Vločkovník rudohřbetý a jeho chov - Euschistospiza dybowskii

V některých zahraničních časopisech jsou nyní pravidelně nabízeni vločkovníci rudohřbetí. Myslím, že by pojednání o nich mohlo některé naše chovatele astrildovitých pěvců zajímat. Úspěšně byli u nás již odchováni St. Hřibou, P. Pavlovcem, Fričem a jinými v letech 1986 - 1989. V zahraničí to byl např. T. Clewing /1988/, Pensold a další.

První dovoz

První dovoz uskutečnila holandská firma Animali /1959/.O dalším dovozu do SRN informovala firma Woestediek /1963/. Chovatel Kujawa choval vločkovníky rudohřbeté v prostorných, dobře zarostlých voliérách. Ptáci se zde zdržovali ponejvíce na zemi, při vyrušení se ihned uchýlili do křoví. Na krmítko zalétli jen zřídka. Ke krmení brali drobné druhy pros a lesknici, k tomu také živočišnou potravu jen malé velikosti /roupice, čerstvé mravenčí kukly, moučné červy i octomilky/. Vaječnou míchanici vzali jen tehdy, když obsahovala dostatek živočišného krmení. Velmi úspěšně odchovával vločkovníky rudobřiché Pensold /SRN/. V průběhu deseti let docílil odchovu ve více generacích.

Důležitá je opatrná aklimatizace

Importované vločkovníky je nutno pozvolna a opatrně aklimatizovat. Zpočátku vyžadují zvýšenou teplotu /Hřiba doporučuje 26 - 32 stupňů C/. Po uplynutí 14 dnů lze teplotu zvolna snižovat. Klec s aklimatizovanými ptáky má být umístěna v klidném prostředí. Robiller zdůrazňuje, že je třeba vločkovníky rudohřbeté po příchodu umisťovat do středně velkých klecí nebo voliér. V kleci jsou plaší a lekaví delší dobu, ve voliéře se již za několik dnů zklidní. Při odchytu astrildů z voliéry je třeba postupovat velmi opatrně. Jejich lekavost se zde projevuje bezhlavým létáním s následnými nárazy na překážky, což může končit úhynem. Při sestavování párů je vhodnější dávat samce do klece k samičce, ne obráceně. Při tomto postupu se ptáci dříve spřátelí. Vločkovníci rudohřbetí jsou rozšířeni v západní Africe. Žijí v houštinách savan, ve vysoké trávě i v porostech při tocích řek.

Popis

Samec je zbarven břidlicově šedě, naspodu tmavší. Hřbet a kostřec je červený, křídla olivově hnědá, malé krovky křídelní s jemnými bílými tečkami. Strany prsou a těla jsou rovněž posety bílými tečkami, které tvoří zčásti příčné páskování. Délka je 12 cm.

Samička je na hřbetě a kostřeci světleji červená, na spodině břidlicově šedá, po stranách s bílými tečkami, které jsou černě lemované.

Plně aklimatizovaní vločkovníci rudohřbetí jsou velmi klidní a snášenliví ptáci, kteří se dobře hodí k chovu v klecích i voliérách. P. Pavlovec umístil pár do klece velikosti 150 x 50 x 130. Frič je choval v kleci 100 x 45 x 100 cm. Clewing umístil svůj pár do středně velké voliéry do společnosti páru amadin Gouldové, astrildů granátových a tygříčků tečkovaných. Všichni ptáci se snášeli dobře.

Chovatelské zařízení p. Hřiby

Náš chovatel S. Hřiba choval astrildovité pěvce v prostorných, dobře větratelných, slunných a zastřešených. Před lety jsem měl to štěstí a možnost si chovatelské zařízení p. Hřiby prohlédnout. Je to zařízení velice účelné a také esteticky řešené. Ptáci jsou v těchto voliérách chráněni před náhlými změnami denních a nočních teplot, před deštivým počasím, nachlazením i promáčením. Jsou zde vytvořeny podmínky pro bezpečí právě vylétlých mláďat. Pan Hřiba bydlí v jihomoravských Čejkovicích, ve známé vinařské oblasti. Všude, kamkoliv oko dohlédne, jsou sluncem ozářené vinohrady. I po létech mám tu krásu stále před očima. Je to požehnaný kraj!

Rozmnožování

Tok probíhá na zemi. Snůška obsahuje 3 - 4 vejce, která jsou obvykle 100% oplozená. Ptáci sedí na vejcích pilně a ničím se nedají rušit. Mláďata se líhnou za 13 - 14 dnů. Pokud někteří chovatelé udávají více dní, zřejmě si špatně zaznamenali začátek nasednutí. Vylíhlá mláďata mají tmavošedou kůži řídce pokrytou světle šedým chmýřím. V koutcích zobáčku mají nápadné bílé pupily, které zmizí asi po 3 týdnech.

Odchov mláďat bez vydatné živočišné potravy je nemyslitelný, v tom se shodují všichni zpravodajové. Hřiba doporučuje čerstvé kukly travních mravenců /rody Tetramorium a Lasius/, moučné červy a octomilky. Vločkovníci odloví všechen létající hmyz, který se dostal do voliéry. Vaječnou míchanici z vařených vajec, strouhané mrkve a strouhanky vezmou astrildi jen tehdy s chutí, když se do ní přidá dostatek vodních blech /dafnií/ a mravenčích kukel. Pavlovec dává také roupice. Mnohokrát zkoušel přidávat do měkké míchanice dětský piškot, kukuřičný šrot, sójovou mouku, hroznový cukr, pivovarské kvasnice, minerálie a vitamíny, ale astrildi všechno odmítali. Chovatel Clewing přidával do míchanice také muší larvy.

Rodiče zahřívají vylíhlá mláďata pouze po dobu 7 dnů. Dostaví-li se v tuto dobu špatné počasí /déšť, chladno ve dne i v noci, je život mláďat ohrožen. Proto je nutno prostory voliér dostatečně temperovat nebo pod hnízdo umístit vhodný tepelný zdroj /infralampa nebo tepelná spirála k podobným účelům vyráběná/.

Mláďata opouštějí hnízdo za 16 - 20 dnů, ale v průběhu dne se v dalších 3 - 4 dnech vícekrát vracejí zpět k odpočinku. Pravidelně zde nocují. Mláďata jsou soběstačná za dalších 14 - 16 dnů, kdy je chovatel musí od rodičů odchytit. Sameček se totiž stává vůči nim velice agresivní, neúnavně je pronásleduje, což může vést až k úhynu mláďat. Při chovu v kleci je riziko ještě větší. Příčinou tohoto je probíhající druhé hnízdění.

Přebarvování mláďat do šatu dospělosti začíná po dosažení stáří jeden a půl měsíce a za příznivých podmínek je skončeno po 10 týdnech. Na podzim, ještě před příchodem chladného období, je nutno přemístit astrildy rudohřbeté do vytápěných zimovišť.

Infralampa

Ne každý chovatel - milovník drobných exotů- má možnost chovat tyto ptáčky ve voliérách, ale má pro ně klece v bytových prostorách. Tak je to např. u P. Pavlovce. Klece má vybavené úkryty z borových snětí. Jako stavivo dává ve velkém množství sisalová a kokosová vlákna, seno a mokrý mech /Sphagnum/. O suchý mech neměli astrildi zájem. Dno klecí je vysypáno směsí rašeliny a písku. do kterého přidává trochu moháru. V chovné místnosti udržuje chovatel teplotu 22 stupňů C a relativní vlhkost 72%. Mláďata často opuštěla hnízdo nedostatečně opeřená a potřebovala zvýšenou teplotu. Proto v místech, kde se astrildi nejčastěji zdržovali, umístil Pavlovec infralampu, jejíž tepelný kužel dodával teplotu 28 stupňů C. Zde se ptáci cítili výborně.

Informace, které se o chovu astrildů rudobřichých dosud podařilo registrovat dokazují, že chovatelé postupují při jejich odchovu velice odpovědně a ptáčkům věnují tu největší péči a pozornost. Jistě by bylo žádoucí, aby se se svými zkušenostmi přihlásili další chovatelé, aby bylo možno získané poznatky postupně doplňovat. Již předem jim vzdáváme dík!