Mezi minarety: Korán

Korán je považován za autentické slovo Boží a muslimové ho vnímají jako věčný zdroj inspirace a vedení. Korán je učí, co od nich Bůh vyžaduje a odkrývá leccos z jeho atributů, nikoliv však z jeho podstaty. Ta je podle muslimů totiž zcela transcendentní.

Zatímco judaismus a křesťanství připouštějí, že do kodifikace jejich písem zasáhl lidský element, muslimové považují Korán za přímé slovo Boží. Člověk se na něm nijak nepodílel a stejně jako Bůh existovalo od pradávna, a tudíž nikdy nebylo stvořeno.

K muslimům se Korán, jakási pozemská kopie prapůvodní Knihy, která se společně s Bohem nachází na nebesích, dostala tak, že archanděl Gabriel Mohamedovi postupně zjevoval – v mluvené formě – její jednotlivé pasáže a Prorok si je zapamatovával. Sám je pak svým stoupencům recitoval a ti je zaznamenávali. Zjevení od archanděla Gabriela přijímal Mohamed po celou dobu svého prorockého působení, tedy přibližně 22 let. Skončila až s jeho smrtí.

Definitivní, kanonická verze textu byla přijata v polovině 7. století a v této podobě existuje Korán dodnes. Je přibližně stejně dlouhý jako křesťanský Nový zákon a dělí se na 114 kapitol, takzvaných súr. Členění Koránu je mechanické, jednotlivé súry nejsou řazeny chronologicky, ale podle své délky.

Jazykem Koránu je arabština, kterou muslimové považují za jazyk Boha a andělů. Recitovat Korán zpaměti, tak jako to dělával Mohamed, je považováno za záslužný čin. Muslimové kteří toho jsou schopni, se těší velké úctě. A součástí islámu je i víra v to, že pokud je Korán recitován správně, tak na toho, kdo recituje, i na ty, kdo jej poslouchají, sestupuje Boží přítomnost.