku lidských generací je obnova druhové, věkové a prostorové diverzity poškozených lesů vždy 

problematická. Považujeme proto za důležité, aby se kritický názor na potenciální vývoj šumavských 

lesů projevil i v chystaném zákoně o NPŠ, například v paragrafech týkajících se plošného rozsahu 

a časového rozvrhu chráněných zón. 

7) Přes vážné poškození lesnatosti současná Šumava zůstává bohatá na přírodní objekty a má i četné kulturní 

památky a duchovní povahy. Kvalitativní jedinečnost, kvantitativní dominance a různý stupeň ohroženosti 

jsou vlastnosti, na které bere zřetel věda i veřejnost. Celkově jsou vlastnosti Šumavy dobře čitelné při 

srovnání se sousedními Alpami a hercynskými hornatinami střední Evropy. Denudací zarovnané pohoří totiž 

tvoří kontrast ke členitým velehorám a umožňuje poznat průběh orogenních a biogenních procesů. 

Na Šumavě lze vidět průnik čtvrtohorního zalednění do staré, složité morfostruktury a sledovat vývoj 

georeliéfu a postglaciální biotickou sukcesi. Navzdory smrkovým monokulturám a velkoplošným zásahům 

vichřic a kůrovců lze na Šumavě dosud rekonstruovat paletu potenciálních lesních ekosystémů, které se 

vyvíjejí pod horní hranicí stromového růstu a v údolích. V nevídaném rozsahu jsou tu zachována vrchoviště 

a slatiniště, velká rozmanitost půd, roztroušené kary a karoidy i limnologicky různorodá jezera. V mnoha 

aspektech lze Šumavu srovnávat i s vědecky vysoce ceněnými a populárními Krkonošemi, které jsou od roku 

1963 prvním českým národním parkem. I když KRNAP nebyl od začátku ošetřen nejvyšší zákonnou 

normou, jeho realistická ochrana a rozvoj je garantován zřetelným společenským konsenzem a 

bilaterální česko-polskou biosférickou rezervací. Jinak je tomu na Šumavě. 

Podepsáni: 

Prof. Ing. Jan Čermák, CSc., lesnická ekologie, Mendelova Univerzita v Brně 

Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., Dr.h.c., geobotanika a ekologie, Univerzita Karlova v Praze 

Prof. RNDr, Zdeněk Opatrný CSc., biologie rostlin, Univerzita Karlova v Praze 

Stvrzují: 

Prof. Ing. Miloš Barták, CSc., rostlinná fyziologie, Masarykova univerzita Brno 

Doc. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc, cytogenetika, ÚEB AV ČR a Univerzita Palackého, Olomouc 

Ing. Vladimír Krečmer, CSc., bioklimatologie, dříve VÚLHM, Strnady 

Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., ochrana lesa, Mendelova univezita v Brně 

Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc., rostlinná ekofyziologie, ENKI, o.p.s, Třeboň 

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., půdoznalství a pěstění lesa, Česká zemědělská univerzita v Praze 

Doc. Ing. MSc. Milan Lstibůrek, genetika, Česká zemědělská univerzita v Praze 

Prof. Ing. Radomír Ulrich, CSc., lesnická technika, Mendelova univerzita v Brně 

Prof. RNDr. Vacek, DrSc, ekologie a pěstění lesa, Česká zemědělská univerzita v Praze 

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., lesnická entomologie, VÚLHM, Strnady 

Na internetovém podpisovém archu se připojily tisícovky dalších odborníků a stoupenců „zelené“ Šumavy 

(www.osel.cz/zdržování přípravy). 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Dopisy města Kašperské Hory premiérovi a ministrovi 

Město Kašperské Hory, zastoupené starostkou Ing. Alenou Balounovou, vzhledem k „nevhodnému 

hospodaření“ na jejich majetku, žádá o vynětí jejich lesů o rozloze cca 4800 ha z NP Šumava. 

Vážený pan 

Ing. Mirek Topolánek 


Nábřeží Edvarda Beneše 4 

118 01 Praha 1 

Č.j.: 2094 /2007 Kašperské Hory, 9. listopadu 2007 

138

Vážený pane premiére, 

navazuji na diskusi při Vašem setkání se starosty šumavských obcí a představiteli Národního parku Šumava, 

které se uskutečnilo v rámci Vaší návštěvy Plzeňského kraje v Klatovech 30. 10. t. r. Do diskuse jsem měla 

připraven jeden zcela konkrétní dotaz, jenž do diskutovaných témat nezapadal. Proto se na Vás obracím 

touto formou se žádostí o odpověď, případně o zjednání nápravy v záležitosti, kterou pro vysvětlení 

obšírněji uvedu. 

Město Kašperské Hory kromě jiného vlastní rozsáhlý lesní majetek. Nashromáždilo jej převážně v průběhu 

18. a 19. století; přídělový majetek odsunutých Němců z toho tvoří jen zanedbatelný zlomek. Lesy města se 

rozkládají na souvislé ucelené ploše o celkové výměře 6.020 ha , z toho na 4.800 ha byl vyhlášen Národní 

park Šumava. Na celé rozloze městských lesů hospodaří společnost, jejímž 100% vlastníkem je město. Její 

činnost se řídí lesním hospodářským plánem, který pro území zahrnuté do NPŠ respektuje předepsaná 

omezení. Újma vzniklá omezením výkonu vlastnických práv z titulu ochrany přírody nebyla městu dosud 

kompenzována s výjimkou kůrovcem napadeného, námi asanovaného a ponechaného dříví v I. zónách 

NPŠ, které v našich lesích zaujímají rozlohu 700 ha. Výrazná omezení se však dotýkají veškerého našeho 

majetku, na němž byl park zřízen. 

V lednu letošního roku byly lesní porosty na Šumavě zasaženy a poničeny vichřicí ve větší míře než lesy 

v ostatních částech státu, snad s výjimkou Novohradských hor. Rozsáhlé polomy a vývraty způsobil orkán i 

v lesních majetcích Města Kašperské Hory. Na celkové rozloze městských lesů bylo podle posledních 

aktualizovaných údajů Kašperskohorských městských lesů, s.r.o. vichřicí oproti prvotním odhadům 110 tis. 

poškozeno 141.000 m3 dřeva, což je téměř 6-ti násobek roční těžby stanovené schváleným lesním 

hospodářským plánem. Z tohoto objemu v lesích města, na nichž byl vyhlášen národní park, tedy na rozloze 

4.800 ha, orkán poničil 109.000 m3. Ve srovnání s údaji za celý Národní park Šumava se jedná o více než 

polovinu vyšší intenzitu poškození lesních majetků města oproti majetkům státním. 

Přes značný rozsah poškození lesních porostů se pracovníkům naší společnosti Kašperskohorské městské 

lesy s.r.o. a jejich partnerům podařilo do současné doby veškerou kalamitní hmotu zpracovat a z lesů vyvézt 

s výjimkou cca 3.000 m3 dřeva v I. zónách NP. Tato hmota byla zpracována, odkorněním ošetřena proti 

kůrovci a ponechána na místě, jak ukládá management národního parku pro I. zóny. Kalamitní stav v lesních 

porostech pracovníci naší společnosti zvládli navzdory obtížím při zajišťování dostatečné zpracovatelské 

kapacity v celém průběhu likvidace kalamity a přes nepříznivý vývoj cen jak dřeva tak i ceny práce – obojí 

výrazně negativně ovlivnil subjekt s majoritním postavením v regionu – NP Šumava. Časté byly případy, 

kdy zpracovatelské firmy přes smluvní závazek k naší společnosti, odešly pracovat k parku, neboť zde se za 

stejnou práci platilo více. Při prodeji dřeva nastávala situace opačná – park prodával za nižší ceny než 

ostatní zpracovatelé v regionu. 

Při odvozu kalamitního dříví z lesů vznikly škody následné, jedná se zejména o poškození svážnic a sítě 

lesních cest v důsledku koncentrace poškození lesních porostů do relativně malého území. I zde se jedná 

o škody na historickém majetku města, neboť lesní cesty jsou jeho součástí. Opravy lesních cest 

poškozených těžkými odvozními soupravami a další lesnickou technikou ve stavu, v jakém se nacházejí po 

zpracování kalamity, budou nákladné. 

Správa národního parku Šumava při likvidaci následků vichřice měla oproti městu výhodnější pozici 

zejména v tom, že se jí dostalo finanční podpory od různých subjektů – např. nadačních fondů bankovních 

domů ale především v tom, že získala významnou finanční podporu prostřednictvím Ministerstva životního 

prostředí z prostředků státního rozpočtu. Město Kašperské Hory na zmírnění následků a odstranění škod 

způsobených vichřicí v lesích od nikoho nedostalo ani korunu. 

Usnesením vlády České republiky ze dne 5. února 2007 č. 112 o finančním řešení zmírnění škod 

v Národním parku Šumava a v Krkonošském národním parku způsobených větrnou kalamitou ve dnech 18. a 

19. ledna 2007 bylo odsouhlaseno poskytnutí finančních prostředků v řádu desítek miliónů korun. Z těchto 

prostředků jsme na zmírnění následků větrné kalamity v městských lesích na území národního parku a tím 

v působnosti Ministerstva životního prostředí neobdrželi žádný příspěvek, i když polomů v našich 

139

(„parkových“) lesích bylo, co do množství, více než v celém Krkonošském národním parku. 

K naší písemné žádosti o vyplacení alikvotní částky pro městské lesy z finančních prostředků poskytnutých 

Správě NPŠ na základě vládního usnesení č. 112 nám ministr životního prostředí sdělil, že : „Vláda takto 

podpořila správce státního majetku s velice specifickým, náročným, a veřejností sledovaným, posláním.“ 

Na vládní Strategii obnovy území postiženého v lednu 2007 ničivým orkánem navázalo Ministerstvo pro 

místní rozvoj svou metodikou pro uplatnění žádostí o dotace z programu Obnova obecního a krajského 

majetku postiženého živelní pohromou, ve které jsou obce a kraje – pokud se týká obnovy lesů – odkazovány 

na připravovaný Program obnovy venkova v gesci Ministerstva zemědělství. Toto doporučení je v metodice 

dále rozvedeno:“.. Navrhovaná opatření mohou bezprostředně zabezpečit finanční pomoc vlastníkům a 

nájemcům lesa a dalším oprávněným osobám při odstraňování kalamitních škod, a to nejen bez ohledu na 

oblasti, kde byl vyhlášen nouzový stav, ale též bez ohledu na druh vlastnictví. To znamená, že příjemcem 

podpory v rámci opatření budou i subjekty hospodařící s lesy ve vlastnictví státu; pokud jde o důsledky 

kalamity z ledna 2007, nebudou předmětem takové podpory lesy v působnosti Ministerstva životního 

prostředí, neboť ve prospěch ministerstva životního prostředí již byly ze státního rozpočtu uvolněny 

finanční prostředky na odstraňování škod, způsobených kalamitou v lednu 2007 (viz usnesení vlády ČR 

č. 112 ze dne 5. února 2007).“ 

Z uvedených skutečností a citací tedy vyplývá, že na zmírnění následků škod způsobených orkánem na 

lesním majetku města (na němž se rozprostírá NPŠ) nedostaneme finanční podporu žádnou, neboť se nejedná 

o majetek státní a na druhou stranu nemůžeme žádat ani o podporu z Programu obnovy venkova, neboť naše 

„parkové“ lesy jsou v působnosti MŽP a na ně byly uvolněny prostředky na základě usnesení vlády č. 112. 

Je-li můj závěr správný, pak město jako vlastník lesů v národním parku je opět finančně znevýhodněno. 

K nevyrovnaným ztrátám z minulých let z titulu omezení hospodaření v lesích na území národního parku 

navíc přistupuje absence jakékoli podpory při odstraňování a zmírnění následků vichřice z počátku 

letošního roku. Pokud máme nadále strpět v našich lesích řadu omezení z titulu ochrany přírody 

národního parku právě proto, aby národní park mohl plnit „velice specifické, náročné a veřejností sledované 

poslání“ – pak je nutné, aby MŽP a Správa NPŠ změnily přístup k nestátním vlastníkům lesů, jejichž majetek 

byl do národního parku začleněn a jinou než státní formu vlastnictví v tomto území vzaly konečně na 

vědomí. 

Vážený pane premiére, v této souvislosti si dovolím Vás požádat o prošetření postupu při realizaci vládního 

usnesení č. 112 z 5. února 2007 a o případné zjednání nápravy, pokud usnesení nebylo naplněno v souladu 

se záměrem vlády. 

------------------------------------------------------------------ 

Vážený pan 


Ministr životního prostředí 


100 10 Praha 

Kašperské Hory 25. listopadu 2011 

Č.j.: 2597/2011 


dovoluji si Vás oslovit návazně na rozhodnutí Zastupitelstva města Kašperské Hory, které se svým 

usnesením z 21. září 2011 rozhodlo žádat o vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské 

Hory z území Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb., a zároveň o to, 

aby v souvislosti s připravovaným zákonem o Národním parku Šumava nebyl nemovitý majetek města 

zahrnut do území, na kterém bude národní park vyhlášen. 

Před tím, než uvedu důvody, které vedly členy zastupitelstva města k přijetí usnesení uvedeného obsahu, je 

potřebné objasnit o jaké nemovitosti se jedná. Městu Kašperské Hory se správním územím o rozloze 4 415 

ha a 1 520 trvale žijícími obyvateli patří výměrou 3. nejrozsáhlejší obecní lesy v republice. Kromě pozemků 

140

pro zemědělskou výrobu patří městu celkem 6 084 ha lesních pozemků, z toho na 4 856 ha byl v roce 1991 

Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park Šumava. Historie lesního majetku města se začala 

psát před více než 400 lety, jen velmi malá část (cca 250 ha) pochází z poválečných přídělů. Na základě 

restitučních zákonů byla část výměry mimo NP vrácena městu v roce 1992 a zbylý majetek byl městu 

vydán k 1. 7. 2000. Správu na celém lesním majetku obce vykonává společnost s ručením omezeným 

Kašperskohorské městské lesy, jejímž 100 % vlastníkem je opět město Kašperské Hory. Péče o obecní lesy, 

které se rozprostírají v území, na kterém byl vyhlášen NPŠ, provází řada problémů, omezení a v důsledku 

toho i hmotných a finančních ztrát pro město, což přimělo zastupitelstvo k rozhodnutí formulovaném 

v usnesení v tomto znění: 

„ Žádat vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z Národního parku Šumava 

zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. a zároveň v případě vydání zákona, kterým se vyhlašuje 

Národní park Šumava, zastupitelstvo města nesouhlasí se zahrnutím nemovitostí v majetku Města 

Kašperské Hory do území, na kterém bude Národní park Šumava vyhlášen.“ 

Důvodů, které vedly k tomuto rozhodnutí, se za roky existence národního parku nashromáždilo mnoho. 

Zmíním pouze ty zásadní: 

Vláda v roce 1991 svým nařízením zřizovala národní park s cílem: „… uchování a zlepšení jeho přírodního 

prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících 

živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a 

výchovných cílů, krajiny, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní 

prostředí. Zejména po roce 2002 pod velkým tlakem NNO a určité části přírodovědců se změnilo směřování 

národního parku, které vede ke „zpralesnění“ krajiny, vytvoření „divočiny“ apod., to vše provázené 

uzavíráním území pro návštěvníky, což jistě neodpovídá ani původnímu záměru vlády ani představám obcí 

o životě a vývoji v jejich správních územích. Za celou 20-ti letou historii národního parku se nepodařilo 

tomuto vyhrazenému území dát zákonem pevná pravidla, aby se s každou personální změnou ve funkci 

ředitele parku nebo ve vedení ministerstva životního prostředí neměnily cíle, záměry a metody ochrany 

přírody. Tento stav samozřejmě není bez vlivu na naše městské lesy. 

Dalším důvodem pro rozhodnutí našeho zastupitelstva bylo nezákonné rozšíření bezzásahového území 

s ponecháním velkého množství nezpracované dřevní hmoty (více než 200 tis. m3) po větrné kalamitě 

z ledna 2007. Nezodpovědné rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka vedlo k nastartování 

kůrovcové kalamity obrovských rozměrů s následným odumřením porostů na ploše více než 5 000 ha a dále 

vytvořením rozsáhlých holin o výměře 1 600 ha na celém území NPŠ. To se zničujícím způsobem dotklo i 

našich lesů a důsledky tohoto rozhodnutí se na ztrátách na majetku projevují dodnes. Z celkové rozlohy lesů 

v NPŠ ve výměře 55 340 ha zaujímají lesy města téměř 9 %, naproti tomu činil objem dřeva po větrné 

vichřici 2007 zpracovaného na území městských lesů 11,5 % objemu dříví zpracovaného na celém území 

NPŠ. Národní park na zpracování kalamity obdržel štědrou dotaci ze státních prostředků na zmírnění škod 

způsobených vichřicí v objemu více než 80 mil. korun, za což si mohl dovolit zpracovávat polomy za 

dumpingové ceny. Naše lesní společnost byla nucena v těchto cenách platit za práce, ale na zmírnění škod na 

majetcích města jsme nedostali ani korunu přesto, že jsme žádali nápravu této nespravedlnosti jak u ministra 

životního prostředí tak i u tehdejšího premiéra – bezvýsledně. Ministerstvo životního prostředí nastavením 

výhodných podmínek ve prospěch parkových státních lesů a nikoli pro ostatní vlastníky lesů, našemu městu 

způsobilo ztráty, které nebyly nikterak kompenzovány. Výrazně vysoké těžby dřeva napadeného lýkožroutem 

smrkovým zaznamenáváme po roce 2007 až dosud na celém území našich lesů v důsledku 

nekontrolovaného šíření tohoto škůdce z parkových státních lesů. 

Zásadním důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva nesouhlasit se zahrnutím obecních lesů do území, 

na kterém bude NP Šumava vyhlášen, jsou omezení v nakládání s lesním majetkem, která nejsou adekvátně 

kompenzována. Za období od vzniku NPŠ do vydání lesů městu v polovině roku 2000 správa NP v našich 

lesích hospodařila jako ve státních bez jakékoli následné finanční kompenzace. Od poloviny roku 2000, kdy 

společnost Kašperskohorské městské lesy převzala zpět od národního parku lesy města do správy, se péče 

o lesy uvnitř parku řídila lesním hospodářským plánem schváleným MŽP a tudíž respektovala metody a 

způsoby péče o les takové, jaké uplatňoval park. Předepsaná pravidla a zejména omezení hospodaření 

v lesích způsobovala a způsobují městu majetkovou újmu, která zpočátku nebyla městu kompenzována 

vůbec a později jen částečně. Újma jako taková byla na základě vyhlášky č. 335/2006 Sb. poprvé přiznána 

za rok 2006 a až teprve v roce 2008 vyplacena a to za ponechání lesa samovolnému vývoji. Za období 2006 

až 2010 byla přiznána v celkové výši 14 mil. korun a představuje v podstatě jakousi kompenzaci za dříví 

v I. zóně, které podle hospodářského plánu mohlo být ale nebylo vytěženo a prodáno. Další finanční 

141

prostředky vyplacené městu v souvislosti s vyhlášením parku na lesích v majetku obce pak představuje 

náhrada za zpracování kůrovcem napadeného dříví v prvních zónách, kde se podle uplatněného 

managementu asanované dříví ponechává na místě. Vyjádřeno v konkrétních číslech za zpracování 

kůrovcové hmoty v 1. zónách (avšak jen v těch, kde to bylo povoleno) byla vyplacena kompenzace za 

vynaložené náklady a hodnotu dřeva oceněnou průměrnou cenou – tedy za zaplacené práce při asanaci 

kůrovcové hmoty a za ponechané dříví v lese za období 2006 – 2010 v celkové částce 31,5 mil. korun. Jen za 

rok 2010 z náhrady v objemu 17 475 tis. stálo zpracování kůrovcového dříví v 1. zónách 5 180 tis. 

(prokázané náklady), zbylou částkou bylo ohodnoceno dříví, které zůstalo ležet bez užitku v lese. Uvedená 

čísla se týkají jen 1. zón na území našich lesů, které v součtu mají rozlohu 614 ha. Při trvajícím masivním 

šíření kůrovce ze sousedících státních lesů ve správě národního parku v blízké době budou naše lesy ve 

vyhlášených prvních zónách nenávratně zničeny, neboť tyto plochy je zakázáno uměle zalesňovat. Kdo 

tuto trvalou ztrátu na hodnotě majetku městu nahradí? 

Částky vyplacené za nařízený způsob „péče o lesy“ v prvních zónách se mohou jevit jako vysoce výhodné 

příjmy pro vlastníka lesa. Nejedná se však o žádnou dotaci ani žádný bonus za to, že jsou naše lesy v parku - 

je to pouze částečná kompenzace vynaložených nákladů a náhrady za ztrátu hodnoty lesního majetku. 

Na příkladu z roku 2010 lze dokladovat, o jak velké peníze město přichází v souvislosti se začleněním 

obecních lesů do území národního parku. Na každém kubíku dřeva, který musíme nechat bez užitku ležet 

v 1. zóně, ztrácíme 200,- korun nad poskytnutou náhradu. Celkem ztráta z ponechaného dříví jen v 1. zóně 

za rok 2010 činí 2 650 tis. korun. Lýkožrout se šíří bez ohledu na parkovou zónaci a tudíž napadá stromy ve 

2. zónách, ze kterých se po asanaci dřevo odváží a prodává. Kůrovcem napadené dříví se na trhu realizovalo 

v roce 2010 za cenu o 350,- Kč /kubík nižší než dříví nenapadené. Z toho pro naše lesy vyplývá při objemu 

kůrovcové těžby tohoto roku další ztráta v částce 8 300 tis., která nebyla nikterak kompenzována. Vysoké 

kalamitní těžby ve 2. zónách mají dále za následek vznik holin ve větší míře než odpovídá lesnímu 

hospodářskému plánu a tím vznikají vyšší náklady na povinné zalesnění a následnou pěstební péči. Za rok 

2010 opět vyčísleno nekompenzovanou částkou 5 400 tis. korun. Sumárně jen za rok 2010 v důsledku 

kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava naše město přišlo přes vyplacenou náhradu (17 475 tis.) 

o dalších 16 350 tis. korun. Tuto ztrátu nám nikdo nenahradil. 

Nepochybné je, že přes částečné kompenzace újmy za pár posledních let se celková hodnota lesního majetku 

města vlivem různých omezení a zejména vlivem kůrovcové kalamity způsobené ve státních parkových 

lesích snižuje. S tím se nechceme a ani nemůžeme smířit. Představitelům města zákon ukládá nakládat 

s majetkem obce s péčí řádného hospodáře a důraz na tuto povinnost je o to větší právě dnes, kdy stát 

přerozděluje obcím stále méně a neplatí řádně ani za výkon svých povinností, které na obce přenesl. 

Počítáme s každou korunou, kterou z vlastního majetku můžeme získat a nechceme z našich lesů vytvořit 

prales ani divočinu ani je obětovat jako prostor pro experimenty nezodpovědným vědcům. 

Obracím se na Vás, vážený pane ministře, se zdvořilou žádostí o respektování vůle zastupitelstva města, 

které nesouhlasí, aby podle navrhovaného zákona o Národním parku Šumava byly lesy v majetku Města 

Kašperské Hory začleněny do území, na němž bude národní park zákonem ustanoven. Věřte, že naše 

rozhodnutí je výsledkem léta trvající nespokojenosti s poměry utvářenými správou národního parku v naše 

regionu a zároveň obav o budoucí osud lesů v majetku města. Ujišťuji Vás, že se jedná o opakované 

jednomyslné rozhodnutí všech zastupitelů navíc podpořené valnou většinou občanů města, kteří si přejí 

spravovat svůj historický obecní majetek k prospěchu a rozvoji svého města, které je jejich domovem. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Vážený pan 

RNDr. Petr Nečas 


Nábřeží Edvarda Beneše 4 

118 01 Praha 1 

Kašperské Hory 25. listopadu 2011 

Č.j.: 2596/2011 

Vážený pane premiére, 

dovoluji si Vás oslovit návazně na rozhodnutí Zastupitelstva města Kašperské Hory, které se svým 

usnesením z 21. září 2011 rozhodlo žádat o vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské 

Hory z Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. 

142

Před tím, než uvedu důvody, které vedly členy zastupitelstva města k přijetí usnesení uvedeného obsahu, je 

potřebné objasnit o jaké nemovitosti se jedná. Městu Kašperské Hory se správním územím o rozloze 4 415 

ha a 1 520 trvale žijícími obyvateli patří výměrou 3. nejrozsáhlejší obecní lesy v republice. Kromě pozemků 

pro zemědělskou výrobu patří městu celkem 6 084 ha lesních pozemků, z toho na 4 856 ha byl v roce 1991 

Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park Šumava. Historie lesního majetku města se začala 

psát před více než 400 lety, jen velmi malá část (cca 250 ha) pochází z poválečných přídělů. Na základě 

restitučních zákonů byla část výměry mimo NP vrácena městu v roce 1992 a zbylý majetek byl městu 

vydán k 1. 7. 2000. Správu na celém lesním majetku obce vykonává společnost s ručením omezeným 

Kašperskohorské městské lesy, jejímž 100 % vlastníkem je opět město Kašperské Hory. Péče o obecní lesy, 

které se rozprostírají v území, na kterém byl vyhlášen NPŠ, provází řada problémů, omezení a v důsledku 

toho i hmotných a finančních ztrát pro město, což přimělo zastupitelstvo k rozhodnutí formulovaném 

v usnesení v tomto znění: 

„Žádat vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z Národního parku Šumava 

zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. a zároveň v případě vydání zákona, kterým se vyhlašuje 

Národní park Šumava, zastupitelstvo města nesouhlasí se zahrnutím nemovitostí v majetku Města 

Kašperské Hory do území, na kterém bude Národní park Šumava vyhlášen.“ 

Důvodů, které vedly k tomuto rozhodnutí, se za roky existence národního parku nashromáždilo mnoho. 

Zmíním pouze ty zásadní: 

Vláda v roce 1991 svým nařízením zřizovala národní park s cílem: „… uchování a zlepšení jeho přírodního 

prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících 

živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a 

výchovných cílů, krajiny, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní 

prostředí. Zejména po roce 2002 pod velkým tlakem NNO a určité části přírodovědců se změnilo směřování 

národního parku, které vede ke „zpralesnění“ krajiny, vytvoření „divočiny“ apod., to vše provázené 

uzavíráním území pro návštěvníky, což jistě neodpovídá ani původnímu záměru vlády ani představám obcí 

o životě a vývoji v jejich správních územích. Za celou 20-ti letou historii národního parku se nepodařilo 

tomuto vyhrazenému území dát zákonem pevná pravidla, aby se s každou personální změnou ve funkci 

ředitele parku nebo ve vedení ministerstva životního prostředí neměnily cíle, záměry a metody ochrany 

přírody. Tento stav samozřejmě není bez vlivu na naše městské lesy. 

Dalším důvodem pro rozhodnutí našeho zastupitelstva bylo nezákonné rozšíření bezzásahového území 

s ponecháním velkého množství nezpracované dřevní hmoty (více než 200 tis. m3) po větrné kalamitě 

z ledna 2007. Nezodpovědné rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka vedlo k nastartování 

kůrovcové kalamity obrovských rozměrů s následným odumřením porostů na ploše více než 5 000 ha a dále 

vytvořením rozsáhlých holin o výměře 1 600 ha na celém území NPŠ. To se zničujícím způsobem dotklo i 

našich lesů a důsledky tohoto rozhodnutí se na ztrátách na majetku projevují dodnes. Z celkové rozlohy lesů 

v NPŠ ve výměře 55 340 ha zaujímají lesy města téměř 9 %, naproti tomu činil objem dřeva po větrné 

vichřici 2007 zpracovaného na území městských lesů 11,5 % objemu dříví zpracovaného na celém území 

NPŠ. Národní park na zpracování kalamity obdržel štědrou dotaci ze státních prostředků na zmírnění škod 

způsobených vichřicí v objemu více než 80 mil. korun, za což si mohl dovolit zpracovávat polomy 

za dumpingové ceny. Naše lesní společnost byla nucena v těchto cenách platit za práce, ale na zmírnění škod 

na majetcích města jsme nedostali ani korunu přesto, že jsme žádali nápravu této nespravedlnosti jak 

u ministra životního prostředí tak i u tehdejšího premiéra – bezvýsledně. Ministerstvo životního prostředí 

nastavením výhodných podmínek ve prospěch parkových státních lesů a nikoli pro ostatní vlastníky lesů, 

našemu městu způsobilo ztráty, které nebyly nikterak kompenzovány. Výrazně vysoké těžby dřeva 

napadeného lýkožroutem smrkovým zaznamenáváme po roce 2007 až dosud na celém území našich lesů 

v důsledku nekontrolovaného šíření tohoto škůdce z parkových státních lesů. 

Zásadním důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva žádat vynětí obecních lesů z NP Šumava jsou omezení 

v nakládání s lesním majetkem, která nejsou adekvátně kompenzována. Za období od vzniku NPŠ do vydání 

lesů městu v polovině roku 2000 správa NP v našich lesích hospodařila jako ve státních bez jakékoli 

následné finanční kompenzace. Od poloviny roku 2000, kdy společnost Kašperskohorské městské lesy 

převzala zpět od národního parku lesy města do správy, se péče o lesy uvnitř parku řídila lesním 

hospodářským plánem schváleným MŽP a tudíž respektovala metody a způsoby péče o les takové, jaké 

uplatňoval park. Předepsaná pravidla a zejména omezení hospodaření v lesích způsobovala a způsobují 

městu majetkovou újmu, která zpočátku nebyla městu kompenzována vůbec a později jen částečně. Újma 

jako taková byla na základě vyhlášky č. 335/2006 Sb. poprvé přiznána za rok 2006 a až teprve v roce 

143

2008 vyplacena a to za ponechání lesa samovolnému vývoji. Za období 2006 až 2010 byla přiznána 

v celkové výši 14 mil. korun a představuje v podstatě jakousi kompenzaci za dříví v I. zóně, které podle 

hospodářského plánu mohlo být ale nebylo vytěženo a prodáno. Další finanční prostředky vyplacené městu 

v souvislosti s vyhlášením parku na lesích v majetku obce pak představuje náhrada za zpracování kůrovcem 

napadeného dříví v prvních zónách, kde se podle uplatněného managementu asanované dříví ponechává na 

místě. Vyjádřeno v konkrétních číslech za zpracování kůrovcové hmoty v 1. zónách (avšak jen v těch, kde to 

bylo povoleno) byla vyplacena kompenzace za vynaložené náklady a hodnotu dřeva oceněnou průměrnou 

cenou – tedy za zaplacené práce při asanaci kůrovcové hmoty a za ponechané dříví v lese za období 2006 – 

2010 v celkové částce 31,5 mil. korun. Jen za rok 2010 z náhrady v objemu 17 475 tis. stálo zpracování 

kůrovcového dříví v 1. zónách 5 180 tis.(prokázané náklady), zbylou částkou bylo ohodnoceno dříví, které 

zůstalo ležet bez užitku v lese. Uvedená čísla se týkají jen 1. zón na území našich lesů, které v součtu mají 

rozlohu 614 ha. Při trvajícím masivním šíření kůrovce ze sousedících státních lesů ve správě národního 

parku v blízké době budou naše lesy ve vyhlášených prvních zónách nenávratně zničeny, neboť tyto plochy 

je zakázáno uměle zalesňovat. Kdo tuto trvalou ztrátu na hodnotě majetku městu nahradí? 

Částky vyplacené za nařízený způsob „péče o lesy“ v prvních zónách se mohou jevit jako vysoce výhodné 

příjmy pro vlastníka lesa. Nejedná se však o žádnou dotaci ani žádný bonus za to, že jsou naše lesy v parku - 

je to pouze částečná kompenzace vynaložených nákladů a náhrady za ztrátu hodnoty lesního majetku. 

Na příkladu z roku 2010 lze dokladovat, o jak velké peníze město přichází v souvislosti se začleněním 

obecních lesů do území národního parku. Na každém kubíku dřeva, který musíme nechat bez užitku ležet 

v 1. zóně, ztrácíme 200,- korun nad poskytnutou náhradu. Celkem ztráta z ponechaného dříví jen v 1. zóně za 

rok 2010 činí 2 650 tis. korun. Lýkožrout se šíří bez ohledu na parkovou zónaci a tudíž napadá stromy 

ve 2. zónách, ze kterých se po asanaci dřevo odváží a prodává. Kůrovcem napadené dříví se na trhu 

realizovalo v roce 2010 za cenu o 350,- Kč / kubík nižší než dříví nenapadené. Z toho pro naše lesy vyplývá 

při objemu kůrovcové těžby tohoto roku další ztráta v částce 8 300 tis., která nebyla nikterak kompenzována. 

Vysoké kalamitní těžby ve 2. zónách mají dále za následek vznik holin ve větší míře než odpovídá lesnímu 

hospodářskému plánu a tím vznikají vyšší náklady na povinné zalesnění a následnou pěstební péči. Za rok 

2010 opět vyčísleno nekompenzovanou částkou 5 400 tis. korun. Sumárně jen za rok 2010 v důsledku 

kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava naše město přišlo přes vyplacenou náhradu (17 475 tis.) 

o dalších 16 350 tis. korun. Tuto ztrátu nám nikdo nenahradil. 

Nepochybné je, že přes částečné kompenzace újmy za pár posledních let se celková hodnota lesního majetku 

města vlivem různých omezení a zejména vlivem kůrovcové kalamity způsobené ve státních parkových 

lesích snižuje. S tím se nechceme a ani nemůžeme smířit. Představitelům města zákon ukládá nakládat 

s majetkem obce s péčí řádného hospodáře a důraz na tuto povinnost je o to větší právě dnes, kdy stát 

přerozděluje obcím stále méně a neplatí řádně ani za výkon svých povinností, které na obce přenesl. 

Počítáme s každou korunou, kterou z vlastního majetku můžeme získat a nechceme z našich lesů vytvořit 

prales ani divočinu ani je obětovat jako prostor pro experimenty nezodpovědným vědcům. 

Obracím se na Vás, vážený pane premiére, se zdvořilou žádostí o učinění takových kroků, které povedou 

k naplnění rozhodnutí zastupitelstva Města Kašperské Hory žádajícího vyjmutí nemovitého majetku z území, 

na němž byl zřízen Národní park Šumava. Věřte, že naše rozhodnutí je výsledkem léta trvající 

nespokojenosti s poměry utvářenými správou národního parku v naše regionu a zároveň obav o budoucí osud 

lesů v majetku města. Ujišťuji Vás, že se jedná o opakované jednomyslné rozhodnutí všech zastupitelů navíc 

podpořené valnou většinou občanů města, kteří si přejí spravovat svůj historický obecní majetek 

k prospěchu a rozvoji svého města, které je jejich domovem. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Vážený pan 


Ministr životního prostředí 


100 10 Praha Kašperské Hory 11. února 2011 

Č.j.: 302/201 


v posledních několika týdnech se ze sdělovacích prostředků a dále i zprostředkovaně od pracovníků 

Krajského úřadu Plzeňského kraje, případně od představitelů Svazu obcí NPŠ, dozvídáme kusé informace 

144

o probíhajících jednáních, jejichž výsledkem by měl být návrh zákona o Národním parku Šumava. 

Město Kašperské Hory, jehož správní území o rozloze 4 415 hektarů je situováno na okraji Chráněné 

krajinné oblasti Šumava, je vlastníkem rozsáhlých lesních i zemědělských pozemků. Jedná se konkrétně 

o 6 084 hektarů lesa a 520 ha luk a pastvin. Lesní pozemky o výměře 4 728 ha, historicky patřící do majetku 

města, byly v roce 1991 zahrnuty do území, na němž byl vyhlášen Národní park Šumava. Teprve v polovině 

roku 2000 se městu podařilo získat tyto lesní pozemky zpět do svého vlastnictví a správy, kterou v lesích 

vykonává organizace se 100 % majetkovou účastí města - Kašperskohorské městské lesy s.r.o.. Od počátku, 

kdy lesy byly vydány zpět do majetku a správy města, až do současné doby žádné z vedení národního parku 

změnu vlastnických poměrů plně nerespektovalo. Po celé desetiletí jsme marně poukazovali na to, že státní 

správa vykonávaná Správou národního parku Šumava rozhoduje o dění a činnosti v lesích města, jakoby 

se jednalo o majetek státní. Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava Město Kašperské 

Hory nepovažovala za rovnoprávného partnera, ať už se jednalo o hospodaření s lesním a zemědělským 

majetkem, nebo o řešení rozvojových záměrů města promítaných do územního plánu. Vždy jsme při 

projednávání jakékoli problematiky byli tou stranou, která byla nucena ustoupit a podřídit se. Zvláštní a 

zvýšená pozornost byla činnosti našeho lesního personálu věnována jak pracovníky správy parku tak i 

nevládními organizacemi. Mnohdy tento zvýšený zájem vyústil ve vleklá správní řízení pro domnělé 

porušení pravidel ochrany přírody, i když totéž a ve větším měřítku se dělo bez jakékoli pozornosti 

v parkových státních lesích. 

Nerovné postavení města jako vlastníka lesů zahrnutých do území národního parku se naplno projevilo po 

větrné kalamitě z ledna 2007, kdy naše lesy byly vichřicí postiženy více než zbývající území národního 

parku a přitom na zmírnění škod z různých zdrojů obdržela finanční prostředky jen správa národního parku a 

byly určeny jen pro lesy státní. Nápravy této nespravedlnosti jsme se nedomohli ani u tehdejšího ministra 

životního prostředí ani u předsedy vlády. Následky vichřice v rozsahu 5-ti letého objemu těžeb jsme 

zlikvidovali bez jakékoli finanční pomoci zvenčí při zvýšených nákladech, ke kterým přispěla parková 

dumpingová politika cen prací v lesní výrobě. Nerovné postavení města jako vlastníka lesů, na nichž byl 

vyhlášen národní park, vedlo k tomu, že zastupitelstvo města jako vrcholný orgán samosprávy v srpnu 2008 

odsouhlasilo činit kroky vedoucí k vynětí veškerého majetku města z Národního parku Šumava. Obdobné 

usnesení přijalo i zastupitelstvo Města Volary, jež je dalším významný vlastníkem obecních lesů zahrnutých 

do území národního parku. 

Důsledky větrné kalamity a následného nezvládnutí kůrovcové kalamity v parkových státních lesích a 

neodůvodnitelného rozšiřování tzv. bezzásahového území se projevují v našich lesích opakovaným 

zvýšeným výskytem kůrovce, který vede k překročení plánovaného objemu ročních těžeb. Příkladem je rok 

2010, kdy bylo v městských lesích zpracováno 52 527 m3 kůrovcového dříví, což je 131 % ročního etátu. 

Přitom úmyslné těžby v městských lesích umístěných v národním parku téměř vůbec neprovádíme. 

Rozhodnutí a činnost správy NPŠ za celou dobu existence národního parku vedou k postupnému snižování 

hodnoty a výnosů z městského lesního majetku a nic na tom nemění ani teprve za poslední tři roky 

vyplacené újmy za omezené hospodaření v lesích. S výše uvedeným zdůvodněním Vás, vážený pane 

ministře, zdvořile žádáme, aby na dalších jednáních při přípravě zákona o Národním parku Šumava byla 

respektována vůle občanů Města Kašperské Hory vyjádřená v usnesení zastupitelstva města o vynětí 

městských majetků z národního parku, aby se ve vztahu k tomuto historickému obecnímu majetku po letech 

konečně naplnila ustanovení článku 11 Listiny základních práv a svobod. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Požadavky města Volary 

Město Volary od r. 2008 usiluje o vyjmutí jejich pozemků z NP Šumava o celkové rozloze cca 800 ha. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Petice proti rozšiřování I. zóny z r. 2012 

Návrh zákona o Národním parku Šumava, předkládaný ministrem ŽP, je označován jako „max. možný 

kompromis“ odborníků a politiků. Proto prosíme o podporu nesouhlasu s tímto rozhodnutím podpisem na 

petičním archu. 

PETICE NE 35 % I. zón v NP Šumava 

(dle čl.18 Listiny základních práv a svobod a zák. č. 85/1990 Sb. o právu petičním) 

My, níže podepsaní občané ČR, žádáme Vládu a Parlament ČR aby zamítli návrh zákona o Národním parku 

Šumava, předkládaný MŽP ČR, neboť: 

145

- nechceme 26,5 % I. zón ihned 

- nechceme 35 % I. zón v budoucnu (tedy bezzásahovost na 24 000 ha NP) 

- chceme do 20 % I. zón trvale a zákon, který zamezí dalšímu bezzásahovému usychání lesů. 

Za petiční výbor: Petr Martan, ředitel Komunity pro duchovní rozvoj, o.p.s., poradce v lesnictví 

MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR 

Ing. Josef Kalbáč, poradce prezidenta republiky. 

Návrh je nepřijatelný a nebezpečný z těchto důvodů 

- Lesy II. a III. zón nejsou schopny zvládnout kůrovcový nápor, který na ně bude přicházet z 1. zón. 

- Navrhovaný rozsah I. zón není zárukou zachování vzrostlého zeleného stromového patra, které 

musí být ve většinovém podílu, aby byla přirozená struktura lesů zachována. Návrh zákona 

souhlasí, aby i nadále v lesích NP usychalo více stromů, než přirůstá. 

- Navrhovaný rozsah I. zón je zárukou toho, že na téměř celém 35 % území se tamní smrkové 

monokulturní lesy budou periodicky rozpadat po dosažení věku 50 let. Zákon tak bude chránit 

nepřirozenou strukturu lesů. Lze předpokládat, že porosty, kterým je dnes 20 – 30 let, budou za 45 let 

suché. Ani za tuto dobu nelze dosáhnout 40% zastoupení buků a jedlí, aby ve všech lesích parku bylo 

dosaženo složení, které je schopno zvládnout kůrovcový nápor. 

- Vzrostlé lesy v navrhované kat. II. A, tj. 9 000 ha, uschnou na 82 – 90 % plochy, jako je tomu dnes na 

15 000 ha dosavadních bezzásahových lesů. Na tomto území budou za 15, 30, 45 let vyhlašovány 

1. zóny; opět jen úředně, aniž by dosáhly odpovídající kvality. Pokud bude § 5 návrhu zákona 

ve znění „připravováno na vstup do 1. zóny“ vykládán jako „nekácet kůrovcem napadené stromy a 

nechat uschnout“, potom se do nich zařadí zcela suché lesy. (Zásahy v kat. II. A budou každoročním 

důvodem konání blokád ekologických aktivistů a MŽP nebude schopno zajistit potřebný výkon 

ochrany lesů.) Pokud se § 5 bude vykládat jako „dočasně a účinně zasahovat kácením“, tak téměř 

všechny vzrostlé smrky budou vykáceny. Do I. zón se tak za 15,30, 45 let zařadí paseky a mlaziny, 

které jsou věkově nediferencované, monokulturní a na přímém oslunění hyperaktivně odrostlé (a tím 

labilní proti větru). Toto je konkrétní kritérium pro kvalitu lesa, která je nevhodná k vyhlášení 

I. zóny. 

- V případě další velké větrné kalamity navrhovaná zonace dává předpoklad, že na 35% území budou 

ponechány vývraty a zlomy bez zpracování. Tím by se opakovalo to, co se stalo po orkánu Kyrill. 

Návrh zákona dává najevo, že se společnost orkánem nepoučila a nehodlá z toho vyvozovat důsledky a 

mimořádná opatření. Jde o 9 000 ha lesů, v nichž by mohl i v budoucnu existovat vysoký zelený les a v jeho 

stínu růst nový. Proto, prosím, podepište tuto petici. 

martanckyne@seznam.cz 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Interpelace v senátu 

Již potřetí bylo uskutečněno slyšení v senátu Parlamentu ČR týkající se vzrůstající neřešené problematiky NP 

a CHKO Šumava. Stalo se tak 24/5 2008, xxx a 13/2 2012. Z jednotlivých interpelencí byl vydán sborník NP 

Šumava – produkt nebo oběť doby ? 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Veřejný ochránce práv a Šumava 

Situaci „Absurdistanu ČR“ dokládá i vyjádření ombudsmanky v březnu 2012, kterým podpořila blokační 

činnost Hnutí Duha na Šumavě. K němu se vyjádřil i Ing. Ivo Vicena, CSc., soudní znalec a specialista na 

ochranu lesa: 

„V tisku, rozhlase i televizi vystoupila v minulých dnech zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitka 

Seitlová. K jejímu vystoupení bych chtěl uvést, že před 2 lety dne 8.března 1010 jsem se obrátil se žádostí 

o řešení situace v Národním parku Šumava na Dr. Otakara Motejla, když před tím po mých marných 

žádostech předsedovi vlády, ministrům, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a Státním zastupitelstvím stále 

pokračovala rozsáhlá kůrovcová kalamita bez náležitých ochranných zásahů, které související správní a 

legislativní přepisy ukládají (plán péče, lesní hospodářský plán, lesní zákon). Z pověření Dr. Motejla řešila 

můj podnět jeho náměstkyně Dr. Jitka Seitlová, která jej svým dopisem 14.dubna 2010, sp.zn.1609/ 

146

2010/VOP/EV tehdy odmítla s odůvodněním,že veřejný ochránce práv nemůže ve věci hospodaření v NP 

Šumava účinně zasáhnout, že nemůže rozhodovat, které odborné názory jsou správné a že nedisponuje ani 

potřebným odborným aparátem. Před 9 lety jsem doprovázel Dr. Seitlovou, ještě jako senátorku Šumavou. 

Navštívili jsme klenot Šumavy – Plešné jezero, které tehdy bylo ještě obklopeno krásnými zelenými lesy a 

kde kalamita začínala. V důsledku nečinnosti a bezzásahovosti všech uvedených úřadů i Úřadu 

veřejného ochránce práv uhynulo v letech 2010 a 2011 na 2000 ha šumavského lesa, takže dnes je již 

čtvrtina lesů v Národním parku suchá. Trpí tím příroda, ovzduší ,voda, klima i obyvatelstvo a ztratili jsme 

desítky miliard korun. Všechny zelené stromy u Plešného jezera kůrovec již zahubil. Nyní však po dvou 

letech právě Úřad veřejného ochránce práv na návrh jiných osob a jiných organizací zaujímá ve vyjádření 

odlišné stanovisko, které je vyřizováno stejnou osobou. K působení nynějšího vedení Národního parku, které 

se snaží kalamitu zastavit, zaujímá kritické stanovisko. Nynější a v mediích mnohokrát zdůrazňovaná kritika 

ukazuje, že Úřad veřejného ochránce práv není nestranný, ani objektivní. Vzniklými a doloženými 

škodami na přírodě a ekonomice se nezabývá.“ 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Projev předsedy občanského sdružení Otevřená Šumava Emila Kintzla na II. ročníku protestního 

přechodu přes ruinu Juránkovy chaty 29. října 2011 (kterého se zúčastnilo cca 200 turistů z Čech a 

Bavorska) 

Vážení přátelé, turisté, lyžaři, Šumaváci z obou stran hranice, 

opět se na tomto místě, kde stávala v několika obměnách slavná Juránkova chata, scházíme, abychom si 

připomněli tu dávnou dobu, kdy turisté se volně pohybovali tímto královským krajem. 

Zdejší chata, fungující od r. 1922 do r. 1950 s přestávkou 2. světové války, umožňovala túry jak po státní 

hranici, tak do Bavor a samozřejmě i na českou stranu. Pamětníci a staré mapy dokládají mnoho 

přístupových cest: na Stateček, k Bílé Strži, Arnovu stezku, Václavák, Dámskou, Reindlovu, Svarožní, 

k Černému i Čertovu jezeru a jiné. Tyto nám byly po vítězném únoru zapovězeny na 40 let bolševikem. 

Věřili jsme, že po sametové revoluci se nám Šumava plně otevře. Tak jsme se těšili ale jen pár let. Zřízený 

NP Šumava nám přinesl oponu zelenou, která se v jeho „péči“ změnila v oponu zcela jnědou. To vidíte i zde 

na vlastní oči. 

Právě proto dnešní druhé setkání by mělo být naším protestem proti tomu, co se na Šumavě děje. Nemlčme ! 

Nebojme se říci co nás zde trápí a co si o tom neřádu myslíme ! Loni jsme měli povoleno odtud sestoupit 

k Černému jezeru, spíše necestou přírodní rezervací velmi chráněnou, ve stopách těžebních strojů a traktorů. 

Byl to krásný zážitek v uvozovkách. 

Letos máme dovoleno asi na 6 papírech až z Prahy, sestoupit na vyhlídku na Černé jezero a odtud stejnou 

cestou dojít až na Špičák. Dívejte se pozorně a nezapomeňte co jste viděli. A záviďte našim dědům a 

pradědům. Ti směli chodit všude a také se uměli o krajinu, ve které žili, dobře postarat, aby ji s klidem v duši 

mohli předat svým potomkům. Bez rezervací, chráněných území a parků všeho druhu. Dobře věděli, že 

okolní les je živí, louka a pastvina živí jejich dobytek, les dává topivo po celý rok, paseky lesní plody a že 

turisté nejsou škodná. Proto se po celý život starali a nepotřebovali žádná povolení, natož až z Prahy. 

Co my zanecháme na Šumavě našim vnukům a dalším generacím ??? Co ? Nebudeme se stydět, když to 

budou jen zničené lesy a pustá krajina bez života ? To přece nechceme ! Jsme jen lidé, na rozdíl od živočichů 

a rostlin, nikým chráněni, chceme tu žít a pracovat v pokoji a míru, žít na zelené Šumavě. Šumava je přece 

jen naše, tak ať nám ji nikdo nebere a hlavně neničí ! Tak ji všichni společně braňme. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Dopis ministrovi Tomáši Chalupovi od Ivo Viceny z 25.8.2012 


podle zprávy v tisku má ve dnech12. a 13.9. t.r. navštívit naši republiku skupinka z Evropské komice pod 

vedením pana Stefana Leinera v doprovodu českého pracovníka EK pana Ctibora Kocmana. Při této 

příležitosti bych rád upozornil na to, že jsem v červenci r. 2011 písemně upozornil našeho evropského 

komisaře pana Stefana Fűleho na velmi nepříznivý stav šumavské přírody a lesů a škodlivé vlivy, které tento 

stav přináší pro naše životní prostředí. Nepříznivé vlivy rozsáhlého usychání lesů po kůrovci přinášejí velké 

ztráty ekonomické, zhoršují naše ovzduší zvyšováním obsahu oxidu uhličitého a zhoršenou filtraci 

147

vzdušných nečistot, výrazně také zhoršují hydrologii celého území z hlediska jímání a odtoku srážek i 

kvality podzemních vod a oteplování. O těchto nepříznivých vlivech jsem informoval na jaře t.r. naše 

evropské poslance p. Ouzkého, Falbra, Remka a pí. Roithovou. Považoval bych za neobjektivní přístup, 

kdyby návštěva z EU pracovala pouze s nesprávným výkladem současného stavu přírody na Šumavě pánů 

dr. Mika a dr. Vlašína. Nepříznivé vlivy, ke kterým došlo za působení Vašich předchůdců pánů ministrů 

Ambrozka, Bursíka a Míka jsou doloženy vědeckými autoritami Akademie věd ČR, Karlovy univerzity, 

Zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně a výzkumných ústavů, jejichž jména jsou 

známá a možno je uvést. 

Ing. Ivo Vicena, CSc., soudní znalec a specialista ochrany lesa 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 


Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 

Předseda Senátu Parlamentu ČR 

Bavorská Železná Ruda 23. 11. 2012 

Závěry bilaterální konference „Šumava zavřená“ z roku 2012 

Na základě dvoustranného jednání mezinárodní konference „Šumava zavřená“, pořádané 24. 11. 2012 

v Bavorské Železné Rudě, sledující využívání a budoucnost Národního parku i Chráněné krajinné oblasti 

(NP a CHKO) Šumava a Národního parku Bavorský les, vyplynuly níže uvedené závěry, dokumentované 

sborníkem konference a publikací Šumava a její perspektivy I., které požadujeme reflektovat při schvalování 

dokumentů Zákon o NP Šumava, Strategie udržitelného rozvoje České republiky, Politiky územního rozvoje 

ČR, Zásad územního rozvoje Jihočeského a Plzeňského kraje a při výkonu státní správy v území: 

1) Šumava a Bavorský les mají několikanásobné, avšak málo transparentní statuty Biosférické 

rezervace UNESCO, Evropsky významné lokality a Ptačí oblasti v rámci Soustavy Natura 2000 

Evropské komise a také národního parku, chráněné krajinné oblasti a oblasti přirozené akumulace 

vod v rámci České republiky a požadavků z nich vyplývajících. Proto je tento centrální region Šumavy 

/ Bavorského lesa připravovaného rozvojového území Donau – Moldau v rámci EU mezinárodně 

specifickým územím, který však nemá stanovena všeobecně uznávaná pravidla a zároveň i stanovenou 

zodpovědnost ve vztahu k udržitelnému rozvoji. Dochází k neplnění mezinárodních dohod a plnění 

závazných směrnic a úmluv Evropské unie - Směrnice č. 92/43/EHS, Úmluva o biologické rozmanitosti, 

Evropská úmluva o krajině. 

Vývoj regionu Šumavy dosud sleduje pouze Ministerstvo životního prostředí ČR bez potřebné vazby 

na MMR ČR, MZe ČR, MPSV ČR, MV ČR, MD ČR a MF ČR a bez konkrétní materiální a trestní 

odpovědností. Protože MŽP ČR, které je odtrženo od existencionálních potřeb života a bezpečnostních 

rizik obyvatelstva dlouhodobě selhává, navrhuje se jeho sdružení s Ministerstvem zemědělství pod 

nově navrhované Ministerstvo venkova (při převedení agendy ovzduší pod MZd ČR) a tam řešit 

nezbytné koordinační vazby. 

2) Ve sledovaném území Šumavy a Bavorského lesa dochází k závažnému ohrožování vývoje nejen 

environmentálního: lesní biotopy vč. pralesových torz jsou rozvráceny naoktrojovanou kůrovcovou 

disturbancí již na cca 300 km 2 (převážně však na české straně), bezlesé biotopy, na něž je převážně 

vázána biodiverzita, jsou dlouhodobě sukcesně likvidovány (z někdejších 30 % k směrem k 5 %), ale 

i ekonomického a sociálního: dochází k trvalé demografické degresi většiny ze 75 obcí a měst regionu 

Šumavy kam zasahuje velkoplošná ochrana, rozsáhlému ekonomickému propadu, ztrátě pracovních 

příležitostí a vzrůstání energetické problematiky (místní domácnosti nemají čím topit, ale dřevo musí 

hnít nastojato k „vyhnojení“ ploch, šíření podkorního hmyzu a dřevokazných hub). Zásadně jsou 

narušovány jednotlivé pilíře trvale udržitelného vývoje: 

- sociální pilíř, resp. zajišťování pracovních míst v sektoru turistiky, pracovních míst při zajišťování 

potřebné struktury lesa a údržbě travních ploch, rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb 

šetrného turismu - ekofarmy, regionální produkty, návštěvnická centra, průvodci 

- ekonomický pilíř, resp. státní opatření ke zlepšení stavu životního prostředí (Zelená úsporám - 

zvýhodnění pro Šumavu), kompenzace za opatření zlepšující stav životního prostředí 

(energetika, krajinný ráz, odpady, ....), podpora budování technické infrastruktury pro 

zkvalitnění šetrného turismu 

148

- environmentální, tedy záchrana biodiverzity NP Šumava a to jak biotopové, tak druhové (zatím 

neodpovídající preference jednoho druhu – tetřeva a ochrana pouze přírodních procesů, 

přičemž rychle mizí rozsáhlá plejáda ohrožených a chráněných druhů a biotopů). 

3) Šumava svou neobvyklou rozlohou na evropské rozvodnici má zásadní vliv na bezpečnostní rizika 

širokého regionu Čech, vyplývající především z globálních změn klimatu, projevujících se 

v urychleném odtoku vody, bleskových a velkých povodních (2002), oteplování ovzduší, erozi půdy, 

větrných smrštích (Kyrill 2007) a epizodách extrémního sucha, zvýšení výparu, horkých vln, nebezpečí 

požárů, drastické ztrátě biodiverzity, vysoušení nesmírně cenných rašelinišť a negativní změně celkové 

bilance vody v ČR. Riziko rozsáhlé bilanční ztráty vody v budoucích 30 až 50-ti letech lze prognosticky 

doložit. Podobně je možno seriózně predikovat masový úhyn ohrožených chráněných druhů a biotopů 

a hrozící stresové zvraty v celých ekosystémech, ve vazbě na naoktrojovanou kůrovcovou disturbanci 

hřebenových lesních porostů Šumavy. V kontextu s těmito riziky a trendy globálního vývoje, je 

ochrana jednoho, byť reprezentativního, ale ustupujícího severského druhu (tetřeva) méně potřebná 

než vynucovaná bezzásahovost, jejímž důsledkem jsou zločinné, trvale narůstající škody a 

ekonomicky, sociálně i environmentálně neudržitelný vývoj. 

4) Uskutečňovaná ochrana přírody ve zkulturněných biotopech Šumavy se ideologicky zaměřila na „výrobu 

virtuální divočiny“ pomocí přírodních procesů, k čemuž je směřována i tvorba úředních předpisů, což však 

dle celosvětových poznatků vede pouze k nestabilním porostům s převládajícími invazními a expanzivními 

druhy (přesvědčivé příklady po více než půlstoletí poskytuje Kuba, Myanmar či Srí Lanka, ale i Středozemí, 

kde jsou podstatně příznivější vegetační podmínky). Zcela nezbytná je současnou světovou vědou uznávaná 

asistenční biotopová ochrana, vycházející ekologických principů a zákonitostí a respektování širších a 

zpětných vazeb. Potřebné je zajišťovat bezlesí pro udržení biodiverzity alespoň na 15 % území NP Šumava. 

Naprosto zcestné je z pohledu globálního kontextu spekulativní, ale neodsouhlasené vyhlašování 

kategorizace IUCN: pro zkulturněnou Šumavu NP kategorie II. s výhledem na I.b. - divočinu, neboť 

odpovídající je vymezení kategorie V. - určené k zachování integrity člověka s přírodou v její tradiční 

podobě (stejně jako u Krkonošského NP), případně kategorii nevymezovat. 

5) Národní park i chráněná krajinná oblast Šumava jsou veřejným statkem, který se nemůže stát 

uzavřenou „exteriérovou experimentální laboratoří“, který je jakoby privatizován úzkou exkluzivní 

skupinkou teoretických ideologů divočiny, avšak bez vymezené společenské zodpovědnosti. Úkolem NP 

a CHKO je umožňovat maximální citlivé poznávání přírody obyvatelstvu i návštěvníkům. Zatím byla 

Šumava pod zástupným důvodem ohrožení tetřeva rozsáhle znepřístupňována (kdysi běžný, dnes 

ustupující severský pták tetřev, pokud není pronásledován, si na člověka zvykne jako třebas na 

vysokou zvěř). Proto je základním požadavkem obnovení historických turistických tras, které byly 

cílevědomě likvidovány (Lávková cesta) či znepřístupňovány (Březník – Modrý sloup, Dámská cesta 

aj.). Potřebné je zpřístupnit celé území NP i CHKO veřejnosti (dnes je i velká část CHKO 

nepřístupná), v jádrových územích po značených cestách a koncipovat ho jako park setkávání kultury 

českého a německého národa. Nutné je řešit oboustranně přijatelné (Správa versus obce) výchovné a 

rekreační využití NP Šumava a Bavorský les a CHKO Šumava společně s přeshraničními regiony ve 

vazbě na Schengenskou dohodu. 

6) Nově upravit hranice a zonaci velkoplošné ochrany Šumavy na základě vyhodnocení současného 

stavu chráněných biotopů a druhů, tj. rektifikovat hranice na základě dosud vyhlášených kategorií a 

proběhlých změn v území (např. vyjmutí Lipenska): EVL je potřebné převést do kategorie české 

ochrany přírody, vnitřní zonaci pak vymezit dle aktuální situace (která se výrazně zhoršila, přičemž 

v současnosti je zde vlastně 7 zón s podzónami) a I. zónu nerozšiřovat nad 20 % území NP (původně 

byla vymezena na 13 %) a dále oboustranně přijatelně řešit situaci obcí v NP a CHKO. 

7) Hlavním požadavkem vedle trvalé udržitelnosti je veřejný zájem a jeho prosazování jako většinový 

konsensus z hlediska potřeby dalšího ekonomického růstu k uspokojení sociálních potřeb tak i 

k ochraně životního prostředí. V této souvislosti řešit koncepci současnou státní environmentální 

politiku MŽP, v současnosti ovládanou krajní menšinovou větví bezzásahové ekologistické filosofie 

(puristického naturismu) a docílit harmonizaci environmentální legislativy v ochraně Šumavy v oblasti 

bioty s ohledem na další environmentální a socioekonomická hlediska kulturní obytné krajiny. 

Koncepce ochrany NP musí být zpracována podle národní a evropské legislativy, závazných směrnic a 

úmluv. Řešit a uzákonit skutečnou participaci místních a krajských samospráv na strategii a plnění 

koncepce ochrany NP a CHKO. 

8) Závěry konference prosadit a zapracovat do zákona o NP Šumava a odpovídajícího Plánu péče a 

149

dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ČR, která formuluje strategické a dílčí cíle a nástroje 

rozvoje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, 

environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti, ale i bezpečnostní politikou státu. 

Na vědomí : MŽP ČR, MZE ČR, MV ČR, MD ČR, MMR ČR, MPSV, MF ČR, Plzeňský a Jihočeský kraj, 

Správa NP a CHKO Šumava, obce v NP a CHKO Šumava. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Modrý sloup jako překážka mezi národy – 20 let úsilí o otevření historického hraničního 

přechodu (dílčí informace) 

PhDr. Radovan Holub 

Historický hraniční přechod Modrý sloup na bavorsko-české obchodní a soumarské stezce zvané Böhmweg 

stál tolik potu, krve a slz jako málokteré jiné místo na Šumavě. Přístup na Modrý sloup historickou cestou 

z Březníku byl z české strany po 2. světové válce zakázán. Březník (1165 m n.m.), který leží v mimořádně 

krásném, chladném a na srážky bohatém okolí, byl obydlen do roku 1951, poté vystěhován a v Luzenském 

údolí byla zřízena pěchotní střelnice. O čtyřicet let později, už po revoluci, padlo po kratičkém uvolnění 

nové STOP – jde o 1.zónu ochrany přírody. V dramatu zvaném Modrý sloup od té doby vystupovali 

bavorští i čeští starostové, spolky, občanská sdružení, hejtmani, poslanci parlamentu, senátoři i ministři na 

nesčetných jednáních, schůzích a slyšeních. Co hodin se kolem Modrého sloupu prodiskutovalo, co benzínu 

a nafty projezdilo! Do boje o Modrý sloup zasáhl jak bývalý premiér Mirek Topolánek , tak poslankyně 

Spolkového sněmu z Berlína Brunhilde Irberová. Do kauzy Modrý sloup vstoupilo bavorské státní 

ministerstvo životního prostředí, různé přeshraniční komise, mikroregiony a euroregiony, organizace 

Europa-Union Deutschland i Spolek Karla Klostermanna. 

Náměstkyně a Modrý sloup 

V roce 2005 se na utajovaný Modrý sloup chtěla podívat tehdejší náměstkyně plzeňského hejtmana Olga 

Kalčíková s delegací. Dostala ústní povolení od Správy parku a doprovod pracovníků parku. Na Březník 

dopravila delegaci auta se znakem NP a CHKOŠ. Náměstkyně si pozvala také televizi ZAK. Reportér 

poněkud protestoval, že musí vláčet těžkou kameru pěšky. Žádal, jestli by směl do Luzenského údolí 

„popojet autem“. Dostal vysvětlení, že něco takového se „zásadně nesmí“, že by šlo o závažné provinění 

proti principům ochrany přírody. Kameraman šel tedy zu Fuss, kus dál zkolaboval a jeho kolega ho musel 

odvést zpátky na Březník. Když se náměstkyně s doprovodem vracela z Modrého sloupu, přímo 

v Luzenském údolí za zatáčkou stálo auto správy parku. Bylo to auto odboru vědy a výzkumu. Blesk 

z čistého nebe. „Jak je to možné, kdo nám to vysvětlí?“ šeptali si mezi sebou účastníci delegace. „Vždyť 

žádné auto sem z principu nesmí!“ Nikdo nechtěl mluvit příliš nahlas, protože každý věděl, že je tam taky 

tak trochu načerno. Tehdy možná nešlo ani tak o to jedno auto, ale o důvěryhodnost. Správa parku tehdy 

před náměstkyní popřela své vlastní principy a zásady. Jindy zas jel z Modravy na Modrý sloup na kolech 

hejtman Petr Zimmermann s doprovodem. Hejtman si dal záležet na tom, aby ukázal, že myslí ekologicky. 

Politici na kolech, to byla přímo pastva pro oči turistů. „Chceme chránit přírodu, proto jedeme na kolech,“ 

vykládal hejtman turistům, které potkal na Březníku. „Můžeme jít s vámi?“ ptali se ho nějací pěší turisté. 

Hejtman odpověděl, že by to šlo, ale museli by mít kola. A pak že by je propašoval ve skupině politiků. 

Turisté začali shánět kola, ale vzdali to. Na Modrý sloup s hejtmanem se tehdy nedostali. Nástupce Aloise 

Pavlíčka František Krejčí si absurdity s vyjížďkami politiků do problémových míst parku uvědomoval. 

Gaudiu na Březníku se vyhnul tak, že politiky nebo novináře vsadil do aut se znakem parku už v Modravě a 

vysadil je až tam, kam nebylo vidět. Právě drobné šikany a nesmyslné trvání na detailech dělají z české 

ochrany přírody v očích některých běžných lidí partu Spejblů, kterým je dobré nevěřit. 

Organizované exkurze 

V roce 2006 dosáhl tehdejší ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko uvolnění cesty Luzenským údolím 

prostřednictvím tzv. vládní výjimky pro pořádání hromadných akcí, které v NP zakazuje zákon o ochraně 

přírody a krajiny. Konečně byly po mnoha předehrách a sepisování žádostí povoleny na pět víkendů 

organizované exkurze z Březníku na Modrý sloup s doprovodem. Bylo to docela napínavé. Modrý sloup byl 

150

zařazen až na konec schůze vlády. Kancelář ředitele parku sledovala jednání on-line, někteří ještě ve 14 

hodin doufali, že se Modrý sloup na pořad schůze nedostane, někteří věřili, že ano. I tato drobná příhoda 

ilustruje hodně situaci na Správě parku, kterou Jan Stráský nazval tak zvláštní „že nic zvláštnějšího… jsem 

za více než sedmdesát let svého života ještě nezažil… zvláštnější už je jen Sahara a Himaláje." Všichni si 

mysleli, že v roce 2007 budou exkurze pokračovat. Ty však skončily neslavně pokutou a v roce 2007 a 2008 

byl přístup na Modrý sloup z české strany zase zakázán. 

Pak začala situace kolem Modrého sloupu dramaticky eskalovat. 13.3. 2008 zamítly obce na obou stranách 

hranice memorandum obou národních parků o zřízení tzv. Divokého srdce Evropy, dokud nebudou vyřešeny 

přechody mezi oběma parky. 31.7. se na jednání v bavorském Regenu už natvrdo mluvilo o nové „zelené 

oponě“ a bavorský zemský rada a náruživý hráč Heinz Wölfl zpochybnil, že národní parky mají rozhodovací 

pravomoc, pokud jde o hraniční přechody. Tlak obcí a politiků vyvrcholil přípravou souborného dokumentu 

o 25 šumavských přechodech mezi Českem a Bavorskem a Českem a Rakouskem. Dokument předal bývalý 

premiér Mirek Topolánek bývalému bavorskému premiérovi Güntheru Becksteinovi. To už byla politická 

síla, kterou Správa NP a CHKO Šumava nemohla zamést pod stůl nebo zlikvidovat narychlo objednanou 

studií o výskytu tetřeva. A tak 15.7.2009 byla po šedesáti letech na zkušební dobu dvou let povolena 

přístupová cesta z Březníku na turistický hraniční přechod Modrý sloup obchůzkou přes horu Špičník. Šlo o 

historický okamžik. Bohužel stezka na Modrý sloup vedla tou nejméně vhodnou trasou, na které se turista v 

území tetřeva zdržuje mnohem déle, než kdyby šel přímo Luzenským údolím. A to byl kámen úrazu. Za dva 

roky spadla klec. Dnes se na Modrý sloup z české strany opět nesmí. 

Další problémy 

A byly tu ještě další problémy. Jako kompenzační opatření pro otevření Modrého sloupu a dalších dvou 

přechodů v centru Šumavy (Prameny Vltavy a Poledník) bylo mj. stanoveno tzv. Divoké srdce Evropy, 

15 000 ha velké přeshraniční území, které mělo být podle dohody z mezinárodní konference v Mexiku 

zařazeno do kategorie IB podle IUCN jako neregulovaná divočina kanadského typu. Divoké srdce však 

nikdy de iure zřízeno nebylo, dosud existuje jen virtuálně. Okolní plochy padly do nové kategorie 

chráněného území, nazvané „území zvláštní ekologické stability“ a „území s omezeným vstupem“. Tuto 

kategorii chráněného území ale 15.12. 2011 zrušil Nejvyšší správní soud. Začínalo to být nepřehledné, 

zmatečné, absurdní. 

V únoru 2011 vydal spolek Karla Klostermanna se sídlem v Grafenau rezoluci za otevření přechodu Modrý 

sloup a historické cesty Luzenským údolím. „V případě cesty na Modrý sloup jde o jeden z nejstarších a 

nejvýše položených hraničních přechodů mezi Bavorskem a Čechami. Také Karel Klostermann popisuje ve 

svých románech cestu u Modrého sloupu jako oblíbenou spojku mezi Čechami a Bavorskem. Jde o jedno 

z nejkrásnějších šumavských údolí, propojené už existující cestou. Nyní, když se oba národy rozhodly 

podniknout všechno pro to, aby překonaly to, co je dělí, a podporovaly lidské a politické porozumění, měla 

by být historická cesta otevřena.“ V rámci oslav tisíce let soumarských stezek mezi Bavorskem a Čechami 

měla karavana čtrnácti koní a třiceti osob projít 10.6. 2011 z Kašperských Hor do bavorské obce 

Waldhäuser. Žádost města Grafenau a Kašperských Hor o jednorázový průchod symbolické karavany 

soumarů Luzenským údolím však Správa šumavského parku zamítla z důvodu kumulace negativních vlivů 

na úspěšnost přežívání nové generace jedinců tetřeva hlušce. 

Němci přechody stále podporují, Modrý sloup snad nakonec bude 

NPBW vede v současné době Franz Leibl, třetí ředitel Správy parku za celou dobu jeho trvání – více než 

čtyřicet let. Jeho mottem je „lesní divočina bez hranic.“ To už není přímo divočina kategorie IB. Správa 

NPBW ukázala dobrou vůli pokračovat v přeshraničním propojení. Rok 2013 bude rokem Modrého sloupu. 

Správa NP a CHKOŠ vyslovila souhlas s proznačením turistické značené cesty Luzenským údolím. 

Nejnovější výsledky monitoringu tetřeva zřetelně ukázaly, že vedení trasy skrz Luzenské údolí představuje 

pro populaci tetřeva nejsnesitelnější řešení. „To dává dobrou perspektivu pro jeho otevření," řekl ředitel 

správy NP a CHKOŠ Jiří Mánek, který zažil mnoho absurdních veletočů kolem Modrého sloupu a 

domnívá se, že konsensuální řešení je to nejlepší možné. Jako nejlepší řešení byla nakonec stanovena trasa 

vedená středem Luzenského údolí, která je zpevněná a netvoří vhodný biotop pro chráněného tetřeva. „To 

jasně vyplývá i z tříletého česko-bavorského monitoringu výskytu tetřeva hlušce v dané oblasti," doplnil 

ředitel správy NPBW Franz Leibl při klíčovém jednání s ředitelem Jiřím Mánkem v říjnu 2012. A tak 

všechno nasvědčuje tomu, že Luzenským údolím na Modrý sloup a Luzný se čeští turisté od 15.7.2013 

151

výše skutečně projdou. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Předvolební informace - Jiří MÁNEK, Šumavák a ředitel NP Šumava 

Při volbě prezidenta republiky půjde i o to, zda bude Šumava zelená, nebo sežraná kůrovcem 

Z pozice ředitele Národního parku Šumava musím při volbě prezidenta České republiky přihlížet k postojům 

obou kandidátů - Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga - na problematiku našeho největšího národního 

parku, který již více než půl roku řídím a kde více než deset let pracuji. V tomto konkrétním tématu jsou oba 

kandidáti v příkrém rozporu. 

Zeman prosazuje umírněnou péči o lesy, Schwarzenberg by nechal celou Šumavu bez pomoci člověka. Řada 

prezidentských kandidátů na Šumavě byla a o problém se zajímala. Osobně jsem je doprovázel. Nejčastěji tu 

však byl Miloš Zeman. Nejen v rámci prezidentské kampaně. O problémy Šumavy se zajímá dlouhodobě. 

Návštěvu Karla Schwarzenberga jsem však nezaznamenal žádnou. Byť se v názorech na Šumavu zcela 

neztotožňuji s názorem ani jednoho z nich, tak přiznávám, že názory Miloše Zemana jsou mi mnohem bližší. 

Na rozdíl od něj ale nikdy nebudu tvrdit, že lesy národního parku jsou lesy hospodářské. Jedná se o lesy 

národního parku, které nemají a ani nesmějí mít charakter hospodářského lesa ve smyslu jejich pěstování za 

účelem ekonomického profitu. 

Přesto však o většinu šumavských lesů, které byly po staletí obhospodařovány člověkem, je nutno pečovat za 

účelem jejich ochrany před kalamitami. Ponechat nepřirozené lesy náhle svému osudu, má dalekosáhlé 

negativní dopady do celých ekosystémů i do životního prostředí místních obyvatel. A to je už věc, kde se 

s Milošem Zemanem shodujeme a s Karlem Schwarzenbergem rozcházíme. 

Odpovědnost za zhoubu 

Jen těžko se srovnávám s faktem, že to byli právě předkové Karla Schwarzenberga, kteří šumavské lesy 

přeměnili z lesů smíšených na nestabilní smrkovou monokulturu, a dnes se jejich potomek nechává slyšet, že 

by Národní park Šumava nechal celý samovolným procesům bez péče člověka - lesníka. 

To pro dospělé smrkové lesy Národního parku Šumava znamená, že je na velikých plochách se stoprocentní 

pravděpodobností dříve či později zahubí kůrovec. Divím se těmto názorům o to víc, když si uvědomím, že 

je Karel Schwarzenberg sám vlastníkem lesa, ve kterém nechává pokácet každý kůrovcem napadený strom, 

aby se mu tam kůrovec nemnožil a nezničil jeho lesní majetek. 

Zároveň mě zaráží, že místo návštěvy Šumavy se obklopuje poradci, kteří v dobách zeleného ministra 

Martina Bursíka byli členy Rady Národního parku Šumava a nesou přímou odpovědnost za to, že šumavské 

lesy padly za oběť kůrovci. 

Příkladem je Jakub Hruška, který využívá kauzu Šumavy k vlastnímu mediálnímu zviditelnění a dnes v 

dresu TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi »odborně« kryje záda. 

Možná, že nekritický pohled Karla Schwarzenberga na fakt, že během pouhých pěti let kůrovec na Šumavě 

usmrtil přes tři miliony smrků, vyplývá také z toho, že v době, kdy v roce 2007 padlo rozhodnutí ministra 

Bursíka obětovat Šumavu kůrovci, byl Karel Schwarzenberg právě za Stranu zelených v parlamentu a nesl za 

to rozhodnutí svůj díl odpovědnosti. Nevím. Z následků tohoto rozhodnutí se šumavská příroda a její lidé 

nevzpamatovali dodnes. 

Volme záchranu lesa! 

Zatímco Miloš Zeman opakovaně jezdí na Šumavu a ve svých postojích k Šumavě znamená rozumnou 

ochranou přírody, Karel Schwarzenberg se na věc dívá z pražské kavárny obklopen aktivisty, kteří 

nerozeznají smrk od jedle, přitom bravurně štvou a manipulují veřejné mínění prostřednictvím médií a 

sociálních sítí. 

Osobnosti Karla Schwarzenberga a šíře jeho záběru si nesmírně vážím, ale jeho postojům k Šumavě 

nerozumím. A chci věřit, že ať již se stane prezidentem, či nikoliv, najde si čas a na Šumavu se za námi 

Šumaváky alespoň přijede podívat. 

V loňských podzimních krajských volbách jsem intenzivně vnímal průzkumy veřejného mínění 

v Jihočeském a Plzeňském kraji, kdy veřejnost stála jednoznačně za současným vedením Národního parku 

152

Šumava (podle agentury STEM Plzeňáci z 68 %, Jihočeši z 63 %). 

Vnímal jsem velmi silnou podporu veřejnosti proti ekologistickým hnutím, jejichž členové se přivazovali ke 

stromům, aby nám bránili v záchraně šumavského lesa. Těmito skupinami se bohužel obklopil Karel 

Schwarzenberg. 

Z výše uvedených důvodů já osobně budu ve druhém kole volit za prezidenta České republiky Miloše 

Zemana, protože v jeho případě mám naději, že se Šumava opět stane zelenou střechou Evropy. Věřím, že 

stejně jako Šumavákům, obyvatelům Plzeňského a Jihočeského kraje, tak i dalším lidem této země není osud 

šumavských lesů a jeho obyvatel lhostejný. 

A doufám, že při svém rozhodování o prezidentovi České republiky si uvědomí, že mimo jiné také volí mezi 

zelenou Šumavou plnou zpívajícího ptactva a vyschlou Šumavou bez dospělého lesa, zato plnou aktivistů 

přivázaných ke stromům. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

NEŠŤASTNÁ ŠUMAVA - kategorizace IUCN, ideologie divočiny, opravdová příroda a lidé 

Pavel Valtr, Středisko pro regionální výzkum ZČU v Plzni 

Zklamání ze současně uskutečňovaného modelu ochrany přírody 

Od roku 1959 jsem spolu s tzv. „táborskou skupinou“ (Skalník, Vodák, Hnízdo aj. ) měl zájem na ochraně 

Šumavy, která se naplnila v r. 1963 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti. V porevolučním nadšení byl v 

roce 1991 na velké části CHKO vyhlášen Národní park a to o barnumské rozloze, oproti střízlivé racionalitě 

NP Bavorský les (vyhlášeného v r. 1970). Od té doby jsem studijně navštívil více než 70 zemí a množství 

národních parků a také jsem měl možnost sledovat nepříznivé výsledky přírodních procesů po více než 

půlstoletém opuštění zkulturněných ploch, neboť se prioritně uplatní invazní a expanzivní druhy, příp. 

patogeny (např. Kuba, Myanmar, Srí Lanka aj.). Proto velice tristně prožívám mlžení, podvody, pokoutní 

vyhlašování bezzásahovosti při rozsáhlé „realizaci virtuální divočiny“ (za pomoci „chráněných“ 

kůrovcových disturbancí), která ničí dochované přírodní hodnoty a ekologicky ohrožuje nejen Šumavu, ale i 

rozsáhlé území ČR, ekonomicky ochuzuje region Šumavy, způsobuje rozsáhlé škody, dochází k dalšímu 

vylidňování návazného regionu a rychlému omezování návštěvnosti. Toto vše je rozsáhle dokladováno a 

zčásti uváděno v publikaci Šumava a její perspektivy I, II. 

Ing. František Urban, spoluzakladatel NP Šumava a býv. víceprezident IUCN pro Evropu, severní a střední 

Asii prohlašuje: NP Šumava jsem spoluzakládal a dnes z toho mám výčitky svědomí. Bez něj mohla být 

Šumava plná života, „naturové lokality“ nepoškozené. Je hrozné sledovat diskuzi o kategorizaci – jako 

kdyby plnění byrokratických kriterií (a kategorizace IUCN nic jiného není), mělo přednost před ochranou 

přírody. Zklamal mě postoj některých lidí v IUCN, druhá mise byla zmanipulovaná a manipulace zřejmě 

pokračují. Kategorizace IUCN nemá pro praktickou činnost v národních parcích ani jiných chráněných 

územích žádný význam. Dělat z kategorizace známkovací systém je hloupost a je to proti smyslu tohoto 

systému. Navíc je zařazení do jednotlivých kategorií velmi sporné. Národním parkem je Šumava proto, že ji 

jako NP vyhlásil stát a IUCN do toho nemá co mluvit (natož ji vyřazovat z národních parků). Kategorizace 

IUCN vznikla kvůli potřebě orientace v chráněných územích s různými národními názvy, každý stát ji 

vyhlašuje vč. zonace podle svých zákonů a potřeb. 

Kdo má prospěch z virtuální divočiny ? 

Zcela jistě to nejsou domácí obyvatelé, jejichž počet se v dotčeném regionu pro nepříznivé podmínky trvale 

snižuje a zcela jistě také ne návštěvníci, jejichž počet je poloviční oproti období před vyhlášením národního 

parku, neboť pod zástupným důvodem ochrany jednoho druhu (tetřeva, který jako severský pták z Čech 

trvale ustupuje) jsou vyháněni a někdejší turistické cesty zakazovány a zahrazovány. Zcela jistě to také není 

široká obec aplikovaných biologů – lesníků, vodohospodářů, zemědělců aj., z praxe znalých ekologických 

principů a zákonitostí, sledujících zpětné a širší vazby, kteří stejně jako běžní obyvatelé jsou znechuceni 

naoktrojovanou situací a nezájmem o racionální diskuzi, kdy na opakované petice, stížnosti a žaloby se 

odpovídá obvykle mlčením. Tato situace trvající již pět let byla pokoutně připravena ideologickou skupinkou 

teoretických biologů a entomologů (pro něž je usychající les významnou množárnou podkorního hmyzu a 

lignikolních - dřevožijných hub, neboť suché stromy je nařízeno ponechávat k „vyhnojení“). Pochopitelně 

k tomu byly prioritně uplatňovány výzkumné granty štědře dotované za pomoci stejnověrců na příslušných 

153

pozicích, načež většina území (vč. CHKO) by měla být přístupná pouze pro tuto exkluzivní skupinku 

teoretických vědců – hlásajících bezzásahovost, kteří se stávají jakousi nadřazenou minoritní skupinou 

obyvatel. 

Co na to ředitelé Správy NP a CHKO Šumava 

Zejména od orkánu Kyril v r. 2007 dochází z původních 13 % I. zóny k jejímu rychlému rozšiřování (v 

současnosti je to již cca třetina území národního parku) za součinnosti někdejších ředitelů a ministrů. 

Požadavky ideologů divočiny spočívají v dalším rozšiřování nepřístupné I. zóny nad 75 % s odůvodněním, 

že NP Šumava je zařazen v II. kategorii IUCN (což však nikdy nebylo rozhodnuto a na našem MŽP to není 

dokladováno). Řediteli Janu Stráskému se podařilo rozpustit tehdejší vědeckou radu (kde většina vědců JČU 

požadovala výrobu divočiny), takže následně byl rozsáhle atakován za spolupráci s racionální většinou naší 

společnosti. Ten dnes prohlašuje: Kdybych věděl, že se mi nepodaří vyřešit problém Modrého sloupu, tj. 

obnovení přístupu na staletou zemskou cestu k hranici s Bavorskem (který je již 20 let znepřístupňován), tak 

bych post ředitele nepřijal. Současný ředitel Jiří Mánek, se snaží v rámci omezených možností pootevřít 

Šumavu a protože ví, že II. kategorie je neodpovídající, přišel s návrhem, že by II. kategorie mohla být na 35 

% území NP a zbytek ve IV. kategorii. Nutno je však podotknout, že KRNAP je v V. kategorii a nikomu to 

nevadí. Občanské sdružení „Otevřená Šumava“ požaduje pro Šumavu vymezení kategorie V., 

případně nevymezování kategorie. 

Závěr 

Racionálně uvažující většina obyvatel je v demokracii ČR „znásilňována“ ideologickou skupinkou 

požadující absurdní vytváření falešné divočiny - „divokého srdce Evropy“, naprosto nesrovnatelné 

s přirozenou divočinou Afriky, Asie, Austrálie či Ameriky. Tento sofistikovaný zločinný a bezohledný 

záměr nejen že zásadně likviduje dochované druhové a biotopové bohatství, ale i znepřístupňuje Šumavu pro 

její základní výchovné a rekreační využití (NP i CHKO). Např. třetina taxonů cévnatých rostlin je na Šumavě 

vyhynulých nebo v různém stupni ohrožení, neboť jejich přežití je vázáno na extenzivní využívání bezlesí, 

což je také v souladu s vyhlášenou biosférickou rezervací UNESCO v r. 1990. Naoktrojovanou výrobou 

virtuální divočiny přírodními procesy došlo nařízenými disturbancemi nejen k rozpadu velké části horského 

příhraničního lesa, ale i k likvidaci posledních pralesových zbytků (se smrky staršími 150 let). Začínají se 

uplatňovat zejména expanzivní, značně konkurenční taxony (vysoké trávy), jež neumožňují obnovu žádoucí 

biodiverzity. A takto zmrzačená, nemocná Šumava by se měla dále bezohledně „rozvíjet“ jako první – 

nepřístupná zóna na většině území. Výsledkem vynucovaného experimentu, který nesouhlasí s racionální 

moderní ekosystémovou asistenční intervencí pro zachování a obnovu přírodních hodnot, bude opět jen 

nestabilní „smrčák“, s postupně se zhoršující strukturou a postrádanou přirozenou skladbou, s minimální 

biodiverzitou a to i v rozporu s požadavky vymezené biotopové ochrany Evropsky významné lokality 

Šumava. Přesto vůdčí aktivista MVDr. J. Bláha z Hnutí Duha bude trvale upozorňovat, že ztrácíme 

mezinárodní kredit, pokud nebudeme jednat podle jeho představ a dále bude organizovat placené obstrukce 

na obhajobu vybájeného úředního práva a to za pomoci „nevědomých“ medií. Následkem jakéhosi utajeného 

propojení můžeme očekávat další euroinspektory Evropské komise, kteří budou předčítat směrnici pro 

lokality EVL a prohlašovat, že vše ostatní je naše domácí záležitost. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Dopis prezidentovi republiky 

Vážený pan 

Ing. Miloš Zeman, CSc 

Prezident České republiky 

České Budějovice dne 17.dubna 2013 

Vážený pane prezidente, 

začíná se projednávat zákon o Národním parku Šumava. Ke stavu Šumavy a na její záchranu před další 

devastací jste v minulých letech několikrát vystoupil. Rád bych Vás požádal, abyste současnému 

projednávání věnoval svoji pozornost. Rozloha mrtvých lesů na hřebenech Šumavy je hrozivá, dosáhla již 

16000 ha a dalších 5000 ha je vážně ohroženo proředěním. 

K návrhu zákona se v tisku začíná rozvíjet zkreslená kampaň s odůvodněním, že převedení Šumavy na 

bezzásahovou „divočinu“ je zdůvodněno vědecky, ačkoliv tento krok podporují pouze někteří vědci. Mohu 

154

uvést jména mnoha jiných vědců, kteří jsou opačného názoru a ve shodě s dosavadním zněním vládního 

nařízení č.163/91 Sb zdůrazňují,že posláním Národního parku má být uchování a zlepšení přírodního 

prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Mohu jmenovat tyto vědce z Karlovy univerzity prof. Jana 

Jeníka, prof. Zdeňka Opatrného, prof. Miloše Bartáka z Masarykovy univerzity, doc. Jaroslava Doležela 

z Palackého univerzity, ze Zemědělské univerzity v Praze prof. Stanislava Vacka, prof. Viléma Podrázkého, 

prof. Luďka Šišáka, doc. Milana Lstibůrka, doc. Vladimíra Švihlu, doc. Petra Zahradníka, vědce 

z Mendelovy zemědělské univerzity v Brně prof. Jana Čermáka, prof. Radomíra Mrkvu, prof. Ilju Vyskota, 

prof. Radomíra Ulricha, vědce z Výzkumných ústavů Vladimíra Krečmera, Jana Pokorného, Václava 

Skuhravého nebo Jana Šonku, soudních znalců Karla Simona, Pavla Valtra, Františka Féra, Samuela Buriána 

a řady dalších, kteří podporují zachování zelené, zdravé Šumavy. 

Bezzásahovost nemá oporu v žádném našem zákonu, ani v zákonu na ochranu přírody a krajiny č.114/92 Sb 

a nepředepisují ji ani směrnice EVL (Evropsky významných lokalit), Natura 2000 ani IUCN. Na nepříznivý 

stav lesů a přírody v Národním parku a jeho okolí jsem upozornil písemně některé europoslance, např. paní 

Roithovou, p. Remka, p. Falbra, p. Bauera a s p. Ouzkým jsem jednal podrobně osobně. S vyslanci Evropské 

komise jsem se zúčastnil jednání v terénu na Modravě v září 2012. Letos jsem písemně poukázal na škody 

v Národním parku poslance Babora, Baštýře, Bohdalovou, Papeže, Branného, Šarapatku a Orgoníkovou a 

jednal jsem se senátorem Tomášem Jirsou. 

V médiích se vytváří názor, že bezzásahovost je zadarmo, když se vlastně nic nedělá, ačkoliv pro společnost 

a její životní prostředí vznikají škody na biodiverzitě, produkci, krajině, půdě, klimatu, ovzduší, hydrologii, 

krajině, ztrátě dřeva a na společenských a kulturních funkcích lesa, turistice i zdravotním a hygienickém 

působení. Zhoršuje se tím i požární bezpečnost a stav sousedních našich i rakouských a německých lesů. 

Některé škody lze dobře vyjádřit v penězích a obnáší dnes již desítky miliard korun, některé-jako zničení 

přírodních rezervací nebo poškození krajiny nelze vůbec vyčíslit. Jde o rezervace Plešné jezero, Trojmezí, 

Modravské slatě, Povydří, Prameny Vltavy nebo Černá hora.. 

Domnívám se, že provádění prací v Národním parku dodavatelsky pomocí tendrů a minitendrů se 

neosvědčilo, není kvalitní a zhoršuje zaměstnanost. Národní park by měl mít možnost zaměstnávat vlastní 

dělníky, kteří by se znalostí technologie a prostředí podstatně kvalitněji prováděli práce spojené s péčí o les, 

půdu, vodní toky i cesty. 

Zákon by měl řešit i nevyhovující stav státní správy, která je nyní podřízena řediteli parku a nemůže být 

proto objektivně nezávislá. 

Vážený pane prezidente, Vašich postojů k problémům národního parku si velmi vážím, Šumavu znáte a 

můžete svým jednáním a svými názory přispět ke zlepšení. Přijetí špatného zákona by se nynější nepříznivý 

stav mohl ještě prohloubit. Při tvorbě zákona by měli být slyšeni skuteční odborníci, kteří nejsou spojeni se 

způsobem dosavadní devastace Šumavy. Lesy by neměly nadále usychat v žádné zóně. Zdravé lesy by měly 

být pečlivě chráněny. 

Ing. Ivo Vicena, CSc 

lesník, soudní znalec a specialista na ochranu lesa 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU 

ČESKÉ REPUBLIKY 

Výbor pro životní prostředí 


děkuji za pozvání na seminář - Problematika Národního parku Šumava, který pořádáte 2. května 

2013. Zároveň si Vás dovoluji požádat o projednání petice ze dne 12. 3. 2010 „Za zastavení 

narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové 

kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnost orgánů státní správy 

v ochraně lesa“, kterou převzal k vyřízení Váš výbor pro životní prostředí. Petici svým podpisem 

podpořili i pan prezident Václav Klaus a současný pan prezident Miloš Zeman a další osobnosti. 

Součástí petice byl odborný materiál „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její 

155

dopady na přírodní a životní prostředí“ z roku 2009, který byl zároveň zaslán i MŽP. Rozsáhlé 

zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava na ploše cca 20.000,- ha je v přímém rozporu 

s posláním NP Šumava, které je deklarováno v § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se 

zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. 

Škody na životním a přírodním prostředí jako přímý důsledek bezzásadovosti v NP Šumava 

V důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 je mj. uvedeno, že 

území Šumavy patřilo k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední 

Evropě. Zřízením Národního parku Šumava a stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen 

v malé míře a s dostatečným časovým odstupem k omezení lesnických zájmů a to v souladu 

s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesy byly před zřízením Národního parku 

Šumava (dále jen NP) lesnicky obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí 

nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu (Zelené plíce Evropy). 

Před zřízením NP Šumava byl respektován princip preventivně bránit vývoji, šíření a 

přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m3 

kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m3 kůrovcového dříví na 1 ha. Nerespektování 

tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování bezzásadových území, včetně 

nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou obrovské kůrovcové 

kalamity. Např. jen za rok 2010 bylo v NP Šumava vytěženo 347.000,- m3 kůrovcového dříví, cca 

10.000,- m3 kůrovcového dříví bylo vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku 

bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně stejné množství uschlo v bezzásahových územích. 

V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, 

což představuje 10.847 % kůrovcových těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. 

Bezzásahovost byla prosazována ihned po vyhlášení NP Šumava v roce 1991 a to z počátku na 

relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Na nezbytnost zásahu 

proti kůrovcům upozornili pracovníci České inspekce životního prostředí s působností v ochraně 

lesa (dále jen ČIŽP). Na základě jejich podnětu bylo v roce 1993 zpracováno přibližně cca 20.000,- 

m3 kůrovcového dříví v I. zónách NP. V následném období však nepochopitelně bezzásahový 

režim pokračoval a to na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody. Po roce 2002 byla 

omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a v roce 2008 dokonce musela významná 

část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní místa, z důvodu odlišných názorů na 

ochranu lesa v NP Šumava. 

V důsledku bezzásahovosti máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených 

hvozdů přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených 

ploch po kůrovcových těžbách. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající 

ekologická katastrofa nemá v historii Šumavy obdoby. 

Největší známá a popsaná katastrofa Šumavy vznikla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a 

kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo o rozlohu pouze 11.000 ha lesa. Naši předkové (vlastníci 

lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské lesy co nejrychleji obnovit a napravit 

vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení NP vydalo dne 30. 1. 2008 

rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a zákonnou dvouletou lhůtu 

pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. 

Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již 

vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i měření průtoků 

Vltavy z let 1859 až 1920. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační 

průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi 

maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. 

156

Plocha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených lesních porostů po kůrovcových 

těžbách o rozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného 

území, což představuje zvýšení o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv na rozsah 

případných škod. Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná 

opatření k eliminaci případných škod z následných povodní. Prosazováním principu bezzásahovosti 

zejména po roce 2007 fakticky došlo k opaku, než co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, 

zda odpovědní pracovní prosazující bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava 

by neměli nést spoluzodpovědnost za případné budoucí škody v důsledku povodní. Prognózy 

publikované v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu 

postihnout sucho, je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. 

Chtěl by uvést, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod 

(CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle 

zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit 

snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do 

přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená 

retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Bezzásahovost je prokazatelně v rozporu s tímto 

nařízením vlády. 

V roce 2008 jsem na základě požadavku Policie ČR zpracoval znalecký posudek ve věci 

poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). Výše škody (újmy) na 

funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, např. na hydrickovodohospodářské 

funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na životním prostředí byl 

znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. V současné době je poškozeno 

přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše škod na funkcích lesa jako 

složce životního prostředí se blíží k hodnotě 100 miliard Kč. 

V případě, že v bezzásahovém území odumřelo 10.000 ha lesních porostů (v roce 2013 se objevila 

v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní 

hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit 

na cca 5,25 miliardy Kč, nehledě ke skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně 

uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází 

k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši desítek tisíc tun. 

Další škody (za poškození lesů sousedních vlastníků – škoda z předčasného smýcení lesních 

porostů, včetně ztráty při prodeji kůrovcového dříví) je možné vyčíslit v desítkách miliónů Kč. 

Dále je nutno upozornit na skutečnost, že např. v roce 2008 obdržel NP Šumava z veřejných 

zdrojů 326 miliónů Kč formou dotací. Před vyhlášením NP Šumava v roce 1991 tehdejší 

organizace, které obhospodařovaly tyto lesy, vytvářely v rámci své hospodářské činnosti zisk a 

zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti by se 

mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. Zejména po roce 2007 dochází 

prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení Národního 

parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního 

prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že dochází i ke zhoršení 

přírodních poměrů v důsledku bezzásahovosti, což není v souladu s ustanovením § 15 odst, 2 

zákona č. 114/1992 Sb., kdy veškeré využití národního parku musí být podřízeno zachování a 

zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich 

vyhlášením. Rozsáhlé plochy bezlesí (holin), odumřelých lesních porostů a snížení retenční 

schopnosti daného území prokazují porušování tohoto ustanovení zákona. 

V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích se v úvodním § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit 

předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku 

životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření 

157

v něm. Současný stav šumavských lesů však není v souladu tímto ustanovením zákona 

Dovolím si ocitovat H. Weidingera (Forstamt der Stadt Wien), který takto popisuje společenský 

význam lesa: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich 

obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu 

filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. 

Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují 

oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ 

Závěrem si Vás, pane předsedo a členy výboru pro životní prostředí, dovolím požádat o podporu 

takového znění zákona o NP Šumava, který bude ve prospěch šumavských lesů a zároveň i všech 

občanů a naváže na základní princip uvedený již v roce 1933 při vyhlášení státní přírodní rezervace 

Trojmezná hora, kdy těžba dřeva byla fakticky omezena pouze na zabránění nebezpečí možného 

rozšíření hmyzích kalamit. Tato zásada by měla platit pro všechny zóny NP Šumava. Jsem 

přesvědčen, že nejen petiční výbor, osobnosti, kteří petici podepsali, ale i většina občanů si přeje, 

aby při schvalování zákona o NP Šumava se vycházelo z vědeckých poznatků a zkušenosti 

lesnických odborníků. Bylo by velice vhodné vycházet zároveň i ze zkušeností našich předků, kteří 

nám dokázali zanechat nádherné a cenné lesy Šumavy do doby vyhlášení NP. 

Neodborné a nepochopitelné rozhodování zejména po roce 2007 mělo za následek ekologickou 

katastrofu, kterou budeme napravovat mnoho desítek let popř. stovek let se zjištěním, že 

některé škody jsou již nevratné. 

Dovolím si uvést, že v roce 1991 jsem se spolupodílel na zpracování podkladů pro důvodovou 

zprávu k Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým byl zřízen Národní park Šumava. Od 

roku 1991 až do počátku roku 2008 jsem pracoval jako vedoucí oddělení ochrany lesa ČIŽP na OI 

České Budějovice. 

Ing. Karel Simon, soudní znalec v oboru lesní hospodářství, 

odvětví funkce lesů v krajinném (přírodním a životním) prostředí 


G. Porovnání ideologické vize bezzásahové divočiny (I) a koncepce racionálních asistenčních 

ekosystémových intervencí přírodního vývoje (R) 

Motto: 

„Bez útrap se nezmění nic, tím méně pak lidská přirozenost.“ C. G. Jung 

„Ať chceme, nebo nechceme, Národní park Šumava se nachází v kulturní krajině s dávnou historií a na tom nic nezmění 

ani marketingově sebevíce uplatňovaný tlak aktivistů, halící se do hesel o přírodě.“ Prof. Radomír Mrkva 

„Co člověk zkazil, to musí napravit.“ Lidová moudrost, kterou někteří „vědci“ odtržení od života nemohou pochopit. 

K vítězství zla stačí, když slušní lidé nebudou dělat nic. 

Přírodní procesy zahrnují negativní trendy, disturbance, požáry, rostlinné a živočišné invaze, zarůstání 

krajiny a nenávratné ničení zbytků cenných biotopů a konkurenčně slabých chráněných rostlinných a 

živočišných taxonů. Pokud nezamezíme nepříznivým přírodním procesům, nezachráníme torza chráněných 

přírodních a krajinných hodnot. Proto ochrana přírodních procesů nemá větší význam než zachování druhové 

pestrosti, v měřítku ČR potřebujeme zajistit aby neubývaly druhy a typy prostředí, které tu dlouho byly a na 

něž jsme si zvykli. 

Doc. RNDr. David Storch, PhD., ředitel Centra pro teoretická studia UK a AV ČR, 

pedagog katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK, Ochrana přírody 5/2012 

Filozofie 

I: Iracionální dogmatická ideologie nesledující impakty, dopady, ekologické principy a zákonitosti, 

158

širší a zpětné vazby, vychází z tzv. hlubinné ekologie: „Jde především o stav mysli a rozhodnutí srdce, 

ponechání přírody přírodě, protože ona ví, co je potřeba k vyrobení Evropské divočiny“, (jež však bude 

pouze virtuální divočinou), tedy bez lidských intervencí do přírodních procesů, takže zásadně přikazují 

nezasahovat v národním parku, ale i CHKO. Ideologie divočiny dogmaticky obhajuje přírodní procesy, 

ochrana přírodních hodnot je nepodstatná, zavrhovány jsou antropogenní vlivy, byť prospěšné a žádoucí. 

Nevyřčeným záměrem je vyloučení člověka z přírody. O dogmatech se však nediskutuje. Zelení aktivisté 

Hnutí Duha, pomocí sofistikované propagandy emotivních hesel se stali atraktivní pro media. Ideologové 

bezzásahovosti v urputně požadují zařazení NPŠ do II. kategorie ochranných podmínek IUCN, kam jsou 

zařazeny zcela přírodní, převážně „geomorfologických“ americké NP. Této ideologii napomohli „zelení“ 

ministři a jimi dosazení ředitelé NPŠ, podporovaní „ekologistickými vědci“, kteří prohlašovali, že hynutí 

lesa a následné efekty jsou normální a žádoucí. V tomto případě se neuznávají běžné a racionální principy, 

např. předběžná opatrnost či demokratická volba, resp. posouzení impaktů „koncepce“ - SEA 

(environmentální, sociální ekonomická). Epiteton ideologů požadujících disturbance by mohl znít: 

„Destruujme staré pořádky a struktury Šumavy, nastolíme čistou přírodu, bez lidí a sídel, kterou ochráníme.“ 

Prof. R. Mrkva říká: „Čím méně vědomostí, tím větší křik, více nevraživosti a bezostyšných osočování, jak 

už to u agresivních ideologií bývá. Pod pošetilou záminkou ochrany kůrovce, co by přírodní síly, způsobili 

destrukci toho nejcennějšího co stálo za ochranu – lesních ekosystémů a na ně vázaných druhů.“ Další úvahu 

zveřejnil v článku NP Šumava se stal ikonou zelených ? Soudní znalec Ing. I. Vicena, CSc. sděluje: „Po 

zřízení NP Šumava došlo v lesích Šumavy k radikální změně. Např. původní rezervace Trojmezná a Plešné 

jezero byla zařazena do I. zóny, v níž NP záměrně připustil katastrofální přemnožení kůrovce, takže všechny 

dospělé stromy do konce roku 2008 podlehly tomuto škůdci a lesní biotopy na skalnatých plochách přestaly 

být lesem.“ 

R: Žádoucí je zajišťovat ohrožené ekosystémy (biogeocenózy), zejména ekologicky stabilní les 

postupným obnovení zonality, původní dřevinné skladby a prostorové struktury lesů, přírodě blízkým 

hospodařením (např. doplňování chybějícího jeřábu, klenu, buku, jedle). Gradace kůrovce bez vhodných 

zásahů pokračuje, odolné smrky neexistují, prioritně odchází staří, genotypově významní jedinci, původní 

ekosystémy bez racionální asistence jsou rozvrácené, příhodné biotopy ohrožených živočichů zanikly. 

„Klíčovým problémem péče o lesní ekosystémy v NPŠ je zpracování nového plánu péče o lesní ekosystémy, 

který by vycházel z nové zonace, postavené na exaktních základech a důsledné diferenciace 

stanovištních a porostních poměrů. Prioritním úkolem managementu lesů NPŠ bude nyní obnova 

přírodního lesa na místech kůrovcové kalamity. Jsou to v podstatě úkoly stabilizačního a revitalizačního 

managementu v lesích, charakterizované jako opatření orientovaná na odstranění primárních příčin 

kůrovcových kalamit: 

- obnova přírodě blízkých druhových skladeb 

- soustavná péče o genofond 

- postupná náprava narušené věkové a prostorové textury lesa 

- postupná náprava narušeného půdního režimu biologickou meliorací 

- náprava narušeného vodního režimu 

- postupná náprava narušených vazeb mezi základními složkami lesních ekosystémů.“ 

prof. S. Vacek, prof. V. Podrázský, 2008 

Vývoj biotopů 

I: Politicky prosazený „management“ nebyl nikdy věcně specifikován, ani odborně, ani společensky 

zdůvodněn. Spekulativní je prohlašování, že kůrovcové disturbance jsou evolučně žádoucí přirozené 

procesy a že kůrovec je součástí dynamiky horských smrčin. Po uhynulých smrčinách opětovně 

vzniknou nestabilní monokulturní jednoetážové smrkové nestrukturní lesy, bez věkové diferenciace, 

které budou opětně podléhat vichřicím a kůrovcům, tedy nepřirozené lesy, jež budou výsledkem ideologicky 

nařízené antropické devastace lesního krytu. Soudní znalec Ing. I. Vicena, CSc. říká: Plochy suchých lesů 

nebrzdí vítr, ten pak s větší rychlostí dopadá i na plochy mimo NP, suché koruny stromů nefiltrují vzduch 

od prašných a plynných nečistot. Suché stromy neasimilují vzdušný CO2, čímž zvyšují množství 

skleníkových plynů a přispívají k oteplování. Suché stromy nezadržují sníh ani odtékající vody. Dochází 

ke zrychlení rozkladu a odplavování humusu, do vody proniká větší množství dusíkatých sloučenin, které 

zhoršují její kvalitu (ty se v l. 2000 - 2007 zvýšily 6x ve vodách odtékajících z hřebenu mezi Třístoličníkem 

a Smrčinou). Skalnaté podloží, které doposud zakrývala tenká vrstva lesního humusu rychle mizí, neboť 

organické látky jsou urychleně rozkládány zvýšeným slunečním zářením a následně odplavovány. Protože 

humus se vytváří až 500 let, budou mít případně nově rostoucí stromy podstatně horší podmínky pro svůj 

159

ůst. Suché stromy nemohou produkovat kyslík ani volatilní vonné látky. Řídký nízký nálet pod odumřelými 

stromy bude vystaven suchu, horku, plazivému sněhu, námraze a prudkým přízemním větrům. Ideologové 

divočiny nedokáží predisponovat další vývoj, její protagonisté jednají jako příslušníci partyzánské skupiny, 

která nežije v demokratické zemi. V Evropě není analogická zkušenost z bezzásahovostí kulturních lesů. 

Jistě však stačí poučení z vegetačně silnějších podmínek Středozemí, kde po likvidaci lesa vznikly pouze 

rozsáhlé křovinaté macchie a garrigue. Světová ponaučení o bezzásahovosti poskytují zejména někdejší 

plantáže na Kubě, v Barmě či Srí Lance, tedy v územích s obrovskou tropickou „vegetační silou“, kde půl 

století po opuštění jejich obhospodařování se nenastoupila žádoucí přírodní společenstva, ale vzniká 

zdivočelá krajina s převládajícími invazními a expanzivními (např. Acacie aj.), mnohdy karanténní taxony, 

příp. nebezpečnými patogeny. V žádném případě nevzniknou přirozená a odolná lesní společenstva. 

V podmínkách Šumavy mohou bezzásahovostí vzniknout jen ekologicky nestabilní biotopy, v příznivějších 

lokalitách jakási „suchá smrčinná tundra“, v exponovanějších polohách odkrytá skaliska. Na plochách 

uhynulých smrkových lesů, se suchými stojícími či padlými kmeny, dojde místně a roztroušeně k obnově 

náhradní vegetace: nárůstů semenáčů smrku, příp. i skupinek tzv. mlazin, ojediněle s jeřábem (zaneseným 

ptáky) či břízou (zanesenou větrem), přitom plošně bude převládat travní porost tvořený z kompetičně 

zdatných trav (např. třtina chloupkatá – Calamagrostis villosa, metlice trsnatá – Deschampsia caespitosa, 

psineček obecný – Poa vulgaris, kostřava ovčí – Festuca ovina, smilka tuhá - Nardus stricta, ostřice – Carex 

sp.agg. aj.). Dále se mohou vyskytnout na některých stanovištích např. kapradina horská – Athyrium 

alpestre, sleziník severní (Asplenium septentrionale), vrbovka (vrbka) úzkolistá (Epilobium (Chamaenarion) 

angustifolium, brusnice borůvka – Vaccinium myrtillus, b. brusinka – Vaccinium oxycoccum či maliník – 

Rubus idaeus), v závislosti na ekologické valenci uvedených taxonů. Vzešlé smrky však budou relativně 

brzo odumírat, např. usycháním horní části koruny, vzhledem k extrémnějším podmínkám stanoviště. 

V horším případě dojde k eroznímu odnosu humózních substrátů vodním srážkami a k odkrytí skalního 

podkladu. Následující obnovní proces bude však kriticky limitován nedostatkem semenných stromů. 

Mnohoznačné škody, způsobené tímto vynucovaným, náhlým destrukčním rozpadem současných lesů, jsou 

uváděny v další kapitole. Jediným konkrétním záměrem ideologů bezzásahové divočiny je repatriace 

vlků a medvědů na Šumavu a tiché vymýcení obyvatel a turistů a všech pozůstatků po nich. Ideologie 

bezzásahovosti, uplatňovaná v podmínkách kulturní Šumavy, je fatálně škodlivá, neboť znamená postupnou 

a potupnou, dlouhodobou deforestraci, desertifikaci a denaturalizaci a současně likvidaci příznivých 

podmínek pro existenci obyvatel. Vybájené rajské vidiny budou v reálu přecházet v kataklyzmatický vývoj. 

Světově nechtěných příbuzných příkladů je mnoho, stačí je jen chtít vnímat. 

R: Horské geobiocenózy vznikaly dlouhodobě a i přes určité výkyvy kontinuálně, v závislosti na 

klimatických a půdních podmínkách. Na nich je kauzálně závislé množství živočichů(zejména ptáků) a 

rostlin. Záměrem je komplexní ekosystémový přístup průběžné adaptace na základě věkového a 

prostorového strukturování a kontinuální generační obměna. Koncepce vychází ze zajištění ekologické 

integrity dynamického vývoje ekosystémů, s využitím potřebné komplexní adaptivní péče, vycházející 

z trvalého hodnocení aktuální situace a asistenční podpory a udržování vyrovnaného, celistvého a 

adaptabilního celku se strukturou (druhovým složením, diverzitou a funkční organizací) a procesy 

srovnatelnými s přírodním ekosystémem zdejší oblasti. Ani historické šumavské pralesové rezervace nejsou 

v našich podmínkách bez lidské asistenční pomoci člověka schopny přežít, což dokládá vědecká analýza 

Dynamika vývoje pralesových rezervací v ČR - III. Šumava a Český les (Academia Praha 2012). Protože 

bezzásahovost nenaplňuje kýžené potřeby zajištění biodiverzity a ekosystémové stability, neměla by vůbec 

být uváděna ve zkulturněných biotopech na území chráněné Šumavy. 

Schéma přístupu k současně uskutečňovanému modelu ochrany přírody 

Základní 

axiom 

Vymezení a 

provádění 

systému 

ochrany 

Přístup ke 

chráněnému 

Teoretičtí biologové Aplikovaní biologové (lesníci, zemědělci, vodohospodáři) 

Bezzásahovost k zajištění 

„divočiny“ 

Statické – vymezení územní trvalé 

území ochrany 

Pasivní ochrana, nadřazovány 

přírodní procesy nad přírodními 

Ekosystémové asistenční intervence k zajištění udržitelného 

rozvoje 

Dynamické – racionální extenzivní využívání cenných území 

k udržení a rozvoji biodiverzity 

Aktivní ekosystémová pomoc lesním, travním i vodním plochám 

160

území hodnotami 

Přístup 

k obyvatelům a 

návštěvníkům 

Přístup ke 

chráněným 

organismům 

Sledování 

dopadů a 

udržitelného 

vývoje 

Obyvatelé zcela nežádoucí, 

návštěvníci max. omezeni 

Preferováno několik taxonů, které 

jsou (zástupným) důvodem 

k zamezení přístupu lidí do území 

(tetřev, rys, vydra), preferování 

návratu predátorů (vlci a medvědi) 

Odmítání, protože přírodní cesty 

jsou „posvátné“, jiná legislativa 

kromě ochranářské zde neplatí 

Obyvatelé využíváni k pomoci na zajištění předmětu ochrany, 

návštěvníci vychováváni k citlivému vnímání chráněných hodnot 

Biotopová ochrana včetně potřeby zajištění bezlesí se škálou 

nejvíce ohrožených taxonů a postupného zajišťování přírodní 

skladby lesních ekosystémů 

Snaha o praktické zajištění biodiverzity a ekostabilních 

společenstev, sledování environmentální, sociální i ekonomické 

udržitelnosti 

Je třeba si uvědomit, že vědci, ani aktivisté nenesou přímou zodpovědnost nad dopady zavádějících výsledků 

výzkumu, ani nad škodami životního prostředí. Tuto zodpovědnost mají kompetentní orgány státní moci a 

politici. Emeritní profesor R. Mrkva z Mendelovy univerzity v Brně se k této zvláštní situaci průniku 

ideologií a demagogií do života Šumavy vyjadřuje takto: Argument aktivistů Hnutí Duha, ale i některých 

vážených přírodovědců, je neměnný: „v národním parku se přece nekácí“. Tím zaniká oponentní hlas SNP a 

jiných vědců, kteří mají celou řadu argumentů, proč početnost kůrovce tlumit, a proto kůrovcem napadené 

stromy kácet, nebo jim alespoň oloupat kůru … Lesníci nejsou jen „dřevožrouti“, ale byli první, kdo navrhl 

chránit zachovalé části lesa. Díky politické konstelaci a účasti ministrů životního prostředí ze Strany 

zelených ve vládě ČR bylo dosaženo, že NPŠ byl vymezen jako park II. kategorie IUCN, tedy po bok 

rozlohou nesouměřitelných amerických národních parků, které však nepoznaly „ruku člověka“ a vše je zde 

přírodní (Mrkva, 2012). 

Z hlediska celospolečenských zájmů se situace okolo stavu přírodního prostředí NP Šumava dostala na 

úroveň, kdy nelze jednostranně upřednostňovat ochranu přírody před ochranou životního prostředí. 

Ve srovnání s jinými velkoplošně chráněnými územími ČR (např. Krkonoše) byly dlouhodobě prosazovány 

názory vědecké rady NP Šumava pouze ochranářské aspekty problematiky bez komplexního, racionálního 

přístupu, který by reflektoval zhoršující se situaci životního prostředí Šumavy. V současnosti bohužel 

převládá jednostranně mediálně hlásaný názor, prosazující ideje přírodních procesů, které lidem navrátí 

původní přírodní biotopy a dokonce přemění i v současnosti kulturní krajinu na divočinu. Věda a výzkum 

se nezabývá negativními dopady do geopolitické a sociální situace regionu Šumavy. 

Protože chybí jakékoliv racionální zdůvodnění bezzásahové výroby virtuální divočiny, zvyšuje se snaha 

tento záměr násilně prosazovat byrokratickými nařízeními a dokonce i soudními rozhodnutími o neplnění 

nedemokraticky prosazených byrokratických rozhodnutí. V důsledku prosazované ideologie bezzásahovosti 

a přístupu jeho protagonistů k obyvatelům a návštěvníkům, se předmět ochrany přírody stává 

„experimentální exteriérovou laboratoří přírodních procesů“ a virtuální divočinou pro zvířata, s přístupem 

pouze pro vybrané stejnověrce. Díky „správným lidem“ na správných místech ve státní správě (MŽP, AOPK) 

se tak předmět ochrany přírody jaksi „privatizuje“ v prospěch skupinky jedinců, kteří si ho zajišťují 

vysíláním „nesmyslných vzkazů prostým lidem“ (podle jejich pokynů), např. prostřednictvím vysokých 

úředníků EU a dále ČR: 

- doc. RNDr. Ladislav Miko, ředitel odboru přírodních zdrojů Generálního ředitelství pro životní 

prostředí EU 

- Nikita Lopoukhine (Lopuchin), předseda Světové komise pro chráněná území Mezinárodního svazu 

ochrany přírody (IUCN) 

- Janez Potočnik, komisař pro životní prostředí Evropské komise. 

Dochází tak k pokračování totalitního vnucování iracionální ideologie bezzásahové divočiny na Šumavě, 

při zvyšování napětí ve společnosti, za aktivní účasti neobjektivních a neodborných informací mediálních 

prostředků. 

Aktivity některých neziskových organizací hájících „nezávisle“ zájmy ochrany přírody (Hnutí Děti země, 

Hnutí Duha, Zelený kruh apod.) jsou mezinárodní, nikoli místní organizace, dokonce finančně podporované 

až do roku 2011 MŽP ČR milionovými částkami. Nejedná se proto o aktivitu, která by propojovala místní 

161

komunitu se státní správou, ale spíše účelově založenou lobbistickou organizací až ideologicky a spirituálně 

zaměřenou. V tomto směru je nutné upozornit na nebezpečné potenciály, ale také již reálné dopady 

fundamentalistických ideologií, pronikajících do života společenství lidí, ale i státní správy a samosprávy na 

území NP Šumava přes některé vědecké pracovníky a občanská hnutí. Například Hnutí Duha je součástí 

mezinárodní organizace Greenpeace, která používá kampaně a nenásilně kreativní konfrontace či lobbing 

(www.greenspeace.org). Aby bylo možné pochopit, proč se aktivisté Hnutí Duha přivazují ke stromům, které 

mají být pokáceny, a přitom obdrží na práci s turisty NP Šumava 1,6 mil. Kč (blokáda na Ztraceném, 

J. Marková, 2012) je třeba vědět, co je to hlubinná ekologie. Internetové stránky Greenpeace, Hnutí Duha, 

Děti země nebo Zeleného kruhu se o hlubinné ekologii jako o filozofii nejradikálnějšího environmentalizmu 

nezmiňují, ale veškeré demonstrace, blokády, kampaně a výzkumy podporující bezzásahovost vychází 

z tohoto světonázoru. Gradace těchto iniciativ s ideologickým až náboženským pozadím bývá na počátku 

konfliktu obyčejně s obtížemi postřehnutelná. Naopak působí zpočátku často na neangažované velice 

emotivně až inspirativně. 

Hnutí Duha ve svých propagačních materiálech „Šumava národní park rašelinišť, pralesů a kůrovce“ (2004, 

2011) představuje široké veřejnosti Šumavu jako plíce kontinentu, nepropustný prales, který se samovolně 

mění a obnovuje s přispěním kůrovce, a kde žije ohrožený rys a objevuje se vlk. Hrozí ztrátou statutu 

mezinárodně uznávaného národního parku, pokud nebude dodržena bezzásahovost a nezvýší se I. zóny 

alespoň na 40% rozlohy NP Šumava. Ve svých úvahách se nevrací ani do roku 1985, kdy rys byl uměle na 

Šumavu vysazen a ignoruje historickou zkušenost současného „pralesa“, který byl uměle obnoven po 

vichřicích. Dokonce autor tohoto propagačního materiálu uvádí, že ředitel NP Šumava Jan Stráský nechal 

v roce 2011 a 2012 odstranit suché napadané stromy podél turistických stezek a cest, které ohrožovaly životy 

lidí. To je typický způsob uvažování zastánců dlouhodobé radikální hlubinné ekologie, kdy příroda je víc, 

než člověk. Dokonce jde ve svých vědecky podložených prognózách tak daleko, že slibuje čitatelům 

obnovení mrtvého lesa za 30 let. Jistěže nelze vylučovat a opomíjet přirozenou obnovu lesů a je možné také 

souhlasit s tím, že se jedná o finančně nejvhodnější způsob, ale nikoli samospasitelný akt mocné přírody, 

kterému člověk jen přihlíží, bez zodpovědnosti za širší souvislosti a dopady do života lidí. 

Tragédií je, když občanská iniciativa tohoto typu má vliv na výchovu mladých lidí na univerzitách, narušuje 

život obcí, dotuje pořádání nesmyslných blokád (Na Ztraceném, Modrava 2011), snaží se získat opodstatnění 

svých jednání prostřednictvím soudů, ale i zeleně spřízněné ochránkyně lidských práv (potvrzením úředního 

nepovolení a tzv. nezákonnosti) a ovlivňuje i výkon státních úředníků ve Správě NP a CHKO Šumava, takže 

v důsledku je spoluodpovědná za vzniklé škody na životním prostředí. Prohlášení veřejných osob, 

byrokraticky orientovaných, ještě více podporují zmatek a eskalují již tak rozjitřenou atmosféru. 

H. Škody způsobené bezzásahovostí, pasivní ochranou, nedostatečným managementem 

a absencí monitoringu v plochách velkoplošně chráněného území Šumavy 

Motto: 

Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí. 

Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým se zřizuje Národní park Šumava, § 2 

Zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí a podpora trvale 

udržitelného hospodaření v něm je nutná pro plnění všech jeho funkcí. 

Zák. č. 285/1995 Sb., o lesích, § 1 

V ochraně přírody je problém s vědci v tom smyslu, že akademické úvahy bývají v řadě případů odtržené od reality. 

Ochranáři často chrání přírodu kvůli tomu, aby dostáli zákonům či vyhláškám, a ne proto, aby zachránili to, co je 

opravdu cenné či ohrožené a uvažovali v širších souvislostech. Notorickým problémem je nedostatečná a neefektivní 

komunikace s veřejností. Doc. RNDr. David Storch, PhD., Ochrana přírody 5 / 2012 

V důvodové zprávě k nařízení vlády č. 163/1991 Sb., je mj. uvedeno, že území Šumavy patří 

k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Šumava je tvořena 

relativně zdravými lesními porosty a spolu s Bavorským lesem vytváří nejrozsáhlejší středoevropský 

komplex. Na Šumavě se nacházely pestřejší a stabilnější ekosystémy a přírodně významnější, než na straně 

bavorské. Zřízením národního parku Šumava a stanovení jeho ochranných podmínek mělo jen v malé míře a 

s dostatečným časovým odstupem omezit lesnické postupy, a to transformační v kulturních lesních 

ekosystémech, v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesnictví bylo popsáno jako 

162

nejvýznamnější plošná aktivita na území národního parku se zřetelem na zvláštní poslání lesů, což bylo 

rozuměno jako zlepšení přírodních veřejně prospěšných funkcí lesa, tj. funkcí lesa jako složky životního 

prostředí. NP Šumava byl vymezen v plochách s převládajícími kulturními lesními ekosystémy a to v 

kulturní obytné krajině. V I. zónách se měly lesnické zásahy postupně omezovat na opatření vedoucí 

k obnově a udržení samovolného vývoje lesních ekosystémů. V II. zónách mělo jít především o prodloužení 

obmýtní doby a o postupnou změnu druhové skladby ve prospěch vyššího zastoupení listnatých dřevin. 

(Podklady pro důvodovou zprávu v roce 1991 zpracoval Ing. J. Matas, Ing. V. Polák a Ing. K. Simon). 

Nová strategie ochrany biodiverzity EU požaduje zhodnocení tzv. ekosystémových služeb ve smyslu 

společenských přínosů po členských státech do r. 2014. Pilotní hodnocení travinných biotopů ČR, které 

zaujímají cca 11% území našeho území, zpracovalo Centrum pro otázky životního prostředí UK v l. 2010-11 

(Vačkář D., Melichar J., Lorencová E., Hönigová I., In: Ochrana přírody 2/2012). Konstatuje jejich 

ohrožování např. zanecháním hospodaření s následným zarůstáním lesem. Z mapy celkové hodnoty služeb 

vyplývá, že průměrné ekonomické hodnoty jsou cca 50 tis. Kč / ha. Nejvyšší hodnoty mají vlhké a aluviální 

louky 75–100 tis. Kč / ha, příp. více, přičemž jsou zejména na severu Čech či Českomoravské vysočině, 

zatím co Šumava spíše „propadá“. Nejnižší hodnotu ekosystémových služeb mají intenzivní louky a 

pastviny. V rámci regulačních služeb bylo hodnoceno ukládání uhlíku (regulace klimatu), zadržování a odtok 

vody, regulace půdní eroze, odstraňování dusíku (zneškodňování odpadů) a odolnost invazním druhům. Jako 

rekreační funkce estetická hodnota, jako zásobovací funkce produkce travin, resp. masa. Uvádí se, že horské 

louky nejlépe slouží rekreaci a nejlépe odolávají invazím, avšak travní biotopy v mírném pásu jsou 

podmíněny lidskou péčí. Závěrem se sděluje, že identifikace a zhodnocení služeb přírody je nezbytným 

krokem k zastavení degradace přírodního prostředí a začlenění složek přírody do rozhodovacích procesů. 

Od dávných dob si lidé uvědomovali, jaký význam pro ně mají lesy. Uvědomovali si to i panovníci. Karel IV. 

vydal v r.1370 zákoník Maiestas Carolina, který obsahoval 7 článků k přísné ochraně lesů nebo Marie 

Terezie, která o tom vydala v r.1754 „Císařský patent lesů a dříví“. Věděli to všichni sedláci i chalupníci, 

kteří dovedli podle „Josefínského katastru“ z r.1785 rozeznat les dobrý a špatný a podle toho jej také ocenit 

v peněžní hodnotě. Již tehdy se vycházelo z výměry, zásob, stáří a doby obmýtní. I tehdy byla např. na 

Schwarzenberském panství v jižních Čechách „kategorie lesů, nepřinášejících žádného užitku“, avšak přesto 

byla finančně ohodnocena a platila se z nich nižší daň. 

Jedná se o škody vzniklé na veřejném majetku způsobeném jmenovanými správci a jejich poradci. Poslední z 

dlouhé řady ideologů bezzásahovosti náměstek ministra životního prostředí Ing. Tomáš Tesař v roce 2012 

sděluje, že bezzásahovostí žádné škody na Šumavě nevznikají, neboť se jedná o národní park, avšak běžní 

lidé se selským rozumem říkají: právě proto tam vzniká nejvíce škod. Možná z neznalosti, možná účelově, 

neboť již po generace sledují enviromentální a lesnické vědy lesy jako složku životního prostředí ve vazbě 

na bioklimatické, hydrické, vodohospodářské a protierozní funkce. 

Nynější způsoby výpočtů ceny lesa nebo škod na něm nejsou nové. Nové jsou jen metody výpočtů. Nové 

jsou také kategorie lesů. Metody výpočtů lze uplatnit i na „lesy zvláštního určení“, do nichž podle les. 

zákona č. 289/95 Sb. a zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. v platném znění se zahrnují všechny 

lesy v národních parcích. Jde o lesy s převažujícím společenským mimoprodukčním posláním. Podle 

výkladu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR čj.305/99 mají však i takové lesy funkci produkční, která je 

pouze určitým způsobem podřízena jiným mimoprodukčním účelům. Proto i v lesích zvláštního určení může 

vzniknout škoda, vyčíslitelná v penězích. 

Krátkozrace vynucované spontánní degradační procesy náhlou destrukcí stromové složky lesních 

porostů, zejména ve vyšších polohách, mají rozsáhlé dlouhodobé negativní dopady. V optimálním 

případě nový, funkčně účinný les vyroste za dobu 3 lidských generací. Pozitivní přínosy bezzásahovosti 

nebyly analyzovány a racionálně zdůvodněny, protože jsou založeny na ideologické a nedefinované 

„divočině“. Přesto je tento princip urychleně „politicky“ prosazován. Uvedený text rozsáhle publikuje 

škodlivost této fundamentální ideologie, vycházející z tzv. „hlubinné ekologie“ a to jak v environmetální, tak 

ekonomické i sociální oblasti. Selhalo zejména Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa NP a 

CHKO Šumava, k selhání vydatně napomohli někteří členové tehdejší vědecké rady a fundamentální 

aktivisté divočiny. K pochopení rozsahu vzniklých škod je potřebné závěrem analyzovat konkrétní 

vyhodnocení dopadu avanturistického hazardu nátlakové skupinky požadující bezzásahovost proto, aby 

získali experimentální objekt dílčích oborů přírodních věd a mohli doma vidět průběh přírodních procesů 

163

v kulturním území bez ohledu na společnost. Dochází tak k „privatizaci státní správy chráněné Šumavy pro 

skupinové, úzce odborné zájmy“. 

Škody v oblasti Šumavy již specifikovala řada znalců a právníků, např.: 

- doc. Ing. Pavel Alexandr, CSc. 

- Ing., aut.Arch. Samuel Burián, znalec v oborech ochrana přírody a ekonomika 

- prof. Ing. Jan Čermák, CSc. 

- doc. Ing. František Fér, CSc. 

- Ing. Vladimír Krečmer, CSc., znalec v oborech ochrana přírody a mimoprodukční funkce lesa v krajinném 

prostředí 

- Petr Martan, poradce v lesnictví 

- Ing. Václav Alexandr Mazín, PhD., znalec v oboru ochrana zemědělských půd a oboru krajinná 

ekologie 

- Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., znalec v oboru ochrany lesa 

- Ing. Karel Simon, znalec v oboru lesní hospodářství (funkce lesů v krajinném – přírodním a životním 

prostředí) 

- prof. Ing.Luděk Šišák, CSc 

- JUDr. František Talián 

- Ing.,aut.Arch. Pavel Valtr, znalec v oboru ochrana přírody (životní prostředí, ekologie, dendrologie) a 

znalec v oboru ekonomika (vlivy antropogenních činností) - zpracováno např. posouzení imisních 

škod lesních porostů v l. 2001 a 2002 

- Ing. Ivo Vicena, CSc., znalec v oboru lesnické ekonomiky 

- Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc., pověřený MŽP ČR vědeckým rozborem ekonomické hodnoty přírodních 

procesů pro přírodu 

- Město Kašperské Hory 

- Město Volary. 

VZHLEDEM K IDEOLOGICKÉ ZVǓLI, „MÓDNĚ“ SLEDUJÍCÍ NÁSILNÉ ZAVEDENÍ 

„BEZZÁSAHOVÉ DIVOČINY“ NA ŠUMAVĚ, PODPOŘENÉ SLEPOU POLITICKOU MOCÍ, 

DOŠLO BEZ RACIONÁLNÍHO ZDǓVODNĚNÍ A LEGISLATIVNÍHO OPODSTATNÉNÍ 

K NEZMĚRNÝM MNOHAGENERAČNÍM, REGIONÁLNÍM I CELOSTÁTNÍM ŠKODÁM, JEŽ 

V KULTURNÍM SVĚTĚ NEMAJÍ OBDOBU. 

Protagonisté této zhoubné ideologie obvykle sledovali osobní profit a osobní posty, ne však trvalou 

udržitelnost a veřejný, celospolečenský zájem. Byla narušena zásada trvalé udržitelnosti, 

proklamovaná EU, takže vznikají rizika rozsáhlých environmentálních, sociálních a ekonomických 

ohrožení a poškození, o nichž vyšla řada seriózních vědeckých a odborných analýz s užitím 

standardních vědeckých poznatků, na které není odpovídáno vědeckými argumenty. 

Místo zodpovědné správy svěřených přírodních hodnot dochází k hazardnímu experimentu, v jehož 

pozadí se rýsují zločinné škody. Dochází k situaci, kdy je potřebné sledovat náklady, které má 

společnost nést k uspokojení skupinového zájmu „bádání“ jak si příroda pomáhá sama a to ve velkém 

měřítku v kulturní krajině a současně náklady nevyužitých příležitostí. 

Vznikající škody jsou v následujících oblastech ohrožení: 

Škody na lesích 

-škody na lesních pozemcích : dočasné i trvalé 

-škody na horní hranici lesa : nebezpečí trvalého odlesnění 

- škody na lesních porostech : řediny, zabuřenění, likvidace přirozené obnovy, prodloužení 

doby obnovy 

- škody na dřevoprodukčních funkcích: ztráty na dřevě, dřevo k zetlení, tlející stojící stromy, ztráty 

přírůstu na mladých stromech, vysoký úhyn mladých stromků z přirozené i umělé obnovy, nutnost náhrady 

dřeva jinými materiály, např. železem či plasty z neobnovitelných zdrojů 

-škody na nedřevoprodukčních funkcích: sběr plodin, klestu 

Škody na chráněných biotopech a biodiverzitě 

164

- škody na chráněných biotopech: BR, EVL, PO, NP, CHKO, PR, TUH (trvale udržitelné poškození 

hospodářství, poškození genetického základu-odumření geneticky cenných stromů a celých porostů 

- škody na biodiverzitě a chráněných organismech: nižší počet ptačích druhů, malé věkové rozpětí 

stromů, nižší počet druhů bylinné vegetace 

Škody na krajině a krajinném rázu: změna typického vzhledu, zhoršení podmínek pro rašeliniště 

Škody na vodním režimu: zadržování vláhy, vsak do půdy, rychlejší tání sněhu,nebezpečí povodní, kvalita 

spodních vod, eutrofizace, CHOPAV, regulace oběhu vody včetně výparu, přísušky 

Škody na půdním režimu: likvidace humusu, eroze, obnažení skalního podloží, ochuzení půdního edafonu, 

zamokření, zhoršení půdní bonity,přehřátí 

Škody na mezoklimatu: 

- škody na zhoršeném mezoklimatu: oteplování, obsah oxidů uhlíku, zhoršení vlhkosti, zrychlení větru, 

zkrácení doby sněhové pokrývky, zvýšené přímé sluneční záření, nižší vázání vzdušného dusíku 

-škody na zdravotních funkcích: zhoršení smogové situace, zhoršení filtrace ovzduší i 

horizontálních srážek, přenos imisí do vzdálených míst, menší tvorba vzdušného kyslíku a antialergenů i 

příznivých volatilních látek 

Škody ekonomické: 

- škody ekonomického vývoje: snížení zaměstnanosti, likvidace dřevozpracujících řemesel, živností a 

průmyslu 

- škody vlastníků 

-škody na sousedních i vzdálených majetcích: šíření škodlivých vlivů na lesy v ČR i škody na lesích 

Bavorska a Rakouska 

-škody ze zvýšení požárního nebezpečí-škody na stabilitě lesa: proředění porostů, snížení zakmenění, 

otevření porostních stěn, ukazatelem může být objem nahodilé těžby 

-škody na možnostech prodeje dřeva: potíže s certifikací PEFC, FSC 

-škody na ceně majetku: dle zák.č.151/1997 Sb. a oceňovacích vyhlášek, náhrada lesa za travní biotop 

-škody finanční: mimořádné náklady na zpracování, odkorňování nastojato umělé krácení tj. lámání 

stojících stromů,spotřeba odparníků, dotace ze státního rozpočtu pro NP a nevládní organizace, poskytování 

grantů, zaměstnávání dočasných specialistů ke zjišťování výskytu kůrovce, neúčelná asanace napadených 

stromů po výletu kůrovce. 

Škody sociálně společenské: zhoršení bezpečnosti proti úrazům a proti požárům, omezení přístupu, 

likvidace cest 

Demagogická vize bezzásahové divočiny byla většinové opoziční společnosti vnucována nejprve 

pokradmu a nenápadně, následně pak s využitím „klasických“ metod prosazení skupinových zájmů: 

účelová propaganda, mlžení, korumpování a zastrašování. Ideologie bezzásahovosti, uplatňovaná v 

kulturním území Šumavy, přinášející dlouhodobé škody, připomíná revoluční, tragicky realizované 

komunistické vize „lysenkismu“ sovětského bloku v zájmu světlých zítřků, „kulturní revoluce“ či 

„velkého skoku“ v Číně, nebo současnou skutečnost v převážně bezzásahové Kubě, s fatálními dopady. 

Žel mladší, nebo i starší generace, neznalá světových situací, není ochotna tyto zkušenosti reflektovat. 

Pro zamezení a opakování podobných rozsáhlých katastrof je nutno hledat osobní selhání a odpovědnost 

jednotlivých konkrétních pracovníků. Jedná se o období let 1991 – 2010, zejména po roce 1999. 

Současná rigidní konzervativní územní ochrana přírody často snižuje chráněné hodnoty biotopů a 

biodiverzity, přičemž naše nadměrná ochrana začíná závažně limitovat a ohrožovat vyváženost 

environmentálního, ekonomického a sociálního rozvoje. Opodstatněnost prováděné velkoplošné ochrany 

je potřebné dokládat referenčním porovnáním stavu chráněných subjektů před vyhlášenou ochranou a 

následně vždy po 5 letech. Bez vědoucí asistenční ekosystémové pomoci dochází pouze ke snižování 

žádoucí biodiverzity. Současně realizovaný způsob ochrany přírody fatálně selhal, zejména zcela 

nezodpovědně politicky prosazovaná bezzásahovost v druhotných / kulturních biotopech. Selhalo MŽP 

ČR, Správa NP a CHKO Šumava, ČIŽP, ale i demokratické principy. Selhává také právo. 

165

UVEDENÉ SKUTEČNOSTI SI VYŽADUJÍ PŘEHODNOTIT SOUČASNĚ USKUTEČŇOVANÝ 

ÚZEMNÍ ZPǓSOB OCHRANY PŘÍRODY V ČR, VČETNĚ OCHRANY ŠUMAVY. 

Ochrana přírody a krajiny pod vedením MŽP ČR ani nemůže být koncepční, neboť od r. 1990 se zde vystřídalo 

již 15 ministrů: 

1990 – 91 Prof. RNDr. Bedřich Moldán, CSc. 

1991 – 92 Ing. Ivan Dejmal 

1992 - 96 Ing. František Benda 

1996 – 98 Ing. Jiří Skalický 

1998 RNDr. Martin Bursík 

1998 – 2002 RNDr. Miloš Kužvart 

2002 – 2006 RNDr. Libor Ambrozek 

2006 – 2007 Ing. Petr Kalaš 

2007 – 2009 RNDr. Martin Bursík 

2009 Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. 

2009 – 2010 JUDr. Jan Dusík, MSc. 

2010 Ing. Jakub Šebesta 

2010 Ing. Rut Bízková 

2010 Mgr. Pavel Drobil 

2011 - Mgr. Tomáš Chalupa 

Metodické postupy při zjišťování škod 

Metodika dle les. zákona č. 289/1995 Sb. (lesní zákon) je uvedena v jeho přílohách. Vychází ze zásad 

ochrany lesního fondu a jeho trvalosti. Pokud je lesní půda neplní svoji funkci je předepsán poplatek státu za 

dočasné nebo trvalé odnětí. 

Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích 

Metodika dle zákona č.151/97 Sb (zákon o oceňování majetku) ukládá oceňovat majetek a i lesy 

hospodářské nebo účelové či ochranné i lesy v jednotlivých zónách NP. Cena lesa je dána součtem ceny 

lesního pozemku dle § 30 a na něm stojícího lesního porostu dle § 32. Cena lesního pozemku se určuje podle 

lesních typů SLT, vegetačních stupňů, pro pozemky v 1. a 2.zóně NP se uplatňuje srážka 20 až 40 %, při 

omezení hospodaření se uplatňuje srážka až 50%. Cena lesního porostu se určuje podle dřevin, jejich bonity, 

náklady na zajištěnou lesní kulturu, obmýtí, cenu mýtní výtěže, věku, zakmenění (hustoty). Pro lesy 

v národních parcích se uplatňuje srážka 20-40%. 

Metodika prof. Ing. Ilji Vyskota, CSc. a kol.: 

Podkladem je publikace „Kvantifikace a hodnocení celospolečenských funkcí lesů ČR“, MŽP 2003. 

Tato metodika je založena na kvantifikaci a hodnocení prvků a parametrů ekosystémů lesa, determinujících 

jejich funkční účinky. Projekt „Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů jako 

předpoklad pro jejich oceňování“ byl zadán Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně v roce 1996 

Ministerstvem životního prostředí a etapizován v letech 1996 – 2003. Finanční hodnocení celospolečenských 

funkcí lesů vychází ze stavu před působením škodlivých činitelů „kůrovců“ (tj. stavu uvedenému v platném 

LHP k 1. 1. 2000, popř. k 1. 1. 2003) ve vztahu k aktuálnímu stavu, tj. ke dni venkovního šetření. Vědecký 

tým vyjádřil ekonomickou hodnotu přírodních procesů a jejich změn v lesním ekosystému pro přírodu samu, 

ne však „celospolečenské funkce lesů“ v klasickém pojetí, tedy pozitivní mimoprodukční efekty lesa 

z hlediska environmentálních a sociálních potřeb lidské společnosti. Podle doporučení státního orgánu měla 

být metoda využita v lesích hospodářských (analýza problematiky je ve studii Krečmer V., Šach F., Šišák L., 

Flora M.: K ekonomickému hodnocení mimotržních funkcí lesa z hledisek lesopolitických, In: Zprávy 

lesnického výzkumu 51/2006, Suppl.: p. 195-215). 

Metodika prof. Ing. Luďka Šišáka, CSc.: (2005) 

V Národním parku Šumava vstupuje do hry nový fenomén,kdy na tomto území dochází k totální destrukci 

lesů a lesních ekosystémů. V NP Šumava nebyl posouzen vliv na devastaci lesů, na likvidaci 

mimoprodukčních funkcí lesa, na životní prostředí, klimatické poměry, ovzduší, povrchové a podzemní 

166

vody, půdu, funkčnost a stabilitu ekosystémů, jak to požaduje zákon č.244/1992 Sb. Přírodní zdroj není 

zadarmo. Původce těchto škod by měl zaplatit za každý rok, kdy na tomto území není lesní porost a tedy 

nejsou plněny MPFL (mimoprodukční funkce lesa) odškodnění ve prospěch veřejnosti ve výši 3,021 mil. 

Kč/ha. 

Metodika Ing. I. Viceny: Využívá zákonů č.189/1995 Sb. a č.1 kořenovníkem 51/97 Sb., vyhlášky o 

oceňování majetku a vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. o výpočtu škod na lesích s odhadem škod i budoucí újmy. 

Vychází se při tom z určení doby, po kterou budou tyto změny působit na stav lesních pozemků i lesních 

porostů podle výskytu škodlivých činitelů. Na území Národního parku je těchto objektivně existujících 

činitelů přes dvacet. Patří k nim kromě kůrovce další hmyz jako lýkožrouti, lýkohubi, kozlíčci, tesaříci, 

ploskohřbetky, klikorozi nebo lalokonosci, vyskytuje se řada houbových hnilob počínaje přípletkou, 

sypavkou, václavkou, kořenovníkem, troudnatcem, plstnatečkem nebo pevníkem a také zvěř. Mladé stromky 

utiskuje buřeň. Posuzuje dále poškození stojících stromů i mlazin, poškození přírůstových schopností 

proředěných porostů i jejich ohrožení abiotických vlivů jako jsou vítr, sníh, námraza a imise. Výsledek se 

doplňuje vyhodnocením vlivů zásahů nebo bezzásahovosti na mimoprodukční funkce. 

Metodika Ing. K. Simona, CSc. 

Metodika „Hodnota celospolečenských funkcí lesa (jako složky životního prostředí), lesních porostů 

vyjádřená finančně, včetně finančního vyjádření ohrožení funkcí lesa“, z r. 2000. Tato metodika vychází 

z jednotlivých ustanovení právních přepisů (platný zákon o lesích a zákon č. 151/1997 Sb., v platném znění, 

včetně platné oceňovací vyhlášky). Metodika stanovuje újmu (škodu) na celospolečenských funkcích lesa, 

vyjádřenou v korunách. Finanční hodnocení celospolečenské hodnoty lesa vychází ze stavu před působením 

škodlivých činitelů „kůrovců“ (tj. stavu uvedenému v platném LHP k 1. 1. 2000, popř. k 1. 1. 2003) ve 

vztahu k aktuálnímu času, tj. ke dni venkovního šetření. 

Soudní znalec K. Simon sděluje: 

V roce 1991 jsem se podílel na zpracování materiálů pro důvodovou zprávu k nařízení vlády o zřízení NP, 

v dalších letech jsem s kolegy upozorňoval na rizika ohrožení a poškození životního prostředí v NP 

v důsledku bezzásahovosti. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v roce 1991, popř. v dalších letech opět 

navštívit Prameny Vltavy, Trojmeznou a další lokality se staletými lesními porosty, které pamatovaly ještě 

takové osobnosti, jako byli Adalbert Stifter, Karel Klostermann a další. V současné době mohou návštěvníci 

Pramenů Vltavy a Trojmezné „obdivovat“ pouze mrtvé lesy a torza stromů. 

Naši předkové nesmírně cenné lesy Šumavy dokázali zachovat po staletí, bohužel, úzká skupina lidí 

svým nekompetentním jednáním rozhodla o jejich zániku. Realizací myšlenky bezzásahovosti došlo 

ve velmi krátké době k odumření 200 až 400 let starých šumavských velikánů na uvedených lokalitách. 

Základní zásadou lesníků (zakotvenou v zákoně o lesích) vždy bylo a je zajištění trvalosti a vyrovnanosti 

všech funkcí lesa, produkční a mimoprodukční – společenské funkce (§ 1 zákona o lesích). V úvodním § 1 

zákona o lesích se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako 

národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro 

podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. 

„Po zřízení NP Šumava v r. 1991 došlo k vyhlášení prvních bezzásahových zón, jejichž důsledkem byl vznik 

kůrovcových kalamit. Na počátku r. 1993 bylo vedení MŽP ČR upozorněno pracovníky ochrany lesa ČIŽP 

na začínající kůrovcovou kalamitu v NP Šumava a tím i na vznikající škody na přírodním a životním 

prostředí, na jehož základě tehdejší ministr ž. p. Ing. Benda rozhodl o vytěžení a zpracování kůrovcového 

dříví - celkem 19 000 m 3 . Za nového vedení postupně docházelo v následujících letech k rozšíření 

bezzásahových území v I. zónách NPŠ. V r. 1999 byly ekologickými aktivisty, vedených Hnutím Duha, 

zabráněno zpracování kůrovcového dříví v 1. zóně lokality Trojmezná hora, v r. 2003 došlo k obdobné 

blokádě v lokalitě Prameny Vltavy. Tím byl fakticky nastartován rozpad a odumření lesních porostů v těchto 

lokalitách a zároveň potřeba těžby kůrovcového dříví v sousedních 2. zónách. Proto pracovníci ochrany lesa 

ČIŽP zahajovali správní řízení ve věci ohrožení a poškození životního prostředí v lesích NPŠ, aby zabránili 

dalším škodám na lesních porostech v důsledku nezpracování kůrovcového dříví. V rámci odvolacích řízení 

docházelo však ke snahám nesankcionovat zjištěné skutečnosti, popřípadě minimalizovat výši pokut. 

Některá vedení NP i MŽP v posledním období ujišťovalo veřejnost, že kůrovec je pod kontrolou a ve stavu, 

167

se kterým se počítalo. Tato tvrzení jsou nepravdivá ve vztahu k současné výši kůrovcových těžeb – důkazem 

jsou rozsáhlé holiny (plochy vytěženého lesa) a rozsáhlé plochy odumřelého lesa v letošním roce. Výše 

kůrovcových těžeb a plochy odumřelého lesa jsou prokazatelně skoro až trojnásobné, než odhadovalo vedení 

NP ještě v polovině roku 2009. Ohrožení a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně vyšší 

jako v letošním roce, vzhledem k opožděné asanaci kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám. 

Prof. Ing. I. Vyskot, CSc. zpracovat posudek, kde vyčíslil škody na funkcích lesa jako složky životního 

prostředí v konkrétních lokalitách NPŠ, jež přesahovaly 5 mld. Kč. Přestože byly prokázány značné škody 

na ž. p. v NPŠ, odpovědní pracovníci MŽP fakticky na tuto skutečnost nereagovali a naopak souhlasili 

s dalším rozšiřováním bezzásahových území i na vybrané 2. zóny, ač byli na negativní dopady 

upozorňováni pracovníky ochrany lesa ČIŽP, lesnickými odborníky a některými politickými představiteli. 

Dramatické zhoršení nastalo v r. 2007, kdy nebyla zpracována zpracována veškerá větrná kalamita po orkánu 

Kyrill, takže bylo oficiálně ponecháno 140 000 m3 dřevní hmoty k „samovolnému vývoji“ (dle Opatření 

MŽP čj. 48452/ENV/07 bylo k 30.6. 2007 nezpracováno 270 000 m 3 ). Uvedené rozhodnutí o ponechání 

části větrné kalamity samovolnému vývoji vč. již existujících bezzásahových území bylo v rozporu 

s ustanovením § 1 zák. č. 289/1955 o lesích, který stanovuje předpoklady pro zachování lesa jako národního 

bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí. Na základě tohoto rozhodnutí došlo 

k nebývalé gradaci kůrovců a jejich rozšíření na další území i mimo NPŠ, což lze charakterizovat jako 

ekologickou katastrofu v NPŠ s ohromnými škodami na životním prostředí. V r. 2008 byla evidována 

kůrovcová těžba ve výši 270 000 m3 a obdobný rozsah odumřelých lesních porostů. 

Výše kůrovcových těžeb a plochy odumřelého lesa jsou prokazatelně skoro až trojnásobné, než odhadovalo 

vedení NP ještě v polovině roku 2009. Ohrožení a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně 

vyšší jako v letošním roce, vzhledem k opožděné asanaci kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám. 

NP Šumava obhospodařuje přibližně 48.800 ha lesa (bez lesů měst a obcí), roční přírůst je na této 

rozloze 300.000 m3 dřevní hmoty. Pouze za rok 2009 došlo v lesích, které obhospodařuje NP Šumava 

k zásahu do podstaty lesa, nenahraditelné složky životního prostředí. Z lesa bylo vytěženo, popř. 

odumřelo 600.000 m3 dřevní hmoty (200 % ročního přírůstu zdravého lesa, vzhledem k rozsáhlé ploše 

odumřelých lesních porostů, bezzásahové území má rozlohu 15.815 ha, je skutečnost významně vyšší), 

čímž prokazatelně došlo k dalšímu výraznému zhoršení přírodního a životního prostředí. 

V r. 2009 jsem materiál o škodách v NPŠ zaslal ministru ŽP. MŽP však nereagovalo (MŽP se již v roce 

2008 seznámilo se znaleckým posudkem, který řešil obdobnou problematiku týkající NP Šumava). ČIŽP 

opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí a 

ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a opět fakticky nereagovala. Na počátku měsíce září roku 

2009 jsem fakticky stejný materiál (zejména ve vztahu k informacím publikovaným v polovině roku 2009) 

zaslal ministru ŽP. Do dnešního dne MŽP nereagovalo. ČIŽP opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a 

poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí a ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a 

opět fakticky nereaguje. 

Na základě požadavku Policie ČR z 1.9. 2008 jsem vypracoval znalecký posudek z oboru lesní hospodářství, 

odvětví funkce lesů v krajinném – přírodním a životním prostředí podle dvou metodik, přičemž vyčíslená 

škoda přesahovala výši 32 mld. Kč, z toho škoda na hydricko-vodohospodářské funkci přesáhla 6 mld. Kč. 

Kůrovcová kalamita gradovala v následujících letech, v r. 2009 bylo vytěženo 299 000 m 3 kůrovcového 

dříví a v r. 2010 se jednalo již o 347 000 m 3 , kdy byl zaznamenám obdobný rozsah odumřelých lesních 

porostů. Odbor lesního hospodářství ČAZV na počátku r. 2010 zveřejnil, že rozloha odumřelých lesních 

porostů, popř. bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách v r. 2010 dosahuje až 15 tis. ha. Ohrožení 

a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně vyšší než v r, 2009 vzhledem k opožděné asanaci 

kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám. 

Počátkem r. 2012 to bude již 20 tis. ha, takže tato obrovská devastace šumavských lesů, a z toho 

vyplývající ekologická katastrofa, vč. škod na životním prostředí nemá v historii Šumavy obdoby. 

MŽP a ČIŽP neplní své zákonné povinnosti a fakticky tolerují porušování právních předpisů 

týkajících se NP Šumava a přitom tyto orgány sankcionují drobné vlastníky lesů a nelesních pozemků 

za nevýznamné prohřešky proti právním předpisům v ochraně lesa a přírody ve vztahu k výše uvedeným 

škodám. 

168

Základní zásadou lesníků (zakotvenou v zákoně o lesích) vždy bylo a je zajištění trvalosti a vyrovnanosti 

všech funkcí lesa, produkční a mimoprodukční – společenské funkce (§ 1 zákona o lesích). V úvodním § 1 

zákona o lesích se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako 

národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro 

podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. 

Nedochází pouze ke škodám na přírodním a životním prostředí, ale i k majetkovým škodám, např. 

v bezzásahových územích (odumřelých lesních porostech) bylo ponecháno přibližně 2 miliony m3 dřevní 

hmoty k samovolnému rozpadu (je možné, že se jedná o výrazně vyšší množství) jedná se o škodu na 

státním majetku (dřevní hmotě) v hodnotě přibližně 4 miliard Kč. Nezanedbatelné jsou i ztráty při 

prodeji kůrovcového dříví, kdy v roce 2009 mohly tyto ztráty představovat přibližně 100 až 200 mil. 

Kč u NP Šumava. 

Zároveň s touto materiální škodou (v době hospodářské krize a nedostatku finančních prostředků na sociální 

služby a další oblasti veřejného života) např. dochází a bude docházet k postupnému uvolňování 300.000 

až 500.000 tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší, což přispívá k oteplování 

klimatu. 

Současně dochází a bude docházet k roční ztrátě přibližně 30.000 až 50.000 tun na produkci 

kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost ročně vázat více než 10.000 až 20.000 tun uhlíku 

stromovou biomasou. 

Obdobné negativní dopady lze prokázat na dalších podkategoriích životního 

prostředí. 

Je nezbytné uvést, že lesnické organizace před zřízením NP Šumava vytvářely zisk a zabezpečovaly 

zaměstnanost místního obyvatelstva (v r. 2008 obdržel NP Šumava 326 miliónů Kč dotací z veřejných 

prostředků na svoji činnost, za tři roky se jedná o skoro 1 miliardu Kč), takže je možno říci, že veřejné 

finanční prostředky jsou využívány na zhoršování přírodního a životního prostředí. 

Opakované dopisy ministrům životního prostředí, poukazující na zhoršování přírodního prostředí v NP 

Šumava, vznikajícím škodám a nečinnost ČIŽP ve věci podnětů a stížností ve vztahu k NP Šumava, zůstávají 

bez odezvy. 

Ing. Ivo Vicena, CSc. sděluje: 

- Škody vznikají nejen na sousedních lesích v Čechách, ale i v Rakousku a Německu. Upozornil na ně 

lesmistr klášterních lesů v rakouském Aigenu v r. 2005 na konferenci v Srní. Poté bylo nutno zřídit pufrační 

ochranný pás podél česko-rakouské hranice v šíři 200 m, ve kterém bylo nutno provádět asanační zásahy. 

Tato pufrační zóna na Smrčině pak musela být v r.2010 rozšířena na 500 m. I to je však nedostatečné, 

poněvadž vzdálenost aktivního šíření je podle nejnovějších šetření Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů 6-8 

km. 

- Ponecháním lesů bez zásahů vznikají potíže s certifikačním zřízením jak u PEFC tak i FSC. Obě tyto 

organizace posuzují, jak se lesy ošetřují z hlediska trvale udržitelného hospodaření ve smyslu konference o 

ochraně lesů v Evropě (Helsinky ). Správa a využívání lesů a lesní půdy má být provázaně takovým 

způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biologickou diverzitu, produkční schopnosti a 

regenerační kapacitu, vitalitu i schopnosti plnit v současnosti v v budoucnosti odpovídající ekologické, 

ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni. 

- Bezzásahový režim vede k výraznému snižování finanční hodnoty lesní půdy i lesních porostů. Zatímco 

cena lesní půdy se stoletým smrkovým porostem má podle oceňovacích předpisů hodnotu 30 Kč za l m 2 ,cena 

trvalého travního porostu nebo pastviny, která po zničení horního stromového patra vznikne, má podle 

stávajících ceníků BPEJ ( bonitovaných půdně ekologických jednotek) cenu 2 Kč za 1 m 2 . To představuje 

při výměře bezzásahového území 14 000 ha ztrátu hodnoty 4 mld. Kč. 

- Smog je svým složením směs plynných a tuhých drobných látek, které vznikají směsí nitrátů, oxidů dusíku, 

oxidů síry, uhlovodíků a mlhy za intenzivního slunečního záření nebo za vysokého obsahu oxidu siřičitého a 

s příměsí plynných látek z rozkladu organických hmot, spalováním, příměsí troposférického ozónu a 

aromatických uhlovodíků ozónu. Součástí smogu jsou dále drobné suspendované částice z blízkých i 

vzdálených zdrojů. Česká republika má za sebou mnoho dní se smogovou situací. Nejvíce postihla severní 

Moravu a Slezsko, ale i Prahu a další oblasti. Nepříjemnosti a zdravotní obtíže, které s sebou tato situace 

nese, nás vybízí, abychom hledali cesty ke zlepšení. Mají tomu napomoci opatření ke snížení emisí z našich 

průmyslových závodů a tepláren a také ekonomická podpora projektů ke zlepšení stavu ovzduší, pokuty za 

nekázeň a hledání vhodného a přístupného topení. Jde o dlouhodobá řešení, z nichž mnohá ani nezávisí jen 

169

na našich poměrech, ale i na celé Evropě, odkud k nám při západním proudění velká část emisí přichází. 

Administrativní a podpůrná opatření jsou nutná, ale sama o sobě nemohou přinést očekávaný efekt. 

Zapomíná se, že na stav ovzduší mají vliv lesy, jejichž listoví vzdušná plynná a prašná znečištění filtrují, 

nečistoty zachycují, jímají je. Jímání probíhá jednak absorpcí, tedy pohlcováním plynných a drobných 

nečistot dovnitř jehlic a listů a také adsorpcí, tedy zachycováním větších tuhých prašných nečistot a jejich 

ukládáním na půdní povrch. Les snižuje rychlost větru a přispívá tak usazování nečistot. 

Jakou možnost a kapacitu filtrace mají naše lesy jsme si mohli ověřit před 20-50 lety, když na hřebenech 

Krkonoš a Jizerských hor umíraly lesy pod vlivem oxidů síry. Tehdy vstřebaly jehlice velká množství 

škodlivin, mnoho lesů však také v té době uhynulo. Přispěly však svojí existencí ke zlepšení zdraví lidí. 

Kyselé deště stále naše přírodní poměry ovlivňují ať už jako srážky dešťové, tak i jako srážky horizontální. 

Velký význam v jejich zadržování a tím i zlepšování čistoty ovzduší mají smrkové lesy. Svými hustými 

korunami zachytí jejich velkou část do jehličí, část zadrží kmeny. Jehličí po několika letech spadne na zem, 

po kmeni na zem steče i voda, často nasycená průmyslovými nečistotami. Na povrchu se voda vsákne do 

humusu a spolu s ním postupně během desítek let přejde do nově vznikajících sloučenin. Pro vyčištění 

ovzduší jsou smrkové lesy podstatně účinnější než lesy listnaté. Povrch jehlic je u smrku větší než listová 

plocha buku. Kromě toho je buk v zimě po 5 měsíců bez listí a proto je jeho filtrační schopnost nižší. Není 

náhodné, že smogové situace jsou v zimě častější a i dýchání obtížnější. Pro zachycení nečistot vzduchu 

z dálkových přenosů jsou nejúčinnější lesy na našich pohraničních horách. Proto usychání šumavských lesů 

se ve velkém měřítku podílí nepříznivě na našich současných smogových potížích. I když podíl smrků 

v našich lesích je vyšší než v dřívějších dobách, jeho vliv na kvalitu ovzduší je vysoký. Proto volání 

některých přírodovědců po jeho likvidaci je nutno posuzovat i z tohoto „smogového“ hlediska. Klíčový 

význam smrku je v bohatosti jeho asimilačního aparátu (jehličí a prýty),která tvoří 15-50 t/ha. Ročně vytvoří 

l hektar smrkového porostu 30000 kg sušiny jehličí, bukový porost naproti tomu jen 5000 kg sušiny listí. 

Filtrační schopnost listnatých porostů působí ročně jen v období olistění, po opadu listí koruny listnáčů 

nefiltrují. Ekonomické důsledky smogových situací se sice neprojevují na Šumavě, významné jsou však 

v Praze a středních Čechách, kam větry přinášejí znečištění z dálkových zdrojů přes hřebeny Šumavy. 

Omezování dopravního provozu, zpomalování dopravy vede ke zvýšení nákladů a u citlivých osob vede ke 

zhoršování jejich zdraví. 

- Zvýšení požárního nebezpečí je dalším možným důsledkem bezzásahového režimu v lesích. Představitelé 

požární prevence a represe projevili zájem o stav ploch v Národním parku, na kterých již několik let tlejí 

větší zásoby dřeva. Pro případy požárů by bylo užitečné zabývat se stavem ploch zvláště v obdobích 

zvýšeného nebezpečí na jaře brzy po sejití sněhu a v létě na přelomu měsíce července a srpna, kdy usychají 

traviny. Požáry mohou vzniknout jak od blesku, tak i neopatrností turistů nebo pracovníků NP a firem. 

Ekonomicky to znamená vyšší náklady na požární pozemní a letecké hlídkování. 

Petr Martan sděluje: 

„Celá devadesátá léta byla provázena odbornými střety. Lesnické přístupy ochrany lesa na úrovni prevence, 

se právně, administrativně, vědecky i veřejně omezovaly. Biologové nemluvili o velkoplošných destrukcích, 

jako důsledku bezzásahovosti. Po r. 2000 již bylo i na MŽP jasné, že se situace vymkla z rukou a v mnoha 

lokalitách ani kácení kůrovce nepomůže. Únikem před odpovědností, a záchranou před 

kriminalizováním, za lesy poškozené lidským faktorem, se stala nová teorie – obnova horských smrčin 

pomocí jejich rozpadu. Někteří biologové následně převraceli lesnické principy k obrazu nové objednávky.“ 

H.1. Škody na lesích 

Motto: 

„Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy, to jsou 

zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a 

působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a 

regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému“. H. Weidinger 

Deklarace Evropské lesy – společný prospěch říká: 

Lesy poskytují mnoho užitku: zajišťují surovinu pro obnovitelné a životnímu prostředí neškodící produkty a 

hrají důležitou roli v globální biologické diverzitě i v koloběhu uhlíku. Svými účinky jsou zcela 

170

nepostradatelné pro životní prostředí i zajišťování ochranných, sociálních a rekreačních funkcí, 

zvláště vzhledem ke stále více se urbanizující společnosti. Lesy jsou základem života na Zemi, budeme-li 

trvale udržovat lesy, udržíme trvalý život. 

Funkce lesa jako složka životního prostředí jsou rovnocenné s pojmem mimoprodukční funkce lesa, popř. 

s pojmem celospolečenské funkce lesa. Fakticky se jedná o funkce lesa, které jsou schopny účinků 

ekosystémových procesů a vždy jsou podmíněné existencí lesa (lesních porostů a lesní půdy). 

Funkce lesa jsou vymezeny v § 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů 

(lesní zákon) v platném znění: 

a) lesem jsou lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, 

b) funkce lesa jsou přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční, 

c) lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa. 

V zákoně o lesích se v § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako 

národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí 

a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. V komentáři k § 1 je mj. uvedeno, že schopnost plnit 

funkce lesa a to jak produkční, tak zejména mimoprodukční, vytváří z lesa nenahraditelnou složku životního 

prostředí. Z téhož důvodu je nutno nahlížet na les jako na národní bohatství, a to na každý les bez ohledu 

na to, kdo je vlastníkem. Trvale udržitelné hospodaření v lese znamená jeho využívání člověkem 

takových způsobem a jen v takovém rozsahu, aby nyní i v budoucnu byla zachována schopnost lesa 

plnit všechny ekologické, společenské i hospodářské funkce, respektive všechny produkční 

i mimoprodukční funkce, při současném zachování biologické různorodosti a regenerační schopnosti 

lesa. 

Společenská hodnota lesa v národních parcích je obdobná (podobná) jako u lesů v běžné krajině. Nemůže 

tedy být společenská hodnota lesa ani v národních parcích podřízena jednostranným zájmům ochrany 

přírody. Pro společnost (kdy lesy jsou národním bohatstvím) není přijatelné, aby v důsledku tohoto 

jednostranného úzkého zájmu docházelo ke zhoršování přírodního prostředí jako celku. 

Škody by zřejmě měly sledovat, kde v rozporu s legislativně opodstatněným managementem 

došlo k překročení původně přijatého rámce. Tedy v legislativně vymezené I. zóně na 13 % 

ploch NP a zcela jednoznačně, na ostatních plochách, kde došlo bez legislativního 

opodstatnění ke svévolnému naoktrojování bezzásahovosti a to od r. 2004. 

Škody vyvolané nátlakovým požadavkem přeměny šumavských horských lesů na 

experimentální bezzásahové působení přírodních procesů v kulturních porostech, jež musí 

nést společnost. 

Náklady nevyužitých příležitostí 

Zničení pozůstatků pralesových lokalit (pozůstatků rozsáhlého pomezního hvozdu) – prosazenou 

disturbancí letitých porostů (k bezzásahové „výrobě“ přirozených lesů) 

- Boubín, porost 86 ha vyčleněn v r. 1858, tehdy stáří 350 – 500 let, smrky, jedle, buk a klen, 

cca v 1000 m n.m., v r.1724 postižen vichřicí, v l. 1873-75 kůrovec, pozůstalo 46,67 ha, v r. 1933 

ochranný pás 623 ha, pak část OP přiřazena k rezervaci, v r. 1966 oplocen, dnes podíl smrku 

trojnásobný, buk a jedle ani ne poloviční 

- Černé a Čertovo jezero, rezervace vyhlášena v r. 1933 

- Čertova stěna 

- Jezero Laka 

- Milešický prales 

- Modravské slatě, rezervace vyhlášena v r. 1953 

- Mrtvý luh, rezervace vyhlášena v r. 1948 

- Povydří 

- Stožec 

- Trojmezná hora a Plešné jezero, rezervace vyhlášena v r. 1950 

171

- Zámecký les 

Likvidace letitých šumavských smrků s rezonančním (ozvučeným) dřevem starých nad 80 let 

Smrky horských poloh nad 700 m s dobrým poměrem jarního a letního dřeva a menší objemovou 

hmotností (350-470 kg/m 3 vyschlého dřeva), tradičně využívané na horní ozvučené desky houslí aj. 

strunných nástrojů, 

Ztráty na dřevní hmotě racionálním neřešením větrných a kůrovcových kalamit 

Bezzásahovost nikdy nebyla uvedena v naší legislativě, byla pouze nařízena ideology bezzásahovosti. 

Invaze lýkožrouta smrkového - Ips typograhus byla jimi využita ke vzniku rozsáhlé virtuální divočiny. 

Biolog a ekolog RNDr. Jan Plesník, CSc. prohlašuje: ponechání padlých stromů je pro lýkožrouty 

přímo ideální. 

Škody způsobené na lesích specifikuje vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody 

způsobené na lesích. 

Kůrovec v NP Šumava (Zatloukal 2004, referát na 28. setkání lesníků tří generací 19. 2 2004) 

Uvedl mimořádné situace, které postihly Šumavu a skutečnosti, které ovlivnily stav kůrovce v NP Šumava 

v období do roku 2003. Na území Šumavy padlo kalamitě v letech 1868 – 1878 za oběť 5.000.000 až 

7.000.000 m3 dřeva, za kterým je nutno vidět vzniklé holiny. Kůrovec se rozšířil na ploše 104.100 ha lesa 

(Hošek 1981, Vicena 1997). V roce rozpětí let 1946 – 1954 byla zaznamenána další velká kůrovcová 

kalamita, kdy v rámci republiky padlo za oběť kolem 8.000.000 m3 smrku. Velmi těžce byly postiženy 

horské polohy, včetně Šumavy (Hošek 1981). Dále se uvádí, že poválečná kalamita obnovila „paměť“ 

společnosti. Tato zkušenost opět vedla k důsledné ochraně a prevenci bránící přemnožení kůrovce. 

Dodržováním osvědčených ochranářských postupů se zabránilo kalamitnímu přemnožení až do osmdesátých 

let, v letech 1991 až 1995 nebyly zásahy proti kůrovcům v I. zónách vyloučeny. Za dobu existence 

kalamitního štábu, zřízeného ministrem ŽP, bylo zpracováno a asanováno 19 000 m3 kůrovcového dříví 

v prvních zónách. 

Za období od vzniku NP do roku 2003 bylo zjištěno 1600 ha suchého kůrovcového lesa, 900 ha kůrovcových 

holin větších než 0,3 ha (šetření z roku 2002), které byly zalesněny a 650.000 m3 kůrovcových souší v 1. a 2. 

zónách (velké množství kůrovcového dříví bylo asanováno v rámci likvidace polomové hmoty). Dále se 

konstatuje, že spouštěcím faktorem kůrovcové gradace bylo opožděné zpracování polomů, vznik 

kůrovcových souší v I. a II. zónách, vyhlášení bezzásahových území a složitá správní řízení, včetně 

obstrukčních praktik. 

Ke stanovení újmy na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů 

„kůrovců“, byly využity tyto zjištěné údaje: 

-1600 ha suchého lesa (průměrný stav zásob 300 m3/ha), 

- 900 ha holin po zpracování kůrovcové dříví (průměrný stav zásob 300 m3/ha), 

- 650.000 m3 kůrovcových souší (průměrný stav zásob 300 m3/ha). 

Ing. Karel Simon, CSc. charakterizuje situaci v r. 2009 

Nařízením vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 byl zřízen Národní park Šumava a zároveň byly stanoveny 

podmínky jeho ochrany. Vláda ve svém nařízení stanovila, že posláním národního parku je uchování a 

zlepšení jeho přírodního prostředí a mj. i zachování typického vzhledu krajiny. V důvodové zprávě 

k nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 (podklady k důvodové zprávě zpracovali Ing. 

Matas, Ing. Polák a Ing. Simon), je mj. uvedeno, že území Šumavy patří k nejzachovalejším částem krajiny 

nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Šumava je tvořena relativně zdravými lesními porosty a 

spolu s Bavorským lesem vytváří nejrozsáhlejší středoevropský komplex, na Šumavě se nacházejí pestřejší a 

stabilnější ekosystémy a přírodně významnější, než na straně bavorské. Zřízením Národního parku Šumava a 

stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem 

k omezení lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesnictví 

bylo v důvodové zprávě popsáno jako nejvýznamnější plošná aktivita na území národního parku se zřetelem 

172

na jeho zvláštní poslání, což bylo rozuměno jako zlepšení společenských funkcí lesa, tj. funkcí lesa jako 

složky životního prostředí. Lesy byly před zřízením Národního parku Šumava (dále jen NP) lesnicky 

obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu 

(Zelené plíce Evropy). Součástí lesů byla chráněná území (Trojmezná, Prameny Vltavy a další), kde se 

nacházely nesmírně cenné lesní ekosystémy (lesní porosty ve věku 200 až 400 let), které byly tehdejšími 

vlastníky, generacemi lesníků a státem chráněny. 

Ochrana Šumavské přírody má dlouholetou tradici, v roce 1858 byl vyčleněn Boubínský prales 

z hospodářské činnosti, od roku 1911 je chráněno Černé a Čertovo jezero. V roce 1933 byly vyhlášeny státní 

přírodní rezervace např. Trojmezná hora, Rokytecká slať, Jezerní slať a další. V roce 1950 došlo vyhláškou 

Ministerstva školství, věd a umění č. 85 k obnovení a rozšíření přírodní rezervace Trojmezná hora. Těžba 

dřeva byla fakticky omezena na zabránění nebezpečí možného rozšíření hmyzích kalamit. Mj. je zde 

uvedeno, že tento závazek platí i pro každého dalšího nástupce v držbě. Zásluhou mnoha generací 

lesníků převzal v roce 1991 NP Šumava zdravé lesy a nesmírně cenné lesní ekosystémy, které byly 

do té doby již právními předpisy chráněny. Zřízením NP v roce 1991 mělo dojít k zachování lesnických 

zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě a zachování nebo zlepšení 

přírodního prostředí a předání zdravých lesů následujícím generacím. Záměrem zřízení NP bylo mj. 

navázat na zkušenosti předcházejících generací včetně poučení z minulých kůrovcových kalamit (v letech 

1870 až 1878 a let následných) a využít nejnovějších poznatků v ochraně lesa. 

V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, v úvodním § 1 se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit 

předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního 

prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Funkce lesa 

jsou přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční (shodné s pojmem 

společenské) funkce lesa (§ 2 citovaného zákona). 

Přírodní procesy byly zachovány nejen ve výše uvedených rezervacích až do vyhlášení NP. Existence 

staletých lesních porostů prokazovala, že případné zásahy proti hmyzím škůdcům neměly na tyto lesní 

porosty žádný negativní vliv, naopak tím došlo k jejich zachování. Stejně tak nedocházelo opatřeními 

proti hmyzím škůdcům k žádnému negativnímu vlivu na přírodní procesy daného území. 

Negativní dopady na lesní porosty (v důsledku nastupujících kůrovcových kalamit) byly zjišťovány 

v krátké době po zřízení NP Šumava, kdy došlo k vyhlášení bezzásahových zón. Na počátku roku 1993 

reagoval tehdejší ministr životního prostředí Ing. Benda na podnět pracovníků ochrany lesa České inspekce 

životního prostředí (dále jen ČIŽP) ve věci hrozící kůrovcové kalamity zřízením kalamitního štábu. Již v té 

době nechtěl pan ministr podcenit negativní dopady kůrovcové kalamity na přírodní a životní prostředí v NP. 

Pracovníci ochrany lesy ČIŽP byli v roce 1993 členy kalamitního štábu a fakticky rozhodovali o prioritách 

zpracování kalamity. Na základě rozhodnutí kalamitního štábu bylo jen v prvních zónách vytěženo více než 

19.000,- m3 kůrovcového dříví. Tímto opatřením došlo k likvidaci veškerého kůrovcového dříví v NP 

Šumava. Je třeba uvést, že před zřízením NP Šumava bylo za celý rok 1990 zpracováno pouze 6.453,- m 

kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m 3 kůrovcového dříví na 1 ha. Tehdejší organizace, které 

na tomto území lesnicky hospodařily, předaly nově vzniklému NP lesy, ve kterých nebylo potřeba 

provádět jakákoliv zvýšená opatření proti kůrovcům, postačilo pouze dodržovat osvědčená pravidla 

v ochraně lesa. 

Bez ohledu na negativní vyjádření lesnické odborné veřejnosti, nesouhlasu některých politiků, včetně 

pana prezidenta, velké části veřejnosti a drtivé většiny šumavských obyvatel, docházelo k postupnému 

rozšiřování bezzásahových území, až na současných cca 21 % rozlohy NP. 

Po roce 2007, kdy nebyla zpracována veškerá kůrovcová kalamita. Oficiálně bylo uvedeno, že bylo 

ponecháno 140.000,- m3 

dřevní hmoty k samovolnému vývoji včetně bezzásahových území na ploše 21 % 

rozlohy NP (přibližně 11.500 ha), Dle Opatření MŽP č.j. 48452/ENV/07 bylo k 30.6. 2007 však 270.000 m3 

nezpracované větrné kalamity po orkánu Kyrill v roce 2007 ponecháno „samovolnému vývoji“. Tímto 

opatřením došlo k prodloužení povinnosti zpracovat kalamitní dříví (po orkánu Kyrill) až do 31. 12. 2007. 

Došlo tak k porušení ustanovení § 4 vyhl. č. 101/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, kdy ze zákona 

vyplývá povinnost zpracovat veškeré polomové dříví do 30. 6. běžného roku. 

Následně došlo k nebývalé gradaci kůrovců a jejich rozšíření na další území a nastartovalo spolu s 

bezzásahovým režimem v NP nebývalou gradaci kůrovce a zároveň gradaci škod na přírodním a 

životním prostředí. Tento stav v roce 2009 lze hodnotit jako ekologickou katastrofu. Osobně jsem na 

173 

3

tato rizika v roce 2007 a v následném roce upozorňoval vedení ČIŽP, vedoucí pracovníci ČIŽP na podněty a 

stížnosti nereagovali). Budoucí generace se budou muset vypořádávat s jejími následky. V tomto případě 

není příčinnou sama příroda, ale rozhodnutí konkrétních odpovědných pracovníků, včetně nečinnosti 

dozorových orgánů. 

Stav kůrovcového dříví v roce 2008 

Z důvodu, že Správa NP a CHKO neposkytla požadované údaje o stavu poškození lesních porostů kůrovci 

rok 2008 a za celé období existence NP Šumava, byla výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce 

životního prostředí posouzena dle údajů uvedených v médiích. Povinnost zjišťovat a evidovat výskyt a 

rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození vyplývá pro vlastníka lesa, popřípadě pro 

toho, kdo vykonává práva a povinnosti vlastníka lesa, z ustanovení § 32 platného zákona o lesích. 

Na tiskové konferenci dne 31. října 2008 uvedl ředitel Správy NP A CHKO Šumava F. Krejčí, že v tomto 

roce napadl lýkoužrout smrkový 200.000 m3 dřeva. Dále uvedl, že bylo pracovníky parku umístěno 

na území parku více než 35.000 ochranných zařízení, kdy z toho třetinu představovaly feromonové 

odparníky, zbytek lapáky a lapací trojnožky. K dalším zásahům patřila asanace kůrovcového dříví 

odkorňováním a to u 70.000 m3 dřeva (Právo 1. listopadu 2008). Ve vztahu k ponechání 140.000 m3 nezpracované (neasanované) kalamity z roku 2007 (někteří odborníci uvádí, že nebylo asanováno až 250.000 

m3 kalamitního dřeva) je uvedené množství 200.000 m3 kůrovcového dříví v roce 2008 pravděpodobně silně 

podhodnoceno. V dřívějších prohlášeních zástupců parku bylo uváděno, že kůrovci bylo v roce 2008 

napadeno 5 % lesních porostů NP Šumava, což by představovalo přibližně 2.700 ha lesa. 

V bezzásahových územích (odumřelých lesních porostech) bylo ponecháno přibližně 2 miliony m3 

dřevní 

hmoty k samovolnému rozpadu (je možné, že se jedná o výrazně vyšší množství) jedná se o škodu 

na státním majetku (dřevní hmotě) v hodnotě přibližně 4 miliard Kč. Nezanedbatelné jsou i ztráty při 

prodeji kůrovcového dříví, kdy v roce 2009 mohly tyto ztráty představovat přibližně 100 až 200 mil. 

Kč u NP Šumava. 

Z veřejných zdrojů lze zjistit, že od počátku zřízení NP v roce 1991 do konce roku 2008 bylo vytěženo 

1.008.473 m3 kůrovcového dříví a zároveň docházelo k dalšímu odumírání lesních porostů na ploše 3.000 až 

5.000 ha. Při průměrné zásobě 350 m3 / ha je možno konstatovat, že do konce roku 2008 došlo k odumření 

lesa na ploše cca 4.000 ha, což představuje 1.050.000 až 1.750.000 m3 dřevní hmoty (přesné údaje nejsou 

veřejně dostupné). Toto množství bylo ponecháno v lesních porostech k samovolnému rozpadu. Vytěžením 

1.008.473 m3 kůrovcové hmoty vznikly holiny (v případě, že neexistovala přirozená obnova) o výměře 

přibližně až 3.000 ha. V samotném roce 2008 byla evidována kůrovcová těžba ve výši 119.603 m3 a nejméně 

stejný objem dřevní hmoty odumřel. Jedná se o plochu o výměře cca 680 ha holin (v případě, že neexistovala 

přirozená obnova) a odumřelého lesa (popř. stromové etáže), což představuje necelých 250.000 m 3 dřevní 

hmoty. Ještě v polovině roku 2009 uváděl NP (stejně tak vedení MŽP), že dojde ke stejnému rozsahu 

kůrovcových těžeb (119.603 m3 ) a odumření lesních porostů jako v roce 2008. Správa NP uveřejnila, 

že k 31. 7. 2009 je zpracováno kůrovcové dříví v množství 51.790 m3 , k 31. 8. 2009 ve výši 139.210 m3 a 

do konce roku 2009 je to již 297.960 m3 

. Pouze toto množství představuje od 1. 1. 2009 do konce roku 2009 

dalších 851 ha holin, popř. vytěžených lesních porostů, kde se již nachází přirozená obnova. 

Lze předpokládat, s ohledem na současný stav, že rozsah odumřelých ploch se zvýšil na konci roku 2009 

na 5.000 – 6.000 ha, což nemá v historii NP, ale i v předcházejících letech obdobu. Je nezbytné uvést, že část 

(minimálně 60.000 m3 

, odhady jiných odborníků uvádějí daleko vyšší čísla) vytěženého kůrovcového dříví 

byla v roce 2009 opožděně zpracována. Tuto skutečnost uvedla expertní skupina Ing. J. Vovesného. 

Vedení NP ve svých prohlášeních ujišťovalo veřejnost, že se fakticky nic neděje, že dochází k obnově lesních 

porostů a nejednomu politikovi ukazuje části území, kde se vyskytuje přirozená obnova lesa a prohlašuje, že 

se jedná o „moderní lesnictví“. Pracovníci NP již neuvádějí, že tato přirozená obnova lesa v jednotlivých 

lesních porostech vznikla před odumřením lesních porostů, popř. před zahájením kůrovcových těžeb, anebo 

tyto plochy byly do roku 2004 uměle zalesněny. Přirozená obnova lesa vždy byla a je jedním z hlavních 

způsobů využívaným při obnově lesa, což je běžné i v hospodářských lesích. V lesích NP se však 

nacházejí stovky ha holin, které na rozdíl od ostatních lesů, na základě rozhodnutím MŽP nejsou v zákonné 

(dvouleté) lhůtě zalesněny. Na rozsáhlých plochách monokulturního smrkového lesa, s tak rychlým 

rozpadem v důsledku žíru kůrovců, s jakým se v NP setkáváme, nemůže vzniknout významná přirozená 

obnova. Fakticky je na těchto lokalitách přerušena přirozená obnova lesa a jsou likvidovány dvouetážové 

lesní porosty na dlouhá desetiletí. Rozhodnutím MŽP ze dne 30. 1. 2008 byla NP udělena výjimka 

174

ze zalesňovací povinnosti, což nebylo odborně a právně zdůvodněno, podle kterého se lhůta pro 

zalesnění holin prodlužuje až na 30 let. V odůvodnění je uvedeno, že je to v souladu se záměry péče o lesní 

ekosystémy dle zonace a vývojových fází lesa, uvedených v platném „Plánu péče o NP“. Toto rozhodnutí se 

snaží legalizovat zhoršení stavu přírodního prostředí v NP. Rozhodnutím MŽP nelze však měnit 

podmínky uvedené v nařízení vlády č. 163/1991 Sb. Zalesňovací povinnost je tak přenesena na další 

generace, takže je otázkou, zda bude po 30 ti letech reálné všechny holiny zalesnit. V tomto případě 

se jedná o porušení zákonné povinnosti, ale také o degradaci stanoviště, zhoršení podmínek pro 

obnovu lesa a o výrazné omezení plnění mimoprodukčních (společenských) funkcí lesa. 

Pro porovnání je možno uvést, že ČIŽP zveřejnila rozhodnutí, dle kterého je vlastníkovi hospodářského lesa 

uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč za ohrožení životního prostředí ve věci nezalesnění holin na ploše 

6,38 ha v zákonné lhůtě dvou let. V odůvodnění je mj. uvedeno: „na velké nezalesněné ploše dochází 

k degradaci stanoviště v důsledku nadměrného působení extrémních teplot, rozrůstá se zde agresivní buřeň, 

která zhoršuje podmínky pro obnovu lesa a je zde výrazně omezeno plnění veřejně prospěšných funkcí lesa“. 

Samo MŽP na počátku měsíce září roku 2009 uvedlo v mediích, že v NP je více než 800 ha starých 

nezalesněných holin. Proč ČIŽP nepostupuje stejně, jako vůči vlastníkům hospodářských lesů ? ČIŽP 

postupuje obdobně při zjištění včas nezpracovaného kůrovcového dříví, za zjištěné nedostatky ukládá pokuty 

zejména vlastníkům lesů hospodářských. Sankce jsou ukládány za ohrožení, popř. poškození životního 

prostředí v lesích. Ač bylo vedení ČIŽP upozorněno na rizika kůrovcové kalamity a prokazatelně 

opožděně zpracované kůrovcové dříví v NP Šumava, lze konstatovat, že na podněty a stížnosti fakticky 

nereaguje. Např. v roce 2008 nebyla provedena žádná kontrolní akce v jihočeské části NP, tento přístup 

ČIŽP by byl v minulém období považován za nezákonný. 

Proto je nutno klást otázku, zda ČIŽP se při své 

dozorové činnosti řídí zákonem nebo jinými zájmy ? V materiálu expertní skupiny vedené Ing. 

J. Vovesným ve věci kůrovcové kalamity v NP Šumava (webové stránky Krajského úřadu Jihočeského kraje) 

se konstatuje, zda je opravdu pouhou náhodou, že všichni pracovníci ochrany lesa ČIŽP, kteří 

na dopady bezzásahovosti, popř. i na jiné porušení zákona upozorňovali, museli ze svého pracovního 

místa v roce 2008 a 2009 nedobrovolně odejít. 

Hospodářské lesy zajišťují produkci dřevní hmoty a zároveň i společenské funkce lesa (funkce lesa jako 

složku životního prostředí). Dle tvrzení některých „ochránců přírody“ v NP Šumava nejde o „dřevo“, ale 

podle reálné skutečnosti jim fakticky nejde ani o přírodní a životní prostředí. Žádný právní předpis 

nezakazoval a nezakazuje v 1. zónách asanovat (zpracovávat) kůrovcové dříví. Pouze v ustanovení § 22 

zákona č. 114/1992 Sb., je uvedeno: „ustanovení o zásazích proti škůdcům (zákon o lesích), o případech 

mimořádných okolností a o případech nepředvídatelných škod, lze použít jen se souhlasem a v rozsahu 

stanoveném orgánem ochrany přírody“. Toto ustanovení v žádném případě neopravňuje dotčený státní 

orgán, aby svým nesouhlasem poškozoval přírodní a životní prostředí. 

Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc. sděluje: 

Záměrnou likvidaci dosavadních horských lesů vč. pralesů popisuje Ing. Ivo Vicena, CSc. ve svém článku 

Prales na Plešném a na Trojmezné a mj. uvádí „Prales Trojmezná přečkal v uplynulých 6. stoletích období 

4 feudálů, 6 let německé okupace, 47 let socialistického hospodaření, ale nevydržel 17 let období, kdy jej 

zahubil Národní park a MŽP. Zatím co naše generace mohla prales vidět, mohla obdivovat letité až 500 

let staré stromy, naše děti, vnuci i pravnuci takový přírodní klenot vidět nebudou. 

K posouzení ochrany lesů proti kůrovcům v oblasti Pramenů Vltavy zpracoval znalecký posudek Ing. Ivo 

Vicena, CSc. (3/2007) na základě objednávky Senátu PČR. Posudek upozorňoval na absenci ochrany genové 

základny a elitních výběrových stromů a na porušování zák. č. 149/2003, který vlastníkovi ukládá 

mimořádnou ochranu těchto stromů. Bylo zjištěno odumření 20 ha lesů z 80 ha I. zóny, ale i rozdíly 

v evidenci a skutečnosti, že aktuální stav se záměrně nezjišťuje. V posudku byla stanovena prognóza, že do 

8-10 let budou v bezzásahovém managementu všechny dospělé porosty na 60 ha zlikvidovány, takže na 

sledované ploše nebudou žádné plodící stromy a tedy vznik nového lesa nebude zajištěn. V prognóze byly 

specifikovány i další negativní důsledky nepříznivého vývoje na hydrický režim, půdu a další růst lesa i 

skutečnost, že dojde k dotčení i Černohorského močálu (I. zóna č. 59) s klečí, chránící vrchoviště. 

Zpracovatel posudku poukázal i na skutečnost, že ambice na obnovu odumřelého lesa jsou malé, může 

vzniknout pouze typ pastevního lesa, jako věčná ředina a stejnověký porost. Vyčíslena byla společenská 

škoda 20 ha suchých lesů jen v lokalitě Pramenů Šumavy na 20-40 mil. Kč, následně pak byla vyčíslena 

175

škoda na dřevní hmotě (cca 50 mld. Kč) jako žalobu proti neznámému pachateli. 

Kůrovcem napadené stromy ponechané v bezzásahové zóně (dle dat NPŠ): 

2007 – 220 000 m 3 

2008 – 120 000 m 3 

2009 – 179 000 m 3 

2010 – 550 000 m 3 

Ideová platforma nezasahování a „divočiny“ byla nastolena v NPŠ ministry Ambrozkem, Bursíkem a Mikem 

a realizována postupně řediteli Pavlíčko a zejména Krejčí (který nastoupil do funkce 31.3.2007) jež 

realizoval Příkaz ministra ŽP čj. 1329/M/07-16896/ENV/07, tj. postupovat při zpracování polomu 

diferencovaně, v režimech A,B,C. Příkaz byl Správou NPŠ rozpracován do řady směrnic. Byly to např. 

Směrnice č.9 – Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ... se stanovením režimů A,B,C, dále to 

byla Směrnice č. 4/2007 – O ponechání dřevní hmoty v polomu a v neposlední řadě byly konkretizovány 

plány zásahů a řešení následků orkánů Kyrill v lokalitách Polom, Plesná, Ždánidla, Jelení skok, Černá hora, 

Kalamitní svážnice a Modravské slatě. Výsledkem bylo nezpracování a ponechání k zetlení 147 tis. m 3 

polomového dříví, na němž došlo k přemnožení lýkožrouta smrkového. Tím, že Správa NPŠ a MŽP ČR 

nastolily při spravování lesa management nezasahování, došlo zejména po zasažení území orkánem Kyrill a 

nezpracování části polomů, k rozsáhlé kůrovcové gradaci a uhynutí dospělého smrkového lesa – do jara 2011 

na ploše cca 14 – 20. tis. ha (přesná výměra není známa, protože objektivní inventarizace se neprováděla). 

Zde se mrtvé stromy postupně rozkládají, a do 10-20 let popadají. 

Petr Martan, autor publikace Suchá opona Šumavy uvádí: 

Podíl „polovičatých“ lesů, resp. holin činí 20 % lesů NPŠ. V hospodářských lesích je podíl těchto lesů kolem 

10 %, lesní celek s vyšším podílem je orgány ochrany přírody považován za území s ohroženou ekologií. 

Holiny jsou plochou, na níž byl vzrostlý les dočasně zrušen a 60 let se bude čekat na nový a trojnásobnou 

dobu na počátek klimaxové doby. Optimálně se ve 300 – 450 letech cyklus uzavře a bude se opakovat. 

Holiny jsou výrazným zásahem do ekosystému s rizikem vzniku stresových podmínek. Teoreticky v 

hospodářských lesích s obmýtím 100 let (80-120) se dle přírůstu dřevní hmoty stanovuje etát, resp. max. 

možnost těžby dřeva během 10 let (tedy holiny max. na 10 ha), což vyplývá z lesního zákona. Zásahové lesy 

jsou oproti stanovenému etátu vytěženy na 9 let dopředu. Tak špatné a neekologické nakládání s lesy si 

žádný hospodář v ČR nedovolil. Lesnická zkušenost říká, že na holinách prakticky nejde docílit smíšený a 

diferencovaný les. 

Blokáda zorganizovaná v r. 1999 Hnutím Duha v oblasti Trojmezné měla za následek škodu na uschlých 

stromech přes 15 mil. Kč (nutno podotknout že z velké části zkorumpovanými účastníky). K. Drábek 

Pro vyjádření škod způsobených bezzásahovostí je možno vycházet ze soudně projednávané kauzy: 

Rozsah poškození a vyjádření imisních škod v l. 2001 a 2002: 

Hlavním určujícím faktorem poškození lesů, resp. stresorem byly emise plynných škodlivin ze spalovacích 

zdrojů stacionárních, z malé části i dopravních, a jejich depozice v ekosystémech. Na základě provedených 

šetření a analýz byla posuzována škoda vzniklá vlivem imisí produkovaných energetickými subjekty 

na lesních porostech a zodpovězeny následující otázky: 

a) Zjištění, zda mezi emisemi vypouštěnými žalovaným a škodami na lesních porostech, se kterými má 

žalobce právo hospodaření, existuje příčinná souvislost: Zcela jednoznačně ANO. 

Ve Strategii udržitelného rozvoje ČR, přijaté Usnesením vlády ČR č. 1242/2004 Sb.: se mj. uvádí následující 

slabé stránky současného stavu: "Druhová i věková a prostorová struktura lesů je v některých oblastech 

nepříznivá, lesní půdy byly dlouhodobě kumulativně degradovány a dvě třetiny výměry lesů vykazují různé 

stupně imisního poškození". Za rizika trendů pro udržitelný rozvoj v oblasti životního prostředí ČR je nutno 

považovat, nebudou-li přijata dostatečná opatření, zejména: "Nízký potenciál pro snížení celkových emisí 

oxidů dusíku. V důsledku automobilové dopravy omezené možnosti snížení nadlimitní zátěže oxidem 

dusičitým, suspendovanými částicemi velikostní frakce PM10 polycyklickými aromatickými uhlovodíky 

(PAU) a troposférickým ozonem." Za příležitosti pro udržitelný rozvoj životního prostředí ČR lze považovat, 

budou-li realizována dodatečná opatření, zejména: "Využití technických možností snížení emisí a dalších 

176

dopadů na životní prostředí v rámci integrovaného povolování (IPPC)". Celkové produkční škody na lesích 

(ekonomické škody na lese jako hospodářském majetku) je možno finančně vyčíslit ve vazbě na určení 

hodnoty nepoškozených lesních porostů v mýtním věku v konkrétních lokalitách. Celospolečenské škody 

(ekologická újma) a to dle jednotlivých funkčních kategorií (lesy hospodářské, zvláštního určení a ochranné) 

nebyly sledovány. 

b) Jaký je podíl jednotlivých emitentů na žalobcem tvrzené škodě: Podíly jednotlivých producentů emisí na 

žalobcem tvrzené škodě byly zpracovány výše popsaným matematickým počítačovým modelováním, kde 

základními vstupními údaji byly produkce emisí jednotlivých subjektů a meteorologické údaje 

ve sledovaném roce vč. rozptylových modelů. Při zjišťování skutečného podílu jednotlivých znečišťovatelů 

je sledována potřeba určit všechny významné znečišťovatele a jejich emisí, ale i průběh transportu emisí, vč. 

dálkového. Přes řadu nepřesností by bylo možno přiznat uvedeným údajům potřebnou vypovídací schopnost 

vyjádřenou výpočtem, kde je možno uvažovat s průměrnou cca 90 % vypovídací přesností, avšak významné 

rozdílnosti v dílčích výpočetních tabulkách neumožňují v této podobě přiznat upravenou výši imisních škod. 

c) Pokud příčinná souvislost existuje, jak vysokou škodu způsobily emise žalovaného na porostech žalobce, 

jaký je podíl jednotlivých eminentů na žalobcem tvrzené škodě: Úplné zjištění podílu znečišťovatele na 

imisních škodách (ve vazbě na defoliaci) je možno při specifikaci všech faktorů "foliačních" škod, např.: 

imisí z lokálních topenišť domácností, imisí z provozu motorových vozidel vč. pevných (prašných) složek a 

jejich depozic i působení přízemního ozonu, "bioplynů" ze zemědělských farem aj. Škody z předčasného 

smýcení lesních porostů (S 5) jsou uplatňovány u následujících LS: ....... Specifikované a nárokované škody 

z předčasného smýcení (S 5) patří do tzv. nahodilých těžeb (uhynulých a závažně postižených stromů) 

způsobené abiotickými činiteli. 

V r. 2001 u Lesů ČR a.s. činily 1272 m 3 , z toho větrem - 975 tis m 3 , suchem - 157 tis m 3 , sněhem 47 tis m 3 , 

kombinované a blíže neidentifikovatelné abiotické vlivy - 42 tis m 3 , imisemi - 33 tis. m 3 , tj. cca 1,1 %, 

mrazem a námrazami 18 tis. m 3 (130 tis ha). Zatím co u převládajících jiných abiotických vlivů se obvykle 

jedná o náhlé působení uváděného faktoru, jež se odehrál v průběhu jednoho roku, nelze toto obvykle říci 

o smýcení lesních porostů v důsledku imisních vlivů, neboť zde dochází k postupnému odumírání po mnoho 

let, které jsou však uplatňovány v ostatních jmenovaných jevech. Proto je možno říci, že tuto škodu nelze 

relevantně uplatňovat za škodu uvedeného roku a navrhuje se ji z uvedeného výčtu vyjmenovaných škodních 

důvodů pro uvedený rok vyjmout, neboť je tato položka integrována do dalších bodů imisních škod. 

Mimořádné, nebo nákladově náročnějších opatření (S 11.1) uplatňované u LS jsou pro roční imisní škody 

obtížně identifovatelné a verifikovatelné, vč. závěrečného nákladového koeficientu K ke zjišťování škod a 

proto se navrhuje je rovněž z uvedeného výčtu vyjmenovaných škodních důvodů pro uvedený rok vyjmout. 

d) Uvedení dalších okolností, které znalec pokládá za důležité: Uváděny jsou jen bioprodukční škody, ne 

tzv. ekologická újma, resp. poškozování ekologicko-stabilizačních funkcí, hydricko-vodohospodářských 

funkcí, edaficko-půdoochranných funkcí, sociálně-rekreačních funkcí a zdravotně-hygienických funkcí. 

Nepříznivé vlivy imisního poškození lesních porostů kromě produkčních škod mohou mj. také vést 

- k ohrožení stability lesa (ukazatelem je objem nahodilých těžeb) 

- ke vzniku holin, tedy snížení ekologické stability (omezením ekologické diverzity) 

- k narušení půdního krytu a stability vývoje lesních půd a k nepříznivému ovlivnění půdotvorného procesu 

s přímými negativními dopady na edafon 

- ke zvýšení možnosti vzniku větrných polomů (vývratů, zlomů), vedoucí k narušení lesního ekosystému, 

neboť navazující porostní stěny a tím následně celé porosty jsou bezprostředně ohroženy převládajícími 

větry především západních směrů, v souvislosti s ohrožením navazujících porostů větrem (vývraty, polomy 

smrkového lesa) je zde značné ohrožení existence lesa zvýšeným výskytem hmyzích škůdců 

- k omezení rozmanitosti vyjádřené druhovou skladbou dřevin, prostorovým uspořádáním dřevin, věkovou 

diferenciací a tím poklesu ekologické stability na nižší úroveň (vytvoření tzv. dočasného bezlesí) 

- k ohrožení podstaty lesa vytěžením i potenciálně geneticky vhodných jedinců, které ve své podstatě tvořily 

genetickou informaci, dílčí populace lesních dřevin, a tedy autoregulačních schopností lesa jako ekosystému 

- k výraznému zhoršení možnosti přirozené obnovy lesa (přirozeného zmlazení) vytěžením většiny starších 

porostů (sto a víceletých) a vytvořením rozsáhlých holin s extrémními klimatickými, případně edafickými 

podmínkami 

- k výraznému zhoršení možnosti umělé obnovy lesa (zvýšené procento nezdaru ze zalesnění) 

- k negativnímu ovlivnění biologického potenciálu lesního ekosystému jako biotopu (snížení biodiverzity 

území – likvidace prostředí potřebného pro existenci dalších druhů organismů vč. rostlin a živočichů, kteří 

177

jsou životně vázána funkčními systémy vzrostlých stromů (zastínění, boční tlak, selektivní prvky, ale i velmi 

potřebná mykorrhiza) 

- k negativnímu ovlivnění vodní bilance území včetně nepříznivého ovlivnění retence (infiltrace) území 

- k poškození a oslabení LHC a ke zmenšení rozsahu funkčních lesních ekosystémů 

- ke zhoršení mikroklimatických podmínek v postiženém území 

- k negativnímu ovlivnění krajinného rázu z hlediska estetické hodnoty a členění krajiny 

- k oslabení a ztrátám přírodních funkcí ekosystému 

- ke ztrátám, jež mají už relativně trvalý charakter z hlediska degradace půdních horizontů, změnám druhové 

skladby, prostorové diferenciace, absence geneticky vhodných jedinců či skupin 

- k ovlivnění infiltrace území, přičemž obnovení funkcí lesního ekosystému si vyžaduje nákladná a složitá 

opatření s dlouhým časovým horizontem. 

e) Pokud škoda vznikla, zda byla vypočtena podle platných právních předpisů: Uváděné biologicko 

produkční škody jsou vypočítávány dle platného, avšak vzhledem k požadovaným verifikovatelným údajům, 

relativně vágního platného právního předpisu - vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu újmy nebo 

škody způsobené na lesích (§ 7, § 9, § 10, § 11 a § 14). Nezbytné je uvést, že zcela prokazatelně 

dlouhodobě dochází k závažnému imisnímu poškozování lesů ČR vlivem produkovaných emisí jednotlivými 

znečišťovateli. Uplatňované imisní vlivy jsou velmi obtížně přesně specifikovatelné ve vazbě na roční emise 

sledovaných emitentů. Od r. 1996 dochází ke snižování těžeb v důsledku imisního postižení u Lesů ČR a.s., 

přesto v subatlantickém regionu, kam je zahrnována i ČR dochází ke vzrůstajícímu trendu defoliace 

dominující dřeviny - smrku ztepilého (Picea abies). Vstupní škodní údaje jsou zjišťovány poškozeným a není 

v možnostech této dílčí kauzy je ověřovat na území celé ČR. Postupné zpřesňování matematického 

modelování je však jediným východiskem zjišťování jak molekulárního pohybu atmosféry, tak příjmu živin 

rostlinami, předpovídání počasí, ale i podílu emitentů na způsobených produkčních škodách, ne však 

jednoznačné "primitivní" odmítání počítačového modelování. Nutné je však počítačové vyhodnocování 

trvale zpřesňovat v závislosti na stupni vědeckého poznání. V rámci tohoto posouzení se navrhuje jako velmi 

žádoucí zajistit v rámci ČR převod finančních prostředků od znečišťovatelů k subjektům, jež jsou 

poškozovány, místo trvale řešit problémové soudní kauzy, jež navíc nevhodně odčerpávají řadu finančních 

prostředků i odborných aktivit. Zřejmě by vhodným nástrojem měla být ekologická daň, stanovená 

producentům emisí, přičemž získané finanční prostředky by měly být převáděny na objektivně imisně 

poškozované subjekty, neboť soudní řešení imisních škod je značně problémové. Časová problematika 

ovzdušných imisí a faktického projevu jejich škodního působení je analogická humánní medicíně. První 

příznaky příjmu polutantů bývají latentní, to však neznamená, že nepostihují organismus. Jinou 

problematikou je chronická působnost již přijatých noxů, či přijímaných z půdních depozic. 

Imisní škody vznikajícími úlety emisí od emitentů, způsobují rozsáhlé ztráty na lesních porostech ČR, proto 

si vyžadují jejich zodpovědné řešení. Na základě provedeného šetření a následných analýz je nutno vyslovit 

závěr: 

Vyjádření produkčních imisních škod vychází z platného legislativního předpisu – vyhl. č. 55/1999 Sb., § 7. 

§ 9, § 10, § 11 a § 14. Matematické modely vyjadřující přenos škodlivin v atmosféře se svou mírou poznání 

velmi přibližují ke skutečné, značně složité skutečnosti. Charakteristika působnosti imisních složek na biotu 

je modelově, přes mnohé nedostatky, značně objektivizována. Na základě rozsáhlé analýzy, je možno 

konstatovat, že použití matematického modelování emisních úletů od emitentů a jejich územní působnost, i 

přes řadu výše uvedených nepřesnosti, vznikající z nedokonalosti podkladů a jistého zjednodušení 

skutečného rozptylu, jsou jedině možnou metodou při posouzení dlouhodobě vznikajících imisních škod, 

resp. jedinou cestou k jejich rozčlenění, pokud však nedojde k potřebnému vymezení ekologických daní a 

proto je vhodné s nimi souhlasit, až na uvedená omezení. Při sledování dalších podílů faktických celoplošně 

působících neimisních faktorů na nárokovaných škodách, je možno konstatovat, že nepřesahují 10% podíl z 

nárokovaných imisních škod. Proto by bylo možno "očištěné" nároky uznat vzhledem k průkazným 

závažným imisním škodám. Při vypočítávání podílu emisního producenta na imisních škodách, se navrhuje 

škody dle § 9, § 10 a § 11 uvedené vyhl. č. 55/1999 Sb. přiznat, avšak škody dle § 7 - předčasné smýcení 

lesních porostů (do jisté míry z dlouhodobého hlediska duplicitní) a dle § 14 - škody z mimořádných opatření 

nereflektovat (obtížně verifikovatelné, vč. dalšího zvýšení všech škod nákladovým koeficientem K za 

zjišťování škod). Vzhledem k významným odlišnostem při matematickém vyjadřování imisních škod na 

lesních porostech v návazných dílčích tabulkách: 

Náhrady škod způsobené imisemi Lesům ČR, s.p. za r. 2001 (3405002 .TXT). Zcela zřejmě nárokované 

178

imisní škody, které dnes mají dokonce globální charakter, by neměly být řešeny dílčími kauzami 

("salámovou" metodou), ale pro celou ČR jedním případem pro příslušný rok či určité zvolené období. 

Vyjádření ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřího Mánka v r. 2012 

Jen za roky 2008 – 2011 bylo v lese ponecháno dřevo za 200 milionů korun. Přitom to je dřevo, 

do kterého se investovaly prostředky na jeho výrobu - stromy se musely pokácet, odkornit a 

rozmanipulovat. To je trestuhodné plýtvání. Na Šumavě se nesmyslně válí tisíce kubíků dřeva a 

lidé ho nemůžou použít ani na palivo. Správa se po kůrovcové kalamitě dnes potýká 

s ekonomickou. 

Škody na dřevoprodukčních funkcích 

Dřevo je obnovitelná surovina, která historicky byla využívána zejména energeticky (palivo obytných 

objektů i pro průmyslovou výroba např. železa a skla), přičemž jeho nadměrná spotřeba počátkem novověku 

vedla k první „energetické krizi“. Velmi významné je využití pro dřevěné a truhlářské konstrukce – dřevěné 

domy, výdřeva, lepené konstrukce, nábytek (dnes označované „z masivu) aj. truhlářské výrobky. Na 

výstavbu dřevěného domku je potřeba cca 120 m 3 dřeva. Významné bylo využívání na výrobu papíru. Pro 

Šumavu bylo tradiční i využívání tzv. „rezonančního“ dřeva na výrobu hudebních nástrojů. 

Díky „militantním“ požadavkům na bezzásahovost dnes stromy na stojato hnijí a lidé na Šumavě nemají čít 

topit. 

Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. 

- Vznikají tím, že dřevo jako obnovitelný stavební, výrobní a energetický materiál musí být nahrazeno jinými 

materiály, kovy, plasty, betonem, které jsou výrobně a energeticky nákladnější, jejich likvidace je podstatně 

obtížnější a pro přírodu škodlivější. Dřevo je materiál, který má zápornou bilanci emisí. Při jeho výrobě, 

zabudování, provozu a likvidaci je jeho vliv na produkci oxidu uhličitého negativní. Dřevo během růstu 

pohltí větší množství škodlivin nežli jich vyprodukuje. 

- Další škody vznikají tím, že tlející palivové dřevo musí být nahrazeno jinými energetickými materiály, 

uhlím, plynem nebo elektřinou, tedy neobnovitelnými zdroji 

- Dřevoprodukční funkci lesa pro les vyřazený z produkce (ponechaný spontánním procesům) má hodnotu 

v průměru ČR na roční úrovni 7 797 Kč/ha při dočasném odnětí funkcí lesa. Tato částka se vynásobí počtem 

let (ŠIŠÁK L.2005). Pro případ Židovského lesa šlo o období 163 let, během nichž se les sám neobnovil. 

To obnáší 1,3 mil. Kč/ha (Vicena, 2011). 

- U porostů zničených kůrovcem ve věku do 120 let vzniká škoda z předčasného smýcení. Národní park 

stanovil obmýtí na 190 let. Nové vzrůstové tabulky z r.1996 uvádějí pro věk 130 let ještě běžný přírůst 5 m 3 

/ha. Takových porostů a ještě mnohem mladších než 130 let je nejméně 5000 ha. 

- Náhlým uhynutím horního stromového patra dochází k poškození trvalé produkční funkce a to rozkladem 

úrodného humusu, jeho odplavením sněhovou a dešťovou vodou, zamokřením, zhoršením fyzikálních 

vlastností půdy a tím změnou SLT (Souboru lesních typů). Produkční funkci půdy, její úrodnost nemohou 

zvýšit ani kvanta dřeva, ponechaného k zetlení, poněvadž dřevo neobsahuje biogenní prvky. Potenciální 

renta SLT klesá až o 10 000 Kč/ha. Při 15 000 ha činí tato ztráta až 150 mil. Kč 

- Po uschnutí horního stromového patra podstatně klesá budoucí přírůst. Na holých plochách žádné dřevo 

neroste a v proředěných porostech je úměrně menší přírůst. Nový porost vzniká až po delší době a stromy 

mají nižší bonitu. Rozdíl může dosáhnout až 4 m 3 /ha a v delším období může být ohodnocen až 12 Kč/m 2 . 

Tiskem proběhla zpráva, že i Národní park Šumava musí v současné době šetřit. Úsporná opatření jsou 

nezbytná ve všech oborech. V Národním parku se začalo nyní s úsporami mezd a propouštěním technickohospodářských 

zaměstnanců i dělníků. Po 20 letech existence parku se však tímto postupem zhoršuje sociální 

stav a zvyšuje se nezaměstnanost. Tak například v Nové Peci bylo propuštěno 18 dělníků na dřevoskladě a 

propouštěli se další dělníci na územních pracovištích a to i dělníci starší a zkušení v době, kdy v parku mají 

být prováděny odborně náročné práce v lesích, při výsadbě na holinách, doplňování kultur potřebnými 

dřevinami, prořezávkách, ochraně sazenic a stromů nebo práce při údržbě vodních toků a cest. Vypisování 

179

tendrů na tyto práce neplní své poslání. Vede k tomu, že se najímají různí dodavatelé, kteří práce nabízejí 

zdánlivě levněji, ve svých důsledcích však provádějí práce dělníci nezapracovaní a bez potřebných místních i 

odborných znalostí a zkušeností. Práce cizích dodavatelů vyžaduje náročnější dozor a v příštích letech 

vyvolává potřebu oprav a vylepšování. Tento způsob je ve svých důsledcích ve skutečnosti dražší. Jednotlivá 

územní pracoviště by měla zaměstnávat stálý počet odborných dělníků, který by se měl doplňovat jinými 

dodavateli jen v případě kalamit. 

V dobách potřebných úspor vyžaduje řešení také hospodaření se dřevem. V posledních 10-15 letech se 

začalo uplatňovat ponechávání velkého množství dřeva v lese k zetlení, tedy ke shnití. Zničením dřeva na 

každém stromu přicházíme nejméně o 1000 Kč. Shnilé stojící i ležící dřevo bude nutno nahradit jinými 

materiály, uhlím, ropou, plynem, plasty, železem a betonem, které jsou nákladnější, energeticky náročnější, 

pro přírodu méně ekologické a jejich likvidace je obtížná. Ztráta z tohoto důvodu je 8000 Kč/ha/rok. Další 

ztráta vzniká tím, že nové stromy se začnou obnovovat až když je dřevo úplně zetlelé a to trvá 100 let, po tu 

dobu pod nimi bude ležet lesní půda ladem. Zetlelé dřevo pokryje téměř 40 % povrchu plochy, která by za tu 

dobu vyprodukovala na 150 m 3 dřeva na každém hektaru,což na ploše 1.zóny představuje 1,5 mil.m 3 . Až 

snad po 200 letech vyrostou na zetlelém dřevě nové stromy, bude to opět jen smrk, protože jiné dřeviny se 

tak neobnovují a ten smrk bude na chůdových kořenech o 40% více ohrožen větrem. Vzniká vůbec otázka, 

proč má takové množství dřeva zůstat ležet v lese, když v žádném pralese tolik mrtvého dřeva nenajdeme. 

Nemůže to být kvůli špatné lesní půdě, protože stromy před napadení kůrovcem dobře rostly a celé jejich 

porosty byly z 9 ti dílné bonitační klasifikace na 2. - 4.místě, měly tedy dostatek živin. Tlející dřevo nemůže 

být považováno za hnojivo, neboť se skládá z celulózy, hemicelulózy, ligninu, tříslovin,pryskyřic a ty jsou 

složeny z 95 % z uhlíku, vodíku a kyslíku. Na zbývajících 5 % se podílí 10 prvků, jako jsou draslík, dusík, 

fosfor, vápník, hořčík, síra, křemík, železo, vápník a sodík, jejichž množství je velmi nízké. To na rozdíl od 

některých vědců dobře vědí kořeny stromů, které zetlelým dřevem neprorůstají, ale obrůstají ho po povrchu a 

vytvářejí tak chůdový tvar. Jak mají však po 100 letech na takovém dřevě vyrůst nové stromy, kde se vezme 

semeno, když kůrovec všechny dospělé stromy dávno zničil ? Hodnota dřeva ponechaného k zetlení je 

v Národním parku nyní 10 mld. Kč. Prohlédl jsem letos 56 kusů starých ležících stromů na Smrčině a 

nalezl jsem jeden kmen se smrkovými semenáčky. Na holinách po kůrovci nemá tlející dřevo potřebné vlhké 

prostředí. Současně tím vzniká akutní nedostatek palivového dřeva pro místní obyvatele. K tomu přistupují 

tuny oxidu uhličitého, který uniká do ovzduší z tlejícího dřeva a zhoršuje tak skleníkový efekt,který přispívá 

ke globálnímu oteplování. 

Nehospodárná a mimořádně nákladná jsou opatření, které Národní park nesmyslně provádí při 

uplatňování bezzásahového režimu a zákazu zpracování kůrovcem napadených stromů. Například 

odkorňování stojících stromů je 10 krát dražší než běžně používané způsoby. Kůrovec se tak šíří každoročně 

do ostatních lesů ve II .zónách a do lesů sousedních vlastníků u nás i v Bavorsku a Rakousku. Tam musí být 

prováděna velmi nákladná a pracná ochranářská opatření při kladení velkého množství lapáků, lapačů, při 

spotřebě chemických prostředků a kontrol. Tyto zvýšené náklady jsou oprávněni sousedé požadovat podle 

zák. č.114/1992 Sb. 

O přírodě v Národním parku panují u některých organizací romantické názory, jakoby na ni nepůsobily 

žádné ekonomické vlivy. Rozsah poškození lesů a přírody je obrovský a proto by první zóny neměly být 

zvětšovány. Jejich nynější rozloha 9000 ha je dostatečná a umožňuje provádět veškerou vědeckou a 

výzkumnou činnost. Neměly by být zvětšovány. 

Škody na tlejícím dřevu 


- Ponecháním dřeva k zetlení přicházíme na každém stromu o 1000 Kč. Další ztráta vzniká tím, na shnilých 

stromech se začne les obnovovat až po úplném zetlení, které trvá 50-100 let. Po tuto dobu bude půda pod 

nimi ležet ladem. Zetlelé dřevo pokryje 40% povrchu porostní plochy, která by za tu dobu vyprodukovala 

na 150 m 3 dřeva na každém hektaru, což na ploše I.zóny (10 000 ha) představuje množství 1,5 mil.m 3 . 

- Až snad po 200 letech vyrostou na zetlelém dřevě nové stoleté stromy, bude opět jen smrk, protože jiné 

dřeviny se takto neobnovují. Většina těchto nových stromů bude na chůdových kořenech, které jsou v půdě 

méně zakotveny a jsou proto proti větru méně odolné. Na tlejících stromech obrůstají kořeny náletových 

180

smrčků po obvodě kmene a mají proto méně silných kořenů. 

- Smrky na Šumavě vykazují průměrnou bonitu 2-4, mají tedy nyní dobré výživné podloží. Z rozloženého 

dřeva mohou vzniknout pouze zplodiny, složené z prvků C,O, H (lignin, celulózy,hemicelulózy,třísloviny a 

pryskyřice). Jejich podíl ve dřevě činí 95%, na zbývajících 5 % se podílí 9 prvků a to K,N,P,Ca,Mg,S,Si,Fe a 

Al, jejichž množství je velmi nízké. Proto půdy po zetlelém dřevě budou méně úrodné. Rozdíl v ceně středně 

úrodné a chudé lesní půdy činí 3 Kč/m 2 . 

- Vzniká otázka, jak po 50-100 letech se smrky obnoví, když nynější jejich generaci zničí kůrovec. 

- Hodnota dřeva ponechaného k zetlení obnáší nyní 10 mld. Kč. 

- Tlející dřevo uvolňuje do ovzduší oxid uhličitý a přispívá tak k oteplování klimatu. 

Škody podle lesního zákona č. 289/1995 Sb. 


Škody uvedené v předchozích odstavcích podle různých metod lze v souhrnu vyjádřit podle příloh k lesnímu 

zákonu z r. 1995. 

- Podle příloh tohoto zákona dosahuje roční škoda nebo ztráta (poplatek) na každém hektaru porostní půdy 

zničené kůrovcem na území NPŠ 60 421 Kč, což při rozloze 14 000 ha (Stráský J., 2012) 846 mil. 

Kč pouze na mimoprodukčních funkcích bez započtení rozloh poškozených sousedních lesů. 

- Další poplatek podle les. zák. č. 289/1995 Sb se vypisuje v polohách, kde v důsledku eroze, likvidace 

humusu a při horní hranici lesa dojde k trvalému zničení lesa. Takových poloh je v NPŠ asi 10%. 

Na plochy, které po kůrovcové kalamitě a bezzásahovém provozu zůstanou trvale bez lesa je určeno 

použití poplatku za trvalé odnětí lesních pozemků (OLP) podle vzorce: 

PP.CD.f 

OLP = ---------- (Kč/ha) 

0,02 

Roční potenciální produkce 6,3 m3 .ha-1 (PP) 

Průměrná cena dřeva na odvozním místě byla v Kč/m3 (CD) – v r. 2001 1045 Kč/m3 Faktor ekologické váhy lesa 5,0 (f) 

Škody na sousedních porostech 


- Úhyn dospělých stromů vede postupně k jejich pádu na zem a tím otevírá cestu větrným proudům, které 

na návětrných poškozují polomy a následně i kůrovec. Okrajové stromy usychají také v důsledku 

prudkého oslunění, korní spály a sucha. V přímém sousedství „Židovského lesa“,který vznikl 

historicky bezzásahovostí, se původní výměra za 160 let existence zvětšila na návětrné straně o 43 % 

(Vicena, 2011) 

- Žírem kůrovce se prořeďují okraje sousedních porostů. Dochází tím ke snížení zakmenění, snížení 

produkce a současně k nástupu buřeně, která ztíží nebo úplně znemožní přirozenou obnovu. Vzniká 

na těchto proředěných plochách latentní hrozba dalších polomů. 

- Podél vnitrozemské hranice NPŠ (dlouhé 122 km ) neexistuje žádná pufrační zóna. Naopak v obalové zóně 

uvnitř NPŠ je 1973 ha lesa v bezzásahovém režimu (Klewar M., 2010). 

- Během venkovních šetření v r. 2010 bylo pozorováno u naprosté většiny kůrovcového dříví na odvozním 

místě i na odvozních soupravách že kůrovec byl vylétnutý, že těžba kůrovcem napadeného dříví je 

opožděná (KLEWAR M. 2010). 

- Vyhodnocením družicových a leteckých snímků bylo zjištěno, že na jižních a jihozápadních svazích 

v hloubce 500-1000 m od hranice NPŠ jsou smrkové porosty vážně kůrovcem poškozené. Kůrovec 

postoupí do vzdálenosti 8 km za 4 roky nebo 3 km za 3 roky podle expozice (KLEWAR M.2010) 

- Okolním vlastníkům lesů v sousedství NP Šumava vzniká tato provozní a ekonomická zátěž: 

a) Vícenáklady vzniklé soustavným vracením se na kůrovcová pracoviště často 3 – 4 x za rok 

do stejných porostů 

181

) Etát se naplňuje kůrovcovou těžbou,takže se musí omezovat uvolňování přirozených náletů, 

výchovných zásahů nebo odkládání realizace zpevňujících prvků 

c) Vícenáklady vzniklé zvýšeným objemem ochrany proti kůrovci (lapače, lapáky, odparníky a 

jejich kontroly 

d) Snížení ceny smrkového dříví,používaného jako lapáky proti čerstvým sortimentům 

(KLEWAR M., 2010) 

e) Pokud vlastníkům lesního pozemku v důsledku opatření na ochranu přírody vznikne nebo trvá 

omezení nebo újma, má nárok na její finanční náhradu podle § 58, odst. 2c zák. č. 114/1992 

Sb. Toto ustanovení se týká všech majitelů, jejichž lesy leží uvnitř Národního parku a také 

majitelům lesů sousedních, které jsou činností nebo nečinností (bezzásahovostí) nepříznivě 

ovlivněni. 

Posouzení Ing. K. Simona 

Rozsáhlá bezzásahová území a velký rozsah nezpracované větrné kalamity v NP mají zejména v posledních 

letech negativní dopady na lesy sousedních vlastníků (§ 32 odst. 6 lesního zákona), což prokazují jejich 

výrazně vyšší těžby kůrovcového dříví. Tato skutečnost zvyšuje rozsah poškození přírodního a životního 

prostředí a má i negativní ekonomický dopad (ekonomická ztráta při prodeji 1m3 

kůrovcového dříví se 

pohybuje v rozsahu 300 až 500 Kč). 

Škody přeshraniční 

Dipl.Ing.Dr. Sedlak, Rakousko, 1997 

Je třeba si uvědomit, že směrnice IUCN nelze nekriticky uplatňovat v hustě zalidněném 

středoevropském prostoru. Proto velmi starostlivě sledujeme prudký vzestup lýkožrouta smrkového, jak na 

české, tak na bavorské straně Šumavy. 

Dr. Bibelriether, ředitel NP Bayerische Wald, 1997 

Podle mezinárodních pravidel IUCN je ve zřizovaných národních parcích možné, mnohdy i nutné, aby 

v areálu hospodářských lesů, původních druhých zón byly po dobu 10-30 let aplikovány jak těžební úpravy, 

tak umělé výsadby, s cílem co nejdříve se přiblížit porostní skladbou charakteru přírodních lesů. 

Škody způsobené nezajištěním přechodu hospodářských smrčin na stabilizovanější 

lesní ekosystémy a likvidací genofondu dřevin 

Zásadní rozpor uskutečňované „ochrany“ a reality dokládá výňatek z Plánu péče o NPŠ přijatého 

MŽP ČR v XII. 2000: 

Pro zachování genofondu in situ v NPŠ jsou nejdůležitější genové základny, které jsou v NP Šumava 

totožné s I. zónami, přesto se ne vždy jedná o původní populace! Proto bude nutné: 

- Provést přesnou evidenci zbytků přírodních populací všech významných druhů lesních dřevin, zejména 

smrku, buku, jedle a klenu, ale také borovice a jilmu. 

- Původnost takových populací doložit historickou dokumentací jejich vzniku a dlouhodobého pěstování 

na základě studia archivních materiálů a historických LHP. 

- Ověřovat původnost takových populací s využitím poznatků klasické i molekulární genetiky. Při tom 

využívat kapacity elektroforetické laboratoře v Kašperských Horách, využívající izoenzymových a 

později také DNA markerů. 

- V případě akutního ohrožení existence původní populace založit populaci umělou v ex situ podmínkách 

jako semenný sad (klonový archiv) a cílevědomou péčí navracet takto pěstovaný genetický materiál, 

primárně generativního původu, na původní stanoviště. Zachování genofondu ex situ je nutné vždy 

chápat jen jako komplementární řešení podpory genofondu v místě přirozeného výskytu jednotlivých 

populací. 

- Umělé populace, semenné sady, zakládat s využitím metod heterovegetativního rozmnožování (roubování) 

a autovegetativního rozmnožování (řízkování) geneticky nebo fyziologicky nejhodnotnějších 

182

jedinců. V případě dobře zvládnuté technologie pro danou dřevinu využívat v přiměřeném rozsahu 

metod rozmnožování technologiemi in vitro. Se zřetelem na rizika zužování diverzity genofondu 

využívat vegetativní metody množení pouze jako doplňkové a v omezeném rozsahu vylučující toto 

nebezpečí. 

- Součástí zachování genofondu ex situ je také založení smíšeného klonového archivu všech domácích 

dřevin Šumavy v 6 ha areálu na Rokytě, který bude provozován formou arboreta, přístupného 

veřejnosti. 

- Zálohování osiva dlouhodobě skladovatelných druhů dřevin v mrazících boxech. 

Koncept „nezasahování“, ideologicky zaváděný rozhodnutími Správy NPŠ a MŽP ČR, i přes rozsáhlá 

a široká varování erudovaných odborníků především z lesnických i biologických oborů a místních 

obyvatel, byl v předchozích 7 letech jako jediná ideologická platforma politickou mocí prosazen a 

praktikován. Tento postup nesledoval komplexní ekosystémový přístup a širší souvislosti, proto v 

konečném důsledku vedl k zásadnímu znehodnocení Biosférické rezervace Šumava, Evropsky 

významné lokality Šumava, Ptačí oblasti Šumava a Národního parku i Chráněné krajinné oblasti 

Šumava. Dlouhodobému narušení Biosférické rezervace UNESCO, EVL, PO, NP a CHKO šlo zabránit 

včasným zásahem (vč. zpracování polomového dříví). 

H.2. Škody na chráněných biotopech (EVL, PO, PR) 

Motto: 

„Posláním národního parku Šumava je ............ uchování a zlepšení přírodního prostředí“ 

§2, odst. 1 Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava 

Prosazováním bezzásahovosti dochází k omezování genetické bohatosti, která byla zachována právě 

extenzivním obhospodařováním. To, že jsou některé druhy vzácných, chráněných druhů rostlin, 

hmyzu a ptáků vytěsňovány monokulturním smrkem, není třeba vědecky dokládat. Z vývoje 

současných postagrárních lad předpokládat, že bezzásahovostí a absencí péče člověka se primárně 

uplatní schopnější ruderální, invazní a expanzní druhy. Bývalé zemědělské půdy květnatých horských 

luk budou dále trpět zabuřeněním, náletem dřevin, celkovým převlhčením a zvýšením kyselosti, 

převahou redukčních pochodů v půdním profilu a ztrátou přirozené úrodnosti v humusovém 

horizontu (Mazín, 1993). 


- Na území NPŠ se nalézá několik velmi starých přírodních rezervací. Jsou to např. Trojmezná, Prameny 

Vltavy, Jezerní slatě, Rokytské a Mlynářské slatě na |Modravsku, Povydří, aj. rezervace se nalézají i mimo 

území NPŠ v CHKO, např. Černé a Čertovo jezero s jezerním lesem. Některé z nich byly zcela zničeny. 

Vyčíslení škod je nemožné, jsou však značné. Jejich původním vyhlašovatelem bylo ministerstvo kultury, 

které se o jejich nynější osud nezajímá. Ve zřizovatelských rozhodnutích je výslovně uvedeno, že se mají 

chránit před škodlivými vlivy a to i hmyzem a že v jejich ochraně mají pokračovat i další generace. 

- Byly poškozeny bezzásahovým provozem i některá území EVL (Evropsky významné lokality) a území 

zařazená do NATURY 2000. Týká se to např. biodiverzity, z nichž zejména věková diverzita velmi utrpěla 

usmrcením nejstarších stromů v pralesích na Trojmezné, Polomu nebo Plesné. Uhynuly až 300 let staré 

stromy, místo nich zůstaly jen maléí části plochy stromy 1-30 let staré. Finanční ztráta na věkové 

biodiverzitě obnáší podle bonity porostů 15-25 Kč/m 2 . 

- Nevyčíslitelné škody vznikly při ochraně některých vzácných druhů ptactva. Tak např. uschlé stromy 

znamenají významnou ztrátu na potravní základně tetřeva hlušce zejména během zimního období. 

Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu - Prof.Ing. Radomír Mrkva, CSc., 24.3.2011 

Ptačí oblast (PO) Šumava byla vyhlášená v r. 2004 (o rozloze 969 km 2 , podle směrnic 79/409/EHS a 92/43 

EHS), jejíž součástí je i NPŠ. Tato oblast byla vyhlášena k ochraně řady druhů ptáků, mj. těch, co hnízdí v 

dutinách starých stromů, šplhavců a sov. Na Šumavě jde o relativně malé populace několika druhů: datel 

černý (100-150 párů), datlík tříprstý (60-90 párů), kulíšek nejmenší (90-140 párů), sýc rousný, ale také 

strakapoud bělohřbetý a kriticky ohrožený puštík bělavý (který se na Šumavě uměle chová a vysazuje do 

183

přírody). Uvedené druhy upřednostňují horské smrčiny v hřebenových polohách, které uhynuly (přičemž 

také vznikly paseky o rozloze přesahující 2,5 tis. ha). Úhynem tisíců hektarů horských smrčin v hřebenových 

polohách uhynuly a posléze zde nebudou staré stromy vhodné ke hnízdění. Postižení hnízdišť a 

dlouhodobému narušení PO šlo zabránit včasným zpracováním polomového dříví. Tím zřejmě došlo ke 

spáchání trestného činu proti životnímu prostředí, dle zák. č. 40/2009 Sb., § 293, neboť byl nepochybně 

poškozen biotop PO a to opětovně osobou, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí a 

jde o poškození dlouhodobé, neboť ke znemožnění hnízdění dojde na dobu 100-150 let, než zde opět vznikne 

starý les. 

Vyhodnocení Ing. K. Simona 

Nařízením vlády č. 681/2004 byla vymezena Ptačí oblasti Šumava. Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování 

a obnova ekosystémů významných pro následující druhy ptáků, např.: kulíška nejmenšího (Glaucidium 

passrinum), sýce rousného (Aegolius funereus) a datlíka tříprstého. Výskyt těchto ptáků je vázán na souvislé 

staré jehličnaté lesy. 

Plochy odumřelých lesních porostů a rozsáhlé kůrovcové holiny mají negativní vliv na stav biotopů výše 

uvedených druhů ptáků (popř. dalších druhů chráněných nařízením vlády č. 681/2004). Uvedené druhy jsou 

zařazeny podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Poškozováním jejich 

biotopů, tak dochází i k porušování zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. 

Škody na jednotlivých chráněných biotopech jsou uvedeny v kapitole A.3. 

H.3. Škody na biodiverzitě a chráněných organismech 

Motto: 

„Posláním národního parku Šumava je ............ přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ 

Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava, § 2, odst.1 

Naprostá většina ochranářsky významných, ohrožených a chráněných druhů – cca 80 % v rámci šumavského oreofytika 

je soustředěna v nelesních formacích, a z těch opět mají největší význam ekosystémy lučního bezlesí, v nichž je 

soustředěno hrubým odhadem 60 % celkové druhové diverzity Šumavy a např. 70 % kriticky ohrožených druhů atd. 

Hlavní webové stránky NP Šumava 

Úmluva a biologické rozmanitosti (CBD) sleduje zachování variability všech žijících organismů. Biologická 

rozmanitost obvykle rozlišuje tři hierarchické kategorie: 

- genetickou diverzitu 

- diverzitu organismů 

- ekosystémovou diverzitu 

- kulturní diverzitu. 

Doposud nejsou precizovány vztahy mezi biologickou rozmanitostí, resp. druhovou bohatostí a fungováním 

ekosystémů, přesto vyplývá, že: 

- úbytek biodiverzity snižuje účinnost využívání zdrojů (živin, vody, světla aj.) 

- druhově bohatší společenstva bývají produktivnější. 

Etické důvody pro zachování druhů (Plesník J. et al 2012) 

- každý druh má právo na existenci 

- vzájemné vazby mezi druhy ve společenstvech a ekosystémech jsou značně komplexní 

- lidé by se měli chovat jako odpovědní správci planety 

- úbytek druhů může ovlivnit další lidské generace 

- úcta k biologické rozmanitosti doplňuje úctu k lidskému životu jako takovému 

- příroda má sama o sobě svou duchovní a estetickou hodnotu 

- poznání evoluce vč. vývoje druhové bohatosti a vývoje člověka je důležité nejen pro vědce. 

Nejohroženější jsou u nás bezlesé biotopy a stojaté vody. Bezlesé biotopy hlavně proto, že krajina zarůstá, 

poněvadž přestala být extenzivně obhospodařovaná. Cenné biotopy (stepi, písčiny) jsou nesmyslně 

184

zalesňovány, a tak likvidovány. Podobně je to se stojatými vodami – ty se samozřejmě eutrofizují splachem 

z polí, zároveň jsou přerybňovány a ryby jsou uměle dokrmovány, čímž se tento efekt zesiluje. 

Doc. RNDr. D. Storch, PhD., Ochrana přírody 5 / 2012 

Škody na biodiverzitě v důsledku sukcesního zalesňování bezlesí a následné plošné lesní 

homogenizace chráněných území 

Základním smyslem ochrany přírody je co největší zachování biologické rozmanitosti génů, druhů a 

ekosystémů. Základní požadavky vyplývají z Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti. Hlavní škody: 

a) Uhynutím lesa, jehož konečná výměra, oproti zatím uváděné, se nepochybně ještě zvýší, došlo k vážnému 

postižení biotopů sledovaných chráněných druhů. 

b) Postupným sukcesním zalesňováním otevřených, travních i rašelinných stanovištích, kdy odumírají 

kompetičně citlivější druhy, které neobstojí v konkurenci, např. s s vyššími a rozložitějšími bylinami a 

dřevinami, ale i vlivem zastínění – z někdejších více než 30 % bezlesí vlivem požadované bezzásahovosti 

docházelo k tristnímu omezování směrem k 5 %. 

c) Zásadním omezením narušování lokalit a neumožnění iniciačních stadií citlivých organismů. 

d)Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy, 2002. 

„Na území Šumavy bylo zaznamenáno více než 1000 taxonů cévnatých rostlin, z toho 323 vyhynulých či 

v různém stupni ohrožení. To nade vší pochybnost poukazuje na nutnost systematicky se zabývat studiem a 

ochranou diverzity těchto rostlin na území NP a CHKO, resp. Biosférické rezervace UNESCO. V první fázi 

monitoringem taxonů černého a červeného seznamu a v případě zjištění negativních trendů 

odpovídajícím managementem na lokalitách ustupujících druhů, který by přispíval k udržení stávajícího 

rozsahu populací ohrožených rostlin. V eventuálních kritických situacích je pak nutné využít jakékoliv další 

zásahy.“ 

Přehled ochranářsky významných taxonů flóry Šumavy 

kriticky ohrožené silně ohrožené ohrožené celkem 

Šumava 15 36 37 88 

NP Šumava 10 29 30 69 

CHKOŠ + zbytek BR 11 27 29 67 

V přehledu organismů jsou uvedeny chráněné, příp. vzácné druhy podle následujícího třídění: 

Ochrana EU 

N - Natura 

Ochrana ČR 

C1 (CR) – kriticky ohrožené, velmi vzácné, recentní výskyt pouze na několika málo lokalitách 

(critically endangered) 

C2 (EN) – silně ohrožené, vzácné, recentní výskyt na málo lokalitách (endangered) 

C3 (VU) – ohrožené, s výrazným trendem poklesu početnosti (vulnerable) 

C4 (LR)- vzácnější, silně ustupující, vyžadující pozornost (méně ohrožené, lower risk) 

A1 - vyhynulé 

A2 – nezvěstné, pravděpodobně vyhynulé 

Popis, ekologická valence a výskyt jednotlivých taxonů je v první kapitole. 

Přehled ústupu a vymírání chráněných a vzácných taxonů rostlin na Šumavě 

doposud uskutečňovanou pasivní ochranou 

taxon 

EU 

ČR 

důvod 

Rostliny 

Největší část ohrožených druhů jsou kompetičně (konkurenčně) slabé taxony, které v průběhu sukcese 

ustupují konkurenčně silnějších druhům. Jedná se zejména o druhy otevřených stanovišť 

(nezalesněných), chudých na živiny (oligotrofních), odvislých od blokované sukcese. Jejich stanoviště 

185

jsou však likvidována požadovanou bezzásahovostí, kdy dochází k postupnému sukcesnímu 

zalesňování. Druhově bohaté jsou i členité lesní okraje, jež plošným sukcesním zalesněním rovněž 

ubývá, takže opět se biodiverzita výrazně omezuje. 

Aron (árón) plamatý – Arum maculatum, 

Bahnička chudokvětá – Eleocharis quinqueflora, 

- bradavkatá rakouská – E. mamillata ssp. austriaca, 

- bradavkovitá pravá – E. mamillata ssp. mamillata, 

- vejčitá – E. ovata, 

- jehlovitá – E. acicularis, 

Bazanovec (vrbina) kytkokvětý – Naumburgia (Lysimachia) thyrsiflora, 

Běloprstka horská (bělavá) – Leucorchis (Pseudorchis) albida, 

Bezosetka štětinovitá – Isolepis setacea, 

Bika sudetská – Luzula sudetica, 

Blatěnka vodní – Limosella aquatica, 

Blatnice bahenní – Scheuchzeria palustris, 

Bledule jarní - Leucojum vernum, 

Bojínek švýcarský - Phleum rhaeticum, 

Borovice Čelakovských – Pinus x celakovskiorum (mugo x sylvestris), 

- blatka (bažinná) – P. rotundata, 

Bradáček srdčitý – Listera cordata, 

- vejčitý – L. ovata, 

Brusnice brusinka – Vaccinium uliginosum, 

Bříza prostřední – Betula x intermedia (nana x pubescens), 

- zakrslá (trpasličí) – B. nana , 

- x Seidelova – B. x seidelina (carpatica x nana) 

Bublinatka bledožlutá – Utricularia ochroleuca, 

- menší – U. minor, 

- jižní – U. australis, 

Čarovník alpský – Circaea alpina, 

- pařížský – C. virosa, 

- prostřední – C. intermedia, 

Černýš rolní – Melampyrum arvense, 

Česnek kýlnatý - Allium carinatum, 

Čípek objímavý – Streptopus amplexifolius, 

Ďáblík bahenní – Calla palustris, 

Dřípatka horská – Soldanella montana, 

Hadí jazyk (Hadilka) obecný – Ophioglossum vulgatum, 

Hadí mord nízký – Scorzonera humilis, 

Hnilák smrkový – Monotropa hypopytis, 

Hlístník hnízdák – Neottia nidus-avis, 

Hořec šumavský (pannonský) – Gentiana pannonica, 

- křížatý – G. cruciata, 

- hořepník – G. pneumonanthe, 

- tolitovitý – Gentiana asclepiadea, 

- jarní – G. verna, A1, C1 

Hořeček mnohotvarý český - Gentianella praecox ssp. bohemica (4094), N (4094), C1, A1 

- nahořklý – G. amarella, 

- brvitý – G. amarella, 

Hrachor horský – Lathyrus linifolius, 

Hrotnosemenka bílá – Rhynchospora alba, A1, C2 

Hruštička prostřední – Pyrola media, 

- zelenokvětá – P. chlorantha, 

- okrouhlolistá – P. rotundifolia, 

Hvozdík pyšný – Dianthus superbus, 

- sivý – D. gratiopolitanus, 

- křovištní (lesní) – D. segueri (sylvaticus), 

Chrastavec lesní - Knautia dipsacifolia, 

Chrpa horská – Centaurea montana, 

- parukářka – C. pseudophrygia, 

186

Jalovec obecný – Juniperus communis, 

Jednokvítek velekvětý – Moneses uniflora, 

Jestřábník bledý – Hieracium schmidtii, 

- myší ouško – H. lactucella, 

- oranžový – H. aurantiacum, 

Jílek mámivý – Lolium temulentum, A2 

Jinořadec kadeřavý – Criptogarmma crispa, 

Jirnice modrá – Polemonium caeruleum, 

Jmelí bílé jedlové – Viscum album ssp. abietis, 

Kakost rozkladitý – Geranium divaricatum, 

Kamyšník vrcholičnatý (přímořský) – Bulboschoenus yagra, 

Kamzičník rakouský - Doronicum austriacum, 

Kapradina hrálovitá – Polystichum lonchitis, 

- laločnatá – P. aculeatum, 

Kapraď rezavá – Dryopteris affinis, 

- podobná – D. expansa, 

- hřebenitá – D. cristata, A1, C1 

Kapradiník bažinný – Thelypteris palustris, A2 

Kapradinka skalní – Woodsia ilvensis, 

Klikva maloplodá – Oxycoccus microcarpus, 

- bahenní – O. palustris, 

Kociánek dvoudomý - Antennaria dioica, 

Kohátka kalíškatá – Tofieldia calyculata, A2, C1 

Kokrhel menší pozdní – Rhinanthus minor ssp. stenophyllus, 

- luštinec – R. alectorolophus, 

Kontryhel drsný (lysolodyžný) - Alchemilla glabricaulis, 

- tupý – A. obtusa, 

- řasnatý – A. plicata, 

- slámožlutý – A. straminea, 

- tenkožlutý – A. filicaulis 

- vějířovitý – A. flabellata, A1, C2, 

Koprníček bezobalný – Mutellina purpurea (Ligusticum mutellina), 

Korálice trojklanná – Corallorhiza trifida, 

Kosatec sibiřský – Iris sibirica, 

Kostřava sivá – Festuca pallens, 

Kozlík dvoudomý – Valeriana dioica, 

- výběžkatý bezolistý – V. excedlsa ssp. sambucifolia, 

Kravinec španělský – Vaccaria spiralis, A2 

Kropenáč vytrvalý – Swertia perennis, 

Kruštík bahenní – Epipactis palustris, 

- tmavočervený – E. atrorubens, 

- širolistý – E. helleborine, 

Kyčelnice cibulkonosná – Dentaria bulbifera, 

- devítilistá – D. enneaphyllos, 

Kyhanka sivolistá – Andromeda polifolia, 

Kýchavice bílá – Veratrum album, 

Kyvor lékařský – Cetarach officinarum, 

Leknín bělostný – Nymphaea candida, 

Lilie cibulkonosná – Lilium bulbifera, 

- zlatohlavá – L. martagon, 

Lipnice oddálená – Poa remota, 

Lipnice alpská – Poa alpina, A2, C1 

Lomikámen trojprstý – Saxifraga trydactylides, 

Lněnka pyrenejská – Thesium pyrenaicum, 

Lýkovec jedovatý – Daphne mezereum, 

Lopuštík skloněný – Hackelia deflexa, 

Masnice vodní – Tillaea aquatica, A1 

Měkčilka jednolistá – Malaxis monophyllos, 

Měsíčnice vytrvalá – Lunaria rediviva, 

Mléčivec alpský – Cicerbita alpina, 

187

Mochna (zábělník) bahenní – Potentilla (Comarum) palustre, 

- přímá – P. recta, 

Mokrýš střídavolistý – Chrysosplenium oppositifolium, 

Nehtovec přeslenitý – Illecebrum verticillatum, 

Netřesk výběžkatý – Jovibarba globifera, 

Okrotice červená – Cephalanthera rubra, 

- bílá – C. damasonianum, 

- dlouholistá – C. Longifolia, 

Oměj šalamounek - Aconitum callibotryon (plicatum), 

- různobarvý - variegatum, 

- vlčí mor – vulparia, 

Orlíček obecný - Aquilegia vulgaris, 

Ostružiník skalní – Rubus saxatilis, 

- okrouhlý – R. indusiatus, 

Ostřice bažinná – Carex limosa, 

- blešní – C. pulicaris, 

- chudá (vrchovištní) – C. paupercula, 

- plstnatoplodá – C. lasiocarpa, 

- ptačí nožka – C. ornithopoda, 

- přioblá – C. diandra, 

- vrchovištní – C. paupercula, 

- chudokvětá- C. pauciflora, 

- stinná – C. umbrosa, 

- Hartmanova – C. hartmanii, 

- trsnatá – C. caespitosa, 

- Buekova – C. buekii, 

- dvouřadá – C. disticha, 

- rusá – C. flava 

- latnatá – C. paniculata, 

- obecná sítinovitá – C. nigra, ssp. juncella 

- Hostova – C. hostiana, A1,C2 

- odchylná – C. appropinquata, A2, C2 

Pampeliška bahenní – Taraxacum palustre (sect. Palustria), 

- Nordstedtova – T. nordstedtii, 

Papratka horská – Athyrium distentifolium, 

Penízek namodralý – Thlaspi caerulascens, 

Pérovník pštrosí – Matteucia struthiopteris, 

Pětiprstka žežulník – Gymnadenia conopsea, 

Plamének přímý – Clematic recta, 

Plavuň pučivá – Lycopodium annotium, 

Plavuník trojklasý – Diphasiastrum tristachyum, 

- Isslerův – D. issleri, 

- Zillerův - D. zeilleri, 

- alpínský – D, alpinum, 

- zploštělý – D. complanatum, 

- Ollgaardův – D. oellgaardii, A2, C1 

Plavuňka zaplavovaná – Lycopodiella inundata, 

Pleška stopkatá – Willemetia stipitata (Cylycocorsus stipitatus), 

Pobřežnice jednokvětá – Litorella uniflora. A1, C1 

Pomněnka různobarvá – Myosotis discolor, 

Popelivka sibiřská - Ligularia sibirica, N, C1, 

Prasetník plamatý – Hypochaeris maculata, A2, 

Prha arnika - Arnica montana, 

Prostřelenec (hořec) křížatý – Tretorhiza (Gentiana) crutiata, 

Protěž (protěžec) norská – Gnaphalium norvegicum, 

Prstnatec májový rašelinný – Dactylorhiza majalis ssp. turfosa 

- májový pavý – D. majalis, ssp. majalis, 

- Traunsteinerův – D. traunsteineri, 

- bezový – D. sambucina, 

- pleťový – D. incarnata, 

188

- listenatý (Fuchsův) – D. longebracteata (fuchsii), 

Pryskyřník omějolistý – Ranunculus acinitifolius, 

- platanolistý – R. platanifolius, 

Psineček skalní - Agrostis rupestris , 

Pupava obecná – Carlina acaulis, A2 

Rdest alpský – Potamogeton alpinus, 

- vláskovitý – P. trichoides, 

- světlý – P. lucens, 

- tupolistý – P. obtusifolius, 

- červenavý – P. alpinus, 

- ostrolistý – P. acutifolius, 

- prorostlý – P. perfoliatus, A2, C2 

Rojovník bahenní – Ledum palustre, 

Rosnatka anglická – Drosera anglica, 

- prostřední – D. intermedia, 

- okrouhlolistá – D. rotundifolia, 

Rozchodník pýřitý (huňatý) – Sedum villosum, 

- nachový – S. telephium, 

Rozrazil horský – Veronica montana, 

- lékařský alpský – V. officinalis alpestris 

- jarní – V. verna, 

- štítkovitý – V. scutellata, 

Rozrazil / úložník, čestec) dlouholist – Pseudolysimachion maritimum, 

Rmen smrdutý – Anthemis cotula, A2, C3 

Řeřišnice trojlistá - Cardamine trifolia, 

- rýtolistá – C. resedifolia, 

Sasankovka (sasanka) lesní – Anemone sylvestris, 

Sítina trojklanná – Juncus trifida, 

- ostrokvětá – J. acutiflorus, 

- alpská – J. alpino-articulatus, 

- rybniční – J. tenageia, A1, C1 

- drobounká – J. minutulus, A2 

Sklenobýl bezlistý – Epipogium aphyllum, A1, C1, 

Skřípina kořenující – Scirpus radicans, 

Skřípinec jezerní – Schoenoplectus lacustris, 

Skřípinka smáčknutá – Blysmus compressus, A1, C2 

Sleziník nepravý (klamný) – Asplenium adulterinum, N 

Sleziník zelený – A. viride, 

Sléz velkokvětý – Malva alcaea, A1 

Smrkovník plazivý – Goodyera repens, 

Sporýš lékařský – Verbena officinalis, A1, C3 

Srpnatka fermežová – Hamatocaulis vernicosus, N 

Starček podalpský – Senecio subalpinus, 

- potoční – S. rivularis (Tephoseris crispa), 

- slatinný – T. palustris, A2, 

Stolístek střídavokvětý – Myriophyllum alternifolium, 

Střevičník pantoflíček – Cypripedium calceolus, N 

Stulík malý – Nuphar pumila, A2, 

Suchopýr štíhlý – Eriophorum gracile, 

- širolistý – E. latifolium, 

Suchopýrek alpský – Baeothryon (Trichochphorum) alpinum, 

- trsnatý – B. caespitosum, 

Sveřep luční – Bromus commutatus, A1, C2 

- stoklasa – B. secalinus, A1, C1 

Světlík větvený (hajní) – Euprasia nemorosa, 

Šafrán bělokvětý – Crocus albiflorus, 

Šáchorek žlutavý – Pycreus flavescens, A1 

Šídlatka jezerní - Isoetes lacustris, 

- ostrovýtrusná – I. echinospora, 

Šicha černá – Empetrum nigrum, 

189

- oboupohlavná – E. hermaphroditum, 

Šikoušek zelený – Buxbaumia viridis, N 

Škarda měkká čertkusolistá – Crepis mollis ssp. hieracioides, 

Šklebivec přímý – Misopanthes orontium, A1, C1 

Švihlík krutiklas – Spiranthes spiralis, A1, C1 

Tařice skalní Arduinova - Aurinia saxatilis ssp. arduini, 

- skalní – A. saxatilis, 

Tavolník vrbolistý – Spiraea salicifolia, 

Tis červený – Taxus baccata, 

Tolije bahenní – Parnassia palustris, 

Tořič muchonosný (hmyzonosný) – Ophrys insectifera, 

Toříček jednohlízný – Herminium monorchis, A1, 

Tučnice obecná – Pinguicula vulgaris, 

Tuřice (ostřice) dvoudomá – Vignea (Carex) dioica, 

- šlahounovitá – V. chordorrhiza, 

- Davallova – V. davalliana, 

- blešní – V. pulicaris, 

- šáchorovitá – V. bohemica, 

Třezalka rozprostřená – Hypericum humifisum, 

Třtina nachová – Calamagrostis phragmitoides, 

Udatna lesní – Aruncus vulgaris, 

Úpolín evropský (nejvyšší) – Trollius altissimus, 

Úpor trojmužný – Elatine triandra, 

- peprný – E. hydropiper, 

Vachta trojlistá – Menyanthes trifoliata, 

Vemeník dvoulistý – Platanthera bifolia, 

- zelenavý – P. chlorantha, 

Vemeníček zelený – Coeloglossum viride, 

Violka psí horská – Viola canina ssp. ruppii, 

- trojbarevná různobarevná – V. tricolor ssp. polychroma, 

Vítod ostrokřídlý – Polygala multicaulis, 

Vlochyně bahenní – Vaccinium uliginosum, 

Vratička (žezlovka) heřmánkolistá – Botrychium matricariifolium, 

- měsíční – B. lunaria, 

- jednoduchá – B. simplex, A1, 

- mnohoklanná – B. multifidum, A2 

Vrba černající – Salix mysinifolia (nigricans), 

- plazivá – S. repens 

- rozmarýnolistá – S. rosmarinifolia, 

- velkolistá – S. appendiculata, 

- borůvkovitá – S. myrtilloides, A1, C1 

Vranec jedlový – Huperzia selago, 

Vrbovka nící – Epilobium nutans, 

- žabincolistá – E. alsinifolium, 

- tmavá – E. obscurum, 

- čtyřhranná Lamyova – E. tetragonum ssp. lamyi, 

- bahenní – E. palustre, 

- malokvětá – E. parviflorum, 

- drchničkolistá – E. angustifolium, A1, C2 

Vřesovec čtyřřadý – Erica tetralix, 

- pleťový – E. herbacea, 

Vstavač mužský – Orchis mascula, 

- obecný (kukačka) – O. morio, 

- nachový – O. purpurea, 

- osmahlý – O. ustulata, A1, C1, 

Všedobr horní – Imperatoria ostruhianum, 

Všivec bahenní – Pedicularis palustris, 

- mokřadní (lesní) – P. sylvatica, 

- žezlovitý – P. sceptrum-carolinum, A1, C1 

Záraza bílá – Orobanche palustris, 

190

Zběhovec jehlancovitý – Ajuga pyramidalis, A1, C1, 

Zeměžluč hořká – Centauryum erythraea, 

Zevar nejmenší – Sparganium natans, 

- úzkolistý – S. angustifolium, A1 

Zdrojovka pobřežní (potoční) – Montia hallii, 

Zvonečník černý – Phyteuma nigrum, 

Zimostrázek nízký (alpský) – Polygala (Polygaloids) chamaebuxus, 

Zvonek hadincovitý – Campanula cervicaria, 

Žebrovice různolistá – Blechnum spicant, 

Anastrophyllum michauxii – polanka Michauxova, C3, 

Buxbaumia viridis - šikoušek zelený, N, C1 

Cephalozia leucantha – křepenka bledá, C3, 

Dichelyma falcatum – dvojkrytka srpovitá, C1, 

Dicranum viride – dvouhrotec zelený, N, C3 (návrh), 

Hamatocaulis vernicosus - srpnatka fermežová, N 

Herminium monorchis - toříček jednohlízný, A1, 

Hookeria lucens – kápuška skvělá, C3, 

Splachnum ampullaceum – volatka baňatá, C3, 

Trematodon ambiguus – porubka pochybná, C1, 

Zygodon viridissimus – zrnitka zelená, C3 

Amylocystis laponica – modralka japonská, C2, 

Ascotremella faginea – mozkovka rosolovitá, C2, 

Amylocystis lapponica – modralka laponská, C2, 

Camarops tubulina – bolinka černohnědá, C1, 

Cyphella digitalis – číšovec náprstkovitý, C2, 

Hydropus atramentosus – helmovka sazová, C1, 

Hygrophorus captreolarius – šťavnatka vínová, C2, 

Lactarius arris - ryzec ostrý, C3, 

- repraesantaneus – r. honosný, C3, 

Laurilia sulcata – pevník brázditý, C2, 

Limacella guttata – slizobedla slzivá, C3, 

Omphalina epichysium – kalichovka leptoniová, C2, 

Phellinus pouzarii – ohňovec Pouzarův, C3, 

Pseudoplectania melaena - pseudoplektanie, C2, 

Pseudorhizina sphaerospora – ucháčoveč šumavský, C1 , 

Russula albonigra – holubinka černobílá, C3, 

- consobrina – h. smutná, C1, 

- helodes – h. rašelinná, C1, 

Stropharia albocrenulata – límcovka vroubkovaná, C2, 

Suillus - klouzek flavidus – k. žlutavý, C3 

Trichoglossum hirsutum – jazourek srstnatý, C1, 

Vibrissea truncorum – mihavka vodní, C1, 

Alectoria sarmentosa – vousatec pučivý, C1, 

Anaptychia ciliaris – jasanovka brvitá, C2, 

Bryoria bicolos – vousatec dvoubarevný, C2, 

Cetraria sepincola – pukléřka plotní, C2, 

Cladonia stellaris – dutohlávka horská, C3, 

Cyphelium tigillare – cyfelium zelené, C1, 

Evernia divaricata – větvičník článkovaný, C1, 

Graphis scripta – čárnička psaná, C2, 

Gyalecta ulmi – kryptovka růžová, C1, 

Hypogymnia bitteri – terčovka smrková, C1, 

Lobaria amplissima – důlkatec prostranný, C1, 

- pulmonaria – d. plicní, C1, 

Menegazzia terebrata – terčovka dírkovaná, C1, 

Nephroma parile – ledvinník sorediosní, C1, 

Parmelia caperata – terčovka svraštělá, C2, 

191

- submontana – t. podhorská, C1, 

Phaeophyscia ciliata – terčovník brvitý, C1, 

Pyrenula nitida – jadernička lesklá, C2, 

Romalina fastigiata – stužkovec topolový, C2, 

Sphaerophus globosus – paličkovec korálovitý, C1, 

Thelotrema lepadinum – cecatka chřásnatá, C1, 

Umbilicaria subglabra – pupkovka zdrsněná, C3 

Usnea filipendulina – provazovka tlustovousá, C2, 

Živočichové 

Bobr evropský, C2 

Kočka divoká, C3 

Los evropský, C1 

Myšivka horská, C2 

Plch velký, C3 

- zahradní, C1 

Rejsek horský, C2 

Rys ostrovid, N, C1 

Tchoř tmavý, C3 

Veverka obecná, C3 

Vlk obecný, A1 

Netopýr Brandtův (Myotis brandtii), C3, 

- černý (Barbastella barbastellus), N, C3 

- pestrý (Vespertilio murinus) 

- rezavý (Nyctalus noctula) 

- řasnatý (Myotis natteri), C3, 

- severní (Eptesicus nilssonii), C3, 

- stromový (Nyctalus leisleri), C2, 

- ušatý (Plecotus auritus) 

- velkouchý (Myotis bechsteinii), N, C2 

- velký Myotis myotis, N, C1 

- vodní (Myotis daubentoni) 

- vousatý (Myotis mystacinus), C2, 

Vrápenec malý Rhinolophus hipposideros, N, C1 

Orel křiklavý (Aquila pomarina), C1, 

- mořský (Haliaeëthus albicilla), C1, 

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus), C3, 

Ostříž lesní (Falco subbuteo), C2, 

Včelojed lesní (Pernis apivorus), C2, 

Krahujec obecný Accipiter nisus), C2, 

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis), C3, 

Luňák hnědý (Milvus migrans), C1, 

- červený (Milvus milvus), C1, 

Moták pilich (Circus cyaneus), C2, 

- pochop (Circus aeruginosus), C3, 

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus), N, C3, 

Tetřívek obecný (Tetras tetrix), N, C2, 

Jeřábek obecný/lesní (Bonasa bonasia), N, C1, 

Křepelka polní (Coturnix coturnix), C2, 

Koroptev polní (Perdix perdix), C1, 

Výr velký (Bubo bubo), N, C1, 

Puštík bělavý (Strix uralensis macroura), C1, 

Sýc rousný (Aegolius funereus), N, C2, 

Sýček obecný (Athene noctua), C2, 

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passericum), N, C2, 

Sova pálená (Tyto alba), C2, 

Čáp bílý (Ciconia coconia, C3 

192

- černý (C. nigra), N, C2, 

Potápka roháč (Podiceps cristatus), C3, 

- malá (Podiceps ruficolis), C3 

- černokrká (Podiceps nigricollis), C3, 

Kopřivka obecná (Anas strepera), C3, 

Morčák velký (Mergus merganster), C1, 

Lžičák pestrý, C2, 

Čírka modrá (Anas querquedula), C2, 

- obecná (Anas crecca), C3 

Hohol severní (Bucephala clangula), C2, 

Chřástal polní (Crex crex), N, C2, 

- malý (Porzana parva), C1, 

- kropenatý (Porzana porzana), C2, 

- vodní (Raillus aquaticus), C2, 

Bekasina otavní (Gallinago gallinago), C2, 

Sluka lesní (Scolopax rusticola), C3, 

Koliha velká (Numenius arquata), C1, 

Vodouš kropenatý (Tringa totanus), C2, 

Pisík obecný (Tringa hypoleucos), C2, 

Rybák obecný (Sterna paradisea), C2, 

Ledňáček říční (Alcedo atthis) , C2, 

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus), C2, 

Dudek chocholatý (Upupa epops), C2, 

Rorýs obecný (Apus apus), C3, 

Krutihlav obecný (Jynx torquilla), C2, 

Datel černý (Dryocopus martius), N, C3, 

Datlík tříprstý (Picoides tridactylus), N, C2, 

Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), C2, 

- prostřední (D. medius), C3, 

Chocholouš obecný (Galeria cristata), C3, 

Skřivan lesní (Lululla arborea), N, C2, 

Břehule říční (Riparia riparia), C3, 

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica), C3, 

Konipas luční (Motacilla cinerea), C2, 

Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), C2, 

Drozd cvrčala (Tardus iliacus), C2, 

Kos horský Turdus torquatus), C2, 

Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), C2, 

Pěnice vlašská (Sylvia nisoria), C2, 

Lejsek malý (Ficedula parva), C2, 

- šedý (Muscicapa striata), C3, 

Žluva hajní (Oriolus oriolus), C2, 

Kavka obecná (Corvus monedula), C2 

Krkavec velký (Corvus corax), C3, 

Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), C3, 

Strnad luční (Miliaria calandra), C1, 

- modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), C2, 

- obecný (Luscinia megarhynchos), C3, 

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus), C3, 

Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), C3, 

Cvrčilka slavíková (Locustela luscinioides), C3, 

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus), C3, 

Ťuhýk obecný (Lanius colurio), C3 

- šedý - (L. excubitor) C3, 

Ještěrka zelená (Lacerta viridis), C1, 

- živorodá (Zootoca vivipara). C2, 

Užovka obojková (Natrix natrix), C3 

- hladká (Coronella austriaca), C2, 

Zmije obecná (Vipera berus), C1. 

193

Čolek horský (Mesotriton/Triturus alpestris), C2, 

- obecný (Triturus vulgaris), C2 

- velký (T. cristatus), N, C1 

Kuňka obecná (ohnivá, Bombina bombina), N, C2 

- žlutobřichá (B. variegata), N, C2 

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), C1, 

Ropucha obecná (Bufo bufo), C3, 

- zelená (B. viridis), C2, 

Rosnička zelená (Hyla arborea), C2, 

Skokan hnědý (Rana temporaria), C3, 

- ostronosý / rašelinný (R. arvalis), C1, 

- zelený (R. esculenta), C2, 

Losos obecný (Salmo satar), A1. 

Mník jednovousý (Lota lota), C3, 

Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus), C2, 

Střevle potoční (Phoxinus phoxinus), C3, 

Vranka obecná (Cottus gobio), N, C3, 

Mihule potoční (Lampetra planeri), N, C1, 

Rak říční (Astacus astacus), C1, 

Rak kamenáč / potoční (Astacus/Austropotamobius torrentium), C1, 

Rak bahenní (Astacus leptodactylus), C1, 

Hrobatka jezerní (Holopedium gibberum), C3 

Řasnatka tmavá (Macrogastra badadia), C3, 

Srstnatka bezzubá (Trichia edentula), C3, 

Vrkoč útlý (Vertigo angustior), N, C1 

Zemoun skalní (Aegopis verticillatus), C3, 

Perlorodka říční (Margaritana margaritifera) , N, C1 

Škeble rybniční (Anodonta cygnea), C2, 

Hnědásek osikový (Euphydryas maturna), C1, 

Jasoň červenooký (Parnassius apollo), C1, 

Modrásek bahenní (Maculinea nausithous), N, C3, 

- očkový/očkovaný (M. teleius), N, C3, 

- černoskvrnný (M. arion), C2, 

- stříbrooký / stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), C1, 

Můra vlochyňová (Anarta cordiera), C1, 

Osenice smrková (Anomogyna sincera), C2, 

- rašelinná (Eugrapge / Coenyphella subrosea), C1, 

Ostruháček ostružiníkový (Cyllophrys rubi), C1, 

Otakárek fenyklový (Papilio machain), C1, 

Perleťovec mokřadní – Proclossiana / Boloria eunomia, C1, 

- severní - Boloria aquionaris, C1, 

Přástevník jitrocelový (Parasemia plantaginis), C1, 

- kostivalový - (Callimorpha quadripunctaria), N, C1, 

Travařík šumavský (Pediasia truncatella), C3, 

Žluťásek borůvkový (Colias palaeno), C1, 

Kovařík fialový (Limoniscus violaceus), C3, 

- fialový (L. violaceus), C3, 

- fialový (L. violaceus), C3, 

Mravenec lesní (Formica rufa), C3, 

Roháč obecný (Lucanus cervus), C3, 

Roháček (Ceruchus chrysomelinus), C3, 

Střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei), N, C3 

- šumavský (Oreonebria castanea sumavica), C3. 

194

- (O. castanea sumavica), C3. 

- (Pterostychus selmanni roubalii), C3. 

- (Epaphius rivularis), C3, 

Tesařík (Pachyta lamed), C3, 

Hlubenka skrytá (Aphelocherius aestivalis), C3, 

Jepice podivná (Arthroplea congener), C3, 

Lesklice horská (Somatochiora alpestris), C3, 

Páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltoni), C3, 

Pošvatka Schillerova (Capnopsis schilleri), C3, 

Šídlo rašelinné (Aeschna subarctica), C3, 

Vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum), C3, 

Páchník hnědý (Osmoderma eremita), N 

H.4. Škody na krajině a krajinném rázu 

Motto: 

„Posláním národního parku Šumava je ............ zachování typického vzhledu krajiny“ 

Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava, §2, odst.1 

Cílem ochrany přírody je i ochrana krajiny a krajinného rázu. V zák. č. 114/1992 Sb. je definován jako 

„přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“, resp. estetické a přírodní hodnoty. 

Krajinný ráz je soubor přírodních a lidmi vytvořených fenomenů, zejména specificky cenných, jejich 

vzájemných vazeb i vazeb na širší okolí a proměny v čase. Mnohdy je opomíjeno, že rysy krajinného rázu 

jsou ceněny nejen místními lidmi, ale i z širšího okolí, až po měřítko národní či mezinárodní. Krajinná 

mozaika vznikala po staletí trvající lidskou přítomností. 

Charakteristiku „vyškoleného univerzitního“ negativního vnímání lidí v krajině dokumentuje vyjádření 

mladých biologů: „Přestože jsou kláštery výtvorem lidských rukou, nikterak nenarušují krajinný ráz, naopak 

ho vhodně dotvářejí.“ Šrůtek M. a kol.: Korea, In: Vesmír 12/2012 

Vyjádření Ing. K. Simona z r. 2009 

V nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 bylo mj. uvedeno, že posláním parku je zachování typického 

vzhledu krajiny. Rozsáhlé plochy odumřelých lesů a kůrovcové holiny výrazně mění vzhled krajiny a 

krajinný ráz. Hluboké šumavské hvozdy, které měly být chráněny pro jejich jedinečnost a cennost, nahradily 

mrtvé lesy, torza jednotlivých souší a velké kůrovcové holiny. 

Je otázkou, proč vláda dosud neprovedla kontrolu plnění svého nařízení z roku 1991, zejména 

ustanovení, kde je uvedeno, že posláním NP je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a mj. i 

zachování typického vzhledu krajiny. Výše uvedené skutečnosti prokazují, že nařízení není dodržováno, 

neboť na ploše minimálně 8.000 ha NP (vč. roku 2009) došlo ke zhoršení přírodního prostředí a k výrazné 

změně vzhledu krajiny a krajinného rázu. 

Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc.: 

- Podle EÚK (Evropské úmluvě o krajině z r.2000, ke které přistoupila ČR v r.2002 znamená 

“krajina” část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a 

vzájemného působení přírodních a nebo lidských faktorů. Má být pečlivě udržována, rozvíjena 

chráněna. Zacházení s krajinou je věcí lidských faktorů, nemůže proto jít o „bezzásahovost“. 

- Neuvážené lidské zásahy a jednostranné hospodaření v krajinných segmentech mají za následek narušení 

vodní bilance krajiny s negativním dopadem na její retenční a akumulační schopnost. Snižování 

diverzity a retenční schopnosti krajiny vede k ovlivnění vodní bilance směrem ke zrychlení 

povrchového odtoku a následným z lidského hlediska negativním hydrologickým jevům 

(Synková J., 2007). 

- Nadmořská výška ovlivňuje růstové poměry hřebenů Šumavy. Nejvyšší polohy se nalézají blízko horní 

hranice lesa. Vysokohorská nízká průměrná teplota (2-4°C), vysoké srážky a dlouhotrvající sněhová 

pokrývka omezuje půdní mykorhizu, množství půdních živočichů, snižuje plodnost stromů, klíčivost 

jejich semen a zvyšuje nebezpečí eroze. V těchto nepříznivých poměrech roste při horní hranici lesa 

pouze kleč a jeřáb. Takové polohy jsou zřetelné při vrcholu Luzného, Plechého nebo Třístoličníku. 

Při nevhodném zacházení s lesem hrozí nebezpečí jeho úplného vyhynutí. Následkem by mohlo 

195

hrozit nebezpečí sněhových a zemních lavin i půdních sesuvů. Stanovištních typů tohoto charakteru 

je 6%. V době přemnožení kůrovce napadl brouk i některé klečové jedince v nejvyšších polohách 

nad 1250 m n.m. a v okolí slatí. Tím omezuje jejich růst kleče a její hydrologickou účinnost. 

- Kromě přírodoochranných funkcí je škodou na krajinném rázu nahrazení lesa travními a keřovitými 

porosty, které filtrační a bioprodukční funkci nemohou nahradit. 

Vyjádření Ing. Václava Alexandra Mazína, PhD. 

Členské státy Evropské unie jsou vázány Evropskou smlouvou o krajině (Rada Evropy, Florencie 2000), jejíž 

ustanovení by tyto státy měly promítat do svého právního řádu. Česká republika tuto úmluvu podepsala 

v roce 2002 a od 1. 10. 2004 se stala závaznou. Česká republika mimo jiné přistoupením ke smlouvě uznala, 

že krajina je důležitou součástí kvality života lidí v ní žijících, ale i využívajících ji pro cestovní ruch a 

rekreaci. Krajina je základem identity těchto lidí a odkazem předků. Podpisem smlouvy se Česká 

republika zavázala krajinnou politiku promítnout průřezově do své environmentální, kulturní, zemědělské, 

sociální, hospodářské a ostatní politiky. 

Krajinná politika podle této úmluvy znamená: „vyjádření všeobecných principů, strategií a zásad, 

umožňujících kompetentním úřadům veřejné správy přijímání specifických opatření“. 

Krajinné plánování podle Evropské smlouvy o krajině jsou: „cílené aktivity s výhledem do budoucnosti 

(prognózy), zaměřené na zvýšení hodnoty, obnovu či vytváření typů krajiny“. Tyto krajinné plány jsou 

vytvářeny v podmínkách ČR jednak na území národních parků plány péče a zároveň v územních plánech 

obcí. Toto jsou dokumenty krajinné politiky podle Evropské úmluvy o krajině na regionální a místní 

úrovni. K tomu je třeba doplnit, že třetím celostním dokumentem a procesem, který je nástrojem realizace 

krajinné politiky, jsou komplexní pozemkové úpravy. Je proto logické, že musí obsahovat komplexní, 

celostní vyhodnocení přírodních, kulturních a historických hodnot specifického prostředí lokality, a to při 

dosažené shodě. 

Nejde tedy jen o jednostranný výkon státní správy na určitém území obce nebo chráněného území, ale o 

dlouhodobý proces hledání kontinuity vývoje krajiny, jejího osídlení, způsobu využívání a zároveň 

vytváření plánů a dlouhodobých vizí udržitelného rozvoje území. K tomu je paralelně rozvíjena v pětiletých 

cyklech rozvojová dotační politika EU, která podporuje směry plánů a příslušných dokumentů. 

Ze znění těchto základních ustanovení krajinné politiky vyplývá, že nelze vyhodnocovat krajinu jen 

z hlediska ochrany přírody, ale je nutné a pro státní správu závazné využívat všeobecných principů, strategií 

a zásad. Z hlediska zákona č. 114/1992 Sb. „o ochraně přírody“, který je nadřazen podle některých výkladů 

ostatním „složkovým zákonům“ (zákon o lesích, vodní zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního 

fondu, stavební zákon a další), pro komplexní a celostní pojetí krajinného plánování je nejblíže institut 

krajinného rázu - § 12 zák. č. 114/1992 Sb., který by měl být uplatňován pomocí § 70 (za účasti občanů) a § 

71 (za účasti obcí). 

Podle Evropské úmluvy o krajině je krajina definovaná odlišně, nežli v zákoně č. 114/1992 Sb. Jestliže 

definice krajiny tohoto rezortu životního prostředí v § 2 pojímá krajinu bez účasti veřejnosti, pak Evropská 

úmluva o krajině vnímá tento prostor jako sdílený obyvateli, kteří se s ní ztotožní, aby se mohli podílet na 

správě a péči o její hodnoty. Lidské aktivity tak nezůstávají v poloze odborníka z města nebo přírodovědce. 

Přitom je zřejmé, že je nezbytné hlídat excesy jednotlivců, především ze strany spekulantů s půdou a 

bezohledných podnikatelů, ale i neukázněných návštěvníků chráněných území. 

Z hlediska stavebního řádu je v rámci zpracování územního plánu povinností vymezit své vlastní typy 

krajiny (oblasti a místa), analyzovat je podle charakteristik, zaznamenat jejich změny a zachovat (chránit či 

obnovit) jejich jedinečný ráz. Přitom mají být využity prostředky od konzervačního přístupu až po ty aktivní. 

Krajina, se kterou se nic nedělá, nevyužívá se, tak ztrácí svoji hodnotu. Stavební zákon § 18/4 přímo přebírá 

ustanovení Evropské úmluvy o krajině, kdy je nutné definovat hodnoty krajiny a zaznamenat její změny 

k lepšímu či horšímu (např. v NPŠ polomy, kalamity, nálety a sukcese lučněpastevních stanovišť, snížení 

hustoty obyvatel, snížení délky turistických tras apod.). 

Krajinný ráz, jeho duchovní rozměr a etika 

Úkolem etiky je stanovit pravdivý poměr člověk – příroda, s cílem, aby tento poměr nebyl založen na 

protichůdnosti, ale vzájemnosti (Ruh, Brugger, 1990). Principy ochrany přírody jsou: 

- Evoluce je základní axiom, spojující vše biologické 

- Ekologický svět je dynamický a většinou nerovnovážný 

- Přítomnost člověka musí být zahrnuta v ochranářském plánování 

196

Journal of Conservation Biology, 1987 

Krajinný ráz jako institut je speciálním, nadřazeným zákonem č. 114/1992 Sb. svěřen do rukou orgánů 

ochrany přírody, což je velmi problematické z hlediska kvality vyhodnocení. 

Podstata věci totiž vyžaduje 

zapojení všech stran, ostatních orgánů státní správy, obcí, občanských aktivit, znalců a odborných institucí. 

Přesto je orgán ochrany přírody přímo zodpovědný za výkon a kvalitu zpracování, a to v případě národních 

parků nejen v plánech péče, ale i v jednotlivých územních plánech obcí, ke kterým NP Šumava vydává 

stanoviska a vyjádření. Orgán ochrany přírody je zodpovědný za aplikaci všech paragrafů a ustanovení 

zákona č. 114/1991 Sb. tak, aby docházelo k naplnění smyslu, ducha a preambule zákona, nikoli účelovému 

využívání jen některých pasáží pro skupinové zájmy nebo názory jedné ze zúčastněných stran. 

Orgán ochrany přírody, tedy Národní park Šumava, by měl vykonávat průběžnou správu krajinného rázu od 

hodnocení jeho typických znaků a jejich dochovanosti, která se může vlivem přírodních katastrof dramaticky 

měnit, přes dozor nad dodržováním ustanovení a návrhů na změny. Orgán ochrany přírody tak vykonává 

státní moc nejen směrem k jednotlivcům pomocí donucování pravomocí, ale je zodpovědný před občany a 

společností dbát principu předběžné opatrnosti a předcházet ztrátě krajinného rázu nepřizpůsobivým 

omezováním přirozených aktivit nebo pasivit lidské společnosti, ať již v sekundární struktuře krajinného 

rázu tím, že pasivně sleduje rozšiřující se následky kalamit nebo omezováním vstupu návštěvníků do 

historicky přístupných míst s kulturní hodnotou. Nelze totiž bránit přirozené potřebě lidí pečovat o zem a 

spravovat ji jako řádný hospodář, ani si přisvojovat zem nad rámec přenesených občanských svobod a 

svěřených kompetencí státního orgánu, v tomto případě SNP Šumava. Podobně je nemoudré a v rozporu 

s občanskými svobodami bránit návštěvníkům Šumavy poznávat krajinu a vytvářet si tak k ní pozitivní vztah 

(viz návrh NP Šumava na uzavření 50 km turistických stezek v roce 2010 nebo iniciativy tzv. „Divokého 

srdce Evropy“). 

Princip předběžné opatrnosti (Nař. vlády č. 262/2007 Sb.), ale i ustanovení Občanského zák. § 415 – 

předcházení hrozícím škodám na přírodě a životním prostředí nemohou být opřeny o představy a vize, že 

si příroda pomůže sama, ale naopak využívat historických zkušeností z živelných událostí, ze kterých se 

společnost poučila. Jan Čermák uvádí epizodu kalamitní situace ve Švýcarsku, kdy podle tradiční zkušenosti 

lesníků byly na postižených porostech lesních společenstev dlouhodobě uplatňovány výchovné a asanační 

zásahy, vedoucí na holinách ke změně druhové a věkové skladby porostu bez změny krajinného rázu oblasti 

(teprve u takových společenstev lze spoléhat na jejich samoregulaci). Do vedení NP Šumava však koncem 

90. let se bohužel postupně dostali lidé, kteří opustili původní ideu krajinného rázu … (J. Čermák, 2012). 

Katastrofální dopady II. světové války na etnikum Čechů a Němců, žijících do té doby ve stabilizované, 

vyvážené zemědělsko-lesní krajině, nelze považovat za iniciaci živelné denaturalizace přírodní krajiny 18. 

století. Fenomén opuštěné krajiny, která je znepřístupněna v některých místech i turistům, má prokazatelně 

pouze jeden rozměr krajinného rázu, což je v rozporu s aplikací § 12 zák. č. 114/1991 Sb. do života 

společnosti. 

Pokud má být chráněn krajinný ráz v terciární struktuře z pohledu typu osídlení, tak právě ve znaku hustoty, 

rozptýlení a rozvolnění osad včetně propojení těchto sídel a chalup cestami, tak jak tomu bylo před II. 

světovou válkou, a to včetně komunikačního propojení mezi českou a bavorskou stranou. 

Krajina Šumavy byla od 19. století převážně krajinou kulturní, ve které člověk žil, pracoval a o kterou 

pečoval v souladu s jejími přírodními dispozicemi a hodnotami. Výjimku tvořily komunikačně 

nepřístupné enklávy horských smrčin nejvyšších hřebenů pohoří a podmáčené smrčiny rašelinišť. 

V současnosti je geosystém Šumavy v kolapsu způsobeném jak přírodními vlivy, tak člověkem. Došlo 

ke snížení ekologické stability, biodiverzity a porušení etniky území. 

Geopolitické a kulturně sociologické vyhodnocení ochrany krajiny Šumavy (SWOT analýza) 

Silné stránky 

a) závazné právní normy a veřejná správa 

- vybudovaný právní rámec pro výkon státní správy jak v oblasti ochrany přírody, tak v oblasti ochrany 

197

životního prostředí (od ústavy přes zákony, vyhlášky a nižší právní normy) 

- dostatečně strukturovaný institucionalizovaný státní aparát spravující NP Šumava (SNP Šumava), 

včetně dostatečného počtu zaměstnanců 

- převážně funkční samospráva obcí 

b) stav partnerského prostředí 

- zdánlivě udržovaná představa o demokracii (vládě lidu) ve výkonu Správy NP Šumava a možnost 

zachování zbytku důvěryhodnosti zúčastněných stran 

- existující základní síť osídlení a komunikací, které splňují předpoklad pro racionální hospodaření a 

diferencovanou péči o krajinu v NP Šumava 

- zvyšující se zájem veřejnosti o prohlubující se konflikt 

c) uplatnění nástrojů krajinné politiky 

- zpracované územní plány obcí, které řeší podmínky pro trvale udržitelný rozvoj území 

- zákonodárná iniciativa Plzeňského kraje ve věci zákona o NP Šumava 

- vznik nových občanských iniciativ podporujících racionální přístup k problematice 

Slabé stránky 


- vytvoření nepřekonatelných administrativních barier při žádostech a záměrech podávaných orgánům 

ochrany přírody (krajský úřad, SNP Šumava, MŽP ČR) 

- zneužívání právních norem a jejich jednostranné výklady při výkonu státní správy (§ 22 (1) zák. č. 

114/1992 Sb.), nevyvážené úsudky, nerozhodnost, změny v koncepci, nepořádek v katastru 

nemovitostí 

- vysoká koncentrace státní moci v jednom správním úřadě a nevhodné sloučení ochrany přírody a 

lesnických činností 

- nevyvážený výkon kompetencí v rozsahu ústavy a zákonů o ochraně životního prostředí (lesní, 

vodná zákon a další) ve prospěch ochrany přírody 


- stupňující se napětí mezi státní správou, komunální politikou a občany 

- participace na rozhodovacích procesech na nejnižší úrovni 

- manipulace s veřejným míněním ve prospěch zájmů a výhod jedné či druhé strany, v některých 

případech až arogance moci 

- tendence nezasvěcené veřejnosti městských intelektuálů a levicově orientovaných občanů k přijmutí 

ideologií „divočiny“, „přírody pro přírodu“ a další iracionální přísliby aktivistů z Hnutí Duha a 

přírodovědců 

c) uplatňování nástrojů 

- nesprávně pojaté některé cíle a záměry územních plánů obcí (nevhodné a nelegální stavby 

nerespektující zásady územního plánování) 

- měnící se koncepce a plán péče, včetně návrhu zonace ze strany SNP Šumava, chybějící monitoring, 

nerespektování principu předběžné opatrnosti 

- nerespektování souvisejících zákonných ustanovení o ochraně životního prostředí a podmínek udržitelného 

rozvoje území ze strany SNP Šumava 

- neetické postoje části vědecké obce, politiků a médií, vedoucí k individuálně vykonstruovaným hypotézám, 

vizím a nereálným modelům, dokonce k doktrínám 

Příležitosti 


- návrh a schválení zákona o NP Šumava, který chybí dvacet let, s racionálním přístupem k zonaci a 

souvislostech zachování trvale udržitelného rozvoje území 

- vytvoření reálné koncepce ochrany a přístupů ke konkrétně definovanému předmětu ochrany na 

jednotlivých lokalitách 

- návrh rozumného návštěvního řádu a plánu péče v NP Šumava i CHKO 


- postupné odstranění napětí a averze jednotlivých stran 

- zvýšení participace občanů a obcí na rozhodovacích procesech 

- usměrnění nátlakových akcí „zelených“ aktivistů 

198

- zkvalitnění informovanosti veřejnosti prostřednictvím médií a kultivace vztahů 


- odstranění byrokracie SNP Šumava 

- komplexní, integrovaný monitoring území podle vymezených zón, jejich předmětu ochrany a asistenční 

péče 

- zvýšení úrovně celostního přístupu a komplexního využití všech legislativně právních nástrojů v území 

včetně stavebního řádu, územního plánování a pozemkových úprav 

- návrat k exaktním výsledkům vědy a její aplikace k racionální ochraně přírody na území NP Šumava 

Rizika 

a) právní normy a veřejná správa 

- nedostatečná vůle a odpor státní správy a jejích organizačních složek ke změnám 

- pozastavení legislativy a zakonzervování stávajících právních norem a organizační struktury institucí 

- přetrvávající nekoncepčnost a prostor pro neřád a nelegitimní chování úřadů a občanů 


- prohloubení nepřátelských postojů všech stran 

- zhoršení soužití a soudržnosti společenství obyvatel území 

- narůstající projevy občanské neposlušnosti ze strany „mlčící většiny“ 

- zvýšení nátlaků a agresivity aktivistů a zastánců hlubinné ekologie 

- ztráta důvěry občanů ve státní a veřejnou moc, radikalizace nebo naopak apatie 


- ztráta důvěryhodnosti a závaznosti všech dokumentů plánujících rozvoj území a jeho zachování pro 

budoucí generace 

- nízká úroveň rozhodovacích procesů, vyvolávající potřebu neustálých změn a doplňků 

- prohloubení neznalosti pravdivé situace a zkreslení ze strany médií. 

Pro strategický cíl společné krajinné politiky je nezbytný komplexní přístup, vytvářející prostor pro 

vzájemnou konfrontaci všech hodnot území. Pak se jako nejvhodnější odbornost realizace krajinné 

politiky jeví krajinářské hodnocení. 

Prvotní myšlenkou ochrany krajinného rázu je funkce kontinuity a dynamiky vývoje způsobu života, a to jak 

našeho, tak našich předků. Jak uvádí výklad § 12 zákona č. 114/1992 Sb. č.j. 40246/ENV/08924/600/08 

MŽP ČR z 5.6.2008 krajinný ráz je věcí odborných disciplin a fenoménem obecným, který má sloužit právu 

vymezujícímu a zaručujícímu širokou ochranu hodnot krajiny. Ochrana vzácných biologických hodnot je 

zajištěna prostřednictvím ustanovení o územní, druhové a evropské ochraně. Základním metodickým 

problémem ochrany krajinného rázu je stanovení přiměřené míry ochrany zájmového území a místa. Někteří 

z odborníků se shodují na tom, že při posuzování kulturně historické hodnoty krajinného rázu se skrývá vždy 

nějaký příběh. Vzácnost a cennost hodnoty charakteristického znaku projevujícího se hmotně nebo duchovně 

v určitém místě je nutné posuzovat v širším kontextu krajiny (Bukáček, 2011). Podle doporučených 

metodických postupů (VaV/640/1/99/6 „Krajinný ráz“), které vychází z třiceti let profesionálních a 

občanských zkušeností v praxi územního plánování, pozemkových úprav, hospodářských úprav lesů i 

ochrany přírody (Löw, Míchal 2001) byl pro účely zpracování tohoto posudku zvolen následující postup: 

- Převzetí typologie západní části Šumavy jako vstupního rámce pro diferenci krajinného rázu na 

regionální úrovni (zjištění potenciálních hodnot území) 

- Hodnocení samotného území západní části Šumavy (vyhodnocení aktuálního stavu), vymezení 

regionů se stejnou rázovitostí ve všech třech strukturách krajinného rázu, tedy z hlediska 

kontinuity vývoje (potenciál krajinného rázu regionů) 

- Zjištění míry dochovanosti znaků krajinného rázu ve vymezených regionech (aktuální stav) 

porovnání zjištěných potenciálních hodnot znaků a jejich míry dochovanosti. Určení postižení 

hodnot krajinného rázu lokality. Součástí tohoto metodického kroku je i posouzení zásahu do 

krajinného rázu kalamitami. Jde o vyhodnocení vlivu a výsledného působení kalamit na jednotlivé 

typické znaky krajinného rázu. 

V dosavadním hodnocení krajinného rázu, byla věnovaná pozornost především potenciálním přírodním 

hodnotám původní krajiny bez objektivního současného stavu kolapsu a historii způsobů využívání krajiny a 

jejímu osídlení. Z terciární struktury krajinného rázu je věnovaná pozornost především estetickým hodnotám. 

199

Zcela opomíjený „čtvrtý rozměr“ krajinného rázu je otázkou nehmotných veličin duchovního pozadí, 

přičemž je evidentní, že v případě konfliktu stran okolo bezzásahovosti a znepřístupnění Šumavy se již 

nejedná jen o odbornou záležitost ekologů, lesních hospodářů nebo ochránců přírody, ale střet dvou 

protichůdných názorů. V tomto směru lze zaznamenat řadu ideologických propagačních materiálů aktivistů 

a ekologistů, kteří jsou zastánci hlubinné ekologie, tedy ideologie a doktríny návratu k divočině, zeleného 

srdce Evropy apod. Naproti tomu racionální argumentace autorů zastávajících tradiční, konzervativní názory 

v literatuře a publikacích, na této duchovní rovině, kteří zcela chybí. K podobným závěrům dochází poslední 

studie, poukazující na nedostatek racionální argumentace, což vede k radikalizující se aktivitě občanských 

iniciativ, případně i některých odborníků. 

Jak již bylo uvedeno, rozhodujícím kritériem kvality hodnocení krajinného rázu je jeho komplexnost a 

vyváženost všech tří struktur. Vzhledem k tomu, že přírodní hodnoty historie osídlení a způsobů využívání 

jsou dostatečně popsány jinými autory, a vzhledem k radikalizující se situaci střetu dvou stran, je žádoucí 

zabývat se duchovním rozměrem tradičních hodnot, které daly vznik a současnou podobu Šumavy a čerpají 

z křesťanských hodnot. 

Přitom je zřejmé, že výsledkem tohoto zhodnocení nemůže být návrat k podobě 

života obyvatel a stavu krajiny před rokem 1938, ale rozumný postoj všech zodpovědných účastníků 

vzniklého konfliktu, vycházející z reality. Eliminovat nebo minimalizovat střet člověka s přírodou tak, jak 

mají za cíl bezzásahové ideologie, je možné jedině na základě vědeckého bádání, které čerpá z poznání 

minulosti. 

Míra dochovanosti krajinného rázu západní části Šumavy 

Bohužel povinnost „ze zákona“ provádět monitoring přírodních procesů na území NP Šumava není naplněna 

a nemůže být proto stanoven konkrétní předmět ochrany v konkrétní lokalitě nebo oblasti. Proto je během 

posledních dvaceti let měněna koncepce ochrany NP Šumava a vymezení jejich zón ochrany. Přesto je 

možné pro účely terciární struktury krajinného rázu provést obecně platné vyhodnocení sociekoregion. 

Šumava už nebude nikdy taková, jaká byla před katastrofální kalamitou nastartovanou po 

roce 2007. Ale je možné usměrnit a iniciovat regeneraci sociekoregionu tak, aby vznikla nová 

Šumava, respektující odkaz našich předků a původní krajinný ráz. 

Sociekoregion Míra dochovanosti typických znaků krajinného rázu a negativní dopady kolapsu regionu 

• Lokální odumírání horských smrčin, ztráta pohledového horizontu a typických dominant 

(Ostrý, Jezerní hora) 

Královský hvozd 

• Neobnovené turistické stezky, znemožnění panoramatických pohledů a poznání krajiny 

člověkem (Juránkova chata, Dámská) 

• Obnažené skalnaté hřebeny horských lesů s mrtvými stromy, stísněné pocity 

• Ztráta aktivity a přívětivosti krajiny 

• Zarůstání bezlesí náletem smrku, ztráta vizuálně vnímaných scenérií, horizontů a 

pohledových os 

• Snížení druhové diverzity a pestrosti luk a pastvin v zónách bezzásahovosti 

Šumavské pláně • Změna typického obrazu plužin a rozptýlené zástavby (Zhůří, Stodůlky) 

• Cestní síť redukovaná na účelově budované vojenské cesty, zlikvidovaná sídla a stavení 

• Ztráta faktoru pohody a identity se zemí (rušivé vjemy zpustošené krajiny) a přitažlivosti pro 

návštěvníky 

• Postupující sukcese vysoko položených plužin 

• Nezachované členění pozemků bezlesí, porušené měřítko krajinné struktury scelením a 

Pošumaví 

velkoplošným využíváním 

• Ztráta fotonů díky agroenvironmentální politice dotací na půdu (přiorávání krajinných prvků 

a remízků) 

Aby bylo možno vyhodnotit názorový střet, je nutné provést srovnání jednotlivých okruhů 

problematik tradičních konzervativních hodnot a ideologie hlubinné ekologie. 

Srovnání ekosystémového asistenčního přístupu a ideologie hlubinné ekologie 

200

Okruh 

problemati 

ky 

Ochrana 

přírody a 

krajiny 

Využívání a 

bydlení 

v krajině 

Duchovní 

oblast, 

náboženství 

a občanské 

postoje 

Ekosystémový asistenční přístup Ideologie hlubinné ekologie 

Asistenční ekosystémová péče a 

diferencované způsoby využívání 

ekosystémů 

Aktivní přístup k ochraně životního prostředí 

člověka 

Potřeba monitoringu a kontinuálního 

vyhodnocování přírodních procesů 

Zachování historické kontinuity kulturní 

krajiny s diferencovanou péčí a ochranou 

svěřeného dědictví 

Udržitelný rozvoj území a racionálně 

aplikovaná krajinná politika a územní 

plánování 

Identita člověka s domovem, krajinou, pocit 

důvěrnosti a bezpečí, zachování kvality 

života lidí 

Diferencované, extenzivní šetrné zemědělské 

využívání bezlesí a lesů, udržení biodiverzity 

Zachování a obnovení polních a lesních cest 

a turistických tras pro regulovanou 

návštěvnost 

Spolupráce člověka se Stvořitelem na péči o 

Zemi, správa Země 

Víra v Boha a odkaz otců ke křesťanským 

hodnotám 

Respektování zákonných norem, občanských 

práv a povinností, etické postoje 

201 

Bezzásahovost a znepřístupnění krajiny, ztráta biodiverzity 

Omezování člověka na úroveň minimálního vlivu na ostatní 

formy života 

Nemožnost podrobení problematiky Šumavy racionální 

analýze 

Mýtus divočiny na území Šumavy a strnulá doktrína 

pasivního spoléhání na Matku přírodu 

Nezájem o život lidí bydlících na území NP Šumava a 

dogmatické sledování ideologických cílů 

Odcizení člověka od přírody a místa, kde bydlí, vylidnění 

krajiny a zpřístupnění jen pro vyvolené vědce 

Ponechání ekosystému samovolnému procesu neřízené 

sukcese, pustina 

Zrušení cest a komunikací „ve jménu“ experimentu stoleté 

proměny Šumavy 

Uctívání bohů přírodních sil a spoléhání na vesmírnou 

energii 

Ekologicky spirituální kultura orientovaná směrem k New 

Age 

Nábožensko-fundamentální hnutí s nátlakovými akcemi 

občanských iniciativ

Zodpovědnost za stav krajiny, předběžná 

opatrnost, plánování, mezigenerační 

solidarita 

Láska a snášenlivost 

Fatalismus determinující i zničení Šumavy broukem nebo 

ohněm, zhouba 

Nerespektování obyvatel a přírodních hodnot, 

nesnášenlivost 

Poznámka: Propad etiky je dnes obecným jevem duchovního vykořenění a devastací morálních hodnot. 

Zákonná povinnost provádět monitoring přírodních procesů na území NP Šumava není naplněna a tak 

nemůže být stanoven konkrétní předmět ochrany v jednotlivých lokalitách a oblastech. Během posledních 

dvaceti let je měněna koncepce ochrany NP Šumava i vymezení jejich zón ochrany. 

Současnou situaci regionu západní části Šumavy je možné přirovnat ke kolapsu regionu jak z hlediska 

přírodního prostředí, tak v geopolitické a sociální oblasti. Odborníci i politici se shodnou, že tato 

prohlubující se krize má již mezinárodní rozměr v rámci střední Evropy. Chybí nejen dlouhodobý monitoring 

přírodních procesů na území Národního parku Šumava, ale i situační analýza, která by objektivně popsala 

problém z hlediska celostního pojetí. Řada odborníků je nucena konstatovat, že místně příslušné správě na 

úseku ochrany přírody chybí dlouhodobá nebo alespoň střednědobá koncepce, který by respektovala 

kontinuitu vývoje této vzácné a cenné krajiny. 

Zamezování tradičního extenzivního hospodaření na zemědělské půdě 

Úbytky bezlesí – zemědělské půdy v západní části Šumavy – Ing. V. Mazín, PhD. 

Velmi rozsáhlé nesoulady pozemků směrem k trvalým úbytkům zemědělské půdy z důvodu absence šetrné 

péče o trvalé travní porosty jsou v NP a CHKO Šumava, což dokládají výsledky šetření nesouladů mezi 

evidencí katastru nemovitostí a skutečným stavem deseti pozemkových úprav v tomto území Svojše, 

Filipova Huť, Vchynice-Tetov I a II, Hamry na Šumavě, Zhůří u Rejštejna, Kozí Hřbet, Skelná Huť, 

Kundratice I a II, Kochánov III). Tyto návrhy nových uspořádání pozemků obsahují veřejně prospěšné 

stavby a opatření, převzatá z územních plánů obcí, ale i stanovené podmínky od všech správních úřadů, 

včetně SNP Šumava. Zároveň jsou zaměřeny veškeré skutečné hranice a provedena delimitace druhů 

pozemků, tedy i krajinných prvků, přírodních památek a hranic lesů. Tyto agroekosystémy jsou z hlediska 

počtu druhů a chráněných společenstev významnější, než samotná lesní společenstva včetně horských 

smrčin. Tyto agroekosystémy jsou závislé na velkých býložravcích. Přestože lokality a enklávy bezlesí jsou 

pro NP Šumava rozhodující z hlediska zachování toho přírodě nejcennějšího, tedy biodiverzity Šumavy, 

zůstávají na okraji zájmu ochrany, péče a velmi rychle ustupují progresivnímu náletu monokulturního smrku. 

Dlouhodobé trendy úbytků zemědělské půdy a postagrárních lad směrem k ostatní ploše a lesním pozemkům 

Změna druhu pozemku a jeho způsobu 

využívání 

Úbytek zemědělské 

půdy 

převod TTP do lesa nebo ostatní plochy z 609 ha TTP vyčleněno ze zemědělské půdy 40 ha 

převod ostatní plochy (nálety dřevin) do 

lesa 

z mokřadů, močálů a vodních ploch 

převod do lesa a ostatních ploch 

celková bilance prověrky nesouladů 

z hlediska dlouhodobého úbytku 

zemědělské půdy 

z 281 ha ost. ploch 

ze 128 ha mokřadů 

1018 ha dříve 

zemědělské půdy 

202 

převedeno z postagrárních lad 

do lesa 

z postagrárních lad (mokrých 

luk) převedeno do lesa nebo 

ostatních ploch 

z důvodu sukcese a nedostatku 

energomateriálových vkladů 

převedeno a vyčleněno mimo 

zemědělský půdní fond 

14 ha 

88 ha 

142 ha

Z dlouhodobého pohledu období let 1945 – 2012 ubylo na deseti vyhodnocených katastrálních územích o 

celkové výměře 1018 ha zemědělské půdy cca 142 ha ve prospěch lesů a ostatní neplodné půdy. Důvodem je 

absence energomateriálových vstupů do luk a pastvin a progresivně postupující invaze náletu především 

smrků. 

Ze shromážděných údajů získaných terénním šetřením v roce 1994 a 2012 vyplývá, že geobiocenózy 

trvalých travních porostů bezlesí západní Šumavy ubývají jak do plošné výměry, tak do druhové diverzity. 

Tyto horské a podhorské agroekosystémy vznikaly dlouhodobě v závislosti na přírodních podmínkách, ale 

také na vložené lidské práci zemědělce. Na těchto květnatých loukách a pastvinách je kauzálně závislé velké 

množství chráněných rostlin a živočichů a závisí na nich celková biodiverzita bioregionu Šumavy. 

V současných podmínkách ochrany přírodních hodnot NP a CHKO Šumava jde tedy o to, zabezpečit 

monitoring vývoje těchto agroekosystémy a zajistit asistenční podporu v podobě extenzivního zemědělského 

využití. Obojí však v NP a CHKO Šumava chybí. Pozornost se soustřeďuje především na problematiku 

horských a podmáčených smrčin, které nedosahují takové druhové diverzity, jako louky a pastviny bezlesí. 

Tento neblahý stav souvisí se strategií „bezzásahovosti“ a ideologií „hlubinné ekologie“, které 

jsou v přímém rozporu jak se zemědělstvím, tak se samotnou ochranou přírody a udržitelným 

rozvojem regionu, který se nachází v počátečním stádiu kolapsu jak přírodního prostředí, tak 

civilizace a její kultury. 

Zemědělské obhospodařování a bezlesí 

Na území NP Šumava po roce 1989 ztratila lesozemědělská krajina ČR svoji poslední jistotu – důležitost 

produkční funkce a soběstačnosti ve výrobě potravin. Stále více v podmínkách evropské krajiny přebírá 

zemědělec úlohu pečovatele o krajinu, nikoli toho, kdo zajišťuje potraviny společnosti. Podobně tato změna 

role platí i pro lesníky. Obyvatelé Šumavy, kteří jsou vzhledem k dřívějšímu vývoji krajiny potomky 

zemědělců a lesníků, byli společnou agrární politikou EU a především jednostrannou politikou Správy NP 

Šumava vytlačeni z krajiny jako nežádoucí. 

Představa řízené pastvy na horských loukách jako diferencovaný management je pro zastánce bezzásahovosti 

a „divočiny“ nepředstavitelná. Tím dochází k tomu, že státní správa se v oblasti NP Šumava soustřeďuje 

především na konzervační ochranu přírody a alternativní programy dotační politiky útlumu nahrazující 

tradiční zemědělství a lesní hospodářství, kterými pacifikují některé z velkopodnikatelů, žijících na území 

NP Šumava. Stav mezi státní správou a místní komunitou žijící v NP Šumava se tak zákonitě dostal do 

napětí, kdy státní správa chrání přírodu před přirozeným způsobem využívání, a tím jakoby před člověkem 

samotným. Přitom podobu a přírodní hodnotu současné krajiny vytvořily právě předchozí generace menších 

zemědělců a lesníků. Komunikace mezi státní správou a obyvateli krajiny se tak za posledních dvacet let 

stala jednostrannou diktaturou. Pozice venkova, zemědělce a místní komunity včetně podnikatelské sféry je 

v defenzivě a jen slabě argumentuje ve prospěch svých legitimních zájmů (Maxa, J. 2002). 

Z hlediska agroenvironmentální politiky patří západní část Šumavy do marginálních oblastí, čemuž 

odpovídají i přímé dotace na půdu. I na území bezlesí jsou I. zóny NPŠ, které však leží ladem, bez potřebné 

péče a speciálního managementu, který by zajistil dlouhodobou existenci chráněných společenstev rostlin a 

živočichů. Nálet smrků neúprosně a rychle postupuje na tyto plochy postagrárních lad dříve trvalých travních 

porostů luk a pastvin. Tyto plochy byly všechny po roce 1990 administrativním zásahem převedeny 

v katastru nemovitosti do ostatní plochy. Zajímavé je, že diametrálně odlišný přístup k péči o bezlesí má 

Krkonošský národní park, který od vlastníků zemědělské půdy vyžaduje řádné kosení a pravidelné 

využívání. Pokud tuto povinnost „ze zákona“ vlastníci a nájemci nedodrží, provede údržbu trvalých travních 

porostů orgán ochrany přírody sám a postoupí vlastníkovi fakturu za provedenou práci. 

Krajinný ráz a obraz celého pohoří Šumavy je tak tvarován a směřován jen podle představ ochrany přírody a 

ideologií radikalizovaných ekologistů a vyznavačů hlubinné ekologie. Přitom řada autorů (Vicena, 2011, 

Sádlo 2000) upozorňuje na to, že ochrana přírody bez poznání historického vývoje konkrétních lokalit a 

konkrétních společenstev je koncepčně nesprávná. Předmět a důvod ochrany je nutné na konkrétní lokalitě 

jasně definovat a nezahalovat do obecných prohlášení o ochraně biotopů, ekologické stability nebo původní 

203

přírody, kterou si nikdo nedovede představit, natož rekonstruovat. Původní příroda v současnosti na území 

NP Šumava bohužel neexistuje. 

Typické jednání státních orgánů na úseku ochrany přírody, ale i některých profesně deformovaných 

přírodovědců je historická naivita v chápání původní krajiny, 

kdy dočasná ochrana jednoho druhu rostlin 

nebo živočichů, byť zvláště chráněných, cenných a vzácných, zaniká z důvodu invaze jiného druhu. 

Například spontánní zarůstání vlhkých a zamokřených luk náletem smrků nebo bezzásahovost na geneticky 

významných hřebenových partiích lesa postiženého kalamitou kůrovce. Úředně aplikované přístupy 

bezzásahovosti v NP Šumava zničily už několik přírodních rezervací (např. Trojmezná, Modravské a 

Weitfällerské slatě, Čertovo jezero – rozvodí), tvrdí Vicena, 2011. 

Autoři Vicena a Sádlo se shodnou na tom, že se jedná o romantický pohled na reálný historický vývoj 

krajiny bez vědeckého základu. Bohužel tito autoři se opírají o vědecké poznatky v oboru lesního 

hospodářství, ale nezabývají se ideologizovaným až spiritualizovaným pozadím postojů a názorů ekologů a 

úředníků, kteří ve jménu Matky země bojují za přírodu pro přírodu bez člověka. „Problém“ těchto odborníků 

je mimo jiné také v tom, že oproti přírodovědcům, zabývajícím se dlouhodobě problematikou Šumavy, 

nemají množství a významnost publikací v impaktových mezinárodně uznávaných časopisech, ani 

dostatečný index citace svých publikací. V tomto směru je obtížné argumentovat na odborné úrovni. 

Podobně až komicky působí aktivity NP Šumava při odstraňování náletu dřevin na plochách bezlesí, pro 

vytvoření prostoru k letu některých chráněných ptáků (Plzeňský deník 2011). Buď sukcese se vším, nebo 

řízená, cílevědomá výchova a péče jak na lesních společenstvech, tak na společenstvech luk a pastvin. Je 

všeobecně známé, že biodiverzita krajiny, která neustále v Evropě klesá a nedá se tento trend zastavit, je 

závislá na přiměřených antropogenních vkladech. Bez pastvy a sečení louky s chráněnými druhy nemohou 

existovat P. Reich, 2012, V. Mazín, 1995) 

Příkladem degradačního procesu je území bývalého vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. V roce 

1993 byl na žádost NPŠ zpracován znalecký posudek, který kategorizoval bezlesí VVP Dobrá Voda 

z hlediska možnosti zemědělského využití. Na území se v roce 1993 vyskytovaly tři obce (Prášily, Hůrka, 

Dobrá Voda a Keply) a tři objekty živočišné výroby (Keply, Pustiny, Sedlo). Z dvaceti identifikovaných 

enkláv bezlesí bylo devět extenzivně využíváno. Celkem posudek vyhodnotil plochy bezlesí, které podle zák. 

č. 334/1992 Sb. „o ochraně zemědělského půdního fondu“ odpovídaly svými parametry zemědělské půdě, na 

1928 ha s následující charakteristikou: 

Kategorizace a delimitace bezlesí bývalého VVP Dobrá Voda (Mazín, 1993) 

Kultura Intenzita využití Výměra (ha Návrh na management nebo delimitaci 

Přirozená louka využívaná 626 dále využívat 

leží krátkodobě ladem 381 zapojit do využití 

Extenzivní pastvina suchá 597 dále využívat 

vlhká 325 půdní rezerva, péče o travní společenstvo 

Postagrární lada bez náletu dřevin 116 ekostabilizační plochy, jen údržba a péče 

Celkem výměra 

bezlesí 

s náletem dřevin 1150 ekostabilizační plochy, jen údržba a péče 

3195 

Z celkové výměry všech agroekologických celků bezlesí „VVP Dobrá Voda“, která činí 3194 ha, bylo 

znaleckým posudkem doporučeno 1929 ha využívat jako přirozené horské louky a pastviny (lučně pastevní 

využití) a zbylých 1265 ha bývalých luk a pastvin s různým stupněm zamokření a náletu dřevin využít na 

diferencovanou péči a pasivní ochranu s výchovnými zásahy prořezávání náletu. Je třeba vědět, že v roce 

204

1993 byl stav chovaného dobytka 10x nižší než v roce 1930. 

Bohužel ani po dvaceti letech nebyla tato navržená aktivace citlivou, diferencovanou péčí o horské louky a 

pastviny akceptována. Plochy květnatých luk, které již tehdy v roce 1993 byly v I. zónách NPŠ, jsou dnes na 

řadě míst zarostlé hustým náletem dvacetiletých smrčin a chráněné druhy rostlin a živočichů již na těchto 

lokalitách nemohou být (např. Zhůří, Hadí Vrch a další). 

Administrativním rozhodnutím byly po roce 1990 všechny zemědělské pozemky v kultuře louka a pastvina 

převedeny do kategorie ostatní plocha, kde je katastr nemovitostí eviduje dodnes. Jedná se o účelově 

zavedený nesoulad do katastru nemovitostí na výměře 3195 ha příslušnými státními orgány. Zároveň 

na území západní části Šumavy neprobíhá katastrálním zákonem předepsaná prohlídka skutečného 

stavu (§7) a z hlediska lesního zákona delimitace a převod do lesního fondu včetně rozhodování 

v pochybnostech (§…). Obrovský rozsah nesouladů katastru nemovitostí se skutečným stavem lze 

dokumentovat na výsledcích deseti komplexních pozemkových úprav. 

H.6. Škody na vodním režimu 

Motto: 

„Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.“ Evropská vodní charta 

„V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potenciálu území, 

nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit 

vodohospodářskou funkci území, tj. přirozené retenční schopnosti a možné zdroje vod.“ Nařízení vlády č. 40/1978 Sb. 

Zásadní problematikou je retence vody na území ČR, neboť z našeho území povrchové vody pouze odtékají 

a žádné nepřitékají. Lesní komplexy Šumavy ovlivňují mezoklima jižních a jihozápadních Čech, přičemž 

Šumava tvoří základní vodní zdroj pro téměř třetinu Čech a je pramennou oblastí Vltavy, Otavy a Úhlavy. 

Škody specifikované Ing. V. Mazínem, PhD. 

Šumava vyhlášená jako Chráněná oblast přirozené akumulace vod vykazuje vysoký celkový odtok vody IVE 

4c6 (Kříž, H., Atlas ČR, MŽP ČR). Je zřejmé, i když problematicky změřitelné, že na progresivně se 

zvětšujících plochách odlesněné, mělké, propustné půdy dochází ke zrychlenému odtoku povrchové vody, 

vyšší evapotranspiraci, erozi půdy, snižování její mocnosti a transportu jemnozemě do povrchových toků 

v nižších částech povodí (údaje ČHMÚ Praha) a její sedimentace v korytech toků, čímž dochází ke snížení 

jejich průtočné kapacity. To má negativní vliv nejen na celkový vodní režim Šumavy, ale i mikroklima a 

v důsledku zvýšení povodňového nebezpečí na středních částech povodí toků Plzeňského kraje. 

Na úpatí pohoří západní části Šumavy pod hranicemi CHKOŠ dochází k neobvykle vysokému 

transportu sedimentů, a to 0,6 – 0,8 t/ha/rok (údaj ČVÚT Praha 2007). Podobně nebezpečná je eroze 

v povodí Úhlavy, především u Q50 a Q100, který je extrémní (Kotrnec, Pokorný, 2011). V tomto směru je třeba 

upozornit na vzrůstající projevy vodní eroze v nejvyšších partiích Šumavy způsobené svážením odtěženého 

dřeva po kalamitě, ale i rozšiřující se holiny bez vegetace lesa, který se nesmí vysázet. 

„Holiny s mrtvými stromy podstatně extremalizují přízemní klima. Plochy s mrtvými porosty mají jasně 

nižší produkci entropie, tudíž i nižší odolnost vůči poruchám všeho druhu. Dostatečně transpirující povodí je 

odolné vůči všemožným klimatickým perturbacím. Transpirace je však podmíněna dostatčnou retenční 

kapacitou půdy. A ta je zase podmíněna přísunem organické hmoty do půdy. To zaručuje opad z dostatečně 

produkčního porostu .... a kolose uzavírá. Jasný závěr tedy zní: omezení transpirace na velkých holinách 

zvyšuje riziko klimatických a následně hydrologických extrémů, zvláště, když je plocha veliká.“ 

RNDr. Miloslav Šír, Ústav pro hydrodynamiku AV ČR 

Škody specifikované Ing. K. Simonem 

Celé území NP a CHKO Šumava je zahrnuto do vyhlášené Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod 

(CHOAV) Šumava, vyhlášené Nařízením vlády č. 40/1978 Sb. podle zák. o vodách. Zachování zdravých lesů 

snižuje dopady případných extrémních srážek a následných škod v důsledku povodní. Tento společenský 

význam lesů musí být základní prioritou zejména samotného MŽP a vedení NP Šumava. 

205

Vyhlašování bezzásahových zón je v přímém rozporu s uvedeným nařízením vlády, nastavený 

velkoplošný rozpad lesa zásadně narušuje vodohospodářskou funkci Šumavy, čímž vznikají dlouhodobé 

škody snížením retenčních schopností omezením retence vod ve srážkově bohaté oblasti. Z výše uvedeného 

lze odvodit, že že škody z povodní v r. 2002 byly i zčásti způsobeny počínající devastací šumavských lesů. 

Současná ekologická katastrofa rozpadu šumavských lesů by v případě obdobných povodní jako v r. 2002 

znamenala ještě větší rozsah škod, za kterými je v prvopočátku chybné lidské rozhodnutí. 

Snížení retenční schopnosti šumavských lesů prokazují hydrologická měření stavu vody Vltavy v Českých 

Budějovicích v minulosti (nejen ve vztahu na kolísání klimatu nebo jeho změny). Narušení lesů Šumavy 

vichřicemi a kůrovcovou kalamitou v letech 1868 až 1876 bylo v rozsahu cca na 11.000 ha (dle Pfeffera 

z r.1947). 

Stav vody řeky Vltavy před narušením lesů Šumavy vichřicemi a kůrovcem a po něm v letech 1859 – 1920 

(J. Šonka) 

Roky min. stavy 

max. stavy 

průměrné stavy 

1859-68 - 18,6 + 128,30 + 15,20 

1869-70 - 18,- + 137,00 + 14,40 

1871-74 - 24,25 + 123,75 + 1,25 

1875-84 - 30,70 + 190,80 + 6,70 

1885-90 - 46,33 + 187,00 + 6,33 

1891-00 - 63,40 + 180,30 - 25,10 

1900-10 - 65,80 + 144,40 - 30,90 

1911-20 - 67,20 + 138,00 - 45,43 

Pozn.: hodnoty jsou uváděny v cm, normál = 382,64 cm 

Minimální stavy vody Vltavy v Českých Budějovicích se po odlesnění snižovaly. 

Maximální stavy vody Vltavy v Českých Budějovicích se po odlesnění zvyšovaly. 

Výzkumy v NP Šumava z r. 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot min. a max. odtoků z daného území, 

neboť odumřelé lesní plochy, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly schopny akumulovat 

vodu tak jako zdravé lesní porosty (které se nacházely v daném území ještě v r. 1991). Negativní vliv změn 

lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již vědeckým pozorováním z let 

1998-1999, popř. 2004. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky byly 

dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními 

průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. Na snížení retenční schopnosti lesů, zamokřených, 

zavlažovaných luk a rašelinišť, zvýšení a snížení odtoků vody upozorňoval J. Šonka v letech 1997, 2003, 

2004 a to nejen ve vztahu na kolísání klimatu nebo jeho změny. 

Na základě výše uvedeného historického měření ve vztahu k rozsáhlým plochám odumřelých lesů a 

vzniklých holin po kůrovcových těžbách dojde k negativnímu dopadu na odtokový režim vodních toků – 

především Vltavy. Dle prohlášení OLH České akademie zemědělských věd vznikne v roce 2010 plocha 

10.000 ha až 15.000 ha odumřelých lesů popř. bezlesí v NP Šumava. Tato plocha se však zvětší o rozlohu 

kůrovcových těžeb v sousedních lesích, zejména v lesích, na kterých hospodaří Lesy ČR s.p. a Vojenské lesy. 

Uvedené údaje prokazují, že se jedná o výrazně větší poškození šumavských lesů, než ke kterému došlo 

v letech 1868 až 1876. 

V období extrémních srážek, popř. jarního tání sněhu se zvyšuje riziko z následných škod z ničivých 

povodní. 

V případě, že nastanou suchá období, je reálným předpokladem, že bude nedostatek vody, 

který postihne rozsáhlá území, tedy dochází k obecnému ohrožení ! 

Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc.: 

- Společenská újma hydrické funkce lesa snížení maximálních průtoků pro nadmořskou výšku nad 

850-1000 m při záměně lesního ekosystému za travní, příp. bušovitý 1010 Kč/ha ročně a 

50 500 Kč/ha trvale. Při zvýšení maximálních průtoků po záměně lesa za půdní kryt charakteru 

trvalých travních porostů 540 Kč/ha ročně a 26 900 Kč/ha trvale. Při újmě na kvalitě vody 

ve vodních tocích a nádržích při záměně lesa za trvalé travní porosty 2000 Kč/ha/ročně a 

100 000 Kč trvale. (Šišák L., 2005) 

206

- Průměrné náklady na úpravu kvality vody, likvidace dusičnanů a zákalů byly odhadnuty na 300 000 Kč/ha, 

přičemž roční cena uvedené funkce při úrokové míře 2% se odhaduje na 6 000 Kč/ha (Krečmer in 

Matějíček, 2001) 

- Zák. o vodách č. 254/2001 v § 3 uvádí: Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí 

ohrožovat jakost a zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové 

poměry a poškozovat břehy. K ochraně povrchových vod se podle § 21 a § 30 CHOPAV §27 se 

uvádí: Vlastníci pozemků jsou povinni zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních 

poměrů. Zejména jsou povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu 

půdy, erozní činnosti a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Pokuty zas porušení 

povinností podle § 122 se stanoví ve výši 1000 Kč až 1 000 000 Kč. 

- Zvyšuje se nebezpečí povodní. Po odlesnění horní Šumavy v letech l868-1970 v důsledku polomů a 

kůrovce se vyskytovaly větší povodně na Berounce a v Praze až do r.1918. (Šonka J., 2004, 

Simon K., 2012). 

- Mrtvý les po kůrovci má maximální povodňový odtok 16,07 l.s -1 .ha -1 zatímco zdravý les 3,14 l.s -1 .ha -1 . 

(Křovák F., 2004). 

- Vyšší poškození půd erozemi nastalo v důsledku poškození lesa vichřicemi a kůrovcovou kalamitou 

(Břízová E., 2004) 

- Vyšší acidifikace vod v důsledku vyššího obsahu dusičnanů souvisí s poklesem biospotřeby a mineralizace 

humusu a vedly k urychlení nitrifikace (Růžičková J., 2004) 

- Zvýšený pokles bazických kationtů v půdách nastal v důsledku odnosu dusičnanů po kůrovcové 

kalamitě (Kopáček J., 2001) 

- Při hodnocení vodivosti vody bylo zjištěno na Modravském potoce její zvýšení v důsledku odumírání 

porostů (Růžičková J., 2004). 

Andrea Kučerová (2003) z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni se zasadila o max. ochranu původního, 

starého porostu kolem prameniště Vltavy, upozornila na negativní dopad z hydrologického hlediska pro 

pramennou oblast Vltavy v případě vzniku rozsáhlejších odumřelých porostů: rozkolísanost průtoků, 

snížení kvality vody. Ve svém stanovisku dokázala, že maloplošná asanace porostu „C“ je menším zlem, než 

velkoplošný rozpad celé I. zóny. 

Před diktátem Správy NP na nastolení divočiny nezůstalo ušetřeno ani nanejvýše české a posvátné 

lesní místo Prameny Šumavy. Lesník Ing. Horník (2006) se vyjádřil: Pokud Správa NPŠ připustí zkázu 

tohoto pralesovitého klenotu, lze to nazvat barbarským činem srovnatelným s úmyslným spálením rukopisu 

Kosmovy kroniky nebo zbouráním rotundy na Řípu. 

Hnutí Duha v srpnu 2003 zablokovalo území a zabránilo umožnění aktivní ochrany kolem Pramenů Vltavy, 

ale také na celé řadě dalších lokalit (oblast Trojmezné, .........). 

H.6. Škody půdním režimu 

Vyjádření Ing. K. Simona 

Lesní půda je negativně ovlivňována v bezzásahových územích NP, kde došlo k odumření lesních porostů 

v důsledku žíru kůrovců a na rozsáhlých holinách po těžbách kůrovcového dříví (zejména tam, kde nebylo 

dostatečné množství přirozené obnovy) jsou vlivem vysoušení a oslunění prokázány výrazné ztráty humusu a 

živin z lesních půd. Dochází k mineralizaci nadložního humusu, jeho rozpadu a rozpadu mechových porostů 

a ke změně teplotního režimu krajiny. Nadložní humus je důležitý nejen pro přímé zadržení vody, ale 

zároveň zlepšuje vsak do půdy a odtokové poměry. Vznikem holin a obdobně odumřelého lesa na velkých 

plochách dochází ke změně půdního, teplotního a vodního režimu krajiny. 

Vyjádření prof. S. Vacka 

Rozpadem lesních porostů v důsledku uplatnění bezzásahového režimu dochází k rychlé mineralizaci 

humusových půdních horizontů (a to i pod suchými porosty), a příp. k interskeletové erozi. 

H.7. Škody mezoklimatické 

Škody uváděné Ing. . Simonem 

207

Klima je významně ovlivňováno odumíráním lesů a vnikem holin na rozsáhlých územích. Tím dochází 

ke snižování produkce kyslíku a možnosti vázat uhlík v dřevní hmotě, popřípadě ve stromové biomase. Živé 

stromy ve vegetačním období mají schopnost odnímat CO2 z atmosféry a při procesu fotosyntézy dochází 

k vytváření biomasy (vázání uhlíku ve stromové biomase a jeho akumulaci) a uvolňování kyslíku zpět do 

ovzduší. 

Do roku 2008 na ploše 6. 880 ha odumřelého lesa a holin (plochách po kůrovcových těžbách) v NP dochází 

k roční ztrátě přibližně 24.000,- tun na produkci kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost vázat 

přibližně 9.000,- tun uhlíku. Obnovované lesní porosty (přirozeně či uměle) mají ve svém počátku 

minimální schopnost vázat uhlík a produkovat kyslík. Tento deficit bude trvat mnoho desítek let. Na ploše 

4.000 ha (odumřelý les) bylo v r. 2009 ponecháno 1.400.000 m3 k samovolnému rozpadu. Z této rozpadající 

se stromové biomasy se uvolňuje uhlík a dochází k postupnému uvolňování přibližně 280.000,- tun uhlíku ve 

formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Těžba kůrovcového dříví ve výši dosahující skoro 300.000 m3 

dřevní hmoty a rozsáhlé odumřelé lesní porosty v roce 2009 výrazně zvýší negativní dopady na přírodní a 

životní prostředí. Vedle rozsáhlých materiálních škod (v době hospodářské krize a nedostatku finančních 

prostředků na sociální služby a další oblasti veřejného života) např. dochází a bude docházet k postupnému 

uvolňování 300.000 až 500.000 tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší, což přispívá 

k oteplování klimatu. Současně dochází a bude docházet k roční ztrátě přibližně 30.000 až 50.000 tun 

na produkci kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost ročně vázat více než 10.000 až 20.000 tun 

uhlíku stromovou biomasou. Za této situace není možno říci, že boj proti oteplování klimatu není ze strany 

MŽP míněn vážně. 


- Na kalamitních kůrovcových plochách se zvyšuje průměrná teplota o 2°C, což potvrzují pozemní i 

družicová měření. To vede ke zkracování trvání sněhové pokrývky a k vysokým teplotním rozdílům 

během dní. V poledních hodinách dochází na plochách bez horní etáže ke značnému přehřátí, čímž 

trpí nejmladší semenáčky a sazenice. 

- Na osluněných plochách je podstatně vyšší přímé sluneční záření až o 25%. Již dříve lesníci chránili 

sazenice v osluněném území hromadami klestu (Vicena, 2011 ex Komárek J., 1882). 

- Přísušky jsou dalším vlivem,který zhoršuje podmínky pro růst nejmladších zbylých stromů. Vyšší srážky 

horských poloh nevylučují, aby v kratších obdobích vznikaly přísušky, které mohou být pro mladé 

stromky nebo jejich roční letorosty zhoubné. 

- Zvyšuje se přízemní rychlost větru v bezlesém prostoru. Dospělý porost sníží rychlost větru až o 98%. 

Rychlejší vítr škodí sazenicím hlavně v zimě, kdy unášené sněhové a ledové krupky při povrchu 

ošlehávají pupeny a letorosty (Vicena, 2002). 

- Na velkých plochách bez dospělých stromů kolísá hladina spodních vod. Dospělé stromy neodebírají vodu 

z půdy, takže část povrchu zamokřuje. Na mokřinách se snižuje přírůst biomasy až o polovinu. 

- Na velkých plochách po kůrovci působí škodlivě pozdní mrazy, které v těchto polohách přicházejí ještě 

v červnu a červenci. Na Jezerní slati u Kvildy byly například ještě v červenci r. 1984 patnáctkrát 

teploty pod -1°C, které zničily tohoroční letorosty. Škodí také časné mrazy koncem srpna a počátkem 

září, kdy mladé prýty nejsou ještě dostatečně zdřevnatělé. První mráz na Křemelné byl v r.1978 již 

27.srpna (Vicena, 2011). 

- Zhoršuje se stav ovzduší. Přímé ozáření snižuje tvorbu jehličí až o 16%, tím omezuje jeho možnosti 

asimilace uhlíku, tvorbu organické hmoty, filtraci vzdušných nečistot, uvolňování kyslíku a 

zadržování horizontálních srážek. Snížení asimilace uhlíku vede ke snížení tvorby dřevní hmoty. 

Jde o finanční vyjádření obchodovatelného oxidu uhličitého, které se na světových trzích pohybují 

v rozmezí 5-13,7 USD za l tunu CO2 

(Alexandr P., 2010). 

Jeden hektar dospělého smrkového porostu váže ročně 3000-4000 kg uhlíku. 

Studie Dr. J. Pokorného, CSc. (2011) prokazuje vzrůst teplot pod mrtvými stromy. 

H.8. Škody ekonomického vývoje 

Omezování ekonomického rozvoje regionu 

208

Strategickým projektem dalšího projektového období EU je Evropský region Dunaj – Vltava / Donau - 

Moldau, kde na ploše 60 tis. km 2 žije 6 milionů lidí ve 3 státech. Srdce tohoto regionu tvoří Bayerischer 

Wald - Šumava – Műhlviertel, s plochou cca 6 tisíc km 2 . V současnosti je však možno říci, že horní komora 

tohoto zeleného srdce: česká Šumava, je vážně nemocná, chřadnoucí, vlivem nezodpovědných, 

fundamentálních ideologických přístupů skupiny „puristických naturistů“. 

Z uvedených údajů je patrné, že uskutečňovaná ochrana hodnot Šumavy, prioritně prosazující 

bezzásahovou divočinu, způsobuje rozsáhlé škody, přičemž místo národního parku, respektující 

vyjmenované potřeby ochrany Evropsky významné lokality i biosférické rezervace UNESCO, vzniká 

zdivočelá a znepřístupňovaná Šumava. Fundamentální požadavky na tuto divočinu nerespektují 

běžnou celoplošnou legislativu ČR a dokonce ani ochranné požadavky BR UNESCO a EVL Šumava. 

Býv. guvernér ČNB doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc. upozornil, že uskutečňovanou konzervativní ochranou 

Šumavy může docházet k úbytku obyvatel a návštěvníků a tím i k ekonomickému propadu regionu 

Šumavy. 

Škody ekonomické 


- Snížení produkce dřeva má následně vliv na zaměstnanost v celém okolí a to v lesním hospodářství a 

dalších odvětvích, které se dřevem zabývají nebo ho přímo zpracovávají. V oblasti NPŠ jde 

o lesní dělníky, pracovníky v nábytkářském a pilařském průmyslu, ve výrobě dřevěných obrazových 

rámů, dřevěných hraček a beden, dřevotřískových desek, v nákladní automobilové a železniční 

dopravě a v dalších obslužných činnostech terciární sféry jako jsou obchody a zásobování. Efektivně 

jde o ztrátu 1500 – 2000 pracovních míst. Z tohoto množství se asi polovina vyřešila vystěhováním 

s přímým dopadem na počty obyvatel, další polovina je odkázána na příslušné dávky 

v nezaměstnanosti. Ve 4 obcích v okolí NPŠ (Horní Planá, Nová Pec, Volary a Vimperk) se počet 

obyvatel od r. 1996 snížil o 936. 

- Lesnicko-hospodářská politika NPŠ (MŽP) jako velkého a suverénního hospodáře významně ovlivňuje 

okolní vlastníky. Při zpracování následků vichřice Kyrill použil NPŠ dotací MŽP k přemrštěně 

vysokým cenám dodavatelů prací, čímž došlo k odlivu těžebních firem od drobnějších vlastníků lesa 

do NP. Došlo také k neuspokojení poptávky drobnějších místních odběratelů. 

- NPŠ a MŽP vedlo obstrukční jednání při schvalování nového LHP pro ML Volary a ML Kašperské 

Hory až o 3 roky, během nichž došlo k poklesu dotací na vyhotovení LHP. 

- Škody na turistice 

- vyhodnocené býv. guvernérem ČNB doc. Tůmou na semináři v Modravě (5/8. 3. 2012) představují 

od r. 2006 ztrátu 1,8 mld. Kč. 

- nucenou policejní činností při blokádách aktivistů Duhy 

- způsobené pouhou skutečností obavy z blokád potencionálním návštěvníkům – po dotazu 

v případě dotazu na ubytovací zařízení, zda v místě nebudou blokády už pak nemají zájem. 

- Škody z těžby dřeva 

V uplynulých dvou desetiletích byly těžebními organizacemi ze Šumavy odvezeny miliony m 3 dřeva. Kolik 

získaných prostředků z těžby státních lesů zůstalo v ČR nebo na Šumavě asi už nelze zjistit – v tomto směru 

bylo podáno několik trestních oznámení. 

Ceny dřeva, zejména smrkové kulatiny prudce vzrůstají, český dřevoprůmysl kolabuje – na Šumavě však se 

přikazuje aby dřevo na stojato hnilo. 

Škody vlastníků pozemků 


Jeden z rozhodujících partnerů určujících úroveň kultivace vzájemných vztahů je vlastník pozemků, avšak 

úroveň partnerských vztahů v konfliktu okolo NP Šumava na nízké úrovni. Je třeba si uvědomit, že NP 

Šumava tvoří stovky kilometrů čtverečních státní půdy, kterou spravuje NP, Státní lesy, PF ČR, ÚZSVM, 

209

Povodí a.s. a další státem určení správci, ale i obce. Vedle toho jsou pak z hlediska stavu ekosystémů 

především bezlesí nájemci pozemků, kteří pobírají nemalé dotace na obhospodařovanou půdu. I když 

průzkumy zájmu občanů o spolurozhodování dokazují, že obecně je úroveň zapojení jen 10% populace, lze 

dosáhnout až 60%. Jistě, že je občanů, kteří opravdu zadarmo investují svůj čas a energii jako svůj příspěvek 

místní komunitě a společnosti málo, vrátí se tato iniciativa všem aktérům, tedy občanům, politikům i 

úředníkům (Berman, E. A kol., 2002). V případě rozměru současného konfliktu lze předpokládat, že se do 

diskuse o Šumavě zapojí poměrně vysoké procento občanů, vlastníků půdy a nájemců zemědělských 

pozemků. Ředitel NP Šumava Stráský (2012) se k tomuto vyjádřil: „Už nezní jen to, že Šumava má být 

hnědá, ale veřejnost pochopila, že bojovat s kůrovcem se musí a Šumava musí být zelená…v tomto úřadě 

(SNPŠ) je až polovina lidí, která má skutečně jinou představu, než jakým směrem se správa parku nyní 

ubírá“ (i Dnes 27. 2. 2012). Jedná se tedy jen o personální problém? A proč veřejnost jako většina mlčí nebo 

se její názory neobjevují v médiích? Těmito legitimními otázkami je třeba se zabývat. 

Město Kašperské Hory - škody na městských lesích 

Roční ztráta na zisku z městských lesů v NP vzhledem ke kůrovcovému dříví činí cca 10 mil. Kč. 

Město Volary - škody na městských lesích 

Zatím nebyly vyčísleny. 

Další finanční ztráty 


- Na okolních porostech vznikají finanční ztráty tím, že si vynucují neustálou pozornost a tím i vyšší náklady 

na kontrolu i opatření v ochraně lesa, na zpracovávání rozptýlených polomů a každoročně nově 

napadených nebo uschlých stromů 

- Na plochách II. zásahových zón se často přichází s asanací pozdě, kdy je jakost dřeva snížena počínající 

hnilobou nebo zabarvením. To snižuje cenu dřeva, v posledních letech to představovalo hodnotu až 

200 mil. Kč. 

- Ke zpracování kůrovcem napadených stromů se v prvních zónách používá velmi nákladných pracovních 

postupů. Tak např. odkorňování stojících napadených stromů je až 10 krát dražší. 

- V bezzásahových plochách je nutná realizace ochranných a obranných opatření (feromony, lapače, 

vyhledávání napadených stromů, speciální asanace), mimořádná opatření na ochranu proti klikorohu, 

zvěři, buřeni, mimořádné způsoby přibližování (vrtulník), asanace transportních rýh a opravy cest 

- Ke vzniklým škodám nutno započíst i vysoké částky, které MŽP platí na podporu nevládních organizací, 

na vypisování grantů a dotací různým institucím i provádění tendenčně nesprávných výzkumů, které 

mají odůvodnit bezzásahovost a „divočinu“. 


Nelze ignorovat ekonomickou stránku návštěvnosti Šumavy, neboť od roku 2006 velmi razantně klesá 

návštěvnost území NP Šumava turisty - o 4% za rok, na které jsou závislé obce a podnikatelé. Celkem je od 

roku 2006 příjem z této aktivity o 1,8 miliardy Kč menší. 

Rozpočtové určení daní 

Specifickou otázkou je postižení obcí Šumavy na území velkoplošné ochrany, kde nový zákon 

o rozpočtovém určení daní vycházející pouze z počtu obyvatel, jež nereflektuje rozsah plochy krajiny, kde 

je potřebné zabezpečit údržbu (minimálně cestní síť, zimní běžecké Bílé stopy, turistický Zelený autobus) a 

další obtížné specifičnosti velkoplošné ochrany, těžce poškodí místní obce. Znamená to další pokles 

návštěvnosti (který z někdejších 2,5 milionu návštěvníků ročně před vyhlášením národního parku klesá na 

polovinu) a tedy i možnosti obživy obyvatele při poskytování služeb návštěvníkům. 

Krátký přehled ztrát některých obcí uvádí Jana Luzumová v článku Šumavské obce přivede nový zákon do 

nesnází: 

obec ztráta v Kč 

Borová Lada 948 000,- 

Kvilda 919 000,- 

210

Škody na vedlejší produkci 

Nicov 188 000,- 

Nové Hutě 552 000,- 

Stožec 3 226 000,- 

Čachrov 663 000,- 

Hamry 989 000,- 

Horská Kvilda 737 000,- 

Modrava 3 928 000,- 

Prášily 4 028 000,- 

Šumava podzim 2012 


Zákazem vstupu do prvních zón a zákazem sběru lesních plodin na území NPŠ vzniká sociálně- 

ekonomická újma v borůvkových a brusinkových lesních typech 247 200 Kč/ha a to trvale. Výskyt borůvky 

je v NPŠ velmi častý zejména roste na lesních typech edafické kategorie Z,Y,M,K,N,V,O,P,Q,R. Rozlohu 

těchto porostů lze odhadnout na 25% rozlohy lesa, cca 15 000 ha. Újma obnáší 3,8 mld Kč. (ŠIŠÁK L.2004) 

H.9. Škody sociálně společenské 

Škody na zdravotně-hygienických funkcích a životním prostředí 

Prostředí se skládá ze všech faktorů a jevů vně organismu, které na tento organismus působí (jde o faktory 

fyzikální, chemické, nebo biotické – jiné organismy). Současně ovšem pojem „prostředí“ do značné míry 

popírá, že okolí organismu bylo založeno takto geometricky: „prostředí“ je nejen nositelem vztahů 

organismu k vnějším objektům, je také do značné míry součástí organismu samého, což platí také obráceně, 

souhrn všech organismů poskytuje svému prostředí neopominutelné charakteristiky. 

Společenská hodnota lesa v národních parcích je obdobná (podobná) jako u lesů v běžné krajině. 

Nemůže tedy být společenská hodnota lesa ani v národních parcích podřízena jednostranným zájmům 

ochrany přírody. Pro společnost (kdy lesy jsou národním bohatstvím) není přijatelné, aby v důsledku 

tohoto jednostranného úzkého zájmu docházelo ke zhoršování přírodního prostředí jako celku. 


Lidé rádi navštěvují zdravý a zelený les, poněvadž poskytuje zdravotní osvěžení. Je to způsobeno vyšší 

vlhkostí vzduchu uvnitř lesa, menšími teplotními výkyvy během dne, poskytováním stínu při letním horku, 

zmírňováním větrného proudění, vyčištěním ovzduší od prašných a plynných nečistot, vyšší obsah kyslíku, 

ionizací ovzduší a tvorba prchavých (volatilních) látek. Újma na těchto funkcích byla vyjádřena částkou 

ročně 2 573 Kč/ha. Tato částka platí pro plochy, na nichž byl les zlikvidován nebo na plochy, na které je 

zakázán vstup. Výměra těchto ploch je 20 000 ha (ŠIŠÁK L., 2004). 

Škody specifikované Ing. K. Simonem 

Jednou ze základních složek životního a přírodního prostředí je les. Každá rozumná společnost své lesy 

chrání a má k nim úctu, navazuje na práci předcházejících generací a dělá vše proto, aby lesy jako národní 

bohatství mohla předat následujícím generacím. Naše společnost má toto zakotveno v zákoně o lesích, 

v ustanovení § 1 je uvedeno, že les tvoří nenahraditelnou složku životního prostředí a je národním 

bohatstvím. H. Weidinger (Forstamt der Stadt Wien) o společenském významu lesa říká: „Lesy jsou 

skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou 

zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění 

vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká 

množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ 

K posouzení škod na životním prostředí v důsledku odumření lesních porostů a těžeb kůrovcového dříví, 

jsem použil dvě na sobě nezávislé metodiky. Jedna z těchto metodik byla vypracována týmem prof. 

211

I. Vyskota na základě finančních grantů MŽP. Dle uvedených metodik a dalších informací získaných 

z veřejných zdrojů, lze odhadnout škodu na životním prostředí ve výši 5 až 8 miliónů Kč na 1 ha. 

Pouze za rok 2008 lze odhadnout škodu na životním prostředí v NP ve výši 3,4 až 5,4 miliard Kč. 

Škodu na životním prostředí v NP od roku 1991 do konce roku 2008 lze odhadnout na 34,- 

až 55,- miliard Kč. 

Lze předpokládat, že do konce roku 2009 vzrostly škody na životním prostředí, resp. společenských 

funkcí lesa v NP o dalších o 7 až 13 miliard Kč. 

V případě získání přesných informací o stavu poškození konkrétních lesních porostů, lze uvedené odhady 

upřesnit, popř. znaleckým posudkem prokázat. 

Na počátku měsíce září roku 2009 jsem fakticky stejný materiál (zejména ve vztahu k informacím 

publikovaným v polovině roku 2009) zaslal ministru ŽP. Do dnešního dne MŽP nereagovalo (MŽP se již 

v roce 2008 seznámilo se znaleckým posudkem, který řešil obdobnou problematiku týkající NP Šumava). 

ČIŽP opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí 

a ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a opět fakticky nereagoval. 

V roce 2008 obdržel NP Šumava 326 miliónů Kč dotací z veřejných prostředků (informace z veřejných 

zdrojů) na svoji činnost (za tři roky se jedná o skoro 1 miliardu Kč). Je nezbytné uvést, že lesnické 

organizace před zřízením NP Šumava vytvářely zisk a zabezpečovaly zaměstnanost místního 

obyvatelstva. Proto vzniká otázka, zda nebyly vydávány veřejné finanční prostředky vlastně 

na zhoršování přírodního a životního prostředí ? 

Škody na kulturně-naučných funkcích lesa 

Naši předkové moudře věděli, že pokud má stát a občané chránit nejcennější části přírody, které 

jsou vzácné, je třeba začít u výchovy a vzdělání mladých lidí, kterým umožníme seznámení i 

s nejcennějšími částmi přírody. 


Tyto škody pro společnost vznikají jednak zákazem vstupů do některých zón, takže omezují přístup 

k poznání přírodních jevů a krás. Na velkých plochách mrtvého lesa omezují možnosti pro estetické 

prožití volného času. Škody lze vyčíslit částkou ročně 1 663 Kč/ha (Šišák L. 2004). 

Degresivní demografický vývoj (vyhánění obyvatel) 

Pracovní příležitosti (omezování pracovních příležitostí) 

Turistické a rekreační příležitosti (omezování přístupnosti) 

„Posláním národního parku Šumava je ............ i využití území národního parku k turistice a 

rekreaci nezhoršující přírodní prostředí“ 

§2, odst. 1 Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava 

Ing. K. Simon sděluje 

Využití území NP Šumava k turistice a rekreaci se zhoršuje zejména v lokalitách, kde jsou ponechány 

odumřelé porosty a kde již dochází nebo bude docházet k rozpadu těchto porostů s možností zranění 

návštěvníků. Tento problém se v nejbližší době projeví také např. v lokalitě, která je jednou z nejvíce 

navštěvovaných – Prameny Vltavy. 

Omezování sociální infrastruktury 

Základní škodou na obyvatelstvu je zásadní omezování výchovně-vzdělávacích funkcí zákazem a 

znemožňováním používání historicky vybudovaných a vyznačených turistických tras Klubem 

českých turistů. Zřízení strážci pak hlídají turisty a místní obyvatele, aby je nevyužívali. 

212

Zásadní zamezování přístupnosti pro obyvatele, turisty, rekreanty a sportovce – V. Mazín 

Tato problematika dosud byla na úplném konci zájmu oficiálních struktur SNP Šumava či akademické obce. 

Přitom v některých exponovaných lokalitách, kde je přirozený konflikt obou stran, jde o zásadní věc. 

Turistické stezky historicky vedly vždy po hřebenových partiích přirozených smrčin (kde je i výskyt tetřeva). 

Problematika je v současnosti vyhrocena do nekompromisních postojů, které se radikalizují, Věc ochrany 

Šumavy dospěla do stadia, kdy je chráněna nikoli před kůrovcem, ale před člověkem návštěvníkem. 

Příručky pro turisty přesvědčují návštěvníky, že jezdit na kole po Šumavě je nepatřičné, že tak nelze vnímat 

krajinu a je lépe jít pěšky a mimo nejatraktivnější části Šumavy. To samozřejmě vyvolá napětí mezi oběma 

stranami, které se vyostřilo do otevřeného konfliktu. Přitom podle zhodnocení všech podmínek vykazuje 

západní část Šumavy velmi vysoký potenciál cestovního ruchu (bodová hodnota 101 – 200, Bína, J., 2011). 

Vedle toho dynamika rozvoje obcí je na nízkém stupni (Novák, J., 2011). Na rozdíl od většiny států EU jsou 

lesy ČR volně přístupné návštěvníkům a dokonce zde tito občané mohou sbírat pro svoji osobní potřebu 

plody. Je to zvyklostní právo již z doby Marie Terezie a můžeme říci, že svobodný občan ČR si již nedokáže 

představit oplocený les s cedulemi zákazu vstupu. Tím spíše je přirozenou touhou a potřebou vstupovat na 

území NP Šumava, aby člověk mohl poznávat přírodní krásy a mohl žít plnohodnotný vztah s krajinou svého 

domova a vlasti. Místo toho však Správa NP a CHKO Šumava účelově rozšiřuje hranice vyhlášených 

PR (např. Jezerní stěna, Svaroh, Juránkova chata) a I. zón, aby znemožnila přístup návštěvníků 

Šumavy do hřebenových partií. Podobné zásahy se poslední rok dějí i na bavorské straně, kde jsou 

úmyslně pokácenými stromy zataraseny cesty nebo dokonce vybagrovány. Obce na bavorské straně uvádí, že 

v roce 2011 bylo vykázáno jen milion návštěvníků, což je polovina, než v minulých letech. V souvislosti 

s ničením cest, zatarasováním a zákazy zpřístupnění stávajících účelových komunikací (silniční zákon) jsou 

nebezpečné i z hlediska možného požáru suchých stromů a zdraví návštěvníků (viz potřeba založení 

integrovaného záchranného systému, který v NPŠ chybí). Argumentací pro zpřístupnění celých území NP 

Šumava ze strany ochránců přírody je výskyt tetřeva hlušce nebo tetřívka. Tento druh živočichů představuje 

„zástupce“ velkého počtu vzácných a ohrožených druhů. Všechno, co se udělá pro záchranu tetřeva hlušce a 

tetřívka, automaticky pomůže mnoha dalším ohroženým druhům. Sotva některý z těchto druhů byl a je 

natolik ohrožen lidskými aktivitami, a proto hraje tak důležitou roli (Scheffler, 2012). Je všeobecně známé, že 

populace ptáků v určité lokalitě indikuje míru biodiverzity. Je ale také známé a bohužel dokázané, že v rámci 

Evropy se nedaří tuto biodiverzitu krajiny udržet, natož zvýšit. Důvodem je to, že postupem civilizace došlo 

k narušení biologické rovnováhy na celém území, a to i v chráněných oblastech. Kulturní snaha chránit 

přírodu před člověkem je správná, ale jde o způsob této lidské aktivity a rozsah území, ve kterém je přísná, 

konzervativní ochrana přírody vykonávaná. Jestliže má člověk chránit tetřeva hlušce, pak před jeho 

přirozenými predátory, což jsou liška a kuna, nikoli turista. Moudrý ochránce přírody vstupuje citlivě do 

narušené biologické rovnováhy nejvzácnějších lokalit a iniciuje přírodě blízké procesy. Zároveň moudrý 

ochránce přírody ovlivňuje mentalitu návštěvníků a obyvatel krajiny tak, aby se zvýšila kultura a sepětí 

člověka s přírodou. Konflikt mezi ochranou přírodu a turismu tkví v povaze věci a nejedná se o něco nově 

vzniklého vyhlášením NP Šumava. Přitom je zase jen přirozeností člověka a stvoření (přírody), že turistické 

stezky vedou po hřebenových partiích. Je tomu tak ve všech pohořích Čech obdobné geologické skladby. 

V Krušných horách např. jak německá, tak česká strana ochrany přírody se rozhodli využít vyšlapané 

stezičky a apelují osvětou a agitací na zvýšenou ohleduplnost vůči potřebám přírody. Vycházeli přitom ze 

zkušeností předků (Lesy, rašeliniště a divocí hrabaví opeřenci (M. Scheffler, 2012). O tom, že člověk je 

součástí přírody, do které přirozeně patří, avšak musí se v ní umět chovat citlivě a pokorně svědčí mnoho 

zápisů: 

„Ne pospíchat, ale pobývat. Ty všechny malé přírodní radosti si žádají povšimnutí, jinak je tvá cesta bez 

prospěchu, tisíce krás a podnětů pro tebe zůstane nepoznaných. Zejména když tě doprovází tvé ratolesti, tak 

pak jim pomáhej mít oči otevřené, pozorovat, studovat, spřádat duchaplné myšlenky, obohacovat jejich 

vědomosti a na Boží zázrak nahlížet zbožně a s radostí. Mluv s nimi o zázračném oděvu květinky, o jejím 

žlutém kloboučku s bílou stuhou, o pokyvující hlavičce, o mnoha ručičkách a tenkých dlouhých nožičkách. 

Tvoji miláčci budou naslouchat, budou mít radost a budou sami vymýšlet pohádky.“ (Otto Findeisen, 1860- 

1937, učitel a vlastenec z Eibenstocku). 

„Člověk potřebuje zážitky v přírodě jako protiváhu neklidu a strachu srdce, studeného, kovového třpytu 

strojů, stínu atomové bomby. Svět se stal nebezpečným, ale cesty, které nám ukazuje svědomí – zpátky 

k přírodě – nás mohou z bludného kruhu vyvést.“ (Theodor Heuss 1884 – 1963). 

„Neobvyklé vzrušení, v němž se pták nalézá během toku, umožňuje do jisté míry vysvětlit, že chvílemi dělá 

213

nejneuvěřitelnější ztřeštěnosti. Tak např. spisovatel Wildungen píše o tetřevovi, který se náhle vrhl na 

dřevorubce řezající stromy, tloukl je křídly, kousal je a nenechával se odehnat. Jiný podle údajů stejného 

autora vyletěl na pole a postavil se do cesty koňům a splašil je; třetí se pustil do každého, kdo se blížil k jeho 

stanovišti a dokonce se pokusil rozdat si to i s koňmi lesníků“ (Alfred Brehm 1829 – 1884). Vedle zpráv o 

charakteru tetřeva v kontaktu s člověkem je z poslední doby řada svědectví lesníků a turistů o tom, že tetřev 

se pohybuje v blízkosti lidí s určitou zvědavostí a lze jej bez větších problémů pozorovat (Železnorudský 

zpravodaj. P. Šebestová, ročník XII, červenec 2012). Zdá se, že zásadní pro ochranu tetřeva není ani tak jeho 

klid a ochrana před turisty, jako dostatek potravy, které rapidně ubývá tak, jak usychá les (Plaňanský K. 

autor Kerles M., Lidové noviny, duben 2012). 

Ke kvalitě života, což je jeden z hlavních cílů agroenvironmentální politiky EU, patří právo na pobyt 

v krajině a přírodě. K tomu patří i obecné právo používat veřejné polní a lesní cesty. Je to základní 

lidská a občanská svoboda, deklarovaná mimo jiné i silničním zákonem, ale i ústavou. Představa 

přírodovědců a stoupenců bezzásahovosti je naopak cesty rušit, včetně těch, které jsou vymezeny 

v katastrálních mapách. Podobná snaha je u orgánu státní správy lesů a Lesů ČR, kdy nemají zájem o 

zaměření a zavedení pozemků lesních cest do katastru nemovitostí při komplexních pozemkových úpravách. 

Zvláštní fenomén týkající se znepřístupnění krajiny je na několika větších lokalitách bývalých vojenských 

újezdů, kde se nachází nevybuchlá pěchotní, dělostřelecká a ženijní munice (Hůrka, Stodůlky, Vysoké 

Lávky). V prvních turistických mapách byly tyto lokality zakresleny po roce 1990, ale pak došlo 

k prohlášení, že k žádné ekologické zátěži zde nedošlo a dodnes k žádné pyrotechnické očistě nedošlo … 

(Valtr, 2012). Naopak v roce 2012 byly tyto životu nebezpečné plochy označeny výstražnými cedulemi … 

Pokud návštěvník Šumavy, cyklista nebo turista vstoupí jen o krok mimo vojenské asfaltové cesty, riskuje 

svůj život. V současnosti je SNP Šumava nucena pod tlakem veřejnosti založit jednotku integrovaného 

záchranného systému, aby byl v tomto směru dodržen zákon. Z hlediska turistického ruchu pak jde také o to 

zachovat ústavně zaručeného práva na svobodu pohybu (čl. 14 (1) Ústavy). S tím ovšem souvisí potřeba 

posouzení a návrhu na integrovanou síť účelových komunikací v celém území. Tuto potřebu by mj. měl řešit 

územní plán obcí. Postoj některých přírodovědců a občanských aktivit, že „oheň je příroda“ nebo „tak ať to 

shoří“ by pro stát a obce měl být nepřijatelný až zločinecký. 

Z hlediska geopolitického a filozofického lze vypozorovat zvláštní paradox. Ochrana přírody je přímo 

závislá na člověku, který je subjektem tohoto fenoménu. Nebylo by co chránit před čím, kdyby 

nevstupoval do přírodě blízkých území hospodář a návštěvník. Vytvořit opuštěnou krajinu přístupnou 

jen strážcům NPŚ a přírodovědcům je nonsens. Vždy tedy jde o hledání racionálního kompromisu. 

Vedle toho se nelze chovat cynicky a arogantně k evidentním potřebám přírody a je nutné respektovat 

řízený režim turismu (např. v lokalitách s výskytem tetřeva a tetřívka). 

Případ žádosti obnovení turistických cest na území CHKO Královský hvozd 

Občanské sdružení Otevřená Šumava požaduje obnovu turistických tras 

→ podle dochovaných historických map legalizovat stávající pěší stezky (pěšiny) 

→ na některých úsecích jsou stávající lesní cesty, někde jen pěšiny v lese, které jsou neoficiálně 

využívány 

Technické a technologické řešení nespočívá ve stavební činnosti: 

→ jen prořezání pokácených kmenů pro průchod 

→ označení trasy 

Geneze případu: 

- březen 2012: konzultace na SNP Šumava ve Vimperku, na základě které o. s. Otevřená Šumava 

sepsalo záměr podle zákona č. 100/2001 Sb. (EIA) na obnovení 6 cest v území k. ú. Špičák a 

Hamry (jiná možnost řešení obnovení cest nebyla ze strany SNP Šumava doporučena) 

- 25. 4. 2012 byla přijata žádost (podání) os o. s. Otevřená Šumava Krajským úřadem Plzeňského 

kraje s doloženým sdělením SNP Šumava z 6. 12. 2011, že „nelze vyloučit významný negativní vliv 

na EVL a PO“ 

- 3. 5. 2011 postoupil KÚ PK žádost MŽP ČR k přímému vyřízení (§ 23 (3) zák. č. 100/2001 Sb.) 

- 21. 5. 2012 MŽP ČR Praha odbor posuzování vlivů na ŽP vydalo sdělení, že ve: 

- zjišťovacím řízení § 4 (1) písm. e) zák. č. 100/2001 Sb. musí být provedeno posouzení 

potencionálních vlivů na životní prostředí (zejména EVL a PO) 

214

- žádost je nutné doplnit: výjimkami ze zákona č. 114/1992 Sb.,jednoznačně uvést, zda 

existuje přeshraniční vliv, uvést opatření k vyloučení nepříznivých vlivů 

- pak lze teprve rozhodnout, kdo je příslušný orgán k provedení zjišťovacího řízení (kraj nebo MŽP 

ČR) 

- 22. 5. 2012 konzultace (pomoc) na odboru posuzování vlivů na životní prostředí MŽP ČR Praha 

s výsledky: 

- doporučení, aby záměr vyplnila a podepsala osoba s úředním oprávněním pro posuzování 

NATURA 2000 (pak by vše skončilo a proces by nepokračoval dále na § 9 („velký 

posudek“) 

- posuzovatel musí také určit, zda je, či není přeshraniční vliv 

- doporučení vyloučit z žádosti cestu „Lávkové cesty“, která by vyžadovala na dvou místech 

obnovení dřevěných lávek, a tím technické řešení 

- doporučení požádat SNP Šumava znovu o sdělení 

- 29. 5. 2012 o. s. Otevřená Šumava požádalo SNP Šumava o nový aktualizovaný návrh bez „Lávkové 

cesty“, s návrhem případného odstranění ležící kalamitní hmoty šetrnými metodami (stahování klád 

pomocí koní, lanovku), které jsou běžně užívané v NPŠ, ale i odkazy na jednoznačně neprokázaný 

rušivý vliv turistů na tetřeva 

- 4. 6. 2012 vydala SNP sdělení, že trvá na původním stanovisku z 6. 12. 2011 

- 17. 9. 2012 konzultace o. s. Otevřená Šumava na MŽP ČR Praha, sekce ochrany přírody, odbor 

zvláštní územní ochrany přírody a krajiny, doporučení: 

- Odlišit a rozdělit žádost o obnovení šesti cest podle postavení a problematiky ochrany území, 

kterým prochází: cesty, jejichž trasa nevede přes NPR, ostatní cesty v CHKOŠ 

- Vzhledem k tomu, že pro obnovení cest mimo NPR není nutný povolovací proces (zákon č. 

100/2001 Sb.), protože jsou na území CHKOŠ, není ani nutné podávat (žádost) záměr na 

jejich obnovení ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb. Z určitého pohledu režimu zákona č. 

100/2001 Sb. je možné vnímat žádost o obnovení stávajících cest jako záměr. Ale ve 

skutečnosti se nejedná o investiční činnost nebo technologii, která by měla vliv na životní 

prostředí či ptačí oblast, protože nelze podle vyhodnoceného záměru (posudku) předepsat 

podmínky pro povolovací proces. 

- Jelikož se jedná pouze o označení stávajících stezek, které jsou extenzivně využívané turisty 

v rámci CHKOŠ, není podle zákona č. 114/1992 Sb. nutné o obnovení žádat. Legislativa 

nezakazuje a neomezuje používání cest. Ani zákon o ochraně přírody, ani lesní zákon. 

- Pro předmět ochrany klidové oblasti (tetřev) není turistika ideální aktivita (tetřev tuto aktivitu za 

posledních 100 let příliš nezná), ale zákaz používání stávajících stezek, byť 

neoznačených, ze zákona nevyplývá (jediné omezení by přicházelo v úvahu ze strany 

vyhlášky Přírodní památky Královský Hvozd) 

- Správa CHKOŠ může do využívání stezek vstoupit omezením vstupu v určitém období 

(např. hnízdění, ale to je mimo turistický ruch - zima, léto), takže by následovalo 

vyjednávání podmínek 

- Nic nebrání vyznačení cest po dohodě se Svazem turistů a po dohodě s vlastníky stromů, což jsou 

Lesy ČR. Toto je věc občansko-právní, tedy dohoda mezi vlastníkem a neziskovou 

organizací. Vhodné je trasu vést mimo podrost nebo již existující erozní rýhy apod. 

V některých lokalitách NP a CHKO Šumava se běžně stává, že se překrývají přírodní rezervace, ÚSES, I. 

zóna, Natura 2000 PO, biosférická rezervace UNESCO, EVL, Přírodní památka, Přírodní rezervace a další 

vyhlášená a registrovaná ochranářská opatření a zvláště chráněná maloplošná území. V realitě však se může 

jednat o mrtvý les na počátku sekundární sukcese s nejistým výsledkem časového horizontu sta let. Tato 

nízká transparentnost všech právních nástrojů zabezpečujících ochranu společenství a populací vedla 

Evropskou komisi k výtkám, které reflektovala novela zákona o ochraně přírody č. 349/2009 Sb. ke 

zjednodušení, zpřehlednění a zprůhlednění složitého správního řízení. Přesto pro řadového občana, ale i 

ostatní správní úřady je administrativní bariéra předpisů okolo NP a CHKO Šumava obrovská (viz žádost o. 

s. Otevřená Šumava na obnovení původních turistických cest v Královském hvozdu 2012). 

Tato nepřehlednost a nekoncepčnost (neřád) dávají prostor pro uplatnění různých ideologických představ a 

dogmat, mnohdy bohužel prezentovaných i částí vědecké obce. Dvacetiletá až čtyřicetiletá absence cílů 

ochrany přírody způsobuje, že přírodní procesy, které logicky potřebují asistenci člověka, nemohou fungovat 

a směřovat k cílovému, pokud možno rovnovážnému, stavu, který by se ustálil v určitém klimaxovém stádiu 

215

nebo rovnovážné dynamice. 

H.10. Škody specifikované znalcem Ing. K. Simonem 

Posouzení situace a stavu lesních porostů a porostních skupin v r. 2008 

Lokalita Trojmezná 

V roce 1933 bylo území Trojmezná hora vyhlášeno státní přírodní rezervací (tehdejším MŠANO). V roce 

1947 byl vydán pokyn k obnově přírodní rezervace (tehdejším správcem majetku), ve které bylo stanoveno, 

že toto území je územím bez zásahu s výjimkou zásahů proti hmyzím škůdcům (listina byla předložena 

Vojenskými lesy v rámci zpracování podkladů k důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163 o zřízení NP 

Šumava v roce 1991). Vyhláškou č. 85 Ministerstva školství, věd a umění publikovanou v úředním listě č. 11 

ze dne 13. ledna 1950 byla obnovena a rozšířena přírodní rezervace Trojmezná hora. V ustanovení II. 

vyhlášky č. 85/1950 je mj. uvedeno: V rezervaci omezuje se těžba pouze na těžbu souší a nejnutnější vyjmutí 

starých, života neschopných stromů k zachránění mladého náletu a zabránění nebezpečí možného rozšíření 

hmyzích kalamit. Mj. je uvedeno, že tyto závazky platí i pro každého dalšího nástupce v držbě. Platnost této 

vyhlášky by měl posoudit orgán činný v trestním řízení. 

Rámcové směrnice péče o lesní ekosystémy v NP ve všeobecné části LHP je u I. zóny uvedeno: Celé území 

I. zóny bude ponecháno přirozenému vývoji, bez veškeré lesnické činnosti. Se souhlasem orgánu státní 

správy se připouští v části I. zón, diferencovaná fytosanitární opatření k tlumení gradace kůrovců. Zásadní 

význam I. zóny Trojmezná, jako kůrovcového zdroje je od poloviny roku 1999, kdy došlo k blokádě. 

Od srpna 1999 do října 2003 tam padlo kůrovci za obětˇ 32 494 m3 smrku, z toho za období od května 2002 

do října 2003 to bylo 12 506 m 3 (referát na 28. Setkání lesníků tří generací, únor 2004). Stav I. zóny 

Trojmezná (vybraných porostních skupin) je dále popsán. Lesní porosty na tomto území, které je chráněno 

již od roku 1933 (státní přírodní rezervace) fakticky odumřely. Postiženy byly i rozsáhlé plochy sousedních 

lesních porostů, včetně lesních porostů na území Rakouska a Německa (v době venkovního zjištění byla 

dokončována těžba kůrovcového dříví. 

Územní pracoviště Modrava 

Lokalita Prameny Vltavy leží v nadmořské výšce 1100 a 1200 m v blízkosti státní hranice SRN. Vlastní 

prameny Vltavy se nacházejí na v. svahu Černé hory (1315 m n.m). Lesní porosty I. zón jsou součástí státní 

přírodní rezervace „Prameny Vltavy“ vyhlášené výnosem Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 12. 1989. 

Po vzniku NP Šumava v roce 1991 se v prostoru Modravských slatí „podařilo“ zablokovat zpracování 3830 

m 3 kůrovcem napadeného dřeva rozptýleného na více místech. Tyto lokality se staly ohnisky dalšího šíření 

kůrovce a rychlého rozpadu okolních smrkových porostů v následujících letech (viz referát na 28. Setkání 

lesníků tří generací). 

Lokalita Prameny Vltavy 

U níže uvedených porostních skupin byl k 1. 1. 2000 evidován nulový stav kůrovcového dříví 

(při zpracování LHP se provádělo šetření „souší“ – SOJ – souše jehličnatá). 

Lesní porost, porostní skupina 79 A 1 

1. zóna, Vrchovištní slať – evropské rozvodí Vltavy (Severní moře) a Ilsy (Černé moře). Okolo vrchoviště 

kmenovina rozdílných výšek na rašelině. 

Lesní porost, porostní skupina 80 G 1 

1. zóna, svah k V, střední sklon. Vzrůstný porost, doporučeno ponechat přirozenému vývoji. Plocha porostní 

skupiny 6,28 ha, věk 116, zakmenění 8, pásmo ohrožení D, obmýtí 300 let, zastoupení SM 100, LT 8K2, HS 

20. Nezpracovaná kalamita z roku 2007 činila 800 m3 (odhad NP). I. zóna bez zásahu. K posouzení újmy na 

funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ 

po zohlednění ovlivňujících faktorů je stanovena výměra 0,95 ha (321 m3) asanovaného kůrovcového dříví a 

345 m3 (1,02 ha) stojícího kůrovcového dříví. 

Zodpovězené dotazy 

Došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů 

„kůrovců“ ? 

216

Došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů 

„kůrovců“ ve vybraných lesních porostech územních pracovišť Stožec a Modrava. Tato újma na funkcích 

lesa ve finančním vyjádření činí: 

Dle metodiky prof. Vyskota je odhadnuta újma ve výši: 1.355.605.000,- Kč 

Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 811.147.000,- Kč 

Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých 

činitelů „kůrovců“ v lesních porostech od vzniku NP do roku 2003 došlo v rozsahu: 

Pro odhad byla převzata rozloha 4667 ha (přepočet 300 m3/ha) poškozených lesních porostů v důsledku 

působení kůrovců, viz. bod 3.3. Při respektování základních principů ochrany lesa proti kůrovcům, viz 

ustanovení II. vyhlášky č. 85/1950 mohlo dojít při řádné ochraně všech lesních porostů k poškození 

v důsledku žíru kůrovců jen na ploše do 20 %, tj. na ploše menší než 933 ha lesa. 

Pro stanovení újmy byla dle výše uvedeného odvozena plocha 3.734 ha poškozených lesních porostů 

v důsledku žíru kůrovců. Pro stanovení újmy dle metodiky č. 1 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 

8.763.932 Kč/ha, dle metodiky č. 2 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 5.244.033 Kč/ha. Průměrná 

hodnota je stanovena ve vztahu k bodu 4.1.1. a přílohám č. 1 až 18 a 21 až 38. 

Dle metodiky prof. je odhadnuta újma ve výši: 32.724.522.088,- Kč 

Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 19.581.219.222,- Kč 

Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých 

činitelů „kůrovců“ v lesních porostech v roce 2008 došlo v rozsahu: 

Pro odhad bylo převzato množství 200.000 m3 nového kůrovcového dříví v roce 2008, přepočtem se jedná 

o 667 ha (zásoba 300 m3/ha) poškozených lesních porostů v důsledku žíru kůrovců. Při řádné ochraně lesa 

proti kůrovcům, asanaci veškeré větrné kalamity, včetně ponechaných 140.000 m3 kalamitní dřevní hmoty 

z roku 2007, asanace veškerého kůrovcového dřeva a využití části kalamitní dřevní hmoty z roku 2008 jako 

lapáků, mohlo dojít k poškození lesních porostů v důsledku žíru kůrovců jen na ploše do 10 %, tj. na ploše 

menší než 67 ha lesa. Pro stanovení újmy byla dle výše uvedeného odvozena plocha 600 ha poškozených 

lesních porostů v důsledku žíru kůrovců. Pro stanovení újmy dle metodiky č. 1 je vypočtena průměrná 

hodnota újmy ve výši 8.763.932 Kč/ha, dle metodiky č. 2 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 

5.244.033 Kč/ha. 

Dle metodiky prof. Vyskota je odhadnuta újma ve výši: 5. 258.359.200,- Kč 

Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 3.146.419.800,- Kč 

Došlo v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ ke zhoršení přírodního prostředí v odumřelých 

lesních porostech ? 

V důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního prostředí: 

V odumřelých lesních porostech v důsledku žíru kůrovců (zejména tam, kde není dostatečné množství 

přirozené obnovy) a na rozsáhlých holinách po těžbách kůrovcového dříví jsou vlivem vysoušení a oslunění 

prokázány výrazné ztráty humusu a živin z lesních půd (Úlehla 1947, Yanai 2003, Baláž 2007). Dochází 

k mineralizaci nadložního humusu, jeho rozpadu a rozpadu mechových porostů a ke změně teplotního 

režimu krajiny. Nadložní humus je důležitý nejen pro přímé zadržení vody, ale zároveň zlepšuje vsak do 

půdy. 

Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrický režim v NP Šumava byl prokázán již pozorováním z let 

1998-1999. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky byly dosahovány 

ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky 

v porovnání se suchým stojícím lesem a pasekou. 

Výzkum prezentovaný v roce 2004 prokázal, že v důsledku rozpadu šumavských horských smrčin se 

vznikem mrtvých lesů, popř. vzniku holin na velké ploše, mohou být z hydrologického hlediska nebezpečné, 

neboť dochází ke změně vodního a teplotního režimu krajiny. Dochází ke změně teplotně – vlhkostních 

parametrů krajinného krytu, ke zvýšení teplot o 3-7 relativních tříd v oblasti rozpadu horských smrčin a 

vzniklých holin. Byla prokázána přímá souvislost mezi zvýšením teploty ve smrkových porostech 

napadeným kůrovcem a snížením půdní vlhkosti. Zvýšení relativní teploty v krajinném krytu a snížení 

vlhkosti indikuje významnou změnu v přírodním prostředí, jako důsledek kůrovcové kalamity na velkých 

plochách. Lesní ekosystémy mají v přírodním prostředí v letních měsících relativně nejnižší teploty a 

217

nejvyšší vlhkost. Uhynutí stromů na velkých plochách je provázeno snížením transpirace, tedy posunem 

tepla od skupenského k teplu zjevnému. Změna distribuce teplot a vlhkosti krajinného krytu může mít na 

jedné straně důsledky pro změny mikroklimatu a energetické bilance daného území, na straně druhé pro 

režim odtoku, který odráží retenční schopnost krajiny a mikroklimatické podmínky. Uvedené zjištění 

nevede k zachování nebo zlepšení přírodního prostředí NP Šumava, ale naopak k jeho zhoršení. 

V důsledku odumření lesních porostů a těžby kůrovcového dřeva dojde ke snížení produkce kyslíku a 

možnosti vázat uhlík v dřevní hmotě. Lze předpokládat, že jeden ha smrkového porostu (viz. výše uvedené 

lesní porosty) vyprodukuje při procesu fotosyntézy 3,5 tuny kyslíku/rok a váže 1,3 tuny uhlíku při přírůstu 

6,3 m 3 / rok. Živé stromy ve vegetačním období dokáží odnímat CO2 z atmosféry a při procesu fotosyntézy 

dochází k vytváření biomasy (vázání uhlíku ve stromové biomase a jeho akumulaci) a uvolňování kyslíku 

zpět ovzduší. 

Ve vztahu k jednotlivým bodům se jedná: 

- o ztrátu roční produkce 541 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 201 t uhlíku 

- o ztrátu roční produkce 13.069 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 4.854 t uhlíku 

- o ztrátu roční produkce 2.100 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 780 t uhlíku. 

V případě, že dojde k obnově těchto ploch (v rozsahu původního stavu) bude postupně docházet k obnově 

produkce kyslíku a vázání uhlíku (od obnovy do doby věku odumřelých porostů). 

Smrkový porost o předpokládané zásobě 300 m 3 / ha váže v dřevní hmotě asi 61 t uhlíku, dalších 8 t uhlíku 

obsahují asimilační orgány. Ponecháním odumřelých smrkových porostů k samovolnému rozpadu dochází 

k uvolňování velkého množství CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Z důvodu, že se jedná o rozsáhlé 

plochy odumřelých lesních porostů dochází k významnému zhoršení přírodního prostředí. Obnovované lesní 

porosty (přirozeně či uměle) mají ve svém počátku minimální schopnost vázat uhlík a produkovat kyslík. 

Negativní bilance produkce kyslíky a výrazně snížená schopnosti vázat uhlík dendromasou stromů 

v odumřelých lesních porostech, popř. vniklých holinách v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ 

zhoršuje přírodní prostředí. 

V důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního prostředí i ve 

vymezené Ptačí oblasti Šumava (vznik Nařízením vlády č. 681/2004). Cílem ochrany ptačí oblasti bylo a je 

zachování a obnova ekosystémů významných pro chráněné druhy ptáků. Nezasahování proti škodlivým 

činitelům „kůrovcům“ má negativní vliv na stav biotopů výše uvedených druhů ptáků (popř. dalších druhů 

chráněných nařízením vlády č. 681/2004). Datlík tříprstý, sýc rousný, kulíšek nejmenší, popř. další druhy 

jsou zařazeny podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Poškozováním jejich 

biotopů, tak dochází i k porušování zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 

V důsledku rozpadu šumavských horských smrčin v důsledku působení škodlivých biotických činitelů 

„kůrovců“ se vznikem mrtvých lesů, popř. holin je fakticky přerušena na těchto lokalitách obnova lesa 

na dlouhá desetiletí. Více etážové lesní porosty se v krátké době mění na jednoetážové mladé fakticky 

stejnověké lesní porosty. A to ještě pouze za předpokladu, že tyto lesní porosty budou řádně obnoveny, tj. 

obnoveny v rozsahu původních lesních porostů (např. Trojmezná). 

Celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod a fakticky odpovídá 

hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být 

uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým 

změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit 

vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Některé 

výzkumné práce poukazují na možné uvolňování živin a zhoršování kvality vody. Např. pouze tato 

problematika by vyžadovala samostatný výzkum, posouzení a přijetí nezbytných opatření. 

Využití území NP Šumava k turistice a rekreaci se zhoršuje zejména v lokalitách, kde jsou ponechány 

odumřelé porosty a kde již dochází nebo bude docházet k rozpadu těchto porostů s možností zranění 

návštěvníků. Tento problém se v nejbližší době projeví v lokalitě, která je jednou z nejvíce navštěvovaných – 

Pramenů Vltavy. 

Lze předpokládat, že zbylé lesní porosty v oblasti Pramenů Vltavy velmi rychle podlehnou žíru kůrovců. 

Z přiložené fotodokumentace je prokazatelné, že ani použití anti-atraktantů nezajistí ochranu jednotlivých 

stromů proti žíru kůrovců. 

218

Za zhoršení přírodního prostředí lze považovat i skutečnost, že kůrovec ničí téměř všechny zbytky 

původních smrkových porostů, jejichž genetická hodnota je nenahraditelná. Další skutečnosti, které 

prokazují zhoršování životního prostředí, nejsou v tomto posudku popsány z důvodu, že rozsah zadání toto 

neumožňuje. Příkladem je možno uvést rozpad skalního masivu pod Stifterovou vyhlídkou. 

Je možno vyčíslit újmu na funkcích lesa dle jednotlivých funkcí jako složky životního prostředí ? 

Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa dle jednotlivých funkcí jako složky životního prostředí došlo 

v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“. 

Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava územního pracoviště Stožec a Modrava (dle metodiky 

prof. Vyskota) je odhadnuta ve výši: 

Funkce bioprodukční: 110.798.753,- Kč ( 8,17 %) 

Funkce ekologicko-stabilizační: 133.155.503,- Kč ( 9,82 %) 

Funkce hydricko-vodohospodářská: 269.784.507,- Kč (19,90 %) 

Funkce edaficko-půdoochranná: 286.099.623,- Kč (21,11 %) 

Funkce sociálně-rekreační: 271.810.637,- Kč (20,05 %) 

Funkce zdravotně-hygienická: 283.955.478,- Kč (20,95 %) 

Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava v l. 2000 – 2003 (dle metodiky prof. Vyskota) je 

odhadnuta ve výši: 

Funkce bioprodukční: 2.673.593.455,- Kč 

Funkce ekologicko-stabilizační: 3.213.548.069,- Kč 

Funkce hydricko-vodohospodářská: 6.512.179.896,- Kč 

Funkce edaficko-půdoochranná: 6.908.146.613,- Kč 

Funkce sociálně-rekreační: 6.561.266.679,- Kč 

Funkce zdravotně-hygienická: 6.855.787.377,- Kč 

Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava v r. 2008 (dle metodiky prof. Vyskota) je odhadnuta 

ve výši: 

Funkce bioprodukční: 429.607.947,- Kč 

Funkce ekologicko-stabilizační: 516.370.873,- Kč 

Funkce hydricko-vodohospodářská: 1.046.413.481,- Kč 

Funkce edaficko-půdoochranná: 1.110.039.627,- Kč 

Funkce sociálně-rekreační: 1.054.301.020,- Kč 

Funkce zdravotně-hygienická: 1.101.626.252,- Kč 

Venkovním šetřením byl posouzen stav vybraných lesních porostů, porostních skupin o výměře 154,68 ha 

v Národním parku Šumava v rámci územního pracoviště Stožec a Modrava kde bylo zjištěno, že 

ve sledovaných vybraných lesních porostech na výměře 154,68 ha, došlo v důsledku působení škodlivých 

činitelů „kůrovců“ k újmě na funkcích lesa jako složce životního, která ve finančním vyjádření činí 1,356 

mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 0,811 mld. Kč (dle metodiky K. Simona). Průměrná újma 

na 1 ha (dle metodiky prof. Vyskota) byla odhadnuta ve výši 8.764.000,- Kč, popřípadě 5.244.000,- Kč (dle 

metodiky K. Simona). Protože Správa NP a CHKO Šumava neposkytla údaje o celkovém rozsahu poškození 

lesních porostů kůrovci za období od vzniku NP do roku 2008, popřípadě o poškození lesních porostů 

kůrovci za období roku 2008, byly využity publikované údaje, jak je výše uvedeno. 

Pro l. 2000 - 2003 je uvedeno, že došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí, která 

ve finančním vyjádření činí 32,725 mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 19,581mld. Kč 

(dle metodiky K. Simona). 

V r. 2008 je uvedeno, že došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí, která ve finančním 

vyjádření činí 5,258 mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 3,146 mld. Kč (dle metodiky 

K. Simona). 

Dále bylo prokázáno, že v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního 

prostředí tak, jak je výše uvedeno. 

Byla vyčíslena újma na jednotlivých funkcích lesa jako složky životního prostředí ve finančním 

vyjádření. 

219

Šetřením bylo prokázáno, že v bezzásadových zónách na jedné straně není zasahováno proti kůrovcům a je 

ponechána nezpracovaná a neasanovaná kůrovcová kalamita a na druhé straně ve stejných lokalitách jsou 

prováděna ochranná opatření (viz fotodokumentace a citace z tiskové konference NP Šumava 31. 10. 2008) 

ve velkém rozsahu. Dále jsou v bezzásahovém území prováděna opatření proti škodám zvěří (oplocenky). 

Z údajů LHE vyplývá, že v bezzásahových územích docházelo v některých letech i k provádění opatření 

proti kůrovcům. Uvedená zjištění nejsou v souladu s ustanovením § 1 zákona o lesích, kde je uvedeno, 

že les je nenahraditelnou složkou životního prostředí a národním bohatstvím. 









přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m 3 

kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m 3 kůrovcového dříví na 1 ha. Nerespektování 

tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování bezzásadových území, včetně 

nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou obrovské kůrovcové 

kalamity. Např. jen za rok 2010 bylo v NP Šumava vytěženo 347.000,- m 3 kůrovcového dříví, cca 

10.000,- m 3 kůrovcového dříví bylo vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku 

bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně stejné množství uschlo v bezzásahových územích. 

V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, 

což představuje 10.847 % kůrovcových těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. 


relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Na nezbytnost zásahu 

proti kůrovcům upozornili pracovníci České inspekce životního prostředí s působností v ochraně 

lesa (dále jen ČIŽP). Na základě jejich podnětu bylo v roce 1993 zpracováno přibližně cca 20.000,- 

m3 kůrovcového dříví v I. zónách NP. V následném období však nepochopitelně bezzásahový 

režim pokračoval a to na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody. Po roce 2002 byla 

omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a v roce 2008 dokonce musela významná 

část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní místa, z důvodu odlišných názorů na 

ochranu lesa v NP Šumava. 

V důsledku bezzásahovosti máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených 

hvozdů přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených 

ploch po kůrovcových těžbách. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající 

ekologická katastrofa nemá v historii Šumavy obdoby. 

Největší známá a popsaná katastrofa Šumavy vznikla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a 

kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo o rozlohu pouze 11.000 ha lesa. Naši předkové (vlastníci 

lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské lesy co nejrychleji obnovit a napravit 

vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení NP vydalo dne 30. 1. 2008 

rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a zákonnou dvouletou lhůtu 

pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. 


vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i měření průtoků 

Vltavy z let 1859 až 1920. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační 

průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi 

220

maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. 

Plocha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených lesních porostů po kůrovcových 

těžbách o rozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného 

území, což představuje zvýšení o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv na rozsah 

případných škod. Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná 

opatření k eliminaci případných škod z následných povodní. Prosazováním principu bezzásahovosti 

zejména po roce 2007 fakticky došlo k opaku, než co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, 

zda odpovědní pracovní prosazující bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava 

by neměli nést spoluzodpovědnost za případné budoucí škody v důsledku povodní. Prognózy 

publikované v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu 

postihnout sucho, je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. 

Chtěl by uvést, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod 

(CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle 

zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit 

snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do 

přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená 

retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Bezzásahovost je prokazatelně v rozporu s tímto 

nařízením vlády. 


poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). Výše škody (újmy) na 

funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, např. na hydrickovodohospodářské 

funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na životním prostředí byl 

znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. V současné době je poškozeno 

přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše škod na funkcích lesa jako 

složce životního prostředí se blíží k hodnotě 100 miliard Kč. 

V případě, že v bezzásahovém území odumřelo 10.000 ha lesních porostů (v roce 2013 se objevila 

v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní 

hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit 

na cca 5,25 miliardy Kč, nehledě ke skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně 

uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází 

k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši desítek tisíc tun. 






zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti 

by se mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. Zejména po roce 2007 

dochází prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení 

Národního parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního parku je uchování a zlepšení 

jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že 

dochází i ke zhoršení přírodních poměrů v důsledku bezzásahovosti, což není v souladu 

s ustanovením § 15 odst, 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy veškeré využití národního parku musí být 

podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými 

cíli sledovanými jejich vyhlášením. Rozsáhlé plochy bezlesí (holin), odumřelých lesních porostů a 

snížení retenční schopnosti daného území prokazují porušování tohoto ustanovení zákona. 

221

Škody na životním a přírodním prostředí jako přímý důsledek bezzásahovosti v NP Šumava 

vymezené v květnu 2013 









přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m3 

kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m3 kůrovcového dříví na 1 ha (průměrný přírůst v ČR 

je 6 m3 na 1 ha za rok). Dokonce tento princip je zakotven v § 9 odst. 3 Nařízení vlády č. 

163/1991 Sb. Nerespektování tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování 

bezzásahových území (popř. nedání souhlasu k provedení opatření v ochraně lesa) orgány 

ochrany přírody, včetně nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou 

obrovské kůrovcové kalamity a následné ekologické katastrofy. Např. jen za rok 2010 bylo v NP 

Šumava vytěženo 347.000,- m3 kůrovcového dříví, cca 10 až 20 tis. m3 kůrovcového dříví bylo 

vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně 

stejné množství uschlo v bezzásadových územích. V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo 

kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, což představuje 10.847 % kůrovcových 

těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. 


relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Zastánci 

bezzásahovosti museli (měli) vědět, že lesy v celé ČR jsou oslabeny civilizačními vlivy 

(imisemi) a zákonodárci tuto skutečnost ošetřili v Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., a v zákoně o 

lesích. Na nezbytnost zásahu proti kůrovcům v I. zónách upozornili pracovníci České inspekce 

životního prostředí s působností v ochraně lesa (dále jen ČIŽP) již na počátku roku 1993. Na 

základě jejich podnětu bylo v roce 1993 v I. zónách NP zpracováno přibližně cca 20.000,- m3 

kůrovcového dříví. Po roce 2002 byla omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a 

v roce 2008 dokonce musela významná část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní 

místa, z důvodu odlišných názorů na ochranu lesa v NP Šumava. V důsledku bezzásahovosti 

máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených hvozdů (zelené plíce Evropy) 

přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a 

holin. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa 

nemá v historii Šumavy obdoby. 

Největší dosud známá a popsaná katastrofa Šumavy byla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a 

kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo pouze 11.000 ha rozlohy šumavských lesů (dle Pfeffera 

z roku 1947). Naši předkové (vlastníci lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské 

lesy co nejrychleji obnovit a napravit vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení 

NP vydalo dne 30. 1. 2008 rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a 

zákonnou dvouletou lhůtu pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. 


vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i historické měření 

průtoků Vltavy z let 1859 až 1920 v Českých Budějovicích (ve vztahu k větrné a kůrovcové 

kalamitě v letech 1868 - 1878) a v neposlední řadě tuto skutečnost prokazuje i odborný materiál 

„Lesy a povodně“ ze dne 5. srpna 2006 zpracovaný Národním lesnickým komitétem na 

základě zadání MŽP, včetně dalších studií. 

Plocha odumřelých lesních porostů, vytěžených lesních porostů po kůrovcových těžbách a holin na 

222

ozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného území, což 

představuje zvýšení maximálních průtoků o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv 

na rozsah případných škod. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší 

kulminační průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly 

mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. 

Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná opatření 

k eliminaci případných škod a ochrany občanů před následnými povodněmi. Prosazováním 

principu bezzásahovosti (divočiny) zejména po roce 2007 fakticky došlo ze strany MŽP 

k opaku toho, co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, zda odpovědní pracovní prosazující 

bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava by neměli nést spoluzodpovědnost za 

případné budoucí škody v důsledku povodní, nebo nedostatek vody. Prognózy publikované 

v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu postihnout sucho a 

změny klimatu. Je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. 

Chtěl bych upozornit na skutečnost, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti 

přirozené akumulace vod (CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením 

vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná 

opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým 

změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně 

ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné 

vody). Současných 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových 

těžbách a holin je prokazatelně v rozporu s tímto nařízením vlády. 


poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). 

Výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, 

např. na hydricko-vodohospodářské funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na 

životním prostředí byl znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. 

V současné době je zhoršeno přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše 

škod na funkcích lesa jako složce životního prostředí se může blížit, nebo dokonce přesáhnout 

hodnotu 100 miliard Kč. V případě, že v bezzásahovém území NP Šumava odumřelo 10.000 ha 

lesních porostů (v roce 2013 se objevila v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), 

jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. 

Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit na cca 5,25 až 10 miliard Kč, nehledě ke 

skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě 

CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši 

desítek tisíc tun. 






zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti 

by se mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. 

Zejména po roce 2007 dochází prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163 ze dne 

20. března 1991 o zřízení Národního parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního 

parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu 

krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že dochází i ke zhoršení přírodních poměrů v důsledku 

bezzásahovosti, což není v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy 

veškeré využití NP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v 

souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Rozsáhlé plochy holin, 

odumřelých lesních porostů v bezzásadových zónách a vytěžených lesních porostů snižují retenční 

223

schopnosti daného území. 

V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích se v úvodním § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit 

předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku 

životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření 

v něm. Současný stav šumavských lesů však není v souladu tímto ustanovením zákona. 

Dovolím si ocitovat H. Weidingera (Forstamt der Stadt Wien), který takto popisuje společenský 

význam lesa: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich 

obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu 

filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy 

jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh 

vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ 

Podnětem adresovaným ministru životního prostředí ze dne 1. 9. 2009 jsem poukázal na 

nečinnost České inspekce životního prostředí ve věci zhoršování přírodního prostředí v NP 

Šumava a škod na lesích sousedních vlastníků. V květnu roku 2010 jsem podal stížnost pani 

ministryni MŽP týkající se Petice za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním 

parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by 

odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa. Vše bez odpovědi, MŽP 

tím prokázalo, že nemá zájem chránit veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního 

prostředí. 

Přijetím předložených návrhů zákona o NP Šumava (a tím potvrzení navrženého rozsahu 

bezzásadových území), dojde k legalizaci ekologické katastrofy v lesích Šumavy a ke zvýšení škod 

z případných povodní. 

Dovolím si uvést, že v roce 1991 jsem se spolupodílel na zpracování podkladů pro důvodovou 

zprávu k Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým byl zřízen Národní park 

Šumava. Od roku 1991 až do počátku roku 2008 jsem pracoval jako vedoucí oddělení 

ochrany lesa ČIŽP na OI České Budějovice. 

Porušování právních předpisů v NP Šumava 

1) Nařízením vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 Sb., byl zřízen Národní park Šumava a zároveň 

byly stanoveny podmínky jeho ochrany 

V současné době se v šumavských lesích nachází přibližně 20.000 ha odumřelých lesních porostů, 

vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněných holin. 

V § 2 odst. 1 citovaného nařízení vlády je mj. uvedeno, že posláním NP Šumava je uchování a 

zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny (přírodní 

prostředí zobrazuje 9 podkategorií a to je Biosféra, Fyzikální pole, Klima, Lesy, Ovzduší, 

Půda a horninové prostředí, Pojmy prostředí, Povrchové a podzemní vody a Země). 

Přibližně 20.000 ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách 

a nezalesněných holin je prokazatelně v rozporu posláním NP Šumava, což je zachování 

nebo zlepšení přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Jedná se o 36 % 

rozlohy lesů celého NP, popř. o 42 % rozlohy lesů pod přímou správou NP Šumava, 

kde došlo ke zhoršení přírodního prostředí. Hluboké šumavské hvozdy (typický vzhled 

krajiny), které měly být chráněny pro jejich jedinečnost a cennost, nahradily mrtvé 

lesy, torza jednotlivých souší a velké kůrovcové holiny. 

V § 2 odst. 2 Nařízení vlády č. 163 je uvedeno, že hospodářské a jiné využití národního parku musí 

být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů podle odstavce 1. Rozsáhlé odumřelé 

224

plochy lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněných holin 

naopak zhoršují přírodní poměry v lesích Šumavy. 

V § 9 odst. 2 citovaného nařízení vlády je uvedeno, že lesy NP se vyhlašují za lesy zvláštního 

určení (popř. lesy ochranné). 

V § 9 odst. 3 citovaného nařízení vlády je uvedeno, že v 1. zónách se uplatňují jen pěstební a 

těžební zásahy dohodnuté s orgánem státní ochrany přírody. Nezbytnost uvedení tohoto ustanovení 

do nařízení vlády bylo zejména z důvodu poškození lesů civilizačními vlivy (imisemi) a rozsahem 

smrkových monokultur v NP. Tyto a další skutečnosti vedly k nezbytnosti respektovat princip - 

preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů, který byl historicky 

respektován. 

Prosazování bezzásahovosti (bez opory v zákoně) vedlo ke zhoršení přírodního prostředí a 

přírodních poměrů na rozsáhlém území šumavských lesů a k současné ekologické katastrofě. 

2) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) – lesy 

NP jsou lesy zvláštního určení nebo ochranné 

Z § 8 tohoto zákona vyplývá, že do kategorie lesů zvláštního určení se zařazují lesy, u kterých je 

deklarován veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný 

zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. 

Po roce 2000 MŽP zadalo zpracování odborného posudku Prof. Ing. Iljovi Vyskotovi, který v tomto 

posudku vyčíslil škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši přesahující 

5 miliard Kč. MŽP na prokazatelné zhoršení životního a přírodního prostředí nereagovalo. 

V roce 2008 zadala Policie ČR zpracování znaleckého posudku, kterým byla vyčíslena škoda na 

funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši 32,725 miliard Kč. Z toho škody na 

jednotlivých funkcích lesa byly vyčísleny takto: 

bioprodukční funkce lesa 2.673.593.455,- Kč 

ekologicko-stabilizační 3.213.548.069,- Kč 

hydricko - vodohospodářská 6.512.179.896,- Kč 

edaficko - půdoochranná 6.908.146.613,- Kč 

sociálně - rekreační 6.561.266.679,- Kč 

zdravotně - hygienická 6.855.787.377,- Kč. 

Oba posudky byly zpracovány dle metodiky Prof. Vyskota a kol., tato metodika byla v roce 2003 

zveřejněna ve Věstníku MŽP. Škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí byly 

vyčísleny i další metodikou. MŽP opět na prokazatelné zhoršení životního a přírodního 

prostředí (ekologickou katastrofu) v NP Šumava nereagovalo. 

Edaficko-půdoochranná funkce lesa byla v šumavských lesích poškozena a škoda v roce 2008 

byla vyčíslena na cca 6,9 miliardy Kč, v současné době lze škodu odhadnout na 10 až 20 miliard 

Kč. Na ploše přibližně 20.000 ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových 

těžbách (zejména tam, kde není dostatečné množství přirozené obnovy) a nezalesněných holin se 

mění přírodní poměry (změna vodního a teplotního režimu). Dochází k mineralizaci nadložního 

humusu (jeho rozpadu a následné výrazné ztráty humusu a živin z lesních půd) včetně rozpadu 

mechových porostů. 

Hydricko-vodohospodářská funkce lesa byla v šumavských lesích poškozena a škoda v roce 2008 

byla vyčíslena na cca 6,5 miliardy Kč, v současné době lze škodu odhadnout na 10 až 20 miliard 

Kč. Prokazatelně se snížila retenční schopnost šumavských lesů, čímž došlo k zásahům do 

přírodních poměrů, které negativně ovlivňují vodohospodářskou funkci území ve vztahu k 

Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), dochází tím k porušování Nařízením 

vlády č. 40/1978 Sb. 

Dle § 11 odst. 2 tohoto zákona má vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti 

vlastníka) povinnost usilovat o to, aby funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a 

225

trvale). Tím, že NP Šumava a MŽP svou činností, popř. nečinností (orgán ochrany přírody je 

součástí NP Šumava a vykonává zároveň i státní správu lesů ve své působnosti, včetně MŽP) 

zapříčinily odumření lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněné 

holiny na ploše přibližně 20.000 ha, vznikla škoda na životním a přírodním prostředí, kterou 

způsobili odpovědní pracovníci. 

Dle § 11 odst. 3 tohoto zákona má vlastník lesa právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku 

omezení hospodaření v lese (v lese zvláštního určení) vůči orgánu státní správy, který o tomto 

omezení rozhodl. Při nesouhlasu podle § 22 zákona o ochraně přírody a krajiny s ustanovením o 

zásazích proti škůdcům, popř. rozhodnutími o bezzásahových zónách vydaných orgány státní 

správy, vzniká újma na lesích, za kterou odpovídá dotčený orgán ochrany přírody. 

Dle § 32 odst. 6 tohoto zákona je vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti 

vlastníka) povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních 

vlastníků. 

Dle § 31 odst. 6 tohoto zákona musí vlastník lesa zalesnit holiny na lesních pozemcích do dvou 

let od jejího vzniku. V roce 2009 MŽP v médiích uvedlo, že v NP Šumava se nachází více jak 800 

ha starých nezalesněných holin. Rozhodnutím MŽP ze dne 30. 1. 2008 byla NP Šumava udělena 

výjimka ze zalesňovací povinnosti a to ve prospěch účelového hospodaření v lesích (odborně a 

právně nezdůvodněno). Dle tohoto rozhodnutí MŽP je lhůta pro zalesnění holin prodloužena až 

na 30 let. Tyto informace nasvědčují tomu, že v NP se nachází stovky ha, přesněji tisíce ha holin, 

které nejsou zalesněny. 

Dle § 32 odst. 6 tohoto zákona je vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti 

vlastníka) povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních 

vlastníků. 

MŽP na zhoršení životního a přírodního prostředí fakticky nereaguje, přestože se jedná o 

ekologickou katastrofu. Ač zákon deklaruje veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního 

prostředí, MŽP (včetně příslušného orgánu státní správy a vrchního státního dozoru) je 

prakticky nečinné. Dokonce to dochází tak daleko, že po roce 2007 se dozorová činnost 

zaměřila na drobné vlastníky lesa, obecní a městské lesy, kde fakticky bezvýznamné porušení 

povinností v ochraně funkcí lesů, jako složce životního prostředí, je pokutováno. Obrovské 

škody na životním a přírodním prostředí v NP Šumava však pro dozorové orgány nejsou 

prioritou. 

3) Zákon č. 114 ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny 

V § 15 odst. 2 je uvedeno, že veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a 

zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich 

vyhlášením. V komentáři k tomuto ustanovení je uvedeno, že vymezuje rámec pro veškerou činnost 

orgánů veřejné správy, včetně základní zásady, ze které vychází péče zajištěná státem o dané území. 

V § 16 - Základní ochranné podmínky národních parků, kde v odst. 1 je uvedeno, že na celém 

území národních parků je mj. zakázáno: 

dle písmene j) - měnit stávající vodní režim pozemků, 

dle písmene o) - měnit přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního 

parku. 

Přibližně 20.000 ha holin, odumřených lesních porostů a vytěžených ploch po kůrovcových 

těžbách odporuje zachování a zlepšení přírodních poměrů, mění přírodní prostředí (včetně 

vodního režimu) a zároveň odporuje cílům uvedeným při vyhlášení NP Šumava. Uzákonění 

bezzásahového režimu odporuje všem výše uvedeným zákonným ustanovením. 

V § 22 je uvedeno, že ustanovení o zásahu proti škůdcům lze použít jen se souhlasem a v rozsahu 

stanoveném orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody v rámci svého rozhodování (kladném 

i záporném) bere na sebe odpovědnost, že jeho rozhodnutí bude v souladu s jinými ustanoveními 

toho popř. jiného právního předpisu. 

226

Orgán ochrany přírody v rámci svého rozhodování musí zvážit, zda nemůže dojít ke zhoršení 

nebo poškození přírodního prostředí a přírodních poměrů. Zároveň tento orgán má povinnost 

chránit veřejný zájem ve věci zachování nebo zlepšení životního a přírodního prostředí. 

Odpovědní pracovníci orgánu ochrany přírody zejména po roce 2007 při vyhlašování 

bezzásahových území, dle mého názoru, porušili uvedená ustanovení právních předpisů. 

Zvláštní posouzení si zaslouží Příkaz ředitele NP Šumava č. 10 ze dne 31. 3. 2010, kterým bylo 

uloženo neprovádět opatření proti škůdcům. 

Používání pojmů divočina, bezzásahovost, popř. přírodní procesy, nemá žádné opodstatnění, neboť 

nejsou součástí žádného právního předpisu. Při odpovědné a zákonem stanovené ochraně lesa 

nevznikají žádné velké holiny, což potvrzuje rozsah zpracovaného kůrovcového dříví v roce 1990 

(rok před vyhlášením NP), kdy bylo zpracováno na celém území NP Šumava pouze 6.453 m3, což 

je 0,1 m3 na 1 ha. Velké holiny po kůrovcových těžbách vznikly pouze a jen z důvodu vyhlašování 

bezzásahových území a neplněním povinností v ochraně lesa. 

Při odpovědné ochraně lesa proti 

hmyzím škůdcům se podařilo po staletí zachovat šumavské lesy bez poškození přírodního a 

životního prostředí a relativně zdravé. Staleté lesní porosty na Pramenech Vltavy, Trojmezné a 

dalších lokalitách byly toho dokladem. Tyto 200 až 400 let staré lesní porosty pamatovaly ještě 

takové osobnosti, jako Adalberta Stiftera a Karla Klostermanna. 

Za posledních 20 let však došlo k odumření lesních porostů, vzniku rozsáhlých ploch po 

kůrovcových těžbách a k nezalesněným holinám na rozloze cca 20.000 ha a to za „odborného“ 

rozhodování pracovníků orgánů státní správy. 

4) NATURA 2000 

NATURA 2000 tvoří soustava chráněných území - ptačí oblasti (PO) a evropsky významné lokality 

(EVL), která byla vytvořena na základě požadavků Směrnice 2009/147/ES (o ptácích) a 92/43/EHS 

(o stanovištích). K NP Šumava se vztahuje Nařízení vlády č.132/2005, kde je seznam EVL a dále 

Sdělení MŽP o EVL, které EVL byly zařazeny do evropského seznamu - zde je pod č. CZ0314024 

uvedena Šumava (171.958,7 ha). 

Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: 

- v § 45b odst. 1) je uvedeno, že poškozování evropsky významné lokality zařazené do národního 

seznamu je zakázáno. 

- v § 45c - Ochrana evropsky významných lokalit 

v odst. 2) je uvedeno, že EVL vyhlášené podle odstavce 1 jsou chráněny před poškozováním a 

ničením. Využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo k 

zničení evropských stanovišť, anebo stanovišť evropsky významných druhů, vyžadujících územní 

ochranu tvořících jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost. K zásahům, které 

by mohly vést k takovým nežádoucím důsledkům, si musí ten, kdo tyto zásahy zamýšlí, předem 

opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. 

- v § 45h odst. 1) je uvedeno, že jakákoliv koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve 

spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky 

významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho 

ochrany z uvedených hledisek. To se nevztahuje na plány péče zpracované orgánem ochrany 

přírody pro toto území. 

- v § 45h odst. 2) je uvedeno, že při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů podle odstavce 1 se 

postupuje podle zvláštních právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí. 

Ve vztahu k § 45 písm. h) lze konstatovat, že plánované, nebo dokonce uzákoněné 

nezasahování na takto velké ploše zcela určitě může samostatně nebo ve spojení s jinými 

významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné 

lokality nebo ptačí oblasti. Lze prokázat, že k závažnému poškození již došlo (ve vztahu k 

20.000,- ha holin, odumřených lesních porostů a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách), 

předmět ochrany nebo celistvost EVL (jak druhy, tak stanoviště) byl ovlivněn. Dochází i k 

227

následnému negativnímu ovlivňování druhů, které jsou na toto stanoviště vázána. Z tohoto 

pohledu tak není dodrženo ustanovení § 45 odst. 2) písm. h) a následně ustanovení § 45 odst. 

1) písm. i). 

Rozsah bezzásadových území v NP Šumava nebyl dosud hodnocen ani podle zákona č. 

244/1992 Sb., a ani podle zákona č. 100/2001 Sb. (vlivy na životní prostředí). 

Nařízením vlády č. 681/2004 Sb. byla vymezena Ptačí oblasti Šumava 

Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro následující druhy 

ptáků - např.: Kulíška nejmenšího (Glaucidium passrinum), Sýce rousného (Aegolius funereus) a 

Datlíka tříprstého (Picoides tridactylus). Výskyt těchto zvláště chráněných silně ohrožených druhů 

je vázán na souvislé staré jehličnaté lesy. Biotop těchto silně ohrožených druhů byl fakticky 

zničen. 

5) Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.) 

Jsem přesvědčen, že dochází i k porušení Čl. 35 Listiny základních práv a svobod zejména ve 

vztahu k veřejnému zájmu na zachování a ochraně životního prostředí, včetně nerespektování 

právních předpisů, jak je výše uvedeno. A v neposlední řadě dochází k možnému zvyšování rizik 

a škod z případných povodní. 

Závěr 

Dle informací z médií docházelo k prodeji dřevní hmoty z NP Šumava v cenách, které byly 

významně nižší, než byla cena v místě a čase obvyklá a zároveň se těžební činnost prováděla za 

ceny vyšší, než byly ceny v místě a čase obvyklé. 

Ve vztahu k těmto skutečnostem nemusí být pouhou fantazií, že tzv. bezzásahovost mohla být dobře 

vymyšleným byznysem. Mediálně hájené přírodní procesy a divočina (ve vztahu k právním 

předpisům se jedná o neznámé pojmy) mohly být zástěrkou pro obhajobu neustálého rozšiřování 

bezzásahových zón. S tím související trvalé těžby kůrovcového dřeva v zásahových územích, ve 

kterých zároveň vzniklo i současných 16.000 ha odumřelých lesních porostů. 

Po roce 2007 se tento záměr nějak vymkl kontrole a výsledkem je ekologická katastrofa a škody 

na funkcích lesa jako složce životního prostředí, které se blíží 100 miliardám Kč. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

Porovnání kůrovcové kalamity na Šumavě a ve Slovenské republice / Porovnanie kalamitného 

premnoženia podkôrnika smrekového v územiach NATURA 2000 v Českej republike a 

v Slovenskej republike 

Občianske združenie Matej Korvín, Rybničná 40, 831 06 Bratislava 35 

E-mail: ozmatejkorvin@gmail.com, tel: jv/++421 905 541 861 

Bratislava 08.02.2013 

Kalamitným premnožením podkôrnika smrekového boli od roku 2007 v Českej republike postihnuté 

v prvom rade chránené územia Šumavy. Fytosanitárne zásahy proti tejto kalamite zabezpečovala Správa 

Národného parku a Chránenej krajinnej oblasti (NP a CHKO) Šumava v rokoch 2011 a 2012. Pod 

fytosanitárnym zásahom sa v tomto prípade rozumie vyhľadanie, spílenie a odkôrnenie napadnutého stromu 

a asanácia odkôrnenej hmoty. V roku 2012 sa účinnosť týchto zásahov na základe objektívnych lesníckych 

inventúr potvrdila. Podkôrnikovú kalamitu na Šumave sa teda fytosanitárnymi zásahmi správcu územia 

podarilo v miere podstatnej utlmiť. 

V súvislosti so zvládnutím podkôrnikovej kalamity na Šumave na strane jednej a celkovým výsledkom 

podkôrnikovej kalamity v Slovenskej republike na strane druhej si Vás dovoľujeme informovať 

o nasledovných faktoch. Najprv skutočnosti z Českej republiky. 

• Orkán Kyrill dňa 19.1.2007 spôsobil na Šumave v porastoch smreka obyčajného polomy v objeme 

približne 840 000 m3. 

• V roku 2010 sa v Českej republike konali parlamentné voľby a jednou z predvolebných tém bolo 

pobúrenie českej verejnosti z toho, ako bolo so šumavskými polomami od ich vzniku v roku 2007 i 

228

okolitými zdravými lesmi nakladané. Pod zámienkou akožemodernej ochrany prírody, tzv. ochrany 

prírodných procesov alebo inštalácie „divočiny“ , agresívne vnucovanej orgánom ochrany prírody ČR 

niektorými mimovládnymi organizáciami (NGO) a časťou vedeckej obce ČR, tu v dôsledku 

podkôrnikovej kalamity navidomoči hynuli tisíce hektárov pôvodne zdravých smrekových lesov. 

• Nastupujúca pravicová vláda ČR situáciu na Šumave riešila a začiatkom roka 2011 ju vyriešila aj 

personálne. Po nástupe Jana Stráského do funkcie riaditeľa Správy NP a CHKO Šumava začiatkom roka 

2011 došlo k radikálnej zmene postoja vedenia tohto chráneného územia k riešeniu daného problému. 

V tom čase už podkôrnik mal na českej strane Šumavy zožratých cca 12 000 ha smrekových lesov a na 

rade boli ďalšie tisíce ha. Jan Stráský v tejto kauze okrem iného teda rozhodol, že v roku 2011 sa proti 

podkôrnikovi smrekovému na Šumave fytosanitárne zasahovať bude – lesnícky osvedčenými metódami 

a v prospech smrekových lesov podkôrnikom smrekovým ešte nezlikvidovaných. 

• Pri realizácii fytosanitárnych zásahov v lokalite NP Šumava „Na Ztraceném“ v lete roku 2011 vznikol 

fyzický konflikt medzi aktivistami príslušných NGO na jednej strane a pracovníkmi parku a miestnymi 

obyvateľmi na strane druhej. Konflikt trval niekoľko dní a sprevádzalo ho priväzovanie sa aktivistov 

NGO o stromy, napádanie policajtov, jačanie aktivistiek a podobne. 

• Konflikt medzi aktivistami NGO a vedením parku bol vhodným sústom pre české masmédiá (ktoré sú v 

rukách nemeckých majiteľov) a stal sa témou vysokej politiky ČR. Masmédiá sa vo veľkej väčšine 

prípadov, ako inak, stotožnili s argumentmi aktivistov. 

• Zo strany NGO hneď nato nasledovali ich udania Českej republiky Európskej komisii (EK). Obsahom 

udaní pravdepodobne bolo, že fytosanitárnym zásahom proti podkôrnikovi smrekovému na Šumave 

Česká republika porušuje príslušnú legislatívu Európskej únie (EÚ), teda Smernicu o vtákoch 

a Smernicu o biotopoch. 

• EK doručila v tejto súvislosti na jeseň roku 2011 Českej republike celkom 44 otázok. ČR odpovedala na 

tieto otázky v tom zmysle, že šírenie podkôrnikovej kalamity je potrebné v záujme zachovania ešte 

zdravých lesných porastov tvoriacich územia NATURA 2000 zastaviť fytosanitárnymi zásahmi, a takéto 

zásahy sú pre daný prípad praxou overenými lesníckymi postupmi. 

• Správa NP a CHKO Šumava si v tejto situácii objednala na sklonku roku 2011 aj vypracovanie posudku 

(naturové posouzení) na fytosanitárny zásah, ktorým sa mala v územiach NATURA 2000 Šumavy 

kalamita podkôrnika smrekového zastaviť. Vypracovaním tohto posudku bola poverená nemenovaná 

firma zo Slovenskej republiky. Náplňou činnosti tejto firmy je posudzovanie vplyvov na životné 

prostredie. 

• Posudok mal názov „Hodnotenie vplyvu fytosanitárnych zásahov proti lykožrútovi smrekovému na 

území NP Šumava v roku 2011, detailnejší záber na lokalitu „Na Ztraceném“ v územnom pracovisku 

Modrava, v kontexte predmetov ochrany prírody podľa sústavy NATURA 2000. Hodnotenie vplyvu 

uvažovaných fytosanitárnych zásahov na území NP Šumava v rokoch 2012 a 2013, v kontexte 

predmetov ochrany prírody podľa sústavy NATURA 2000“ . 

• Uvedený posudok bol vypracovaný dňa 31.3.2012 a vyšiel v prospech fytosanitárneho zásahu. 

• Česká republika hneď nato zaslala posudok v rámci tzv. predinfringementovej komunikácie Európskej 

komisii. 

Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave sa okamžite stal, ako inak, predmetom útokov zo strany NGO. 

Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave postavili jeho spracovatelia na nasledovných právnych 

argumentoch: 

• Téza ochrany prírodných procesov alebo príbuzná téza vytvorenia „divočiny“ v územiach NATURA 

2000, ktorú sa snažili na Šumave uviesť do praxe niektorí české NGO a bývalé vedenie parku, nie sú ani 

v jednej zo smerníc EÚ a ani v platnom zákone o ochrane prírody a krajiny ČR zakotvené. Tieto 

predpisy poznajú iba výrazy „priaznivý stav druhu z hľadiska ochrany prírody“ a „priaznivý stav 

stanovišťa z hľadiska ochrany prírody“. Ponechávanie smrekových porastov Šumavy na zožratie 

podkôrnikom smrekovým teda oporu v platných legislatívnych predpisoch EÚ a ČR nemalo. 

• Fytosanitárny zásah na zastavenie kalamity na Šumave je nutné považovať v zmysle článku 6 ods. 1 

Smernice o biotopoch za nevyhnutné ochranné opatrenie, ktoré je Česká republika pre dané územia 

NATURA 2000 uskutočniť povinná. 

Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave postavili jeho spracovatelia na nasledovných odborných 

argumentoch: 

229

• Zástancovia koncepcie ochrany prírodných procesov v chránených územiach vychádzajú z predpokladu, 

že veľkoplošné disturbancie spojené s prítomnosťou tzv. veľkého vývojového cyklu lesa a teda 

s návratom lesa do jeho iniciálneho štádia, sú pre ihličnatý les prirodzené a v chránených územiach sa im 

netreba brániť. Hypotéza prirodzenosti veľkého vývojového cyklu lesa v ihličnatých lesoch mierneho 

klimatického pásma severnej pologule Zeme však nie je dodnes spoľahlivo potvrdená. A naopak, 

hypotéza prirodzenosti tzv. malého vývojového cyklu lesa v tejto zemepisnej oblasti je potvrdená nielen 

identifikovateľnosťou jeho rôznych štádií a fáz v desiatkach dodnes zachovalých pralesov v oblasti 

Karpát, ale aj prítomnosťou tzv. pralesných endemitov v týchto pralesoch. To je druhovo síce málo 

početná ekologická skupina druhov organizmov, ale zato skupina výnimočná, nevyskytujúca sa nikde 

inde, iba v pralesoch. Ak by totiž táto skupina druhov organizmov odkrytie veľkých plôch zánikom 

stromového poschodia lesných porastov znášala, vyskytovala by sa aj v hospodárskych lesoch. Tam sa 

však nevyskytuje. Výskyt pralesných endemitov v pralesoch je nepochybne dôsledkom kontinuity 

lesného prostredia v období striedania dvoch za sebou idúcich cyklov. 

• V rámci posudzovania vhodnosti súčasných ekologických podmienok Šumavy pre uplatniteľnosť tézy 

ochrany prírodných procesov bolo tu identifikovaných celkom 23 (!!!) neprirodzených faktorov s dĺžkou 

pôsobenia na ekosystémy a druhy organizmov Šumavy od niekoľkých desiatok po niekoľko tisíc rokov. 

Medzi tieto faktory patrili napríklad kyslé atmosférické zrážky pôvodom z diaľkových prenosov imisií 

vyvolané v priebehu minulých desaťročí činnosťou anglických, holandských, nemeckých, poľských 

a českých tovární a elektrární, prehustenosť porastov smreka obyčajného bez jestvujúceho zmladenia (vo 

väčšine prípadov išlo o svojho času sudetskými Nemcami umelo vysadené hospodárske lesy, 

vychovávané za účelom maximálneho zisku z jednotky využívanej plochy) alebo vylúčenie vplyvu 

veľkých bylinožravcov a ich predátorov (napríklad leva jaskynného) na tunajšie ekosystémy. 

Spracovateľ posudku sa preto identifikoval s odborným názorom, že v súčasných neprirodzených 

ekologických podmienkach Šumavy ochrana prírodných procesov by bola ilúziou a bola by 

kontraproduktívnou. 

• Téza ochrany prírodných procesov sa bude na Šumave v zásade dať uplatniť, ale až po odznení 

pôsobenia týchto neprirodzených faktorov a po návrate ekologických podmienok pre tunajšie 

ekosystémy a druhy do pôvodného stavu. Takýto stav je možné očakávať po uplynutí niekoľkých stoviek 

alebo dokonca tisícov rokov. 

• Fytosanitárny zásah na zastavenie kalamity podkôrnika smrekového na Šumave sa musí chápať tak, že 

jeho uskutočnenie nie je v záujme jedincov smreka obyčajného už mŕtvych alebo ešte len k smrti 

pracujúcich, ale je v záujme ešte nenapadnutých stojacich a živých porastov. Na Šumave ide pritom stále 

o mnoho tisíc hektárov týchto porastov. 

• Intenzita napadnutia porastov smreka obyčajného na Šumave podkôrnikom smrekovým bola v dôsledku 

uplatňovania koncepcie ochrany prírodných procesov v rokoch 2007-2010 natoľko vysoká, že napadnuté 

porasty odumierali v priebehu jedného-dvoch rokov, a to na súvislých plochách desiatok až stoviek 

hektárov. Vzhľadom na prehustenosť odumierajúcich porastov smreka obyčajného, ktoré boli pôvodne 

vysadené a vychovávané ako lesy hospodárske, a vzhľadom na nedostatok svetla pod korunami stromov 

sa tu väčšinou žiadne prirodzené zmladenie smreka nenachádzalo. Takéto plochy odumretého lesa na 

nasledujúce desiatky rokov sa stanú z dôvodu nejestvovania prirodzeného zmladenia a aj z dôvodu 

nejestvovania plodiacich stromov smreka obyčajného - bezlesím. 

• Vyššie uvedený predpoklad vystriedania lesa bezlesím na dobu mnohých desiatok a možno aj stoviek 

rokov je na Šumave v praxi overený na prípade tzv. Židovského lesa. Tu ide o asi 400 ha lesa 

vyťaženého pred 160 rokmi a následne umelo nezalesneného. Táto lokalita ostala dodnes fakticky 

bezlesím. Príroda tu, ako vidno, nezvíťazila, ale prehrala. 

• Ekosystém smrekového lesa je tvorený mnoho sto druhmi väčšinou špecializovaných organizmov. Ide tu 

o tzv. pravé lesné druhy. Uschnutím stromového poschodia smrekového lesa a následnou radikálnou 

zmenou jeho teplotného a vodného režimu sa ekologické podmienky pre jestvovanie lesných špecialistov 

v takomto lese zlikvidujú a vytvoria sa ekologické podmienky pre druhy stepné. V dôsledku toho 

v uschnutom lese pravé lesné druhy organizmov vymierajú. 

• Presnú odpoveď o dynamike a štatistike výmeny lesnej bioty za biotu stepnú v smrekovom lese po jeho 

uschnutí by mohol dať dôkladný inventarizačný prieskum všetkých systematických skupín organizmov. 

Prieskum by vyžadoval prácu stoviek špecialistov a trval by niekoľko rokov. Na ten však už na Šumave 

v danom prípade nebol ani čas a zrejme ani peniaze. 

230

• Ako priamy dôkaz zániku ekologických podmienok pre jestvovanie pravých lesných druhov organizmov 

smrekového lesa po jeho uschnutí, teda dôkaz o zániku tzv. porastovej mikroklímy smrekového lesa, boli 

v posudku použité termovízne snímky povrchov kmeňov a pôdy zhotovené na Šumave RNDr. J. 

Pokorným v roku 2011. Tieto snímky zdokumentovali, že rozdiel medzi teplotou povrchov živého lesa 

a povrchov polomu je 20-30oC. Teplota povrchov kmeňov polomu počas slnečných letných dní dosahuje 

až hodnoty v rozmedzí 40-55oC. Takéto teploty sú pre väčšinu pravých lesných druhov organizmov, 

ktoré pôvodne v živom smrekovom lese žili, teplotami likvidačnými. 

• Ponechanie celej Šumavy na veľkoplošný rozpad smrekových porastov a vytvorenie bezlesia pod 

zámienkou „ochrany prírodných procesov“ a tvorby „divočiny“ by v budúcnosti spôsobovalo 

katastrofálne povodne povodia Vltavy, devastujúce napríklad hlavné mesto Českej republiky, Prahu. 

Ako je z predchádzajúceho textu zrejmé, zostavovatelia posudku ho postavili na výsledkoch československej 

lesníckej školy v oblasti výskumu pralesov, na československej koncepcii územných systémov ekologickej 

stability (ÚSES) a na aktuálnych výsledkoch českého aplikovaného lesníckeho a vodohospodárskeho 

výskumu. 

Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave vo svojom závere konštatuje, že samotný fytosanitárny zásah 

bude mať na druhy a spoločenstvá sústavy NATURA 2000 v priebehu svojho uskutočňovania a teda 

krátkodobo – účinok mierne záporný až záporný, ale po jeho ukončení bude jeho účinok dlhodobo kladný. 

V septembri 2012 sa na Šumave v súvislosti s danou kauzou uskutočnila úradná návšteva zástupcov 

Európskej komisie. Členovia tejto komisie si mali pred svojou návštevou možnosť okrem obsahov podaní od 

NGO preštudovať aj odpovede ČR na 44 svojich otázok a aj argumenty použité vo vyššie uvedenom 

posudku. 

Do tohto času nejestvujú náznaky, že by EK v rámci riešenia tejto kauzy dospela k záveru, že ČR 

uskutočnením fytosanitárnych zásahov v územiach NATURA 2000 Šumavy Smernicu o biotopoch alebo 

Smernicu o vtákoch porušila. Oficiálny úradný výstup EK v tejto veci však v súčasnosti ešte nie je známy. 

Ak EK zhodnotí danú kauzu rovnakým spôsobom aj úradne, pre najbližšiu budúcnosť Šumavy to bude 

znamenať, že v dôsledku nespochybnených fytosanitárnych zásahov sa tu kalamita podkôrnika smrekového 

definitívne utlmí, tisíce hektárov živých smrekových lesov sa pred uschnutím zachránia a bezlesie, 

ohrozujúce katastrofálnymi povodňami nižšie položené oblasti povodia Vltavy, sa už zväčšovať nebude. 

Správa NP a CHKO Šumava viedla v rokoch 2011 a 2012 boj o záchranu svojich smrekových lesov na 

viacerých frontoch, teda nielen presadzovaním a realizáciou fytosanitárnych zásahov. Za sebou mala miestne 

obyvateľstvo, väčšinu lesníckeho výskumu a lesníckeho stavu ČR a značnú časť odborníkov súvisiacich 

vedných odborov základného i aplikovaného výskumu. Výsledkom tohto snaženia Správy NP a CHKO 

Šumava bolo aj to, že otvorenosťou a koncepčnou masmediálnou politikou sa jej napriek obrovskej presile 

masmediálneho protitlaku podarilo verejnú mienku Českej republiky nakloniť vo svoj prospech. 

Správa NP a CHKO Šumava a Ministerstvo životného prostredia ČR boli schopné v tejto kauze ustáť nielen 

tlak zloprajných masmédií a hysterické reakcie niektorých NGO, ale aj tlak Európskej komisie a samozrejme 

aj rôzne tlaky z ekonomicky najsilnejšieho štátu Európskej únie, susedného Nemecka. Spolková republika 

Nemecko si rozpad toho svojho mála smrečín na Šumave vraj môže ekonomicky dovoliť. 

K vývoju kauzy Šumava v období 2007-2012 sa žiada dodať, že ponechaním tzv. 1. zón NP na zožratie 

podkôrnikom smrekovým boli sukcesne vyspelejšie oblasti Šumavy odsúdené, paradoxne, na návrat do 

iniciálneho štádia lesa. Tieto oblasti sa stanú na najbližšie desiatky a možno až stovky rokov bezlesím, 

v lepšom prípade lesoparkom s izolovanými skupinami stromov roztrúsenými medzi súvislými trávnatými 

porastmi a na pôde, ktorá v priebehu niekoľkých rokov zdegraduje. Takýto stav bude podľa nášho názoru 

stavom nie hodným národného parku Českej republiky. 

Na záver hodnotenia kauzy Šumava je potrebné spomenúť, že v ČR dodnes nedošlo k priamej verejnej 

konfrontácii názorov zástupcov oboch zúčastnených táborov, to znamená zástancov koncepcie ochrany 

prírodných procesov v chránených územiach a jej nezástancov, ktorí považujú práve jej bezduché 

uplatňovanie za príčinu degradácie sukcesne najvyspelejších lesných ekosystémov ČR. Česká verejnosť je 

tým ochudobnená o možnosť porovnať váhu oboch druhov argumentov. 

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––- 

Vyššie uvedené fakty zo Šumavy a Českej republiky neuvádzame na tomto mieste samoúčelne, ale 

s úmyslom porovnať s nimi vývoj v Slovenskej republike. Tento vývoj bol od roku 2004 v niečom podobný 

a v niečom zasa rozdielny. Rozdielny bol predovšetkým vo svojom výsledku. 

231

Podobne ako v Českej republike, aj v SR pri riešení podkôrnikovej kalamity stáli proti sebe dve koncepcie. 

Jednou z nich bola neuzákonená koncepcia ochrany prírodných procesov v chránených územiach, vnucovaná 

orgánom ochrany prírody niektorými NGO a niekoľkými pracovníkmi vedeckých inštitúcií. Druhou z nich 

bola uzákonená koncepcia fytosanitárnych zásahov, za ktorou stáli pracoviská aplikovaného lesníckeho 

výskumu a úradníci orgánov MP SR. Táto koncepcia má oporu v Smernici o biotopoch, lesnom zákone SR 

i v zákone o ochrane prírody a krajiny SR. 

• 19.11.2004 postihla Slovenskú republiku víchrica a vytvorila v porastoch smreka obyčajného rôznych 

lokalít rozsiahle polomy. Z nich najrozsiahlejší sa nachádzal v podhorí Vysokých Tatier (13 000 ha). 

• V rokoch 2005 až 2012 sa snažili majitelia a správcovia postihnutých lesných pozemkov získať od 

orgánov ochrany prírody príslušné súhlasy a výnimky na likvidáciu kalamity v chránených územiach so 

stupňami ochrany 3., 4. a 5. 

• Orgány ochrany prírody boli v tomto období vystavené agresívnemu tlaku niektorých NGO a väčšiny 

masmédií, aby potrebné súhlasy nevydávali a výnimky nepovoľovali. 

• Obaja zodpovední ministri (pôdohospodárstva i životného prostredia) boli v danej kauze v rokoch 2005- 

2007 po odbornej stránke informovaní v zásade dvoma navzájom protichodnými spôsobmi. Informácie 

im poskytovali vedecké pracoviská základného i aplikovaného výskumu SR, praktici i zástupcovia NGO. 

Pre objektivitu je treba povedať, že zástancom bezzásahovosti v polomoch smrekových lesov 

chránených území bolo okrem niekoľkých NGO a individuálnych vedeckých pracovníkov vedecké 

pracovisko s platnou akreditáciou na území SR až jedno - Botanický ústav SAV. 

• Na základe objednávky Ministerstva pôdohospodárstva a Ministerstva ŽP SR vypracovali Národné 

lesnícke centrum (NLC) vo Zvolene a Štátna ochrana prírody SR (ŠOP SR) v Banskej Bystrici v januári 

2007 posudok „Tichá a Kôprová, Štúdia posúdenia vplyvu navrhovanej činnosti na priaznivý stav 

predmetu ochrany“. Výsledkom tejto štúdie bolo odporúčanie, že k fytosanitárnemu zásahu 

v smrekovom polome v Tichej a Kôprovej doline v TANAP-e má dôjsť okamžite po vyjarení sa roku 

2007. 

• V apríli 2007 sa pri pokuse Štátnych lesov TANAP-u o asanáciu polomu v NPR Tichá dolina 

a susediacej NPR Kôprová dolina aktivisti niekoľkých NGO zorganizovali blokádu tejto asanácie. 

Našťastie, táto blokáda narazila na organizovaný odpor majiteľov postihnutých pozemkov. 

• Konflikt aktivistov NGO na strane jednej a majiteľov pozemkov, správcu územia a orgánov ochrany 

prírody na strane druhej prebiehal v „priamom prenose“, teda pred očami televíznych divákov SR. Toto 

divadlo sa dialo na rôznych úrovniach od apríla až do konca roka 2007. Téma sa totiž aj vzhľadom na 

výsledky parlamentných volieb roku 2006 stala vhodnou zámienkou majiteľov masmédií v SR ako 

vtedajšej Ficovej vláde „podkúriť“. 

• Na základe „udania“ nemenovanej NGO u EK v Bruseli začala EK v júni 2007 proti Slovenskej 

republike konanie č. 4717/2006 vo veci podozrenia z porušovania legislatívy EÚ fytosanitárnymi 

zásahmi vo Vysokých a Nízkych Tatrách. Priebeh tohto konania a hrozba pokút od Európskeho súdneho 

dvora pre Slovenskú republiku v prípade nepriaznivého výsledku tohto konania bol ďalší z dôvodov, 

prečo orgány ochrany prírody SR v rokoch 2007 až 2008 viac-menej váhali s udeľovaním potrebných 

súhlasov a výnimiek. 

• Na tomto mieste je potrebné priznať, že značná časť pracovníkov príslušných orgánov ochrany prírody, 

včítane všetkých 9 ministrov životného prostredia, v období rokov 2005-2012 odborne i morálne zlyhala 

- podľahla demagogickým argumentom NGO a vo svojich konaniach nedokázala takýmto argumentom 

účinne čeliť. Pokiaľ ide o odbornú stránku problému, stačilo si prečítať vyššie uvedenú štúdiu NLC 

Zvolen a ŠOP SR. 

• V apríli roku 2009 Európska komisia svoje konanie č. 4717/2006 proti Slovenskej republike, čuduj sa 

svete, zastavila. A zastavila ho bez jediného slova vysvetlenia (!!!). Ibaže – medzitým sa v SR na základe 

podkôrnikovej kalamity stihlo rozpadnúť 70 000 ha smrekových lesov. 

• Tlak niektorých NGO na orgány ochrany prírody v smere nevydávania potrebných súhlasov a výnimiek 

na fytosanitárne zásahy pokračoval aj v rokoch 2009 a 2010. Napríklad na protest proti dvom 

rozhodnutiam Odboru ochrany prírody MŽP SR o povolení fytosanitárnych zásahov v Tichej a Kôprovej 

doline a na Zadnej Poľane, usporiadali v apríli 2010 niektoré NGO dvojdňový happening – uprostred 

hlavného mesta Slovenskej republiky, na námestí SNP v Bratislave. 

• Po voľbách roku 2010 v kauze podkôrnikovej kalamity dostali NGO vzhľadom na nadštandardný vzťah 

premiérky Radičovej k nim v podstate voľnú ruku. Generálnym riaditeľom Sekcie ochrany prírody 

232

a krajiny MŽP SR sa stal zástupca NGO (a je ním dodnes). Z uhla pohľadu majiteľov a správcov lesných 

pozemkov postihnutých kalamitou podkôrnika smrekového bol týmto aktom cap ustanovený 

záhradníkom. To všetko za politického krytia stranou Most-Híd, ktorá v rokoch 2010-2011 zrejme svoj 

tieň nedokázala a asi ani nemienila prekročiť. Ako sa poznáme, „čím horšie, tým lepšie“. 

• Po voľbách roku 2010 došlo na MŽP SR samozrejme aj k personálnym zmenám. Pracovníci angažujúci 

sa v radikálnom riešení podkôrnikovej kalamity v SR boli z ministerstva poprepúšťaní a boli a aj 

v súčasnosti sú za mohutnej spolupráce masmédií úspešne kriminalizovaní. 

• Po víťazných parlamentných voľbách v roku 2012 strana Smer prevzala od strany Most-Híd, ktorú 

v týchto voľbách porazila, úplne nepochopiteľne, agendu ochrany prírody aj so všetkými „nášľapnými 

mínami“ pripravenými predchádzajúcou politickou garnitúrou. Týka sa to teda nielen personálneho 

obsadenia príslušnej sekcie MŽP SR, ale najmä náplne jej práce. 

• Korunu všetkému v súčasnosti dáva návrh zákona o ochrane prírody z dielne MŽP SR. V skutočnosti 

však ide o návrh zákona z dielne niektorých NGO. NGO, ktoré v SR nič nevlastnia a za nič ani 

nezodpovedajú. Navrhovateľ zákona má odvahu, v dnešnej dobe, po strašných skúsenostiach so 

súčasnou a ešte neukončenou podkôrnikovou kalamitou, postaviť zákon o ochrane prírody Slovenskej 

republiky - na princípe ochrany prírodných procesov (!!!). Chránené územia SR sa teda majú zo zákona 

stať zhubnými nádormi okolitej zdravej prírody. 

• Z danej línie nevybočilo ani rozhodnutie ministra ŽP SR z augusta 2012 o nevydaní súhlasov 

a nepovolení výnimiek na fytosanitárny zásah v Tichej a Kôprovej doline. Týmto rozhodnutím bolo ešte 

3 000 ha zdravých lesov v oboch chránených územiach definitívne odsúdených na zánik. 

Vzájomné pretláčanie sa NGO, orgánov ochrany prírody, majiteľov a správcov postihnutých lesných 

pozemkov a Európskej komisie v rokoch 2005-2012 za súčasného štvania väčšiny masmédií proti 

fytosanitárnym zásahom spôsobilo, že podkôrniková kalamita v smrečinách SR v tomto období pokračovala 

v podstate bez prekážok. A stihla dosiahnuť rozmery historické. 

Dôsledkom podkôrnikovej kalamity v rokoch 2005-2012 na Slovensku je: 

• Najväčšia ekologická katastrofa lesných ekosystémov v dejinách slovenského lesníctva (podľa 

oficiálneho stanoviska Sekcie lesníckej Ministerstva pôdohospodárstva SR). 

• Hlboké ľudské poníženie majiteľov a správcov postihnutých lesných pozemkov, ktorých oprávnené 

majetkové, sociálne, kultúrne a morálne záujmy Slovenská republika v tejto súvislosti ochrániť odmietla. 

• Demoralizácia lesníckeho stavu Slovenskej republiky, ktorý bol donedávna spolu s lesníctvom českým 

na najvyššej odbornej úrovni na svete. 

• Demoralizácia vedeckých pracovísk aplikovaného lesníckeho výskumu Slovenskej republiky, ktoré síce 

včas a s dostatočným dôrazom na nebezpečenstvá ponechania podkôrnikovej kalamity na „prírodu“ 

upozorňovali, ale v konečnom dôsledku ich nikto nepočúval. 

• Spoznanie úbohého stavu základného výskumu a úbohého stavu organizácie vedeckého výskumu 

v Slovenskej republike (napríklad chýbajúce inventarizačné výskumy bioty smrekových pralesov alebo 

bioty smrekových polomov o ktoré sa mali orgány ochrany prírody pri svojich rozhodnutiach opierať). 

• 70 000 ha rozpadnutých smrekových lesov. Tieto lesy sa rozpadli úplne zbytočne. 

• Výška hospodárskych škôd nám zatiaľ neznáma. Hospodárske škody spôsobené podkôrnikovou 

kalamitou sa skladajú zo strát v dôsledku nízkych cien smrekovej guľatiny z jej náhleho prebytku, 

v dôsledku nízkych cien smrekovej guľatiny výrubom porastov pred dosiahnutím ich rubnej zrelosti 

a z vyšších nákladov na zalesnenie vyťažených plôch. 

• Celková environmentálna škoda z rozpadu 70 000 ha smrekových lesov - 202 000 000 000 Sk. 

• Zánik 7 smrekových pralesov s nevyčísliteľnou vedeckou a kultúrnou hodnotou, hodnotou svetovej 

úrovne. Týmito pralesmi boli Babia hora, Jánošíkova kolkáreň, Fabova hoľa, Kotlov žľab, Križné, 

Nefcerka a Piľsko. Nasledovať ako prales číslo osem bude Zadná Poľana. Zánik týchto pralesov je 

definitívny. Totiž pôvodný stav v nich sa dosiahne asi o 9 000 rokov, ale aj to iba za podmienky, že bude 

k dispozícii pôvodný genofond druhov organizmov. A ten k dispozícii nebude. Takýto výsledok sa 

v minulosti nepodarilo dosiahnuť ani Mongolom a ani Turkom počas ich 150 rokov trvajúcej totálnej 

vojny proti nám po prehranej bitke pri Moháči. 

• Hanba medzinárodná svetovej úrovne pre Slovenskú republiku, jej štátne orgány i jej obyvateľov, za 

ponechanie 7 smrekových pralesov ako prírodného dedičstva ľudskej civilizácie na zožratie 

podkôrnikom smrekovým. 

• Hrozba budúcich konaní EK voči SR za porušenie Smernice o vtákoch i Smernice o biotopoch 

233

v dôsledku ponechania biotopov európskeho významu a biotopov druhov európskeho významu na zánik. 

• Zvýšenie nebezpečenstva výskytu katastrofálnych povodní – ďaleko od lokalít vzniknutých holín. 

Ohrozené sú mestá Liptovský Mikuláš, Ružomberok, Žilina, Brezno, Banská Bystrica a Zvolen a stovky 

menších sídiel v povodiach Váhu a Hrona. 

• Zvýšenie nebezpečenstva výskytu snehových lavín – pod holinami. 

• Ponuka pobytov pre zahraničných návštevníkov Slovenska v tisícoch hektároch depresívne pôsobiacich 

cintorínov stromov Liptova a Horehronia, vhodná skôr pre ľudí mentálne i citovo úchylných, namiesto 

ponuky pobytov v živých, zdravých a ozdravujúcich lesoch. 

Podkôrniková kalamita na Slovensku v rokoch 2005-2012 nám nespadla z neba, ale mala celý rad príčin, 

vonkajších i vnútorných. Medzi príčiny vonkajšie tejto kalamity patria: 

• víchrica z 19.11.2004, 

• nepriaznivý priebeh letných teplôt v nasledujúcich rokoch, vplývajúci na zvýšenie počtu generácií 

podkôrnika smrekového, 

• nekompetentnosť, neobjektivita, ba dokonca zlovoľnosť pracovníkov Európskej komisie, riešiacich 

v rokoch 2007 a 2008 konanie 4717/2006 proti Slovenskej republike, 

• odborná zastaranosť Smernice EÚ o vtákoch i Smernice o biotopoch a podobne. 

Medzi príčiny vnútorné podkôrnikovej kalamity na Slovensku patria: 

- odborná nekompetentnosť, dogmatizmus a bezohľadnosť predstaviteľov NGO angažujúcich sa v prospech 

bezzásahovosti v polomoch chránených území, 

- pravdepodobná napojenosť predstaviteľov NGO angažujúcich sa v prospech bezzásahovosti na nátlakové 

skupiny (lobby) spoza hraníc SR, poctivé úmysly s občanmi SR nemajúcich. Táto napojenosť je nielen 

ideologická ale pravdepodobne aj finančnotoková, 

- hyenizmus väčšiny masmédií SR, apriori držiacim stránku aktivistom NGO, 

- slabý „ťah na bránu“ alebo dokonca porazenectvo neštátnych vlastníkov lesných pozemkov a ich 

zástupcov. Títo nie sú ochotní využívať na svoju obranu možnosti, ktoré súčasné legislatívne predpisy 

SR ešte umožňujú a o ktorých boli v nedávnej minulosti z nezávislých zdrojov informovaní, 

- neochota zástupcov neštátnych vlastníkov lesných pozemkov využívať na obranu záujmov svojich členov 

argumenty nielen lesnícke, ale argumenty aj ekologické, doručené im z vedeckých pracovísk 

aplikovaného lesníckeho výskumu alebo od občianskych združení ekologického zamerania, 

- slabý „ťah na bránu“ správcov lesných pozemkov vo vlastníctve štátu v súvislostiach vyššie uvedených, 

- zviazané ruky pracovníkov rezortu pôdohospodárstva SR nekompatibilnosťou lesného zákona a zákona 

o ochrane prírody a krajiny, 

- v súčasnosti platný a zbytočne vysoko nadštandardný zákon o ochrane prírody a krajiny SR, písaný 

pôvodne v skutočnosti na objednávku NGO, občanov SR v porovnaní s občanmi iných štátov EÚ 

znevýhodňujúci a desiatky tzv. „nášľapných mín“ obsahujúci, 

- odborná nekompetentnosť väčšiny pracovníkov orgánov ochrany prírody SR, neschopných základné 

ekologické súvislosti danej problematiky vôbec chápať a vo svojich konaniach ich aj presadiť, 

- morálna nekompetentnosť väčšiny pracovníkov orgánov ochrany prírody SR, neschopných postaviť sa za 

oprávnené záujmy obyvateľov vlastného štátu a za skutočné hodnoty ochrany prírody, ktorých by 

v skutočnosti mali byť poslednými strážcami, 

- neochota všetkých ministrov životného prostredia (spolu 9) robiť transparentnú a účinnú masmediálnu 

politiku, napríklad aj nezapchávaním úst vlastným zamestnancom, ochotným sa v záujme likvidácie 

podkôrnikovej kalamity angažovať, 

- neefektívnosť zákonodarného zboru SR pri tvorbe a schvaľovaní príslušných legislatívnych predpisov, 

- pštrosia politika ostatných rezortov, napríklad Ministerstva hospodárstva SR, zodpovedného za rozvoj 

cestovného ruchu, postavených zoči-voči dôsledkom podkôrnikovej kalamity v podobe odpudivosti 

mŕtvych smrekových lesov pre návštevníkov SR, 

- pštrosia politika združení a spolkov, napríklad ZMOS-u, Matice slovenskej a iných, postavených pred 

dôsledky podkôrnikovej kalamity v podobe odpudivosti mŕtvych smrekových lesov pre návštevníkov 

SR a pred zničujúce ekonomické dôsledky kalamity pre obyvateľov postihnutých regiónov SR, 

- pštrosia politika kresťanských cirkví, strážkyň morálky, nespravodlivé ožobráčenie desiatok tisíc rodín 

majiteľov postihnutých lesných pozemkov prechádzajúcich bez povšimnutia, 

- nezáujem represívnych orgánov SR o riešenie danej problematiky (až na výnimku, ktorá je však zatiaľ 

jednou jedinou). 

234

K. Epilog 

Stoupenci bezzásahové divočiny obdivují přírodní procesy jež zničily „staré pořádky“ a rozvrátily 

kulturní zelenou Šumavu, sledují spektakulární rozpad lesních biotopů, padlé či stojící tlející staré 

stromy vč. likvidace staletých stromů, erozní rýhy, lokálně pak agresivní nové smrčky, expanzivní 

trávy a „úžasnou podívanou na přírodní výrobu virtuální pralesní divočiny“ ve střední Evropě, která 

zde byla naposledy ve 3. století po Kristu (stačí 1000 let a máme Šumavu jakou ji chceme mít). 

Bývalý ředitel NP Bavorský les Karl Fridrich Sinner těžce snáší, že jeho sen zřízení „největšího pralesa 

v Evropě mezi Atlantikem a Uralem byl narušen neschválením min. 75 % bezzásahovosti v Česku, 

že nebyly rozorány všechny staré cesty šumavskými porosty a že „obyvatelé Evropy přicházejí 

o možnost prožívat sílu divočiny a ohromení její krásou, hrozivostí a pestrostí“ (jeho sen je příbuzný 

snu „avantgardních záměrů“, jež přivodily 2. světovou válku). 

Milovník Šumavy stoupá přes záměrně systematicky vytvořené překážky k vrcholkům pohoří a 

nevnímá fiktivní hranice rezervací, zón, NP, CHKO, CHOPAV, NPR, PR, NPP, PP, EVL, PO či BR 

UNESCO. S žalostným pohledem a smutkem v duši sleduje zuboženou Šumavu, zmar a škody 

přesahující válečné, dosažené slepou dogmatickou ideologickou marnotratností evropských, českých a 

německých úřednických gubernátorů, vynucujících si megalomanský experiment tisíciletí (nepoučeni 

ideologickou paralelou válečné expanze někdejších předáků Německa), spolu s profitujícími 

přírodovědeckými lobbistickými ideology, přičemž jeho pes si nevšímá ojedinělých, zvědavě 

pokukujících tetřevů. Jizvy jsou velké a zvětšují se, zmocňuje se ho bázeň z umanutosti, přezírání 

našich a světových zkušeností a ptá se – jsme schopni postavit se zlu ? 

235

Šumava a její perspektivy II - CD - PAVEL VALTR

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?