Domů » Zahrada » Okrasné rostliny » Dřeviny » Miniaturní jehličnany do nádoby: čarověníky, borovice, smrky…
Miniaturní jehličnany do nádoby: čarověníky, borovice, smrky…
16. 9. 2021
Kdo rozvíjí svou zálibu v pěstování různých skupin rostlin v nádobách, dříve či později ho zaujmou jehličnany. Anebo rovnou čarověníky.
V případě, že vybíráme do nádoby jehličnatou dřevinu, často zvažujeme volbu rostliny miniaturní neboli čarověníku. Čarověníky mají původ v mutacích, ba i chorobách běžně vzrostlých dřevin. Takových je obrovské množství a velkou většinou v něm převažují jehličnany.
Výběr je sice dostačující, ale ne všechny jsou spolehlivě prověřeny. Nemůžeme tedy ve všech případech s jistotou říci, zdali si konkrétní rostlina podrží svoje vlastnosti za 5, 10, 20 či více let. Může se stát, že po nějaké době přirozeně uhyne anebo změní zcela svoje vlastnosti a „zdivočí“. Poté máme sice vyřešenu otázku vánočního stromku, ale zároveň ztrátu ve sbírce.
-
-
Smrk ztepilý Minima Kalouš
-
-
Borovice blatka Filigrán
Pokud je tedy možné, měli bychom vybírat z prověřených a v kultuře dlouhodoběji pěstovaných rostlin. Dále je záhodno si uvědomit, že i ty nejmenší jehličnany mohou nakonec dosáhnout nezanedbatelných rozměrů, zvláště pokud se jim daří.
Jehličnany, okolí a možnosti výběru
Je totiž dost těžké si představit, že jedinec o velikosti talíře naroste do prostoru o velikosti kubického metru. Při rozvážné výsadbě většinou platí, že dřevinám průběžně přizpůsobujeme jejich okolí, nikoliv naopak. Pro zahradu to nemusí znamenat žádný estetický či technický problém.
Navíc můžeme u některých dřevin velikost ovlivňovat, například zaštipováním mladých výhonků borovic.
- Ve skupině jehličnatých čarověníků můžeme ještě popřemýšlet o další věci – zdali se pro náš účel hodí dřevina s kmínkem nebo bez něj. Někdy jsou ty samé jehličnany dostupné v obou variantách.
Kvůli svému přirozenějšímu vzhledu se mi zcela subjektivně více líbí jehličnany bez kmínku, avšak konkurenční skupina vyrovnává tento nedostatek svojí obrovskou praktičností. Dřeviny je možno podsadit a nezabírají v podstatě žádné místo. A pokud podsadbu provedeme nápaditě, výsledek bude stát za to.
Takže máme možnost se velmi pružně rozhodnout podle toho, co chceme vytvořit. Ne všechny jehličnany však bez problémů snášejí celodenní slunce či dokonce úpal a může dojít k popálení jehlic. Borovice jsou v tomto směru asi nejspolehlivější, ale u některých dalších dřevin bychom měli být opatrnější.
Borovice kleč Benjamin
Borovice
Z borovic (Pinus) jsou určitě zajímavé kleče – Pinus mugo. Z bohatého výběru zakrslých kultivarů můžeme použít třeba Benjamin, polokulovitý, stěsnaný, až 40×70 cm velký, světle zelený.
Brevifolia má krátké jehlice a tím pádem velmi vzdušnou korunu, kde může dobře vynikat její malebnost. Ve dvaceti letech je asi 80 cm vysoká.
Jacobsen, vlastně zakrslá čarověníkovitá kleč, málo větvená, s tlustými kmínky, až 45×70 cm velká pěkně přepadá, když ji umístíme na okraj koryta.
Ophir vyniká barvou – přes léto je borovice zelená či žlutozelená, avšak s přibližující se zimou a v zimě se zabarvuje výrazněji žlutě nebo je až svítivě žlutá v závislosti na klimatických podmínkách. Je trochu větší, kolem 1 m.
Piggelmee je stěsnaná kulovitá kleč až 50 cm velká, v zimě poněkud našedlá.
U cizokrajných borovic nalezneme pěkný zákrsek například u borovice Banksovy, a to Pinus banksiana Banská Štiavnica; jedná se o dřevinu s krátkými jehlicemi, keřovitě rostoucí, a stejně jako původní druh je tvrdá a nenáročná.
Zajímavé miniatury nalezneme rovněž u borovice blatky. Například Pinus rotundata Filigrán roste velmi pomalu, pouze 2 cm ročně, je kulovitá až ploše kulovitá.
Ježek je jeden z nejkrásnějších čarověníků borovic, velmi hustý a kompaktní. Ve dvaceti letech je to koule o průměru asi 40 cm, ideální pro naše účely.
Borovice zobanitá Nana
U podobné borovice zobanité (Pinus uncinata) nacházíme kultivar Grüne Welle, tvořící stěsnané svěže zelené rostliny, širší než vysoké. V patnácti letech jsou asi 20×40 cm velké. Ještě můžeme využít některé zákrsky borovice drobnokvěté (Pinus parviflora). Třeba krásnou miniaturku s jemným modrozeleným jehličím se jménem Kiomatsu. Zde můžeme zvolit i stanoviště s odklonem od slunce.
Smrky
Další velkou skupinu miniaturních dřevin nalezneme mezi smrky (Picea). Začneme tuzemským smrkem ztepilým (Picea abies), například velice krásný a obzvláště drobný je Minima Kalouš. Prospějeme mu trochu vlhčím stanovištěm. Stejně jako některé další čarověníky smrku nemá rád letní úpal.
Podobné nároky má i Paleček, který je již trochu robustnější, spíše modravě zelený.
Kultivar Pusch (nebo Acrocona Nana) je jedním z nejbizarnějších zákrsků. Jak již synonymum napovídá, jedná se o miniaturu podstatně většího kultivaru Acrocona, a stejně jako on tvoří každoročně šišky přímo na špici větévek. Dorůstá asi 50 cm a nejhezčí bývá zjara, kdy jsou mladé šišky nejlépe vybarveny.
Použít můžeme i klasiku v podobě kultivaru Little Gem, který je ploše kulovitý, od středu vystoupavý. Další známý smrk omorika (Picea omorica) nabízí třeba kultivar Pimoko, nepravidelně polokulovitou zakrslou stříbřitě zelenou dřevinu).
-
-
Smrk sivý Alberta Blue
-
-
Smrk sitka Christine Berkau
Nejpichlavější a také největší ze smrků – smrk sitka (Picea sitchensis) má několik velmi atraktivních zákrsků. Například Christine Berkau, což je pomalu rostoucí dřevina s dvoubarevnými jehlicemi, zelenými a naspodu stříbřitě modrými.
Smrk sivý – Picea glauca je známý především nejrozšířenějším kultivarem Conica. Ten je pro naše účely velký, ale můžeme se s úspěchem poohlédnout po drobnějších rostlinách, které navíc ve školkách nepatří mezi drahé zboží.
Asi nejmenší a do koryt vhodný je Liliput; zvolna rostoucí, drobný a jemný, zploštěle kulovitý.
Barvou velmi hezký – výrazně stříbřitý – je Alberta Blue. Výhodné je, že ho můžeme vysadit na přímé slunce bez nebezpečí popálení.
Zajímavý je i velmi pomalu rostoucí a modravě zelený Blue Planet, ve kterém bychom na první pohled smrk sivý asi nehádali.
Další velmi známý smrk pichlavý (Picea pungens) má jeden z nejmenších a pro nás tedy nejlepších kultivarů, a to Pali. Jedná se o kulovitý, modrozelený a pomalu přirůstající čarověník.
Modříny
Dokonce i mezi modříny (Larix) nalezneme takové, které využijeme do nádob. Pokud vezmeme známý modřín japonský – Kaempferův (Larix kaempferi či leptolepis), tak například Blue Kroc je krásný, miniaturní, modrozelený a na podzim pěkně žlutě vybarvený čarověník, Tunis je trochu větší, kulovitý a hustý stromek s jemnými jehlicemi. Tyto modříny budou rády za nepřesýchavou zeminu.
Modřín japonský – Kaempferův Blue Kroc
Jedle
Velmi krásné miniatury mají jedle (Abies). U nich však buďme opatrnější a kromě toho, že je vysadíme sice do polohy světlé, ale raději ne na celodenní prudké slunce, budeme ještě pamatovat na zimní přistínění chvojím proti ostrému slunci, zejména předjarnímu.
Jedle balzámová (Abies balsamea) má velmi známý zakrslý kultivar Nana, který však dorůstá velikosti až 1 m. Můžeme zvolit pomaleji rostoucí, velmi atraktivní Piccolo.
Jedle korejská (Abies koreana) je také v zahrádkách poměrně známá. Pro nás se hodí třeba Cis, velmi drobná dřevina s lesklými zelenými jehlicemi, pomalu rostoucí. Velmi atraktivní a výjimečně zakrslá je Blauer Eskimo, do šířky a kobercovitě se rozrůstající stříbřitě modrá jedle. Krásná je ještě Silberzwerg, kulovitá s jehlicemi zkroucenými a odhalujícími tak stříbřitý rub, vhodná na chráněné stanoviště.
Jedle korejská Blauer Eskimo
Kryptomerie
Kryptomerie japonská Yokohama
Za podobných podmínek jako pěstujeme jedle, můžeme ještě uvažovat o zakrslých kryptomeriích (Cryptomeria) jako o méně tradiční dřevině.
Kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica) má řadu vynikajících, avšak nepříliš drobných kultivarů. Pro nás je zajímavá Compressa, drobný, pomalu rostoucí, kulovitý jehličnan s tmavě zelenými, v zimě bronzovými jehlicemi. Další možností je Yokohama, kulovitá až kuželovitá, pevná dřevina s hustými jehlicemi různé délky.
Jedlovce
A nakonec se ještě podíváme na zákrsky jedlovce kanadského (Tsuga canadensis). Známé jsou její převislé kultivary jako Jeddeloh anebo Pendula, pro naše účely však robustní. Vynikající a jeden z nejmenších je Jervis, krásně vzpřímený, drobný, pomalu rostoucí jedlovec. Mějme na paměti, že jedlovce nemají rády přesýchavou zeminu a stanoviště zvolíme podobné jako u jedlí.
Uvedený výčet berme jako tipy na zajímavé jehličnany. O to více, že všechny rostliny jsem zakoupil v tuzemských školkách a jejich dostupnosti je pravděpodobná.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
